obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web

Historie: • turci_v_zapadni_evrope • stranky_afzc • rekove_v_ceske_republice
ls2024:turci_v_zapadni_evrope

Rozdíly

Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.

Odkaz na výstup diff

Obě strany předchozí revizePředchozí verze
Následující verze		Předchozí verze
ls2024:turci_v_zapadni_evrope [29/08/2024 21:14] – [Seznam použitých zdrojů] 46.135.14.110ls2024:turci_v_zapadni_evrope [04/09/2024 16:21] (aktuální) – [Náboženství] 82.100.47.194
Řádek 14: Řádek 14:
 ===== Literární rešerše ===== ===== Literární rešerše =====
  
-Výzvy spojené s integrací turecké komunity v západní Evropě jsou předmětem ve studii "Host national and religious identification among Turkish Muslims in Western Europe: The role of ingroup norms, perceived discrimination and value incompatibility" od Borji Martinovice a Maykela Verkuytna. Autoři zkoumají vliv skupinových norem a vnímané diskriminace na náboženskou a národní identifikaci Turků v Německu a Nizozemsku. Studie ukazuje, že Turci žijící v těchto zemích často čelí diskriminaci a tlaku na udržování své etnoreligiózní identity, což významně ovlivňuje jejich integrační procesy. Martinovic a Verkuyten zjišťují, že vnímaná diskriminace má pozitivní vztah k náboženské identifikaci, což znamená, že čím více se členové turecké komunity cítí diskriminováni, tím silněji se identifikují se svou náboženskou skupinou. Tento efekt je zvláště silný u těch, kteří vnímají vysokou hodnotovou neslučitelnost mezi islámskými a západními způsoby života. Tato vnímaná neslučitelnost hodnot vede k oslabení národní identifikace a posiluje identifikaci s náboženskou komunitou​. Autoři dále poukazují na to, že vnímané skupinové normy, které kladou důraz na udržování etnoreligiózní kultury, také posilují náboženskou identifikaci. Vysoký tlak na dodržování těchto norem zvyšuje pocit příslušnosti k náboženské skupině a zároveň oslabuje národní identifikaci s hostitelskou zemí. Tento fenomén je vysvětlován teorií nejistoty identity, která předpokládá, že jedinci hledají stabilitu a jistotu v identifikaci se silnými a jasně definovanými skupinami, jako jsou náboženské komunity​. Dále studie zkoumá, jak kombinace vnímané diskriminace a hodnotové neslučitelnosti ovlivňuje integrační procesy. Vysoká úroveň diskriminace a hodnotové neslučitelnosti vede k tomu, že turecká komunita se více přiklání k udržování své náboženské identity a distancuje se od národní identity hostitelské země. Tento jev je patrný zejména v Německu, kde je islám méně institucionalizován než v Nizozemsku, což vytváří větší bariéry pro integraci​. Studie Martinovice a Verkuytna přináší významné poznatky o tom, jak vnímaná diskriminace, skupinové normy a hodnotová neslučitelnost ovlivňují integrační procesy turecké komunity v západní Evropě. Ukazuje, že tyto faktory mohou vést k posílení náboženské identity na úkor národní identifikace, což představuje výzvu pro formulaci efektivních integračních politik. (( MARTINOVIC, Borja a VERKUYTEN, Maykel. Host national and religious identification among Turkish Muslims in Western Europe: The role of ingroup norms, perceived discrimination and value incompatibility. //European Journal of Social Psychology.// 2012, roč. 42, č. 7, s. 893-903. ISSN 0046-2772. DOI: https://doi.org/10.1002/ejsp.1900 ))+Výzvy spojené s integrací turecké komunity v západní Evropě jsou předmětem ve studii "Host national and religious identification among Turkish Muslims in Western Europe: The role of ingroup norms, perceived discrimination and value incompatibility" od Borji Martinovice a Maykela Verkuytna. Autoři zkoumají vliv skupinových norem a vnímané diskriminace na náboženskou a národní identifikaci Turků v Německu a Nizozemsku. Studie ukazuje, že Turci žijící v těchto zemích často čelí diskriminaci a tlaku na udržování své etnoreligiózní identity, což významně ovlivňuje jejich integrační procesy. Martinovic a Verkuyten zjišťují, že vnímaná diskriminace má pozitivní vztah k náboženské identifikaci, což znamená, že čím více se členové turecké komunity cítí diskriminováni, tím silněji se identifikují se svou náboženskou skupinou. Tento efekt je zvláště silný u těch, kteří vnímají vysokou hodnotovou neslučitelnost mezi islámskými a západními způsoby života. Tato vnímaná neslučitelnost hodnot vede k oslabení národní identifikace a posiluje identifikaci s náboženskou komunitou​. Autoři dále poukazují na to, že vnímané skupinové normy, které kladou důraz na udržování etnoreligiózní kultury, také posilují náboženskou identifikaci. Vysoký tlak na dodržování těchto norem zvyšuje pocit příslušnosti k náboženské skupině a zároveň oslabuje národní identifikaci s hostitelskou zemí. Tento fenomén je vysvětlován teorií nejistoty identity, která předpokládá, že jedinci hledají stabilitu a jistotu v identifikaci se silnými a jasně definovanými skupinami, jako jsou náboženské komunity​. Dále studie zkoumá, jak kombinace vnímané diskriminace a hodnotové neslučitelnosti ovlivňuje integrační procesy. Vysoká úroveň diskriminace a hodnotové neslučitelnosti vede k tomu, že turecká komunita se více přiklání k udržování své náboženské identity a distancuje se od národní identity hostitelské země. Tento jev je patrný zejména v Německu, kde je islám méně institucionalizován než v Nizozemsku, což vytváří větší bariéry pro integraci​. Studie Martinovice a Verkuytna přináší významné poznatky o tom, jak vnímaná diskriminace, skupinové normy a hodnotová neslučitelnost ovlivňují integrační procesy turecké komunity v západní Evropě. Ukazuje, že tyto faktory mohou vést k posílení náboženské identity na úkor národní identifikace, což představuje výzvu pro formulaci efektivních integračních politik. (( MARTINOVIC, Borja; VERKUYTEN, Maykel. Host national and religious identification among Turkish Muslims in Western Europe: The role of ingroup norms, perceived discrimination and value incompatibility. //European Journal of Social Psychology.// 2012, roč. 42, č. 7, s. 893-903. ISSN 0046-2772. DOI: https://doi.org/10.1002/ejsp.1900 ))
  
 Historický vývoj turecké migrace do západní Evropy, který nemá koloniální kořeny, se stal významným sociálním a ekonomickým fenoménem formujícím obě společnosti. Ahmet Akgündüz ve své publikaci "Labour Migration from Turkey to Western Europe (1960–1974): An Analytical Review" rozděluje tureckou migraci do dvou hlavních fází. První fáze probíhala od počátku 60. let do poloviny 70. let a byla charakterizována čistě pracovní migrací. Tato fáze byla motivována vysokou poptávkou po nekvalifikované pracovní síle v západní Evropě a socioekonomickými problémy v Turecku, jako byla vysoká nezaměstnanost a nízké mzdy. Turecko uzavřelo bilaterální pracovní smlouvy se zeměmi jako Německo a Nizozemsko, což vedlo k rozsáhlému náboru tureckých pracovníků. Například v roce 1961 podepsalo Turecko dohodu s Německem, která vytvořila právní rámec pro nábor tureckých pracovníků, a do konce roku 1974 představovali Turci největší zahraniční pracovní sílu v Německu. Druhá fáze zahrnovala rodinnou reunifikaci, politickou migraci a pracovní migraci nelegálních nebo nedokumentovaných pracovníků. Rodinná reunifikace a politická migrace se staly významnými zejména po vojenském převratu v Turecku v roce 1980, kdy mnoho Turků hledalo útočiště v západní Evropě. Politicky motivovaná migrace zahrnovala především žadatele o azyl. Turecká migrace se tímto stala komplexnějším fenoménem, kde kromě ekonomických motivací hrály roli i sociální a politické faktory​. (( AKGÜNDÜZ, Ahmet. Labour Migration from Turkey to Western Europe (1960–1974). //Capital & Class.// 1993, roč. 17, č. 3, s. 153-194. ISSN 0309-8168. DOI: https://doi.org/10.1177/030981689305100107 )) Historický vývoj turecké migrace do západní Evropy, který nemá koloniální kořeny, se stal významným sociálním a ekonomickým fenoménem formujícím obě společnosti. Ahmet Akgündüz ve své publikaci "Labour Migration from Turkey to Western Europe (1960–1974): An Analytical Review" rozděluje tureckou migraci do dvou hlavních fází. První fáze probíhala od počátku 60. let do poloviny 70. let a byla charakterizována čistě pracovní migrací. Tato fáze byla motivována vysokou poptávkou po nekvalifikované pracovní síle v západní Evropě a socioekonomickými problémy v Turecku, jako byla vysoká nezaměstnanost a nízké mzdy. Turecko uzavřelo bilaterální pracovní smlouvy se zeměmi jako Německo a Nizozemsko, což vedlo k rozsáhlému náboru tureckých pracovníků. Například v roce 1961 podepsalo Turecko dohodu s Německem, která vytvořila právní rámec pro nábor tureckých pracovníků, a do konce roku 1974 představovali Turci největší zahraniční pracovní sílu v Německu. Druhá fáze zahrnovala rodinnou reunifikaci, politickou migraci a pracovní migraci nelegálních nebo nedokumentovaných pracovníků. Rodinná reunifikace a politická migrace se staly významnými zejména po vojenském převratu v Turecku v roce 1980, kdy mnoho Turků hledalo útočiště v západní Evropě. Politicky motivovaná migrace zahrnovala především žadatele o azyl. Turecká migrace se tímto stala komplexnějším fenoménem, kde kromě ekonomických motivací hrály roli i sociální a politické faktory​. (( AKGÜNDÜZ, Ahmet. Labour Migration from Turkey to Western Europe (1960–1974). //Capital & Class.// 1993, roč. 17, č. 3, s. 153-194. ISSN 0309-8168. DOI: https://doi.org/10.1177/030981689305100107 ))
Řádek 114: Řádek 114:
 První významné kontakty mezi Turky a Evropou sahají až do 16. a 17. století, kdy Osmanská říše opakovaně útočila na střední Evropu. Nejslavnější jsou dvě obléhání Vídně v letech 1529 a 1683. Tyto vojenské střety měly za následek, že někteří Turci zůstali v Rakousku jako váleční zajatci nebo se v této oblasti usadili po ústupu osmanských vojsk. I když tato období nepřinesla masovou migraci Turků, vytvořila historický kontext, který dodnes ovlivňuje vnímání turecké přítomnosti v Rakousku.((SCHIMMER, Karl August. //The Sieges of Vienna by the Turks.// London: J. Murray, 1847.  ISBN : 978-1-51974-859-1)) První významné kontakty mezi Turky a Evropou sahají až do 16. a 17. století, kdy Osmanská říše opakovaně útočila na střední Evropu. Nejslavnější jsou dvě obléhání Vídně v letech 1529 a 1683. Tyto vojenské střety měly za následek, že někteří Turci zůstali v Rakousku jako váleční zajatci nebo se v této oblasti usadili po ústupu osmanských vojsk. I když tato období nepřinesla masovou migraci Turků, vytvořila historický kontext, který dodnes ovlivňuje vnímání turecké přítomnosti v Rakousku.((SCHIMMER, Karl August. //The Sieges of Vienna by the Turks.// London: J. Murray, 1847.  ISBN : 978-1-51974-859-1))
  
-Další turecká migrace do západní Evropy začala v polovině 20. století, a to především díky hospodářskému rozmachu a nedostatku pracovních sil v různých evropských zemích po druhé světové válce. Západní země jako Německo, Francie, Nizozemsko a Velká Británie potřebovaly pracovní sílu k obnově a rozvoji svých ekonomik, což vedlo k uzavírání pracovních smluv s Tureckem, Marokem, Tuniskem a Jugoslávií. Tento proces nejen uspokojil potřeby západních trhů práce, ale také vyvolal socioekonomické a demografické změny v zemích původu.+Další turecká migrace do západní Evropy začala v polovině 20. století, a to především díky hospodářskému rozmachu a nedostatku pracovních sil v různých evropských zemích po druhé světové válce. Západní země jako Německo, Francie, Nizozemsko a Velká Británie potřebovaly pracovní sílu k obnově a rozvoji svých ekonomik, což vedlo k uzavírání pracovních smluv s Tureckem, Marokem, Tuniskem a Jugoslávií. Tento proces nejen uspokojil potřeby západních trhů práce, ale také vyvolal socioekonomické a demografické změny v zemích původu.(( ABADAN-UNAT, Nermin. //Turks in Europe: From Guest Worker to Transnational Citizen.// New York: Berghahn Books, 2011. ISBN 978-1-84545-425-8.))
  
 V Německu byl migrační proces oficiálně zahájen podpisem dohody o náboru pracovních sil 30. října 1961 v Bonnu, která byla později revidována 20. května 1964.Ve stejném roce, v roce 1961, byla také podepsána dohoda o náboru pracovních sil mezi Velkou Británií a Tureckem. Tato dohoda znamenala začátek velkého přílivu tureckých pracovníků tzv. "gastarbeitrů" (hostujících pracovníků), kteří měli dočasně pracovat v Evropě a následně se vrátit zpět do Turecka. Většina těchto migrantů pocházela z venkovských oblastí Turecka a pracovala v nízko kvalifikovaných pozicích v průmyslu, stavebnictví a dalších sektorech. Německo, jako hlavní cílová země, přijalo největší počet těchto pracovníků. Rakousko následovalo s podobnou dohodou 15. května 1964 ve Vídni, kterou 12. října 1966 doplnila dohoda o sociálním zabezpečení. Také Belgie a Nizozemsko podepsaly 16. června 1964, resp. 19. srpna 1964 dohody o náboru pracovních sil, které usnadnily migraci tureckých pracovníků do těchto zemí. Francie uzavřela s Tureckem dohodu o náboru pracovních sil 8. května 1965 v Ankaře a následnou dohodu o sociálním zabezpečení 20. ledna 1972 v Paříži. (( ABADAN-UNAT, Nermin. //Turks in Europe: From Guest Worker to Transnational Citizen.// New York: Berghahn Books, 2011. ISBN 978-1-84545-425-8.)) V Německu byl migrační proces oficiálně zahájen podpisem dohody o náboru pracovních sil 30. října 1961 v Bonnu, která byla později revidována 20. května 1964.Ve stejném roce, v roce 1961, byla také podepsána dohoda o náboru pracovních sil mezi Velkou Británií a Tureckem. Tato dohoda znamenala začátek velkého přílivu tureckých pracovníků tzv. "gastarbeitrů" (hostujících pracovníků), kteří měli dočasně pracovat v Evropě a následně se vrátit zpět do Turecka. Většina těchto migrantů pocházela z venkovských oblastí Turecka a pracovala v nízko kvalifikovaných pozicích v průmyslu, stavebnictví a dalších sektorech. Německo, jako hlavní cílová země, přijalo největší počet těchto pracovníků. Rakousko následovalo s podobnou dohodou 15. května 1964 ve Vídni, kterou 12. října 1966 doplnila dohoda o sociálním zabezpečení. Také Belgie a Nizozemsko podepsaly 16. června 1964, resp. 19. srpna 1964 dohody o náboru pracovních sil, které usnadnily migraci tureckých pracovníků do těchto zemí. Francie uzavřela s Tureckem dohodu o náboru pracovních sil 8. května 1965 v Ankaře a následnou dohodu o sociálním zabezpečení 20. ledna 1972 v Paříži. (( ABADAN-UNAT, Nermin. //Turks in Europe: From Guest Worker to Transnational Citizen.// New York: Berghahn Books, 2011. ISBN 978-1-84545-425-8.))
Řádek 196: Řádek 196:
 ==== Jazyk ====  ==== Jazyk ==== 
  
-Turečtina hraje klíčovou roli v udržování kulturní identity. Mnoho tureckých rodin v západní Evropě mluví doma turecky, což pomáhá zachovávat jazyk a předávat ho dalším generacím. Turecké školy a kulturní centra často nabízejí kurzy turečtiny pro děti i dospělé, aby podpořily jazykovou gramotnost. V Německu existují celé čtvrti, kde se většina obyvatel dorozumívá převážně turecky, například Keupstrasse v Kolíně nad Rýnem. Tento jev je obzvláště patrný v některých velkých městech, kde lze nalézt oblasti s vysokou koncentrací Turků, kteří mluví pouze turecky a často mají jen omezené znalosti němčiny či jiného jazyka hostitelské země.+Turečtina hraje klíčovou roli v udržování kulturní identity. Mnoho tureckých rodin v západní Evropě mluví doma turecky, což pomáhá zachovávat jazyk a předávat ho dalším generacím. Turecké školy a kulturní centra často nabízejí kurzy turečtiny pro děti i dospělé, aby podpořily jazykovou gramotnost. V Německu existují celé čtvrti, kde se většina obyvatel dorozumívá převážně turecky, například Keupstrasse v Kolíně nad Rýnem.(( BLEIKER, Carla. //I stand behind Erdogan: An afternoon in Cologne's Turkish center.// In: DW.com [online]. 19. července 2016 [cit. 2024-09-02]. Dostupné z: https://www.dw.com/en/i-stand-behind-erdogan-an-afternoon-in-colognes-turkish-center/a-19413325 )) Tento jev je obzvláště patrný v některých velkých městech, kde lze nalézt oblasti s vysokou koncentrací Turků, kteří mluví pouze turecky a často mají jen omezené znalosti němčiny či jiného jazyka hostitelské země.
  
-Na jedné straně tato jazyková izolace umožňuje udržovat kulturní a jazykovou identitu, ale na druhé straně může omezovat integraci do širší společnosti. Turecké děti narozené v Evropě často vyrůstají v bilingvním prostředí, kde se doma mluví turecky, zatímco ve škole a veřejném životě používají jazyk hostitelské země. Tato dvojjazyčnost může být jak přínosem, tak výzvou, zejména pokud jde o vzdělávací a pracovní příležitosti.+Na jedné straně tato jazyková izolace umožňuje udržovat kulturní a jazykovou identitu, ale na druhé straně může omezovat integraci do širší společnosti. Turecké děti narozené v Evropě často vyrůstají v bilingvním prostředí, kde se doma mluví turecky, zatímco ve škole a veřejném životě používají jazyk hostitelské země. Tato dvojjazyčnost může být jak přínosem, tak výzvou, zejména pokud jde o vzdělávací a pracovní příležitosti. (( KAYA, Ayhan. //The Turkish Diaspora in Europe: An Introduction.// Online. Center for American Progress. 2019. Dostupné z: https://www.americanprogress.org/article/turkish-diaspora-europe/. [cit. 07.08.2024]))
  
 Odpovědi respondentů ohledně používání jazyka odhalují jasný rozdíl mezi jazykem používaným doma a tím používaným v práci: Většina mluví jazykem hostitelské země v práci, ale upřednostňují turečtinu doma. Pokud jde o získávaní informaci, respondenti se poměrně rozdělují, ale turečtina je jasně preferována, pokud jde o zábavu. Nepřekvapivě mladší generace uvádí vyšší znalost jazyka své hostitelské země než starší členové diaspory.  Odpovědi respondentů ohledně používání jazyka odhalují jasný rozdíl mezi jazykem používaným doma a tím používaným v práci: Většina mluví jazykem hostitelské země v práci, ale upřednostňují turečtinu doma. Pokud jde o získávaní informaci, respondenti se poměrně rozdělují, ale turečtina je jasně preferována, pokud jde o zábavu. Nepřekvapivě mladší generace uvádí vyšší znalost jazyka své hostitelské země než starší členové diaspory. 
Řádek 313: Řádek 313:
  
 {{:ls2024:pasted:20240821-160636.png}} {{:ls2024:pasted:20240821-160636.png}}
-''Ashura''+''Aşure''
  
 V západní Evropě turecké rodiny také připravují aşure doma a sdílejí ho se svými přáteli a sousedy, často v multikulturním prostředí, kde je tento akt sdílení také příležitostí představit tureckou kulturu svým ne-muslimským sousedům. V západní Evropě turecké rodiny také připravují aşure doma a sdílejí ho se svými přáteli a sousedy, často v multikulturním prostředí, kde je tento akt sdílení také příležitostí představit tureckou kulturu svým ne-muslimským sousedům.
  
-Tradice Ashury, zejména příprava a sdílení dezertu aşure, zůstává populární i mezi mladší generací Turků, i když ne vždy kvůli náboženskému významu samotného svátku. Mladší lidé často oceňují aşure spíše jako chutný dezert než jako součást náboženské tradice. Pro mnohé z nich je příprava a konzumace tohoto pokrmu spojena spíše s kulturními zvyky a rodinnými tradicemi, než s hlubokým duchovním nebo historickým významem, který svátek Ashura nese pro starší generace. +Tradice svátku Ashury, zejména příprava a sdílení dezertu aşure, zůstává populární i mezi mladší generací Turků, i když ne vždy kvůli náboženskému významu samotného svátku. Mladší lidé často oceňují aşure spíše jako chutný dezert než jako součást náboženské tradice. Pro mnohé z nich je příprava a konzumace tohoto pokrmu spojena spíše s kulturními zvyky a rodinnými tradicemi, než s hlubokým duchovním nebo historickým významem, který svátek Ashura nese pro starší generace. 
  
 //Citace z rozhovoru s Mehmetem A.: «Pro mě je aşure prostě jenom skvělý dezert, který mi připomíná dětství a rodinné oslavy. Vždycky se těším, až ho máma připraví, ale ten náboženský význam Ashury už pro mě není tak důležitý. Spíš si cením toho, že můžeme být spolu jako rodina a sdílet něco, co je pro nás tradiční.»// //Citace z rozhovoru s Mehmetem A.: «Pro mě je aşure prostě jenom skvělý dezert, který mi připomíná dětství a rodinné oslavy. Vždycky se těším, až ho máma připraví, ale ten náboženský význam Ashury už pro mě není tak důležitý. Spíš si cením toho, že můžeme být spolu jako rodina a sdílet něco, co je pro nás tradiční.»//
Řádek 380: Řádek 380:
  
 ALBA, R., NEE V. //Remaking the American Mainstream: Assimilation and Contemporary Immigration.// Oxford: Oxford University Press, 2005. ISBN 978-0-67401-813-6. ALBA, R., NEE V. //Remaking the American Mainstream: Assimilation and Contemporary Immigration.// Oxford: Oxford University Press, 2005. ISBN 978-0-67401-813-6.
 +
 +BLEIKER, Carla. //I stand behind Erdogan: An afternoon in Cologne's Turkish center.// In: DW.com [online]. 19. července 2016 [cit. 2024-09-02]. Dostupné z: https://www.dw.com/en/i-stand-behind-erdogan-an-afternoon-in-colognes-turkish-center/a-19413325 
  
 CASTLES, S., MILLER, M. //The Age of Migration: International Population Movements in the Modern World.// Journal of the Australian Population Association. 1995. ISBN: 978-0-333-73245-8. CASTLES, S., MILLER, M. //The Age of Migration: International Population Movements in the Modern World.// Journal of the Australian Population Association. 1995. ISBN: 978-0-333-73245-8.
Řádek 400: Řádek 402:
 13. MODOOD, Tariq. Multiculturalism: a Civic Idea. Cambridge: Cambridge University Press, 2023. ISBN: 978-0-74566-287-9. 13. MODOOD, Tariq. Multiculturalism: a Civic Idea. Cambridge: Cambridge University Press, 2023. ISBN: 978-0-74566-287-9.
  
-MÜGGE, Liza; KRANENDONK, Maria; VERMEULEN, Floris a AYDEMIR, Nermin. Migrant votes ‘here’ and ‘there’: Transnational electoral behavior of Turks in the Netherlands. //Migration Studies.// 2021, roč. 9, č. 3, s. 400-422. ISSN 2049-5838. DOI: https://doi.org/10.1093/migration/mnz034+MÜGGE, Liza; KRANENDONK, Maria; VERMEULEN, Floris; AYDEMIR, Nermin. Migrant votes ‘here’ and ‘there’: Transnational electoral behavior of Turks in the Netherlands. //Migration Studies.// 2021, roč. 9, č. 3, s. 400-422. ISSN 2049-5838. DOI: https://doi.org/10.1093/migration/mnz034
  
 NEWMAN, Andrew J. //Āshūrā.// [online]. Encyclopedia Britannica, 2024 [cit. 21.08.2024]. Dostupné z: https://www.britannica.com/topic/Ashura-Islamic-holy-day NEWMAN, Andrew J. //Āshūrā.// [online]. Encyclopedia Britannica, 2024 [cit. 21.08.2024]. Dostupné z: https://www.britannica.com/topic/Ashura-Islamic-holy-day
ls2024/turci_v_zapadni_evrope.1724958875.txt.gz · Poslední úprava: 29/08/2024 21:14 autor: 46.135.14.110

Nástroje pro stránku