Prezentováno na cvičení 4. 5. 2010

prezentace Fenomén Facebook

Co je to věda? - Závisí na vědcích 1. Kvalita mysli (subjektivní pohled) 2. Produkt vědeckého myšlení (obsah – objektivní pohled) 3. Texty (derivativní odvození) – slouží k uchování vědy

K čemu slouží věda/vědění? 1. Pravda – teoretický 2. Dobro – praktický 3. Krása (užitek) – produktivní

Dle Aristotela se vědy dělí na: 1. Metafyzika – první věda (Bůh – jsoucno jako takové) 2. Přírodní filozofie (fyzika, biologie, psychologie) 3. Matematika – nauka o kvantitě (geometrie) 4. Sociální vědy

Typy věd podle metody: 1) Deduktivní vědy 2) Empirické vědy - experimentální (přírodní) vědy - sociální vědy (experimenty se provádí v menší míře) 3) Deskriptivní vědy

V úvodu předášky jsme si rozdělili vědy do základních skupin:

1. přírodní (fyzika, chemie, …)
2. sociální
3. formální
4. filosofie
5. teologie

Při sběru dat je nutné sledovat: a) triangulace = jde o paralelní užívání různých druhů dat či různých metod při studiu jednoho a téhož problému. Cílem triangulace je zkrátka očistit spolehlivé informace od nespolehlivých, získat validní a objektivní obraz studovaného objektu. zdroj b) komunikativní valorizace c) dostatek času v terénu d) pozornost k protipříkladům e) externí audit

Výběr probíhá na několika úrovních: a) teoretický výběr: další sběr dat nepřináší nic nového (Glaser a Strauss) b) replikačně-mnohopřípadová studie: role případu podobná experimentu (Yin)

SBĚR DAT - pozorování - rozhovor - analýza dokumentů

V úvodu přednášky jsme si shrnuli tři hlavní otázky, které řeší teorie poznání. A to sice:

1. Co?
2. Jak?
3. Objektivnost, spolehlivost?

Vědění je názor (přesvědčení). K tomu, aby něco bylo věděním, musí to být pravda. Musí být i justifikovaný (odůvodněné).

Infallibilismus = naše vědění musí být odůvodněné Fallibilismus = přesvědčení, že nějaké podložené justifikované tvrzení ještě nemusí být pravdivé Internalismus = abyste něco věděli, tak musíte zdůraznit, že to víte. koncepce zdůrazňující jenom vnitřní vývoj vědeckého poznání. Internalismus zásadně odmítá historickou podmíněnost vědy, spojitost vědeckého poznání se společenskou praxí a jednostranně vyzvedává jenom poznávací funkci vědy. Externalismus = tady ale stačí, že to jsme schopni zjistit. Nejsme si tím třeba zcela jisti. koncepce, podle níž mají na vznik a rozvoj vědeckého poznání rozhodující vliv jenom vnější podněty stojící mimo vědu, například požadavky techniky. Externalismus podceňuje vnitřní dialektické vývoje vědeckého poznání.

2. test

Zde jsme navazovali na předcházející přednášku a dokončili jsme úsudky. Úsudek je nejsložitější myšlenka a spočívá ve vyvození soudu z jiných soudů. Druhy úsudku jsou induktivní úsudky, které směřují od zvláštních případů k obecné poučce, a deduktivní úsudky, směřující od obecného ke zvláštnímu, úsudek z analogie směřuje od zvláštního k zvláštnímu. (zdroj). Co jsem pochopil, pak induktivní úsudek vyvozuje obecný závěr získaný na základě jednotlivých konkrétních případů. Z jednoho nebo několika případů určité třídy soudíme na všechny případy třídy. Poté deduktivní úsudek je v opozici proti induktivnímu úsudku. Tedy z obecného úsudku vyvozujeme několik konkrétních případů. Našel jsem si ke každému vhodný příklad. Induktivní: „Zjistíme například, že měď vodí elektřinu, železo vodí elektřinu, stříbro vodí elektřinu atd., učiníme tedy závěr, že kovy vodí elektřinu.“ Deduktivní: „Např. z obecného pravidla o obsahu kvádru vyvodíme závěr o množství vzduchu v pracovně.“

Definovali jsme si to, co „dělá“ rozum, tedy pojem, soudy a úsudky. Pojem definuje nějakou skutečnost, může nabývat dvou základních atributů (rozsah a obsah pojmu). Jan Štěpán z Univerzity Palackého v Olomouci píše v časopisu Philosohica následující: „Detailněji lze obsah pojmu chápat jako souhrn všech atributů náležejících každému objektu, který spadá pod uvažovaný pojem, jinak řečeno to, co musí obsahovat definiens korektní analytické definice uvažovaného pojmu. Souhrn (třída) objektů spadajících pod uvažovaný pojem je pak rozsahem pojmu. V tomto kontextu je podstatné, že třída, která je rozsahem pojmu, může být případně prázdná.“ Definice = relativně úplné, závazné a dostačující vystižení obsahu pojmu jinými pojmy. Klasická definice musí splňovat následující:

1. Adekvátní
2. neredundantní
3. nekruhová

Soudy, jakožto další činnost vytvářející rozumem, jsou myšlenková vztažení onoho pojmu k realitě. Soudy jsou buď singulární nebo generální. Jak jsem z přednášky pochopil (doufám dobře), tak singulání soud hovoří o jedné věci a generální soud hovoří o více či všech věcech. Mohou být kladné, či záporné.

Na šesté přednášce jsme se zaobírali smyslovým a rozumovým poznáním. Obecně se poznáním zabývá řada speciálních věd, jako jsou psychologie, sociologie, apod.). A. Anzenbacher říká ve své knize Úvod do filosofie, že poznání zvířat je omezeno na smyslovost, zatímco u člověka k tomu přistupuje jiný způsob poznání. Logicky pak rozlišujeme rozumem nadanou bytost - člověka - od zvířete, které je považováno pouze za smyslovou bytost. Prostou úvahou můžeme smysly rozdělit na vnější a vnitřní. Mezi ty vnější bych zařadil zrak, sluch, čich, chuť, hmat a mezi vnitřní potom smysl obecný, obrazotvornost, smyslové hodnocení a smyslovou paměť. V zásadě poznání vychází ze dvou nejdůležitějších teorií poznání. Jedna je od T. Akvinského (rozpracoval Aristotelovu) a druhá je teorie Kanta.

ad 4) Fenomenologický přístup

Hledá hledisko první osoby. Fenomenolog se snaží vyprodukovat pravdivý text, tak aby mu čtenář porozumněl. Provádí se např. fenomenologickým rozhovorem.

ad 5) Biografický přístup

Předmětem zkoumání je život jedné osoby. Biografický výzkum se zaměřuje na vnitřní perspektivy jedince, jeho komunikaci s okolím a zkušenosti daného jedince v jednotlivých životních stádiích.

ad 6) Kritický a akční výzkum

Cílem je změnit praxi. Výzkumníci i zkoumaní mají stejný podíl na vyhodnocování výsledků.

ad 7) Analýza dokumentů

Spočívá v důkladném studiu dostupných dokumentů - knih, kronik, dnes i internetových zdrojů, apod.

ad 8) Historický výzkum

Zkoumání dob již uplynulých. Historický výzkum syntetizuje a objasňuje poznatky a informace vztahující se k dějinám.

Kvalitativní výzkum bere intencionalitu (záměr) jako svoje východisko, usiluje o perspektivu první osoby, výzkumník je uvnitř zkoumané situace a má k němu těsný vztah, využívá měkká data.

Klasifikace přístupů

1. Případová studie
2. Etnografický přístup
3. Grounded theory (= zakotvená teorie)
4. Fenomenologický přístup
5. Biografický přístup
6. Kritický a akční výzkum
7. Analýza dokumentů
8. Historický výzkum

ad 1) Případová studie

Zkoumáme „mnoho o málu“. V základu můžeme rozlišit dva přístupy k případové studii, konkrétně dle Steaka a Yina. Steake definuje tři základní typy případových studií, konkrétně intrinsitní, instrumentální, kolektivní. Oproti tomu Yin definuje typy výzkumu dle cílů: exploratorní, deskriptivní, explanatorní, evaluativní.

ad 2) Etnografický přístup

Etnografické studium lze charakterizovat např. dlouhodobým pobytem ve zkoumané oblasti, terénu, pružnou strategií, která právě vyplývá z onoho dlouhodobého pobytu a také etnografickým záznamem. Např. prof. Rudolf Kohoutek definuje etnografický výzkum jako „výzkum prováděný shromažďováním dat během dlouhodobého pobytu v určitém prostředí (terénu)a ukončený kvalitativní obsahovou analýzou“. Rozeznáváme také hustý a řídký popis. Průkopníkem hustého popisu byl C. Geertz.

ad 3) Grounded theory (=zakotvená teorie)

Ač v názvu je pojem „teorie“, nejedná se o teorii jako takovou. Cílem této klasické kvalitativní výzkumné metody je právě teorii vytvořit. Východiskem je symbolický interakcionismus.

V druhé přednášce jsme si položili tři základní otázky zabývající se teorií poznání. Neboli, v návaznosti na první přednášku, gnoseologie a noetika.

1. Co je to poznání?
2. Jak probíhá poznání?
3. Spolehlivost a hodnota poznání.

Ad 1) Poznání není jenom proces získávání informací, ale i výsledek tohoto procesu, tedy např. poznatek. Dle Aristotela, když něco poznávám, tak se snažím identifikovat s předmětem poznávání ve smyslu intencionality, tedy záměrnosti. A. Anzenbacher ve své knize Úvod do filosofie uvádí dvě základní možnosti poznání. Rozlišuje duchovní poznání a smyslové poznání.Poznání lze rozlišit na vnitřní a vnější. Vnějším rozumíme naše smysly, tedy zrak, sluch, čich, chuť, hmat. Mezi smysly vnitřní pak můžeme zařadit např. obrazotvornost.

Ad 2) Průběhem poznání se zabývá věda zvaná gnoseologie.

„Člověk vždy musí vycházet ze zkušenosti, ale tu zkušenost máme jen na základě určitých předpokladů = každou věc vnímáme v prostoru a čase (jinak to nejde) –apriorní formy smyslovosti = prostor a čas, jsou zabudovány v rozumu.“ (Zdroj)

Ad 3) Spolehlivostí a hodnotou poznání se zabývá noetika.

Gnoseologie = filozofická disciplína zabývající se vznikem a průběhem poznání

Noetika = filozofická disciplína zabývající se spolehlivostí poznání

Otázka: Na několika internetových serverech (Wikipedia, Co je co) jsem narazil na skutečnost, že gnoseologie, noetika a epistemologie je to samé a pojmy se nahrazují. V zápiscích z přednášky mám tyto pojmy a jejich významy rozděleny. Což se zdá býti logické, neb proč by pro jeden význam bylo více pojmů. Má otázka tedy zní, jak to s tímto rozdělením je, zda existuje jednotný výklad, nebo se liší dle autorů apod. Děkuji.

Historický vývoj

• Antická filozofie

> Sofisté = označení pro starořecké učitele rétoriky a filozofy, kteří dokáží přesvědčit dav o čemkoliv; někteří významní sofisté: Gorgiás z Leontín; hlavním zdrojem dnešních informací o sofistech jsou Sokratovy polemiky s nimi samotnými

• Středověk

> vycházelo se z premisy, že Bůh dal člověku schopnost poznávat realitu

• Novověk

> hlavní představitel R. Descartes jenž se inspiroval hlavně v geometrii (jistota, exaktnost); kvalitativní metody vznikly jako reakce na kvantitativní metody. Za zakladatele můžeme považovat právě R. Descarta a B. Malinowského, kteří provádělí terénní výzkum. 

Počet shlédnutí: 42