[[https://www.hks.re/wiki/zs2025:arealova_studia_asie_zs_2025|Hlavní stránka]]

====== Politické systémy Střední Asie (od Lenina až po současnost) ======

  * Bolševici vycházeli z **Marxe** – levicového idealisty, který snil o světě bez majetku, národů, manželství a sociálních rozdílů.  
    * Ve srovnání s ním byli někteří evropští levicoví intelektuálové (např. **Proudhon**) ještě větší blouznivci.  
    * Bolševici chtěli tyto myšlenky **prakticky aplikovat**, ale brzy se ukázalo, že to v praxi moc nefunguje.

  * **Leninské období (1917–1924)**  
    * Zpočátku se tvrdilo, že **národy zaniknou**, protože proletáři všech zemí se spojí.  
    * Pak otočka – národy budou, ale dostanou **obrovskou autonomii v rámci SSSR**.  
    * Ve skutečnosti šlo o **„inženýrství národů“** – vznik nových etnik a likvidace jiných (např. **Sartové nahrazeni Uzbeky**, **Talyši potlačeni ve prospěch Ázerbájdžánců**).  
    * Národní hranice byly nakresleny v Moskvě – často záměrně **tak, aby se národy vzájemně míchaly**.

  * **Stalin (1924–1953)**  
    * Po Leninově smrti (syfilis (asi) / mozková mrtvice zní líp) **Stalin obrátil ideologii o 180°**.  
    * Co dříve bylo „podpora národů“, se stalo **„nacionalistickou úchylkou“**.  
    * Mnoho středoasijských bolševických funkcionářů bylo **popraveno**.  
    * Nastupuje **rusifikace** – ruština jako jazyk pokroku, moskevské školství, kontrola kultury.  
    * Za 2. světové války mírné uvolnění (potřeba jednoty), ale po ní návrat k tvrdé centralizaci.

  * **Chruščov (1953–1964)**  
    * Kritika kultu osobnosti, ale paradoxně **ještě silnější tlak na vytvoření „sovětského člověka“**.  
    * Folklór se mohl zachovat – ale jen jako **dekorace**, nikoliv jako živá kultura.  
    * Začíná éra **odlidštěného internacionalismu** – všechno sovětské, všechno stejné.

  * **Brežněv (1964–1982)**  
    * Symbol **stability a klidu** – i nudy.  
    * Starší generace na něj často vzpomíná s nostalgií: byla **vyšší životní úroveň, jistoty, pořádek** (při srovnání s předválečným obdobím - stalinské represe, válkou a poválečnou bídou, se to mohlo jevit jako zlatý věk celkem snadno).  
    * Oficiálně „reálný socialismus“ = skutečný komunismus podle mnohých.  
    * Na druhou stranu začíná **hospodářské zaostávání**, stagnace a korupce.

  * **Andropov, Černěnko (1982–1985)**  
    * Krátké epizody bez většího vlivu, SSSR už byl v krizi.  
    * Pokusy o dílčí reformy se minuly účinkem.

  * **Gorbačov (1985–1991)**  
    * Politika **glasnosti a perestrojky** – otevřenost, přestavba.  
    * Cíl: zachránit SSSR reformami, výsledek: **rozpad**.  
    * Na rozdíl od Pobaltí, Ukrajiny či Kavkazu **ve Střední Asii si rozpad SSSR skoro nikdo nepřál** – znamenal konec jistot.

  * **Po roce 1991: nové republiky**  
    * První prezidenti byli většinou **bývalí generální tajemníci komunistických stran** (kromě Kyrgyzstánu).  
    * **Turkmenistán** – tvrdá diktatura, osobní kult, dodnes autoritářský režim.  
    * **Uzbekistán** – autoritářský stát, postupné otevírání až po smrti Islama Karimova.  
    * **Kyrgyzstán** – experiment s demokracií, nejvíce revolucí a střídání vlád.  
    * **Kazachstán** – pragmatický „zlatý střed“, ekonomicky nejsilnější, politicky stabilní.  
    * **Tádžikistán** – po občanské válce pevná prezidentská vláda, silný bezpečnostní aparát.

  * Shrnutí:  
    * Středoasijské státy jsou dnes formálně republiky, ale v praxi **autoritářské režimy s různou mírou otevřenosti**.  
    * Z marxistického snu o rovnosti zbyla **silná vertikála moci**, kde se stabilita často zaměňuje za pokrok.