Příběh, jehož hlavními postavami jsou osoby, a který uskutečňuje něco významného pro své vyznavače, kteří jsou houževnatými zastánci tohoto mýtu.
Počátky mytologie (vědy zabývající se studiem mýtů) můžeme objevit již u prvních řeckých filosofů. Moderní pojetí mýtů lze spatřit v 18. století:
Antropologická diskuse započala v 19. století (dozvuky dodnes) ohledně vztahu náboženství-mýtus-rituál. Z evolucionistického hlediska: byl dříve mýtus, nebo rituál
* nejblíže se tomuto typu náboženství blíží védské náboženství
* Podle čeho asi vznikl název Praha – Smíchov? 1) Když nevíme, předpokládáme, že od smíchu → vznik mýtu 2) Skutečnost je, že název vznikl „smícháním“ lidí z různých farností na tomto území
Amy Simes tvrdí, že mýty jsou omezené zobrazováním (ikonami, obrazy) na posvátných místech (vč. budov) → zpřítomňování mýtu má sklon být nezúčastněné.
Výjimkou je současné západní pohanství (přírodní náboženství se sezonními slavnostmi), u kterého je patrný hlubší smysl těchto rituálů (skrze předčítání, resp. předvádění). Moderní pohanské mýty často volně vycházejí z antických, keltských, severských či domorodých mytologických tradic, a třebaže jsou respektovány, nechovají se v příliš velké úctě → Mytologická pravda je pouze symbolická. Úkolem mýtu je pouze pozvednout a rozšířit rituální oslavy.
– Stále ji má
- Před literární kultury mají mýtus – psané kultury mají vědu a dějiny
- Podle jedné teorie myslí všechny kultury myticky, ale v postosvícenských společnostech byl mýtus jako zdroj informací o minulosti nahrazen dějinami
- Mýty se staly nepravdivými přiběhy
- Podle sira Jamese Frazera (autor Zlaté Ratolesti) je mýtus o smrti a znovuzrození krále primitivním chápáním přírodních cyklů a politického života – a mýty v náboženství jsou podle něj jen nepravdivé příběhy, které však poskytují ponaučení a pochopení našim předkům
- Podle E. B. Taylora (281) jsou mýty příliš těsně spjaty s bohy jakožto hybnými silami ve světě. Nemohou tudíž jako náboženství projít proměnou (jakmile jeho úlohu nahradí věda, stává se formou metafyziky) Není nic takového jako moderní mýtus.
- Empirické doklady ale jejich teorii vyvracejí a dokazují, že mýtus stále existuje a má i moc nad dnešní společností.
- Vliv mýtu na formování našich ideí a na naší sociální strukturu
- V devatenáctém století se v Německu věda a mytologie zapletla do mýtu o nadřazenosti árijské rasy, která dosáhla svého vyvrcholení vzestupem nacismu a v holocaustu.
- Přijetí islámu zapříčinilo změnu v právech žen. Do té doby mohly zastávat politické úřady, vlastnit zemědělské usedlosti a samy sebe zaměstnávat. Po přijetí islámu byly považovány za politicky méněcenné a byly o mužů odděleny. Moc žen byla zatlačena do pozadí, kde zůstává dodnes v podobě guerillového hnutí.
- Jejich mýtus o stvoření je důkazem toho, že některé kultury svoje mýty neustále mění a přidávají k nim nové prvky v závisloti na jejich momentální situaci.
- Porovnání dvou mýtů o stvoření
- Vyznavači kultu Bory (duchové vyděděných dětí)
- Sandayová tvrdí, že prostřednictvím kultu bori si ženy Hausů upevnily a udržely během let islamizace svou moc. Kult poskytl ženám shromaždiště, kde se mohly scházet, nabývat zkušeností se zastáváním kultovních funkcí a úřadu a politicky se organizovat. Bori jsou velice silní a jejich prostřednictvím ženy uplatňují svou moc, o kterou dříve přišli.
- Adamova první žena. Byla vzpurná a odmítala se mu oddat (ležet pod ním) – Bůh jí dal ultimátum (každý den jí zemře 100 dětí – amulety) a proto byla využívána jako zastrašující prvek pro ženy, aby byly ochotné zastávat podřazenou funkci ve společnosti.
- Eva pak byla spokojena se svou rolí Adamovy družky – byla z jeho žebra – na rozdíl od Lilith, která byla ze země jako on.
- Eva se pak spřátelí s Lilith a ve feministické verzi na ni Buh s Adamem čekají až se vrátí s novými nápady a plány jak všechno přebudovat.
- Mýtus se často liší od fikce a jiných forem vyprávění tím, že se mu nemůže připsat autor, ale rozdíl mezi oběma žánry se stírá, když jde o texty, jež mohou mít připsány své autory (například Mojžíš je v židovské a křesťanské tradici pokládán za autora Pentateuchu, prvních pěti knih hebrejské Bible), ačkoliv obsahují prvky, jako například příběhy o stvoření, které by podle většiny definic byly charakterizovány jako mýty. Nehledě na svůj věk a původ mýty mohou být a také jsou používány k ospravedlnění státu quo.
- Vytvoření nových mýtů a rituálů se dá chápat a prožívat jako osvobození pro ty, kdo jim ochotně naslouchají a účastní se jich.
- Představa hrdiny je ústřední prakticky ve všech kulturách a je ztělesněním ideálů té které společnosti. Ve svém díle The Hero with a Thousand Faces – Cambel tvrdí, že to, že se jisté vzorce u různých hrdinů opakují, může poukazovat na jediný, původní mýtus, který se postupně vyvinul. Označuje to výrazem Jamese Joyce – Monomýtus
- Hrdinova cesta se dá rozdělit do tří částí
- Cambel hojně doložil, že hrdinské mýty mají značné základní schéma
- Platí to i o románech, filmu…
- Zářný příklad z dnešní doby je Star Wars, Pán Prstenů, nebo Matrix (ten by do jisté míry mohl být i mýtem dnešní doby, stejně jako třeba Terminátor
- Schéma se shoduje ve většině, ne-li v každém mýtu
- Trojstupňovost přechodového rituálu
- Jde o směřování od struktury k antistruktuře a zpět ke struktuře
- Většínou pouze muži - Hrdinství má zpravidla povahu dobývání, což jasně ukazuje na hrdinu muže, ale ve druhé či střední části vystupuje zpravidla ženská bohyně, nebo svůdnice a dosahuje usmíření se svým sokem, kterým je postava mužského boha/otce
- Je tu přesně popsaná hrdinova cesta
- Archetypy podle junga – Jung se totiž domníval, že psychologické zdraví závisí na tom, jakou pozornost člověk věnuje těmto archetypům a symbolům a jak je dokáže integrovat, a že bychom tudíž měli brát výžně sny, mýty a naši vlastní náboženskou inspiraci i inspiraci vycházející z jiných kultur
- Hrdinové jsou především mladí muži (Luke Skywalker, Frodo)
- Podle Junga se hrdina sice vydává na svou pouť v druhé polovině svého života, ale hrdinové mohou být ve skutečnosti i podstatně mladší, nebo pomocník staršího (Harry Potter/Frodo k Aragornovi)
- Je-li hrdinou žena, pak takřka vždy je to dívka před pubertou (Alenka, Dorotka) Jako by hrdinská role neseděla k zralému ženství
- Je-li hrdinkou žena, příběh může být složitější a může obsahovat více poselství
- Muži většinou dospějí k hrdinství nárazově (prohlédnou, něco je změní, rozhodnou se) – sv. Pavel oslepl když uslyšel Ježíše – sv František
- Ženy to mají pozvolné – většina se jich pro náboženský život rozhodne již v ranném věku
- Podle ní to může být proto, že muži ve většině společností a ve většině dob měli větší moc než ženy a mohli si sami utvářet běh svého života
- Jak muži tak ženy ve středověké evropě měli sklon považovat světice za modely utrpení a světce za modely činu
- Když už se ženy vydají na nějakou hrdinskou pouť tak tak učiní skrytě
- Na rozdíl od mužů nepůsobí hrdinství skrze své svaly, ale většinou skrze svou moudrost, učení a nadpřirozených schopností, jako například různá vidění
- Většinou je pro ženy typické odhodlání, odolnost, vytrvalost, trpělivost a soucit
- Binární protiklady (pravá a levá, 1 a 0, + a -)
- Příklad: Rejnok a Jižní vítr
- Inspirace: Saussure
- Jazyk = soustava znaků ve vzájemném vztahu
- Langue (jazyk jako systém) a parole (individuální projevy)
- hledání a pochopení složek mýtu, vztahy
- Paradigmata a syntagmata
- Přísná metodologie
- Mýtus (skupina mýtů) se nesmí interpretovat individuálně. Vždy jen ve vztahu k jiným mýtům (skupinám mýtů)
- Pro Lévi-Strausse je mytologie statická – tytéž mytické prvky se stále znovu spojují a kombinují v uzavřeném systému, kdežto dějiny jsou otevřené. (rozdíl mezi dějinami a mýty)
- Mary Douglasová kritizuje teoretiky, kteří rádi sbírají materiály o tzv. mýtech, kde se jen dá, aniž by však příhlíželi k pramenům nebo k tomu, jak či proč se příběhy vyprávěly, nemluvě už o tom, jak a proč byly uchovávány či shromažďovány.
- Na tom se shoduje s Williamem Robertsonem Smithem (před ní)
- Ptají se: Kdo jej vypráví? Komu? Při jaké příležitosti? K vysvětlení jakého obřadu slouží?
- Červená karkulka – je to spíše pohádka než mýtus. Používá ho jako příklad k vysvětlení toho, jak je nutné znát kontext, aby se mýty dali pochopit.
Urbánní (městský) mýtus či legenda je lidové vyprávění na hranici mýtu a dějin. Jedná se o formu folkloru, který se často bere jako fakt. Obvykle má tento mýtus jasnou narativní strukturu – zápletku, postavy, čas i místo děje s dostatečným počtem vnějších detailů, které příběhu dodávají na autentičnosti. Vyprávění často nejsou založena na bezprostřední zkušenosti, ale má se za to, že pocházejí z nějakého důvěryhodného zdroje. (Často se o popisovaných událostech říká, že se staly „příteli přítele“.) V praxi často vznikají jako odraz lidských obav – strachu ze změny, moderní techniky či setkání s cizinci.
Výsledkem zprávy o nezákonném obchodu s lidskými orgány Nancy Scheper-Hughesové vyplynulo, že z nepodložených fám se někdy skutečně stanou „etnografická fakta“: autorka věnovala pozornost načasování, typologickému rozložení i specifickým podrobnostem (mytickým variantám) příběhů a pověstí o unášení chudých lidí za účelem prodeje jejich tělesných orgánů. Autorka si povšimla, že tyto příběhy se šíří zejména v dobách velkých zvratů a krizí, načež se začnou objevovat i publikované důkazy, což ve výsledku ukazuje na všechny až příliš reálné praktiky.
Rumunský folklorista Constantin Brailoiu byl téměř svědkem vzniku lidového mýtu. Zaznamenal baladu, podle níž mladého ženicha několik dní před svatbou očarovala a usmrtila horská víla. Venkovští vypravěči Constantinovi řekli, že příběh je velmi starý a odehrál se před dávnými časy. C. nicméně zjistil, že ke zmíněné události došlo před 40 lety a bývalá nevěsta zemřelého muže stále žije. Ta důrazně popřela, že by do smrti jejího snoubence zasáhly nadpřirozené síly. → Ačkoliv velká část obyvatel vesnice událost zažila a bylo tu i svědectví nevěsty, mytické podání se stalo věrohodnějším a důležitějším než sama skutečnost.
Prezentace v Powerpointu: mytus2.ppt
Počet shlédnutí: 62