Šabat, sedmý den v týdnu věnovaný odpočinku, je klíčovým prvkem židovské tradice a identity. Jeho dodržování a vnímání se však může výrazně lišit v závislosti na geografickém a kulturním kontextu. Tato práce se zaměřuje na porovnání slavení Šabatu mezi mladou generací v Izraeli a České republice, zkoumá jeho projevy ve veřejném prostoru obou zemí, identifikuje hlavní překážky a výzvy při jeho dodržování v ČR ve srovnání s Izraelem a analyzuje, jak slavení Šabatu ovlivňuje každodenní život, včetně práce, dopravy a veřejných služeb, v obou zemích.

Cílem této práce je porovnat slavení Šabatu mezi mladou generací v Izraeli a České republice, analyzovat jeho projevy ve veřejném prostoru, identifikovat hlavní překážky a výzvy při jeho dodržování v ČR ve srovnání s Izraelem a zjistit, jak slavení Šabatu ovlivňuje každodenní život v obou zemích.

Hlavní výzkumná otázka:Jak se liší vnímání a slavení Šabatu mezi mladou generací v Izraeli a České republice a jaké jsou hlavní faktory ovlivňující tyto rozdíly?

Podotázky

• Jak vnímá a interpretuje Šabat mladá generace v Izraeli a v České republice?
• Jak se Šabat projevuje ve veřejném prostoru v Izraeli a jak v ČR?
• Jaké jsou hlavní překážky a výzvy pro dodržování Šabatu v ČR ve srovnání s Izraelem?
• Jak slavení Šabatu ovlivňuje každodenní život (práce, doprava, veřejné služby) v Izraeli a jaké má paralely či rozdíly v ČR?

1. Jak vnímá a interpretuje Šabat mladá generace v Izraeli a v České republice?

Hatch a Marks (2022) ve své studii „Sanctuary in Time“ popisují Šabat jako čas, který slouží k odpočinku a zastavení v rychlém každodenním životě. Pro mladou generaci to už není jen o striktním dodržování náboženských pravidel, ale spíš najít čas pro klid, rodinu a přátele. Autoři ukazují, že Šabat je vnímán jako způsob, jak si zachovat spojení s tradicí a zároveň ho přizpůsobit modernímu životnímu stylu, například vypnout telefon, sejít se s blízkými nebo se na chvíli věnovat sobě.

Ve studii ,,The Individual Spaces of Interpretation for the Collective Social Construction of the Jewish Sabbath in Israel“ říká Shufan-Biton (2023), že mladí Izraelci často Šabat neprožívají přesně podle halachy neboli židovského náboženského práva, ale hledají vlastní způsoby, jak se do něj zapojit. Pro někoho to znamená výlet do přírody, pro jiného tichý večer doma. Autorka upozorňuje, že právě určitá flexibilita dává mladým lidem větší svobodu v tom, jak Šabat slavit. Přestože se způsoby liší, podle autorky zůstává Šabat silným prvkem židovské identity.

V České republice se situace liší. Zoufalá (2022) ve studii ,,Ambivalence, Dilemmas, and Aporias of Contemporary Czech Jewish Lived Experience“ popisuje, že mladí čeští Židé často nejsou vychováváni v nábožensky aktivních rodinách a k tradici si vztah hledají sami. Šabat je pro ně spíš kulturní než náboženský pojem. Místo přísného dodržování zákazu práce nebo cestování si vybírají aktivity, které jim dávají smysl, například páteční večeři s rodinou nebo účast na komunitní bohoslužbě. V sekulárním prostředí (nábožensky neutrálním) jako je Česko, je těžší udržet náboženské zvyklosti, a tak se často proměňují do podoby, která je jim osobnější.

2. Jak se Šabat projevuje ve veřejném prostoru v Izraeli a jak v České republice?

V Izraeli je Šabat znát téměř na každém kroku. Friedman (2016) ve své studii ,,An Israeli Shabbat. The Israel Democracy Institute“ popisuje, že se už v pátek odpoledne začíná městský život zpomalovat – obchody zavírají, autobusy přestávají jezdit, ulice se vyprazdňují. Tento útlum veřejného života není jen formální, ale je součástí celé společnosti. Pro mnoho lidí je Šabat časem klidu, času trávení s rodinou nebo přáteli.

Naopak v České republice je Šabat téměř neviditelný. Zoufalá (2022) v ,, Ambivalence, Dilemmas, and Aporias of Contemporary Czech Jewish Lived Experience“ popisuje, že pro většinu obyvatel se jedná o běžný den bez jakýchkoli omezení. Veřejný prostor se nijak nepřizpůsobuje náboženským potřebám židovské komunity. Pokud se něco děje, pak výhradně v rámci židovských obcí jako například páteční večeře v komunitním centru nebo bohoslužby v synagoze. Tyto aktivity mají ale spíš vnitřní charakter a pro většinovou společnost zůstávají neviditelné.

3. Jaké jsou hlavní překážky a výzvy pro dodržování Šabatu v České republice ve srovnání s Izraelem?

Zatímco v Izraeli je společnost i infrastruktura nastavena tak, aby dodržování Šabatu umožnila např. pracovní volno, zavřené obchody nebo omezená doprava, v České republice taková podpora neexistuje. Zoufalá (2022) ve své studii ,,Ambivalence, Dilemmas, and Aporias of Contemporary Czech Jewish Lived Experience“ vysvětluje, že to klade na jednotlivce větší nároky. To znamená že si musí sami vytvořit podmínky pro to, aby mohli Šabat nějak slavit. To může být náročné například pro studenty nebo pracující, kteří nemají možnost si upravit rozvrh.

Cramsey (2013) k tomu přidává historický kontext. Ve své studii ,,Uncertain Citizenship: Jewish Belonging and the Ethnic Revolution in Poland and Czechoslovakia“ popisuje jak byly židovské náboženské praktiky v Československu dlouhodobě potlačovány, a to má důsledky dodnes. Většina české společnosti je silně sekulární a k náboženství má spíš rezervovaný vztah. Pro mladé české Židy to znamená, že často nemají vzory ani infrastrukturu, která by jim pomohla se k Šabatu přirozeně dostat.

4. Jak slavení Šabatu ovlivňuje každodenní život (práce, doprava, veřejné služby) v Izraeli a jaké má paralely či rozdíly v České republice?

V Izraeli je Šabat hluboce zakořeněný do rytmu společnosti. Friedman (2016) a jeho studie ,,An Israeli Shabbat. The Israel Democracy Institute“ popisuje, jak se život zpomalí – lidé nepracují, nejezdí MHD, televize vysílá jiný program. Pro mnoho Izraelců je to vítané zpomalení, které pomáhá vyvážit hektický pracovní týden. A i když ne všichni Šabat dodržují nábožensky, ten den má pro většinu symbolický a společenský význam.

V České republice nic takového nenajdeme. Podle Zoufalé (2022) a její studie ,,Ambivalence, Dilemmas, and Aporias of Contemporary Czech Jewish Lived Experience“ neexistují žádná veřejná omezení, která by s Šabatem souvisela. Lidé pracují, nakupují, jezdí na výlety. Židé, kteří chtějí Šabat dodržovat, si tak musí sami najít způsob, jak se odlišit od běžného provozu, například tím, že si vypnou telefon, nevaří nebo se účastní bohoslužby. Tyto formy však závisí na osobním rozhodnutí a nejsou podporovány okolním prostředím.