obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web

Historie: • rekove_v_ceske_republice • turci_v_zapadni_evrope • stranky_afzc
ls2024:turci_v_zapadni_evrope

Rozdíly

Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.

Odkaz na výstup diff

Obě strany předchozí revizePředchozí verze
Následující verze		Předchozí verze
ls2024:turci_v_zapadni_evrope [02/09/2024 00:14] – [Jazyk] 82.100.47.194ls2024:turci_v_zapadni_evrope [04/09/2024 16:21] (aktuální) – [Náboženství] 82.100.47.194
Řádek 114: Řádek 114:
 První významné kontakty mezi Turky a Evropou sahají až do 16. a 17. století, kdy Osmanská říše opakovaně útočila na střední Evropu. Nejslavnější jsou dvě obléhání Vídně v letech 1529 a 1683. Tyto vojenské střety měly za následek, že někteří Turci zůstali v Rakousku jako váleční zajatci nebo se v této oblasti usadili po ústupu osmanských vojsk. I když tato období nepřinesla masovou migraci Turků, vytvořila historický kontext, který dodnes ovlivňuje vnímání turecké přítomnosti v Rakousku.((SCHIMMER, Karl August. //The Sieges of Vienna by the Turks.// London: J. Murray, 1847.  ISBN : 978-1-51974-859-1)) První významné kontakty mezi Turky a Evropou sahají až do 16. a 17. století, kdy Osmanská říše opakovaně útočila na střední Evropu. Nejslavnější jsou dvě obléhání Vídně v letech 1529 a 1683. Tyto vojenské střety měly za následek, že někteří Turci zůstali v Rakousku jako váleční zajatci nebo se v této oblasti usadili po ústupu osmanských vojsk. I když tato období nepřinesla masovou migraci Turků, vytvořila historický kontext, který dodnes ovlivňuje vnímání turecké přítomnosti v Rakousku.((SCHIMMER, Karl August. //The Sieges of Vienna by the Turks.// London: J. Murray, 1847.  ISBN : 978-1-51974-859-1))
  
-Další turecká migrace do západní Evropy začala v polovině 20. století, a to především díky hospodářskému rozmachu a nedostatku pracovních sil v různých evropských zemích po druhé světové válce. Západní země jako Německo, Francie, Nizozemsko a Velká Británie potřebovaly pracovní sílu k obnově a rozvoji svých ekonomik, což vedlo k uzavírání pracovních smluv s Tureckem, Marokem, Tuniskem a Jugoslávií. Tento proces nejen uspokojil potřeby západních trhů práce, ale také vyvolal socioekonomické a demografické změny v zemích původu(( ABADAN-UNAT, Nermin. //Turks in Europe: From Guest Worker to Transnational Citizen.// New York: Berghahn Books, 2011. ISBN 978-1-84545-425-8.)).+Další turecká migrace do západní Evropy začala v polovině 20. století, a to především díky hospodářskému rozmachu a nedostatku pracovních sil v různých evropských zemích po druhé světové válce. Západní země jako Německo, Francie, Nizozemsko a Velká Británie potřebovaly pracovní sílu k obnově a rozvoji svých ekonomik, což vedlo k uzavírání pracovních smluv s Tureckem, Marokem, Tuniskem a Jugoslávií. Tento proces nejen uspokojil potřeby západních trhů práce, ale také vyvolal socioekonomické a demografické změny v zemích původu.(( ABADAN-UNAT, Nermin. //Turks in Europe: From Guest Worker to Transnational Citizen.// New York: Berghahn Books, 2011. ISBN 978-1-84545-425-8.))
  
 V Německu byl migrační proces oficiálně zahájen podpisem dohody o náboru pracovních sil 30. října 1961 v Bonnu, která byla později revidována 20. května 1964.Ve stejném roce, v roce 1961, byla také podepsána dohoda o náboru pracovních sil mezi Velkou Británií a Tureckem. Tato dohoda znamenala začátek velkého přílivu tureckých pracovníků tzv. "gastarbeitrů" (hostujících pracovníků), kteří měli dočasně pracovat v Evropě a následně se vrátit zpět do Turecka. Většina těchto migrantů pocházela z venkovských oblastí Turecka a pracovala v nízko kvalifikovaných pozicích v průmyslu, stavebnictví a dalších sektorech. Německo, jako hlavní cílová země, přijalo největší počet těchto pracovníků. Rakousko následovalo s podobnou dohodou 15. května 1964 ve Vídni, kterou 12. října 1966 doplnila dohoda o sociálním zabezpečení. Také Belgie a Nizozemsko podepsaly 16. června 1964, resp. 19. srpna 1964 dohody o náboru pracovních sil, které usnadnily migraci tureckých pracovníků do těchto zemí. Francie uzavřela s Tureckem dohodu o náboru pracovních sil 8. května 1965 v Ankaře a následnou dohodu o sociálním zabezpečení 20. ledna 1972 v Paříži. (( ABADAN-UNAT, Nermin. //Turks in Europe: From Guest Worker to Transnational Citizen.// New York: Berghahn Books, 2011. ISBN 978-1-84545-425-8.)) V Německu byl migrační proces oficiálně zahájen podpisem dohody o náboru pracovních sil 30. října 1961 v Bonnu, která byla později revidována 20. května 1964.Ve stejném roce, v roce 1961, byla také podepsána dohoda o náboru pracovních sil mezi Velkou Británií a Tureckem. Tato dohoda znamenala začátek velkého přílivu tureckých pracovníků tzv. "gastarbeitrů" (hostujících pracovníků), kteří měli dočasně pracovat v Evropě a následně se vrátit zpět do Turecka. Většina těchto migrantů pocházela z venkovských oblastí Turecka a pracovala v nízko kvalifikovaných pozicích v průmyslu, stavebnictví a dalších sektorech. Německo, jako hlavní cílová země, přijalo největší počet těchto pracovníků. Rakousko následovalo s podobnou dohodou 15. května 1964 ve Vídni, kterou 12. října 1966 doplnila dohoda o sociálním zabezpečení. Také Belgie a Nizozemsko podepsaly 16. června 1964, resp. 19. srpna 1964 dohody o náboru pracovních sil, které usnadnily migraci tureckých pracovníků do těchto zemí. Francie uzavřela s Tureckem dohodu o náboru pracovních sil 8. května 1965 v Ankaře a následnou dohodu o sociálním zabezpečení 20. ledna 1972 v Paříži. (( ABADAN-UNAT, Nermin. //Turks in Europe: From Guest Worker to Transnational Citizen.// New York: Berghahn Books, 2011. ISBN 978-1-84545-425-8.))
Řádek 313: Řádek 313:
  
 {{:ls2024:pasted:20240821-160636.png}} {{:ls2024:pasted:20240821-160636.png}}
-''Ashura''+''Aşure''
  
 V západní Evropě turecké rodiny také připravují aşure doma a sdílejí ho se svými přáteli a sousedy, často v multikulturním prostředí, kde je tento akt sdílení také příležitostí představit tureckou kulturu svým ne-muslimským sousedům. V západní Evropě turecké rodiny také připravují aşure doma a sdílejí ho se svými přáteli a sousedy, často v multikulturním prostředí, kde je tento akt sdílení také příležitostí představit tureckou kulturu svým ne-muslimským sousedům.
  
-Tradice Ashury, zejména příprava a sdílení dezertu aşure, zůstává populární i mezi mladší generací Turků, i když ne vždy kvůli náboženskému významu samotného svátku. Mladší lidé často oceňují aşure spíše jako chutný dezert než jako součást náboženské tradice. Pro mnohé z nich je příprava a konzumace tohoto pokrmu spojena spíše s kulturními zvyky a rodinnými tradicemi, než s hlubokým duchovním nebo historickým významem, který svátek Ashura nese pro starší generace. +Tradice svátku Ashury, zejména příprava a sdílení dezertu aşure, zůstává populární i mezi mladší generací Turků, i když ne vždy kvůli náboženskému významu samotného svátku. Mladší lidé často oceňují aşure spíše jako chutný dezert než jako součást náboženské tradice. Pro mnohé z nich je příprava a konzumace tohoto pokrmu spojena spíše s kulturními zvyky a rodinnými tradicemi, než s hlubokým duchovním nebo historickým významem, který svátek Ashura nese pro starší generace. 
  
 //Citace z rozhovoru s Mehmetem A.: «Pro mě je aşure prostě jenom skvělý dezert, který mi připomíná dětství a rodinné oslavy. Vždycky se těším, až ho máma připraví, ale ten náboženský význam Ashury už pro mě není tak důležitý. Spíš si cením toho, že můžeme být spolu jako rodina a sdílet něco, co je pro nás tradiční.»// //Citace z rozhovoru s Mehmetem A.: «Pro mě je aşure prostě jenom skvělý dezert, který mi připomíná dětství a rodinné oslavy. Vždycky se těším, až ho máma připraví, ale ten náboženský význam Ashury už pro mě není tak důležitý. Spíš si cením toho, že můžeme být spolu jako rodina a sdílet něco, co je pro nás tradiční.»//
ls2024/turci_v_zapadni_evrope.1725228846.txt.gz · Poslední úprava: 02/09/2024 00:14 autor: 82.100.47.194

Nástroje pro stránku