====== Džinismus ====== Česká zemědělská univerzita v Praze Provozně ekonomická fakulta Katedra psychologie Seminární práce z předmětu Antropologie náboženství Džinismus © 2010 ČZU v Praze ===== 1 Úvod ===== Džinismus, někdy též džainismus, je neortodoxní systém indické filosofie, který vznikl jako reakce na hinduismus a jeho kastovní systém. Zakladatelem džinismu byl v 5. st. př. n. l. Vardhamána Mahávíra, přezdívaný Džaina (v českém překladu Velký hrdina nebo Vítěz). Během 72 let svého života založil náboženské hnutí, jež v okamžiku jeho smrti čítalo na 14 tisíc přívrženců. Mahavíra se však nepovažoval za zakladatele džinismu. Tvrdil, že je pouze 24. džinem (vykupitelem), který odvěkou pravdu přináší zpět na zem. Takto spolu s Buddhou (Mahávíra byl jeho současník) obnovuje odvěkou moudrost, kterou na indickém subkontinentu dočasně přerušuje invaze Arjů a jimi přinesené obětnictví. Texty, které jsou podstatou náboženství, byly zachyceny v písemné podobě až mnohem později - v 5. stol. ===== 2 Vardhamána Mahávíra ===== Kolem roku 540 př. n.l., ve věku 28 let, opustil Mahávíra svou bohatou rodinu, jež patřila k sektě, která svým způsobem přikazovala ukončení života sebevraždou, a tak jeho rodiče skončili i svůj život dobrovolným vyhladověním. Mahavíra se pod dojmem těchto událostí vzdal světských radostí, opustil domov, dceru a ženu a dvanáct let žil jako asketa z almužen, putoval a meditoval. Když mu bylo 40 let, dosáhl vševědoucího osvícení. Od té doby zasvětil Mahávíra celý svůj život předávání znalostí. Pozn: V džinistické tradici se smrt také využívá k posílení vůle. Mahávíra je jedním z mála lidí na světě, jenž souhlasil s tím, aby ten, kdo hledá poznání, využil smrt k tomuto účelu. Mahávíra řekl, že člověk může využívat smrt jako duchovní cvičení. Člověk nedokáže posílit vůli v jediném okamžiku, vyžaduje to delší časové období – proto Mahavíra zakazuje smrt jedem. Udržet touhu po hladovění po celých 90 dní (doba než člověk zemře hlady) je nesmírně těžké. Není to sebevražda zoufalého člověka, ale dobrovolný odchod z tohoto světa hodný Mistra. Mahavíra se po celý svůj asketický život důsledně řídil pěti přikázáními, mezi nimiž dominoval zákaz jakéhokoliv zabití živého tvora. Mahávíra radil svým stoupencům, aby se věnovali činnostem, při nichž se nemusí příliš pohybovat, a riskovat tak zahubení živých tvorů. Proto dnes příslušníci tohoto náboženství tvoří velké procento obchodníků, brokerů a bankéřů. I ve velkoměstech si udržují své zvyky a pospolitost. V bankovní čtvrti se scházejí v restauraci s přísně vegetariánským jídelníčkem. Některá jídla jsou navíc označena hvězdičkou. Znamená to, že neobsahují vejce a žádnou zeleninu, která roste pod zemí. Ortodoxní džinisté totiž nesmějí pozřít ani takové potraviny, při jejichž získávání mohli být usmrceni živočichové. Džinistické myšlení rozšířené v indickém státě Gudžarát výrazně ovlivnilo také činnost Mahátmy Gándhího. On sám byl sice hinduista, avšak askezi a nenásilí zvolil jako hlavní zásady své politiky. Nejvíce vyznavačů tohoto náboženství je v severní Indie, celkově tvoří džinisté asi 0,5% obyvatelstva Indie. Džinistů je tedy asi 5 miliónů. Džinismus je jedním z nejstarších náboženství v Indii vůbec. ===== 3 Poselství Džinismu ===== Džinismus je spolu s hinduismem a buddhismem jedním z historických náboženství Indie. Ale není to náboženství v pravém slova smyslu. Nejsou v něm žádní kněží, žádná hierarchie, centrální organismus, papež, nemá žádná dogmata, svátosti či prostředníci. Skutečnost, že neumožňuje předat vlastní zodpovědnost nějakému zpovědníkovi, prostředníkovi nebo náboženskému obřadu, předpokládá mnohem rigoróznější a zcela osobní, individuální, závazek víry, v prvé řadě vůči sobě samému a vlastnímu svědomí. Džinismus je ateistické duchovní učení. Neexistuje v něm žádný Bůh ani žádní bohové, není tu stvořitel a není tu první nehybný hybatel. Božství je v životě, je to vlastně sám Život. Všude, kde se nachází výraz živého (zvířecí či rostlinný) - jako je země voda, vítr, rosa - tam se nachází i Bůh. Boha tedy není třeba hledat nikde jinde. Základní poučka zní: Žij a nech žít, miluj všechny, služ všem. V Saman Suttam, sbírce kánonů džinistické duchovnosti, skládající se ze 756 veršů, čteme: ”Zabít Živou Bytost je jako zabít sebe sama, dát najevo lítost s Živou Bytostí je jako dát jí najevo vůči sobě samému. Ten, kdo si přeje vlastní dobro, by se měl vyhnout zapříčinění jakékoliv škody, jež by postihla jinou Živou Bytost.” Odmítání násilí je uznáním jiného člověka coby sobě rovného a znamená tudíž slitování a rovnost; ”jako bolest není příjemná tobě, není příjemná ani ostatním. Kdo zná tuto zásadu rovnosti, jedná s ostatními vždy s Uctivostí a Soucitem. Živá Bytost, kterou bys chtěl zabít, je stejná jako ty; Živá Bytost, kterou si hodláš podrobit, je stejná jako ty.” Odmítání násilí není postoj pasivní, je to zcela jasné zaujetí postoje vůči sobě samému i vůči ostatním lidem. ”V žádném případě, vědomě ani nevědomky, by člověk neměl zabít jinou Živou Bytost – pohyblivou či nepohyblivou – tohoto světa a ani jiným dovolit, aby Živé Bytosti zabíjeli. Moudrý člověk je ten, kdo se neustále snaží vymýtit ze sebe kořeny své karmy a nenechá se zvábit násilím. Člověk, který se prvně snaží být nenásilným, je z hlediska skutečnosti tím, kdo není příčinou žádného zabíjení.” Nenásilí je jasný postoj, který vzniká z jasného úmyslu: ”pouhý úmysl zabít znamená zotročení karmou, ať už pak dotyčný člověk zabije či nezabije; přirozenost člověka, který dá najevo úmysl zabít, je z hlediska reality otrokyní karmy. Nezříci se násilí, stejně jako se jej dopustit, je násilí. Také chování, kdy ovládáni nějakou vášní nedokážeme být trvale bdělí, je násilí.” Odmítání násilí v džinismu není jen pravidlem lidského chování či radou pro klidný život. Zakládá se na hlubokém uznání jednoty všech živých bytostí v rámci co nejširšího pojetí skutečnosti, člověka a jeho osudu. ===== 4 Větve džinismu ===== Od prvního století našeho letopočtu jsou džinisté rozděleni na dvě větve. Švétámbarové ("bělooděnci") připouštějí možnost spásy cestou askeze i pro ženy (které vždy tvořily významnou část vyznavačů) a jsou umírněnější ve svých zásadách. Digambarové ("odění vzduchem") chodí zásadně bez oděvu, aby v jeho záhybech mimoděk nezahubili drobné tvory. Někteří mniši mají přes ústa pruh látky, jiní před sebou při chůzi nebo před usednutím zametají jen proto, aby neusmrtili ani toho nejmenšího tvora. Základní myšlenkou džinismu je nenásilí (ahinsá). Jeho projevem je respektování veškerého života: lidí, zvířat, rostlin. Učení je praktického rázu, kdy se člověk skládá z: • džívy - individuální, oživená duše, ve které jsou vlohy k vševědoucnosti, mravní dokonalosti a věčné blaženosti,\\ • adžívy - neoduševnělé hmoty; materialistická část pro chod organismu (vnější)\\ • karmány - pojítka mezi džívou a adžívou, prostřednictvím nichž se zdokonalujeme. Džinističtí mniši skládají velký slib (mahávráta) shrnující hlavní zásady náboženství (jde o základní 4 sliby džívy): 1. nebrat co není darováno - Asteja\\ 2. nelhat (nevést nepravdivé řeči) - Satya\\ 3. zříci se světské rozkoše - Brahma-Čarjá\\ 4. nezabíjet nic živého, tj. nezabít ani neobtěžovat žádné zvíře (přecezovat pitnou vodu pro odstranění drobných živočichů, nosit závoj, abychom nevdechli hmyz atp.) – Ahinsá. Některé prameny uvádějí i zásadu nehromadění majetku, tzv. Aparigraha je zásadou, při níž se člověk nemá svazovat materiálními věcmi. Důležitá je také Anekantavanda, zásada mnohostranného pohledu na svět, pramenící v podstatě z Ahinsy, protože nepotlačujeme ani jiné pravdy. Po složení slibu si mniši vytrhají vlasy (často si předem větší část hlavy oholí a ponechají si k odstranění jen symbolický chomáček), dostanou misku na almužny, mušelínovou roušku (aby nevdechli hmyz) a malé košťátko, kterým pak před sebou zametají cestu, aby omylem nešlápli na nějakého živočicha. Ortodoxní digambarové pijí pouze filtrovanou vodu, v noci nikam nechodí a za tmy nic nejedí. Dodržováním slibů, meditací a přísnou askezí se snaží očistit svou duši od nánosů hmotné karmy, kterou si představují jako jemný prach, jenž ulpívá na nehmotné duši (džíva) v důsledku nesprávného jednání. Výsledkem snažení je vymanit se z neustálého koloběhu převtělování a dosáhnout stavu absolutní oproštěnosti - nirvány. ===== 5 Život mnichů ===== Džinističtí mniši nežijí v klášterech, ale po celý rok chodí ve skupinách po kraji. Kromě období monzunových dešťů, protože v rozmoklé půdě by mohli zašlápnout nějakého červa. Věřící vítají mnichy ve svých vesnicích, u oltářů jim omývají nohy a jako oběť jim kladou na cestu rozpůlené kokosové ořechy. Při slavnostním uvítání hraje v ulicích hudba, průvod míří zaplněnými ulicemi do chrámu, kde se ženy vrhají před nahými mnichy na zem. Ne každý den je však plný podobného vzruchu. Namáhavé prázdné dny džinistů jdou za sebou většinou jeden jako druhý a oni putují v letním horku a prachu cest. Když mniši ráno zaklepou u dveří svých souvěrců, uvaří jim ženy jídlo bez koření a bez zvláštní chuti. "Odění vzduchem" ho snědí vestoje. Do večera je to jejich jediná strava. Potom se posadí na návsi a muži z vesnice kolem nich. Představený krátce odpoví na otázky a udělí shromážděným rady. V poledne zahájí na žhnoucím slunci meditaci a navečer pokračují do další vesnice. Způsob života mnichů je velmi přísný. Přesto se každý rok pár mladých mužů rozhodne přidat se k nim. ===== 6 Džinistické stavby ===== Džinistické náboženství vytvořilo řadu chrámů, které patří mezi nejkrásnější stavby v Indii. Nejslavnější z nich najdeme v severozápadní Indii - na Mont Abu, vrcholku vystupujícím tisíc metrů nad pouštní planinu Gudžarátu, a na pahorcích Arávalí. Jejich architektura vyjadřuje džinistickou filozofii. Všechno pozemské je znečištěno chtivostí a nenávistí, člověk však má zároveň možnost zvolit i neskonalou krásu a dokonalost. Vstoupíte-li do džinistického chrámu, jako byste vstupovali do takového dokonalého světa. Sluneční paprsky pronikající vstupní bránou se odrážejí v neuvěřitelně jemném dekoru, který zdobí mramorové sloupy. Postavy tanečnic, slonů, koní a hudebníků doprovázejí vyobrazené osudy džinistických svatých mužů - tírthankarů, budovatelů brodů a cest k dokonalému bytí. V posvátné dny se ke chrámům sjíždějí procesí statisíců věřících. Malé město Sravanabelagola v indickém státě Karnátaka je jedním z cílů podobných výprav. Dvanáct metrů vysoká socha Gommaty, džinistického proroka nenásilí, je zřejmě největší socha na světě vytesaná z jediného kusu skály. Podle legendy kdysi byl Gommata králem jižní Indie. Jeho bratr, vládnoucí na severu, se ho marně snažil přemoci a dobýt jižní území. Z hoře nad bratrovou lačností se nakonec Gommata vzdal vlády a odešel do džungle. Tady se věnoval meditacím, až jeho tělo obrostlo liánami. Jeho příběh je spolu s příběhy dalších předchůdců džinismu vyobrazen na stěnách chrámu. Každých dvanáct let se tu schází na milion džinistů, aby rituály oslavili svého světce. Sochu při tom polévají třtinovou šťávou, kokosovým mlékem, rozpuštěným máslem, šafránovým olejem a vonnými esencemi. Celá socha je pak z vrtulníku zasypána lístky květů. Džinistická filozofie vyjadřuje etické ideály srozumitelné i po mnoha staletích od jejich zrodu. Ne každý bude ochoten je následovat, je však užitečné se nad nimi alespoň zamyslet. ===== 7 Použité zdroje ===== Džinismus, [on-line]. 24. 2. 2010. Dostupné z Džinismus, [on-line]. 24. 2. 2010. Dostupné z Džinismus, [on-line]. 24. 2. 2010. Dostupné z Džinismus, [on-line]. 24. 2. 2010. Dostupné z Džinismus, [on-line]. 24. 2. 2010. Dostupné z Džinismus I. Asie, [on-line]. 24. 2. 2010. Dostupné z Mahavíra,, [on-line]. 24. 2. 2010. Dostupné z