Teorie poznání řeší několik otázek:

1) Co je to poznání a jaké máme druhy (charakter lidského poznání)

2) Vznik, průběh lidského poznání

3) Jakou má hodnotu lidské poznání a jestli je spolehlivé (noetika)

1) Starověk

- Indie

• Převládal skeptický přístup k životu a poznání
• Poznání je možné max. niterním prožitkem
• Vnější svět vesměs je iluzí – cokoli poznáváme o té iluzi, nemůže být jisté a nestojíme o to

- Čína

• V Číně větší důraz na možnost poznat realitu, spíše šlo o poznávání sociální reality

- Antika

• Otázka hodnoty a spolehlivosti byl palčivým problémem díky hnutí „Sofisté“
• Sofisté dokážou přesvědčit skupinu lidí o jakémkoli závěru - předpoklad že neexistuje jistý nerelativní poznání a že veškeré smýšlení je založeno na nějaké domněnce a dojmech a těmi je možné manipulovat – ten kdo získá umění sofistů, získá i tu politickou moc (jako např. reklama, marketing)
• Sokrates

2) Středověk

- Nevěnovala se pozornost poznání

3) Novověk

- Descartes – měl pochybnosti, jestli ho učí na věci na které se může spolehnout, „Myslím, tedy jsem“ (o sobě nemůžu pochybovat) - Vznik skepticismu

- Descartes – vše je třeba modelovat po vzoru geometrie a aritmetiky (tam se zdálo, že je vše jisté) – navazování na kvantitativní metody

- Nejdřív vznik v rámci etnografie (B. Malinowski - Snaha popsat perspektivu domorodců)

- Nestačí jen dělat statistiky, ale třeba dělat a získat empatický vhled → kvalitativní metody

- V sociálních vědách je třeba, aby se kvn a kvl metody doplňovaly

- Průběh lidského poznání

- Teorie byla rozvinuta Aristotelem (+ 322 př.n.l.)

• Zakladatel všech vědních oborů (fyzika, politologie, poetika,…)
• Vycházel z předfilosofického naivního pojetí
• Když něco poznávám tak se s něčím identifikuju (sjednocení)
  • Není to identifikace reálná, ale intencionální
  • Identifikace s formou předmětu
• Charakteristiky Aristotelské teorie poznání:
  • Teorie, která zastává realismus – realita je na nás a na našem poznání nezávislá (teorie je realistická)
  • Zastává receptivismus (recept-přijímat) – něco působí a já přijímám
  • Objektivismus – rysy objektu tam objektivně jsou – nevymýšlíme je
  • Optimismus
  • Teorie zdůrazňuje kognitivní dualismus (poznávací) – teorie poznáváme našimi smysly (vnější-čich,hmat,… a smysly vnitřní – jednotící, paměť, představivost, hodnotící) a rozumem

- Alternativy a kritiky Aristotela

• Reprezentativismus
  • Descartes (Pochyboval ovšem i o vnějším světě →má v sobě jen ideje)
  • Poznání je nějakým poznáním reprezentací
  • Reprezentace – ideje v nás
  • Odmítání receptivismu
• Empirismus
  • J. Locke
  • Odmítání dualismu
  • Názor, že neexistuje rozumové poznání, ale pouze poznání zkušenostní, smyslové
• Idealismus
  • Odmítání realismu
  • Berkeley, Hegel
• Konstitutivní fenomenologie (převládá v dnešní době)
  • Typ fenomenologie, kde poznání je výsledkem interakce

- do 17. stol. byla kvantita vícekategoriální aspekt

- v 17. stol. došlo k systematické modelové kvantifikaci (nejdříve v oblasti neživé přírody)

- úspěchy přírodních věd vedly ke snaze uplatnit kvantifikační metody i na člověka a společnost

- v humanitních a sociálních vědách přišla kvantitativní metoda nejdříve v etnografii (B. Malinowski) a v sociologii

- 20. stol. - filosofické směry - vychází z metod novoověké filozofie (Descartes, Locke, Kant)

• fenomenologie (E. Husserl)
• hermeneutika (F. Schleiermacher, W. Dilthey)
• pragmatismus (W. James, CH. S. Peirce)
• frankfurtská škola (M. Horkheimer)

1) Pseudoproblém - realita má své kvantitativní charakteristiky a charakteristiky kvalitativní (nekvantitativní)

2) Filozofické otázky, které tvoří základy ostatních věd (př.přírodní):

• co je to věda, zda existuje objektivita, jak dosáhnout jisté pravdy, jakou má realita kategoriální strukturu

- existují různé názory:

1. není k dispozici
2. popisné

• proces hledání porozumnění
• výzkumník analyzuje texty, informuje o názorech zkoumaných, provádí zkoumání v přirozených podmínkách

1. negativní

• výzkum v humanitních a sociálních vědách, který neuplatňuje statistické ani jiné kvantifikační metody

1. kvl výzkum je výzkum v humanitních a sociálních vědách předpokládající ontologickou neredukovatelnost intencionálních fenoménů

• k průzkumu intencionálních fenoménů užívá perspektivu „první osoby“ (empatie)

- racionální psychologie (lidské chování je vysvětlitelné díky jejich přání a mínění)

• složitá činnost (metareprezentace, schopnost rozlišovat mezi realitou a zdáním a různé perspektivy)

- elementární realismus

- případová studie (podrobný popis a rozbor)

- etnografický přístup

- zakotvená teorie

- fenomenologicý výzkum

- biografický výzkum

- kritický a akční výzkum

- analýza dokumentů

- historický výzkum

Klasifikace směšuje několik kritérií:

- množství materiálních objektů a formální objekt

- obecná metoda a specifická metoda

- cíle

- sociální objekt nebo případ je integrovaný systém - cílem výzkumu není popis reality ale osvojení - 3 typy případových studií

• intrinsitní (zájem o jeden jediný případ)
• instrumentální (zájem o obecnější fenomén)
• kolektivní

- studie se provádí jako neintervenční a empatikcá činnost, nerušíme normální aktivity, diskrétně pozorujeme a zkoumáme příslušnou dokumentaci, větší váhu dáváme interpretaci výzkumníka než interpretaci sledovaných lidí

- 4 typy případových studií

• explotarotní (zkoumání neznámého)
• deskriptivní (popis)
• explonatorní (vysvětlení)
• evaluativní (hodnocení)

Kritéria evaluace případové studie - úplnost

- alternativy

- kvalita dat

- čtivost

- význam

- hledá holistický obraz

- původně se zaměřoval na neznámé, dnes studuje i na běžné

- charakteristiky:

• dlouhodobý pobyt v terénu
• pružná strategie
• etnografický záznam

- terminologie - kultura, subkultura, entocentrismus, emic perspektiva, etic perspektiva, hustý popis, řídký popis

- směry etnografie:

• interpretativní (důraz na symboliku sociálních skupin)
• sémantika (snaha zobrazit obraz světa, který skupina zastává)
• kritika (zpráva podávána společně se zkoumanými lidmi)

- není teorií

- symbolický interakcionismus

- hledá hledisko první osoby, snaha odlišit se ve zkušenostech to co je nutné pro akždého a co nutné není

- pojetí: raná - realistická - usiluje o vystihnutí podstaty věci tak, jak jsou

- fenomenologický rozhovor - postup není specifický

- výzkum průběhu života jedince, skupiny osob nebo instituce

- dělení:

• úplná
• epizodická
• komentovaná

- paradigmatické dílo „Polský sedlák v Americe a v Evropě“

– interpretace různých dokumentů (knihy, dopisy, audio záznamy,…) - hodnota dokumentů není stejnoměrná

- Systematický popis a ověření minulých objektů, událostí a procesů s cílem podat zprávu o tom, co se v minulosti stalo a proč

- Není úplně výzkum, přechází z výzkumu k aktivismu - Výzkumníci i zkoumaní mají stejný podíl na vyhodnocování výsledků - Stanoví se problém a kýžená změna, která se poté uskutečňuje v cyklech na základě dosažených mezivýsledků

- rozlišujeme vnitřní (paměť, představivost, hodnotící a jednotící smysly) a vnější smysly (zrak, čich,chuť, sluch, hmat)

- je zaměřené na objekt (umožňuje nám identifikaci s něčím od nás odlišným)

- Descartes - věci mají charakteristiky, které jsou reálné a které reálné nejsou

• primární vlastnosti - věci skutečně mají, objektivní (tvar)
• sekundární vlastnosti - věci skutečně nemají, subjektivní (chuť, barva, vůně)

- problémy barev

• záměna pojmů subjektivity a vztažnosti
• záměna diszpozice schopnosti něco vyvolat a akutální účinek

- rozum je speciální vlastnost člověka

- člověk má schopnost se rozhodovat

- myšlení souvisí s jazykem - nejsou identické a mají mezi sebou složitý vztah (víceznačnost, stejnoznačnost)

- 3 operace našeho myšlení/rozumu (pojem, soud, úsudek)

• akt, který nám pro myšlení zpřítomňuje nějaký aspekt skutečnosti
• nutné odlišovat od představy
• vlastnost - předmět pojmu (lze o něčem vypovídat, materiální x formální), obsah pojmu (co ten pojem vyjadřuje), rozsah pojmu (soubor všech materiálních předmětů)

Definice

• relativně úplné závazné a postačující vystižení obsahu pojmu jinými pojmy
• kritéria - adekvátní, nesmí být redundantní, nekruhová
• definice dělení pojmů - úplné vystižení jeho rozsahu pomocí jemu podřazených a vzájemně neslučitelných pojmů

• myšlenkové vztažení pojmu k realitě samé (rozhodnutí, zda vystižení je pravdivé x nepravdivé)
• skládá se ze subjektu, predikátu, kopule
• vlastností - kladné x záporné, obecné x částečné (singulární x generální)

Pravda

• shoda myšlení s realitou
• je nezávislá na tom, o čem je člověk přesvědčen
• je objektivní

• skládá se z premis a ze závěru
• typy
• * deduktivní - jestliže jsou pravdivé premisy, musí být pravdivý závěr
• * induktivní - úsudek je úspěšný (neúspěšný), pokud závěr vyplývá s nějakou pravděpodobností



Počet shlédnutí: 59