Rozdíly

Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.

--- ls2024:turci_v_zapadni_evrope [28/08/2024 23:22] – [Náboženství] 82.100.47.194
+++ ls2024:turci_v_zapadni_evrope [04/09/2024 16:21] (aktuální) – [Náboženství] 82.100.47.194
@@ Řádek 14: / Řádek 14: @@
 ===== Literární rešerše =====
-Výzvy spojené s integrací turecké komunity v západní Evropě jsou předmětem ve studii "Host national and religious identification among Turkish Muslims in Western Europe: The role of ingroup norms, perceived discrimination and value incompatibility" od Borji Martinovice a Maykela Verkuytna. Autoři zkoumají vliv skupinových norem a vnímané diskriminace na náboženskou a národní identifikaci Turků v Německu a Nizozemsku. Studie ukazuje, že Turci žijící v těchto zemích často čelí diskriminaci a tlaku na udržování své etnoreligiózní identity, což významně ovlivňuje jejich integrační procesy. Martinovic a Verkuyten zjišťují, že vnímaná diskriminace má pozitivní vztah k náboženské identifikaci, což znamená, že čím více se členové turecké komunity cítí diskriminováni, tím silněji se identifikují se svou náboženskou skupinou. Tento efekt je zvláště silný u těch, kteří vnímají vysokou hodnotovou neslučitelnost mezi islámskými a západními způsoby života. Tato vnímaná neslučitelnost hodnot vede k oslabení národní identifikace a posiluje identifikaci s náboženskou komunitou. Autoři dále poukazují na to, že vnímané skupinové normy, které kladou důraz na udržování etnoreligiózní kultury, také posilují náboženskou identifikaci. Vysoký tlak na dodržování těchto norem zvyšuje pocit příslušnosti k náboženské skupině a zároveň oslabuje národní identifikaci s hostitelskou zemí. Tento fenomén je vysvětlován teorií nejistoty identity, která předpokládá, že jedinci hledají stabilitu a jistotu v identifikaci se silnými a jasně definovanými skupinami, jako jsou náboženské komunity. Dále studie zkoumá, jak kombinace vnímané diskriminace a hodnotové neslučitelnosti ovlivňuje integrační procesy. Vysoká úroveň diskriminace a hodnotové neslučitelnosti vede k tomu, že turecká komunita se více přiklání k udržování své náboženské identity a distancuje se od národní identity hostitelské země. Tento jev je patrný zejména v Německu, kde je islám méně institucionalizován než v Nizozemsku, což vytváří větší bariéry pro integraci. Studie Martinovice a Verkuytna přináší významné poznatky o tom, jak vnímaná diskriminace, skupinové normy a hodnotová neslučitelnost ovlivňují integrační procesy turecké komunity v západní Evropě. Ukazuje, že tyto faktory mohou vést k posílení náboženské identity na úkor národní identifikace, což představuje výzvu pro formulaci efektivních integračních politik. (( MARTINOVIC, Borja a VERKUYTEN, Maykel. //Host national and religious identification among Turkish Muslims in Western Europe: The role of ingroup norms, perceived discrimination and value incompatibility.// [online]. European Journal of Social Psychology. 2012, roč. 42, č. 7, s. 893-903. ISSN 0046-2772. Dostupné z: https://doi.org/10.1002/ejsp.1900. [cit. 07.08.2024]. ))
+Výzvy spojené s integrací turecké komunity v západní Evropě jsou předmětem ve studii "Host national and religious identification among Turkish Muslims in Western Europe: The role of ingroup norms, perceived discrimination and value incompatibility" od Borji Martinovice a Maykela Verkuytna. Autoři zkoumají vliv skupinových norem a vnímané diskriminace na náboženskou a národní identifikaci Turků v Německu a Nizozemsku. Studie ukazuje, že Turci žijící v těchto zemích často čelí diskriminaci a tlaku na udržování své etnoreligiózní identity, což významně ovlivňuje jejich integrační procesy. Martinovic a Verkuyten zjišťují, že vnímaná diskriminace má pozitivní vztah k náboženské identifikaci, což znamená, že čím více se členové turecké komunity cítí diskriminováni, tím silněji se identifikují se svou náboženskou skupinou. Tento efekt je zvláště silný u těch, kteří vnímají vysokou hodnotovou neslučitelnost mezi islámskými a západními způsoby života. Tato vnímaná neslučitelnost hodnot vede k oslabení národní identifikace a posiluje identifikaci s náboženskou komunitou. Autoři dále poukazují na to, že vnímané skupinové normy, které kladou důraz na udržování etnoreligiózní kultury, také posilují náboženskou identifikaci. Vysoký tlak na dodržování těchto norem zvyšuje pocit příslušnosti k náboženské skupině a zároveň oslabuje národní identifikaci s hostitelskou zemí. Tento fenomén je vysvětlován teorií nejistoty identity, která předpokládá, že jedinci hledají stabilitu a jistotu v identifikaci se silnými a jasně definovanými skupinami, jako jsou náboženské komunity. Dále studie zkoumá, jak kombinace vnímané diskriminace a hodnotové neslučitelnosti ovlivňuje integrační procesy. Vysoká úroveň diskriminace a hodnotové neslučitelnosti vede k tomu, že turecká komunita se více přiklání k udržování své náboženské identity a distancuje se od národní identity hostitelské země. Tento jev je patrný zejména v Německu, kde je islám méně institucionalizován než v Nizozemsku, což vytváří větší bariéry pro integraci. Studie Martinovice a Verkuytna přináší významné poznatky o tom, jak vnímaná diskriminace, skupinové normy a hodnotová neslučitelnost ovlivňují integrační procesy turecké komunity v západní Evropě. Ukazuje, že tyto faktory mohou vést k posílení náboženské identity na úkor národní identifikace, což představuje výzvu pro formulaci efektivních integračních politik. (( MARTINOVIC, Borja; VERKUYTEN, Maykel. Host national and religious identification among Turkish Muslims in Western Europe: The role of ingroup norms, perceived discrimination and value incompatibility. //European Journal of Social Psychology.// 2012, roč. 42, č. 7, s. 893-903. ISSN 0046-2772. DOI: https://doi.org/10.1002/ejsp.1900 ))
-Historický vývoj turecké migrace do západní Evropy, který nemá koloniální kořeny, se stal významným sociálním a ekonomickým fenoménem formujícím obě společnosti. Ahmet Akgündüz ve své publikaci "Labour Migration from Turkey to Western Europe (1960–1974): An Analytical Review" rozděluje tureckou migraci do dvou hlavních fází. První fáze probíhala od počátku 60. let do poloviny 70. let a byla charakterizována čistě pracovní migrací. Tato fáze byla motivována vysokou poptávkou po nekvalifikované pracovní síle v západní Evropě a socioekonomickými problémy v Turecku, jako byla vysoká nezaměstnanost a nízké mzdy. Turecko uzavřelo bilaterální pracovní smlouvy se zeměmi jako Německo a Nizozemsko, což vedlo k rozsáhlému náboru tureckých pracovníků. Například v roce 1961 podepsalo Turecko dohodu s Německem, která vytvořila právní rámec pro nábor tureckých pracovníků, a do konce roku 1974 představovali Turci největší zahraniční pracovní sílu v Německu. Druhá fáze zahrnovala rodinnou reunifikaci, politickou migraci a pracovní migraci nelegálních nebo nedokumentovaných pracovníků. Rodinná reunifikace a politická migrace se staly významnými zejména po vojenském převratu v Turecku v roce 1980, kdy mnoho Turků hledalo útočiště v západní Evropě. Politicky motivovaná migrace zahrnovala především žadatele o azyl. Turecká migrace se tímto stala komplexnějším fenoménem, kde kromě ekonomických motivací hrály roli i sociální a politické faktory. (( AKGÜNDÜZ, Ahmet. //Labour Migration from Turkey to Western Europe (1960–1974).// [online]. Capital & Class. 1993, roč. 17, č. 3, s. 153-194. ISSN 0309-8168. Dostupné z: https://doi.org/10.1177/030981689305100107. [cit. 07.08.2024]. ))
+Historický vývoj turecké migrace do západní Evropy, který nemá koloniální kořeny, se stal významným sociálním a ekonomickým fenoménem formujícím obě společnosti. Ahmet Akgündüz ve své publikaci "Labour Migration from Turkey to Western Europe (1960–1974): An Analytical Review" rozděluje tureckou migraci do dvou hlavních fází. První fáze probíhala od počátku 60. let do poloviny 70. let a byla charakterizována čistě pracovní migrací. Tato fáze byla motivována vysokou poptávkou po nekvalifikované pracovní síle v západní Evropě a socioekonomickými problémy v Turecku, jako byla vysoká nezaměstnanost a nízké mzdy. Turecko uzavřelo bilaterální pracovní smlouvy se zeměmi jako Německo a Nizozemsko, což vedlo k rozsáhlému náboru tureckých pracovníků. Například v roce 1961 podepsalo Turecko dohodu s Německem, která vytvořila právní rámec pro nábor tureckých pracovníků, a do konce roku 1974 představovali Turci největší zahraniční pracovní sílu v Německu. Druhá fáze zahrnovala rodinnou reunifikaci, politickou migraci a pracovní migraci nelegálních nebo nedokumentovaných pracovníků. Rodinná reunifikace a politická migrace se staly významnými zejména po vojenském převratu v Turecku v roce 1980, kdy mnoho Turků hledalo útočiště v západní Evropě. Politicky motivovaná migrace zahrnovala především žadatele o azyl. Turecká migrace se tímto stala komplexnějším fenoménem, kde kromě ekonomických motivací hrály roli i sociální a politické faktory. (( AKGÜNDÜZ, Ahmet. Labour Migration from Turkey to Western Europe (1960–1974). //Capital & Class.// 1993, roč. 17, č. 3, s. 153-194. ISSN 0309-8168. DOI: https://doi.org/10.1177/030981689305100107 ))
-Kulturní tradice, které si turecká komunita v západní Evropě zachovává, jsou podrobně analyzovány ve studii "Integration and religiosity among the Turkish second generation in Europe: a comparative analysis across four capital cities" od Fenelly Fleischmann a Karen Phalet. Autoři ve své práci zkoumají, jak se druhá generace Turků adaptuje na evropské společnosti, přičemž se soustředí na jejich náboženské a kulturní praktiky. Studie se zabývá hypotézami sekularizace a náboženské vitality mezi muslimskými menšinami v Evropě. Hypotéza sekularizace předpokládá, že druhá generace Turků bude méně náboženská s rostoucí úrovní vzdělání a mírou integrace, jako je vyšší dosažené vzdělání a mezietnické sňatky. Naopak hypotéza náboženské vitality předpokládá, že náboženství zůstane silné díky náboženské socializaci v rámci rodin a komunit imigrantů. Srovnávací analýza byla provedena v kontextu čtyř evropských hlavních měst: Amsterodamu, Berlína, Bruselu a Stockholmu, které představují různé národní přístupy k institucionalizaci islámu jako menšinového náboženství. Výsledky ukazují, že náboženská socializace má silný vliv na religiozitu druhé generace Turků. Děti, které byly vystaveny pravidelným návštěvám mešity a výuce koránu, vykazují vyšší míru religiozity v dospělosti. Tento jev je patrný napříč různými městy, což podporuje hypotézu náboženské vitality. Hypotéza sekularizace nachází podporu pouze mezi druhou generací v Berlíně, kde je islám nejméně institucionalizovaný, což naznačuje, že struktura institucionálního uznání islámu ovlivňuje míru religiozity a integrace. Fleischmann a Phalet dále zdůrazňují, že i přes vysokou úroveň sekularizace v hostitelských zemích, druhá generace Turků často udržuje své náboženské praktiky a kulturní tradice. To zahrnuje denní modlitby, dodržování půstu během Ramadánu a konzumaci halal potravin. Studie také ukazuje, že náboženská identifikace a praktiky jsou více rozšířeny v městech jako Berlín a Stockholm, kde je menší míra institucionalizace islámu, což vede k silnějšímu propojení náboženské identity s kulturními tradicemi. (( FLEISCHMANN, Fenella a PHALET, Karen. //Integration and religiosity among the Turkish second generation in Europe: a comparative analysis across four capital cities.// [online]. Ethnic and Racial Studies. 2011, s. 1-22. ISSN 0141-9870. Dostupné z: https://doi.org/10.1080/01419870.2011.579138. [cit. 07.08.2024]. ))
+Kulturní tradice, které si turecká komunita v západní Evropě zachovává, jsou podrobně analyzovány ve studii "Integration and religiosity among the Turkish second generation in Europe: a comparative analysis across four capital cities" od Fenelly Fleischmann a Karen Phalet. Autoři ve své práci zkoumají, jak se druhá generace Turků adaptuje na evropské společnosti, přičemž se soustředí na jejich náboženské a kulturní praktiky. Studie se zabývá hypotézami sekularizace a náboženské vitality mezi muslimskými menšinami v Evropě. Hypotéza sekularizace předpokládá, že druhá generace Turků bude méně náboženská s rostoucí úrovní vzdělání a mírou integrace, jako je vyšší dosažené vzdělání a mezietnické sňatky. Naopak hypotéza náboženské vitality předpokládá, že náboženství zůstane silné díky náboženské socializaci v rámci rodin a komunit imigrantů. Srovnávací analýza byla provedena v kontextu čtyř evropských hlavních měst: Amsterodamu, Berlína, Bruselu a Stockholmu, které představují různé národní přístupy k institucionalizaci islámu jako menšinového náboženství. Výsledky ukazují, že náboženská socializace má silný vliv na religiozitu druhé generace Turků. Děti, které byly vystaveny pravidelným návštěvám mešity a výuce koránu, vykazují vyšší míru religiozity v dospělosti. Tento jev je patrný napříč různými městy, což podporuje hypotézu náboženské vitality. Hypotéza sekularizace nachází podporu pouze mezi druhou generací v Berlíně, kde je islám nejméně institucionalizovaný, což naznačuje, že struktura institucionálního uznání islámu ovlivňuje míru religiozity a integrace. Fleischmann a Phalet dále zdůrazňují, že i přes vysokou úroveň sekularizace v hostitelských zemích, druhá generace Turků často udržuje své náboženské praktiky a kulturní tradice. To zahrnuje denní modlitby, dodržování půstu během Ramadánu a konzumaci halal potravin. Studie také ukazuje, že náboženská identifikace a praktiky jsou více rozšířeny v městech jako Berlín a Stockholm, kde je menší míra institucionalizace islámu, což vede k silnějšímu propojení náboženské identity s kulturními tradicemi. (( FLEISCHMANN, Fenella a PHALET, Karen. Integration and religiosity among the Turkish second generation in Europe: a comparative analysis across four capital cities. //Ethnic and Racial Studies.// 2011, s. 1-22. ISSN 0141-9870. DOI: https://doi.org/10.1080/01419870.2011.579138 ))
-Politická participace Turků v západoevropských zemích je komplexní jev, který zahrnuje jak zapojení do politických procesů v zemích pobytu, tak i účast v politických procesech v Turecku. Studie "Migrant votes ‘here’ and ‘there’: Transnational electoral behavior of Turks in the Netherlands" od Liza Mügge, Maria Kranendonk, Floris Vermeulen a Nermin Aydemir poskytuje podrobnou analýzu transnacionálního volebního chování tureckých migrantů v Nizozemsku. Autoři se zaměřují na tři klíčové složky politického chování: volební účast, důvěru a zájem o politiku a volbu strany. Empirická data ukazují, že turečtí emigranti v Nizozemsku vykazují značnou míru politické participace jak v nizozemských, tak v tureckých volbách. Volební účast Turků v nizozemských volbách je ovlivněna několika faktory, včetně věku, pohlaví, vzdělání a země narození. Studie zjistila, že muži nad 30 let s vysokým vzděláním, narození v Turecku, jsou více pravděpodobní voliči jak v tureckých, tak v nizozemských volbách. Na druhou stranu, ženy, osoby narozené v Nizozemsku (druhá generace) a méně vzdělaní Turci mají nižší pravděpodobnost účasti ve volbách. Politická důvěra a zájem hrají klíčovou roli v politické participaci. Vysoká míra důvěry v turecký politický systém je spojena s podporou AKP a jejího vůdce, prezidenta Erdogana. Naopak, vysoká míra důvěry v nizozemský politický systém je spojena s nižší podporou AKP. Tento jev ukazuje na to, že turečtí voliči mají tendenci důvěřovat politickému systému, který více odpovídá jejich politickým a kulturním preferencím. Zájem o politiku také výrazně ovlivňuje míru participace. Turečtí voliči, kteří projevují vysoký zájem o tureckou politiku, často vykazují podobný zájem o politiku v Nizozemsku. To naznačuje, že politická angažovanost v jedné zemi může podporovat angažovanost i v druhé. Studie také zjistila, že neexistuje jednoznačný trade-off mezi důvěrou v politické systémy Turecka a Nizozemska, což znamená, že voliči mohou důvěřovat oběma systémům nezávisle na sobě. Tato studie poskytuje důležité poznatky o politické participaci turecké komunity v západní Evropě a zdůrazňuje potřebu nuancovaného přístupu k porozumění transnacionálnímu politickému chování. Ukazuje, že politická participace Turků je ovlivněna jak interními faktory, jako je vzdělání a důvěra, tak externími faktory, jako jsou politické a diplomatické vztahy mezi Tureckem a hostitelskými zeměmi. (( MÜGGE, Liza; KRANENDONK, Maria; VERMEULEN, Floris a AYDEMIR, Nermin. //Migrant votes ‘here’ and ‘there’: Transnational electoral behavior of Turks in the Netherlands.// [online]. Migration Studies. 2021, roč. 9, č. 3, s. 400-422. ISSN 2049-5838. Dostupné z: https://doi.org/10.1093/migration/mnz034. [cit. 07.08.2024]. ))
+Politická participace Turků v západoevropských zemích je komplexní jev, který zahrnuje jak zapojení do politických procesů v zemích pobytu, tak i účast v politických procesech v Turecku. Studie "Migrant votes ‘here’ and ‘there’: Transnational electoral behavior of Turks in the Netherlands" od Liza Mügge, Maria Kranendonk, Floris Vermeulen a Nermin Aydemir poskytuje podrobnou analýzu transnacionálního volebního chování tureckých migrantů v Nizozemsku. Autoři se zaměřují na tři klíčové složky politického chování: volební účast, důvěru a zájem o politiku a volbu strany. Empirická data ukazují, že turečtí emigranti v Nizozemsku vykazují značnou míru politické participace jak v nizozemských, tak v tureckých volbách. Volební účast Turků v nizozemských volbách je ovlivněna několika faktory, včetně věku, pohlaví, vzdělání a země narození. Studie zjistila, že muži nad 30 let s vysokým vzděláním, narození v Turecku, jsou více pravděpodobní voliči jak v tureckých, tak v nizozemských volbách. Na druhou stranu, ženy, osoby narozené v Nizozemsku (druhá generace) a méně vzdělaní Turci mají nižší pravděpodobnost účasti ve volbách. Politická důvěra a zájem hrají klíčovou roli v politické participaci. Vysoká míra důvěry v turecký politický systém je spojena s podporou AKP a jejího vůdce, prezidenta Erdogana. Naopak, vysoká míra důvěry v nizozemský politický systém je spojena s nižší podporou AKP. Tento jev ukazuje na to, že turečtí voliči mají tendenci důvěřovat politickému systému, který více odpovídá jejich politickým a kulturním preferencím. Zájem o politiku také výrazně ovlivňuje míru participace. Turečtí voliči, kteří projevují vysoký zájem o tureckou politiku, často vykazují podobný zájem o politiku v Nizozemsku. To naznačuje, že politická angažovanost v jedné zemi může podporovat angažovanost i v druhé. Studie také zjistila, že neexistuje jednoznačný trade-off mezi důvěrou v politické systémy Turecka a Nizozemska, což znamená, že voliči mohou důvěřovat oběma systémům nezávisle na sobě. Tato studie poskytuje důležité poznatky o politické participaci turecké komunity v západní Evropě a zdůrazňuje potřebu nuancovaného přístupu k porozumění transnacionálnímu politickému chování. Ukazuje, že politická participace Turků je ovlivněna jak interními faktory, jako je vzdělání a důvěra, tak externími faktory, jako jsou politické a diplomatické vztahy mezi Tureckem a hostitelskými zeměmi. (( MÜGGE, Liza; KRANENDONK, Maria; VERMEULEN, Floris a AYDEMIR, Nermin. Migrant votes ‘here’ and ‘there’: Transnational electoral behavior of Turks in the Netherlands. //Migration Studies.// 2021, roč. 9, č. 3, s. 400-422. ISSN 2049-5838. DOI: https://doi.org/10.1093/migration/mnz034 ))
 ===== Metodologie =====
@@ Řádek 114: / Řádek 114: @@
 První významné kontakty mezi Turky a Evropou sahají až do 16. a 17. století, kdy Osmanská říše opakovaně útočila na střední Evropu. Nejslavnější jsou dvě obléhání Vídně v letech 1529 a 1683. Tyto vojenské střety měly za následek, že někteří Turci zůstali v Rakousku jako váleční zajatci nebo se v této oblasti usadili po ústupu osmanských vojsk. I když tato období nepřinesla masovou migraci Turků, vytvořila historický kontext, který dodnes ovlivňuje vnímání turecké přítomnosti v Rakousku.((SCHIMMER, Karl August. //The Sieges of Vienna by the Turks.// London: J. Murray, 1847.  ISBN : 978-1-51974-859-1))
-Další turecká migrace do západní Evropy začala v polovině 20. století, a to především díky hospodářskému rozmachu a nedostatku pracovních sil v různých evropských zemích po druhé světové válce. Západní země jako Německo, Francie, Nizozemsko a Velká Británie potřebovaly pracovní sílu k obnově a rozvoji svých ekonomik, což vedlo k uzavírání pracovních smluv s Tureckem, Marokem, Tuniskem a Jugoslávií. Tento proces nejen uspokojil potřeby západních trhů práce, ale také vyvolal socioekonomické a demografické změny v zemích původu.
+Další turecká migrace do západní Evropy začala v polovině 20. století, a to především díky hospodářskému rozmachu a nedostatku pracovních sil v různých evropských zemích po druhé světové válce. Západní země jako Německo, Francie, Nizozemsko a Velká Británie potřebovaly pracovní sílu k obnově a rozvoji svých ekonomik, což vedlo k uzavírání pracovních smluv s Tureckem, Marokem, Tuniskem a Jugoslávií. Tento proces nejen uspokojil potřeby západních trhů práce, ale také vyvolal socioekonomické a demografické změny v zemích původu.(( ABADAN-UNAT, Nermin. //Turks in Europe: From Guest Worker to Transnational Citizen.// New York: Berghahn Books, 2011. ISBN 978-1-84545-425-8.))
 V Německu byl migrační proces oficiálně zahájen podpisem dohody o náboru pracovních sil 30. října 1961 v Bonnu, která byla později revidována 20. května 1964.Ve stejném roce, v roce 1961, byla také podepsána dohoda o náboru pracovních sil mezi Velkou Británií a Tureckem. Tato dohoda znamenala začátek velkého přílivu tureckých pracovníků tzv. "gastarbeitrů" (hostujících pracovníků), kteří měli dočasně pracovat v Evropě a následně se vrátit zpět do Turecka. Většina těchto migrantů pocházela z venkovských oblastí Turecka a pracovala v nízko kvalifikovaných pozicích v průmyslu, stavebnictví a dalších sektorech. Německo, jako hlavní cílová země, přijalo největší počet těchto pracovníků. Rakousko následovalo s podobnou dohodou 15. května 1964 ve Vídni, kterou 12. října 1966 doplnila dohoda o sociálním zabezpečení. Také Belgie a Nizozemsko podepsaly 16. června 1964, resp. 19. srpna 1964 dohody o náboru pracovních sil, které usnadnily migraci tureckých pracovníků do těchto zemí. Francie uzavřela s Tureckem dohodu o náboru pracovních sil 8. května 1965 v Ankaře a následnou dohodu o sociálním zabezpečení 20. ledna 1972 v Paříži. (( ABADAN-UNAT, Nermin. //Turks in Europe: From Guest Worker to Transnational Citizen.// New York: Berghahn Books, 2011. ISBN 978-1-84545-425-8.))
@@ Řádek 120: / Řádek 120: @@
 //Citace z rozhovoru s Mehmetem A.: «Můj dědeček přijel do Německa za prací krátce poté, co byla podepsána dohoda o náboru pracovních sil mezi Německem a Tureckem. Od té doby naše rodina žije v Německu.»//
-Kromě čistě ekonomických motivací existovaly také sociální a politické faktory, které přispěly k turecké migraci do západní Evropy. Turecko během druhé poloviny 20. století čelilo několika politickým krizím, včetně vojenských převratů v letech 1960, 1971 a 1980, což vedlo k destabilizaci politického prostředí. Tyto převraty často vyústily v politické represe, které postihly zejména levicové a opoziční skupiny, což vedlo mnoho Turků k hledání útočiště v zahraničí((DEWDNEY, John C. and YAPP, Malcolm Edward. //Turkey// [online]. Encyclopedia Britannica, 2024 [cit. 18.08.2024]. Dostupné z: https://www.britannica.com/place/Turkey/The-military-coup-of-1960)). Západní Evropa, se svým relativně stabilním politickým systémem a tradicí poskytování azylu, se stala atraktivním cílem pro politické uprchlíky a disidenty. Tito migranti často přicházeli nejen kvůli ekonomickým příležitostem, ale také proto, aby unikli perzekuci a našli bezpečné místo pro život. (( FASSMANN, Heinz a Ahmet ICDUYGU. //Turks in Europe: Migration Flows, Migrant Stocks and Demographic Structure.// [online]. European Review. 2013, s. 1-19. ISSN není uvedeno. Dostupné z: https://doi.org/10.1017/S1062798713000318. [cit. 18.08.2024]. ))
+Kromě čistě ekonomických motivací existovaly také sociální a politické faktory, které přispěly k turecké migraci do západní Evropy. Turecko během druhé poloviny 20. století čelilo několika politickým krizím, včetně vojenských převratů v letech 1960, 1971 a 1980, což vedlo k destabilizaci politického prostředí. Tyto převraty často vyústily v politické represe, které postihly zejména levicové a opoziční skupiny, což vedlo mnoho Turků k hledání útočiště v zahraničí((DEWDNEY, John C. and YAPP, Malcolm Edward. //Turkey// [online]. Encyclopedia Britannica, 2024 [cit. 18.08.2024]. Dostupné z: https://www.britannica.com/place/Turkey/The-military-coup-of-1960)). Západní Evropa, se svým relativně stabilním politickým systémem a tradicí poskytování azylu, se stala atraktivním cílem pro politické uprchlíky a disidenty. Tito migranti často přicházeli nejen kvůli ekonomickým příležitostem, ale také proto, aby unikli perzekuci a našli bezpečné místo pro život. (( FASSMANN, Heinz; İÇDUYGU, Ahmet. Turks in Europe: Migration flows, migrant stocks and demographic structure. //European Review//, 2013, 21.3: 349-361. DOI: https://doi.org/10.1017/S1062798713000318 ))
 Hlavními motivy turecké migrace do západní Evropy byly ekonomické příležitosti a nedostatek pracovních sil v Evropě. Programy pro hostující pracovníky nabízely ve srovnání s Tureckem lepší mzdy a pracovní vyhlídky, takže migrace byla pro mnoho Turků atraktivní volbou. Kromě toho byla významným faktorem, který přilákal turecké migranty na kontinent, politická stabilita a příslib vyšší životní úrovně v Evropě.
@@ Řádek 128: / Řádek 128: @@
 //Citace z rozhovoru s Ahmetem T.: «Když jsem byl mladý, ekonomická situace v Turecku nebyla příliš dobrá. Můj otec pracoval v Německu jako gastarbeiter od konce 70. let a nakonec se rozhodl, že by pro naši rodinu bylo lepší, kdybychom se přestěhovali za ním.»//
-V 80. a 90. letech 20. století se turecké komunity v západní Evropě začaly stabilizovat a růst. Druhá generace Turků, narozená v Evropě, začala vstupovat na pracovní trh a integrace do vzdělávacích systémů hostitelských zemí se zlepšovala. Od začátku 21. století se migrační vzorce změnily. Vedle pokračujícího přílivu pracovníků a rodinných příslušníků zaznamenala Evropa také zvýšený počet žadatelů o azyl a uprchlíků z Turecka, zejména po pokusu o převrat v roce 2016 a následných politických represích((DEWDNEY, John C. and YAPP, Malcolm Edward. //Turkey// [online]. Encyclopedia Britannica, 2024 [cit. 18.08.2024]. Dostupné z: https://www.britannica.com/place/Turkey/The-military-coup-of-1960)). Mnoho Turků hledalo bezpečí a lepší životní podmínky v Evropě, což vedlo k další diverzifikaci turecké diaspory. (( FASSMANN, Heinz a Ahmet ICDUYGU. //Turks in Europe: Migration Flows, Migrant Stocks and Demographic Structure.// [online]. European Review. 2013, s. 1-19. ISSN není uvedeno. Dostupné z: https://doi.org/10.1017/S1062798713000318. [cit. 18.08.2024]. ))
+V 80. a 90. letech 20. století se turecké komunity v západní Evropě začaly stabilizovat a růst. Druhá generace Turků, narozená v Evropě, začala vstupovat na pracovní trh a integrace do vzdělávacích systémů hostitelských zemí se zlepšovala. Od začátku 21. století se migrační vzorce změnily. Vedle pokračujícího přílivu pracovníků a rodinných příslušníků zaznamenala Evropa také zvýšený počet žadatelů o azyl a uprchlíků z Turecka, zejména po pokusu o převrat v roce 2016 a následných politických represích((DEWDNEY, John C. and YAPP, Malcolm Edward. //Turkey// [online]. Encyclopedia Britannica, 2024 [cit. 18.08.2024]. Dostupné z: https://www.britannica.com/place/Turkey/The-military-coup-of-1960)). Mnoho Turků hledalo bezpečí a lepší životní podmínky v Evropě, což vedlo k další diverzifikaci turecké diaspory. (( FASSMANN, Heinz; İÇDUYGU, Ahmet. Turks in Europe: Migration flows, migrant stocks and demographic structure. //European Review//, 2013, 21.3: 349-361. DOI: https://doi.org/10.1017/S1062798713000318 ))
 ==== Občanství a identita turecké diaspory v Evropě ====
@@ Řádek 197: / Řádek 196: @@
 ==== Jazyk ====
-Turečtina hraje klíčovou roli v udržování kulturní identity. Mnoho tureckých rodin v západní Evropě mluví doma turecky, což pomáhá zachovávat jazyk a předávat ho dalším generacím. Turecké školy a kulturní centra často nabízejí kurzy turečtiny pro děti i dospělé, aby podpořily jazykovou gramotnost. V Německu existují celé čtvrti, kde se většina obyvatel dorozumívá převážně turecky, například Keupstrasse v Kolíně nad Rýnem. Tento jev je obzvláště patrný v některých velkých městech, kde lze nalézt oblasti s vysokou koncentrací Turků, kteří mluví pouze turecky a často mají jen omezené znalosti němčiny či jiného jazyka hostitelské země.
+Turečtina hraje klíčovou roli v udržování kulturní identity. Mnoho tureckých rodin v západní Evropě mluví doma turecky, což pomáhá zachovávat jazyk a předávat ho dalším generacím. Turecké školy a kulturní centra často nabízejí kurzy turečtiny pro děti i dospělé, aby podpořily jazykovou gramotnost. V Německu existují celé čtvrti, kde se většina obyvatel dorozumívá převážně turecky, například Keupstrasse v Kolíně nad Rýnem.(( BLEIKER, Carla. //I stand behind Erdogan: An afternoon in Cologne's Turkish center.// In: DW.com [online]. 19. července 2016 [cit. 2024-09-02]. Dostupné z: https://www.dw.com/en/i-stand-behind-erdogan-an-afternoon-in-colognes-turkish-center/a-19413325 )) Tento jev je obzvláště patrný v některých velkých městech, kde lze nalézt oblasti s vysokou koncentrací Turků, kteří mluví pouze turecky a často mají jen omezené znalosti němčiny či jiného jazyka hostitelské země.
-Na jedné straně tato jazyková izolace umožňuje udržovat kulturní a jazykovou identitu, ale na druhé straně může omezovat integraci do širší společnosti. Turecké děti narozené v Evropě často vyrůstají v bilingvním prostředí, kde se doma mluví turecky, zatímco ve škole a veřejném životě používají jazyk hostitelské země. Tato dvojjazyčnost může být jak přínosem, tak výzvou, zejména pokud jde o vzdělávací a pracovní příležitosti.
+Na jedné straně tato jazyková izolace umožňuje udržovat kulturní a jazykovou identitu, ale na druhé straně může omezovat integraci do širší společnosti. Turecké děti narozené v Evropě často vyrůstají v bilingvním prostředí, kde se doma mluví turecky, zatímco ve škole a veřejném životě používají jazyk hostitelské země. Tato dvojjazyčnost může být jak přínosem, tak výzvou, zejména pokud jde o vzdělávací a pracovní příležitosti. (( KAYA, Ayhan. //The Turkish Diaspora in Europe: An Introduction.// Online. Center for American Progress. 2019. Dostupné z: https://www.americanprogress.org/article/turkish-diaspora-europe/. [cit. 07.08.2024]))
 Odpovědi respondentů ohledně používání jazyka odhalují jasný rozdíl mezi jazykem používaným doma a tím používaným v práci: Většina mluví jazykem hostitelské země v práci, ale upřednostňují turečtinu doma. Pokud jde o získávaní informaci, respondenti se poměrně rozdělují, ale turečtina je jasně preferována, pokud jde o zábavu. Nepřekvapivě mladší generace uvádí vyšší znalost jazyka své hostitelské země než starší členové diaspory.
@@ Řádek 314: / Řádek 313: @@
 {{:ls2024:pasted:20240821-160636.png}}
-''Ashura''
+''Aşure''
 V západní Evropě turecké rodiny také připravují aşure doma a sdílejí ho se svými přáteli a sousedy, často v multikulturním prostředí, kde je tento akt sdílení také příležitostí představit tureckou kulturu svým ne-muslimským sousedům.
-Tradice Ashury, zejména příprava a sdílení dezertu aşure, zůstává populární i mezi mladší generací Turků, i když ne vždy kvůli náboženskému významu samotného svátku. Mladší lidé často oceňují aşure spíše jako chutný dezert než jako součást náboženské tradice. Pro mnohé z nich je příprava a konzumace tohoto pokrmu spojena spíše s kulturními zvyky a rodinnými tradicemi, než s hlubokým duchovním nebo historickým významem, který svátek Ashura nese pro starší generace.
+Tradice svátku Ashury, zejména příprava a sdílení dezertu aşure, zůstává populární i mezi mladší generací Turků, i když ne vždy kvůli náboženskému významu samotného svátku. Mladší lidé často oceňují aşure spíše jako chutný dezert než jako součást náboženské tradice. Pro mnohé z nich je příprava a konzumace tohoto pokrmu spojena spíše s kulturními zvyky a rodinnými tradicemi, než s hlubokým duchovním nebo historickým významem, který svátek Ashura nese pro starší generace.
 //Citace z rozhovoru s Mehmetem A.: «Pro mě je aşure prostě jenom skvělý dezert, který mi připomíná dětství a rodinné oslavy. Vždycky se těším, až ho máma připraví, ale ten náboženský význam Ashury už pro mě není tak důležitý. Spíš si cením toho, že můžeme být spolu jako rodina a sdílet něco, co je pro nás tradiční.»//
@@ Řádek 343: / Řádek 342: @@
 ===== Závěr =====
-Tato práce se zaměřila na proces integrace Turků v západní Evropě a zodpovězení otázky: Jak se Turci žijící v Evropě integrovali do evropské společnosti? Bylo analyzováno několik klíčových aspektů této problematiky, včetně historického vývoje turecké migrace, zachování kulturních tradic a politické participace Turků v západních zemích.
+Tato práce se zaměřila na proces integrace Turků v západní Evropě a zodpovězení otázky: Jak se Turci žijící v Evropě integrovali do evropské společnosti? Bylo analyzováno několik klíčových aspektů této problematiky, včetně historického vývoje turecké migrace, zachování kulturních tradic a politické participace Turků v západních zemích. Závěrem je třeba nejen shrnout hlavní zjištění, ale také přinést nový, hlubší vhled do integračního procesu, který tato komunita v evropském prostředí zažívá.
 **Historický vývoj turecké migrace**
-Turecká migrace do západní Evropy začala v důsledku vysoké poptávky po pracovní síle v Evropě a socioekonomických problémů v Turecku. Migrace probíhala ve dvou hlavních fázích: první fáze se týkala čistě pracovní migrace, zatímco druhá fáze zahrnovala rodinnou reunifikaci a politickou migraci.
+Jedním z klíčových zjištění je, že historický vývoj turecké migrace nebyl jen výsledkem ekonomických potřeb, ale byl hluboce ovlivněn politickými a sociálními tlaky jak v Turecku, tak v hostitelských zemích. Migrace tedy nesloužila pouze k zaplnění nedostatku pracovních sil, ale také k řešení politických krizí a sociálních napětí v Turecku. Tento proces vedl k vytvoření stabilních tureckých komunit, které se dnes potýkají s otázkou vlastní identity a míry integrace do evropských společností.
+Při hlubším zkoumání se ukazuje, že tyto stabilní komunity nevznikly jen jako důsledek přirozeného procesu integrace, ale také díky vědomému úsilí Turků udržet si svou kulturní a sociální identitu. Například během vojenských převratů v Turecku v 60. a 80. letech byla migrace do Evropy pro mnoho Turků nejen únikem před politickými represemi, ale také způsobem, jak zajistit lepší budoucnost pro své rodiny, přičemž se však snažili zachovat své kulturní kořeny v novém prostředí.
 **Kulturní tradice**
-Turci v západní Evropě si nadále udržují mnoho svých kulturních a náboženských tradic. Mezi nejdůležitější patří denní modlitby, půst během Ramadánu a konzumace halal potravin. Druhá generace Turků často pokračuje v těchto praktikách díky rodinné výchově a komunitní podpoře. Náboženská a kulturní identita zůstává mezi tureckými komunitami silná i přes některé projevy sekularizace.
+Kulturní tradice Turků v Evropě, včetně náboženských praktik a společenských zvyků, hrály zásadní roli v udržení jejich identity. Tento aspekt však zároveň ukazuje na jistou rezistenci vůči úplné integraci, která je často podmíněna snahou zachovat kulturní dědictví a odlišnost od většinové společnosti. Například udržování tureckého jazyka a silné vazby na náboženské a kulturní tradice přispívají k tomu, že se Turci cítí více propojeni se svou původní kulturou než s kulturou hostitelské země. Toto může být vnímáno jako dvojsečný meč, kdy na jedné straně zachovávání tradic přispívá k soudržnosti komunity, ale na druhé straně může bránit hlubší integraci a přijetí hostitelské kultury.
+V rámci tohoto procesu však nelze přehlédnout ani pozitivní příklady, kdy právě kulturní tradice sloužily jako most k porozumění mezi Turky a většinovou společností. Například turecké gastronomické festivaly a kulturní akce často přitahují širokou veřejnost a pomáhají budovat mezikulturní porozumění, což naznačuje, že udržování tradic nemusí nutně vést k izolaci, ale může být nástrojem pro budování mezikulturních vztahů.
 **Politická participace**
-Politická participace Turků v západní Evropě je komplexní a zahrnuje zapojení do politických procesů v hostitelských zemích i v Turecku. Turci často vykazují vysokou míru volební účasti jak v evropských, tak v tureckých volbách. Tato politická angažovanost je ovlivněna věkem, pohlavím, vzděláním a důvěrou v politické systémy obou zemí, což ukazuje na jejich schopnost udržovat dvojí identitu.
+Politická participace Turků v západní Evropě odhaluje, že integrace není jednotný proces, ale spíše komplexní fenomén, kde různé faktory vedou k různým výsledkům. Zatímco někteří Turci dosáhli vysoké míry politické angažovanosti v hostitelských zemích, jiní zůstávají více spojeni s tureckou politickou scénou. Tento jev ukazuje na transnacionální charakter jejich identity, kde se prolínají vlivy z domovské i hostitelské země. Tento aspekt také otevírá otázku loajality a míry identifikace s hostitelskou zemí, což může být vnímáno jako překážka úplné integrace.
+Jedním z konkrétních příkladů z praxe, který ilustruje tuto komplexitu, je příběh turecké komunity v Německu, která se aktivně zapojuje do místní politiky, přičemž zároveň udržuje silné vazby na tureckou politiku, například prostřednictvím volební účasti v tureckých volbách. Tento fenomén naznačuje, že pro mnoho Turků není politická participace v hostitelské zemi v rozporu s jejich loajalitou k Turecku, ale spíše doplňkem jejich dvojí identity.
 **Závěrečné úvahy**
-Integrace Turků v západní Evropě je komplexní proces, který vyžaduje holistický a inkluzivní přístup. Historické, kulturní a politické aspekty tohoto procesu ukazují, že integrace je možná pouze prostřednictvím respektu k rozmanitosti a aktivní podpory rovných příležitostí pro všechny členy společnosti. Tato studie přináší cenné poznatky, které mohou přispět k lepšímu porozumění a podpoře integračních procesů v Evropě.
+Nakonec je třeba podtrhnout význam zjištění této práce, která nejenže odpovídají na hlavní výzkumnou otázku týkající se integrace Turků v Evropě, ale také odhalují hlubší a často přehlížené souvislosti mezi historickými, kulturními a politickými faktory, které tuto integraci ovlivňují. Kritická reflexe ukazuje, že proces integrace je mnohem komplexnější, než se na první pohled zdá, a vyžaduje přehodnocení stávajících integračních politik.
+Jedním z zjištění této práce je, že i přes snahy o integraci, mnoho Turků vědomě zvolilo cestu částečné nebo selektivní integrace, která jim umožňuje udržet si svou identitu, zatímco se přizpůsobují jen v některých oblastech života v hostitelské zemi. Tento sociální jev ukazuje, že pro mnoho Turků je důležitější udržet si svou kulturní a náboženskou identitu než se plně integrovat do evropské společnosti. To vede k otázce, zda je evropský model integrace, který často předpokládá asimilaci do většinové kultury, skutečně efektivní pro všechny skupiny migrantů.
+ Budoucí výzkum by se mohl zaměřit více na komplexní analýzu selektivní integrace a na to, jak mohou být integrační politiky přizpůsobeny tak, aby lépe odpovídaly specifickým potřebám různých komunit. Tento přístup by mohl přispět k vytvoření efektivnějších a inkluzivnějších politik, které by zohledňovaly různé formy integrace a umožňovaly migrantům udržet si svou identitu při současné účasti na životě hostitelské společnosti.
@@ Řádek 368: / Řádek 377: @@
 ABADAN-UNAT, Nermin. //Turks in Europe: From Guest Worker to Transnational Citizen.// New York: Berghahn Books, 2011. ISBN 978-1-84545-425-8.
-AKGÜNDÜZ, Ahmet. //Labour Migration from Turkey to Western Europe (1960–1974).// [online]. Capital & Class. 1993 [cit. 07.08.2024], roč. 17, č. 3, s. 153-194. ISSN 0309-8168. Dostupné z: https://doi.org/10.1177/030981689305100107
+AKGÜNDÜZ, Ahmet. Labour Migration from Turkey to Western Europe (1960–1974). //Capital & Class.// 1993, roč. 17, č. 3, s. 153-194. ISSN 0309-8168. DOI: https://doi.org/10.1177/030981689305100107
 ALBA, R., NEE V. //Remaking the American Mainstream: Assimilation and Contemporary Immigration.// Oxford: Oxford University Press, 2005. ISBN 978-0-67401-813-6.
+BLEIKER, Carla. //I stand behind Erdogan: An afternoon in Cologne's Turkish center.// In: DW.com [online]. 19. července 2016 [cit. 2024-09-02]. Dostupné z: https://www.dw.com/en/i-stand-behind-erdogan-an-afternoon-in-colognes-turkish-center/a-19413325
 CASTLES, S., MILLER, M. //The Age of Migration: International Population Movements in the Modern World.// Journal of the Australian Population Association. 1995. ISBN: 978-0-333-73245-8.
@@ Řádek 376: / Řádek 387: @@
 DEWDNEY, John C., YAPP, Malcolm Edward. //Turkey.// [online]. Encyclopedia Britannica, 2024 [cit. 18.08.2024]. Dostupné z: https://www.britannica.com/place/Turkey/The-military-coup-of-1960
-FASSMANN, Heinz, ICDUYGU, Ahmet. //Turks in Europe: Migration Flows, Migrant Stocks and Demographic Structure.// [online]. European Review. 2013, s. 1-19 [cit. 18.08.2024]. Dostupné z: https://doi.org/10.1017/S1062798713000318
+FASSMANN, Heinz; İÇDUYGU, Ahmet. Turks in Europe: Migration flows, migrant stocks and demographic structure. European Review, 2013, 21.3: 349-361. DOI: https://doi.org/10.1017/S1062798713000318
 FLECK, Anna. //Number of Turkish People in European Countries.// [online]. Statista, 2023 [cit. 03.08.2024]. Dostupné z: https://www.statista.com/chart/29975/number-of-turkish-people-in-european-countries/
-FLEISCHMANN, Fenella a PHALET, Karen. //Integration and religiosity among the Turkish second generation in Europe: a comparative analysis across four capital cities.// [online]. Ethnic and Racial Studies. 2011 [cit. 07.08.2024], s. 1-22. ISSN 0141-9870. Dostupné z: https://doi.org/10.1080/01419870.2011.579138
+FLEISCHMANN, Fenella a PHALET, Karen. Integration and religiosity among the Turkish second generation in Europe: a comparative analysis across four capital cities. //Ethnic and Racial Studies.// 2011, s. 1-22. ISSN 0141-9870. DOI: https://doi.org/10.1080/01419870.2011.579138
 KAYA, Ayhan. //The Turkish Diaspora in Europe: An Introduction.// [online]. Center for American Progress, 2019 [cit.07.08.2024]. Dostupné z: https://www.americanprogress.org/article/turkish-diaspora-europe/
-MARTINOVIC, Borja a VERKUYTEN, Maykel. //Host national and religious identification among Turkish Muslims in Western Europe: The role of ingroup norms, perceived discrimination and value incompatibility.// [online]. European Journal of Social Psychology. 2012, roč. 42, č. 7, s. 893-903 [cit. 07.08.2024]. ISSN 0046-2772. Dostupné z: https://doi.org/10.1002/ejsp.1900
+MARTINOVIC, Borja; VERKUYTEN, Maykel. Host national and religious identification among Turkish Muslims in Western Europe: The role of ingroup norms, perceived discrimination and value incompatibility. //European Journal of Social Psychology.// 2012, roč. 42, č. 7, s. 893-903. ISSN 0046-2772. DOI: https://doi.org/10.1002/ejsp.1900
 MASSEY, Douglas S., a další. //Worlds in Motion: Understanding International Migration at the End of the Millennium.// Oxford: Oxford University Press, 1999. ISBN: 978-0-191-58408-4.
@@ Řádek 391: / Řádek 402: @@
 . MODOOD, Tariq. Multiculturalism: a Civic Idea. Cambridge: Cambridge University Press, 2023. ISBN: 978-0-74566-287-9.
-MÜGGE, Liza; KRANENDONK, Maria; VERMEULEN, Floris a AYDEMIR, Nermin. //Migrant votes ‘here’ and ‘there’: Transnational electoral behavior of Turks in the Netherlands.// [online]. Migration Studies. 2021, roč. 9, č. 3, s. 400-422 [cit. 07.08.2024]. ISSN 2049-5838. Dostupné z: https://doi.org/10.1093/migration/mnz034
+MÜGGE, Liza; KRANENDONK, Maria; VERMEULEN, Floris; AYDEMIR, Nermin. Migrant votes ‘here’ and ‘there’: Transnational electoral behavior of Turks in the Netherlands. //Migration Studies.// 2021, roč. 9, č. 3, s. 400-422. ISSN 2049-5838. DOI: https://doi.org/10.1093/migration/mnz034
 NEWMAN, Andrew J. //Āshūrā.// [online]. Encyclopedia Britannica, 2024 [cit. 21.08.2024]. Dostupné z: https://www.britannica.com/topic/Ashura-Islamic-holy-day

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web

Rozdíly

Nástroje pro stránku