Součást publikace **Krajané: Po stopách Čechů ve východní Evropě**. Dostupnost online: **[[http://books.google.cz/books?id=cS_le3UKNBQC&lpg=PP1&dq=Krajan%C3%A9%3A%20Po%20stop%C3%A1ch%20%C4%8Cech%C5%AF%20ve%20v%C3%BDchodn%C3%AD%20Evrop%C4%9B&hl=cs&pg=PP1#v=onepage&q&f=false|ZDE]]** a **[[http://nostalgie.pension11.com|ZDE]]**


====== Rovno ======
Rivne, též Rovno, (ukrajinsky Рівне, polsky Równe, rusky Ровно) je město, které leží v západní části Ukrajiny na historickém území Volyně. Je hlavním městem Rivnenské oblasti. Bylo také známo jako středisko volyňských Čechů. 

===== Historie obce =====
První písemná zmínka o Rovně pochází z roku 1283, kdy bylo součástí Haličsko-Volyňského knížectví. V druhé polovině XIV. století se stalo součástí Litevského velkoknížectví, od roku 1569 součástí Polské koruny. Roku 1793 po 2. dělení Polska se Rovno stalo součástí Ruska. V letech 1921–1939 náleželo opět Polsku, po obsazení východní části Polska v roce 1939 připadlo Sovětskému svazu. V letech 1941–1944 bylo okupováno Německem, od roku 1944 patřilo opět Sovětskému svazu. Od roku 1991 je součástí nezávislé Ukrajiny.  

===== Historie českého osídlení =====
Češi se přistěhovali do Rovna jako do již existující obce v 60. letech 19. století. Přesný rok jejich příchodu se nám nepodařilo zjistit.


===== Specifika obce =====
V obci se nacházel cukrovar a české hospodářské družstvo se čtyřmi prodejnami, které se věnovalo prodeji umělých hnojiv a hospodářských strojů. Bylo zde též sídlo Českého úvěrního družstva založeného v roce 1929, jehož roční obrat byl 150 tisíc zlotých. V rozvoji místního průmyslu  a obchodu hrálo družstevnictví významnou roli již od roku 1921. 


===== Statistické údaje o počtech krajanů =====
V roce 1884 žilo v Rovně 3.072 Čechů, tzn. 16% všech volyňských Čechů((VACULÍK, J. //Dějiny volyňských Čechů I//. Praha, 1997, s.26.)), v roce 1927 zde bylo 120 českých rodin.((VACULÍK, J. //Dějiny volyňských Čechů II//. Praha, 1998, s.64.)) K roku 1995 bylo v Rovně kolem 300 českých krajanů.((DLUHOŠOVÁ, H. Vystěhovalectví na Ukrajinu. In //Češi v cizině 9//. Praha: Ústav pro etnografii a folkloristiku AV ČR, 1996, s. 60.))

===== Spolková činnost =====
V roce 1990 byla založena Česko-slovenská kulturně osvětová společnost J. A. Komenského, která svým programem navázala na činnost dřívějšího Dobročinného a vzdělávacího spolku J. A. Komenského v Kyjevě. V témže roce byla zřízena odbočka této společnosti v Rovně, která sdružovala i krajany z blízkých obcí. Česko-slovenská kulturně osvětová společnost J. A. Komenského si kladla za cíl posílit národní povědomí krajanů a přispět k hlubšímu poznání kultury a dějin jejich historické vlasti, posilovat znalost češtiny a utužovat kontakty s Československem. Dluhošová se ve své stati Vystěhovalectví na Ukrajinu zmiňuje k roku 1995 o existenci krajanského spolku Česká společnost v Rovně čítajícím 300 členů((DLUHOŠOVÁ, H. Vystěhovalectví na Ukrajinu. In //Češi v cizině 9//. Praha: Ústav pro etnografii a folkloristiku AV ČR, 1996, s. 57-58.)), v době našeho výzkumu však již spolek neexistoval. Mezi lety 1910 a 1914 vznikla v Rovně pobočka kyjevského Sokola.

===== Náboženství =====
Ačkoli většina Čechů přecházela pod nátlakem k pravoslaví, nacházela se v Rovně i římskokatolická farnost, z polského Zelowa sem přišlo také pár českých evangelíků. Místní evangelíci byli ve své víře posilováni i návštěvami evangelických farářů z českých zemí. V roce 1911 tak například Rovno v rámci své misijní cesty k českým souvěrcům navštívil farář R. Šedivý či v roce 1914 farář dr. Bednář. 

===== Školství =====
Škola České matice školské v Rovně vznikla v roce 1926. V polovině 30. let měla tato pětiletá česká soukromá škola 98 žáků a 3 učitele. Česky se v ní učilo vše kromě polštiny, polského dějepisu a zeměpisu, které byly vyučovány polsky. Ve škole se nacházela žákovská knihovna s 261 svazky a knihovna České matice školské se 763 svazky. Z Československa škola odebírala 18 časopisů včetně například Národní politiky, Venkova, Ilustrovaného zpravodaje či Hvězdy. Z prostředků ze zápisného a školného byl placen učitel náboženství, školnice a hradilo se z nich též nájemné.((VACULÍK, J. //Dějiny volyňských Čechů II//. Praha, 1998, s. 58.))
 

V 90. letech byla čeština na místní škole vyučována několik hodin týdně, mimo to měli děti i dospělí možnost navštěvovat kurzy češtiny.((DLUHOŠOVÁ, H. Vystěhovalectví na Ukrajinu. In //Češi v cizině 9//. Praha: Ústav pro etnografii a folkloristiku AV ČR, 1996, s. 56.))


===== Závěr =====

Jelikož v současné době krajanský spolek v Rovně neexistuje a ani předsedkyně spolku v blízkém Dubně nám nebyla schopna poskytnout kontakt na jediného Čecha v Rovně, máme o této obci informace pouze zprostředkované a poněkud omezené. Je však zřejmé, že je toto město stále považováno za jedno ze středisek volyňských Čechů na Ukrajině. Svědčí o tom i odhalení pomníku volyňským Čechům, které zde proběhlo v roce 2007.

{{2014:apomnik.jpg}}


Pomník Volyňským Čechům byl v Rovně odhalen 9.5.2007. Stojí v místě, kde se za války nacházela budova Velitelství čs. vojenské jednotky v SSSR.