Tereza Braunsbergerová, Kateřina Stieglerová, Kateřina Veselská. Ramadán u nás a v Albánii. Hospodářská a kulturní studia (HKS), Provozně ekonomická fakulta | Česká zemědělská univerzita v Praze, 2017. http://www.hks.re/wiki/2017:islam
Postní období je nedílnou součástí mnoha náboženství. Je to doba umírnění, pro některé velká zkouška jejich vůle, ale také toho, jak silná je jejich víra.
Ramadán je jedním z nejvýznamnějších svátků islámu. Je součástí jednoho z pěti pilířů, které by měl každý muslim striktně dodržovat. Hlubším smyslem půstu je přiblížení se k duchovní podstatě náboženství a touha zalíbit se více Alláhovi.
V této práci se zabýváme právě tímto pro muslimy velmi důležitým obdobím. Cílem je konkrétněji se zaměřit na odlišnosti ve způsobu dodržování půstu, které by mohly být způsobené vlivem území, ve kterém se muslimové nacházejí a odpovědět tak na hlavní výzkumnou otázku včetně jejích podotázek. Nabídneme zde srovnání s muslimy žijícími v Albánii, abychom umožnily nahlédnout na stejné náboženství ve dvou odlišných zemích a ukázat, zda se objevují výrazné kontrasty či nikoliv.
Hlavní výzkumná otázka
Existují odlišnosti ramadánu způsobené vlivem území, ve kterém muslimové žijí?
Podotázky
Luboš Kropáček ve své knize Duchovní cesty islámu1) obecně popisuje měsíc ramadán a náležitosti půstu. Zabývá se zejména tím, jaká pravidla jsou s tímto postním obdobím spojena. Poukazuje například na to, že půst se dodržuje pouze přes den. Svůj text často doplňuje úryvky z Koránu: Jest vám dovoleno přiblížit se v noci postní k manželkám svým… Jezte a pijte až do chvíle, kdy od sebe rozeznáte bílou a černou nit na úsvitu, potom udržujte plný půst už do noci.2) V poslední části této kapitoly pojednává o různých mírách tolerance vůči jinověrcům či méně zbožným spoluobčanům, kdy je ve většině islámských zemí požadováno, aby pohoršlivě neporušovali půst na veřejných místech.
Kniha Zaostřeno na islám3) od autora Hammudah Abd al-‘Átí nám objasňuje nejenom základní pojmy v daném náboženství, ale také z ní můžeme čerpat podrobnější informace o jednotlivých tématech. V jedné kapitole se autor přímo zaměřuje na období půstu. Zabývá se především jeho významem, což je vnitřní smíření, které je považováno za zdroj neustálého míru s Bohem. Problémem je, že muslimové často půst nedodržují a nebo si jeho význam již neuvědomují. Striktní dodržování půstu během ramadánu považuje v dnešní době spíše za utopii.
Lukáš Lhoťan je bývalý muslim, nyní konvertita ke křesťanství. V jeho knize Islám a islamismus v České republice4) se setkáváme s jeho poznatky, které jakožto člen muslimské obce posbíral. Z této publikace jsme čerpaly k 3. výzkumné otázce. Kniha se zabývá vývojem a zmapováním muslimské komunity na našem území. Lukáš Lhoťan je také velice známý svou otevřenou kritikou islámu, se kterou se setkáváme i v této knize. Muslimy označuje za kolaboranty s nacisty, spolupracovníky StB. Zaměřuje se na spolupráci se Saúdskou Arábií, která finančně podporuje české muslimy. Zmiňuje zde také různé vzdělávací / výměnné pobyty, kde přednášejí ortodoxní muslimové, prosazující právo šaría.
Tresty za porušení půstu v měsíci ramadánu se hlouběji zabývá kniha Základy ramadánu5), jejímž autorem je Muhamad el-Džibálí. Tato kniha je také považována za první ucelené dílo v českém jazyce, které se zabývá informacemi o půstu. Pokud muslim nějakým způsobem úmyslně přeruší půst, musí tento den nahradit a dále také vykonat trest, který se nazývá keffáre. Existuje několik možných způsobů vykonání trestu. Prvním z nich je propuštění otroka. Jestliže tento trest není možné uskutečnit, přichází na řadu držení půstu po dobu dvou následujících měsíců. Dalším trestem je pak nakrmení šedesáti chudých lidí. Dále také uvádí, že pokud muslim, který má vykonávat keffáre a z nějakého závažného důvodu žádný z uvedených trestů vykonat nemůže, nenese za to žádnou zodpovědnost. V knize je přesně řečeno: Zásada uplatněná v tomto případě říká, že nejsme zodpovědní za to, co není v našich sílách. Alláh říká: „Alláh neklade na žádnou duši více, než unese…“ Poslední uvedenou zásadou ohledně trestání porušení půstu je, že pokud dojde k úmyslnému pohlavnímu styku, ženy nejsou povinny vykonávat keffáre. Situace, která nastala v tomto vyprávění, nastala mezi mužem a ženou a Posel (nechť mu Alláh žehná a dopřeje mu mír) nařídil keffáre pouze muži. A Alláh ví nejlépe.
Při hledání odpovědí na výzkumné otázky jsme použily jak kvalitativní, tak kvantitativní výzkum.
Kvalitativní výzkum slouží k rozšíření znalostí a k hlubšímu pochopení zkoumaného tématu. Využily jsme metodu sběru dat - Narativní rozhovor. Jedná se o otevřený či hloubkový rozhovor, ve kterém je respondent povzbuzován k tomu, aby ve spontánním vyprávění zprostředkoval svou verzi příběhu. Volné vyprávění odhalí subjektivní zkušenosti, což pomocí přímého dotazování nejde. Jedna z nevýhod může být nepředvídatelnost okolností, které mohou respondenta svést například na jiné téma.
Kvantitativní výzkum je metoda standardizovaného vědeckého výzkumu popisující zkoumanou skutečnost, kterou můžeme numericky vyjádřit. V tomto výzkumu jsme sestavily elektronický dotazník s otevřenými otázkami pro zjištění konkrétních odpovědí našich respondentů z různých koutů světa. Na základě zjištěných odpovědí jsme došly k vyhodnocení určitých individuálních skutečností, názorů a postojů, které jsme zapracovaly do našich výzkumných otázek. Dotazník není časově náročný. Jeho příprava i zpracování jsou lehká. Výhody dotazníku s otevřenými otázkami tkví především v získání podrobnějších dat, než ve standardizovaném typu dotazníku. Odpovědi tak můžeme snáze prozkoumat. Nevýhoda je dána velkou obtíží při statistickém porovnání dat 6) a strohostí ze strany respondentů, jak jsme se samy přesvědčily.
Na ukázku jsme zde vypsaly několik otázek z našeho dotazníku:
- Donutila Vás někdy nemuslimská společnost k porušení pravidel během půstu? (např. kvůli práci)
- Porušili jste někdy půst z vlastní vůle?
- Co je pro Vás během půstu nejnáročnější?
- Jak probíhá večer po skončení denního půstu?
- Co obvykle během ramadánu večeříte?
- Jaká je pro Vás podstata půstu?
- Nahrazovali jste si půst v případě, že jste jej nemohli dodržet?
- Setkali jste se v nemuslimské společnosti ohledně dodržování ramadánu spíše s pochopením či naopak?
- Postihne Vás za porušení ramadánu nějaký trest?
Respondenti:
Oslovili jsme Lukáše Lhoťana, který je naším známým blogerem, nakladatelem, zakladatelem česko-muslimského institutu a nyní již ex-muslimem, abychom měli více objektivní pohled pro danou tématiku.
Poté, jsme oslovili muslima jménem Fethi Aahil tureckého původu, který na našem území žije 23 let a je praktikující muslim, stejně jako Kadir Bozkurt. Další respondent je Jakub Abdallah, kterého jsme zkontaktovali po shlédnutí videa propagovaného muslimskou obcí.
Pro porovnání s Albánií nám byla nápomocna tamní slečna Alma Bicak, která oslovila dva své přátele, kteří vyznávají taktéž muslimskou víru. Všichni respondenti jsou z Albánie, kde prozatím žijí celý život.
„Postním měsícem je měsíc ramadán, v němž Korán byl seslán jako vedení správné pro lidi a jako vysvětlení tohoto vedení i jako spásné rozlišení. Kdo z vás spatří na vlastní oči měsíc, nechť se postí! Ten z vás, kdo je nemocen nebo na cestách, nechť postí se stejný počet dní později; Bůh si přeje vám to usnadnit a nechce na vás obtížné. Dodržujte plně tento počet a chvalte Boha za to, že správně vás vede - snad budete vděční!“7)
Základ života každého muslima tvoří 5 pilířů islámu, někdy také nazývaných 5 sloupů víry.
Období ramadánu je každý rok vyhlášeno v jiné dny. Datum zahájení tohoto svátku se řídí lunární fází měsíce. Čeká se také na výrok znalců, kteří jsou pověřeni sledováním nebe a prvních známek nového měsíce. Letošní rok byl ramadán od 27. května do 25. června 2017. Příští rok nastane přibližně ve středu 16. května 2018.8) Během tohoto měsíce údajně prorok Muhammad obdržel první Boží zjevení. Na památku toho drží muslimové po celém světě v měsíci ramadánu specifický půst. Prorok Muhammad důrazně doporučil tyto věci, které by se během ramadánu měly dodržovat:
Půst je zahájený ranní modlitbou při úsvitu - fadžr. Poslední jídlo před začátkem půstu se nazývá – suhúr. Přes den je zakázáno jíst, pít, kouřit, mít sexuální styk. Dočasně se tak věřící zřeknou některých pozemských potřeb. Fyzický i duševní půst má muslimy přiblížit více k Bohu. Půst ukončuje večerní svolání k modlitbě. První jídlo po celodenním půstu se nazývá iftár, jehož základ tvoří datle a voda či mléko. Následně se pokračuje v hostinách plných nejrůznějších pokrmů v závislosti na geografické oblasti.
Výjimku, která se nemusí postit, zastupují těžce nemocní lidé, lidé cestující na dlouhé vzdálenosti, těhotné a kojící ženy, ženy v šestinedělí a ženy, které menstruují. Nemusí se také postit děti, které nedosáhly puberty.
Na konci ramadánu přichází svátek Íd al-Fitr. Připadá na první den desátého měsíce lunárního kalendáře. Všichni, kdo úspěšně prošli půstem, hodují tři dny.
Historie muslimů na území Čech
I když islám na našem území neměl nikdy značný vliv, první zmínky se vyskytují již v raném středověku. Ve staroslověnském díle Život sv. Cyrila, z roku 869, se v 6. kapitole můžeme dočíst o debatě mezi křesťany a muslimy, kteří tam jsou zmiňováni jako velice vzdělaní muži. Jedním z témat, které je zde například uvedeno, je polemizování nad monoteismem křesťanů, jelikož uznávají svatou trojici. „Když je Bůh jeden, proč jej slavíte ve třech? Pověz, víš-li. Nazýváte jej otcem i synem i duchem.“ 10)
Další zmínky můžeme nalézt v Kostnických listech od Mistra Jana Husa. Zde se zabývá důležitostí a úctou, která je v Koránu připisována Kristovi a jeho matce.
První zmínky v novodobých českých dějinách sahají až do doby Rakouska-Uherska, a to přesněji do roku 1912, kdy byl sunnitský islám, Františkem Josefem I., vyhlášen za další státní náboženství se všemi právními důsledky.
Začátkem 20. století zde bylo nejvíce muslimů z Bosny, k nimž konvertovali i Češi, kteří bojovali během první světové války v muslimských zemí. Dále sem přišli i muslimové, kteří emigrovali ze SSSR (Tataři, Kavkazané a tak dále).
Do roku 1934 byli muslimové u nás pouze jako neorganizované společenství. Poté jsou zaznamenány první pokusy o ustanovení muslimské obce na českém území, ale ty nebyly schváleny až do roku 1941, kdy je uznala protektorátní vláda, a tak vzniká první muslimská obec na našem území. Obec měla okolo 700 členů. V čele obce byl bosenský muslim. Vedení muslimské obce kolaborovalo s nacisty, udržovali kontakty s pronacistickými arabskými vůdci, kteří je i finančně podporovali, odmítali registrovat židovské konvertity apod. V tomto období proběhly i první snahy o výstavbu mešity, které byly ale neúspěšné. Po pádu režimu byla zrušena i registrace muslimské obce.
Kvůli novému zákonu komunistické strany, který pojednával o spolupráci strany a církve, probíhal muslimský život v poválečném období spíše v soukromí. K jejímu legálnímu působení byl nutný podpis, který stvrzoval účast na společném budování socialistické společnosti. V případě, že by takto obec učinila, mohla od státu dostávat různé finanční dotace a především by byla její činnost pod dohledem. Toto však muslimové neučinili. 11)
V knize Lukáše Lhoťana 12) se ale můžeme dočíst o kolaboraci muslimů s komunistickým režimem a hlavně o spolupráci s StB, kde dokonce označuje jistého Lubomíra Špínu za důstojníka odboru pro nekřesťanské církve, a to na základě tzv. Cibulkových seznamů.13) Tuto spolupráci však muslimská obec popírá.
Po změně režimu znovu ustanovil muslimskou obec prof. Mohamed Alí Šilhavý, který byl kvůli svým aktivitám později zvolen do jejího čela. Byly založeny obce v Praze, Brně a Ostravě, znovu začaly vydávat časopis Hlas, který již dříve vycházel v letech 1937-1945, ale až v roce 2004 získala muslimská obec alespoň prvotní stupeň registrace, kterou schválilo ministerstvo kultury.
Podle posledního sčítání lidu na území České republiky v roce 2011 se k muslimské víře přihlásilo 1943 lidí, a to především ve věku 20-29 let. Nejvíce se jich nachází v Praze (663), Jihomoravském kraji (218), a potom ve Středočeském kraji (164). 14) Odhady Daniela Topinky z katedry sociologie, andragogiky a kulturní antropologie jsou ale větší. Tvrdí, že se na našem území nachází kolem 10-15 tisíc muslimů (konkrétně 11 235 osob) 15), kteří jsou převážně migranti první a druhé generace. Minimum z nich jsou konvertité českého původu.
Ramadán v ČR
Muslimové žijící v České republice považují toto období za dobu, kdy mohou dokázat, že právě oni jsou těmi správnými muslimy. Dodržování pravidel půstu považují za zkoušku trpělivosti a oddanosti, za období konání dobrých skutků, které je naplňují a dodávají jim energii. Popisují, že není problém pohostit přátelé,kteří půst nedodržují a přicházejí během půstu na návštěvu. Zajít si s kolegy během polední pauzy na oběd a nic nekonzumovat nebo si jít jen tak zahrát fotbal.16)
Ve větších městech, kde je koncentrace muslimů vyšší (Praha, Brno, Teplice), se večer pravidelně setkávají v restauracích či v muslimských centrech. Místa navštěvují muži i ženy se svými potomky. Děti sice půst držet nemusí, ale je to pro ně také příležitost, jak se setkat s rodinou a s blízkými. Každý ze členů centra přinese něco skromnějšího k jídlu, aby společně povečeřeli. Během půstu se muslimové snaží na jídle šetřit, aby si po jeho skončení mohli dopřát něco extra. Po večeři se koná společná modlitba, po které se všichni rozejdou domů, aby se další den, bude-li v jejich silách, opět sešli.17)
Historie muslimů na území Albánie
Území dnešní Albánie lze považovat za jedno z prvních evropských území, které přijalo křesťanství. První křesťanské prvky začaly mezi obyvatele pronikat již v 2. století a rozvíjely se dále do té doby, než na dané území vpadli Turci. První příchod Turků do Albánie se datuje do 14. století (1354), kdy začala pozvolná islamizace Albánie. Té se ale postavili začátkem 15. století albánští šlechtici, kteří využili vpádu Mongolů na turecké území, sjednotili se a zaútočili na oslabená osmanská vojska. V čele tohoto povstání byl Gjergj Kastrioti Skanderbeg, který vytvořil albánskou ligu o počtu přibližně 10 000 bojovníků a vzdoroval osmanské říši 25 let, což bylo až do jeho smrti. Poté Albánie postupně podlehla nátlaku osmanské říše a stala se její součástí (1506). Skanderbeg je ale do dnes považován za největšího národního hrdinu, což dokazuje i jeho socha vybudovaná přímo na náměstí hlavního města.
Osmané byli v rámci možností velice tolerantní k jiným náboženstvím a nikoho přímo nenutili ke konverzi. Předcházeli tak i dalším možným rozbrojům. Nemuslimští obyvatelé byli ale značně znevýhodňováni a stali se z nich podřadní obyvatelé. Nejen, že platili vyšší daně, ale nemohli například svědčit u soudu proti muslimům, jezdit na koni, držet zbraně, vlastnit otroky, museli nosit jen určitý druh oblečení apod. Mladé chlapce dokonce odebírali na převýchovu k muslimské víře a dále se stávali členy osmanských vojsk. Odvedeno jich bylo kolem 200 000. Osmané také začali s budováním nových luxusnějších čtvrtí, které ale byly k dispozici pouze muslimské části obyvatelstva.
Těmito pravidly dosáhli toho, že se během několika století z původně křesťanského území stalo území muslimské. A to i přesto, že během tvrdé komunistické vlády diktátora Envera Hodži, se Albánie stala roku 1967 první ateistickým státem světa, nebo za ni byla spíše prohlášena (v roce 1945 zde bylo cca 72 % obyvatel muslimů). Hodža náboženství přímo zakázal, věřící byli pronásledování, zavíráni do vězení, pracovních táborů apod. Církevní stavby se demolovaly, nebo se jim hledalo jiné praktičtější využití. Stávaly se z nich kina, sportovní sály, kluby, zemědělské objekty apod. Po jeho smrti a pádu komunistického režimu se vše vrátilo opět do normálu. Dnes se uvádí, že na daném území žije 55-70 % muslimů, i když je celkem pravděpodobné, že je to spíše otázka kulturní identity než praktikujícího přesvědčení. 18) 19)
Ramadán v Albánii
Velkou zkouškou pro tento svátek bylo období komunistického režimu, během kterého byl naprostý zákaz víry. Lidé byli pod neustálým tlakem. Mešity byly zavírány nebo bourány. Nemohly se tím pádem vykonávat modlitby a lidé svou víru často skrývali doma. Během ramadánu, když se lidé budili na suhúr, nesměli býti nikým spatřeni. Zůstali jen při malé svíčce, zatahovali závěsy apod., aby se vyhnuli případným problémům.
Venku už půst nebyl tak velkým problémem. Nikdo nemohl poznat, zda jste hladoví či nikoli a pokud vám někdo přes den nabídl něco k snědku nebo pití, vymluvil se člověk na nevolnost. Problém se naskýtal spíše ve škole, kde byli žáci nuceni pít vodu, aby se vyvarovali jakéhokoli držení půstu.
V současnosti lidé tvrdě pracují na obnově těchto zvyků. Večery zde muslimové také tráví ve společnosti blízkých přátel a rodiny. Jsou také zváni cizinci či sirotci ke společné tabuli, kam každý něco donese. Na tabuli se často objevují pochutiny jako burek (smažené / pečené listové těsto, které je plněné špenátem, sýrem či masem), pastiche (zapečené těstoviny s fetou) nebo petulla (smažené těsto plněné marmeládou).20)
Občas se zde vyskytuje i zvyk, kdy jsou muslimové ráno buzeni zvukem „lodry„. Jedná se o buben, který je vyroben z ovčí nebo kozí kůže. Bubeníkem bývá z pravidla někdo z místní cikánské komunity, který za to očekává jídlo či peníze.21)
Dodržení a zvyky během ramadánu
Největší změnou současného dodržování ramadánu je zmizení role Meseharaty, která běžně fungovala po staletí v zemích arabského světa (např. Saudská Arábie, Jemen, Egypt atd.). Tito muži byli zodpovědní za to, že v ranních hodinách probudí ostatní lidi ze spánku, aby snědli své poslední jídlo před začátkem půstu – suhúr. Meseharaty používali na probuzení lidí různé způsoby např. volání konkrétními jmény, pískání na píšťalku, bubnování, zaklepání na dveře hůlkou, zpívání tradičních písní apod. V důsledku technologických pokroků tato tradice pomalu a jistě zaniká. Jelikož jsou dnes budíky běžně dostupné a i naše elektronická zařízení poskytují tuto službu, o brzké vstávání se už s klidem může starat každý sám. 22)
Změnilo se také to, s kým si lidé vychutnávají pokrm iftár a suhúr. V minulosti se považovalo za zcela běžné zvát na hostiny všechny blízké, kteří žili okolo vás - sousedé, kolemjdoucí a jakákoliv rodina. V běžné dnešní společnosti se hlavně tráví čas s blízkými přáteli a rodinou.
Způsob, jakým muslimové tráví svůj volný čas po dojedení iftáru, se také změnil. Dnešní doba nabízí širokou škálu různé zábavy. V domácnostech jsou televize, DVD přehrávače, počítače atd. Ve městech jsou kina a divadla. Muslimové dříve trávili především večerní čas na veřejných zábavách ve velkých skupinách. Oslavy, ohňostroje a povídky s tématem ramadánu toho byly součástí. 23)
Některá omezení však nejdou vždy dobře dodržet a někteří věřící se je snaží obcházet nejrůznějšími způsoby. Mezi nejčastější výmluvy patří: „Bůh to nevidí.“ v domnění, že když zakázanou činnost provozují pod střechou Bůh je nemůže vidět.24)
Naši respondenti se shodli na stejném dodržování ramadánu v závislosti na geografické diferenci a pohlaví. Jejich jídelníček se skládá z podobných tradičních surovin a jídel tj. datle s vodou či mlékem, rybí polévka, ovoce, zelenina, ale jedí i běžná jídla jako např. zeleninové polévky, rýže, špagety s tomatovou omáčkou. Strava je tedy subjektivní.
Večery během ramadánu tráví ve společnosti, rodinném kruhu, návštěvou příbuzných či s přáteli v kavárnách. K večerním aktivitám patří především večeře s několika chody, kdy si dopřávají i různé sladkosti a slaví. Dále poslouchají hudbu, tančí, konverzují a užívají si společný večer.
Absolvování půstu berou jako příkaz Alláha. Tedy jako příkaz věřícího. Je to restart pro jejich tělo, protože dochází k očistě organismu. Respondenti se shodli, že toto období je naplňuje zejména konáním dobrých skutků ostatním.
Studie zabývající se vlivem ramadánu na zdraví muslimů popisuje toto období jako měsíce, při kterých je zaznamenána zvýšená únava, nedostatečná koncentrace a nárůst dopravních nehod. Tyto tragické následky jsou alespoň částečně způsobeny snížením denních hodin spánku během ramadánu. Muslim by měl tedy zvážit před zahájením půstu, zda bude fyzicky i psychicky schopen žít v jiném režimu.25)
Sankce za porušení půstu
Porušení půstu bylo v dřívějších dobách důkladně trestáno například vězením. V dnešní době se od takových trestů upustilo a ve většině zemí je pouze na samotném muslimovi, zda se za tento prohřešek nějakým způsobem potrestá nebo si jej nahradí. Výjimkou ale stále zůstávají některé muslimské země, ve kterých se i nyní uplatňuje systém islámského náboženského práva šaría. Takovou zemí je například Saúdská Arábie. Porušení půstu spadá pod trest, který se nazývá tazir. Tento trest však může mít několik dosti odlišných podob. Za nejčastější trest se považuje mrskání, u kterého záleží na soudci, kolik ran trestanému uloží. I když se mrskání může zdát jako dostatečně krutý trest, existují mnohem horší varianty veřejného trestu za provinění. Jedním z nich je například stětí hlavy a následné ukřižování.26)
Všichni námi oslovení respondenti se shodují na tom, že tresty na námi zkoumaném území jsou ponechány pouze na svědomí samotného jedince. Jeden z nich pro porovnání uvádí právě výše zmíněnou Saúdskou Arábii, která je muslimskou zemí a dodržování ramadánu je tvrdě vynucováno státem.
Jakub Abdallah toto téma komentuje slovy: Pokud nějaký muslim půst poruší, je to mezi ním a Bohem, je to pro něj velký hřích a je to již na Alláhovi, jak s ním naloží. Pokud se člověk bude kát a bude toho litovat tak mu to může Bůh odpustit.
Další z respondentů zmiňuje důležitost půstu během měsíce ramadánu, jelikož je to jeden z pěti hlavních pilířů islámu, jenž dodržují často i nepraktikující muslimové. Jeho porušení se považuje za veliký hřích. Z jeho pohledu je časté porušování půstu z vlastní vůle horší než kdyby ho nedodržovali vůbec.
Dodržování půstu je ale často velmi náročné, a tak se občas stane, že ho jedinec poruší. Největšími problémy pro naše respondenty jsou kouření, pitný režim v případě, že půst vyšel na letní měsíce, ale například i účast na sportovním kurzu, který je fyzicky náročný. V tom, jak by měli odčinit porušení hraje velkou roli to, jestli k tomu došlo úmyslně nebo nikoliv. Pokud se věřící nemůže postit kvůli pádnému důvodu, ať už ze zdravotních důvodů, menstruačního cyklu, těhotenství, šestinedělí, období, kdy žena kojí své dítě a podobně, lze si jednoduše nahradit počet dnů bez postění, stejným počtem postících se dnů nebo dát určitou částku na charitu.
V opačném případě, kdy už to nelze brát jako přirozený proces, kterému se nedalo vyhnout, měl by se jedinec postit o další dva měsíce déle.
Ovlivňování muslimů nemuslimským prostředím
Po shrnutí všech odpovědí od respondentů se jako jasný závěr ukázalo, že nijak výrazné ovlivňování nemuslimskou společností, ve které žijí, nepociťují. Zmínili se o tom, že někteří muslimové mohou vlivem prostředí upouštět od různých činností, ale základní pravidla a 5 pilířů by měl dodržovat každý muslim bez ohledu na společnost. Ramadán tedy žádným velkým změnám, které by byly způsobeny vlivem české společnosti nepodléhá. Je zřejmé, že vše neprobíhá přesně tak, jako v muslimských zemích, ale základ a podstata by měla být pro muslimy stejná i na jiném území. Jak ale sami respondenti zmiňují, i dodržování ramadánu může být velmi individuální a zajisté se najdou nějací muslimové, kteří se nechali zcela ovlivnit jiným prostředím a nedodržují ať už ramadán nebo jiný z 5 základních pilířů. Je na každém, jak hluboká je jeho víra a přesvědčení.
Značné ovlivňování nemuslimským prostředím potvrdil Lukáš Lhoťan s tím, že muslimové jsou méně praktikující a dodává: Čím více času muslim tráví mezi nemuslimy, tím méně má sklon praktikovat islám jako jednotlivec. Ale pokud se v jeho okolí objeví více muslimů, tak praktikování islámských rituálů stoupá úměrně velikosti muslimské komunity.
Při této vyzkumné otázce se ale také nabízí kontrastní srovnání z druhého pohledu, tedy jaké dopady to má na Českou republiku. Český národ se zdá být kvůli islámu, který je zároveň životní filosofií, ohrožen. Jsou to dva zcela odlišné pohledy na svět. A při střetávání těchto dvou světů může docházet ke konfliktům. Tato hrozba stoupá kvůli sílící migraci, kdy do našich zemí přichází stále více lidí vyznávajících toto náboženství. Proto je nezbytné, aby si stát zachoval svoji identitu, která pramení již z dávné historie.27)
Cílem naší práce bylo odpovědět na zvolené výzkumné otázky, které se týkaly půstu během ramadánu a poukázat, zda se objevují velké odlišnosti tohoto svátku na jiném území - v tomto případě konkrétně v Albánii. Našimi respondenty z České republiky byli Lukáš Lhoťan, který je bývalým muslimem, dále praktikující muslim Fethi Aahil, Kadir Bozkut původem z Turecka a Jakub Abdallah. Respondentkou z Albánie byla Alma Bicak a její dva přátelé.
Po zpracování všech odpovědí od našich respondentů jsme se dostaly k závěru, že odlišnosti v dodržování ramadánu mezi těmito dvěma zeměmi nejsou až tak velké. Naši respondenti jsou navíc obklopeni nekonfliktní a tolerující společností, která nezasahuje do jejich víry. Je samozřejmé, že každá rodina může mít trochu jiné zvyklosti, ale žádné výrazné jsme nezaznamenaly. Pro všechny je dodržování tohoto svátku velmi důležité a je nedílnou součástí vyznání jejich víry.
Porušení ramadánu na našem území i v Albánii není trestáno státem, jako například v Saúdské Arábii. Nedodržení je bráno za veliký hřích, ale je na každém muslimovi, jak s případným porušením tohoto svátku naloží a zda ho odčiní. Je to pouze mezi ním a Bohem. Avšak je velký rozdíl, zda dojde k úmyslnému nedodržení ramadánu nebo je to způsobeno pádným důvodem, kvůli kterému nemůže být půst vykonán. V takovém případě si muslim nahradí pouze tolik dní, kolik se nemohl postit.
Ovlivňování nemuslimským prostředím naši respondenti nijak výrazně nepociťují. Přiznávají, že u některých může docházet k jistému nedodržování různých činností, ale konkrétně ramadán nemuslimskou společností nijak výrazně ovlivněn není a všichni z našich respondentů ho dodržují.
Knižní publikace
Odborné publikace
Online publikace
Seznam obrázků
—-
Počet shlédnutí: 137