Součást publikace **Krajané: Po stopách Čechů ve východní Evropě**. Dostupnost online: **[[http://books.google.cz/books?id=cS_le3UKNBQC&lpg=PP1&dq=Krajan%C3%A9%3A%20Po%20stop%C3%A1ch%20%C4%8Cech%C5%AF%20ve%20v%C3%BDchodn%C3%AD%20Evrop%C4%9B&hl=cs&pg=PP1#v=onepage&q&f=false|ZDE]]** a **[[http://nostalgie.pension11.com|ZDE]]** ====== Komárovka ====== KOMAROWKA (ukr. КОМАРІВКА, rus. КОМАРОВКА) Vesnice Komárovka se nachází v okrese Brody, severozápadně od Lvova. {{2014:komapa.php.jpg|}} ===== Historie obce a českého osídlení===== Název Komárovka pochází nikoli od komárů, ale od jistého velkého hospodáře Komora, který zde žil. Češi podle pana Ing. Evžena Topinky, předsedy nejstaršího krajanského spolku na Ukrajině, České besedy ve Lvově, založili Komárovku zhruba v roce 1839. Na začátku zde žili pouze Češi, 30 rodin z Klatovska, Domažlicka a také z Moravy. Když Češi Komárovku zakládali, postavili jen zvonici (zvon vzali za války do muzea ve Lvově) a na kostel nechali místo. Kostel byl postaven až v roce 1993. ===== Specifika obce ===== Jelikož je v Komárovce a okolí, a nejen v okolí, penze dosti malá (v přepočtu cca 1500 Kč za měsíc) a práce je také málo, tak většinou lidé spoléhají na to, co si sami vypěstují. Pěstují rajčata, okurky, brambory, pšenici, ječmen. Někteří z nich si pečou i vlastní chleba. Mají vlastní dobytek apod. Protože jinak by neměli šanci se uživit. Většina z nich do blízkého města jezdí autobusem, někteří mají i auto, ale nejezdí s nim, protože benzin je dost drahý. Důchodci mají autobus zadarmo. V Komárovce je dokonce jedna lékařka, avšak pokud se někomu stane něco vážného, musí jet do nedalekého Brodu, kde je také lékárna. Mají zde také poštu a obecní úřad. ===== Statistické údaje o počtech krajanů ===== Žádné písemné zmínky o této vesnici jsme bohužel nezískali. Kronika by měla být podle místních Čechů uložena ve Lvově, ale nepodařilo se nám jí získat, protože podle pana předsedy Topinky tam žádnou nemají. V Komárovce je nyní 14 Čechů, ale všichni už jsou staršího věku a paměť už jim tolik neslouží. Proto si na některé konkrétní roky a události přesně nevzpomínají. {{2014:marie_mikolasova.jpg|}} Marie Mikolaš Dobeta se svým věrným přítelem {{2014:komarovka_cesi.jpg|}} Většina posledních Čechů v Komárovce ===== Spolková činnost ===== Před dvěma lety, v roce 2006, zde byl postaven pamětní kámen, panem Ing. Evženem Topinkou a spol. Ukrajinci se proti postavení pamětního kamene bouřili, protože nechtěli, aby tam bylo napsáno, ze Komárovku založili Češi. Jinak tu žádná spolková činnost není, jelikož Čechů je tu málo a jak už bylo zmíněno výše, všichni jsou postaršího věku. {{2014:s6300469.jpg|}} Češi u pamětního kamene Češtinu zde ale přece jen zaslechnete. Naši krajané se přeci jen občas sejdou u někoho ve světničce a zavzpomínají na Čechy. Rozmlouvají spolu česky, zpívají české písničky a vyprávějí si staré příběhy, aby češtinu zcela nezapomněli. Paní Bronislava se sestrou Marií mají nejradši písničku Čechy krásné, Čechy mé. Paní Marie žije sama ve svém prostém domečku uprostřed vsi. Občas ji přijede navštívit syn, který bydlí nedaleko. Ve svých 77-mi letech se stará o dům, včely a domácí zvířata. Sama si peče chléb a pěstuje ovoce a zeleninu. Děti už má velké. Její sestra Bronislava žije nedaleko se svým manželem s dcerou Marijánou a jejím manželem. Další dcera Hana bydlí v Brodech. Její dva synové chtějí koupit v Praze dům a přestěhovat se. Paní Bronislava má ještě další 3 syny, které jsme bohužel nepoznaly. Sestry Marie a Bronislava mají ještě jednu sestru - Miroslavu Vodákovou, která však žije v Čechách a moc často se s ní nevídají. Lidé v obci říkají: "//To víte, penzi máme malou, proto si všechno pěstujeme sami. Rajčata, okurky, brambory, pšenici, ječmen, rybíz, jabka, hrušky i chleba si pečeme sami...a když toho máme moc, tak s tím jedeme do Brod na trh."// Na zahradě jsme viděli auto, proto jsme se zeptaly jestli jezdí autem do Brod? //"Autem nejezdíme. Benzin je pro nás drahý. Jezdíme autobusem, který máme zadarmo."// ===== Náboženství ===== V Komárovce je pouze ukrajinský kostel, řeckokatolický, proto lidé z vesnice musí jezdit do Brod, což je nedaleko Komárovky, kde je kostel polský, římskokatolický. Z Polska sem posílají peníze, aby byl kostel dokončen. {{2014:reckokat.-komar.jpg|}} Řeckokatolický kostel v Komárovce Na naši otázku jak slaví svátky nám odpověděli: "//V sobotu 12. července bude svátek Petra a Pavla podle řeckokatolické církve a potom se bude držet 14 dní půst. Před Petrem a Pavlem Petrijuwka. Posvícení je zde 2. srpna na Sv. Iliáše. Pečou se koláče, placky, torty."// //"Vánoce a velikonoce také slavíme. My slavíme české i ukrajinské Vánoce. Stromeček většinou míváme smrk. Zdobíme jej, kupujeme si dárky, zpíváme koledy. České už ale neumíme. Zpíváme je polsky. Na Velikonoce děláme z másla beránka, barvíme vajíčka, zdobíme je voskem, barvami, cibulí. Pak je zaneseme do kostela vysvětit. Hodně se slaví sv. Valentýn, ale to spíše mladí. A 7. července děvčata pletou věnečky, hází je do vody." // ===== Školství ===== V Komárovce je jak mateřská škola, tak i základní škola. Výuka probíhá pouze v ukrajinštině. V češtině ani nikdy neprobíhala. Většinou jenom rodiče či prarodiče vyučovali svoje děti a vnoučata. Za dalším vzděláním dojíždějí do blízkého Višnova. Mají zde i sbor dobrovolných hasičů a sokolovnu, kam se chodí bavit a tančit. ===== Závěr ===== Ačkoli je obec velmi malá, přece jenom se tu několik lidí česky mluvících našlo. Tito lidé byli velmi nadšení, milí a vstřícní. V některých chvílích jsme se tam cítili opravdu jako doma, jako v Čechách. Za zmínku stojí i menší krásná příhoda, která se odehrála ihned po příjezdu: "Do vesnice jsme jeli starou "maršutkou", nacpanou lidmi k prasknutí. Po vystoupení jsme nevěděli kudy kym a jelikož s námi vystoupilo i pár babiček, zkusily jsme je oslovit. Česky jsme se zeptaly jestli neví, kde tady bydlí Češi. Babičky chvíli koukaly a poté se rozkřikly: //"My Češi"// a rozplakaly se dojetím. Začli nás objímat a líbat. To pro nás byl asi nejkrásnější zážitek z celého pobytu na Ukrajině. Dobře česky tu zde mluví jen ti nejstarší, mladí lidé o to zájem nemají a necítí potřebu mluvit česky. Možná je to také tím, že se tu nikdy ve škole česky neučilo. Za několik let tu češtinu už zřejmě neuslyšíme.