• Katalánci – Přibližně 7,5 milionu (hlavně ve Španělsku, ale i ve Francii a Itálii).
• Vlámové – Přibližně 6,7 milionu (především v Belgii, kde ale sdílejí stát s Valony).
• Skotové – Přibližně 5,5 milionu (ve Skotsku, Spojené království).
• Sicilané – Přibližně 5 milionů (převážně na Sicílii v Itálii).
• Valoni – Přibližně 3,6 milionu (především v Belgii)
• Baskové – Přibližně 3 miliony (hlavně ve Španělsku a Francii).
• Galicijců je přibližně 2,4–2,7 milionu, přičemž většina žije v autonomním společenství Galicie na severozápadě Španělska. Kromě toho existují významné galicijské komunity v Latinské Americe (zejména v Argentině, Brazílii a na Kubě) a v jiných částech Španělska.
• Sardové – Přibližně 1,6 milionu (převážně na Sardinii v Itálii).

• Bavoři (Bavoráci) – Přibližně 13 milionů (hlavně v Německu).
• Romové – Přibližně 10–12 milionů (rozptýleni po celé Evropě, bez vlastního území).
• Rusíni – Přibližně 1,5 milionu (žijí na Ukrajině, Slovensku, Polsku, Maďarsku a Srbsku).
• Kosovští Srbové – Přibližně 1,2 milionu (žijící v Kosovu, kde nemají samostatný stát).
• Kurdové (v Turecku a menší komunity v Evropě) – Počet se liší, v Turecku přes 10 milionů, ale většina z nich je mimo Evropu.

U některých z těchto skupin (např. Vlámové, Valoni, Bavoráci) je otázka státnosti spíše politická, protože jsou součástí zavedených států s vysokou autonomií. Naopak skupiny jako Romové či Rusíni jsou rozptýlené bez jasně definovaného území.

Portugalsko

• Romští „Ciganos“ – Portugalští Romové („Ciganos“) se v zemi objevili už v 15. století, ale dodnes čelí vysoké míře sociálního vyloučení. Přesto ovlivnili portugalskou kulturu – některé prvky jejich hudby pronikly i do tradičního fado.
• Afroportugalci – Mnoho Afroportugalců pochází z bývalých kolonií (Angola, Mosambik, Kapverdy, Guinea-Bissau). Část z nich byla přivezena už v době otroctví (Portugalsko zrušilo otroctví až v roce 1869). Například v Lisabonu je silná kapverdská komunita, která ovlivnila tamní hudební scénu.
• Mirandština – druhý oficiální jazyk Portugalska – Malá etnická skupina Mirandésů v severovýchodním Portugalsku mluví jazykem mirandština, který je oficiálně uznán od roku 1999. Je to jediné místo na světě, kde se tímto iberorománským jazykem hovoří.

Španělsko

• Baskové – tajemství jazyka – Baskičtina (euskera) je jazykový izolát, což znamená, že nemá žádné příbuzné jazyky. Lingvisté stále nevědí, odkud pochází, a její původ je záhadou.
• Katalánci vs. Španělé – Katalánština má více mluvčích než dánština či finština, přesto Katalánci bojují o její oficiální uznání v EU. Odmítají označení za „dialekt“ a historicky se považují za samostatný národ.
• Gitanos – španělští Romové – Španělští Romové (Gitanos) mají vlastní jazyk „Caló“, který je směsí romštiny a španělštiny. Ovšem málokdo z mladší generace ho dnes ovládá. Gitano kultura měla obrovský vliv na flamenco.
• Galicijci a jejich údajné keltské kořeny – (Gallegos) mají mnoho společného s Kelty – jejich hudba se hraje na dudy a v jejich folkloru jsou pohanské prvky jako u Irů či Skotů.
• Až 300 tisíc Španělů mluví arabsky – Ve městech Ceuta a Melilla (španělské exklávy v Africe) je velká komunita mluvčích marocké arabštiny. Arabština je tam běžně slyšet v ulicích i na úřadech.

Gibraltar

• Největší britská menšina v Evropě – Gibraltarci jsou britskými občany, ale většina z nich má španělské, italské či maltské předky. Tvoří unikátní komunitu odlišnou jak od Britů, tak od Španělů.
• Jazyk „Llanito“ – Místní mluví jazykem Llanito, což je směs angličtiny, španělštiny, italštiny a dalších jazyků. Například věta „I’ll see you later“ se v Llanitu může říct jako „Te veo luego, okay?“.
• Střet dvou světů – Gibraltar je jediným místem, kde se na tak malé ploše potkávají britské puby, španělská siesta a maurské dědictví v architektuře.
• Britská základna – ale silná španělská identita – I když Gibraltar patří Británii, většina místních cítí kulturní blízkost ke Španělsku. Většina obyvatel doma mluví španělsky, ale vzdělání a oficiální dokumenty jsou v angličtině.

Andorra

• Nejmenší multietnický stát v Evropě – Přestože má Andorra jen asi 80 000 obyvatel, Andořané tvoří jen třetinu populace. Zbytek tvoří Španělé, Portugalci a Francouzi.
• Portugalci – neviditelná menšina – Více než 15 % obyvatel Andorry tvoří Portugalci, ale Andorra jim až do 90. let 20. století neudělovala občanství.
• Jediný oficiální jazyk – katalánština – Ačkoliv většina lidí mluví španělsky nebo francouzsky, oficiálním jazykem je katalánština. Andorra je jediným státem, kde je katalánština státním jazykem.
• Dvojvládí – Francie a Španělsko – Andorra má dodnes dvě „knížata“: prezidenta Francie a biskupa z katalánského Seu d’Urgell. Je to poslední feudální stát Evropy.

🗺️ Andorra – historicko-sociálně-ekonomický přehled

🌍 Etnické složení a jeho vývoj

🧾 Daňový systém

💶 Životní náklady – proč je draho?

🕰 Časová osa – Francie a její proměny

Francie nese jméno po germánském kmeni Franků, kteří se v 5. století usadili v romanizované Galii a postupně splynuli s místním obyvatelstvem. Ač byli původně barbarským kmenem ze severu, přijali křesťanství, převzali latinskou kulturu a jejich jazyk zanikl – ale jejich jméno zůstalo. Dnešní Francouzi tedy nejsou germánský národ, ale románský národ s germánským jménem, což je krásný paradox evropských dějin.

🌍 Francie v koloniálním kontextu

Francie – Stát (ne)jednoty

🧳 Přistěhovalci a francouzská realita

Francie je dnes jednou z evropských zemí s největším podílem přistěhovalců a jejich potomků – odhaduje se, že až 20 % obyvatel má imigrantský původ.

Většina přistěhovalců pochází z bývalých francouzských kolonií. Největší skupiny:

1. Alžírsko – největší komunita (kvůli historickému propojení – Alžírsko bylo dokonce formálně součástí Francie).
2. Maroko a Tunisko – pracovní migrace po druhé světové válce.
3. Mali, Senegal, Pobřeží slonoviny, Guinea – migrace z frankofonní západní Afriky.
4. Kambodža, Vietnam, Laos – především uprchlíci po pádu Indočínských režimů.
5. Komory, Réunion, Haiti – částečně i z dodnes francouzských zámořských území.

Mnoho těchto lidí získalo francouzské občanství automaticky nebo usnadněně – kvůli statusu svých zemí jako bývalých kolonií či zámořských území.

Vliv na bývalé kolonie – ekonomika a měna

Francie si v bývalých koloniích ponechala neformální vliv skrze různé nástroje:

- Frank CFA – měna používaná ve 14 afrických zemích, formálně vázaná na euro, ale s garancemi od Francie. Kritici tvrdí, že jde o formu ekonomické nadvlády. - Francouzština jako úřední jazyk – slouží jako prostředek kulturní a vzdělávací dominance. - Vojenské základny – Francie má přítomnost v Mali, Nigeru, Čadu, Djibuti atd. - Politický vliv – podpora „spřátelených“ afrických prezidentů, často bývalých vojenských činitelů. - Migrace a diaspora – výhody v udělování víz, přístup ke vzdělání a pracovnímu trhu pro některé země (např. frankofonní Afrika).

Francie tím vytváří moderní neokoloniální systém – bez přímé správy, ale s mocným vlivem.

🎭 Francouzská kultura – silná značka, ale roztříštěná realita

Francie se prezentuje jako jednotná kulturní velmoc: Eiffelovka, haute couture [ótkutýr] - znamená doslova „vysoké šití“ – označuje nejprestižnější, ručně vyráběnou luxusní módu z Paříže – jde o originální modely šité na míru, šanson ¹⁾, víno, filozofie, Voltaire, Camus…

Ale reálná kulturní krajina je nesmírně roztříštěná:

Regionální identity

1. Bretaň, Alsasko, Korsika, Baskicko, Provence… – každá oblast má své zvyky, jazyk, folklor.
2. Některé skupiny (např. Korsičané) usilují o autonomii, nebo alespoň kulturní uznání.

🧳 Kdo tvoří dnešní Francii?

⛪ Náboženský obraz Francie

🌍 Koloniální otisk ve Francii

🎭 Francouzská kultura – jednotná maska, rozmanitá realita

🧠 Otázky k zamyšlení nebo diskusi

1. Jak se projevuje koloniální minulost Francie v její dnešní populaci?
2. Proč se některé regionální jazyky udržely, a jiné téměř vymizely?
3. Může být Francie „jedním národem“ i přes tuto rozmanitost?
4. Jak ovlivňuje napětí mezi sekularismem a náboženstvím každodenní život?