Daruvar

Obyvatelstvo (etnické složení)

Daruvar jakožto bašta Čechů se vyznačuje největším počtem českého obyvatelstva. Češi tvoří téměř 18% celkové populace v Daruvaru,což je zhruba 2 500 lidí. Čísla se rok od roku snižjí a to především z toho důvodu, že mladí lidé se přestávají k české identitě hlásit a více se cíti být Chorvaty než-li Čechy. Nemají již více touhu hlásit se k českému odkazu, nechtějí udržovat české zvyky, mluvit českým jazykem, angažovat se ve spolkové činnosti. Zaměstnávají je jiné kativity, svou seberealizaci nacházejí v jiných činnostech, které jim připadají více smysluplné. V udržování české kultury a českého odkazu nenvidí smysl, nejsou přesvědčeni o tom, že jim to něco dá, nemají takovou vůli jako jejich předkové, jejich rodiče či prarodiče. Nicméně za poslední dobu se ozvaly hlasy starších členů českých besed, že je nutné vymyslet způsob, jak mladé lidi znovu do aktivního života v rámci besedy, dostat. Nejde jen o to nutit je, aby byly členy pěveckých, tanečních či divadelních sborů, ale snažit se i vytvořit taková místa, kde by se mladí lidé mohli realizovat. Zajímavou skutečností je fakt, že členy českých besed nejsou v mnoha případech jen Češi, ale i další národnosti jako Chorvaté, Srbové, Slováci aj. Často se totiž jedná o jedinou možnost kulturního vyžití, proto se nebere žádný zřetel na národnost, pokud má člověk opravdový zájem býti členem a platit pravidelně členské poplatky, není důležité k jaké národnosti se hlásí. Velmi početnou etnickou skupinou jsou na jihovýchodě Italové.

Celkem: 9 811 Zdroj: ¹⁾

http://jugo.novinka.cz/hr/daruvar/grad.htm - několik fotografií z Daruvaru

daruvar-podle_jazyku.xls²⁾

• První písemné zmínky o obci

První zmínky o obci nejsou přesně zaznamenány. Vzhledem k tomu, že DARUVAR platí za středisko českých Chorvatů, je zde funkční a poměrně velká česká knihovna Franty Buriana (který je beseďáky velmi ctěný). Knihovna byla založena necelý rok poté, co česká beseda v Daruvaru (1907) a to přesně roku 1908. Tento rok (2008) tak knihovna slavila jubilejní 100 leté výročí. Velkou zásluhu na tom, že se k nám do ČR dostaly zmínky o životě Čechů v Chorvatsku, má Josef Matušek, který se zabývá etnografií. Tento muž se velmi důkladně věnoval nejen Čechům v Chorvatsku, ale psal i o Češích v jiných zemích. Ať se jedná o české diaspory v rumunském Banátu, USA či Kanadě. Snažil se postihnout všechny země, kde se vyskytuje větší počet českého obyvatelstva.

• Obecná historie (jednalo se o obec již založenou, kam se přistěhovali Češi, nebo založili obec sami)

Daruvar je město s největším počtem českých krajanů. První Češi přišli na Daruvarsko už v polovině 18. století a systematické stěhování trvalo více než 150 let. Počátky české komunity souvisí s vytvořením tzv. nové Slavonské (vojenské) hranice podél Sávy a Dunaje. Důvody k odchodu z domoviny byly podobné jako u Čechů, kteří odcházeli ve stejné době do Banátu na území dnešního Rumunska - volná a dostupná půda, příslib různých úlev včetně osvobození od vojenské povinnosti. Dnešní čeští obyvatelé - příslušníci rozvětvené české krajanské menšiny na Daruvarsku - jsou vesměs potomci drobných zemědělců, kteří získali v západní Slavonii zanedbané pozemky a znovu je zúrodnili. Střediskem Čechů v Chorvatsku se stalo město Daruvar. Je to malebné lázeňské město, které má díky teplým léčivým pramenům dávnou historii. Z dostupných zdrojů vyplývá, že již v dobách římských byl tento přírodní unikát hojně využíván - dnešní lázně jsou postaveny na antických základech. První Češi přicházejí do Daruvaru v 1. 1/2 19. století na pozvání hraběcí rodiny Jankovićů v souvislosti s udělením tržního práva. Daruvar tak získal statut tržního města a řemeslníci z Čech, Maďarska a Německa práci. Již koncem 19. století však tvoří příslušníci těchto národností ve městě většinu (74%) z celkového počtu 2566 obyvatel. Jen pro zajímavost uveďme údaj z roku 1900, který vypovídá o tom, že na přelomu století žilo na území dnešního Chorvatska 31588 obyvatel hlásících se k české národnosti. V této době však také doznívá poslední přistěhovalecká vlna z Čech a počet krajanů se rok od roku snižuje. Dnes žije na území Chorvatska podle údajů z roku 1991 kolem 13.000 krajanů.³⁾ Daruvar je obec, která před příchodem Čechů již exitovala. Češi tak vesnici respektive známé, lázeňské město nezaložili, pouze se v něm usadili.

• Etnické složení (původní obyvatelstvo, další národnosti, vztahy mezi těmito národnostmi v různých obdobích až do

současnosti)

Složení obyvatelstva se v průbehu věků nijak dramaticky neměnilo. Největší etnickou skupinou jsou Chorvati, Češi jsou a vždycky byly na druhém místě. Daruvar není městem, kde by bylo ryze české obyvatelstvo jako je tomu například v Končenicích, vesničče, blízko Daruvaru, která je ryze česká, najde se tu jen pár rodin chorvatských, jinak tu všude je slyšet čeština, stejně tak tomu je u vesničky nesoucí název Ljudobit Selo, česky Lipovec, což je vesnice, která je také etnicky velmi homogenní a najdete tu převážně české rodiny.

• Kdy a jak došlo ke kolonizaci českým obyvatelstvem.

Češi se do Chorvatska stěhovali po téměř sto padesát let. Stěhování neprobíhalo rovnoměrně a časově uceleně. Výrazných je několik časových úseků behěm nichž se stěhování zpomalilo či úplně zastavilo. Stěhování Čechů do Chorvatska je někdy označováno jako kolonizační vlna, která postupně měnila etnický ráz vesnic a celého území. Zřídkakdy se stávalo, že všichni přistěhovalci pocházeli z jedné obce nebo z jednoho okresu a že se najednou vydali na cestu, ikdyž byly i takové oblasti v Čechách, z nichž přicházel velký počet kolonistů najednou. V novém prostředí se přistěhovalci stmelovali v jeden celek, v němž se pomalu ztrácely jejich povahové a jazykové odlišnosti. Všeobecně lze říci, že mezi prvními přistěhovalcemi byly nejpočetnější rodiny z národnostně smíšených česko-neměckých okresů, později se na cestu vydávali sami Češi a s poslední vlnou se do Chorvatska přistěhovali hlavně Moravané. Mezi českými přistěhovalci se v několika případech ocitly také jednotlivé slovenské rodiny, které se ovšem velice rychle bohemizovaly. Přistěhovalci se většinou usazovali na širokém prostranství podle toho, kde jim úřady nebo panství vykazovala nová sídliště. Později to více záleželo na majetkových poměrech osídlenců, neboť chudší kupovali levnější půdu v odlehlých osadách. O rozptýlenosti českých přistěhovalců nasvědčuje skutečnost, že se nejvýchodnější skupina usadila u Petrovaradinu a Slankamenu a nejzápadnější v Záhřebu a v okolí Sisku. Nejvíce se jich ovšem přistěhovalo do Požežského a Bjelovarsko-křiževeckého županství. První přístěhovalci byli zcela nemajetní. Češi, kteří se přistěhovali ke konci 19.století byli už o něco více zámožnější a pozemky si sice kupovali, ovšem nenajdeme mezi nimi velkostatkáře, jen asi zhruba dvacet rodin bylo natolik bohatých, že si mohly koupit více hektarů půdy. Bylo celkem běžné, že si více rodin koupilo větší statek a posléze se o pozemky podělili. Češi se stěhovali zejména kvůli kvalitní půdě, tedy především za zemědělstvím. Přistěhovalci před rokem 1867, tedy před rakousko-uherským vyrovnáním, získali po přistěhování automaticky nový domovský list, přistěhovalci po tom roce zůstali příslušnými do země, odkud se vystěhovali. Z toho později vznikly dvě velké skupiny českých přistěhovalců - jihoslovanští a českoslověnští státní občané. V 19.století se všichni přistěhovalci dělili podle osad, v nichž se usadili na HRANIČÁŘE, ROLNÍKY A OBYVATELÉ VELKÝCH MĚST. ⁴⁾

• Dosavadní výzkumy týkající se dané obce

Na chlup stejnou problematikou, tzn. Češi ve východní Evropě, se už třetím rokem zabývají studenti Pardubické univerzity. Při naší letní návštěve jsme měli možnost setkat se slečnou, která nám poněkud nevybíravě dala najevo, že ona se stejným výzkumem zabývá již třetí rok, a že ji v podstatě „krademe“ její práci a dala nám ostentativně najevo, že o nás všichni vědí a že nám lidé, kteří jsou s ní ve spřáteleném kontaktu, neposkytnou žádné informace, protoře přesně ví, co jsmě zač. Jak jsme později zjistili, jedná se o jakýsi boj, který vedou někteří studenti pardubické univerzity, nicméně její slova se nakonec nepotvrdila. Důležití lidé, jako paní Stráníková, ředitelka a vydavatelka časopisu Jednota o tomto střetu zájmů sice věděla, nicméně velmi chytře poznamenala, že by se neměly klást meze rozmanitosti a naopak ji podporovat, že přece nemusí na téma Češi v Evropě existovat pouze jeden výzkum, ale naopak čím více, tím lépe, neb dojde k nutné objektivizaci a neustálému zdokonalování, tudiž nám poskytla velmi cenné informace, za které jsme samozřejmě velmi vděčni a jsme rádi, že se slečně nepodařilo zvrátit naše výzkumné plány.

Český národní dům

• V čem je tato obec výjimečná (z hlediska geografických, klimatických podmínek, z hlediska izolovanosti, národnostní pestrosti, dostupnosti pracovních míst…)

Významným specifikem obce je její povaha. Daruvar je známé, lázeňské městečko, které je vyhledáváno různými typy lidí. Jezdí sem převážně domácí klientela, ale také se tu najdou Němci, Italové, Slovinci a jiné. Daruvar je zhruba 12-ti tísícové městečko, které je prosperující asi zejména díky přítomnosti již zmíněných lázní. I přesto, že Daruvar není přímořské město, leží zhruba 350 km od mořského pobřeží, je poměrně turisticky navštěvované. Daruvar leží v Bjelovarsko-bilogorském županství (županství-kraj, župan-hejtman), je vzdálené zhruba 70 km od maďarských hranic, tzn. Daruvar a ostatní větší množství českých vesniček jsou soustředěné na severu Chorvatska. Z celkového počtu 26 českých besed najdeme mimo Bjelovarsko-bilogorské županství a pouze malou část českých besed (například Záhřeb, Rijeka, Mezurač-Meďurič, Lipovlany atd.) Z pohledu Čechů je obec významná zejména z toho důvodu, že zde najdeme všechny důležité instituce, které pracují pro Čechy a snaží se tak zpříjemnit jim jejich snažení zejména v kulturní činnosti.

Co zde všechno najdeme? - česká základní škola J.A. Komenského která má obvodní školy v Dolanech, Dolních Střežanech, Holubňáku, Horním Daruvaru a Lipovci. Další ryze českou školou je ČZŠ Josefa Růžičky v Končenicích. Česká obcvodní škola při chorvatské škole působí v Ivanově Sele. Výuka v nich probíhá podle zvláštních osnov, v českém jazyce a v rámci platné chorvatské soustavy. Podle zájmu studentů se otevírají česká oddělnení v daruvarském gymnáziu.

- mateřská školka Ferdy Mravence

- knihovna Franty Buriana

- vydavatelství časopisu Jednota vedené paní Stráníkovou - Novinově vydavatelská insituce byla založena Svazem Čechů a je zaměřena na propagaci psaného slova. Vydává týdeník, který nese název Jednota. Jednota vychází od roku 1946 a informuje o všemozných krajanských aktivitách. Vydavatelství také vydavá měsíčník určený pro děti. Nazývá se Dětský koutek. Mimo vydávání časopisů se Jednota také podílí na vydávání krajanské literární tvorby. Pod její záštitou vyjdou každoročně zhruba dva tituly.

- český radioklub Jan Hus. Radioklub vznikl v roce 1971 v České základní škole J.A.K. Jméno Radoklub Jan Hus nese od roku 1981. Během domovinské války dali radioamatéři k dispozici jak sebe tak i vybavení vojákům a policistům v zájmu obrany kraje.

- Svaz Čechů v Chorvatsku vedený paní Janotovou, funguje od roku 1921, kdy se stal nástupcem bávalého „Československého svazu“, který od již uníměného roku sdružoval krajany v tehdejším Království SHS. Činnost Svazu je bohatá a pestrá - spočívá především v pořádání akcí různého charakteru. Jeho činnost je pak také zaměřena na udržování a další rozvíjení české kultury, jazyka a české identity. Besedám a školám pomáhají pracovní tělesa Svazu - školní, kulturní, divadelní, historická, vydavatelská a informační rada. Činnost české menšiny v Chorvatsku je financována z chorvatského státního rozpočtu a z příspěvků místních samospráv. Českou a slovenskou menšinu zastupuje v chorvatském sněmu jeden poslanec přímo volený občany na české a slovenské kandidátní listině. Na úrovni obecní, městské a županské samosprávy volí krajany své zástupce nebo radu české národnostní menšiny.

- kancelář poslankyně za českou a slovenskou národnostní menšinu v chorvatském parlamentu paní Zdeňky Čuchnilové

Dokonce v místní knihovně, která je určená Chorvatům zde najdete oddělení věnované českým knihám a časopisům.Od roku 2007 při místní knihovně sídly ústřední knihovna pro českou národnost v Chorvatsku.

Daruvar je zcela bez nadsázky největší baštou Čechů, jedná se o centrum „češství“. dochází zde k důležitým rozhodnutím, například přerozdělování finančních prostředků mezi jednotlivé české besedy.

Rada pro menšiny předkládá návrhy chorvatské vládě ohledně dotací, vláda je poté prozkoumává a následně případně schvaluje. Český svaz je tedy dotován ze státního rozpočtu. Svaz poté rozděluje finanční prostředky mezi jednotlivé besedy na základě potřeb besed a dalším kritériém je aktivní krajanský život. Kulturní akce jako Dožínky jsou financovány ze zvláštních fondů. Dále peníze město Daruvar respektive svaz Čechů v Chorvatsku získává z městského rozpočtu. Místostarostou je paradoxně Čech, pan Rohliček, nicméně vztahy se starostou města jsou poměrně dost napjaté, podle slov tamějších obyvatel jim představený měste nepřeje a hází klacky pod nohy. Určitou část peněz získávají besedy i z rozpočtu České republiky a to hlavně na obnovu českých domů (ve kterých potom může fungovat kulturní krajanská činnost hlavně ve smyslu zkoušek tanečních skupin, divadelního, pěveckého spolku či zkoušek cimbálovky) slova předsedkyně Svazu Čechů v Chorvatsku paní Leonory (Lenky) Janotové

Knihovna Franty Buriana

Mateřská školka Ferdy Mravence

• Vývoj počtu českého obyvatelstva (absolutní i relativní) podle národnosti, ev. podle mateřského jazyka

Počty Čechů v Daruvaru se rok od roku snižují a to zejména z toho důvodu, že staří lidé umírají a mladí lidé se již k čeství nehlásí. A často jsou k nalezení i případy, kdy lidé, ačkoliv se cítí být Čechy, česky vůbec nemluví a nijak se kulturně neangažují.

Počet Čechu podle mateřské jazyka z roku 2001:

Češtinu má jako svůj mateřský jazyk 1 810 lidí, což činí zhruba 18 % z celkového počtu obyvatel Daruvaru, pro zajímavost chorvatštinu má jako mateřský jazyk bezmála 84 %, což činí 11 106 lidí z celkového počtu 13 243 obyvatel. Třetí nejpočetnější skupinou jsou Srbové, kdy se jich přihlásilo 100 a čtvrtou Albánci s 61 lidmi, jež deklarovali albánštinu jako svůj rodný jazyk. Z hlediska srovnání chorvatských županství, je na prvním místě v počtu lidí s češtinou jako matřeským jazykem Bjelovarsko-bilogorské županství s 5 209 lidmi, na druhém místě je hlavní město Záhřeb s 530 lidmi a na třetím místě je županství Sisak Maslovina, které čítá 315 lidí deklarující češtinu jako rodný jazyk. ⁵⁾

Počet Čechá na základě národnosti z roku 2001:

V Daruvaru lidé hlásící se k české národnosti tvoří 18,91 % z celkového počtu obyvatel (13 243 lidí), což čítá 2 504 lidí. Početnější skupinu tvoří pouze Chorvaté, tudíž Češi v Daruvaru jsou z hlediska národnosti hned na druhém místě, následování Srby, kterých je v Daruvaru okolo 1 800 lidí. ⁶⁾ Není jistě překvapením, že srovnáním jednotlivých županství se dostaneme téměř ke stejným výsledkům jako při dělení na základě mateřského jazyka. První místo z hlediska příslušnosti k české národnosti najdeme v Bjelovarsko-bilogorském županství, které čítá 7 098 lidí, druhé místo obsadilo hlavní město Záhřeb s 813 lidmi a na třetím místě se umístilo Požega-Slavonské županství se 775 lidmi ⁷⁾

• Jakým způsobem krajané vnímají a projevují svoji národnostní identitu

Velmi často jsme se setkali s názory, že česká beseda má zaregostrovaných velké množství členů, nicméně aktivních členů je jen hrstka ( pro ilustraci zaregostrovaných je 150 a z toho aktivních, tzn. podílejících se na kulturní činnosti besedy cca 20). Zajímavým fenoménem je fakt, že členem se může stát v podastatě kdykoliv, spolky jsou otevřené všem, tudíž se velmi často stává, že mezi členy najdeme mimo jiné i Chorvaty, Srby, Slováky aj. Dříve byly Češi a Slováci dohromady, ale když došlo k rozdělení ČSR v roce 1993, rozdělily se i besedy. Krajané, nebo alespoň ti, co se hrdě ke svým kořenům hlásí a aktivně se podílejí na činnosti spolků a jsou členy tanečního, pěveckého, divadelního či hudebního tělesa, jsou pyšní na svůj původ a dělají všechno proto, aby český odkaz neupadl v zapomnění. Nicméně i tito lidé jsou sice hrdí na odkaz svých předků, nechtějí, aby se jednoho dne vytratil, nicméně jako svou zemi vnímají Chorvatsko a absolutně nepomýšlejí na to, že by případně reemigrovaly zpět do Čech, je to pro ně zcela nemyslitelné. K České republice nemají žádný vztah až na fakt, že odsud přišly jejich předci. Ani mladé lidi, kteří celkově nevnímají odkaz svých předků nijak fatálně, nejsou na ČR vůbec zvědaví. Nelákají je zdejší školy, pracovní příležitosti, památky aj. Chorvatsko je pro ně domovem, zemí, kde se mohou realizovat stejně jako kdekoliv jinde. Chorvatsko je zemí, která nabízí nížiny, moře ale i hory. Nechtějí jít do Čech ani v tom případě, že by oproti ostatním cizincům měli obrovskou výhodu ve znalosti (alespon základní) jazyka, zkrátka jsou velmi silně fixováni na své teritorium. Důvodem je asi zejména jejich bezproblémová integrace do společnosti. Nikdy nepocítili pronásledování, ani během domovinské války v devadesátých letech. Nebyli persekuováni, neměli problémy se začlenit, padly dokonce i názory, že to byli Češi, co naučili Chorvaty pracovat s důmyslnými zemědělskými přístroji, ti, kdo přinesli kulturu a jisté kulturní dědictví.

• Kdy byly založeny české spolky, kdy zanikaly, kdy se znovu obnovovaly, počty členů.

Spolková činnost

Daruvarská Česká beseda vlastní jeden z největších krajanských kulturních stánků (je tak jednou z třinácti Českých besed, které vlastní své kulturní domy s jevištěm, sálem a přilehlými prostory) - patrový Český národní dům. Je v něm umístěn velký sál s prostorným a dobře vybaveným jevištěm. Budovu si daruvarští krajané postavili před druhou světovou válkou, převážně vlatní dobrovolnou prací a příspěvky. Finanční pomocí přispěly také československé instituce, které o krajany pečovali, zejména pak spolek Komenský z Prahy. Budovu otevřel a vysvětil 4.6.1939 arcibiskup Aloisije Stepinac. V Českém domě měla hned od počátku své místo základní a mateřská škola. Poté co se dostavila nová budouva pro školu, České besedě zůstal celý dům. Od roku 1994 se postupně rekonstruuje a to díky finanční pomoci Česke republiky (ta v letech 1997-2005 poskytla v rámci rozvojové pomoci při obnově a rekonstrukci Českých národních domů a škol 12 milionů korun), Republiky Chorvatska a města Daruvaru. ⁸⁾

Česká beseda Daruvar se může pochlubit celorepublikově známým tanečním souborem HOLUBIČKA. Sestává se zhruba ze 40členů a má jak pěveckou a tančení větev tak také dvě přípravné skupiny. Holubička se převážně zaměřuje na české tance, ale v repertoáru můžeme najít také tance moravské, slovanské i chorvatsko. Holubička byla založena v roce 1985. Její jméno je odvozeno od názvu mašle, která u českých krojů zdobí dívčí hlavu. Daruvarská beseda se může pyšnit také divadelním sobrourem. V Daruvaru bylo první divadelní představení sehráno v roce 1897 a první divadelní spojek byl založen o deset let později. Dále se může daruvarská beseda pochlubit ženským pěveckým sborem, který se připojil k besední činnosti v roce 2003. Sbor ma 24členek. ⁹⁾

Spolek v Daruvaru byl založen roku 1907 a svou činnost v dlouhé stoleté historii nepřerušil.

Dožínky (největší kulturně-společenská akce Čechů v Chorvatsku)

Dožínky v roce 2008 byly již 16., které spolu se Svazem Čechů v Chorvatsku organizovala Česká beseda Daruvar v Daruvaru, středisku české menšiny v Chorvatsku. Tady se konaly první krajanské dožínky, zde se také organizovaly i první dožínky po druhé světové válce, s jejich tradicí se právě v Daruvaru pokračovalo i po domovinské (občanská válka v devadesátých letech 20.století, poznámka Renaty Mrázové)válce.

Historie uplynulých dožínek konaných v Daruvaru:

Dožínky (obžínky) - slavnost konaná po sklizni obilí

1. O konání dožínek jednali daruvarští krajané již dříve, ale vůbec první se zde konaly 9.a 10.8. 1925 v borovém lesíku (dnešní Juliův park, poznámka Renaty Mrázové). V průvodu byli jezdci, dožínkové vozy a chasa v lidových krojích. V programu byla dožínkový scéna, v níž vystoupili recitátoři, pěvecké sbory aj. Slavnost byla zakončena zvláštní tradicí, stínání kohouta, tancem a staročeskou zábavou.

2. Dožínky se konaly 14.8.1927. Tyto dožínky byly lépe organizovány a přinesly některé novinky, které se později staly tradičními. Jedná se hlavně o alegorické vozy a propracovanou dožínkovou scénu. Byla to slavnost především daruvarská, o kterou krajané z větších měst zatím nejevili zájem.

3. Probíhaly 8.a 9.9.1928. Nesly se ve znamená oslav 10let od založení samostatného ČSR. V rámci těchto dožínků se konala i velká výstava hospodářských a řemeslnických výrobků. Účasten byl i předseda Svazu i představitelé velvyslanectví a konzulátu. Alegorické vozy znázorňovaly slavné momenty z českých dějin.

4. dožínky se konaly až po válce. Byl pro ně rezervován 31.8.-1.9. 1946

5. dožínky proběhly ve dnech 10.-11.9. 1949. V rámci těchto dožínek se poprvé konala slavnostní akademie, kteá je od tohoto roku tradiční součástí dožínek.

6. Tyto dožínky se konaly 31.8.-1.9. 1951. Novinkou byl sportovní hry.

7. Dožínky se konaly 23.-24.8.1952

8. Dožínky proběhly 30.-31.9.1957 a daruvarská beseda jimi oslavila 50.výročí. Měla přijet velká výprava bývalých členů Besedy z Čech, ale cesta jim byla zakázána.

9. Konaly se 18.-20.8.1967. Česká beseda Daruvar oslavila 60.výročí své existence.

10. Dožínky s jubilejním číslem deset nebyly příliš úspěšné. Měly se pořádat 19.-20.8. 1973. V předečer dožínek byla odhalena pamětní dR, byla také otevřena výstava dokumentů týkajících se českých besed. Nicméně z důvodu nepříznivého počasí a povodní se slavnosti nekonaly. Pořad byl přesunut na 10.9.1973, ovšem zájem byl malý.

11. Dožínky konané ve dnech 20.-21.8. 1977 byly koncipovány tak, aby se na slavnostech objevilo jen to, co patří k dožínkovým zvykům. Konala se krásná akademie, jejíž součastí bylo i vystoupení zpěváků z Československa.

12. Dožinky se konaly 24.-25.8.1985

13. dožínky se konaly 29.-30.7.1995. Byly to první dožínky pořádané po domovinské válce. Patronace se ujal prezident republiky Chorvatsko dr. Franjo Tudman.

14. Dožínkové slavnosti se konaly 22.-23.7.2000. Tyto dožinky byly jediné na kterých se objevila i hlava státu. Prezident Stjepan Mesić byl přítomen první den dožínek. Prezident ČR Václav Havel se v té samé době v Chorvatsku také vyskytoval, byl zde na dovolené, a proto pořadatelé doufali, že se dostaví, ale nakonec k tomu nedošlo.

15.dožínky se konaly ve dnech 20.-21.7. 2002.

Poslední 16.dožínky proběhly v loňském roce, přesněji 19.-20.7.2009. Tyto dožínky se nesly v duchu průvodu alegorických vozů všech českých besed, na nichž bylo možné vidět jednotlivé fáze výroby chleba - od setí obilí, žnutí, až po pečení chleba.

• Byly v obci nějaké konkurenční spolky (národnostní, svým zaměřením)…

V obci Daruvar samozřejmě existují i jiné spolky, nicméně zde k žádným půtkám nedochází, naopak víceméně spolky spolu kooperují a snaží se jeden druhému vyjít vstříc.¹⁰⁾

Rozhovor s přdsedkyní Svazu Čechů v republice Chorvatsko s Lenkou Janotovou

1. Rádi bychom se Vás zeptali, jak vůbec český svaz funguje, jaké jsou jeho aktivity?

Svaz Čechů podle ústavního Chorvatského zákona pro menšiny je vlastně sdružení krajanů. Je to zastřešující orgán 26ti českých besed v Chorvatsku. Každého roku se koná valné shromáždění svazu, které je sestaveno z delegátu českých besed, které jsou delegováni besedami. A každé čtyři roky si toto valné shromáždění vybíra své vedení; 18-ti členné představenstvo a přímo také volí předsedu svazu na 4.roky.

Dalo by se tedy říct, že svaz zastřešuje všechny existující české besedy v Chorvatsku..

Ano, ano, ano. Na každých 50 členů je jeden delegát na valném shromáždění. Valné shromáždění je jako nejvyšší orgán a vlastně přináší celoroční plány kulturně osvětové činnosti. Rozhoduje se vůbec o vyřešení celkové problematiky české menšiny a nebo takové zásahy i do školství, zkrátka říkáme tomu celoroční plán kulturně osvětové činnosti. Od různých každodenních vyřizování různých problémů až po organizování manifestací a nebo akových kutlturních akcí jako třebas byly tyto Dožínky. Členy našeho svazu sjsou tedy všechny besedy, všechny naše české školy, všechny naše mateřské školy a také vydavatelství novin Jednota. To znamená jsou členy našeho svazu. Svaz má ještě 6 takových rad: třebas rada kulturní otázky, rada pro školní záležitosti, pro informování, vydavatelskou činnost, divadelní činnost a historickou. To jsou tedy všechny rady, které organizují a vlastně realizují celkový ten kulturní plán a zároven pomáhají našim besedám co se týče nějaké odbroné pomoci jako je třebas vedení folkornich skupin nebo delani choreografii, nebo zrpostredkovani nejakeho choreografa ktery pomaha ruznam tem folklornim skupinam nebo zase organizování semináře pro divadelníky, pro učitele a vůbec takove kzrátka odbrona pomoc k realizaci samotného toho plánu a programu.

Má Svaz nějaké povědomí o Češích z takových obcí, kde nefunguje žádná beseda? A pokud ano, jaký je k takovým lidem přístup?

Hm..Ano. Oni se mohou jako jednotlivci zapojit do našeho Svazu.

Slyšel jsem, že jste postavili novou školu nebo kousek..

Zkrátka výstavba této školy měla taková nějaká tři období. Nejdříve byla čR škola soukroma toho 1922. roku. Neměla vlastní budovu, až potom, co se postavil v roce 1929 Český národní dům, tak tam škola našla take své umístění. Mezitím žáků bylo tolik, že se tam všichni nevešli, tak v 72.roce se postavila tahle čast školy (škola je v areálu Českého národního domu, paní Janotová měla na mysli školu, která je součastí pozemku., poznámka R.Mrázové). Narostl zase počet žáku, že se to jaksi zase nevešlo do jedné budovy nebo nemohla být organizována výuka pod jednou střechou. Tak jsme za finanční pomoci Chorvatské a České republiky dostavěli ještě část tam to bylo ukončeno v roce 1999, takže teď škola opravdu působí pod jednou střechou. Toto je česká škola, tady je vyučovací jazyk čeština.

A chorvatská strana měla i přesto, že se jedná o ryze českou školu, zájem finančně se podílet na jejim rozšiřování?

A proč ne? Jako..jasný. Naše škola je zařazena do školni soustavy republiky Chorvatsko. Všechny předpisy, které platí pro řádné chorvatské školy, platí i pro nás. To znamená, my jsme úplně vyrovnaní. Když naši žáci zakončí naši školu, mají stejná práva jako i ostatná žáci. Mohou se tak klidně zapisovat nebo přihlašovat do kterékoliv střední školy. Kromě toho máme tady zákon o školství menšin, který zaručuje všem menšinovým školám a v Chorvatsku to jsou italské, maďarské a srbské, že každá taková škola má právo konat veškerou výuku ve svém mateřském jazyce kromě toho dějiny, zeměpis, výtvarnou a hudební kulturu a nebo přírodu a společnost ještě rozšířit látkou, která se vztahuje třebas na krajanský život a zároveň i naši starou vlast jako Českou republiku. Takže se může realizovat. Výuka je tedy poněkud obsáhlejší, ale je ta zakomponováno ve vzdělávacím programu, jako není to nějaká zátěž je to spíš nějaké obohacení.

Náboženství ani víra není sebemenším aspektem, který by bránil Čechům k asimilaci s majoritní společností. Původně byli Češi přicházivší do Chorvatska vyznáním protestanského, ale postupem času se potomci svých předků dostali na katolickou víru. Náboženství tak není hlavním a určujícím faktorem, kterým by se Češi v Chorvatsku nějak lišili od ostatních. Krajanská činnosti se věnují jiné instituce než církev.

Náboženské složení obyvatelstva v Daruvaru dle sčítání lidu z roku 2001:

Nejvíce je zde katolíku, ti tvoří nejpočetnější skupinu, která čítá bezmála 10 000 lidí, druhou nejpočetnější skupinou jsou pravoslavní s 1 683 lidmi a třetí možná trochu překvapive Baptisté čítající 110 lidí. Je zde ovšem také značný počet lidí bez vyznání. ¹¹⁾

• Kdy byla založena škola, jaký měla vyučovací jazyk, jak se školy měnily.

Česká beseda Daruvar se svým sídlem v Dolním Daruvaru si mimo jiné dala za cíl udržovat jazyk a národní uvědomnění. Dělo se tak pomocí četby a různých divadelních představení. Vyučovat ve škole mateřským jazykem nebylo možné. Po založení ČSR byly podmínky pro založení školy respektive vučování v českém jazyce, daleko příznivější. Podnětem k založení školy byl kromě jiného i pobyt vídeňských českých dětína Daruvarsku, kde se zotavovaly z válečných útrao a podvýživy.

Ačkoliv škola fungovala již od roku 1922? oficiální úřední povolení k otevření dvojtřídní soukromé české školy v Dolním Daruvaru. Vyučování mělo začít již 1.9.1922, ale Československo neposlalo včas učitele, škola nebyla ani dostatečně vybavená, tudíž výuka byla započata 18.9.1922. Na počátku výuky bylo žáků pouhých dvacet a tři roky později jich bylo už 61. 13.2.1926 získala škola název Soukromá česká obecná škola J.A.Komenského v Dolním Daruvaru. V tom samém roce škola zaznamenala další svůj důležitý mezník. Byla otevřena jejich vlastní budova a to přesně 25.4.1926. Ve školním roce 1926-1927 byla také založena mateřská škola a v prvním roce ji návštěvovalo 37dětí.

Počet žáků ve škole neústále rostl. Od roku 1926 do roku 1933 vzrostl o 231%.

V roce 1939 bylo otevřena nová budova školy a to v rámci Českého národního domu (kde stojí dodnes, poznámka R.Mrázové).

Z počátku (v roce 1922) nebyly k dispozici žádné učebnice, později je Československo začalo posílat. Nejdříve to byla pro první ročník kniha s názvem Poupata a pro ostatní ročníky kniha nesoucí název čítanky Ráno. V dalších zásilkách přišly mluvnice a cvičebnice jazyka českého a učebnice pro počty.

Pro zajímavost stupnice známkovaní: 1.Mravy: chvalitebné (2), uspokojivé (2), zákonné (3), méně zákonné (4), nezákonné (5) 2.Pilnost: vytrvala (1), náležitá (2), méně náležitá (3), dostatečná (4), nepatrná (5) 3.Prospěch: velmi dobrý (1), dobrý (2), dostatečný (3), sotva dostatečný (4), nedostatečný (5) 4.Vnější úprava písemných prací: velmi úhledná (1), úhledná (2), méně uhlédná (3), neúhledná (4), nedbalá (5)

Po skončení II.světové války (přesně 22.10.1945) přišlo Ministerstvo národní osvěty s výnosem, že od té doby jsou všechny české školy samostatné instituce s vlastní správou a administrací. Česká menšina v Daruvaru si přála zřízení své sedmiletky, což se jí také v roce 1949 podařilo (slavnostní zahájení výuky bylo 6.9.1949)

Když se postupem času ukázalo, že sedmiletá školní docházka nestačí k základnímu vzdělání. začalo se postupně přecházet na osmiletou. Ze sedmiletek vznikaly osmiletky. Nejdříve ve městech a později i na větších venkovských školách. Daruvarská česká sedmiletka se během školního roku 1953/4 stává českou osmiletou školou.

Vyučování:

Od roku 1944 až do roku 1992 probíhala výuka pouze v dopoledních hodinách, 6dní v týdnu. V roce 1922 byl do českého školství zaveden pětidenní pracovní týden s volnou sobotou. Školy znaly zimní i vánoční prázdniny a někdy bylo nutné zavést mimořádné uhelné prázdniny. Od roku 1983/4 byly zavedeny i jarní prázdniny.

Od roku 1970/71 jsou zaváděny speciální hodiny pro nadané žáky, které měly napomoci rozvoji jejich talentu. Poté se závádí i výběrová výuka, která byla zavedena ve školním roce 1989/90 a měla za cíl pomoci nadaným žákům v jejich dalším rozvoji. První předmět, který byl v rámci výběrových, volitelných hodin vyučován, byl anglický jazyk. Dalšími předměty byla matematika, náboženství a informatika.

• Kam chodí děti do školy dnes.

Škola J.A.Komenského funguje v Daruvaru dodnes a je stále plně navštěvována. Sjíždějí se sem i dětí z okolních obcí, neboť v nich už není možné místní školy vzhledem k malému počtu žáků udržet. Proto musí děti dojíždět sem.

V roce 96/97 navštěvovalo školu i s jejími obvodními školami (Dolních Střežanech, Holubňáku, DOlanech, Horním, Daruvaru a Lipovci 300 žáků. 255 z nich ústřední školu v Daruvaru a 45žáků navštěvovalo školy obvodní. Na škole pracovalo celkem 38učitelů. S přístavbou školy se začalo v roce 1997 a stavba byla dokončena v roce 1999.

Pro rok 1997/98 platí v Chorvatsku nové účební osnovy (jsou pro všechny menšinové školy stejné):

POČET HODIN VE TŘÍDÁCH ZA TÝDEN

¹²⁾

Dožínková rýmovačka (převzato z nástěnky knihovny v Daruvaru):

Zemědělec oře, sklízí, seje pole,

už je žito ve stodole.

Obilí je potřeba

na koláče, na chleba.

Zajímavé setkání:

Na první den Dožínků se mi dostalo zajímavího setkání s velmi příjemnou paní ve starších letech, která se ke mně připovídala během nekonečného čekání na paní z České republiky, která společně se svými známými s námi bydlela na jedné chatě. Byl to náš první celý den v Daruvaru, první den Dožínek, jež vypukly v sobotu 19.7. v 18:00 hodin. Ráno nás probudily sluneční paprsky, jež byly tak naléhavé, že i přes pocit nevyspání jsme museli ven z postelí. Bylo příjemné, chladné, slunečné ráno a my celí dychtiví po zážitcích jsme se s kamerou vydali městu Daruvaru v ústrety. Tím, že byla sobota, město bylo plné nákup chtivých místních, kteří se šourali městem a okukovali každý stánek, jenž jim přišel do cesty. O pravém trhu nemůže být ani řeč. Stánky, které známe i od nás, překypovali všemi možnými věcmi, ovšem o vkusnosti prodáváných předmětů nemohla být ani řeč. Jedinou jinakostí byli prodávající. Nejednalo se jako v případě České republiky o prodejce z Asie, ale Chorvaté to také nebyli. Jediným příjemný zážitkem byl trh čerstvého ovoce a zeleniny. Hrál všemi různými barvami a člověk konečně mohl nasát atmosféru jižního státu. Musím ale podotknout, že trh, který jsme měli možnost zažít v Záhřebu, strčil tento daruvarský do kapsy, ale i tak jsme byli rádi, že pod pojmem trh se neskýtají pouze prodavači všeho možného, ale že pořád nese svůj pravdivý význam. Tím, že slunce pálilo opravdu silně, nebyly příliš příznivé podmínky na průzkum města, a proto jsme se rozhodli vrátit se zpět do chaty, jejiž poloha byla o dost výš a hlavně u lese, kde bylo možné najít kýžený chládek.

Ovšem radost netrvalo dlouho. Jakmile jsme se vrátili zpět do chalupy, naši milí spolunocležníci z Moravy z města Kašava, jenž mají s daruvarskými hasiči družbu, se na mě snesli jako vosy na bonbon. Členka jejich týmu díky své nepozornosti zakopla a rozsekla si nohu o ten nejvíc zrezlý kus kovu, co si dokážeme představit a bylo nutné ji tak odvézt na pohotovost. Jediným střízlivým článkem výpravy jsem byla já, neboť Moraváci svůj výlet pojali velmi svérazně, tudíž jsem po nekonečné chvíli zběsilého běhání a hledání pasu, kartiček pojištěnce aj., nasedla do auta a hrála si na pohotovost. Po té, co jsem paní vysadila a čekala jsem na výsledek, šla kolem mého auta starší paní s nákupem. Všimla si mé české SPZ a spustila. Jmenovala se Marie Donat a bylo ji 64let. Ihned se mě začala vyptávat, co je účelem mé přítomnosti v Daruvaru a jestli jsem tu kvůli Dožínkám, či mám mezi českými Choevaty své příbuzné a hovor velmi nenuceně plynul na přímém poledním slunci.

Paní Marie Donat bydlí nastálo v Německu, kam se odstěhovala za lepším živobytím. První odešel její manžel, který měl vydělat peníze na opravu jejich domu, nicméně nevydělával tolik, a proto musela ona za ním a už tam zůstali, protože manžel pár let na to znenadání zemřel. Předkové respektive maminka s tatínkem do Chorvatska přišli před první světovou válkou a už zde zůstali. Po nějaké době je přijeli navštívit další příbuzní z USA, kteří z ČSR emigrovali, ovšem během jejich pobytu byla započata II.světová válka, tak museli nedobrovolně zůstat a po jejím skončení už v Chorvatsku také zůstali.

Sama paní Marie je ze sedmi děti, přičemž tři zemřeli jako malé děti, jedna sestra se stala jeptiškou a působí v kostele sv. Františka v Římě, další sestra bydlí v městečku kousek od Vídně a bratr žije v Hamburku. Sama má tři dospělé děti. Nejmladší dceří dceři je 25 let a právě (2008) dokončula studium v oboru interkulturní pedagogiky. Mluví šesti jazyky, nicméně se potýká s problémem najít místo ve svém oboru, i přesto že je jazykově velmi dobře vybavená. Všechny děti žijí stejně jako ona v Německu. Má dvě vnoučata. Podle Mariiných slov spolu příšlušníci rodiny mluví česky, i přesto, že většinu roku bydlí v Německu, ale sama uznala, že se svými vnoučaty je to složité a spíše spolu komunikují v němčine, neboť čeština ani chorvatština jin není přliš blízká.

Základní školu absolvovala v roce 1956 a učil ji dokonce pan Josef Matušek, na kterého má jen samé příjemné myšlenky, neboť byl dle jejích slov velmi milý a trpělivý pedagog. Navíc v té době mladí lidé velice dychtili po znalostech a jejich přístup k učení byl zcela jiný než je tomu dnes. V dnešní době je neměckou občankou (s německým pasem), ale chorvatského občanství ze nikdy nezřekla. Vzhledem k tomu, že pomalu nabyde důchodového věku a chce většinu roku pobývat v Chorvatsku, kde stále vlastní dům, musí si vyřídit všechny potřebné papíry, aby mohla pobírat důchod německý. V Německu totiž pracuje 39 let a má tak nárok na důchod ve výši 2300 eur, kdežto v Chorvatsku má odpracované pouze čtyři roky a dle jejích slov by s tím, co by dostala, nevydržela ani týden.

Náš neřízený a neplánovaný rozhovor trval asi dvě hodiny, kdy si Marie s hrůzou uvědomila, že je už je moc hodin a musí jít vařit oběd pro svá vnoučata, kteří byly s ní. Rozloučily jsme se a s vyslovením přání se ještě setkat na Dožínkách jsme se rozešly. Paní s rozseknutou nohou musela být odvezena do jiné nemocnice, ale to už vyřizoval předseda daruvarských hašičů, pan Malina.

Daruvarský trh

Město Daruvar je pro českou národnostní menšinu nesmírně důležité. I přestože je Daruvar malým, lázeňským městečkem na severu země, nalezneme zde všechny instituce, které pracují pro Čechy v Chorvatsku. Sídlo zde má poslankyně pro českou a slovenskou národnostní menšinu paní Z. Čuchnilová, vydavatelství časopisu Jednota, který můžeme shlédnout i na internetu, Svaz Čechů v Chorvatsku. Je zde také základní škola, školka, radioklub aj. Daruvar má také jednu z nejúspěšnějších tanečních skupin vůbec a to Holubičku. Daruvar je střediskem Čechů, je zde nově opravený Český národní dům, stejně tak jako rozšířená základní škola Jana Amose Komenského. I přes velké usilí, aktivní práci, kterou odvádí všichni, jež se jakkoliv podílí na snaze udržet český jazyk a kulturu, je nesporný fakt, že čísla jsou neúprosná. Počet Čechů se každým rokem snižuje, neboť mladí lidé přestavájí mít větší zájem o své kořeny a spíše splývají s majoritou a cítí se býti Chorvaty. Je to zejména způsobené tím, že ve svých bydlištích nenacházejí velké studijní ani pracovní možnosti, odcházejí do velkých měst, odkud se zpět nevracejí a nové spolky nezakládají. Podle údajů ze sčítání lidu je tento úbytek vidět. V roce 1991 se k české národnosti hlásilo ještě cca 13 000 o deset let později, v roce 2001 už to bylo pouze 10 500. Budoucnost teprve ukáže, zda-li jednoho dne spolky zaniknou a v ČR nebude po Češích ani památky či zda dojde k národnímu obrození a potomci nynější mladší generace budou bažit po udržování svých kořenů. To však úkaže čas.



Počet shlédnutí: 101