Citace:

Pipková, Kateřina; Salačová, Kateřina. Ruská národnostní menšina v Čechách. [online] Hospodářská a kulturní studia PEF ČZU v Praze, 2009. Dostupné z: http://www.hks.re/wiki/rusove_v_cechach

Tématem našeho výzkumu je ruská národnostní menšina v České republice. Úvodem by bylo vhodné zmínit, že na území ČR je 12 státem uznaných národnostních menšin (Slováci, Rusíni, Ukrajinci, Rusové, Poláci, Němci, Maďaři, Bulhaři, Srbové, Řekové, Chorvati a Romové). Kladné saldo přírůstku obyvatel je především u Rusů, Ukrajinců a Poláků. Počet zástupců ruské národnostní menšiny v ČR není zcela přesně znám, podle výsledků SLDB z roku 2001 žije na našem území 12369 osob ruské národnosti. Je ovšem pravděpodobné, že skutečný počet je až trojnásobný, protože ne každý se k ruské národnosti hlásí, ať už z jakýchkoli důvodů. Dále je třeba rozlišit zástupce národnostní menšiny a cizince, zatímco zástupci národnostní menšiny mají české státní občanství, cizinci nikoli (pouze dočasný či trvalý pobyt). Z toho samozřejmě vyplývá, že počet Rusů na území ČR a počet zástupců ruské národnostní menšiny se značně liší. Převážná většina ruských podnikatelů, především v Karlových Varech, jsou cizinci, kteří nemají zájem získat české občanství, pouze na území ČR podnikají. Zástupce ruské národnostní menšiny v ČR lze tedy charakterizovat jako člověka, který na jedné straně obohacuje českou kulturu ruskou kulturou a zároveň se nechává ovlivnit českou kulturou (vzájemný vztah).

Cílem naší výzkumné práce je na jedné straně zjistit kvantitativní fakta o ruské národnostní menšině žijící v ČR, ale také zodpovědět výzkumné otázky - kvalitativní údaje. Naše práce je rozdělena do 2 částí, první část je teoretická, ve které jsme pomocí internetu a návštěv Domu národnostních menšin v Praze sbíraly informace o počtu ruských obyvatel v ČR, o jejich aktivitách, sdruženích, zvycích, přístupu k majoritní společnosti a důvodech migrace. Druhá část naší práce je praktický kvalitativní výzkum, jehož cílem bylo zjistit pomocí generační metody rozdíly ve vnímání postavení ruské menšiny v ČR, ve vztahu k majoritní společnosti a především ve vnímání vlastní etnicity.

V první části naší práce se pokusíme shromáždit kvantitativní údaje pomocí internetu, literatury a s pomocí zástupců ruské národnostní menšiny, kteří s námi spolupracují. Jde nám především o představení ruské menšiny, o to, jaké jsou její charakteristické znaky. Pokusíme se zjistit, jak ruská menšina na našem území udržuje zvyky, tradice, zda se schází a udržuje tak pospolitost a vzpomínky na vlast.

V druhé části naší práce se pokusíme rozhovorem s několika zástupci ruské národnostní menšiny žijícími v ČR získat kvalitativní údaje, tedy odpovědi na naše výzkumné otázky. Použijeme tzv. generační metodu, abychom měly možnost porovnat odpovědi respondentů různého věku a také to, jak se mění či nemění jejich postoj k majoritní společnosti, zda i nejmladší generace udržuje tradiční ruské zvyky apod.

Ruskou komunitou v ČR se zabývá kolektiv Dušan Drbohlav, Milan Jupták, Eva Janská a Jaroslava Bohuslavová na webu cizinci.cz. ¹⁾ Ve svém výzkumu především rozebírají stále přetrvávající negativní pohled lidí v ČR na vše „ruské“, vyplývající z vpádu ruských vojsk na naše území a také novodobé ruské mafiánství, rozmáhající se v současné době v ČR. Mapují důvody ruské migrace a socioekonomické podmínky života v ČR, sepjatost Rusů s domovinou, integraci v ČR a preference Rusů, co se týče bydlení a zaměstnání. Autoři používají metodu dotazníkového šetření.

Slovanský ústav AV ČR věnoval problematice ruské emigrace v meziválečném Československu, konkrétně humanitním vědám a oblastem vzájemné odborné spolupráce v říjnu roku 2008 konferenci. Konference byla zaměřena na spolupráci českých a ruských badatelů v meziválečném období. Z jednání konference vyplynulo, že mezi takové oblasti patřila kromě tradiční slavistiky a lingvistiky také literární věda, historie, filosofie, psychologie, sociologie, právní věda, teologie, stejně jako výtvarné umění, literatura či film. Studium ruské emigrace dnes není pouhým sbíráním střípků dávné minulosti, nýbrž velice živým a širokým badatelským polem, rozvíjeným jak v samotném Rusku, tak na předních západoevropských a severoamerických pracovištích. Naší zemi je zde díky bohaté minulosti vyhrazeno přední místo vedle Německa, Francie či zemí bývalé Jugoslávie. Mapování a interpretace fenoménu ruské emigrace v meziválečném Československu již dávno překročilo stadium zaplňování bílých míst a má na kontě řadu závažných publikací. ²⁾

Rusko, oficiálním názvem Ruská federace, je s rozlohou 17 075 400 km² největší zemí na světě. Zahrnuje značnou část východní Evropy a téměř celou severní Asii. S počtem 141,9 milionů obyvatel je Ruská federace devátá nejlidnatější země na světě.
Sousedy Ruska jsou (od severozápadu proti směru hodinových ručiček): Norsko, Finsko, Estonsko, Lotyšsko, Bělorusko, Ukrajina, Gruzie, Ázerbájdžán, Kazachstán, Čína, Mongolsko, znovu Čína a Severní Korea. Prostřednictvím Kaliningradské oblasti, strategické západní exklávy, dále sousedí s Litvou a Polskem. Ruské Kurilské ostrovy jsou na dohled od Japonska a z ruské Čukotky je velmi blízko na Aljašku (USA). Území je rozděleno do 11 časových pásem a do 83 samosprávných celků. Rusko je hlavním následnickým státem Sovětského svazu, který se rozpadl roku 1991; převzalo jeho místo v Radě bezpečnosti OSN a je vůdčím členem Společenství nezávislých států. Je také členem G8 a dalších mezinárodních organizací. Ruské hospodářství se po vleklé krizi 90. let opět zařadilo mezi první desítku světových ekonomik. Mezi státy světa má největší zásoby přírodních zdrojů — nerostných surovin, ropy, zemního plynu, dřeva, pitné vody — a je považováno za energeticky soběstačný stát.
Ruská kultura vychází z tradic pravoslavného křesťanství, přestože ji silně ovlivnilo období ateistického Sovětského svazu. Zároveň je současné Rusko mnohonárodnostním státem, který kromě úřední ruštiny uznává také regionální jazyky jednotlivých menšin. Rusové tvoří 80 % obyvatel, dále je ruské obyvatelstvo tvořeno Tatary, Ukrajinci, Baškiry, Čuvaši, Čečenci, Armény, Mordvinci, Avary a Bělorusy.
Rusko je devátým nejlidnatějším státem světa, avšak počet jeho obyvatel od 90. let klesá; odhad pro rok 2008 hovoří o 141 888 900 obyvatelích, což je o 3,3 miliónu méně než při oficiálním sčítání roku 2002. Úbytek obyvatelstva se v posledních letech zpomalil a je částečně vyvažován imigrací.
Rozmístění obyvatelstva je nerovnoměrné: většina (79,3 %, tj. přes 100 miliónů) obyvatel žije v menší evropské části, zatímco obrovská území Sibiře jsou téměř liduprázdná – proto činí průměrná hustota osídlení pouhých 8 obyv./km². Průměrná délka života je 67 let s výrazným rozdílem mezi pohlavími: 60,5 roku u mužů a 74 u žen.

Národnostní složení obyvatelstva Ruské federace v roce 2002:

Rusové 115 889 107 (79,83 %)

Tataři 5 554 601 (3,83 %)

Ukrajinci 2 942 961 (2,03 %)

Baškirové 1 673 389 (1,15 %)

Čuvaši 1 637 094 (1,13 %)

Čečenové 1 360 253 (0,94%)

Arméni 1 130 491 (0,78 %)

Mordvinci 843 350 (0,58 %)

Avarové 814 473 (0,56 %)

Bělorusové 807 970 (0,56 %)

ostatní (8,5 %)

Oficiálním jazykem celého státu je ruština, kterou ovládají prakticky všichni obyvatelé Ruska; některé autonomní celky vedle ruštiny používají místní jazyky (tatarština, čuvaština ad.) – celkem tak Rusko oficiálně hovoří 31 jazyky. Jediným oficiálním písmem je cyrilice, v níž musí být zapisovány úřední dokumenty, což platí i pro jazyky, které používají také latinku.

Největší zastoupení má v zemi pravoslavné křesťanství; dominantní církví je Ruská pravoslavná církev, k níž se hlásí více než polovina obyvatelstva a která je uznávána i nevěřícími jako symbol kulturního dědictví Ruska, přestože je Rusko sekulárním státem. Křesťanství bylo ruským státním náboženstvím od roku 988 a ani v éře protináboženského Sovětského svazu, kdy byla církev krutě pronásledována, nebyl jeho vliv zcela potlačen a po rozpadu SSSR opět stoupl. Druhým významným náboženstvím je sunnitský islám, jejž vyznávají zejména turkické národy a etnické skupiny Kavkazu. Dále jsou zde komunity římských a řeckých katolíků, protestantů, židů, buddhistů (Kalmycko, Burjatsko a Tuva); u některých národů Sibiře přetrvávají původní animistická náboženství. ³⁾

Podle výsledků sčítání lidu domů a bytů 2001 žije v ČR 12 369 osob ruské národnosti. Ale podle fundovaných odhadů může být skutečný počet až dvojnásobný, tedy zhruba 30000 lidí. Úřad vlády pro národnostní menšiny uvádí počet podle výsledků sčítání lidu z roku 2001, kdy se sice k ruské národnosti přihlásilo již zmíněných 12 369 občanů, avšak 19 416 osob uvedlo jako mateřský jazyk ruštinu. Zástupci ruské menšiny však počet odhadují na 16 - 20 000 osob. Geografické usídlení v ČR je celoplošné, s větší mírou koncentrace v Praze, Karlových Varech, Brně a dalších větších městech. Rusové přišli na území dnešní České republiky ve dvacátých letech 20. stol ve velkém množství v důsledku komunistického puče v Rusku, tehdejší vznik SSSR (1922-1991) a období stalinismu vyhnalo z domovů obrovské množství lidí, odpůrci režimu byli nemilosrdně vyvražďováni v gulazích na Sibiři. Počet obětí Stalinova režimu je srovnatelný s oběťmi 2. světové války. Jen z Krymu tehdy odešlo do exilu 150 000 lidí. Druhá vlna migrace přišla o několik let později a tvořily ji většinou manželky českých studentů. Poslední vlna, početně zatím nejsilnější, se zde objevila po rozpadu SSSR. Dnes je ruskojazyčná menšina značně roztříštěná, jednotlivé skupiny si vzájemně nedůvěřují, odlišují se životními postoji, zkušenostmi a politickou orientací, je to způsobeno zřejmě tím, že ruské obyvatelstvo přicházelo na naše území v několika vlnách ze zcela odlišných důvodů a pocházelo či pochází z různých společenských vrstev. ⁴⁾

V roce 1918 a dalších letech přicházelo na naše území velké množství ruských občanů. Politika první republiky byla k menšinám vstřícná a i proto se odehrála tzv. „ruská akce“ (1921-1926). Československo tehdy přislíbilo pomoc dětem, ženám, invalidům, technickým, kulturním pracovníkům, zemědělcům a studentům. Pět let bylo stanoveno jako doba potřebná k dostudování na odborných školách v Československu. Ruské obyvatelstvo se tehdy koncentrovalo právě v městech, kde se tyto školy nalézaly (Praha, Brno, Bratislava, Poděbrady, Příbram) dále pak v Plzni. Tato akce měla připravit inteligenci pro Rusko, kam by se mohli již vzdělaní vrátit, až se poměry v jejich vlasti ustaví. Hospodářská krize ve třicátých letech a poměry ve vzniknuvším Sovětském svazu však návratu většiny zabránily. V této době mělo ruské obyvatelstvo veškeré kulturní zázemí, od školek, přes školy, kluby, kina, zaměstnanecké organizace až po hřbitovy. Část obyvatel přesídlila do dalších zemí, část z české emigrace se snažila získat československé občanství. Konec třicátých let se nesl ve znaku zvýšené integrace zbytku ruské emigrace do majoritní společnosti i částečné asimilace. Po ukončení druhé světové války pak sovětské orgány odvlekly většinu obyvatel zpět do nové vlasti. Ti emigranti, kteří zůstali na našem území, ovšem byli vyňati z upřednostňování všeho ruského. Vztah k těmto obyvatelům se po roce 1968 ještě zhoršil. V současnosti počet ruských lidí na našem území stoupá, avšak integrace do většinové společnosti neprobíhá příliš dobře. A ruští obyvatelé tak zůstávají vůči českým neznámou. První roky po revoluci v ČR byly podle Rusů těžké. Protiruské nálady podle nich ovlivňovaly celou společnost. Dnes už jsou ale podle názorů ruské menšiny Češi k Rusům mnohem tolerantnější. Zlepšující se vztah Čechů k Rusům potvrzují i majitelé ruských obchodů. Jejich klientela je už nyní ze třiceti procent česká a její podíl prý stále roste. ⁵⁾

Ruská národnostní menšina pořádá setkání u příležitosti významných svátků (pravoslavné křesťanství). V Domě národnostních menšin v Praze na náměstí I. P. Pavlova se konají pravidelné kulturní programy - koncerty vážné hudby, autorské večery, večery poezie, výstavy výtvarného umění aj. Dům NM pojme naráz maximálně 100 - 120 osob, akce většího rozsahu (přes 1000 osob) se pak konají v Obecním domě. Mnoho umělců ruského původu má angažmá v českých divadlech a v opeře. Spisovatelé se sdružují ve Svazu ruskojazyčných spisovatelů a publikují svá díla.

Organizace Ruská tradice pořádá pravidelný kinoklub, podporuje také dětské divadlo, jehož cílem je pomáhat ruským dětem ve zdokonalování ruského jazyka (což státní školy neumožňují) - každoročně nacvičují jedno představení v ruštině (letos to byl Gogolův Revizor).

Tisk vycházející v ruštině: Ruské slovo, Slovo dětem (časopis pro nejmenší), Artek (časopis pro mládež), Česko dnes, Plus, Karlovarské noviny, Hlas pravoslaví aj.

Další spolky sdružují zástupce stejného povolání - lékaři, profesoři, překladatelé, architekti aj.

Existují ruské školy, které jsou malé, mají většinou pouze 3 obory.

V Praze na Hůrce funguje klub pro školáky, kde děti učí ruským, ale i českým tradicím. Učí se zde ruský jazyk a vše probíhá v ruštině. ⁶⁾

Priority se liší podle zaměření organizace. Společné pro všechny je dosažení dobrých vztahů a lepšího vzájemného poznání s většinovou společností, lepšího vzájemného poznání a důvěry mezi jednotlivými uskupeními a vlnami ruskojazyčné emigrace, která se výrazně liší jak motivy emigrace, tak životní zkušeností a kulturou, vzájemného kulturního obohacení, zájem na dobrých a vzájemně výhodných vztazích ČR a původní vlastí. Dříve fungovali od narození až do smrti. Dnes se zaměřují na specifické věci.

Ruská tradice Patří k nejvýznamnějším ruským organizacím u nás. Vydává knihy mapující osudy ruské emigrace, organizuje koncerty vážné hudby, které se konají hlavně v Obecním domě. Vydává časopis Ruské slovo, který se stal informačním a sjednocujícím prvkem ruské diaspory a jejích organizací. Organizuje společenské večery, zpravidla spojené s koncertními vystoupeními, prezentace nových knih ruskojazyčných autorů, autorské večery hudby a poezie. Svaz ruskojazyčných spisovatelů vydává občasník Grafoman. Pravidelné akce, které pořádá Ruská tradice v Domě národnostních menšin - Kino klub, literární kroužky, výstavy umělců. Dále pořádá dětské divadlo (Revizor, Maškarní ples), různé sportovní akce (šachy), pro mládež organizuje diskotéky a spoustu dalších akcí.

Ruský institut V roce 2002 vydával časopis Vesti, který byl nucen kvůli nedodržení podmínek pro poskytnutí dotace ze státního rozpočtu tuto činnost koncem roku přerušit. Zaměřil se na zřízení česko-ruského gymnázia, které bylo skutečně ve školním roce 2003/2004 otevřeno. Dnes není jisté, zda stále funguje, protože se MŠMT nelíbila úroveň vyučování.

Ruské středisko vědy a kultury Oficiální instituce, která je zaměřena na rozvoj kulturních, vzdělávacích, vědeckotechnických a informačních styků Ruské federace s Českou republikou. Středisko spadá pod Velvyslanectví Ruské federace, spolupracuje s řadou sdružení. Především se sdružením Ruská tradice, Českou asociací rusistů, Ruským institutem a dalšími. RSVK provozuje také knihovnu, její další vzdělávací aktivity jsou zaměřeny na české občany, kterým pomáhá s informacemi o možnostech studia v Ruské federaci. Tato organizace je specifická tím, že spadá pod Velvyslanectví Ruské federace a tím pádem má velvyslaneckou strukturu. Hlavím cílem RSVK je prezentace kulturních hodnot země.

Očag Tato organizace byla první, která po revoluci obnovila činnost. Dnes již nefunguje. ⁷⁾

Russkoje Slovo (Ruské slovo)

Sdružení krajanů a přátel Ruské tradice je organizace s celostátní působností v ČR, věnuje se rozvoji kulturních a společenských tradic ruských spolků v oblasti kultury, vědy a vzdělávání, pomáhá krajanům z Ruska adaptovat se v prostředí ČR. Časopis vychází v celobarevné verzi, má 32+4 stran. Redakce nemá stálé redaktory, externisté jsou placeni formou honorářů. Přímý prodej je nižší, projekt je financován z inzerce a darů od podnikatelských subjektů. Součástí časopisu je i příloha pro děti Slovo dětjam (Slovo dětem), vydávaná za pomoci resortu školství, mládeže a tělovýchovy.

Vesti (vydavatel Občanské sdružení Ruský institut)

Podle projektu časopis měl v roce 2002 vycházet jako čtrnáctideník při celkovém nákladu jednoho čísla 3500 ks a počtu stran 12, při prodejní ceně jednoho výtisku 8 Kč. Výše poskytnuté dotace činila 574 tis. Kč. Vydavatel měl informovat o životě ruského národnostního společenství. Vykázal přitom značné nedostatky z čerpání dotace již v průběhu roku, proto mu nebyla vyplacena ani poslední splátka dotace za rok 2002. Z důvodu nesrovnalostí vydavatel neuspěl se svým projektem na vydávání titulu ani v roce 2003. Od roku 2003 časopis nevychází.

Artek (vydavatel Spolek rusky mluvících studentů a jejich příznivců)

Afiša (vydavatel Sdružení krajanů a přátel Ruské tradice) ⁸⁾

V hlavním městě potkáte nejvíce Rusů na sídlišti nedaleko stanice metra Hůrka. V devadesátých letech zde Rusové vykoupili skoro celý blok panelových domů. Přes devadesát procent obyvatel nažluto natřených paneláků ve Volutové ulici jsou dnes Rusové.
„V Moskvě můžete místo adresy jednoduše říct „žluté domy“ a každý hned ví, že bydlíte v Praze na Hůrce,“ směje se Sergej Levický.
Rusové podle něj měli o tyto byty zájem, protože byly hodně velké a tak drahé, že na ně neměli žádní Češi. Jako potvrzení movitosti obyvatel visí na většině balkónů velké satelity, na některých až tři. Pod okny v přízemí je ruská směnárna, telefonní centrum a obchod s potravinami.
Prodavačka Olga Jugasová ochotně ukazuje mrazáky se sledi, krevetami i kaviárem. Regály jsou plné ruských cukrovinek, ale i pravého černého chleba. Nechybí desítky druhů vodky.
Obchod podle Jugasové, která do Prahy přišla s dcerou před šesti lety, prosperuje dobře. O odbyt se starají především Rusové, Češi z okolí ale přicházejí také.
O návratu zpátky do Moskvy usměvavá Ruska neuvažuje. „Deptal mne tam systém, kdy nic nefunguje. Tady jsem mnohem spokojenější,“ říká. ⁹⁾

Nejprve je opět dobré zmínit rozdíl mezi národnostní menšinou a cizinci, protože Karlovy Vary jsou městem plným ruských cizinců, naopak zástupců národnostní menšiny byste zde našli pouze několik málo. Cizinci, kteří ovládají Karlovy Vary, nemají zájem stát se občany ČR (pouze zde vydělávají jako vlastníci nemovitostí, hotelů apod.).
Nejznámějším ruským centrem jsou již zmíněné Karlovy Vary, kde Rusové vlastní několik desítek hotelů. Zpočátku se na ně místní dívali nevraživě, nyní se prý napětí ve městě pomalu uvolňuje. Rusové totiž neinvestují jenom do svého majetku, ale i do veřejných projektů.
K ideálu má však vztah mezi českou většinou a ruskou menšinou v Karlových Varech pořád daleko. Ruští podnikatelé zůstávají často skryti za nepřístupnou hradbou svých asistentů a sekretářů a s okolím nechtějí příliš komunikovat.
Novinářka Taťána Kúdelová, která v Karlových Varech vydává ruské Karlovarskije novosti, obavy ruských podnikatelů chápe. „Myslím, že se snaží dodržovat české zákony, což je obtížné, když pořád probíhají nějaké antiruské kampaně,“ říká Kúdelová. „Občas se zdá, že to je státní politika. Jako by ještě pořád měli čeští disidenti nařízený obraz nepřítele SSSR,“ myslí si karlovarská novinářka.
Kromě západočeských lázní je výrazná ruská komunita také v Chomutově a Českých Budějovicích. A samozřejmě také v Praze. ¹⁰⁾

Podle oficiálních informací bylo v Karlových Varech na začátku roku 2004 491 občanů Ruské federace na trvalý pobyt a 450 jich mělo povolený pobyt na základě víza nad 90 dnů (k 31. lednu 2004). Jde většinou o movitější migranty. Mnoho z nich tu žije se svými rodinami. K snadnějšímu pohybu mezi Ruskem a Karlovými Vary slouží ruským lázeňským hostům a migrantům pravidelná letecká linka Moskva - Karlovy Vary. Ta létá čtyřikrát týdně. Málo příslušníků této menšiny ovládá český jazyk. Spoléhají na to, že Češi většinou ruštinu ovládají, protože se v minulém režimu povinně vyučovala ve škole. Příslušníci ruské menšiny navštěvují ruské společenské a kulturní akce (přednášky, koncerty, divadelní představení, bohoslužby), ale účastní se často i českých. Vyčleňování se z majoritní skupiny se projevuje i v ekonomické sféře. Raději zaměstnají příslušníka vlastního etnika (to souvisí i s tím, že tito jsou pro ně ekonomicky výhodnější). Separují se i prostorově, kupují si byty v jednom domě nebo staví rodinné vily v jedné čtvrti. Velká část respondentů popisuje ruského obyvatele v Karlových Varech jako suverénního, arogantního až bezohledně se chovajícího člověka. Domnívají se, že Rusové jsou ochotni utratit daleko více peněz než jiní a to především za luxus. Také jsou podle respondentů pověstní nevhodně kombinovaným značkovým odíváním a ženy výrazným líčením. Lze je většinou poznat podle značkových tepláků, sportovních bot, kožichu a zlata. Pozitivně je respondenty vnímáno, jak obchod ve městě díky ruskému kapitálu prosperuje. Také se část respondentů domnívá, že Rusové podporují některé kulturní akce. Přestože ruské investice pomáhají zlepšovat vzhled města, naprostá většina dotázaných se domnívá, že by bylo lepší, kdyby nemovitosti a pozemky vlastnili Češi. Mnoho dotazovaných má pocit, že s přibývajícím počtem budov koupených Rusy roste i jejich moc a vliv. S tím je spojen i strach ze zvětšující se ruské menšiny. ¹¹⁾

Ve výzkumu jsme se zaměřily především na výzkumné otázky a na to, jak žijí Rusové v Čechách. To znamená, zda se zde sdružují v nějakých spolcích, či zda se distancují od své původní vlasti.

Výzkumné otázky:

1.Vyvíjí daná minorita určité snahy o vyšší autonomii (nebo přímo o separatismus)?

2. Mají příslušníci dané minority pocit diskriminace (znevýhodnění) - pokud ano, v jakém ohledu (zákonodárství, školství…)?

o Mají příslušníci dané minority pocit pozitivní diskriminace (zvýhodňování) - pokud ano, v jakém ohledu (zákonodárství, školství…)?

3. Vlastní vykreslení obrazu příslušníka daného etnika (zvyky, tradice, mýty x realita) - vztáhnout na “sebe” (tj. na respondenta).

4. Co převažuje ve vnímání vlastní etnicity?

5. Jak si myslíte, že vás vnímá majoritní společnost?

Minorita

Rozhovor se slečnou Annou (nejmladší generace - 24 let)

Slečna Anna žije v České republice již 6 let, nemá v plánu zde zůstat, ráda by žila ve Španělsku. Žije zde sama, rodinu má v Rusku. Pravidelně je navštěvuje v létě. Zde v Praze studuje vysokou školu. Z tohoto důvodu přišla do ČR. Co se týče autonomie či separatismu, nic nepociťuje. Rovněž diskriminace, negativní či pozitivní, tak to nijak nevnímá. Jediné, co vnímá trochu negativně, je starší generace, která podle ní Rusy považuje za špatné. To podle ní plyne z dřívějších dob a zaměňují se slova sovětský x ruský. Pokud by měla vykreslit příslušníka ruské národnosti, tak to je jedině díky náboženství a oslavám Nového roku. Ona sama je věřící, ale do kostela zajde pouze občas. Dříve bylo pro Rusa hodně časté pití alkoholu, ale dnes tomu prý již tak není. Nyní v Rusku probíhá propagace zdravého životního stylu, ke kterému alkohol rozhodně nepatří. Po položení otázky, jak si myslí, že jí vnímá majoritní společnost, se na delší dobu zamyslela. Poté se zaměřila hlavně na své vlastní zkušenosti. Ona sama vnímá, jak ruská společnost drží pospolu, schází se pouze mezi sebou a nemají moc českých kamarádů. Ona sama, má pouze jednu českou kamarádku. Myslí si, že je to možná dané vnímáním starší generace nebo tím, jak Rusové moc nad vším přemýšlí a vymýšlí možné i nemožné proč to tak je.

Rozhovor s paní Annou (střední generace)

Pětatřicetiletá paní Anna přišla do ČR z ruského Chabarovsku v roce 2007 za svým manželem, který v ČR dlouhodobě pracuje. Má dítě narozené ještě v Rusku, rodina plánuje zůstat trvale v ČR. Paní Anna pracuje jako sekretářka a je spokojena. Její manžel má autodopravní firmu. Na návštěvy do Ruska jezdí pravidelně a často mívají návštěvy příbuzných z Ruska. Na otázku možných snah o autonomii či separatismus ruské národnostní menšiny odpověděla, že nic podobného nepociťuje. Pocit diskriminace, ať už pozitivní či negativní, rovněž nepociťuje. Příslušníka ruského etnika vykresluje jako člověka, který dodržuje ruské zvyky a tradice, především oslavy Nového roku, Velikonoc a Dne vítězství (9. května) apod. Vnímání vlastní etnicity spočívá u Anny v udržování ruského jazyka (i u dětí narozených již v ČR), fandění ruským hokejistům, atletice, vztah k ruské hudbě, baletu a klasické ruské literatuře. Paní Anna si myslí, že majoritní společnost vnímá ruské občany celkem dobře, jen u starší generace se někdy objevují negativní postoje.

Rozhovor s panem Igorem (starší generace)

Pan Igor Zolotarev s námi spolupracoval i na první části naší práce. Pracuje v Domě národnostních menšin a pro organizaci Ruská tradice. V ČR žije již dlouho a má české občanství. Myslím, že jeho odpovědi na naše výzkumné otázky by se shodly s odpověďmi většiny příslušníků ruské národnostní menšiny. Pan Igor rozhodně odmítá snahy ruské menšiny o separatismus či autonomii, podle něj by podobné snahy mohlo mít pouze etnikum, které je na určitém území majoritní, a to Rusové v ČR nikde nejsou. Diskriminaci objektivně nepociťuje, pouze subjektivně ji shledává v zaměňování pojmů RUSKÝ x SOVĚTSKÝ. Pozitivní diskriminaci shledává pouze u Romů. Co se týče vykreslení příslušníka ruského etnika, nepřipadá mu, že by šlo odlišit Čecha od Rusa podle vzhledu, rozdílem je víra (ruská pravoslavná), jazyk a udržování vzpomínek na vlast - to převažuje ve vnímání ruské etnicity. Postoj české majoritní společnosti se podle něj vyvíjí, od značně negativního po roce 1968, přes netečnost 90. let až po současnost, kdy se vztahy zlepšily. Chybu spatřuje v nezájmu majoritní společnosti o minoritu, neznalost přináší obavy a nepřátelství. Osobní přístup vztahy zlepšuje - ten, koho znáte, už pro Vás není jen nějaký „Sovět“ či „Rusák“, ale člověk Vám podobný, se stejnými zájmy apod.

Majorita

Rozhovor s paní Janou (starší generace)

Paní Jana je narozena v roce 1937, takže zažila období okupace německé i sovětské. Položily jsme jí obdobné otázky jako respondentům z řad ruského etnika. Paní Jana se domnívá, že Rusové v ČR se snaží udržovat kontakt se svými krajany, což je pochopitelné, ale snahy o autonomii nevyvíjí. Podle ní nejsou Rusové ani jiné menšiny diskriminovány, pouze Romy považuje za pozitivně diskriminované a rozhodně s tímto přístupem vlády nesouhlasí! Její postoj k Rusům na našem území je v současné době zcela neutrální, před rokem 1989 tomu však bylo jinak - tehdy byl vůči Rusům všeobecně rozšířený negativní postoj. Bylo to dáno především sovětskou okupací. Paní Jana však sama uznala, že nebylo spravedlivé „házet“ všechny Rusy do kategorie okupantů, žili zde i obyčejní lidé, kteří chtěli jen pracovat a v klidu žít. Mnoho českých lidí udržuje dodnes kontakt s Rusy, kteří se třeba už vrátili do Ruska, ale léta žili v Čechách.

Vycházely jsme z rozhovorů, které jsme udělaly. Nejvíce nám toho řekl pan Igor Zolotarev, který pracuje v Domě národnostních menšin a problematikou ruských obyvatel ČR se zabývá dennodenně. Jeho snahou je zlepšit vzájemné vztahy mezi ruskou menšinou a českou vládou a lidmi.

Všichni 3 námi dotázaní respondenti se shodli, že ruská menšina v Čechách neusiluje o separaci ani nemají pocit diskriminace, ať už negativní či pozitivní. Pokud by měli vykreslit příslušníka ruského etnika, řekli, že je pro ně typický ruský jazyk a pravoslavné křesťanství. Co se týká náboženství, tak je to dáno tím, že jsou k víře vedeni již od malička a i tady v České republice navštěvují pravoslavné kostely, pokud to jde. Na otázku, jak je vnímá majoritní společnost, odpověděli, že zde stále přetrvává záměna slov SOVĚTSKÝ x RUSKÝ. A to především od starší generace, která zažila období sovětské okupace v 70. letech. Mladší generace českých lidí to již tak nevnímá. Od respondentky, zastupující nejmladší generaci, jsme se dozvěděly, že ruská menšina v Čechách udržuje značnou pospolitost. Podle ní se nechtějí příliš seznamovat s českými lidmi, ale respondentka netuší proč. Pan Zolotarev nám tuto problematiku částečně osvětlil, podle něj za odtažitost ruských lidí může jejich povaha a také nedůvěra k „cizím“ lidem. Postupem času se ale i tento problém zlepšuje a ruské etnikum pomalu proniká do české společnosti. Všechny tři generace se ve všech otázkách shodli, až na drobné výjimky.

Spolky, které fungují v České republice, jsme již vyjmenovaly v teoretické části naší práce. Na internetu jsme jich našly mnoho a nebýt pana Zolotareva, tak jsme si chybně myslely, že všechny stále fungují.

Ruská menšina se schází na kulturních akcích. Snaží se udržovat hlavně jazyk. Schází se na koncertech vážné hudby, na různých výstavách apod. Přestože mají české státní občanství, nezapomínají na svou rodnou zemi a udržují kontakt se svými rodinami v Rusku, jak vyplynulo z našeho výzkumu.

Pro ucelení našeho výzkumu jsme použily také výpovědi českých lidí, abychom zjistily, jak se oni dívají na ruské etnikum v ČR. Dospěly jsme k závěru, že vztah českých lidí k Rusům v ČR je neutrální.



Počet shlédnutí: 154