Obsah

Hinduismus z antropologického pohledu

Hinduismus není jedno náboženství. Je to civilizační ekosystém, který zahrnuje:

Unikátnost hinduismu spočívá v tom, že se nikdy nestal jednotnou vírou. „Hinduismus“ jako celek je vlastně *vynález 18.–19. století*, kdy britští orientalisté hledali jednotící nálepku pro obrovskou kulturní pestrost indického subkontinentu. Paradoxem dějin je, že tento evropský konstrukt dnes nadšeně přejímají indičtí nacionalisté, protože z něj činí jednotící prvek moderní Indie.

Hinduismus je možné chápat jako:

Harappská (indusko-harappská) civilizace: prehistorická matrice hinduismu

Hinduismus nevznikl ve vzduchoprázdnu. Jeho nejstarší vrstvy sahají do Indusko-harappské civilizace (3300–1300 př. n. l.), městské kultury, která vynikala urbanismem, obchodem a rituální čistotou. Archeologické nálezy ukazují:

Indusko-harappská kultura neznala sanskrt, védy ani kastovní systém – ale položila rituální, symbolické a ekologické základy, které pozdější védská kultura absorbovala a reinterpretovala.

Tři „civilizační vynálezy“ hinduismu

1. BRAHMAN: vše je jedno

Hinduismus je na povrchu polyteistický: existují tisíce bohů, stovky avatárů, nespočet lokálních božstev.

Ale v hloubce je skrytý monoteismus:

Důsledky:

2. KARMA A REINKARNACE: morální gravitace

V hinduismu existuje morální fyzika.

Důsledky:

* osobní zodpovědnost („co si pokazíš, to si prožiješ příště“).

3. JÓGA: tělo jako cesta k absolutnu

Jóga není sportovní lekce v legínách. Původně šlo o techniku nahlédnutí minulých životů a zkrocení mysli, aby člověk překročil karmické cykly.

Důsledky:

Čtyři varny a tisíce kast (játi)

Hinduismus se dlouhodobě opírá o varna systém (4 abstraktní společenské třídy):

Mimo systém stojí dalité („nedotknutelní“).

Antropologicky však kastovní systém tvoří tisíce lokálních skupin (játi) – skutečných sociálních jednotek.

Varna = ideál. Játi = realita.

Společně vytvářejí:

Velké proudy hinduismu

V hinduismu existuje něco jako „božská trojice“, ale není to úplně totéž jako křesťanská Trojice. V sanskrtu se jí říká:

Trimúrti

= „tři formy“ nejvyšší skutečnosti (Brahmanu)

Tvoří ji tři božstva se třemi kosmickými funkcemi:

1) Brahmá – stvořitel

funkce: tvoří svět
symbol: čtyři tváře (znalost čtyř véd)
Pozn.: paradoxně má velmi málo chrámů; Indové ho příliš neuctívají.

2) Višnu – udržovatel

funkce: zachovává řád světa, dharmu
symbol: modrá barva, lastura, disk
pozn: má mnoho avatárů (Kršna, Ráma…).

3) Šiva – ničitel / transformátor

funkce: ničí iluze, staré světy, aby mohly vzniknout nové symbol: trishula (trojzubec), třetí oko, tygří kůže pozn: velmi populární v jihu Indie a Nepálu.


Trimúrti nejsou „tři různé bytosti“, ale tři kosmické procesy:

vznik (Brahmá)

trvání (Višnu)

zánik / proměna (Šiva)

Je to jako:

programátor → IT support → ten, kdo vypne server, když zamrzne.

Důležité antropologické doplnění

Trimúrti není stálá, závazná, ani univerzální.

V mnoha regionech:

šivaité tvrdí opak (Šiva > Višnu),

šaktismus to celé obrací: nadřazená je Bohyně, protože ona je energie obou.

Hinduismus tedy nemá jednu trojici, ale jednu filozofickou verzi trojice, která se v praxi chová jako stovky regionálních variant.

Proč se tomu přesto říká „Trojice“?

Protože Indové tím chtěli zdůraznit, že:

1. Višnuismus (vaišnavismus)

Vrchol: Bhakti hnutí (6.–15. stol.).

Vymezení: proti rituální nadvládě bráhmanů.

Důraz: osobní oddanost Višnuovi / Kršnovi / Rámovi.

Niternost: láska k bohu jako cesta ke spáse.

2. Šivaismus

Vrchol: starověké kulty Šivy + středověké tamilské texty.
Vymezení: proti měkkému a harmonickému višnuismu.
Důraz: Šiva jako ničitel iluzí; jóga, meditace, asketismus.
Niternost: hledání absolutna skrze popření ega.

Šivaismus:

„Zbav se falešného já, abys našel pravé božské Já.“

Buddhismus:

„Zbav se falešného já — a zjistíš, že žádné Já není.“

Šivaismus = oloupeš cibuli a uvnitř je jádro (átman–Šiva).

Buddhismus = oloupeš cibuli a zjistíš, že nemá střed (prázdnota).

3. Šaktismus (uctívání bohyně)

Vrchol: bengálské tradice, 7.–17. stol.

Vymezení: proti mužskému principu.

Důraz: bohyně jako zdroj veškeré síly (šakti).

Niternost: radikální oddanost Matce.

– zločinecké bratrstvo, které provádělo rituální vraždy škrcením,

  – krev nesměla téct,
  – zabíjeli cestovatele na silnicích,
  – Britové jej rozbili v 19. století (tzv. „Thuggee suppression“).

4. Smartismus (filozofické hnutí)

Vrchol: Šankara (8.–9. stol.).

Vymezení: proti sektářství.

Důraz: všechna božstva = projevy Brahmanu.

Niternost: meditace a studium.

Hinduismus jako kulturní ekosystém

Hinduismus je jedna z mála současných náboženských tradic, která zbožšťuje přírodu:

Tento způsob myšlení umožňuje:

Regionální hinduismy

Region Typické rysy
Severní Indie Kršna a Ráma; bhakti; velké chrámy; festivaly barev a světel.
Jižní Indie Tamilská poetika; silný šivaismus; taneční rituály; Drávidská tradice.
Východní Indie (Bengálsko) Kálí, Durga; tantrické prvky; extáze.
Západní Indie (Gudžarát, Rádžasthán) kršnaismus; pastevecké kulty; pouštní božstva.
Nepál synkretismus hinduismu a buddhismu; Šivův stát.
Bali „Hinduismus bez Indie“ – ostrovní forma s vlastními božstvy, tanečními rituály a předky jako božskými bytostmi.

Bali je fascinující případ: hinduismus se zde stal systémem předků a kosmické harmonie, bez kastovní dominance a bez indického nacionalismu.

Hinduismus mimo Indii

Indové tvoří významnou část populace ve východní Africe, jihovýchodní Asii a na ostrovech Indického oceánu.

Východní Afrika (Keňa, Tanzanie):

Mauricius, Réunion, Fidži:

Bali:

„Co říkají různé typy hinduistů?“

Vaišnavita:

„Stačí oddanost. Kršna se postará.“

Šivaita:

„Znič ego. Šiva udělá zbytek.“

Šaktista:

„Všechno je síla Matky.“

Smarta:

„Všechna božstva jsou stejná. Brahman je jedno.“

Tantrik:

„Cesta vede tam, kde se ostatní bojí jít.“

Reformní hinduista (19.–20. století):

„Vyhoďte pověry. Brahman je filozofie, ne magie.“

Hindský nacionalista:

„Hinduismus je sjednocená civilizace – a Indie musí být jednotná.“

Kasta bráhmana:

„Tradice drží vesmír pohromadě.“

Dalit:

„Tradice drží pohromadě jen některé.“

Nekonvenční směry

1. Hinduismus New Age na Západě

2. Moderní guruci

3. Politický hinduismus (Hindutva)

Hinduismus jako antropologický fenomén

Hinduismus ukazuje:

Je to civilizace, která:

Hinduismus není náboženství – je to způsob existence.

Hinduismus je civilizace ego-procesů (rozdíl například s křesťanstvím, kde je teologie altruismu).

Antropologické vysvětlení „egoizace“

Hinduismus, jak je vidět v celém textu  —  v rituální ekonomii karmy, kastovní logice, tantrických praktikách, józe, asketismu – staví člověka do kosmického obchodního vztahu.

Vše je transakce:

Božstva nejsou morální vzory.

Jejich role není vést k etické ctnosti – ale udržet vesmír v chodu.

Kontrast s tím křesťanstvím: křesťanství jako logika daru

Křesťanský (i židovský) Bůh jedná nepodmíněně, nikoli transakčně.

Antropologický závěr

Hinduismus (kosmická ekonomie):

„Konečné já je božské já. Najdi ho.“

Křesťanství (kosmická charita):

„Boží já přichází k tobě, i když si to nezasloužíš.“