====== Epikúros ======


Epikúros se většinou mylně spojuje s pocitem slasti z materiálních statků, ze světských požitků, z požitků těla. Toto nesprávné pochopení se velice jednoduše stává obecně přijímaným názorem. Pokusím se tedy osvětlit Epikúrovo pojetí života – etiku slasti, nebo též hédonismus, který je často nazýván dokonce filosofií dobytka.

===== Epikúrův život =====

Epikúros, Epikúr nebo Epikúros ze Samu byl významným řeckým filosofem. Narodil se na ostrově Samos na počátku roku 341 př. n.  l. . Jejím otcem byl Neoklés. Neoklés přišel na Samos jako kolonista a živ byl z výnosu svého pole a z učitelství, které pak předal svému synovi. Když bylo Epikúrovi čtrnáct let, byl otcem poslán do nedalekého města Teós, kde byl dán do učení k Nausifanovi- žákovi Démokrita, jenž vyučoval filosofii, matematiku a rétoriku. Měl svou známou školu, kam chodila „vyšší“ mládež z pobřeží z i ostrovů. Epikúros však na toto místo neměl žádné dobré vzpomínky, přesto zde setrval celé tři roky. V osmnácti letech prošel povinnou dvouletou vojenskou službou. V roce 321 př. n. l. se chtěl vrátit zpět na Samos, což bohužel nemohl, protože mezitím byly všem samským osadníkům sebrány a rozděleny novou vládou mezi osadníky athénské. Jeho otec se usídlil v Kolofónu. Tam se k němu vrátil i Epikúros, jemuž v té době bylo již dvacet let. V této době ale zakouší života chudého a vyhnanství. Nemohl tedy navštěvovat žádnou školu, žádného filosofa, od něhož by se učil. Začíná se tak formovat jeho osobnost a myšlenky. Nikoliv od učenců, ale ze životní zkušenosti. 

Od roku 321 př. n. l., do doby, kdy se usadil v Athénách (v létě 306), žil Epikúros v malé Asii, nejprve v Kolofónu, potom v Mityléně na Lesbu a Lampsaku při Helléspontu. Právě zde vypracoval svou nauku, která je méně myšlenkovým systémem než systémem životním. Právě zde také navázal ona přátelství, která pak měla tak významné místo v jeho škole, v Zahradě. Poté strávil jedenáct let samoty, a když mu bylo třicet dva let, začal se věnovat výuce. Protože vyučoval i bohaté, bylo postaráno konečně i o jeho obživu a následně i o potřeby školy. Athény byly centrem veškeré filosofie a vůbec všeho myšlení. Tak tedy Epikúros v roce 306 př. n. l. přišel do Athén, kde se také usadil. Koupil zde dům se zahradou, kde založil svou známou školu - Zahradu (képos), kde se scházejí všichni, kteří chtějí poslouchat Epikrovo učení. (Tato Zahrada byla dokonce po Epikúrovu skonu podporována samotným Marcem Aureliem a svou existenci si udržela do druhého století.) Dokonce se svými žáky v Zahradě žije v jakési rodinné komunitě. Jeho učení mohou poslouchat všichni- otroci, ženy, manželé. Nad vchodem do Zahrady prý bylo napsáno: „Vstup, cizinče! Čeká tě vlídný hostitel s hojností chleba a vody; zde se totiž tvé žádosti nebudou dráždit, nýbrž ukájet.“2 Zde pravděpodobně vznikla mylná představa o filosofii tělesné slasti. Žádosti byly myšleny jako žádosti po myšlení, po vědění a po učení a nikoli světské, uspokojující pouze žádosti tělesné, žádosti spojené se slastí sexuální nebo se slastí například z požívání výborných jídel. Epikúros vnímal slast jako stav, kdy necítíme bolest. Říká, že slast je vrozená a trvá do té doby, dokud nepřijde strast. A tak musíme čelit strasti-strachu. Rozděluje strach do několika druhů a zároveň ukazuje, jak s těmito strachy nakládat: 

1. strach, že nedosáhneme štěstí a tak si musíme uvědomit, že radost je lehko dosažitelná, \\
2. strach z utrpení, o němž říká, že je-li silné, netrvá dlouho, a je-li lehké trvá déle a že vždy je nám naloženo tolik, kolik jsme schopni unést, \\
3. strach z bohů, kteří ale nezasahují do našeho života, protože tak ztratili svou blaženost, \\
4. strach ze smrti, a proto bychom si měli uvědomit, že pokud jsme my, tak není smrt a když je smrt, nejsme my. 

Od roku 306 př.n.l Epikúrův život už nemá historii. Z některých jeho spisů a listů víme, že ještě párkrát navštívil přátele v Iónii. 
Ve věku šedesáti jedna let Epikúros v roce 270 př. n. l. umírá ve velkých bolestech. Příčinou smrti byly pravděpodobně ledvinové nebo žlučové kameny. Idomeneovi a dalším přátelům z Lampsaku napsal: „Prožívaje blažený a zároveň poslední den svého života píšu vám toto: Řezavka a úplavice mi působí takové bolesti, že se už nemohou stupňovat. Ale to všechno vyvažuje radost, jež naplňuje mou duši, když si připomínám naše někdejší rozhovory. Ty však pečuj, ve shodě s náklonností, již jsi mně a filosofii od chlapeckých let projevoval, o děti Métrodórovy.“3 Toto bylo jeho poslední přání, které uvedl ještě jednou a to ve své závěti, v níž žádal své učedníky, aby dále pokračovali v jeho díle, aby se starali o chudé a děti. Pak ještě propustil své čtyři otroky. Epikúros tedy tak, jak žil, i zemřel.

Z jeho, prý tří set sepsaných svazků filosofie je jich příliš nedochovalo. Za základní tři listy jeho nauky jsou považovány: List Hérodotovi (o fyzice, atomech), List Pythoklovi (o nebeských záležitostech) a konečně List Menoikeovi, který pojednává o etice. Dále se zachovaly Epikúrovy myšlenky v díle Diogena Laertia a ve Vatikánském Gnomologiu, objeveného roku 1888, kde je uvedeno asi 80 Epikúrových aforismů.
(přečíst List Menoikeovi)

==== Epikurejské přátelství ====

Všechny starověké filosofické školy se opíraly o přátelství. Ať už Platónova Akademie nebo přátelské kroužky pythagorejců z Velkého Řecka. Epikúrův záměr byl sice spřízněn s přátelstvím, ale oproti Akademii, kde vzdělávali a učili především pro uplatnění v politickém životě a výhradně muže, se dost lišil. 

Již bylo zmíněno, že jako mladý zažil bídu a nedostatek a možná právě toto formovalo jeho filosofický názor, jehož ústředním pojmem je „ataraxie“. Pro epikurejce toto jakýmsi ideálním stavem mysli. Je to stav, při němž nás nevyruší nic z vnějšího světa. Tento pojem se zdá být podobný stoickému pojmu „apatheia“. Apatheia ovšem znamená určité oproštění se od vášní a pocitů. Epikurejský pojem však je v tomto důslednější, protože odhlíží od jakéhokoliv vnějšího vlivu. 

Hlavním rysem jeho školy v Zahradě je to, že byl povolen vstup ženám a ještě mnohem víc - ženy byly rovny mužům, měly stejná práva. V tomto byl Epikúros, oproti tradičním řeckým školám, více než novátorský. A co je nové, toho se většinou společnost bojí. Nehledě na to, že zde nacházely často útočiště i hétery (antické milostnice, vzdělané společnice, kultivované přítelkyně). To bylo také dalším důvodem, proč si lidé mysleli, že se v Zahradě provádí tělesné obnažování a další tělesné slasti. Kromě toho se mohlo stát, že Epikúros některé héteře, zaujat jejími intelektuálními a morálními kvalitami, svěřil dočasné předsednictví, které postupně přecházelo z jednoho žáka na druhého.

Vůbec cílem celého epikurejského přátelství je přátelství samo o sobě. Epikúros, oproti Platónovi, který říkal, že přátelství je prostředkem k moudrosti, učí, že přátelství je moudrost sama.

Epikúros učí, že veškeré tělesné slasti, jsou zbytečné. Člověk, pokud má nouzi, měl by být šťasten a mít slastný pocit i třeba z jídla jako je chléb a voda. Neměl by prahnout po úspěchu, po slávě. 
Dále říká, že hlavním zdrojem blaženosti je, nemít strach z oněch čtyřech „věcí“ a co nejvíce poznat a poznávat přírodu. A pokud se odpoutáme od vnějšího světa, nebudeme trpět pocity strachu a dosažení blaženosti bude mít tak silný základ, jak blaženosti samotné dosáhnout. I když asi vše vyznívá tak, že to jak dosáhnout tohoto odříkání je samota, není tomu tak. Důležitým aspektem je právě prostředí. Pokud je člověk v příjemném a přátelském prostředí, je obklopen blízkými, a ti zde působí jako někdo, kdo pomáhá uzdravovat jejich duši. 

__Epikúrovo náboženství__
Ačkoliv byl Epikúros prý obviněn z atheismu, atheistou opravdu nebyl. Ba právě naopak, byl velice zbožným člověkem a věřil v dobrodiní náboženství. Striktně dodržoval náboženské svátky a tradiční slavnosti. Traduje se, že mládí matkou obcházel athénské domy a tam předčítal očistné formule. Z tohoto lze také lehce usoudit, že již od mládí byl nábožensky směřován a vychováván. 

Epikúrovo náboženství má dva základní body. Říká, že bohové díky tomu, aby nepřišli o svou blaženost, nezasahují do pozemských záležitostí. Pro bohy není důležité, aby je někdo ctil, jelikož jsou šťastní a nesmrtelní, ale pro lidi je přirozené je ctít. Bohové vlastně jsou ve stavu naprosté ataraxie. Druhou odlišností od běžného náboženství je, že bychom měli bohy uctívat a těšit se s nimi ve svátcích, jelikož právě díky tomuto jednání máme jedinečnou možnost participovat na božské blaženosti. (podobnost s Plat. ideami)


----

1. Jaké jsou tedy základní prvky epikurejské nauky?

	Základními prvky Epikúrovy filosofie tedy je:	
  *  Ataraxie
  * přátelství
  * náboženské konání

2. Čím vás Epikúros zaujal? S čím souhlasíte/ nesouhlasíte?
 
3. Zdá se vám nějaká část problematická?

4. Slyšeli jste už někdy pojem filosofie dobytka? Proč se asi tak tato filosofie nazývá?

	Stačí necítit bolest – stačí nám málo; Mill – čl. ale může myslet - je vyšší než dobytek

5. Jaké prvky jiných filosofií v Epikúrovi nacházíte a kde?

	Aristoteles (je potřeba přátel)		východní filosofie – nerušený stav mysli \\
	Platón (participace na ideách, bozích)	stoikové – podobnost a apatií\\
	Křesťanství (pro všechny, jako Zahrada)
		
6. Kdo byl hedonikem v novodobé filosofii? 

	J. S. Mill (trvalé štěstí = žít střídmě, chtít štěstí pro ostatní, ne pouze pro sebe)