✎ ls2025:armeni_v_ceske_republice [ Hospodářská a kulturní studia (HKS)]

Upravte stránku a stiskněte Uložit. Na stránce syntax se můžete dozvědět více o wiki syntaxi. Prosím upravujte stránky pouze, pokud je můžete vylepšit. V případě, že si chcete něco pouze vyzkoušet, použijte raději pískoviště.

====== Arméni v České republice ======

//Khartsiy Anastasia, Nadyrova Arina//

===== Úvod a cíl práce =====

Tématem této semestrální práce je studie arménské menšiny v České republice, která představuje jednu z menších, avšak významných etnických komunit v zemi.  Arméni v České republice představují specifickou etnickou skupinu, která měla vždy pevné vnitřní vazby, což je odlišuje od ostatních menšin. Mají bohatou migrační historii, aktivně se podílejí na hospodářském, kulturním a společenském životě státu. Práce se zaměřuje kulturními rozdíly, integrací arménské menšiny a zkoumá životní podmínky arménské komunity v České republice. Analyzuje jejich životní zkušenosti, historii imigrace, pracovní příležitosti, vzdělání, jazykové bariéry a současnou životní situaci v České republice.

Cílem této semestrální práce je zodpovědět na hlavní výzkumnou otázku a podotázky týkajících se procesu vzniku a vývoje arménské komunity v České republice, její kulturní, sociální a ekonomické aspekty a míru integrace do české společnosti. Abychom mohli toto téma podrobněji prozkoumat, našli jsme respondenty, kteří nám pomohli rozšířit naše znalosti o životě arménské komunity v České republice. Rozhovory a dotazníky, které jsme provedli, nám umožnily hlouběji porozumět úrovni integrace Arménů do české společnosti, jejich kulturním tradicím, socioekonomické situaci a hlavním problémům, kterým čelí.

==== Výzkumné otázky ====
**Hlavní výzkumná otázka:** Jaké je postavení arménské komunity v České republice a jak probíhá její integrace do české společnosti?

=== Podotázky ===
  * Jaká je historie arménské migrace do České republiky?
  * Jaké jsou hlavní problémy a výzvy, kterým čelí Arméni v České republice?
  * Jaké existují kulturně-společenské aktivity arménské menšiny v České republice?
  * Jaké existují typy vzdělávací instituce, které arménská menšina navštěvuje v České republice?
===== Literární rešerše =====

Tato literární rešerše si klade za cíl zmapovat a analyzovat současný stav poznání týkající se arménské menšiny v České republice. Arménská komunita představuje specifickou etnickou skupinu s jedinečnou historickou zkušeností a charakteristickými rysy integrace do české společnosti. Přestože je početně malá, její sociální, kulturní a ekonomická přítomnost vyvolává rostoucí zájem ze strany odborné veřejnosti. V rešerši jsou proto shrnuty klíčové vědecké studie a analytické zprávy, které se zabývají tématy migrace, integrace, vzdělávání, kulturních aktivit a životních podmínek Arménů v ČR.

Studie //Czech Armenians: A Small Community with a Strong Potential// (2007)((SUMLENNY, Sergej. Čeští Arméni – malá komunita s velkým potenciálem. 21. století, 2007, č. 1 (5) https://www.noravank.am/eng/articles/detail.php?ELEMENT_ID=3719#:~:text=The%20Armenian%20community%20in%20the,legal%20and%20other%20types%20of)) poskytuje komplexní pohled na postavení arménské komunity v České republice a významně přispívá k zodpovězení hlavní výzkumné otázky týkající se její integrace do české společnosti. Navzdory své malé početnosti představuje podle autora Sergeje Sumlennyho tato komunita příklad úspěšné integrace: Arméni v Česku se ekonomicky etablovali (mnozí se věnují drobnému podnikání) a udržují pevné a různorodé vnitřní sociální vazby, přičemž jsou většinovou společností vnímáni převážně pozitivně.

Studie zasazuje arménskou migraci do historického kontextu – výraznější nárůst počtu Arménů nastal po roce 1990 v důsledku liberálnější migrační politiky České republiky a dřívějších vazeb z dob Sovětského svazu. Díky tomu se Arméni stali největší ne-slovanskou postsovětskou menšinou v zemi. Zároveň studie poukazuje na hlavní problémy, kterým komunita čelí: absence arménského diplomatického zastoupení v Praze, kvůli čemuž musí místní Arméni řešit úřední a právní záležitosti svépomocí; fenomén tzv. klientelismu – uzavřených neformálních vazeb uvnitř diaspory, často spojených se stínovou ekonomikou (např. zaměstnávání bez pracovní smlouvy), který je mezi českými Armény rozšířenější než u jiných menšin; a rovněž relativně časté porušování imigračních předpisů – podle údajů Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) patří Arméni mezi pět národnostních skupin, které jsou v souvislosti s nelegálním překročením českých hranic nejčastěji zadržovány.

Drbohlav a Dzúrová (2007) ve své studii //Where Are They Going? Immigrant Inclusion in the Czech Republic// ((
DRBOHLAV, Dušan a Dagmar DZUROVÁ. “Where Are They Going?”: Immigrant Inclusion in the Czech Republic (A Case Study on Ukrainians, Vietnamese, and Armenians in Prague). International Migration, 2007, roč. 45, č. 2, s. 69–95. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/230360327_Where_Are_They_Going_Immigrant_Inclusion_in_the_Czech_Republic_A_Case_Study_on_Ukrainians_Vietnamese_and_Armenians_in_Prague1
)) porovnávají integraci ukrajinské, vietnamské a arménské menšiny v Praze, přičemž závěry týkající se arménské komunity významně přispívají k zodpovězení otázky o postavení Arménů v ČR a průběhu jejich integrace. Autoři poukazují, že arménská migrace do ČR je historicky poměrně nová a co do počtu jde o velmi malou komunitu. Například v letech 1991–2003 požádalo v ČR o azyl přes 3 000 Arménů, získalo jej však pouze 149 z nich, a k roku 2005 zde legálně pobývalo jen okolo 1 300 Arménů (asi 0,5 % všech imigrantů). I přes svou malou početnost se však Arméni v Praze vyznačují jasnou asimilační strategií integrace – místo udržování uzavřených komunit přejímají český životní styl a dosahují podobného socioekonomického postavení jako většinová populace. Studie naznačuje, že tento asimilační přístup vede k úspěšnější inkluzi: arménští imigranti vykazují vysokou spokojenost s kvalitou života v ČR, což autoři spojují s menší potřebou žít v blízkosti krajanů a s nadprůměrnou znalostí češtiny. Naopak imigranti, kteří nedokážou plně využít své vzdělání (např. vysokoškoláci s nízkými příjmy), bývají méně spokojení, což poukazuje na jednu z integračních výzev – obtížné uplatnění kvalifikace na trhu práce po příchodu do ČR. Dále studie zmiňuje, že v zemi existují pouze dvě arménská krajanská sdružení, která však mají jen omezenou podporu komunity a nedostatečně zastupují její zájmy, což naznačuje slabší rozvoj kulturně-společenských aktivit Arménů v ČR a souvisí s jejich tendencí k individuální asimilaci.

Marta Mezhlumyan (2023) ((MEZHLUMYAN, Marta. The Armenians in the Czech Republic. Journal of Armenian Studies, 2023, vol. 2, pp. 93–109. DOI: 10.54503/1829-4073-2023.2.93-109. https://arar.sci.am/Content/364353/93-109.pdf)) ve své studii zdůrazňuje, že arménská identita je v diaspoře mimořádně silná a přenáší se i na další generace. Arménský původ a historie formují sebevědomí Arménů – rodiny v zahraničí se hrdě hlásí ke svému arménskému národu a mají existenciální snahu uchovat své národní vědomí. Typické je to zejména pro národy s početnou diasporou, které se brání asimilaci. Rodiče v arménských rodinách se proto maximálně snaží předat své hodnoty, tradice a normy svým dětem, i když vyrůstají mimo vlast. Tato silná orientace na etnickou identitu souvisí i s historickou zkušeností Arménů. Společná tragická historie – zejména vzpomínka na genocidu Arménů – je sjednocujícím prvkem, který posiluje odhodlání arménské diaspory uchovat si svou identitu. Arméni cítí, že jejich národ čelil pokusům o vyhlazení a dodnes není tato minulost univerzálně uznána; o to silněji tedy lpějí na udržení svého jazyka, kultury a povědomí o vlastních dějinách. Autorka dokládá, že v každé arménské domácnosti v ČR narazíme na arménské národní a náboženské symboly, prvky kultury (typická hudba, jídlo apod.) a téměř každá delší debata s Armény dříve či později stočí řeč na nějaký aspekt arménské historie.To vše ilustruje, jak důležitá je pro arménské rodiny jejich etnická identita a jak subjektivně silně ji prožívají napříč generacemi – i děti narozené již v České republice k ní jsou vedeny od útlého věku.

Diplomová práce Venduly Strnadové //Každodenní život mladých Arménů v České republice a jejich vztah k arménské i české kultuře// (2022) ((STRANDOVÁ, Vendula. Každodenní život mladých Arménů v České republice a jejich vztah k arménské i české kultuře. Diplomová práce, Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. 2022. č.4(4.1) Dostupné
 z: https://is.muni.cz/th/x4sez/DP_Strnadova.pdf)) poskytuje detailní kvalitativní pohled na zkušenosti mladých Arménů žijících v České republice, a tím významně přispívá k pochopení integračních procesů této menšiny. Autorka se zaměřuje zejména na otázky identity, vzdělávání a kulturní adaptace. Z rozhovorů s respondenty vyplývá, že většina mladých Arménů navštěvuje české základní a střední školy, přičemž dochází k postupnému přebírání českého kulturního prostředí, aniž by ztratili kontakt se svou arménskou identitou. Významnou roli v tomto procesu sehrává organizace Arménský dům, která slouží jako kulturní, jazykové a společenské centrum komunity – probíhá zde výuka arménského jazyka, sobotní školy, oslavy tradičních svátků a další kulturní akce. Tyto aktivity napomáhají nejen uchování kulturní identity, ale zároveň podporují mezikulturní dialog a celkovou integraci mladé generace do většinové společnosti.
===== Metodologie =====

Teoretická část výzkumu byla založena na systematickém přehledu odborné literatury – vědeckých článků, monografií a dalších relevantních pramenů – zaměřených na historický vývoj arménské diaspory v evropském kontextu a specifika arménské menšiny v České republice. Cílem této fáze bylo vytvoření teoretického rámce výzkumu a hlubší porozumění historicko-sociálním souvislostem přítomnosti arménské komunity na českém území.

Na tuto fázi navázala spolupráce s významnými institucemi, které v České republice zastupují arménskou diasporu. Jednalo se především o Česko-arménskou společnost (ČARM), jež se dlouhodobě věnuje podpoře kulturní identity arménské menšiny a pořádání komunitních, vzdělávacích a osvětových aktivit, a dále o Arménský dům v Praze, jenž funguje jako centrum kulturního, duchovního a společenského života komunity. Navázání kontaktu s těmito institucemi umožnilo získat přístup k terénu, oslovit respondenty a kontextualizovat výzkumný proces v rámci každodenního života arménské menšiny v Česku.

Empirická část výzkumu byla realizována kvalitativní metodologií, konkrétně metodou polostrukturovaných rozhovorů. Tyto rozhovory byly vedeny s pěti příslušníky arménské komunity různého věku, sociálního postavení a profesního zaměření. Výzkum byl zaměřen na zjištění různorodých zkušeností a postojů zejména v oblastech kulturní identity, jazykové integrace a mezigeneračního přenosu tradic. Kritéria výběru respondentů zahrnovala věk, pohlaví, rodinný stav, jazykovou situaci a míru zapojení do komunitního života.

S ohledem na to, že hlavní migrační vlna Arménů do České republiky proběhla až v 90. letech 20. století a na počátku století jednadvacátého, je současná arménská komunita tvořena nejen osobami narozenými v Česku, ale ve značné míře i jedinci, kteří do České republiky imigrovali a zde dlouhodobě žijí. Z tohoto důvodu nebyla výzkumná populace omezena pouze na tzv. druhou generaci, nýbrž záměrně zahrnovala i příslušníky první migrační vlny. Tito jedinci významně spoluvytvářejí lokální podobu arménské identity a jejich zkušenosti jsou klíčové pro porozumění procesům adaptace, integrace i uchovávání kolektivní paměti v rámci diaspory.

Veškeré rozhovory byly realizovány v souladu s etickými zásadami společenskovědního výzkumu. Všichni účastníci byli předem informováni o cílech výzkumu, jeho průběhu a o svých právech. Účast na rozhovorech byla zcela dobrovolná; respondenti měli právo kdykoli odmítnout odpověď na konkrétní otázku nebo bez udání důvodu ukončit svou účast. Byla zajištěna anonymita všech dotazovaných a jejich osobní údaje nejsou v práci uvedeny v identifikovatelné podobě.

Arménská diaspora představuje globální společenství Arménů žijících mimo svou historickou vlast – Arménii. Jedná se o jednu z nejstarších, nejpočetnějších a nejlépe organizovaných diaspor na světě. Její formování probíhalo ve vlnách, převážně v důsledku historických tragédií. Specifikem arménské diaspory je skutečnost, že značná část arménského národa žije mimo území Arménie. Podle údajů arménské vlády ((The Government of the Republic of Armenia. Demographics. Citováno [01.06.2025]. Dostupné z: https://www.gov.am/en/demographics/ )) činí stálá populace země v roce 2025 přibližně 3,1 milionu obyvatel, zatímco v zahraničí žije odhadem 12 až 16 milionů Arménů.

Dějiny arménského přesídlování jsou úzce spojeny s válkami, katastrofami a politickým útlakem. Masové migrace často následovaly po genocidách, ozbrojených konfliktech a hospodářských krizích. Nejtragičtějším a nejzásadnějším momentem byla migrace po genocidě Arménů v Osmanské říši v roce 1915, kdy bylo zabito přibližně 1,5 milionu lidí a stovky tisíc musely uprchnout do různých částí světa, včetně Evropy. V důsledku této a dalších migračních vln vznikly arménské komunity po celém světě. Největší se nachází v Rusku, zejména v jižních oblastech jako Krasnodarský kraj. Druhá největší je ve Spojených státech, konkrétně v Los Angeles. Třetí nejvýznamnější komunita sídlí ve Francii, kde žijí Arméni mimo jiné díky záchranné akci francouzského námořnictva na hoře Musa Dagh během genocidy v roce 1915.

==== Historická migrace Arménů ====

**Počátky kontaktů Arménů s českými zeměmi**

První zmínky o přítomnosti Arménů v evropských zemích sahají již do 10. století, konkrétně do období Kyjevské Rusi na území dnešní Ukrajiny. Ve středověku se začala formovat arménská náboženská diaspora, která se vyznačovala vlastním písmem, posvátným jazykem a silnou vazbou na historickou pravlast. Významnou roli v jejím formování sehráli arménští obchodníci, kteří cestovali mezi hlavními obchodními centry střední a východní Evropy. Tito obchodníci často přicházeli z Istanbulu přes balkánské státy a zakládali stabilní kupecké komunity zejména v Rumunsku, Polsku a na Ukrajině ((DRBOHLAV, Dušan a Dagmar DZUROVÁ. “Where Are They Going?”: Immigrant Inclusion in the Czech Republic (A Case Study on Ukrainians, Vietnamese, and Armenians in Prague). International Migration, 2007, roč. 45, č. 2, s. 69–95. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/230360327_Where_Are_They_Going_Immigrant_Inclusion_in_the_Czech_Republic_A_Case_Study_on_Ukrainians_Vietnamese_and_Armenians_in_Prague1)).

Na rozdíl od těchto oblastí však české země nikdy nepřijaly větší počet arménských osadníků. Kontakty s arménským obyvatelstvem se omezovaly na jednotlivce, především obchodníky a cestovatele. Přesto se některé případy zapsaly do kulturní historie českého prostředí. Příkladem může být arménský kupec Georgius Deodatus Damascenus, známý v českém prostředí jako Jiří Deodat, který se na počátku 18. století usadil v Praze. Roku 1714 zde otevřel v domě U Zlatého hada vůbec první kavárnu, čímž se stal jedním z průkopníků kavárenské tradice v českých zemích ((KARAPETIAN, Anna. The Forging of Armenian Art in the Czech Republic. Series Byzantina: Studies on Byzantine & Post-Byzantine Art. 2023, roč. 21, s. 167. ISSN 1733-5787 https://openurl.ebsco.com/EPDB%3Agcd%3A4%3A24505172/detailv2?sid=ebsco%3Aplink%3Ascholar&id=ebsco%3Agcd%3A176415256&crl=c&link_origin=scholar.google.com)).

//Obrázek 1: Georgius Deodatus//

**Genocida Arménů v roce 1915 a formování moderní diaspory**

Rok 1915 představuje klíčový a tragický bod v moderních dějinách arménského národa. V tomto roce začala systematická perzekuce arménského obyvatelstva v Osmanské říši, která vyvrcholila hromadnými deportacemi, masakry a genocidou. Osmanská vláda, vedená výborem Jednota a pokrok, obvinila Armény z neloajality během první světové války a rozhodla se je fyzicky eliminovat z anatolského prostoru. Deportace do syrské pouště, hromadné vraždy, mučení a znásilňování se staly každodenní realitou statisíců civilistů. Konzervativní odhady uvádějí mezi 600 000 až 1 000 000 obětí, některé zdroje ale hovoří až o 1,5 milionu zavražděných. Mnozí další byli donuceni uprchnout nebo žít v exilu bez možnosti návratu ((SUNY, Ronald Grigor. Armenian Genocide. In: 1914–1918-online. International Encyclopedia of the First World War [online]. Version 1.0. 26 May 2015 [cit. 2025-06-22]. Dostupné z: https://encyclopedia.1914-1918-online.net/pdf/1914-1918-Online-armenian_genocide-2015-05-26.pdf)).

Následkem genocidy došlo k rozptýlení arménského obyvatelstva po celém světě. Z původně koncentrované populace v Anatolii a na Kavkaze se Arméni stali národem v diaspoře bez vlastního státu. Ve většině případů byli závislí na pohostinnosti cizích vlád. Zatímco většina přeživších uprchla do oblastí Blízkého východu, například do Libanonu, Sýrie nebo Íránu, menší část se vydala dále do Evropy, Severní Ameriky nebo Ruska ((DER MATOSSIAN, Bedross. Explaining the Unexplainable: Recent Trends in the Armenian Genocide Historiography. Journal of Levantine Studies. 2015, roč. 5, č. 2, s. 143–166. ISSN 2221-2698. Dostupné z: https://surl.li/biijfe)). Vznik této diaspory měl nejen demografické, ale také hluboké kulturní, politické a psychologické důsledky. Arméni se v hostitelských zemích pokoušeli zachovat svou identitu, jazyk a náboženství. Zároveň ale čelili úkolu adaptace na nové kulturní a společenské prostředí.

Genocida se stala centrálním bodem kolektivní paměti arménského národa. Připomínky a komemorace, například každoroční Den genocidy 24. dubna, patří mezi nejvýznamnější symboly národní identity. Trauma z genocidy je silně přítomné v kulturní produkci, politickém diskurzu a diasporickém aktivismu. Historici a badatelé upozorňují na to, že genocida nebyla pouze výsledkem válečných okolností, ale šlo o cílený pokus o likvidaci národa a jeho historické přítomnosti v regionu ((SUNY, Ronald Grigor. Armenian Genocide. In: 1914–1918-online. International Encyclopedia of the First World War [online]. Version 1.0. 26 May 2015 [cit. 2025-06-22]. Dostupné z: https://encyclopedia.1914-1918-online.net/pdf/1914-1918-Online-armenian_genocide-2015-05-26.pdf)).

Migrace Arménů směrem do Evropy včetně českých zemí v tomto období zůstala omezená. Československo nebylo jednou z hlavních cílových zemí arménských uprchlíků po roce 1915. Přesto se zde vyskytovaly jednotlivé případy usazení. V meziválečném období se Arméni soustředili zejména v obchodních centrech střední Evropy jako Vídeň, Varšava nebo Bukurešť. Československo sloužilo některým z nich jako tranzitní nebo dočasná zastávka. Význam genocidy se však přenesl i do pozdějších migračních vln.

//Obrázky 2, 3: Genocida Arménů//

**Náhorní Karabach a migrace po roce 1988**

Druhá polovina 20. století přinesla arménské populaci další těžkou ránu, která zásadním způsobem ovlivnila demografii i rozsah arménské diaspory. Jedním z hlavních impulsů pro novodobou migraci Arménů byl konflikt o Náhorní Karabach, který propukl v roce 1988. Tato oblast byla historicky obývána převážně Armény, ale v rámci administrativního uspořádání Sovětského svazu náležela Ázerbájdžánu, což se stalo zdrojem napětí již v meziválečném období a přetrvávalo i během sovětské éry ((BENDA, Ondřej. Geopolitické aspekty války o Náhorní Karabach (2020). Online, diplomová práce. Západočeská univerzita v Plzni, 2023. Dostupné z: http://hdl.handle.net/11025/51935. [cit. 2025-06-22])).

//Obrázek 4: Konflikt v Náhorním Karabachu//

V roce 1988 vypukly ve městě Sumgait a později i v dalších ázerbájdžánských lokalitách protiarménské pogromy, při nichž došlo k násilnostem, znásilněním a vraždám civilistů. Tyto události, v kombinaci s rostoucím nacionalismem a úsilím Náhorního Karabachu o připojení k Arménii, vedly k eskalaci konfliktu do ozbrojené války mezi Arménií a Ázerbájdžánem (1988–1994). Boje způsobily masivní exodus obyvatelstva z konfliktní oblasti – odhady hovoří o statisících uprchlíků z Náhorního Karabachu i z okolních ázerbájdžánských regionů. Velká část těchto uprchlíků nalezla dočasné útočiště v samotné Arménii, která se však potýkala s akutním nedostatkem základních životních prostředků, kolapsem infrastruktury a energetickou blokádou ze strany sousedních států ((BENDA, Ondřej. Geopolitické aspekty války o Náhorní Karabach (2020). Online, diplomová práce. Západočeská univerzita v Plzni, 2023. Dostupné z: http://hdl.handle.net/11025/51935. [cit. 2025-06-22])).

Vzhledem k neudržitelným podmínkám se část arménských uprchlíků rozhodla odejít i do vzdálenějších zemí – Ruska, USA, Francie, Německa, a poprvé výrazněji také do zemí bývalého východního bloku, včetně tehdejšího Československa. Významným mezníkem byla navíc další katastrofa, která postihla Arménii téhož roku – ničivé zemětřesení v oblasti Spitaku z prosince 1988, jež si vyžádalo více než 25 000 obětí. Tato událost, v kombinaci s válečným konfliktem, přispěla k destabilizaci země a posílila migrační tlaky.

Po získání nezávislosti Arménie v roce 1991 následoval kolaps ekonomiky, hyperinflace, masivní nezaměstnanost a další strukturální problémy. Tyto okolnosti vyústily ve třetí výraznou vlnu migrace mezi lety 1991–1995, kdy Arménii opustilo podle odhadů až 475 000 lidí, což představovalo přibližně 13 % obyvatelstva ((VAŇÁSEK, Jakub. Arménská genocida a její vliv na současnou Arménii. Bakalářská práce. Praha: Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut mezinárodních studií, 2019. Dostupné z: https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/107215/130255096.pdf?sequence=1)). Tito migranti často neodcházeli pouze z ekonomických důvodů, ale hledali především bezpečí, stabilitu a nové příležitosti pro své děti.

Česká republika se v tomto období stala jednou z cílových zemí pro některé z těchto migrantů, ačkoli nepatřila mezi hlavní destinace. První Arméni přicházeli do Česka často s pomocí příbuzenských nebo obchodních kontaktů, případně v rámci dočasných pracovních či studentských pobytů, které se však později změnily v trvalý pobyt. V té době se začaly v Praze a Brně formovat první viditelnější arménské komunity, často složené z rodin, které byly zasaženy karabašským konfliktem nebo ekonomickými důsledky rozpadu Sovětského svazu(( LHOTOVÁ, Jana. Arménská komunita v ČR na pozadí konceptu transnacionální migrace. Diplomová práce. Praha: Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, 2009. Dostupné z: https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/26506/DPTX_2006_2_11310_MDIPL001_169170_0_36503.pdf)).

Migrace spojená s Náhorním Karabachem tedy nejen rozšířila početní základnu arménské diaspory ve světě, ale rovněž ovlivnila povahu této diaspory. Zatímco po roce 1915 šlo primárně o exil z důvodu genocidy a ztráty státnosti, novější vlna po roce 1988 přinášela komunitu s relativně vyšším vzděláním, ale traumatizovanou válečnými zážitky, často bez ekonomického zázemí a bez pevně ukotvených vazeb v hostitelských zemích. Právě tyto okolnosti určují charakter a výzvy arménské komunity v České republice dodnes.

**Současná arménská komunita v ČR: struktura a identita**

Dějinné zvraty 20. století výrazně ovlivnily podobu dnešní arménské menšiny v Česku. Většina zdejších Arménů jsou první generací přistěhovalců, kteří do země dorazili po roce 1990 (či jejich děti narozené již v ČR). Tomu odpovídá i věková struktura a jazykové schopnosti komunity: mnoho dospělých ovládá vedle arménštiny také ruštinu (dědictví sovětského vzdělání), což usnadnilo komunikaci s českou společností na počátku 90 ((SUMLENNY, Sergej. Čeští Arméni – malá komunita s velkým potenciálem. 21. století, 2007, č. 1 (5) https://www.noravank.am/eng/articles/detail.php?ELEMENT_ID=3719#:~:text=The%20Armenian%20community%20in%20the,legal%20and%20other%20types%20of )). Na druhou stranu znalost češtiny byla zpočátku omezená – ještě kolem roku 2006 hovořilo plynně česky jen asi 31 % příslušníků komunity, zatímco ostatní preferovali komunikaci v ruštině nebo v rámci vlastní komunity. I proto se mnozí arménští živnostníci uplatnili zejména v malém podnikání (provozování obchodů, bister, řemeslných dílen), kde jazyková bariéra nebránila obživě. Ekonomická integrace Arménů v ČR obecně proběhla úspěšně – většina se dokázala dobře začlenit a zajistit si zde solidní živobytí. Arménská komunita v ČR dnes čítá odhadem několik tisíc členů a nadále se postupně rozrůstá (největší populace žije v Praze, menší centra existují též v Brně či Jihlavě) ((MEZHLUMYAN, Marta. The Armenians in the Czech Republic. Journal of Armenian Studies, 2023, vol. 2, pp. 93–109. DOI: 10.54503/1829-4073-2023.2.93-109. Dostupné z: https://arar.sci.am/publication/391587arar.sci.am)).

==== Arménská komunita v České republice ====

**Arménský dům jako kulturní a komunitní centrum**

Jednou z klíčových institucí, které sehrály zásadní roli při formování současné arménské komunity v České republice, je Arménský dům v Praze (Հայ Տուն)[[https://nairi.webnode.cz/armensky-dum/|Arménský dům]]. Tato organizace vznikla na začátku 21. století jako reakce na potřebu kulturní a vzdělávací infrastruktury pro nově vznikající diasporu. Arménský dům se profiluje jako komunitní a kulturní centrum, které slouží nejen k uchování arménského jazyka, náboženství a tradic, ale i k jejich mezigeneračnímu přenosu. Pravidelně se zde konají sobotní školy, výuka arménského jazyka pro děti i dospělé, oslavy národních a církevních svátků (např. Vartavar, Vánoce dle juliánského kalendáře), koncerty tradiční hudby, literární večery či výstavy.

Významnou součástí činnosti Arménského domu je také spolupráce s Arménskou apoštolskou církví, která v jeho prostorách příležitostně vykonává bohoslužby. Vzhledem k tomu, že v České republice dosud nebyl vybudován samostatný arménský kostel, duchovní služby jsou zajišťovány formou pronájmu prostor českých církevních institucí, zejména Kostela svatého Ducha v Praze, a prostřednictvím hostování duchovních ze zahraničí ((LHOTOVÁ, Jana. Arménská komunita v ČR na pozadí konceptu transnacionální migrace. Diplomová práce. Praha: Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, 2009. Dostupné z: https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/26506/DPTX_2006_2_11310_MDIPL001_169170_0_36503.pdf.)).

//Obrázek 5: Kostel svatého Ducha v Praze//

Arménský dům rovněž sehrává klíčovou roli v procesu kulturní socializace mladé generace Arménů, kteří se často již narodili v České republice a vyrůstají v kontaktu s českým jazykem a kulturním prostředím. Tato instituce nabízí prostor, v němž je možné rozvíjet arménskou jazykovou a kulturní identitu, aniž by docházelo k jejímu vytržení z kontextu české majority. Tím přispívá k oboustranně prospěšné integraci arménské menšiny do české společnosti.

**Česko-arménská společnost jako reprezentant diaspory**

Druhou významnou organizací je Česko-arménská společnost (ČARM), která byla založena z iniciativy arménských migrantů a českých intelektuálů se zájmem o arménskou kulturu. Jedná se o kulturní a zájmové sdružení, jehož cílem je nejen uchovávat a propagovat arménské kulturní dědictví v České republice, ale také posilovat vzájemné vztahy mezi arménskou a českou společností. Společnost pořádá odborné konference, veřejné diskuse a vzpomínkové akce, vydává tematické sborníky a zajišťuje překlady arménské literatury do češtiny. Významnou oblastí její činnosti je také osvětová a pietní agenda. Každoročně organizuje vzpomínkové události k 24. dubnu, tedy ke dni arménské genocidy, kterých se účastní zástupci diaspory, diplomatických sborů a české veřejnosti.

//Obrázek 6: Organizace ČARM//

Česko-arménská společnost rovněž navazuje kontakty s obdobně zaměřenými organizacemi v zahraničí, zejména ve Francii, Německu a Rusku. V českém prostředí pak zastupuje arménskou menšinu a přispívá k jejímu zviditelnění v rámci veřejné diskuse. Spolupracuje s médii a akademickou sférou, kde podporuje šíření informací o arménské historii, současnosti a kulturním odkazu. V tomto smyslu působí jako platforma pro aktivní občanskou angažovanost a kulturní diplomacii arménské komunity v České republice.

Obě organizace, každá svým způsobem, přispívají k uchování arménské identity a k posilování soudržnosti komunity. Arménský dům představuje prakticky orientované centrum každodenního kulturního života, zatímco Česko-arménská společnost zastává roli koncepčně zaměřeného subjektu, který komunitu reprezentuje navenek. Jejich souběžná existence napomáhá nejen kulturní kontinuitě, ale i mezikulturnímu dialogu s českou většinovou společností.

==== Vzdělávání a jazyková situace ====

Vzdělávací dráhy dětí arménské menšiny v České republice probíhají převážně v rámci běžného školského systému. Arménské děti navštěvují české mateřské, základní i střední školy společně s českými vrstevníky. Samostatné arménské školy v České republice neexistují. Díky tomu se děti přirozeně začleňují do českého prostředí už od raného věku. Druhá generace Arménů, která vyrůstá v Česku, obvykle zvládá češtinu na úrovni rodilých mluvčích a je plně integrovaná do většinové společnosti. Z pohledu rodičů to dětem usnadňuje studium i budoucí profesní uplatnění. Zároveň ale mezi Armény přetrvává silná snaha o uchování vlastního jazyka a kultury. To se odráží v různých komunitních vzdělávacích aktivitách, které mají za cíl předat mladší generaci arménštinu ((STRANDOVÁ, Vendula. Každodenní život mladých Arménů v České republice a jejich vztah k arménské i české kultuře. Diplomová práce, Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. 2022. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/x4sez/DP_Strnadova.pdf)).

Hlavní roli v tomto směru hraje víkendová škola, kterou provozuje arménská komunita v Praze. Takzvaná sobotní škola vznikla v devadesátých letech minulého století díky iniciativě spolku Arménský dům. Jejím hlavním cílem bylo zabránit tomu, aby děti ztratily kontakt se svým rodným jazykem. Podle slov ředitele školy Armena Koloyana tu každou sobotu probíhá výuka ve čtyřech třídách a účastní se jí dvacet až třicet dětí. Výuka probíhá v budově Univerzity Karlovy v Celetné ulici v Praze. Škola funguje od roku 1995 a během prvních dvaceti let jí prošly stovky dětí různého věku. Kromě výuky jazyka se děti seznamují s arménskou literaturou a historií. Věnují se také tradičním formám kultury, jako je zpěv, tanec nebo výtvarné činnosti včetně charakteristické arménské výšivky ((NAIRI – Arménský dům v Praze. nairi.webnode.cz [online]. [cit. 2025-06-25]. Dostupné z: https://nairi.webnode.cz/armensky-dum/)).

{{:ls2025:505931344_1401934367912315_1475490171605510746_n.jpg?400|}}

//Obrázek 7: Kulturní akce v rámci arménské sobotní školy v Praze. Zdroj: facebook.com/haydprocpraha//

Sobotní škola poskytuje systematickou výuku, kterou není vždy možné zajistit v domácích podmínkách. V rámci komunity má velmi dobrou pověst. Pravidelně ji navštěvují děti ve věku zhruba od šesti do patnácti let. Docházka do této školy dětem pomáhá naučit se základům arménského písma, rozšiřovat slovní zásobu a vytvářet si vztah ke kulturním kořenům. Například respondentka Anna, která se narodila v České republice a dnes je jí jednadvacet let, vzpomíná, že jako malá sobotní školu navštěvovala. Naučila se tam číst a psát arménsky. Ve svém každodenním životě ale dává přednost češtině a arménštinu používá jen omezeně, což je podle výzkumu běžný jev u druhé generace.

Mnohé arménské rodiny preferují bilingvní výchovu. Děti se tak učí bez problémů česky, ale zároveň si mají udržet mateřský jazyk. V některých rodinách platí pravidlo, že se venku mluví česky a doma arménsky ((LHOTOVÁ, Jana. Arménská komunita v ČR na pozadí konceptu transnacionální migrace. Diplomová práce. Praha: Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, 2009. Dostupné z: https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/26506/DPTX_2006_2_11310_MDIPL001_169170_0_36503.pdf.)). Rodiče obvykle komunikují s dětmi arménštinou, zatímco děti mezi sebou a s vrstevníky přecházejí do češtiny. Rodina má v tomto směru klíčový význam, protože právě v jejím rámci se jazyk nejčastěji aktivně udržuje.

Respondentka Mariam, která má 34 let a vyučuje arménštinu v komunitních kurzech, potvrzuje, že zájem rodičů o předávání jazyka je velký. Sama učí jak děti, tak i dospělé. Jejími studenty bývají často mladí Arméni druhé generace nebo jejich partneři z jiných kulturních prostředí, kteří se chtějí jazyk naučit. Z vlastní zkušenosti ví, že systematická výuka a komunitní podpora mohou výrazně přispět k udržení arménštiny i tam, kde jeden z rodičů není rodilým mluvčím.

Rodiny arménských imigrantů obvykle vychovávají děti tak, aby si byly vědomy svého původu, ale zároveň respektovaly české prostředí, v němž vyrůstají. Jezdí s nimi na návštěvy do Arménie, slaví doma tradiční svátky, udržují kontakty s krajany a snaží se chránit svou kulturu před rozplynutím. Tato snaha vychází z historické zkušenosti diaspory. Jazyk a písmo jsou vnímány jako základní prvky identity a jejich zachování považuje komunita za zásadní podmínku další existence v cizím prostředí ((OGANESJAN, Anait. Čeští Arméni aneb patříme sem, ale nesplyneme: diplomová práce. Brno, 2014. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií. Vedoucí práce Mgr. Lenka Gulová, Ph.D. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/331299/fss_m/)).

Z rozhovorů s členy komunity vyplývá shoda na tom, že ideálním modelem je bilingvismus. Děti by měly perfektně ovládat češtinu, ale zároveň si udržet arménštinu. Většina rodičů odmítá úplnou jazykovou asimilaci. Malá část rodin, která se snaží o takzvaně evropskou výchovu a mluví s dětmi výhradně česky, bývá ostatními členy komunity vnímána negativně. Starší generace otevřeně nesouhlasí s tím, aby děti zapomněly arménsky. Považují to za ztrátu části identity.

Anna (21 let), která se narodila v České republice, vypráví, že arménštinu slýchala odmala hlavně doma. „Rodiče se snažili, hlavně maminka. Chodila jsem asi dva roky do arménské sobotní školy, takže umím číst i psát. Doma mluvíme často rusky, ale arménština mi nezní cize. Když přijedeme k příbuzným, rozumím skoro všemu.“ Ve svém každodenním životě ale používá především češtinu – vystudovala českou základní i střední školu a nyní studuje vysokou školu v Praze. Přiznává, že s arménštinou stále bojuje: „Česky myslím, píšu, studuju. Arménština je pro mě spíš jazyk domova, ale ne jazyk každodenní reality. Mrzí mě to, ale snažím se ho neztratit.“

Levon (16 let), který se narodil v Brně, mluví arménsky jen velmi málo. „Doma většinou mluvíme rusky. Táta někdy mluví arménsky s babičkou, ale já jen rozumím pár slovům. Nikdy jsem do arménské školy nechodil. Ve škole jsem od malička mezi Čechy, tam je pro mě čeština naprosto přirozená.“ Přiznává, že mu kontakt s jazykem chybí, ale poslední rok se začal víc zajímat o původ své rodiny: „Začal jsem chodit do komunitního kroužku, kde tančíme arménské tance. A možná zkusím aspoň základní kurz arménštiny.“

Rodiče, kteří sami zažili migraci, často vedou své děti k hrdosti na arménský původ a podporují jejich jazykové schopnosti. Respondent Arman, který přišel do České republiky v roce 1998 a dnes mu je 48 let, říká, že zvládnutí češtiny bylo pro něj důležité kvůli podnikání. Naučil se ji velmi rychle a dnes je jedním z nejlépe jazykově integrovaných členů komunity. Zároveň ale od malička vedl své děti k tomu, aby mluvily doma arménsky a nikdy nezapomněly, kým jsou. Podobně se vyjadřuje i respondent Vardan, kterému je 66 let a žije v Česku od roku 1985. Říká, že se sám cítí být evropským Arménem, ale váží si toho, že mladší generace v jeho rodině dokázala spojit úspěšnou integraci s uchováním identity.

Celkově lze říci, že arménská menšina v České republice se snaží hledat rovnováhu mezi jazykovým začleněním a uchováním vlastního jazyka. Jak uvádějí i nejnovější studie ((STRANDOVÁ, Vendula. Každodenní život mladých Arménů v České republice a jejich vztah k arménské i české kultuře. Diplomová práce, Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. 2022. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/x4sez/DP_Strnadova.pdf)), mladí Arméni narození v Česku přijímají českou kulturu a jsou schopni v ní naplno fungovat, ale zároveň si často udržují povědomí o svých arménských kořenech. Dvojjazyčnost je vnímána jako přínos. Znalost češtiny otevírá přístup ke vzdělání a společnosti, zatímco uchování arménštiny podporuje mezigenerační soudržnost a pocit sounáležitosti s vlastním národem.

==== Pracovní integrace arménské menšiny v České republice ====

Arménská komunita v České republice je relativně malá. Odhaduje se, že čítá několik tisíc osob. Oficiální údaje uvádějí přibližně 2 tisíce, zatímco neoficiální odhady hovoří až o 7 až 12 tisících. Komunitu tvoří převážně imigranti, kteří přišli v 90. letech 20. století po rozpadu Sovětského svazu. Největší migrační vlna proběhla v období let 1992 až 1995 v důsledku ozbrojeného konfliktu o Náhorní Karabach a hluboké ekonomické krize v Arménii. Arménská diaspora se v České republice usadila především v Praze, která představuje nejvýznamnější centrum, a dále v Brně a jeho okolí. Tato kapitola se zaměřuje na pracovní integraci Arménů v českém prostředí a zkoumá, jaké profese a obory příslušníci této komunity nejčastěji zastávají. Dále se věnuje otázce, zda dávají přednost podnikání nebo zaměstnaneckému poměru, jakým překážkám na trhu práce čelí, například v oblasti jazykové vybavenosti, uznávání kvalifikace nebo možné diskriminace, a také jak se pracovní uplatnění liší mezi jednotlivými generacemi arménských migrantů.

**Profese a obory uplatnění arménské komunity**

Profese a obory uplatnění arménské komunity v Česku
Profesní strategie Arménů žijících v České republice se vyznačují značnou diverzitou a jsou formovány jak historickým dědictvím diaspory, tak podmínkami v hostitelské společnosti. Zatímco starší generace často volí cestu podnikání, mladší generace se více orientuje na zaměstnání ve strukturách většinové společnosti. Tento vývoj odráží kulturní kontinuitu, proměnu migračních motivací i dynamiku integrace.

**Historické základy profesní orientace**

Arménská diaspora byla tradičně spojována s obchodem a řemeslnou výrobou, což se promítá do silné kulturní predispozice k podnikání i v nových podmínkách. V devadesátých letech sehrál důležitou roli liberální legislativní rámec, který cizincům umožňoval snadný přístup k živnostenskému oprávnění. To představovalo nejen prostředek obživy, ale i nástroj legalizace pobytu ((MAROUŠEK, J. 2001. Arméni v České republice. Výzkumná zpráva pro Ministerstvo Vnitra. Etnologický institut AV ČR. Praha 2001. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/331299/fss_m/)).

Tento kontext vysvětluje, proč podnikání zůstává pro arménské migranty strategickou volbou. Arman (48 let), který provozuje v Praze kavárnu, uvedl: „Podnikání mi umožnilo být nezávislý, a zároveň nabídnout lidem kousek naší kultury. Češi se k arménským věcem chovají s respektem – když je dobře nabídnete.“ Arman hovoří výborně česky, ale doma preferuje arménštinu. Aktivně se zapojuje do komunitního života a organizuje kulturní akce, což ukazuje propojení ekonomického a kulturního rozměru podnikání.
Mnoho podnikatelských aktivit má formu drobného živnostenského podnikání – obchody, bistra, opravy obuvi nebo rukodělná výroba. Tyto formy samostatné výdělečné činnosti byly často preferovány kvůli jazykové bariéře nebo nedostatečnému uznání kvalifikace migrantů ((LHOTOVÁ, Jana. Arménská komunita v ČR na pozadí konceptu transnacionální migrace. Diplomová práce. Praha: Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, 2009. Dostupné z: https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/26506/DPTX_2006_2_11310_MDIPL001_169170_0_36503.pdf)). Přesto podnikání není univerzální cestou.

**Zaměstnanecký poměr a generační posun**

Ne všichni členové komunity mají prostředky nebo motivaci podnikat. Vardan (66 let), který přišel do ČSSR jako inženýr v osmdesátých letech, popsal svou profesní dráhu takto: „Pracoval jsem přes dvacet let ve firmě na severu Čech. Měl jsem stálý příjem, stabilní kolektiv a nebyl důvod to měnit. Podnikat jsem nikdy nechtěl, v mém věku bych už stejně neriskoval.“ Jeho příběh ilustruje profesní integraci mimo oblast podnikání, postavenou na dlouhodobé zaměstnanosti.

Mladší generace přináší nové profesní strategie. Anna (21 let), studentka humanitního oboru, vnímá svou budoucnost v profesní oblasti mimo komunitní sektor: „Chtěla bych pracovat v médiích nebo neziskovce. Arménství je pro mě důležité, ale profesně se chci realizovat jako součást české společnosti.“ Jako dobrovolnice se podílí na organizaci kulturních akcí, ale profesní ambice směřuje mimo etnické rámce.

Také Mariam (34 let), učitelka arménštiny, kombinuje kulturní a pracovní rovinu. Vyučuje jazyk v komunitní škole, připravuje vzdělávací programy a vede dětský kroužek. Sama říká: „Nechci, aby děti ztratily jazyk. Učím je nejen arménsky, ale i to, proč je důležité být hrdý na svůj původ.“ Její profesní působení je příkladem alternativního uplatnění v komunitním sektoru, který přispívá k uchování identity i mezigeneračnímu přenosu.

Levon (16 let), středoškolák, zatím o své budoucnosti přemýšlí: „Chci studovat informatiku nebo něco technického.“

**Diverzifikace a komunitní kapitál**

Významnou roli v profesní dráze hrají i sociální vazby. Kontakty uvnitř komunity v počátcích pobytu často suplují formální podpůrné struktury a umožňují překonat počáteční bariéry ((KLVAŇOVÁ, Radka. Na cestě za důstojným životem: motivy a strategie migrace Arménů žijících v Brně. Magisterská diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, Katedra sociologie, 2006. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/v5zbh/RKlvanova_Motivy_a_strategie_migrace_Armenu.pdf)). Například Mariam uvedla, že práci lektorky získala díky doporučení známé, která ji pozvala do komunitního centra.

Příkladem výrazného podnikatelského úspěchu je Gevorg Avetisjan, zakladatel značky Marlenka. Jeho příběh ukazuje, že podnikání může vést nejen k ekonomické stabilitě, ale i k pozitivní reprezentaci celé komunity ((MARLENKA international s.r.o. Náš příběh [online]. Frýdek-Místek: MARLENKA, [cit. 2025-06-22]. Dostupné z: https://www.marlenka.cz/cs/nas-pribeh)).

Arménská komunita tak vykazuje výraznou profesní diverzifikaci. Zahrnuje podnikatele, zaměstnance, pedagogy, umělce i technické specialisty. To potvrzuje její schopnost adaptace a přínos pro českou společnost. Volba mezi podnikáním a zaměstnáním závisí na celé řadě faktorů – od generace a vzdělání po jazykovou kompetenci a motivaci.

**Podnikání vs. zaměstnanecký poměr**

Podnikatelská dráha je pro mnoho Arménů v Česku atraktivní jak z kulturních, tak z praktických důvodů. Historicky byla arménská diaspora orientována na obchod a řemesla, což se promítá do silné podnikatelské tradice (Maroušek, 2001). Významným faktorem je i legislativní prostředí. Česká republika nabízela v devadesátých letech relativně snadný přístup k udělení živnostenského oprávnění cizincům. Živnostenský list v té době sloužil nejen jako nástroj k podnikání, ale i jako jeden ze způsobů, jak legalizovat pobyt v zemi. Tento kontext pomáhá vysvětlit, proč je mezi arménskými migranty poměrně vysoký podíl osob samostatně výdělečně činných (Maroušek, 2001). Kontakty uvnitř komunity dále usnadňují zahájení podnikatelské činnosti. Mnozí Arméni využívají rodinné a krajanské sítě k financování a rozvoji svého živnostenského záměru. Drobné etnické podnikání, jako jsou například potravinářské obchody nebo restaurace, často umožňuje zaměstnání dalších členů rodiny a zároveň přispívá k udržení kulturních tradic, například tradiční kuchyně.

Podnikání však nese i rizika a překážky. Ne každý migrant disponuje dostatečným finančním kapitálem a potřebnými znalostmi místního trhu. Někteří Arméni proto upřednostňují zaměstnanecký poměr, zejména pokud dokáží překonat počáteční bariéry při hledání práce. Vardan (66 let), který původně přijel do tehdejšího Československa jako technik v rámci mezistátní spolupráce, si postupem času vytvořil stabilní pracovní pozici, a i když se do podnikání nepustil, jeho profesní dráha byla úspěšná a dlouhodobá. Naopak mladší generace, jako například Anna (21 let), uvažuje více o profesním uplatnění v rámci většinové společnosti. V jejím případě je charakteristické propojení identity s většinovou kulturou a ochota angažovat se napříč komunitními i profesními prostředími. Jak sama uvedla: „Cítím se jako Češka, ale jsem zároveň hrdá na své kořeny.“

Zaměstnanecký poměr představuje pro mladší generaci často preferovanou formu pracovního uplatnění. Levon (16 let) ještě studuje, ale již přemýšlí o budoucnosti v hybridní kulturní rovině. Přestože arménština pro něj není zcela přirozená, dochází do komunitního kroužku a plánuje navštívit Arménii. Mariam (34 let), učitelka arménštiny, se snaží předávat jazyk a kulturní povědomí mladším generacím, ale sama se profesně angažuje v komunitním sektoru, což ukazuje alternativní cestu profesní integrace, propojenou s uchováváním kulturní identity.

Výzkumy potvrzují, že v komunitě není podnikání jedinou cestou. Podle Lhotové (2009) existuje vedle podnikatelů řada zaměstnanců v běžných oborech ekonomiky. Dále Klvaňová (2006) uvádí, že Arméni v Brně si často díky kontaktům uvnitř komunity nacházeli zaměstnání, zejména v oblasti obchodu. Tento faktor ukazuje důležitost komunitního kapitálu i při zaměstnaneckém začlenění.

Volba mezi podnikáním a zaměstnaneckým poměrem tak závisí na řadě individuálních okolností. Zatímco starší generace Arménů upřednostnila podnikání z důvodů jazykové bariéry a kulturní tradice, mladší generace využívá vyšší vzdělání a jazykové dovednosti k tomu, aby pronikla do odborných profesních struktur. Obě cesty však mohou vést k úspěšné ekonomické integraci, přičemž každá klade odlišné požadavky na míru adaptace, iniciativy a kulturní navigace v hostitelské společnosti.

==== Vztahy mezi Arménií a Českou republikou ====

Vztahy mezi Arménií a Českou republikou jsou založeny na vzájemném respektu, diplomatickém dialogu a postupně se rozvíjející spolupráci v politické, ekonomické, kulturní i vzdělávací oblasti. Česká republika uznala nezávislost Arménie po rozpadu Sovětského svazu a diplomatické styky byly navázány dne 5. ledna 1993.

V březnu 2011 zahájila provoz arménská ambasáda v Praze, jejíž slavnostní otevření proběhlo v listopadu téhož roku za účasti arménského ministra zahraničních věcí Edvarda Nalbandiana a tehdejšího ministra zahraničních věcí ČR Karla Schwarzenberga.

České velvyslanectví v Jerevanu bylo zřízeno v květnu 2012. V počáteční fázi sídlilo v prostorách polské ambasády, a to v rámci visegrádské iniciativy sdílení prostor zastupitelských úřadů. V roce 2015 byl do Jerevanu jmenován rezidentní mimořádný a zplnomocněný velvyslanec České republiky, byla otevřena vízová a konzulární sekce a velvyslanectví přesídlilo do samostatných prostor ((Velvyslanectví České republiky v Jerevanu. Vzájemné vztahy. Online. [cit. 2025-06-24]. Dostupné z: https://mzv.gov.cz/yerevan/cz/vzajemne_vztahy/index.html)).

**Politická spolupráce** mezi oběma zeměmi se rozvíjí stabilně a partnersky. Česká republika dlouhodobě podporuje mírové řešení konfliktu v Náhorním Karabachu, respekt k mezinárodnímu právu a otevřený diplomatický dialog. Arménie projevuje zájem o prohlubování vztahů se zeměmi Evropské unie, včetně České republiky. Obě země spolupracují v rámci Východního partnerství EU, Rady Evropy a dalších mezinárodních platforem.

Například v květnu 2023 se premiéři České republiky a Arménie setkali v Praze a podepsali společné prohlášení o bilaterálních vztazích. Během jednání diskutovali o posílení ekonomické spolupráce, podpoře demokracie a vzdělávání. Český premiér zároveň vyjádřil obavy ohledně humanitární situace v Náhorním Karabachu.

//Obrázek č 8. Setkání premiérů Česka a Arménie. Zdroj:// https://vlada.gov.cz/cz/media-centrum/aktualne/premier-fiala-prijal-v-kramarove-vile-predsedu-vlady-armenske-republiky-nikolu-pasinjana--205189/#

**Ekonomické vztahy** zatím nejsou výrazné, ale existuje potenciál pro jejich další rozvoj. Mezi perspektivní oblasti spolupráce patří zejména strojírenství, energetika, farmaceutický průmysl, zemědělství a informační technologie. V posledních letech roste zájem českých firem o investice na arménském trhu, zejména v oblasti moderních technologií a obnovitelných zdrojů energie.

Jaderná energetika představuje důležitou oblast spolupráce mezi Arménií a Českou republikou. Metsamorská jaderná elektrárna, která pokrývá přibližně 40 % spotřeby elektřiny v Arménii, čelí výzvám spojeným s technickým stářím a umístěním v seismicky aktivní oblasti. Česká firma Škoda JS zde dlouhodobě působí – dodává moderní technologie pro řízení reaktoru, monitoruje bezpečnost provozu a spolupracuje s místními odborníky. V roce 2017 začala Česká exportní banka podporovat tyto aktivity finančními zárukami. Spolupráce pokračuje i prostřednictvím dalších českých firem a institucí, například ČEZ a Tacticaware, které se podílejí na posilování bezpečnostní infrastruktury elektrárny.

//Obrázek č 9. Jaderná elektrárna v Metsamoru. Zdroj:// https://wikimapia.org/4963743/cs/Jadern%C3%A1-elektr%C3%A1rna-Metsamor

**Kulturní výměna** hraje důležitou roli ve vzájemném porozumění. V České republice působí arménská apoštolská církev, stejně jako organizace arménské diaspory, které organizují různé kulturní akce, výstavy a festivaly. Česká republika rovněž přispívá k uchování arménského kulturního dědictví a podporuje akademické a kulturní projekty.

Dne 28. února 2024 vystoupila v pražském Obecním domě arménská sopranistka Juliana Grigoryan spolu s mongolským barytonistou Amartuvshinem Enkhbatem za doprovodu Pražského filharmonického orchestru. Zazněly árie z italských oper i Dvořákova Rusalka. Koncert zakončila Grigoryan duchovní písní „Havun, Havun“. Akce se konala pod záštitou arménského velvyslance v ČR Ašota Hovakimjana.

//Obrázek č 10. Zpěvačka Juliana Grigoryan. Zdroj:// https://cz.mfa.am/en/news/2025/02/28/at-the-splendid-smetana-hall-of-the-municipal-house-of-prague-the-concert-featuring-the-talented-ar/14137

**Spolupráce v oblasti vzdělávání a vědy** se prohlubuje prostřednictvím výměnných programů, jako jsou Erasmus+ nebo Mezinárodní visegrádský fond. Stále více arménských studentů studuje na českých vysokých školách, a zároveň se rozvíjí institucionální partnerství mezi univerzitami obou zemí.

Univerzitní spolupráce mezi Arménií a Českou republikou má dlouhodobý a dynamicky se rozvíjející charakter. Arménská státní pedagogická univerzita (ASPU) spolupracuje s Univerzitou Pardubice již od roku 2016 a nově také s Masarykovou univerzitou v rámci programu Erasmus+. Partnerství zahrnuje výměnu studentů i akademiků, společné výzkumné projekty a odborné publikace, včetně komparativní studie o inkluzivním vzdělávání. V roce 2023 byl navíc zahájen mezinárodní projekt T4GREEN zaměřený na zelenou a digitální transformaci vzdělávání, do kterého je zapojeno 13 institucí z různých zemí ((Velvyslanectví České republiky v Jerevanu. Úspěšná česko-arménská univerzitní spolupráce. Online. [cit. 2025-06-24]. Dostupné z: https://mzv.gov.cz/yerevan/cz/kultura_a_skolstvi/uspesna_cesko_armenska_univerzitni.html)).
===== Závěr =====
Tato práce se zabývala historickým vývojem, současným postavením a integračními procesy arménské komunity v České republice. Cílem bylo zjistit, jak se tato menšina adaptovala v novém prostředí, jaké faktory ovlivňují její každodenní život, a jakým způsobem si zachovává vlastní kulturní identitu.

Z analýzy dostupné literatury i z rozhovorů s respondenty vyplynulo, že arménská komunita v Česku je relativně malá, avšak dobře organizovaná a kulturně aktivní. Historie přítomnosti Arménů sahá až do středověku, nicméně většina současné diaspory vznikla po roce 1990 v důsledku války v Náhorním Karabachu, ekonomické krize a rozpadu Sovětského svazu. Tito novodobí migranti se úspěšně usadili zejména v Praze a Brně a přispěli ke kulturní i ekonomické rozmanitosti hostitelské společnosti.

Empirická část práce ukázala, že mladí Arméni, často narození již v Česku, jsou plně integrováni do většinové společnosti, navštěvují české školy a ovládají český jazyk na vysoké úrovni. Zároveň si však udržují vztah ke své původní kultuře díky rodinné výchově, sobotním školám, kulturním akcím a komunitním organizacím, jako jsou Arménský dům a Česko-arménská společnost. Arménská identita zůstává silným prvkem osobního i kolektivního vědomí, přičemž jazyk, náboženství a historická paměť hrají zásadní roli v jejím uchovávání.

Na základě výzkumu lze konstatovat, že arménská menšina představuje příklad úspěšné integrace, která však není bez výzev – jazykové bariéry u nově příchozích, omezené uznávání kvalifikací, nebo generační rozdíly v míře zapojení do komunitního života jsou stále aktuálními tématy. Přesto se komunita dynamicky rozvíjí, udržuje své tradice a přispívá k mezikulturnímu dialogu v české společnosti.
===== Prezentace =====
{{ :ls2025:armeni_v_ceske_republice.pptx |}}

===== Dokumentární film =====
===== Seznam použitých zdrojů =====

**Knihy, články, diplomové a bakalářské práce**

DRBOHLAV, Dušan a Dagmar DZUROVÁ. “Where Are They Going?”: Immigrant Inclusion in the Czech Republic (A Case Study on Ukrainians, Vietnamese, and Armenians in Prague). International Migration, 2007, roč. 45, č. 2, s. 69–95. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/230360327_Where_Are_They_Going_Immigrant_Inclusion_in_the_Czech_Republic_A_Case_Study_on_Ukrainians_Vietnamese_and_Armenians_in_Prague1

SUMLENNY, Sergej. Čeští Arméni – malá komunita s velkým potenciálem. 21. století, 2007, č. 1 (5). Dostupné z: https://cyberleninka.ru/article/n/cheshskie-armyane-malenkaya-obschina-s-bolshim-potentsialom

MEZHLUMYAN, Marta. The Armenians in the Czech Republic. Journal of Armenian Studies, 2023, vol. 2, pp. 93–109. DOI: 10.54503/1829-4073-2023.2.93-109. Dostupné z: https://arar.sci.am/publication/391587
arar.sci.am

STRANDOVÁ, Vendula. Každodenní život mladých Arménů v České republice a jejich vztah k arménské i české kultuře. Diplomová práce, Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. 2022. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/x4sez/DP_Strnadova.pdf

DER MATOSSIAN, Bedross. Explaining the Unexplainable: Recent Trends in the Armenian Genocide Historiography. Journal of Levantine Studies, 2015, roč. 5, č. 2, s. 143–166. ISSN 2221-2698.

BENDA, Ondřej. Geopolitické aspekty války o Náhorní Karabach (2020). Diplomová práce. Západočeská univerzita v Plzni, 2023.

VAŇÁSEK, Jakub. Arménská genocida a její vliv na současnou Arménii. Bakalářská práce. Praha: Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, 2019.

LHOTOVÁ, Jana. Arménská komunita v ČR na pozadí konceptu transnacionální migrace. Diplomová práce. Praha: Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, 2009.

KARAPETIAN, Anna. The Forging of Armenian Art in the Czech Republic. Series Byzantina: Studies on Byzantine & Post-Byzantine Art, 2023, roč. 21, s. 167. ISSN 1733-5787.

OGANESJAN, Anait. Čeští Arméni aneb patříme sem, ale nesplyneme. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, 2014.

MAROUŠEK, J. Arméni v České republice. Výzkumná zpráva pro Ministerstvo Vnitra. Etnologický institut AV ČR, Praha 2001.

KLVAŇOVÁ, Radka. Na cestě za důstojným životem: motivy a strategie migrace Arménů žijících v Brně. Magisterská diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, 2006.

**Internetové zdroje**

The Government of the Republic of Armenia. Demographics. [online]. [cit. 2025-06-01]. Dostupné z: https://www.gov.am/en/demographics/

SUMLENNY, Sergej. Čeští Arméni – malá komunita s velkým potenciálem. [online]. 2007. [cit. 2025-06-25]. Dostupné z: https://www.noravank.am/eng/articles/detail.php?ELEMENT_ID=3719

DRBOHLAV, Dušan a Dagmar DZUROVÁ. “Where Are They Going?” Immigrant Inclusion in the Czech Republic. [online]. 2007. [cit. 2025-06-25]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/230360327_Where_Are_They_Going_Immigrant_Inclusion_in_the_Czech_Republic_A_Case_Study_on_Ukrainians_Vietnamese_and_Armenians_in_Prague1

MEZHLUMYAN, Marta. The Armenians in the Czech Republic. [online]. 2023. [cit. 2025-06-25]. Dostupné z: https://arar.sci.am/Content/364353/93-109.pdf

SUNY, Ronald Grigor. Armenian Genocide. In: 1914–1918-online. International Encyclopedia of the First World War [online]. Version 1.0. 26 May 2015 [cit. 2025-06-22]. Dostupné z: https://encyclopedia.1914-1918-online.net/pdf/1914-1918-Online-armenian_genocide-2015-05-26.pdf

DER MATOSSIAN, Bedross. Explaining the Unexplainable: Recent Trends in the Armenian Genocide Historiography. Journal of Levantine Studies, 2015. [online]. [cit. 2025-06-22]. Dostupné z: https://surl.li/biijfe

LHOTOVÁ, Jana. Arménská komunita v ČR na pozadí konceptu transnacionální migrace. [online]. 2009. [cit. 2025-06-25]. Dostupné z: https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/26506/DPTX_2006_2_11310_MDIPL001_169170_0_36503.pdf

STRANDOVÁ, Vendula. Každodenní život mladých Arménů v České republice. [online]. 2022. [cit. 2025-06-25]. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/x4sez/DP_Strnadova.pdf

NAIRI – Arménský dům v Praze. [online]. [cit. 2025-06-25]. Dostupné z: https://nairi.webnode.cz/armensky-dum/

MARLENKA international s.r.o. Náš příběh. [online]. Frýdek-Místek: MARLENKA. [cit. 2025-06-22]. Dostupné z: https://www.marlenka.cz/cs/nas-pribeh

Velvyslanectví České republiky v Jerevanu. Vzájemné vztahy. [online]. [cit. 2025-06-24]. Dostupné z: https://mzv.gov.cz/yerevan/cz/vzajemne_vztahy/index.html

Velvyslanectví České republiky v Jerevanu. Úspěšná česko-arménská univerzitní spolupráce. [online]. [cit. 2025-06-24]. Dostupné z: https://mzv.gov.cz/yerevan/cz/kultura_a_skolstvi/uspesna_cesko_armenska_univerzitni.html

Komentář k úpravám

Poznámka: Tím, že editujete tuto stránku, souhlasíte, aby váš obsah byl licencován pod následující licencí: CC Attribution-Share Alike 4.0 International

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web

Nástroje pro stránku