Čtyři země, které začínaly po pádu komunismu z podobné startovní čáry – a přesto dnes vypadají úplně jinak. Každá z nich si vybrala jinou cestu: někdo se otevřel světu, jiný se do něj uzavřel, někdo sází na průmysl, jiný na obilí nebo víno.

Maďarsko je dnes průmyslovým jádrem střední Evropy. Vyrábí především auta, elektroniku, léčiva a plasty, a to hlavně pro Německo, Polsko a Rumunsko. Auta tu montují tři velcí hráči:

Audi v Győru (motory a modely Q3),

Mercedes v Kecskemétu (A-Class, CLA, EQB),

Suzuki v Esztergomu (Vitara, S-Cross).

Kromě toho se tu vyrábí i komponenty Bosch, Continental, Samsung a desítky dalších firem.

A jak je možné, že do tak malé země přišlo tolik světových značek? Jednoduše – vyplatí se to. Maďarsko má nejnižší korporátní daň na světě – pouhých 9 %, což znamená, že firmy si z každého vydělaného sta milionů nechají devadesát jedna. Na druhou stranu stát si to částečně kompenzuje tím, že má jednu z nejvyšších DPH na světě – 27 %.

Takže zatímco zahraniční firmy si mnou ruce, Maďaři platí drahé zboží a potraviny. Ekonomika má slušný přebytek obchodu a nízkou nezaměstnanost, ale je silně závislá na zahraničním kapitálu – většina průmyslu tu není maďarská.

Ukrajina bývala obilnicí Sovětského svazu, a dodnes je jedním z největších vývozců obilí a slunečnicového oleje na světě. K tomu přidává železnou rudu, ocel, dřevo a potraviny – všechno dohromady velmi hmotné, surovinové a energeticky náročné.

Válka její hospodářství zničila, ale neporazila. Země má obrovský rozpočtový deficit, vysokou inflaci kolem 12 % a dluh přes 80 % HDP, ale i tak ekonomika zůstává funkční – funguje daňový systém, rostou tržby obchodů, a lidé se snaží žít normálně. Ukrajinská ekonomika je dnes především o lidské odolnosti a schopnosti improvizace – a to je možná největší kapitál, který teď má.

Typické produkty: pšenice, kukuřice, slunečnicový olej, železná ruda, ocel, dřevo, vejce, med.

Bělorusko působí, jako by se zastavilo v čase. Velké podniky zůstaly státní, ceny i měna jsou částečně řízené a většina obchodu směřuje do Ruska. Z ekonomického pohledu připomíná sovětskou verzi Švýcarska – všechno funguje, ale všechno je pod dohledem.

Oficiálně má nízkou nezaměstnanost a nízký státní dluh, ale je to spíš výsledek politické kontroly než svobodného trhu. Export tvoří hlavně mléčné výrobky, maso, dřevo, nábytek, traktory značky Belarus, hnojiva a ocel. Silné zemědělství a průmysl mu dávají stabilitu, ale chybí inovace, investice i moderní technologie.

Ekonomika tedy nepadá, ale ani neroste – jede setrvačností.

Typické produkty: máslo, sýr, dřevo, nábytek, traktory, hnojiva.

Moldávie je nejchudší země Evropy, ale zároveň největší překvapení: ekonomicky se zvedá pomalu, ale vytrvale. Je to země vína, ovoce a ořechů, která se začala orientovat na Evropskou unii a těží z ní víc než z Ruska. Má jednoduchý daňový systém – pouze 12 % korporátní i osobní daň, což motivuje drobné podnikání.

Země sází na kvalitu: vína z oblasti Codru, meruňky, jablka, konzervy, med, textil, nábytek, sklo. Její problém je velký obchodní deficit a odliv mladých lidí do zahraničí, ale i tak zůstává stabilní a postupně se přibližuje evropským standardům.

Typické produkty: víno, ovoce, ořechy, semena, textil, konzervy, nábytek, sklo.

Každá z těchto zemí si našla jiný způsob, jak přežít mezi velkými hráči. Maďarsko se proměnilo v evropskou montovnu, Ukrajina bojuje i hospodářsky, Bělorusko zůstalo ve starém světě a Moldávie se z chudoby prokousává pomalu, ale snad jistě. Dohromady ukazují, že ekonomický úspěch není jen o číslech – ale o otevřenosti a schopnosti přizpůsobit se světu.

Když se po rozpadu Sovětského svazu osvobodilo Pobaltí, málokdo by věřil, že z něj za třicet let budou moderní, digitální a sebevědomé státy Evropské unie. Na mapě vypadají malé, ale ekonomicky se staly inspirací – každý po svém.

Estonsko je dnes synonymem pro digitalizaci a efektivitu. Jako první stát na světě zavedlo elektronické občanky, online volby, digitální podpisy a „e-rezidenci“, díky které si může cizinec založit estonskou firmu, aniž by tam kdy byl.

Malá země s 1,3 milionu obyvatel vsadila na IT a služby s vysokou přidanou hodnotou. Z téhle půdy vyrostly firmy jako Skype, Bolt, Wise (dříve TransferWise) a stovky menších start-upů. Estonská ekonomika je štíhlá, pružná a proinvestiční.

Ale nic není zadarmo – životní náklady jsou vysoké, stát spoléhá na inovace místo těžkého průmyslu, a ekonomika je tím pádem citlivá na výkyvy zahraniční poptávky. Přesto je Estonsko nejrozvinutější zemí Pobaltí a ukazuje, že moderní stát nemusí být velký, stačí být chytrý.

Typické produkty: IT služby, software, elektronika, dřevo, papír, nábytek, pivo, losos, mléčné výrobky.

Lotyšsko je nejvíc „obchodní“ ze tří pobaltských zemí. Hlavní město Riga je velký přístav, logistické centrum a místo, kde se setkává Skandinávie s východem Evropy. Ekonomika stojí na službách, dřevě, potravinářství, dopravě a finančnictví.

Lotyši dokázali hodně z mála: z lesů udělali výnosný exportní artikl – dřevo, nábytek a papír putují do celého světa. Zároveň se rozvíjí potravinářský průmysl (mléko, sýry, pivo, ryby, sladkosti) a informační technologie, které sem přicházejí ze severu.

Ekonomika je stabilní, ale pomalejší než v Estonsku. Lotyšsko má pořád menší platy, odliv mladých do ciziny a slabší infrastrukturu. Přesto má silný střední sektor a solidní přístup k EU fondům – dělá z něj zemi, která sice „neletí jako Estonsko“, ale držet krok dokáže.

Typické produkty: dřevo, papír, nábytek, pivo, ryby, mléčné výrobky, dopravní služby, IT podpora.

Litva je z trojice největší (2,7 milionu obyvatel) a má nejrozmanitější ekonomiku. Zatímco Estonsko sází na IT a Lotyšsko na obchod, Litva drží silný průmyslový základ:

biotechnologie,

laserový průmysl,

chemie,

nábytkářství a potraviny.

Země je překvapivě úspěšná ve výzkumu a má velmi dobré školství. V posledních letech se stala centrem fintech firem – malých bankovních start-upů, které využívají jednoduchý systém registrace a dohlednosti.

Na rozdíl od Maďarska nebo Polska je Litva pevně proevropská, bez výrazných výkyvů v politice. Z trojice pobaltských států má nejvyrovnanější kombinaci průmyslu, inovací a stability.

Typické produkty: biotechnologie, lasery, nábytek, potraviny, pivo, mléčné výrobky, elektronika, hnojiva.

Pobaltské země jsou malé, otevřené a velmi obchodně propojené. Žijí z vývozu, a proto se po pádu Sovětského svazu rychle napojily na evropské trhy. Společně tvoří region, který funguje téměř jako jeden ekonomický organismus – vzájemně si dodávají suroviny, zboží i služby a sdílejí dopravní cesty.

Lotyšsko leží uprostřed Pobaltí a má ideální polohu pro obchod. Jeho přístav Riga a hustá železniční síť z něj dělají dopravní a logistické centrum regionu. Nejvíce obchoduje se sousední Litvou a Estonskem, což potvrzuje těsnou regionální propojenost. Důležité jsou i Německo, Švédsko, Polsko a Dánsko – tedy státy, které představují bránu k bohatým trhům západní a severní Evropy. Tradičně udržuje i omezené obchodní vazby na východ, zejména směrem k Rusku, ale ty postupně slábnou. Lotyšsko tak plní roli obchodního mostu mezi severem a kontinentem – spíš dopravuje a překládá, než vyrábí.

Litva je z trojice největší, nejprůmyslovější a nejvíce diverzifikovaná. Její export směřuje především do Evropské unie – k nejbližším partnerům patří Lotyšsko, Polsko, Německo a Nizozemsko. Zároveň má ale silné obchodní vztahy i mimo EU, například s Ukrajinou, Spojenými státy a Norskem. To z ní dělá nejvíce geograficky rozkročenou ekonomiku Pobaltí – schopnou reagovat na různé trhy a směry. Na rozdíl od Lotyšska vyváží Litva nejen suroviny, ale i zpracované výrobky s vyšší přidanou hodnotou – elektroniku, chemii, lasery a potraviny. Dá se říct, že Litva vyrábí to, co Lotyšsko posílá dál.

Estonsko má ze všech tří zemí nejtěsnější vztahy se Skandinávií. Jeho obchodní partneři jsou hlavně Finsko a Švédsko, s nimiž sdílí nejen moře, ale i technologickou kulturu. Vyváží se odtud technologie, elektronika, dřevo a IT služby, a to převážně právě na sever. Se zbytkem Pobaltí (zejména Lotyšskem a Litvou) má Estonsko úzkou, ale spíše doplňkovou spolupráci – tvoří společný trh, ale orientaci má jasně severskou. Zjednodušeně: Estonsko přemýšlí jako Skandinávie, ale vyrábí jako Balt.

Litva je výrobní a exportní motor Pobaltí – zpracovává a vyváží.

Lotyšsko je dopravní a logistické centrum – převáží a propojuje.

Estonsko je digitální a technologické jádro – inovuje a napojuje se na sever.

Společně tvoří nejkompaktnější ekonomický celek severovýchodní Evropy: