Ne vždy tě doma přivítají dortem a transparentem. (Klasický homecoming.)

Ježíš se vrací domů jako vítěz. Ďábel je sice dočasně KO, ale pokušení jen změnilo taktiku a kulisy: teď se schovává v srdcích lidí, kteří ho znají nejlíp. Teď číhá v očích sousedů, kteří ho pamatují jako kluka s pilkou a hoblíkem.

Blíží se k domovu a všude, kudy prochází, lidé naslouchají. Učí v synagogách¹⁾, sbírá kladné recenze a duchovní lajky. A tak dojde domů – do Nazareta.

Tam to nejdřív vypadá jako idylka:

„Hele, to je přece náš Ježíš! Ten tesařovic kluk! Už je z něj rabín!“
Jde do synagogy. Podají mu svitek proroka Izajáše a on čte:
„Duch Hospodinův je nade mnou… přináším radostnou zvěst chudým… propuštění zajatým… slepým zrak… svobodu zdeptaným…“
Všichni ztichnou. A Ježíš řekne:
„Dnes se tohle proroctví naplnilo. Přímo tady. Přímo teď.“

Chvíli to vypadá, že mu budou tleskat. Ale pak… drobná poznámka v sále:
„Počkej… tenhle? Ten kluk od Josefa nás chce poučovat? To jako vážně?“

A Ježíš přepne přímo na tvrdý mód:
„Vím, co si teď myslíte: Ukaž nám ty své triky, které jsi dělal jinde. Proč by měl být prorok doma vážený, že jo?“
A přidá příběhy – o tom, jak Bůh posílal proroky k pohanům, ne k Izraelcům.

A najednou je po atmosféře.

Tohle už nebyl ten hodný kluk z Nazareta. Tohle byl někdo, kdo jim právě strhl masku zbožnosti.
A oni to vědí. Cítí to. A nenávidí ho za to. „Já z něj mám velmi špatný pocit!“

Lidi (nahlas): „Tak to si dost přehnal chlapečku! Nás chceš srovnávat s pohany? To už je moc. Tohle ti nedarujeme, kluku!“

A z duchovního shromáždění se stane lynčující dav.
Ruce zaťaté, vztek v očích. Hotovo, Ježíši. Skála pod městem vypadá jako dokonalé místo pro rychlý konec kariéry.

Ježíšův klid: „Předpokládáte, že mě zabijete. Já to tak nevidím.“

A Ježíš si jen tak projde jejich středem. Ne jako kouzelník.
Spíš jako ten, kdo ví, že jeho hodina ještě nepřišla.

Pointa:

– Někdy tě nejvíc zraní ti, kdo tě nejlíp znají.
– Největší odmítnutí může přijít od těch, kteří tě ještě včera obdivovali a chválili.
– A proroci nikdy neměli lehký homecoming.

🎭 Drama: 10/10 (od euforie k pokusu o vraždu během jednoho čtení)
😮 Zvrat: „Z místního kluka na veřejného nepřítele číslo 1 – za dvě minuty.“
😈 Ďábelskost kapitoly: jednou v pustině, podruhé ve svaté budově (a to kapitola ještě nekončí: za chvíli uvidíte!).

⚽ Sportovní komentář: A je to tu, vážení sportovní fanoušci — dlouho očekávaný zápas začíná slibně: hostující Ježíš přichází v plné duchovní formě, krásná práce v poli, přihrávka na Izajáše jak z partesu, to se musí líbit… Ale co to vidíme teď? Z tribun se ozývá první pískot, domácí ztrácejí nervy, tlak se stupňuje… ano, jsme svědky dvou naprosto odlišných poločasů! A teď — neuvěřitelné! Domácí přebírají iniciativu, táhnou hosta ven, ženou ho až na kraj hřiště — a pozor! To už je hodně za hranicemi pravidel! To mohl být opravdu ošklivý faul, nebojím se říct, že likvidační!“

„Rozhodčí mlčí, ale Ježíš… Ježíš odchází ze hřiště a kráčí dál. Žádný protest, i když teď by byl určitě na místě – jen ticho tam, kde ostatní křičí. A s tímto tichým gestem nám dává jasně najevo: zápas ještě neskončil.“ (Přijdou ještě horší chvíle).