• Katalánci – Přibližně 7,5 milionu (hlavně ve Španělsku, ale i ve Francii a Itálii).
• Vlámové – Přibližně 6,7 milionu (především v Belgii, kde ale sdílejí stát s Valony).
• Skotové – Přibližně 5,5 milionu (ve Skotsku, Spojené království).
• Sicilané – Přibližně 5 milionů (převážně na Sicílii v Itálii).
• Valoni – Přibližně 3,6 milionu (především v Belgii)
• Baskové – Přibližně 3 miliony (hlavně ve Španělsku a Francii).
• Galicijců je přibližně 2,4–2,7 milionu, přičemž většina žije v autonomním společenství Galicie na severozápadě Španělska. Kromě toho existují významné galicijské komunity v Latinské Americe (zejména v Argentině, Brazílii a na Kubě) a v jiných částech Španělska.
• Sardové – Přibližně 1,6 milionu (převážně na Sardinii v Itálii).

• Bavoři (Bavoráci) – Přibližně 13 milionů (hlavně v Německu).
• Romové – Přibližně 10–12 milionů (rozptýleni po celé Evropě, bez vlastního území).
• Rusíni – Přibližně 1,5 milionu (žijí na Ukrajině, Slovensku, Polsku, Maďarsku a Srbsku).
• Kosovští Srbové – Přibližně 1,2 milionu (žijící v Kosovu, kde nemají samostatný stát).
• Kurdové (v Turecku a menší komunity v Evropě) – Počet se liší, v Turecku přes 10 milionů, ale většina z nich je mimo Evropu.

U některých z těchto skupin (např. Vlámové, Valoni, Bavoráci) je otázka státnosti spíše politická, protože jsou součástí zavedených států s vysokou autonomií. Naopak skupiny jako Romové či Rusíni jsou rozptýlené bez jasně definovaného území.

Portugalsko

• Romští „Ciganos“ – Portugalští Romové („Ciganos“) se v zemi objevili už v 15. století, ale dodnes čelí vysoké míře sociálního vyloučení. Přesto ovlivnili portugalskou kulturu – některé prvky jejich hudby pronikly i do tradičního fado.
• Afroportugalci – Mnoho Afroportugalců pochází z bývalých kolonií (Angola, Mosambik, Kapverdy, Guinea-Bissau). Část z nich byla přivezena už v době otroctví (Portugalsko zrušilo otroctví až v roce 1869). Například v Lisabonu je silná kapverdská komunita, která ovlivnila tamní hudební scénu.
• Mirandština – druhý oficiální jazyk Portugalska – Malá etnická skupina Mirandésů v severovýchodním Portugalsku mluví jazykem mirandština, který je oficiálně uznán od roku 1999. Je to jediné místo na světě, kde se tímto iberorománským jazykem hovoří.

Španělsko

• Baskové – tajemství jazyka – Baskičtina (euskera) je jazykový izolát, což znamená, že nemá žádné příbuzné jazyky. Lingvisté stále nevědí, odkud pochází, a její původ je záhadou.
• Katalánci vs. Španělé – Katalánština má více mluvčích než dánština či finština, přesto Katalánci bojují o její oficiální uznání v EU. Odmítají označení za „dialekt“ a historicky se považují za samostatný národ.
• Gitanos – španělští Romové – Španělští Romové (Gitanos) mají vlastní jazyk „Caló“, který je směsí romštiny a španělštiny. Ovšem málokdo z mladší generace ho dnes ovládá. Gitano kultura měla obrovský vliv na flamenco.
• Galicijci a jejich údajné keltské kořeny – (Gallegos) mají mnoho společného s Kelty – jejich hudba se hraje na dudy a v jejich folkloru jsou pohanské prvky jako u Irů či Skotů.
• Až 300 tisíc Španělů mluví arabsky – Ve městech Ceuta a Melilla (španělské exklávy v Africe) je velká komunita mluvčích marocké arabštiny. Arabština je tam běžně slyšet v ulicích i na úřadech.

Maurské vlivy ve Španělsku:

• Granada – Alhambra. Nejznámější maurská památka ve Španělsku, asi nejvýznamnější symbol islámské architektury v Evropě. Palácový komplex dynastie Nasridů (13.–15. stol.). Spousty nádherných arabesek, kaligrafie, mozaik, vodních prvků, zahrad (Generalife). Turistický magnet a památka UNESCO – není to úplně jako Eiffelovka pro Francii, ale skoro.
  
• Cordoba – Mezquita. Původně mešita (z 8. století), později přestavěná na katedrálu – unikátní spojení islámu a křesťanství v architektuře. Množství sloupů a oblouků – červeno-bílé pruhy jsou typické. Jeden z nejlepších příkladů umájovské architektury mimo arabský svět.
• Sevilla – Alcázar (původně maurský palác, později rozšířen křesťanskými králi v mudéjarském stylu. Azulejos (kachlíčky), jemné štukové detaily, zahrady a fontány). + Giralda (původně minaret, dnes zvonice katedrály).
• El Escorial - i když v době výstavby byli Maurové dávno pryč - tento palác poblíž Madridu byl postaven v 16. století za vlády Filipa II. ve stylu, který je známý jako španělský renesanční styl. Ale: některé geometrické a symbolické aspekty mohou vzdáleně připomínat islámské tendence ke komplexní geometrii a propojení mezi architekturou a kosmologií. V některých klenbách a stropech lze najít velmi jemné ornamentální prvky, které mohou být poklonou mudéjarské [mudécharské] řemeslnosti (styl, kde se mísí křesťanská a islámská architektura, podle označení muslimů, kteří zůstali ve Španělsku po křesťanské rekonkvistě a žili pod křesťanskou vládou) – i když nejsou přímo maurské, odkazují na tuto dlouhou tradici.
  

Gibraltar

• Největší britská menšina v Evropě – Gibraltarci jsou britskými občany, ale většina z nich má španělské, italské či maltské předky. Tvoří unikátní komunitu odlišnou jak od Britů, tak od Španělů.
• Jazyk „Llanito“ – Místní mluví jazykem Llanito, což je směs angličtiny, španělštiny, italštiny a dalších jazyků. Například věta „I’ll see you later“ se v Llanitu může říct jako „Te veo luego, okay?“.
• Střet dvou světů – Gibraltar je jediným místem, kde se na tak malé ploše potkávají britské puby, španělská siesta a maurské dědictví v architektuře.
• Britská základna – ale silná španělská identita – I když Gibraltar patří Británii, většina místních cítí kulturní blízkost ke Španělsku. Většina obyvatel doma mluví španělsky, ale vzdělání a oficiální dokumenty jsou v angličtině.

Andorra

• Nejmenší multietnický stát v Evropě – Přestože má Andorra jen asi 80 000 obyvatel, Andořané tvoří jen třetinu populace. Zbytek tvoří Španělé, Portugalci a Francouzi.
• Portugalci – neviditelná menšina – Více než 15 % obyvatel Andorry tvoří Portugalci, ale Andorra jim až do 90. let 20. století neudělovala občanství.
• Jediný oficiální jazyk – katalánština – Ačkoliv většina lidí mluví španělsky nebo francouzsky, oficiálním jazykem je katalánština. Andorra je jediným státem, kde je katalánština státním jazykem.
• Dvojvládí – Francie a Španělsko – Andorra má dodnes dvě „knížata“: prezidenta Francie a biskupa z katalánského Seu d’Urgell. Je to poslední feudální stát Evropy.

🗺️ Andorra – historicko-sociálně-ekonomický přehled

🌍 Etnické složení a jeho vývoj

🧾 Daňový systém

💶 Životní náklady – proč je draho?

🕰 Časová osa – Francie a její proměny

Francie nese jméno po germánském kmeni Franků, kteří se v 5. století usadili v romanizované Galii a postupně splynuli s místním obyvatelstvem. Ač byli původně barbarským kmenem ze severu, přijali křesťanství, převzali latinskou kulturu a jejich jazyk zanikl – ale jejich jméno zůstalo. Dnešní Francouzi tedy nejsou germánský národ, ale románský národ s germánským jménem, což je krásný paradox evropských dějin.

🌍 Francie v koloniálním kontextu (v komparaci s dalšími hráči)

• Nizozemí mělo mimořádně silnou námořní a obchodní politiku. Klíčovým nástrojem byla VOC (Nizozemská Východoindická společnost) – polostátní korporace, která fungovala jako obchodní společnost, armáda i kolonizátor. Byla první firmou vydávající akcie a často se považuje za první nadnárodní korporaci.
• Na rozdíl od Francie se Holanďané zaměřovali spíše na strategické obchodní body a ostrovy, nikoli na rozsáhlé pevninské kolonie.
• Koloniální pád Nizozemí: Po 2. světové válce ztratili Indonésii (1949), Surinam (1975) a většina jejich zámořských území se osamostatnila. Dnes jim zůstalo jen pár karibských ostrovů (např. Aruba, Curaçao) s autonomním statusem v rámci nizozemského království.

Francii zůstalo po dekolonizaci mnohem víc než Nizozemí – a to jak v počtu zámořských území, tak ve vlivu.

• Zámořská území Francie dnes (tzv. DOM-TOM – départements et territoires d'outre-mer). Plně integrované departementy a regiony (součást EU, mají poslance v Národním shromáždění):
  • Guadeloupe (Karibik)
  • Martinik (Karibik)
  • Fr. Guyana (Jižní Amerika)
  • Réunion (Indický oceán u Madagaskaru)
  • Mayotte (Komorské ostrovy, Indický oceán)

Zámořská společenství s větší autonomií:

• Polynésie française (Tahiti a okolní ostrovy)
• Nová Kaledonie (Pacifik – statut sui generis, čeká na možnou nezávislost)
• Saint-Pierre a Miquelon (u Kanady)
• Wallis a Futuna (Pacifik)
• Saint-Martin a Saint-Barthélemy (Karibik)

Další aspekty trvajícího francouzského vlivu:

Jazyk a školství – francouzština jako oficiální jazyk ve více než 20 afrických státech, silný kulturní a akademický vliv.

Vojenské základny – trvalá přítomnost v Africe (např. Djibouti, Sahel).

Ekonomická závislost – měna CFA frank v západoafrických zemích (s vazbou na francouzské hospodářství).

Politický vliv – ex-kolonie často podporují Francii v OSN; členství v Frankofonii.

Zvláštní vztahy – např. s Alžírskem, Pobřežím slonoviny, Senegalem a dalšími.

Francie – Stát (ne)jednoty

🧳 Přistěhovalci a francouzská realita

Francie je dnes jednou z evropských zemí s největším podílem přistěhovalců a jejich potomků – odhaduje se, že až 20 % obyvatel má imigrantský původ.

Většina přistěhovalců pochází z bývalých francouzských kolonií. Největší skupiny:

1. Alžírsko – největší komunita (kvůli historickému propojení – Alžírsko bylo dokonce formálně součástí Francie).
2. Maroko a Tunisko – pracovní migrace po druhé světové válce.
3. Mali, Senegal, Pobřeží slonoviny, Guinea – migrace z frankofonní západní Afriky.
4. Kambodža, Vietnam, Laos – především uprchlíci po pádu Indočínských režimů.
5. Komory, Réunion, Haiti – částečně i z dodnes francouzských zámořských území.

Mnoho těchto lidí získalo francouzské občanství automaticky nebo usnadněně – kvůli statusu svých zemí jako bývalých kolonií či zámořských území.

Vliv na bývalé kolonie – ekonomika a měna

Francie si v bývalých koloniích ponechala neformální vliv skrze různé nástroje:

- Frank CFA – měna používaná ve 14 afrických zemích, formálně vázaná na euro, ale s garancemi od Francie. Kritici tvrdí, že jde o formu ekonomické nadvlády. - Francouzština jako úřední jazyk – slouží jako prostředek kulturní a vzdělávací dominance. - Vojenské základny – Francie má přítomnost v Mali, Nigeru, Čadu, Djibuti atd. - Politický vliv – podpora „spřátelených“ afrických prezidentů, často bývalých vojenských činitelů. - Migrace a diaspora – výhody v udělování víz, přístup ke vzdělání a pracovnímu trhu pro některé země (např. frankofonní Afrika).

Francie tím vytváří moderní neokoloniální systém – bez přímé správy, ale s mocným vlivem.

🎭 Francouzská kultura – silná značka, ale roztříštěná realita

Francie se prezentuje jako jednotná kulturní velmoc: Eiffelovka, haute couture [ótkutýr] - znamená doslova „vysoké šití“ – označuje nejprestižnější, ručně vyráběnou luxusní módu z Paříže – jde o originální modely šité na míru, šanson ¹⁾, víno, filozofie, Voltaire, Camus…

Ale reálná kulturní krajina je nesmírně roztříštěná:

Regionální identity

1. Bretaň, Alsasko, Korsika, Baskicko, Provence… – každá oblast má své zvyky, jazyk, folklor.
2. Některé skupiny (např. Korsičané) usilují o autonomii, nebo alespoň kulturní uznání.

🧳 Kdo tvoří dnešní Francii?

⛪ Náboženský obraz Francie

🌍 Koloniální otisk ve Francii

🎭 Francouzská kultura – jednotná maska, rozmanitá realita

🧠 Otázky k zamyšlení nebo diskusi

1. Jak se projevuje koloniální minulost Francie v její dnešní populaci?
2. Proč se některé regionální jazyky udržely, a jiné téměř vymizely?
3. Může být Francie „jedním národem“ i přes tuto rozmanitost?
4. Jak ovlivňuje napětí mezi sekularismem a náboženstvím každodenní život?

Proč je Benelux výjimečný?

• Model evropské spolupráce před vznikem EU. (1944: Vznik pojmu a plánů Beneluxu - podpis exilovými vládami, 1948: Začátek praktického fungování celní unie, 1958/1960: Transformace na hospodářskou unii).
• Historická kontinuita s dynastickými a kulturními vazbami napříč Evropou.
• Region jazykové a kulturní rozmanitosti: románský Jih, germánský Sever, vícejazyčné instituce.
• Ekonomicky silné státy se strategickými přístavy (Rotterdam, Antverpy), bankovnictvím (Lucemburk), centry EU (Brusel).
• Ukázka, že malé státy mohou mít velký vliv, pokud spolupracují.

Vznik a státní uspořádání

Nezávislost na Španělsku uznána 1648 (Vestfálský mír).

Dnes konstituční monarchie s parlamentním systémem.

Oficiální název: Nizozemí (Nederland), neplést s Holandskem (jen dvě provincie).

Hlavní město: Amsterdam – formálně hlavní město. Haag (Den Haag) – sídlo vlády, krále, parlamentu a většiny institucí.

Jazyk: nizozemština (holandština).

Na severu provincie Frísko – druhý úřední jazyk: fríština.

Náboženství: tradičně protestantská země (kalvinismus).

Dnes: 20–25 % katolíků (hlavně jih), 15–20 % protestantů (hlavně sever), více než 50 % bez vyznání.

Obyvatelstvo a menšiny: 17,5 milionu obyvatel.

Velké komunity: Indonésané, Surinamci, Marokánci, Turci, Karibské Antily.

Multikulturní města: Rotterdam, Amsterdam, Utrecht.

Vznik a státní uspořádání: 1830 odtržením od Spojeného království Nizozemského. Dnes federální konstituční monarchie, rozdělená jazykově i regionálně.

Hlavní město: Brusel – hlavní město Belgie i faktické „hlavní město EU“.

Leží ve vlámské části, ale je většinově frankofonní.

Jazyková struktura (oficiálně tři jazyková společenství): nizozemština (Vlámové, asi 60 % populace), francouzština (Valoni, asi 40 %), němčina – malá komunita na východě (cca 1 %).

Náboženství: tradičně katolická země.

Dnes: Katolíci stále tvoří největší skupinu, i když klesá. Sekularizace – zejména ve městech.

Obyvatelstvo a menšiny: 11,7 milionu obyvatel. Silné komunity: Maročané, Turci, Italové, Francouzi, Poláci.

Brusel: výrazně multikulturní – až polovina obyvatel má migrační původ.

Vznik a státní uspořádání: Historicky vévodství už od 10. století.

Významná dynastie Lucemburků – vládli i českým zemím (Jan Lucemburský, Karel IV.).

1839 – rozdělení mezi Belgii a dnešní nezávislé velkovévodství Lucembursko.

Do roku 1890 bylo spojeno personální unií s Nizozemím.

Hlavní město: Lucemburk (Luxembourg) – nejen hlavní město, ale i důležité finanční a administrativní centrum EU. (Lucemburk je jedním ze tří hlavních sídelních měst Evropské unie, vedle Bruselu a Štrasburku. Politická rozhodnutí se dělají převážně v Bruselu, zde se „počítá a soudí“.

Jazyk: oficiálně tři jazyky – lucemburština (Lëtzebuergesch) – národní jazyk, francouzština – právo, média, němčina – školství, tisk.

Náboženství: Většina obyvatel je katolická, ale stejně jako jinde v Beneluxu roste sekularizace.

Obyvatelstvo a menšiny: 660 000 obyvatel, z toho téměř 50 % cizinci.

Největší komunita: Portugalci.

Vysoký počet přeshraničních pracovníků – denně dojíždějí z Belgie, Francie a Německa.

Top 10 světových finančních center podle GFCI 37 (březen 2025)

1. New York
2. Londýn
3. Hongkong
4. Singapur
5. San Francisco
6. Chicago
7. Los Angeles
8. Šanghaj
9. Shenzhen
10. Frankfurt nad Mohanem

Lucemburk je v Evropě na 5. místě, za Londýnem, Frankfurtem, Dublinem a Ženevou (v EU je tedy na 3. místě)



Počet shlédnutí: 65