====== MÝTUS ====== ===== Úvod ===== * pojem "mýtus" má mnoho významů * v obecné mluvě znamená mylně zastávaný běžný názor * u antropologů a etnologů jsou to příběhy o vzniku světa, vysvětlení různých jevů * pro folkloristy jde o rozkládání mýtů na tzv. motivy (Motif - Index) * Teologové a historikové zkoumají mýty jako posvátné texty a předávání jejich obsahu === Definice podle R. Segala === Příběh, jehož hlavními postavami jsou osoby, a který uskutečňuje něco významného pro své vyznavače, kteří jsou houževnatými zastánci tohoto mýtu. ===== Výzkum mýtu ===== Počátky mytologie (vědy zabývající se studiem mýtů) můžeme objevit již u prvních řeckých filosofů. Moderní pojetí mýtů lze spatřit v 18. století: === Giambattista Vicco (1668-1744) === * studium mýtu chápal jako rekonstrukci myšlení. Mýty jsou zachyceny ve zvláštním (primitivním) jazyku, který dnes již nechápeme. === David Hume (1711-1776) === * studium mýtů je studiem primitivní mentality zaměstnané bojem o přežití a usmiřováním duchovních sil. Mytologie vyjadřuje nejhlubší city lidí. === Johann G. Herder (1744-1803) === * mýtus je iracionální výraz přirozeného myšlení, které utváří identitu společnosti === Fridrich W. J. Schelling (1775-1854) === * filosofie mýtu, mýtus jako vyprávění o počátcích, světu předobrazů, zaujímá prostor mezi přírodou a kulturou, mytologie jako výraz symbolizace přírody ===== Mýtus a rituál ===== Antropologická diskuse započala v 19. století (dozvuky dodnes) ohledně vztahu náboženství-mýtus-rituál. Z evolucionistického hlediska: byl dříve mýtus, nebo rituál ==== a) Mýtická škola ==== * upřednostňuje mýty před ritualismem; * zkoumání prostřednictvím textů === F. Max Müller (1823-1900) === * Rozlišuje tzv. „pravou/počáteční/přirozenou“ podobu náboženství (nemytickou a neritualistickou) oproti mýtu a rituálu (v různých historických podobách různých náboženství), které považuje za degenerované formy náboženství. * **Lingvistická teorie vzniku mýtu** jako výsledek degenerace jazyka (období objevení indoevropské jazykové skupiny) * //nejblíže se tomuto typu náboženství blíží védské náboženství// ==== b) Rituální škola ==== * Rituál je **vnější projev** náboženství vyjadřující vztahy mezi lidmi, kterému **chybí původní kontext** (úpadek náboženství do „pověry“); * empirické zkoumání * Rituál má klíčový význam a moc v náboženství. === Edward B. Tylor (1832-1917) === * **teorie animismu** – archaická víra v samostatnou duši, která umožňuje vysvětlit mnohé rysy lidového náboženství, folkloru a mytologie (trpaslíci, nymfy, vodníci, rusalky, panny) === James G. Frazer (1854-1941) === * **Homeopatická magie**, jeden z principů v rámci magického (mýtického) typu kultury v evolucionistickém schématu vývoje //magie-náboženství-věda,// je důsledkem snahy aktivního ovládání přírodních zákonitostí, které vyústilo v jejich napodobování. == Trojí teorie vzniku mýtu == * **euhemerismus** - mýty jsou podložené reálnou, historickou událostí * **kognicionismus** - mýty vznikají dodatečnou racionalizací* * **ritualismus** - mýty vznikají na základě lidského sklonu k dramatičnosti (oproti obyčejné, všední každodennosti) * //Podle čeho asi vznikl název Praha – Smíchov? 1) Když nevíme, předpokládáme, že od smíchu -> vznik mýtu 2) Skutečnost je, že název vznikl „smícháním“ lidí z různých farností na tomto území// === William R. Smith (1843-1894) === * **mýtus je vysvětlením náboženství, jehož jádro tvoří rituál.** * Nejstarší náboženství byla ritualistická (primitivní) a mýty se vytvářely až později (vyšší vývojový stupeň) → rituál-mýtus-náboženství === Mircea Eliade (1907-1986) === * Duchovní ochuzení moderního člověka kvůli nedostatečné pozornosti věnované rituálu a mýtu. * Při zkoumání náboženských tradic ve světě se Eliade snaží rozpoznat jejich **původní ryzí podobu** a odlišit ji od jejího **dnešního znehodnoceného stavu.** * → Všechna náboženství se vyvozují z jediné prvopočáteční tradice a na rozdíl od modernistické ideje pokroku se svět pohybuje v cyklu duchovního a intelektuálního úpadku. ==== Mýtus a rituál v moderním náboženství ==== **Amy Simes** tvrdí, že mýty jsou omezené zobrazováním (ikonami, obrazy) na posvátných místech (vč. budov) → **zpřítomňování mýtu má sklon být nezúčastněné.** Výjimkou je **současné západní pohanství** (přírodní náboženství se sezonními slavnostmi), u kterého je patrný hlubší smysl těchto rituálů (skrze předčítání, resp. předvádění). Moderní pohanské mýty často volně vycházejí z antických, keltských, severských či domorodých mytologických tradic, a třebaže jsou respektovány, nechovají se v příliš velké úctě → **Mytologická pravda je pouze symbolická.** Úkolem mýtu je pouze pozvednout a rozšířit rituální oslavy. ===== Malinowski a funkce mýtu ===== === Bronislaw Kasper Malinowski (1884-1942) === * významně přispěl k antropologickému výzkumu mýtu. Řadíme jej do tzv. „mýtické školy“. * **Při interpretaci mýtu zdůrazňuje význam kontextu** * Malinowski kritizuje názor, že mýtus má pouhý symbolický význam nebo že by byl pouhým historickým vysvětlením. → není důležité, co mýty říkají, ale co dělají (funkce ve společnosti) * **Funkce mýtu ve společnosti** → Mýty zabraňují společnosti upadnout do chaosu, slouží ke kodifikaci pravidel, technik nebo vyjadřují různé aspekty sociálního života. //Původ mýtů prý spočívá v nějaké naší univerzální biologii (společné prvky mýtů nalezneme napříč kulturami), ale prožíváme je a rozvíjíme v konkrétním společenském a historickém kontextu.// * Mýtus v matrilineární společnosti: Malinowski prováděl výzkum na Trobriandech. Místní náboženství má úzký vztah s magií: //V mnoha společnostech se vyprávějí příběhy o původně matriarchálním společenském řádu, kdy „bylo všechno špatně“, dokud se neobjevil mytický kulturní hrdina a neuvedl věci na pravou míru. → ospravedlnění mužské nadvlády a zároveň vyjádření faktu, že podřízenost žen není vnímána „přirozeně“; varování, že nebudou-li muži ve střehu, mohou ženy povstat.// * Na konci své profesní kariéry však Malinowski pokládal mýtus za něco „nesprávného“, i když je klíčový pro výzkum náboženství. ===== Moc mýtu ===== – Stále ji má - Před literární kultury mají mýtus – psané kultury mají vědu a dějiny - Podle jedné teorie myslí všechny kultury myticky, ale v postosvícenských společnostech byl mýtus jako zdroj informací o minulosti nahrazen dějinami - Mýty se staly nepravdivými přiběhy - Podle sira Jamese Frazera (autor Zlaté Ratolesti) je mýtus o smrti a znovuzrození krále primitivním chápáním přírodních cyklů a politického života – a mýty v náboženství jsou podle něj jen nepravdivé příběhy, které však poskytují ponaučení a pochopení našim předkům - Podle E. B. Taylora (281) jsou mýty příliš těsně spjaty s bohy jakožto hybnými silami ve světě. Nemohou tudíž jako náboženství projít proměnou (jakmile jeho úlohu nahradí věda, stává se formou metafyziky) Není nic takového jako moderní mýtus. - Empirické doklady ale jejich teorii vyvracejí a dokazují, že mýtus stále existuje a má i moc nad dnešní společností. - Vliv mýtu na formování našich ideí a na naší sociální strukturu - V devatenáctém století se v Německu věda a mytologie zapletla do mýtu o nadřazenosti árijské rasy, která dosáhla svého vyvrcholení vzestupem nacismu a v holocaustu. === Duchové bori a ženská moc u Hausů === - Přijetí islámu zapříčinilo změnu v právech žen. Do té doby mohly zastávat politické úřady, vlastnit zemědělské usedlosti a samy sebe zaměstnávat. Po přijetí islámu byly považovány za politicky méněcenné a byly o mužů odděleny. Moc žen byla zatlačena do pozadí, kde zůstává dodnes v podobě guerillového hnutí. - Jejich mýtus o stvoření je důkazem toho, že některé kultury svoje mýty neustále mění a přidávají k nim nové prvky v závisloti na jejich momentální situaci. - Porovnání dvou mýtů o stvoření - Vyznavači kultu Bory (duchové vyděděných dětí) - Sandayová tvrdí, že prostřednictvím kultu bori si ženy Hausů upevnily a udržely během let islamizace svou moc. Kult poskytl ženám shromaždiště, kde se mohly scházet, nabývat zkušeností se zastáváním kultovních funkcí a úřadu a politicky se organizovat. Bori jsou velice silní a jejich prostřednictvím ženy uplatňují svou moc, o kterou dříve přišli. === Příchod Lilith === - Adamova první žena. Byla vzpurná a odmítala se mu oddat (ležet pod ním) – Bůh jí dal ultimátum (každý den jí zemře 100 dětí – amulety) a proto byla využívána jako zastrašující prvek pro ženy, aby byly ochotné zastávat podřazenou funkci ve společnosti. - Eva pak byla spokojena se svou rolí Adamovy družky – byla z jeho žebra – na rozdíl od Lilith, která byla ze země jako on. - Eva se pak spřátelí s Lilith a ve feministické verzi na ni Buh s Adamem čekají až se vrátí s novými nápady a plány jak všechno přebudovat. - Mýtus se často liší od fikce a jiných forem vyprávění tím, že se mu nemůže připsat autor, ale rozdíl mezi oběma žánry se stírá, když jde o texty, jež mohou mít připsány své autory (například Mojžíš je v židovské a křesťanské tradici pokládán za autora Pentateuchu, prvních pěti knih hebrejské Bible), ačkoliv obsahují prvky, jako například příběhy o stvoření, které by podle většiny definic byly charakterizovány jako mýty. Nehledě na svůj věk a původ mýty mohou být a také jsou používány k ospravedlnění státu quo. - Vytvoření nových mýtů a rituálů se dá chápat a prožívat jako osvobození pro ty, kdo jim ochotně naslouchají a účastní se jich. === Mýtus hrdiny === - Představa hrdiny je ústřední prakticky ve všech kulturách a je ztělesněním ideálů té které společnosti. Ve svém díle The Hero with a Thousand Faces – Cambel tvrdí, že to, že se jisté vzorce u různých hrdinů opakují, může poukazovat na jediný, původní mýtus, který se postupně vyvinul. Označuje to výrazem Jamese Joyce – Monomýtus - Hrdinova cesta se dá rozdělit do tří částí - Odchod (oddělení, odloučení) - Iniciace - Návrat - Cambel hojně doložil, že hrdinské mýty mají značné základní schéma - Platí to i o románech, filmu... - Zářný příklad z dnešní doby je Star Wars, Pán Prstenů, nebo Matrix (ten by do jisté míry mohl být i mýtem dnešní doby, stejně jako třeba Terminátor == Stádia hrdinovy cesty == - Schéma se shoduje ve většině, ne-li v každém mýtu - Trojstupňovost přechodového rituálu - Jde o směřování od struktury k antistruktuře a zpět ke struktuře - Většínou pouze muži - Hrdinství má zpravidla povahu dobývání, což jasně ukazuje na hrdinu muže, ale ve druhé či střední části vystupuje zpravidla ženská bohyně, nebo svůdnice a dosahuje usmíření se svým sokem, kterým je postava mužského boha/otce - Je tu přesně popsaná hrdinova cesta - Archetypy podle junga – Jung se totiž domníval, že psychologické zdraví závisí na tom, jakou pozornost člověk věnuje těmto archetypům a symbolům a jak je dokáže integrovat, a že bychom tudíž měli brát výžně sny, mýty a naši vlastní náboženskou inspiraci i inspiraci vycházející z jiných kultur == Gender hrdiny == - Hrdinové jsou především mladí muži (Luke Skywalker, Frodo) - Podle Junga se hrdina sice vydává na svou pouť v druhé polovině svého života, ale hrdinové mohou být ve skutečnosti i podstatně mladší, nebo pomocník staršího (Harry Potter/Frodo k Aragornovi) - Je-li hrdinou žena, pak takřka vždy je to dívka před pubertou (Alenka, Dorotka) Jako by hrdinská role neseděla k zralému ženství - Je-li hrdinkou žena, příběh může být složitější a může obsahovat více poselství - Muži většinou dospějí k hrdinství nárazově (prohlédnou, něco je změní, rozhodnou se) – sv. Pavel oslepl když uslyšel Ježíše – sv František - Ženy to mají pozvolné – většina se jich pro náboženský život rozhodne již v ranném věku - Podle ní to může být proto, že muži ve většině společností a ve většině dob měli větší moc než ženy a mohli si sami utvářet běh svého života - Jak muži tak ženy ve středověké evropě měli sklon považovat světice za modely utrpení a světce za modely činu - Když už se ženy vydají na nějakou hrdinskou pouť tak tak učiní skrytě - Na rozdíl od mužů nepůsobí hrdinství skrze své svaly, ale většinou skrze svou moudrost, učení a nadpřirozených schopností, jako například různá vidění - Většinou je pro ženy typické odhodlání, odolnost, vytrvalost, trpělivost a soucit ===== Strukturální studium mýtu ===== === Claude Lévi-Strauss === - Binární protiklady (pravá a levá, 1 a 0, + a -) - Příklad: Rejnok a Jižní vítr - Inspirace: Saussure - Jazyk = soustava znaků ve vzájemném vztahu - Langue (jazyk jako systém) a parole (individuální projevy) - hledání a pochopení složek mýtu, vztahy - Paradigmata a syntagmata - Přísná metodologie - Mýtus (skupina mýtů) se nesmí interpretovat individuálně. Vždy jen ve vztahu k jiným mýtům (skupinám mýtů) ===== Joseph Campbell a monomýtus ===== === Joseph Campbell (1904-1987) === * byl jeden z nejvýznamnějších autorů mýtické školy v oblasti srovnávací mytologie. * Upřednostňoval definitivní pravdy a významy před etnografickými detaily. Ve svém díle se snažil obsáhnout celé dějiny lidstva. * **Teorii monomýtu** představil v díle Hrdina o tisících tvářích (1949). Jedná se o univerzální schéma, které je základem hrdinských vyprávění všech kultur. ===== Dějiny, mýtus a paměť ===== - Pro Lévi-Strausse je mytologie statická – tytéž mytické prvky se stále znovu spojují a kombinují v uzavřeném systému, kdežto dějiny jsou otevřené. (rozdíl mezi dějinami a mýty) === Důležitost kontextu === - Mary Douglasová kritizuje teoretiky, kteří rádi sbírají materiály o tzv. mýtech, kde se jen dá, aniž by však příhlíželi k pramenům nebo k tomu, jak či proč se příběhy vyprávěly, nemluvě už o tom, jak a proč byly uchovávány či shromažďovány. - Na tom se shoduje s Williamem Robertsonem Smithem (před ní) - Ptají se: Kdo jej vypráví? Komu? Při jaké příležitosti? K vysvětlení jakého obřadu slouží? - Červená karkulka – je to spíše pohádka než mýtus. Používá ho jako příklad k vysvětlení toho, jak je nutné znát kontext, aby se mýty dali pochopit. ===== Mýtus a paměť ===== === Urbánní mýtus === Urbánní (městský) mýtus či legenda je **lidové vyprávění na hranici mýtu a dějin.** Jedná se o formu folkloru, který se často bere jako fakt. Obvykle má tento mýtus **jasnou narativní strukturu** – zápletku, postavy, čas i místo děje s dostatečným počtem vnějších detailů, které příběhu dodávají na autentičnosti. Vyprávění často nejsou založena na bezprostřední zkušenosti, ale má se za to, že pocházejí z nějakého důvěryhodného zdroje. (Často se o popisovaných událostech říká, že se staly „příteli přítele“.) V praxi často vznikají jako **odraz lidských obav** – strachu ze změny, moderní techniky či setkání s cizinci. === Příklady === //Výsledkem zprávy o nezákonném obchodu s lidskými orgány Nancy Scheper-Hughesové vyplynulo, že z nepodložených fám se někdy skutečně stanou „etnografická fakta“: autorka věnovala pozornost načasování, typologickému rozložení i specifickým podrobnostem (mytickým variantám) příběhů a pověstí o unášení chudých lidí za účelem prodeje jejich tělesných orgánů. Autorka si povšimla, že tyto příběhy se šíří zejména v dobách velkých zvratů a krizí, načež se začnou objevovat i publikované důkazy, což ve výsledku ukazuje na všechny až příliš reálné praktiky.// //Rumunský folklorista Constantin Brailoiu byl téměř svědkem vzniku lidového mýtu. Zaznamenal baladu, podle níž mladého ženicha několik dní před svatbou očarovala a usmrtila horská víla. Venkovští vypravěči Constantinovi řekli, že příběh je velmi starý a odehrál se před dávnými časy. C. nicméně zjistil, že ke zmíněné události došlo před 40 lety a bývalá nevěsta zemřelého muže stále žije. Ta důrazně popřela, že by do smrti jejího snoubence zasáhly nadpřirozené síly. → Ačkoliv velká část obyvatel vesnice událost zažila a bylo tu i svědectví nevěsty, mytické podání se stalo věrohodnějším a důležitějším než sama skutečnost.// * Gramotnost nebrání tomu, aby dějiny přebírali nějaké mýtické prvky. Bylo běžné, že v rodokmenech věřících rodin bylo pod posledním zdokumentovaným předkem „Pocházel z Adama“ * Skotská a Welšská varianta měla „pocházel z sv. Anny – Ježíšova babička z matčiny strany Prezentace v Powerpointu: {{2014:mytus2.ppt|}}