Součást publikace Krajané: Po stopách Čechů ve východní Evropě. Dostupnost online: ZDE a ZDE
Čechy do Volyňské oblasti přivedli roku 1868 ekonomické důvody. Přistěhovalci představovali svou znalostí progresivních agrotechnických postupů značný přínos pro rozvoj této hospodářsky dosud značně zaostalé oblasti Ruska. Také v oblasti průmyslu a živností poskytli čeští imigranti řadu podnětů k industrializaci Volyňské gubernie. Svou vysokou kulturní úroveň prokazovali tím, že hned po svém příchodu věnovali pozornost vzdělávání svých dětí a rozvoji kulturního a společenského života. Přes svou malou početnost se Volynští Češi po politickém uvolnění v Rusku a po revoluci 1905 zapojili rovněž do politického života.
Zakladatelkou a předsedkyní spolku je paní Ema, která pochází z vesnice Malá Zubovščina a jejím otcem byl tamní lékař Pišl. V Žitomiru žije s manželem, jenž je Ukrajinec, a oba jsou lékaři. Mají dva syny, kteří žijí v Ćechách.
Spolek byl založen v květnu 1991. V Žitomiru nyní žije 154 českých rodin. Spolek má tendenci se rozrůstat. Přicházejí noví členové, kteří ani nevěděli, že jsou Čechy a náhle zjistili, že mají české kořeny. Do žitomirského spolku přicházejí také Češi z okolních českých vesnic. Členy spolku chtějí být i lidé, kteří Češi nejsou. „Některé Čechy nebereme do společnosti. Musí mít doklad o tom, že jsou Češi. Ti, kteří ho nemají nemohou do spolku. Všichni ve spolku mají ukrajinské občanství, ale českou národnost.“ V roce 1998 byla snaha založit další český spolek někým jiným, ale nerozvinul se. „Je důležité být aktivní, ale o tomhle spolku nikdo nevěděl. Je důležité zúčastňovat se všech akcí. Např. Festival Děti Ukrajiny. To je festival pro všechny národnosti na Ukrajině.“ V Žitomiru jsou spolky polské, řecký, německý, židovský, arménský, ruský, romský. S těmito spolky má český spolek velmi dobré vztahy, nekonkurují si. Český spolek je politicky neaktivní, každý ve spolku má svůj politický názor, jde výhradně o krajanský spolek.
Starší lidé, kteří už nepracují, se scházejí pořád. Mladší hlavně kvůli práci už moc ne. Babičky se scházejí „nahoře“ u čaje, vyprávějí si a vyměňují knížky. „Nahoře“ pravidelně probíhají zkoušky sboru, dětského sboru a funguje tu něco jako knihovna. Ve sboru je kolem 30 členů, z toho 4-5 mužů. Krajané se učí češtinu navzájem - učitelé se vyměňují, starší učí mladší. Na podzim lidé ze spolku objíždí české vesnice v krojích, aby tam Čechům připomněli, že jsou Češi, jejich český původ.
Spolek existuje díky podpoře české ambasády, vlády a ministerstva zahraničních věcí. „Ambasáda nás podporuje moc. Ohromně jsme tu pomoc cítili.“ (česká vláda finančně pomohla s rekonstrukcí půdy, kde se teď krajané scházejí). I díky podpoře české ambasády si spolku začala všímat ukrajinská vláda.
„Češi v Žitomiru jsou hrdí na svůj národ!“ Mluví o tom, že jsou Češi, vaří česká jídla, dávají dětem česká jména, zpívají české písničky a vypráví dětem české pohádky. Představují češtinu na různých akcích ve městě, rádi se oblékají do českých krojů, váží si Čechů a každá návštěva z Čech je tu velmi vítána. Ve spolku mají velké množství českých knížek, časopisů (některé si jako předplatné nechají posílat z ČR) a učebnic českého jazyka. Je o ně mezi krajany velký zájem. Půjčují si je navzájem. „ Úplná čeština tu už není. Lidé mluví ukrajinsky i rusky. Mezi Čechy mluví česky, nebo když chtějí, aby jim Ukrajinci nerozuměli přejdou na češtinu. “ Ale každý s kým jsme mluvily, uměl česky velice dobře. Vliv ukrajinštiny nebyl tak patrný jako například v Malé Zubovščině.
Když Češi přišli byli považovanou národností. Ukrajinci si jich vážili a učili se od nich (např. hnojit). Paní Ema cítí, že je na Ukrajině jako Češka spíše zvýhodňována. Na manžela: „Ty sis mě vzal jen, že jsem Češka.“
V Žitomiru je český katolický kostel sv. Václava, který byl založen Čechy v roce 1907. Když sem Češi přišli, byli katolíci, ale z nařízení cara se museli překřtít na pravoslavné. To je zklamalo a otřáslo jejich vírou. Dnes jsou někteří Češi pravoslavní, ale většina jsou ateisté. V kostele sv. Václava slouží polský kněz, který má s Čech v Žitomiru velmi dobré vztahy a často je zve na bohoslužby. Navrhl, že když Češi slíbí, že budou pravidelně každou neděli chodit na bohoslužbu, naučí se on česky a bude sloužit bohoslužby v češtině. Ale to nějak vyšumělo - ze strany Čechů. Vánoce tito Češi slaví dvakrát. Za sovětů byla v kostele udírna. Pak polská charita kostel opravila.
Česká škola byla založena v Krošně (část Žitomiru, původně česká vesnice) před říjnovou revolucí. Když se v roce 1933 zavíraly etnické školy, byla také zavřena. Byla podporována českou vládou, která posílala české učebnice. Dnes české děti chodí do ukrajinské školy. Ředitelka školy je napůl Češka, která stojí o to, aby na škole byly fakultativní kurzy češtiny.
Děti a mládež se učí češtinu v kurzech, staří se scházejí ve spolku, aby mohli mluvit česky. Jedenkrát týdně jsou kurzy češtiny. Jsou tři třídy - starší, mladší, děti. Schází se na Vysoké škole pedagogické. Zájem o češtinu se zvyšuje hlavně kvůli přijímacím zkouškám na české vysoké školy. Většina mladých, kteří v ČR studují, tam už zůstane. Češtinu se učí 15 dětí a okolo 30 dospělých.
Spolek Volyňských Čechů v Žitomiru působil dojmem dobře fungujícího krajanského spolku. Poskytuje Čechům žijícím v Žitomiru a jeho okolí místo pro scházení, jeho knihovna nabízí řadu českých knížek, časopisů a učebnic českého jazyka atd. Češi sdružující se v tomto spolku udržují přátelské vztahy, navštěvují se, mluví mezi sebou česky. Všichni mluví česky velmi dobře. Spolek Volyňských Čechů v Žitomiru hraje pro Čechy v Žitomiru bezesporu důležitou roli v rozvoji jejich krajanského života a jejich soudružnosti.
Počet shlédnutí: 40