====== "Bůh stvořil přírodu a Linné ji uspořádal." ======


**Život**:
Carl von Linné se narodil 23.5. 1707 a zemřel 10.1. 1778 ve Švédsku.
Už od malička měl zalíbení v botanice. Ve škole mu vůbec nešly jazyky, naopak v matematice a fyzice byl nejlepší ze třídy. Bylo navrženo, aby se místo dokončení gymnázia vyučil řemeslu. Nakonec si ho vzal pod svá křídla učitel a lékař Rotmann, který ho soukromě připravoval na studium na univerzitě. Nejprve strávil nějaký čas na univerzitě v Lundu, pak přešel na slavnější univerzitu v Uppsale. Neměl dost finančních prostředků, ale náhoda mu přihrála do cesty doktora Olafa Celsia, který si ho k sobě vzal na byt a postaral se o něj. Později začal Linné sám vyučovat a také spravovat uppsalskou botanickou zahradu. Status vyučujícího studenta začal vadit jiným učitelům, zvláště Nilsi Rósenovi von Rosensteinovi, který Linnému ztrpčoval život. Linné tedy odcestoval do Laponska. Díky výsledkům z této expedice byl přijat za člena přírodozpytné společnosti. Opět začal přednášet, pročež na stížnosti Rosensteina mu to zakázali. Tohle však Linné už nesnesl a honil ztpčovatele s kordem v ruce po Uppsale a snažil se ho propíchnout. Na přímluvu Celsia dostal jen důtku. Nakonec v roce 1735 získal doktorát. Vyléčil chorobu švédské královny a stal se dvorním lékařem, stál mezi jinými u založení Švédské akademie věd ve Stockholmu, přičemž byl zvolen jejím prvním prezidentem. Dále byl také zvolen rektorem uppsalské univerzity, dostál Řád polární hvězdy a byl přijat do londýnské Královské společnosti.

Při semináři jsme se zabývali jeho úvodním spisem **//Systema naturae, sive regna tria naturae systematice proposita per classes, ordines, genera, et species//**, kde shrnuje základní předpoklady pro svou práci, ukazuje roztřídění přírody do třech skupin - kameny, rostliny a zvířata, a navíc přidává, v té době kontroverzní, rozdělení pohlaví u rostlin a jejich způsoby rozmnožování. 

**Linného odkaz:**
  * stanovil pojem druhu jako základu přirozené soustavy organismů
  * začal konzistentně užívat binominální nomenklaturu (dvojslovné označení)
  * rozdělení rostlin podle způsobu rozmnožování

  * ačkoliv původně zastával dokonalost stvoření s doktrínou o stálosti druhů, jeho pozorování ho pak přivedlo k tvrzení, že Bůh stvořil jen část a hybridizací se dospělo k mnohosti druhů
  * na tu dobu bylo také převratné zařazovat člověka do skupiny k opicím (a také lenochodům :-D)

V hodině jsme se pak snažili o **porovnání Linného přístupu s přístupem "zakladatele veškeré biologie" - Aristotelem**, kdy jsme došli k závěru, že zásadní rozdíl mezi Aristotelem a Linném je v tom, že Aristotelés zkoumá přírodu více jako filosof, kdežto Linné na ni pohlíží očima biologa. To lze vidět na Linného tvrzení: "všechno se rodí z vajíčka" - tímto dochází ke vzniku jednotlivce, a ale dál za to už nejde. Aristotelés se však tázč dál, zkoumá vznikání a zanikání těles jako takové, rozvíjí svou teorii o příčinách a dochází k prvnímu hybateli.

Podobnosti mezi nimi můžeme hledat v jejich učení, že nevznikají žádné nové druhy, což jak bylo napsáno výše Linné nakonec odmítl. Stejný závěr, ale každý k němu došel jinou cestou: Linné k onomu došel přes podobnost, Aristotelés skrze nehybný zdroj pohybu - prvního hybatele. Dále pak oba vidí za mnohostí jednotu: Linné vysledovává počátek druhu od jednotlivce, Aristotelés na to jde opět přes pohyb.

Zajímavé je i **porovnání jejich rozdělení přírody**:
Linné v jeho Systema naturae, v tezi 14. a 15. píše: 
  * 14. "Přírodní těloeso ve třech královstvích je rozděleno: kameny, rostliny a zvířata.
  * 15. "Kameny rostou, rostliny rostou a žijí, zvířata roustou, žijí a vnímají. Takto jsou postaveny hranice mezi královstvími."

Aristotelés:
1) neoduševnělá (anorganická příroda)
2) oduševnělá, která se dále dělí:
  * vegetativní duše (vyživovací; nejnižší forma duše, která je spočlená rostlinám, zvířatům i člověku; funkce vyžovování, růstu, rozmnožování; pouze tato duše náleží rostlinám)
  * smyslová duše (ta má tři mohutnosti - vnímavost, žásostivost a schopnost měnit místo; důležitost hmatu pro zvířata - hmat je přitahuje k potravě; duše patří zvířatům, zároveň je v nich vegetativní duše)
  * rozumová duše (náleží jen lidem, ve kterých se sjednocují mohutnosti nižších duší, tzn. člověk je organickou součástí živé přírody, ale zároveň je díky rozumu jakoby nad ní)