Toto je starší verze dokumentu!

---



A MOJŽÍŠ PRAVIL GOLDSTEINOVI

Slavností Pesah si připomínáme svůj odchod z Egypta, kde jsme se stali, jak známo, obětmi reakčního pracovního záko- nodárství faraónů. Poté, co naši předkové opustili zemi, v níž byli utlačováni, putovali ještě dlouho pouští, aby přivykli svo- bodě. Tento proces přivykání prý trval čtyřicet roků. Někdy však má člověk pocit, jako by stále ještě nebyl zcela ukončen.

Nad stanovým táborem se snesla noc. Mezi dětmi Izraele panoval neklid. Uplynulo již několik týdnů od chvíle, kdy Moj- žíš vystoupil na horu a dosud o něm nedošly žádné zprávy. Ži- dé postávali v hloučcích a diskutovali. Se zalíbením hovořili o četných strastech, které je provázely na dlouhé cestě z Egypр- ta.

Suchý pouštní vítr smetal horké víry prachu s hory Sinaj. Do- bytek se škubal v ohlávkách a ustrašené bučení se neslo okolní temnou bezútěšnou pustinou. Tábor obléhala smečka šakalů. Jejich chechtot zněl téměř lidsky. Němě a hrozivě s do tmy ty- čila hora Sinaj.

V jednom z větších stanů seděla nehybná zamlklá skupina mužů v barevných burnusech. Jejich oči mžikaly v pološeru. Ženy seděly v koutě a mastnými hadry si stíraly pot z tváří. Velký a vousatý muž se ujal slova: Jochanan dávál„ pravil. „Doktor Šalomoun snímá.“ Dr. Salomoun sejmul a podsaditý Jochanan s kučeravými vlasy začal rozdávat. Partie pokeru trvala už od časného odpo-

ledne. Pfed Jochananem se kupila zlatá zrnka. Na našeho přítele si sedlo štěstí.„ bručel Pinky Goldstein, zamračený, věčně rozcuchaný chlapík. Pěkně nás tu obírá.“ ..Co z toho má,„ ozvala se z kouta Jochananova žena… Co s za to pořídím. Při tom výběru, který tady člověk nebo manu. A pro změnu manu nebo křepelky. křepelky. Jednoho dne mi z toho ještě narostou křídla a budu pryč, Je to tu k zoufání. Žádné okurky, rajčata, cibule nebo čes nek. Ani za všechno zlato Izraelitů…“ má. Křepelky A pak zase

ek dvedu vás z Egypta do země opusti medema m kendjiž po někud koktavý způsob Mojžíšovy řeči. Zatracení sionisté,„ dodal.

Odkdyž si vzpomenu na tu hovězí pečeni, kterou mi švagr vždy posílal z Gošenu…“ Dr. Šalomoun povzdechi a bylo sly šet, jak se mu v ústech za velkými zažloutlými zuby sbíhají sli ny. „Každý rok nám vykrmil tele. Každý rok. Až toho bláznivé ho egyptského kapitána najednou napadlo celou vesnicí vypá lit a obyvatele rozčtvrtit. Od té doby jsem takové telecí řízky

nejedl. Jo, to bývaly časy…„ Na chvíli zavládlo ticho. Bylo slyšet jen vytí hlídacích psú před táborem.

„Aby bylo jednou provždy jasno,“ ujal se Pinky Goldstein znovu slova,,,odchod z Egypta pokládám prostě za pitomost. Znovu a znovu si kladu otázku: Co tu v poušti mám co pohle dávat já, Pinky Goldstein, Egypťan izraelitského vyznání? Ve- dlo se mi v Egyptě snad špatně? Proč jsem tam nezůstal?„

„Protože jsi hlupák, Pinky. Proto.“ Do rozhovoru se vmísila Glorie, Pinkyho žena, zatímco si barvila obočí červeným práš- kovým vápencem.,,Jsi lehkověrný hlupák. Kolikrát jsem ti ří kala: Pinky, jsi intelektuál. Dozorci ti důvěřují, protože vidí, že nejsi jako ta ostatní pakáž. Mohl sis krásně zachovat své posta- vení. Ale to ne, on si musí jít do Kanaánu!„

„Miláčku,“ protestoval Pinky Goldstein,,, děláš, jako bych chtěl odejít stúj co stúj. Copak jsem Mojžíše neprosil znovu a znovu, aby nás laskavě nechal na pokoji, protože bychom Egypťanům rádi sloužili? Nebylo to nic platné. A že se situace nedala natrvalo udržet víš stejně dobře jako já. Koneckonců faraón přikázal zabít naše prvorozence.„

Nebuď směšný. Každý rozumný člověk ví, že by k provede- ní tohoto rozkazu nikdy nebylo došlo.“

„Ale přece jen proveden byl, miláčku. Vždyť Nil už byl plný mrtvých hebrejských dětí…„

„Ne v našem kraji. A vůbec všechno to začalo teprve když se Mojžíš vlastní vinou faraónovi znelíbil. Předtím nám nikdo nezkřivil ani vlas.“

Hráči odložili karty a naslouchali.

..Je pravda, že se v Egyptě muselo tvrdě pracovat,“ připojil se Jochanan. Práce však byla náležitě oceněna. Člověk žil v potu tváře. Ne jako zde, kde potrava padá z nebe. Ostatně, jakápak je to potrava, ta mana. To v Gošenu nebývalo. A když jsem nedodal předepsaný počet cihel, nikdy mě nebili déle, než bylo třeba.„

No, no. Jednou vás přece málem utloukli.“

To přeháníte. Tak zlé to zase nebylo. Nehledě k tomu, že dozorce konal jen svou povinnost, protože jsem vyslovil faraó- novo jméno. Má se faraónovo jméno vyslovovat? Nemá. Tomu říkám kázeň.„

„Faraón byl přísný, ale spravedlivý,“ přizvukoval Pinky Goldstein…Kdo pracoval poctivě a držel hubu, tomu se nic ne- stalo.„

„Mezi námi,“ pravil Jochanan,,,měli jsme dát na faraóna,

když nás nechtěl nechat odejít. Dobře věděl, co si má myslet o té sionistické propagandě. Teď tu trčíme a mřeme jako mou- chy.„

Poryv větru rozevřel závěs a vmetl do stanu horký pouštní písek. Dr Šalomoun mrštil rohem na pití do kouta a zhnuseně si odplivl.

„Čert vem tu vlažnou žbrundu. V Gošenu člověk nepotřebo- val žádné zázraky, aby dostal vodu. Dobrou pitnou vodu. A vůbec. Kéž bych tak zase byl ve své vkusně zařízené dvoupo- kojové jeskyni…“

Gloria si česala vlasy:

„Nehledě ani k tomu, že od předchozího zázraku už zase uplynuly celé týdny,„ řekla posměšně.

..Neštěstí je v tom,“ rozhovořil se dr. Šalomoun, „že Mojžíš

raději dá na Jetra, svého gójského tchána, než na židovské od-

borníky. A k čemu to vede? Ke kastovnímu systému se samými

plukovníky a kapitány a podobnou čeládkou. Úroky se vybírat

nesmějí. Jak chce za těchto okolností vyrovnat rozpočet? Nebo

si vezměte ten idiotský nový zákon o otrocích. Kdo ještě bude

chtít investovat, když se otroci musí každých sedm let propu-

stit?„ ..Áron prý plánuje nový systém zdanění zlata,“ hlesl Pinky. „To nás dočista odrovná.„

..Rád bych věděl, jak Mojžíš na hoře pořídil,“ zabručel dr. Šalomoun.

Jochanan se poškrábal na bradě, jeho hlas zněl spiklenecky. ..Poslechněte si káhirský rozhlas,„ řekl… Kolují pověsti, že se năm má umožnit návrat. Nevím však nic konkrétního. Faraón prý trvá na usmrcování našich prvorozenců, ale jinak nám sli- buje lidské zacházení, spořádanou práci a zajištěné zásobová- ní… Mojžíš by přirozeně musel být vydán…“ Muži dali hlavy dohromady.

Právě v tom okamžiku Mojžíš dostal od Pána kamenné desky s desaterem přikázání.