Rusíni na Slovensku

Původ Rusínů se pojí především s oblastí Karpat a s příchodem prvních Slovanů do této oblasti. Do 20. století tvořili Rusíni v oblastech kolem Karpat, tedy na území Polska, Slovenska, Ukrajiny a Rumunska většinu obyvatelstva, toto území se také obecně nazývá Karpatská Rus. Ne všude se ale setkáme s označením Rusíni, v Polsku nalezneme Lemky, na Ukrajině Huculy. Rusíny jako menšinu už ale nenajdeme pouze v těchto oblastech, dnes jsou v menších skupinách rozprostřeni skoro po celém světě. Důvodem jejich rozmístění byl fakt, že v 19. století byl nedostatek práce a chudoba, proto mnoho Rusínů emigrovala, z počátku především do jižní oblasti uherského království, mnohem větší množství poté v letech 1880-1914 emigrovalo do severovýchodní části Spojených států amerických. Jako národností menšina byli Rusíni po dlouhá léta nuceni přijímat a hlásit se k jiným národnostem. Nechyběly ani snahy o samostatný rusínský stát, ty ale vždy ztroskotaly. V období prvních emigrací, tedy v 19. století, realizovala vláda v Uherském království politiku maďarizace, snažili se tedy asimilovat národností menšiny a přeměnit je na Maďary. Obecně tedy vždy existovaly snahy asimilace Rusínů, jakožto národnostní menšiny, k jiným národnostem. Ať už to bylo v 19. století k Maďarům, nebo poté ve 20. století k Ukrajincům. V důsledku tohoto „utlačování“ a „popírání“ své indenty to vypadalo, jakoby Rusíni pomalu vymizeli. Dnes se opět lidé začínají hlásit k tomu, že jsou Rusíni. Snaží se dostat do podvědomí lidí a ukázat, že tady stále jsou.

Jaká je situace rusínské menšiny na Slovensku?

Pro tuto práci byly použity kvantitativní a kvalitativní metody. Kvalitativní metoda byla zvolena z důvodu hlubšího poznání života Rusínů. Pro tuto metodu dva typy technik - semistandardizovaný rozhovor, kdy byly připraveny základní otázky pro respondenta, který poté nasměroval rozhovor podle svého uvážení. A nestandardizovaný rozhovor, kdy nejsou připravené žádné otázky a respondent si sám určuje směr svého vyprávění. Z kvantitativních metod se použila technika studium dokumentů. Tato technika napomohla k vytvoření prakticko-teoretické části. Převážně bylo čerpáno z odborných knih o rusínském etniku a dalších dokumentů získaných během výzkumu. Jako technika sběru dat byla aplikována technika semistandardizovaných rozhovorů, jejichž respondenti patřili do rusínského etnika.

První skupinou dotazovaných byli:

• ředitelka a další zaměstnanci Muzea rusínské kultury v Prešově
• ředitelka Ústavu rusínského jazyka a literatury na Prešovské univerzitě
• učitelka na Rusínské základní škole Čabiny.

Tyto rozhovory byly zaměřeny na historii a vývoj tohoto etnika, dále na jazyk a školství. V několik případech byly doplněny o osobní zkušenosti. Druhou skupinou byly obyvatelky města Humenné, kde byla použita technika nestandardizovanho rozhovoru. Rozhovory se týkaly osobních zkušeností.

V knize Národ Odnikud¹⁾ velice stručně shrnuje autor Pavel Robert Magocsi historii Rusínského národa. V díle nalezneme informace o původu Rusínů, o jejich politických snahách, o důležitých historických meznících apod. Knihu také tvoří četné ilustrace, mapy a dobové fotografie, kterými se autor snaží přiblížit lidem rusínskou kulturu, mentalitu, způsob jejich života a oblasti, které osidlovali či stále již v menší míře osidlují. V knize se postupně přesuneme od nejstarších dějin karpatských Rusínů až po tzv. třetí karpatsko-rusínské národní obrození (od roku 1989). Autor zde nevynechal ani důležité postavy, které jsou spojovány s Rusíny a kteří se hlásili k rusínské příslušnosti, jako například známý Andy Warhol nebo Alexander Duchnovič a Adolf Dobriansky, národní buditelé karpatských Rusínů. Objevují se zde i fotografie a ilustrace např. z tradiční rusínské svatby i jiné tradice, nebo ukázky tradičních oděvů či obydlí, různé staré texty a ukázky písní. Knihu autor zakončuje slovy: „Karpatští Rusíni existovali v minulosti, žijí v současnosti a budou žít v budoucnosti.“

V roce 1847 bylo v prešovském regionu 237 rusínských škol.V důsledku maďarizace v roce 1914 jich zbylo pouhých 9. Rozpad rakousko-uherské monarchie a vznik Československé republiky zachránil Rusíny před asimilací. Rusíni v Podkarpatské Rusi, Češi v Čechách a na Slovensku a Slováci na Slovensku se stali v novém státě státotvornými národy. Rusíni ale zůstali na Slovensku národnostní menšinou. Mezi světovými válkami Rusíni vzkřísili a dobudovávali svoje školství a rozvíjeli kulturu i společenský život. Na přelomu čtyřicátých a padesátých let bylo již 245 základních a tři střední rusínské školy.

Významnou osobností Rusínů je Alexander Duchnovič. Mnoho kulturních institucích je po této osobnosti pojmenováno jako např. Duchnovičovo divadlo v Prešově, Duchnovičova škola v Medzilaborcích. Narodil se 1803 v Topole a zemřel 1865 v Prešově. Označuje se za rusínkého národního buditele. Byl to také spisoval a řeckokatolický farář.

Mezi další významné osobnosti patří Adolf Ivanovič Dobriansky-Sačurov. Tento muž je známá postava a autorita bojující za práva Rusínů v Podkarpatské Rusi. Snažil se kulturně, jazykově a etnicky sjednotit Rusíny. Narodil se roku 1817 v Rudlově a zemřel roku 1901 v Innsbrucku. Působil nejen jako právník, ale také spisoval. Psal německy, rusky a francouzsky.

Poslední zmiňovanou osobností je Andy Warhol (Andrew Warhola), americký malíř, grafik, filmový tvůrce a vůdčí osobnost amerického hnutí pop artu. Narodil se v roce 1928 v USA rusínským rodičům ze Slovenska. Jeho rodiče pocházeli s vesnice Miková, která je na území dnešního Slovenska. Proslavil se zejména ilustracemi reklamních předmětů, dále se stal také slavným díky malování a tvorbě avantgardních filmů. Jeho tvorbě je věnováno muzeum ve slovenské vesničce Medzilaborce, které vziniklo 1. září 1991 jako první na světě a ješte stále je jediným v Evropě s druhou největší kolekcí Warholových děl. Hlavními iniciátory vzniku muzea byli John Warhola, Michal Bycko a Michal Cihlář. Další muzeum Andyho Warhola bylo otevřeno v roce 1994 v jeho rodném Pittsburgu, kde se také nachází největší kolekce jeho děl. Andy Warhol se věnoval také hudbě, byl manažerem americké rockové skupiny The Velvet Underground. O Warholovi se tradovalo, že je homosexuál, jeho rodina to však vyvracela s tvrzením, že jen držel celibát, jeho sexualita do značné míry ovlivnila jeho práci.

,,

Prešovská univerzita

Na Prešovské univerzitě byl v roce 2008 otevřen Ústav rusínského jazyka a kultury. Do činností této instituce patří vědecko-výzkumná a vývojová činnost pro oblast normotvorby spisovného rusínského jazyka, pedagogicko-výchovná činnost, publikační a dokumentační činnost. Ústav nabízí dva studijní obory - Učitelství rusínského jazyka a literatury a Učitelství akademických předmětů. Tyto obory jsou jedinečné na celém území Slovenské republiky. Ředitelkou je doc. PhDr. Anna Plišková, PhD., která také působí jako docentka pro oba dva studijní obory. Ústav také nabízí každý rok letní školu rusínského jazyka a kultury. Tento kurz je určen pro všechny studenty, kteří se zajímá o Rusíny a jejich jazyka kulturu. Letní škola trvá 3 týdny a nabízí široký program, ve kterém najdeme např. kurz historie karpatských Rusínů, kurz rusínského jazyka, kurz rusínské etnografie a další doprovodné akce, které korespondují s rusínském etnikem. Takovou událostí je např. folklórní festival ve Svidníku či návštěva skanzenů.

Základní a Mateřská škola Čabiny

Patronem této školy je Anatolij Kralickij (1835 - 1894) - Baziliánský mnich, učitel teologie a cirkevního práva a představený kláštera v ukrajinském městě Mukačevu.

Na rusínské základní škole jsou pouze čtyři třídy. Na úplném počátku měla škola 7 žáků. Nyní jich je 13. Podle slov místní paní učitelky, počet žáků stoupat nebude a škola zanikne. Je to prý z toho důvodu, že rodiče se bojí dávat děti do této školy, protože se obávají, aby děti pak zvládali výuku na klasické slovenské škole. Ve škole mají výuku jak ve slovenštině, tak i v rusínštině. V 1. třídě se tedy děti učí jen mluvit rusínsky, aby v dalších ročnících mohla výuka probíhat v rusínském jazyce. Od 2. ročníku se děti učí azbuku. Azbuka dětem problémy nedělá a učí se ji rychle, jak nám pověděla paní učitelka. Ve škole se děti mezi sebou baví slovensky i rusínsky, podle toho, jak se jim to hodí, či jak potřebují. Třídní schůzky pak probíhají v rusínštině. Školu „sponzoruje“ spolek knězů sv. Jana, který slouží liturgie právě v rusínštině. Ve škole také dětem ukazují některé tradice. Ve škole pořádají předvánoční večeře, kde se děti modlí, dávají slámu pod stůl a další. Dále také pořádají posezení s rodiči před Vánoci, na Den matek. Na Velikonoce chodí do kostela s košíkem, kde mají klobásky, koláčky a poté se pohostí.

Pokud by děti chtěli dále pokračovat ve výuce rusínského jazyka, mohou si zvolit kroužek rusínštiny v Medzilaborcích nebo pak v Radvani je rusínština ve škole povinně volitelný jazyk.

Čabiny se nachází v Prešovském kraji v okrese Medzilaborce. Přibližně tu žije necelých 400 obyvatel. V této vesnici se nachází jediná základní škola, kde se vyučuje rusínština. Dále tu pak najdeme dva pravoslavné kostely. Další zajímavostí je, že obecní úřad hlásí v rozhlase také v rusínském jazyce. Hlášení v rozhlasu také nejprve předchází lidové písně. Při nějaké sešlosti na úřadě mluví pan starosta také rusínsky. Tradice nošení krojů se zde už nedodržuje, ale podle paní učitelky ze základní školy, tradice nošení krojů přetrvává v Lubovnické oblasti, odkud také paní učitelka přímo pochází.

Rusínské etnikum nikdy v historii nemělo svůj vlastní stát. Vytvoření takového státu se však přiblížili v Podkarpatské Rusi, v období její samosprávy v rámci prvorepublikového Československa, v letech 1919–1939. Roku 1938 mnoho rusínů uprchlo do SSSR po obsazení Podkarpatské rusi Maďarskem. V SSSR však byli rusíni umístěni do internačních táborů, kde jich mnoho zemřelo. Ti, co přežili, se po rozpadu SSSR roku 1991 stali občany Ukrajiny. Část rusínského národa se dnes nachází v Čechách, na Slovensku, v Polsku, Maďarsku, Rumunsku a v dalších zemích světa, především evropského kontinentu. V České republice se k rusínské národnosti hlásí přibližně 1070 lidí.

Většina rusínů se hlásí k řeckokatolické církvi (57%) nebo pravoslavné (33%). Kultura takto nábožensky založených národů je z velké části tímto náboženstvím také ovlivněna, zéjména v tradicích, literatuře, hudbě, atd. Oblíbené jsou kulturní spolky, muzea, vzdělávací programy, rusínská divadla, amatérské folklorní sdružení, které rusínskou kulturu uchovávají a zároveň rozvíjí. Programy těchto spolků a institucí jsou vedena v rusínském jazyce, který se velmi neliší například od jazyka ukrajinského, rozdíly jsou zejména v gramatice. Bezvýhradně k nejznámějším pvkům rusínské kultury je architektura - nejznámější jsou dřevěné řeckokatolické chrámy a kostely ve východním Slovensku (obce Svidník, Bardějov, Snina,..) ze 17.-20. století. Tyto stavby patří k národním kulturním památkám. Jeden takový kostel se nachází také na území české republiky v obci Dobříkov.

Interiéry řeckokatolických a pravoslavných kostelů jsem velmi zdobné, plné ikon a třpytu.

,

Co se týče například řemesel, hudby, módy, tance či literatury, lze to v mezích srovnat s kulturou klasicky východní (ruskou, ukrajinskou). 

Počet shlédnutí: 136