Radomír Šlechta, Monika Vonšovská, Dominika Šimáčková, Lenka Trtíková Život muslimů v ČR. [online] Hospodářská a kulturní studia, Provozně ekonomická fakulta ČZU v Praze, 2009. Dostupné z: http://www.hks.re/wiki/zivot_muslimu_v_cr

Muslimové žijící v ČR se řadí mezi menšinové skupiny. Podle výzkumu Ministerstva vnitra z roku 2007 žije v ČR přes 11 tisíc muslimů. I přes tento počet se však někteří z nás s těmito lidmi vůbec nesetkají. Jak žijí a jak se zde cítí, na to se pokusí odpovědět právě tato práce.

Muslimové vyznávají náboženství islám, který má prameny v Koránu. Každý muslim se musí řídit pěti pilíři islámu. Ve výzkumných otázkách se ptáme nejen na tyto základní věci, které souvisí s islámem, a proto nejdříve vysvětlíme důležité pojmy.

Výzkum ukáže nejen, jak se zde muslimové cítí, ale také jak se k nim chovají ostatní lidé, zda mohou muslimové veřejně a svobodě vyjadřovat svoji víru a jak jsou spokojeni s životem v České republice. Otázky jsme sestavili tak, abychom se o jejich životě v ČR dozvěděli co nejvíce.

Ve výzkumu se zaměříme na možnosti muslimů vyjadřovat svoji víru, tradice a hodnoty v podmínkách České republiky. Bude nás zajímat, zda je Češi tolerují a jsou schopní se nezaujatě dívat na příslušníky této kultury. Cílem práce je zjistit názory muslimů na tuto problematiku, jejich pocity a zkušenosti s tímto tématem související.

Cílem práce je zodpovědět výzkumnou otázku:

Mohou muslimové žijící v ČR veřejně vyjadřovat svou víru a své zvyky?

Společně s touto otázkou výzkum odpoví i na následující podotázky:

Cítí se muslimové žijící v ČR nábožensky diskriminováni?

Jak hodnotí muslimové kvalitu života v ČR? Jsou s ní spokojeni?

Naše práce zkoumá nejen život muslimů, ale dotýká se i jiných oblastí jako jsou svátky, víra a události, s nimiž jsou kvůli své víře spojováni. Proto chceme nejdříve vysvětlit, co vlastně znamená být muslimem, vyznávat islám a čím se musí řídit.

Muslimové vyznávají monoteistické abrahámovské náboženství islám. Je založené na učení proroka Mohameda, který byl náboženským a politickým vůdcem, žijícím v 7. století. Islám znamená „podrobení se“ Bohu a je po křesťanství druhým nejrozšířenějším náboženstvím ve světě.

Jelikož se uvedené zdroje, z kterých jsme čerpali, rozcházejí v psaní jména Mohamed, kdy obdobou může být i Muhammad, sjednotili jsme v celé práci toto jméno do jediné podoby - Mohamed.

Muslimskou komunitu v ČR tvoří především studenti vysokých škol. Počet lidí, kteří se v ČR hlásí k islámu, je přibližně 15 – 20 tisíc, ale skutečně praktikujících je jich jen zlomek, přibližně 1000. Nejvíce je těchto muslimů v Praze, zhruba 600 - 700. Do muslimské komunity řadíme nejen cizince, ale také české konvertity zastoupené převážně ženami (300 – 400), které se vdaly za muslima [11].

Muslimové si v ČR zakládají různé organizace. Tyto organizace jim mají být nápomocné při posilování kulturních vztahů a také prohlubování islámské nauky. Mezi tyto organizace patří například Ústředí muslimských obcí v České republice. Zmíněné Ústředí muslimských obcí najdeme na Praze 9. Bylo založeno se záměrem vytvořit jednotnou muslimskou komunitu v České republice. Ústředí navazuje na tradici Muslimské náboženské obce, jež byla založena roku 1934 v Praze a od roku 1990 je reprezentovaná prof. Mohamedem Alí Šilhavým. UMO vzniklo za spolupráce hlavních muslimských organizací v ČR tj. Islámské nadace v Brně, Islámské nadace v Praze, a také za podpory Svazu muslimských studentů v ČR. Je oficiálně registrováno státem a zapsáno v rejstříku registrovaných církví a náboženských společností Ministerstva kultury České republiky, a to pod číslem 4874/2004-26. V rámci UMO vznikly následující samostatné místní muslimské obce: Muslimská obec v Praze, Muslimská obec v Brně a Muslimská obec v Teplicích [17]. Členem muslimské obce se může stát každý muslim, který není členem jiné registrované náboženské společnosti. Pro členství se musí podat písemná přihláška s notářsky ověřeným podpisem [18].

Další organizací založenou muslimy v ČR je Všeobecný svaz muslimských studentů v České republice. Tento svaz je nevýdělečný, pečuje o zájmy muslimských studentů v ČR, snaží se o šíření a prohlubování islámské nauky mezi muslimy, o posilování kulturních vztahu mezi ČR a islámskými zeměmi. Členem svazu se může stát jakýkoliv student, který věří v cíle svazu a zaváže se řídit jeho stanovami a současně souhlasí s jeho činností a zaměřením [15].

V ČR se zakládají i nejrůznější nadace, např. Islámská nadace v Praze či Brně, jejichž úkolem je naplňovat potřeby praktikujících muslimů [2]. V rámci těchto nadací jsou vystaveny v Praze a Brně také mešity, neboli místo uctívání, kde se následovníci islámu společně modlí. Mešita je místem uctívání Boha, ale slouží také jako místo, kde se vyučuje náboženským otázkám, kultuře, ekonomice a vůbec všem věcem, které prospívají společnosti [3].

Česká republika byla v průběhu dějin ovlivněna islámem jen velmi slabě. Počet muslimů, kteří žili v Čechách a na Moravě byl vždy velice malý a prostor pro šíření islámu tak byl značně omezený. Od počátku byl u nás islám považován za konkurenční náboženství a také dnes můžeme zaznamenat působení protiislámských tendencí.

Vliv islámské kultury se u nás začal objevovat v raném středověku. První zprávu o islámu pravděpodobně obsahoval staroslověnský text legendy Život sv. Cyrila. Zde se píše, že Cyril ovládal aramejštinu, Mohamed uznával neposkvrněné početí Panny Marie, a také zde nalezneme i části Koránu přeložené z řečtiny. Islám a latinský překlad Koránu znal také Mistr Jan Hus, který si ve svých Kostnických listech všímá toho, jaká důležitost a úcta je v Koránu připisována Ježíšovi a jeho matce Marii. V období před 1. světovou válkou, kdy byly české země součástí rakouské monarchie, Rakousko násilně okupovalo Bosnu. Díky tomu se součástí monarchie stala i početná muslimská komunita. Mnoho muslimů přicházelo do Čech, kde mohli studovat či provozovat různá řemesla. V roce 1912 císař František Josef I. podepsal říšský zákon o státním uznání islámu.

V polovině 30. let se muslimové začali sdružovat podle náboženské příslušnosti, bez ohledu na národnost. Koncem roku 1934 založili Muslimskou náboženskou obec pro Československo. Tato obec byla uznána v roce 1935. Po nástupu komunismu začal platit zákon, podle kterého musela každá náboženská společnost, pokud chtěla legálně působit, obnovit registraci a podepsat prohlášení, ve kterém se přihlásila k účasti na budování socialistické společnosti.

Po uvolnění poměrů v roce 1989 muslimové začali plánovat, jak znovu obrodit muslimskou obec. Nakonec se to podařilo díky prof. M. A. Šilhavému, který v roce 1990 podal žádost o uznání Ústředí muslimských obcí (ÚMO). Profesor Šilhavý byl pro své aktivity zvolen do čela obce. Poté byly založeny i místní obce v Praze, Brně a Ostravě [4]. V březnu 2004 si Ústředí muslimských obcí podalo žádost o registraci prvního stupně u ministerstva kultury a začátkem září byla žádost kladně vyřízena. Na plnoprávnou registraci (získání tzv. zvláštních práv – uzavírat sňatky, zajišťovat výuku na školách, duchovní služby ve vězeních, v nemocnicích atd.) si však čeští muslimové dle zákona budou muset počkat nejdříve do roku 2014 a a budou muset předložit kromě splnění jiných podmínek i zhruba 10 000 podpisů muslimů žijících v České republice (1 promile z celkového počtu obyvatel podle posledního sčítání lidu). Tyto podmínky jsou pro Muslimskou obec v ČR ještě na dlouhou dobu velmi těžce splnitelné a také těžce akceptovatelné. Druhá možnost, jak získat tzv. zvláštní práva, která má v současné době v ČR celkem 21 církví a náboženských společností, registrovaných téměř výhradně před rokem 1989, je požádat vládu o udělení výjimky.

Česká společnost se však stále staví k oficiálnímu uznání islámu s jistým pohrdáním či opovržením. Vyskytují se zde argumenty, že islám nepatří do českého historického a kulturního kontextu a je také neslučitelný se západním pojetím demokracie, lidských práv a svobody slova. Islám je veřejností stále viděn jako potenciální hrozba. [10]

Za základní prameny islámu je považován Korán a Sunna (Mohamedovy činy a slova). Korán je veršované dílo božích sdělení věřícím. Nadiktoval jej Mohamedovi sám Bůh prostřednictvím archanděla Gabriela. Skládá se ze 114 skladeb (súr) a ty se dělí na 6236 áj (veršů). Jednotlivé súry jsou často složeny z nesourodých skupin veršů, protože Korán není plynulý příběh. Jsou to spíše proslovy Mohameda a některá témata se mnohokrát opakují. Písemná verze vznikla až v roce 656 [8].

Al Rází, filosof, lékař a nejznámější středověký vědec měl na Korán svůj vlastní názor. „Pokud jde o Korán, je to jen směs absurdních a rozporuplných bajek, které byly směšně označeny za nenapodobitelné, i když ve svém jazyku, stylu a velmi vytoužené “výřečnosti” mají daleko k bezchybnosti. Zvyky, tradice a intelektuální lenost vedla lidi ke slepému následování svých náboženských vůdců. Náboženství byla jedinou příčinou krvavých válek, které postihly lidstvo. Náboženství také byla odhodlaně nepřátelská k filosofickým spekulacím a vědeckému výzkumu. Takzvaná svatá písma jsou bezcenná, a způsobila více škod než užitku, zatímco texty starých, jako Platóna, Aristotela, Euklida a Hippokrata prokázala lidstvu mnohem větší službu. Svaté knihy jsou pouze sbírkou prázdných příběhů, které mohly vniknout v kterékoliv době.“

Ibn Hayzm, myslitel a filosof, má trochu jiný názor, ale ve své podstatě je stejně kritický jako názor Al Rázího.

„Korán je politický program a celým jeho smyslem je rozšiřování islámské říše. Bůh nikdy neláká své věřící na sex, ale Korán to dělá, protože je dílem prohnaného proroka Mohameda, který stvořil svůj vlastní koncept Alláha, aby ukojil svůj nenasytný chtíč po ženách, moci a penězích.“ [6]

Výkladů Koránu je mnoho. Proto existují muslimové, kteří schvalují teroristické útoky, jenž byly údajně provedeny ve jménu Alláha a muslimové, kteří tyto útoky odsuzují. To je problém každé víry a záleží na každém člověku individuálně, jak tento problém uchopí.

Pět pilířů islámu

Základ náboženské praxe každého muslima tvoří pět pilířů islámu, které jsou následující:

1. Šaháda

Je základní islámské krédo. Víru muslimů můžeme shrnout do jedné věty: „Není boha kromě Alláha; Mohamed je Alláhův posel.“

2. Salát

Každý muslim je povinen vykonat pět modliteb, a to v poledne, odpoledne, za soumraku, v noci a za úsvitu. Před těmito modlitbami si musí očistit ruce a směřovat jí k Mekce.

3. Zakát

Je to vlastně forma poplatku z některých komodit na dobročinné účely.

4. Saum

Tento pilíř upravuje chování v době ramadánu. To je měsíc, v němž byl Korán seslán, jako vedení správné pro lidi.

5. Hadždž

Hadždž říká, že muslim, jemuž to zdravotní stav a hospodářská situace dovolují, se musí alespoň jednou za život zúčastnit poutě do Mekky [6].

11. září 2001 proběhly ve Spojených státech amerických teroristické útoky. Podle oficiálního vyšetřování je mají na svědomí muži spojení s islámskou organizací al-Káida. Unesli 4 letadla a dvě z nich narazila do věží Světového obchodního centra v New Yorku. Obě zasažené budovy se do dvou hodin zhroutily. Třetí letadlo narazilo do Pentagonu v hlavním městě USA, Washingtonu. Čtvrté letadlo se zřítilo v neobývané oblasti. Při útocích zemřelo 2 993 lidí. V reakci na útoky vyhlásily Spojené státy „Válku s terorismem“, provedly invazi do Afghánistánu (podle informací zázemí pro teroristy z al-Káidy) a svrhly hnutí Taliban.

Po útocích 11. září se začala vynořovat řada konspiračních teorií zpochybňujících oficiální verzi útoků. Tyto teorie vycházejí z nesrovnalostí a rozdílů od oficiálních prohlášení. Mezi nejznámější teorie patří tvrzení, že zhroucení WTC bylo výsledkem řízené demolice, nebo že Pentagon byl zasažen řízenou střelou, která byla odpálena se souhlasem americké vlády…

Dále se uvádí, že po zjištění únosu letadel byly potlačeny nebo chyběly standardní postupy. Tyto postupy by znemožňovaly větší ohrožení, mezi které patří pádu budov atd. [16].

Útok na Světové obchodní centrum ovlivnil celý svět. Šokující záběry v televizi se objevovaly týdny. Muslimové tuto tragédii pocítili asi nejvíce. Podle našeho výzkumu byly nejčastějšími reakcemi slovní útoky, posměch a celkový negativní přístup k islámu jako náboženství. Od té doby se objevily i další podobné zprávy o útocích v jiných částech světa, které však neměly tak ničivé následky. Nejčastěji je odpovědnost za tyto útoky přisuzována právě muslimům.

Al-Káida

Al-Káida, která v češtině znamená základna, je militantní islámskou organizací, stojící za řadou velkých atentátů a únosů v celém světě. V čele této organizace stojí v současné době saúdskoarabský multimilionář Usáma bin Ládin, který se značnou měrou podílí na jejím financování. Hlavním cílem al-Káidy je nastolení ryze muslimských států na celém Arabském poloostrově a šíření islámské víry do jiných zemí. Hlavním nepřítelem jsou označovány USA, které al-Káida viní z drancování arabského ropného bohatství.

Organizace byla založena na konci 80. let 20. století. Její počátky však sahají až do doby zahájení okupace sovětskými vojsky. Mnoho členů k této organizaci přešlo z jiné organizace, která bojovala proti okupačním sovětským vojskům. Původně byla podporována právě Spojenými státy americkými a řadou dalších muslimských zemí.

Po odchodu sovětských vojsk zůstaly velké skupiny bojovníků, kteří měli zbraně a byli kvalitně vycvičení. S nimi Usáma bin Ládin navázal kontakt a nabídl jim místo v nové islámské organizaci al-Káida.

Struktura této organizace se skládá ze tříčlenných skupinek (buněk). Členové se znají navzájem v rámci buněk, ale neznají ostatní členy skupin. Výhoda této struktury je především v jejím utajení.

Za největší teroristickou akci je považován útok na USA z 11. září 2001. Členové al-Káida stojí také za teroristickými bombovými útoky na americké ambasády v Nairobi, Keni a Dar es-Salaamu a provedli mnoho dalších teroristických útoků, které stály životy mnoha lidí [1].

Naše dotazování se týkalo i nejdůležitějšího muslimského svátku, ramadánu. Bylo zjištěno, že všichni muslimové jej zde slaví. Určitě každý slyšel o ramadánu, když například cestoval do zahraničí, ale co vlastně ramadán je?

Je to devátý měsíc islámského kalendáře Al-Hidžra a patří mezi pět pilířů islámu. V tento měsíc měl údajně prorok Mohamed první Boží zjevení. Muslimové v tomto měsíci drží na památku půst a musí se každý den od úsvitu do západu slunce zdržovat jídla, pití, žvýkání, sexu a kouření [14].

Tento půst byl jako povinnost přikázán všem dospělým a zdravým muslimům v 2. roce hidžry (r. 623). Ramadán je měsícem trpělivosti, skromnosti a vzájemné pomoci. Je to měsíc, jehož začátkem je milost, prostřední třetina je odpuštění a konec měsíce symbolizuje osvobození od pekelného ohně [12]. Cílem půstu je duševní očista. Každému, kdo se bude dobře chovat, budou odpuštěny dříve spáchané hříchy. Ramadán slouží také k naučení se sebekázně a pevné vůle. Věřící se má také zbavit závisti, zloby a dalších možných neřestí. Ramadán se nekoná každý rok ve stejnou dobu, ale je vyhlašován v závislosti na novoluní. Je měsícem míru a sounáležitosti muslimů.

Je to pohyblivý svátek, protože muslimové mají měsíce kratší, než jsou běžné měsíce [13]. Půst začíná každý den za úsvitu těsně před ranní modlitbou. Před začátkem je nutné pojmout úmysl, ten může být přijat již večer před spaním nebo v době podávání ranního jídla, nejpozději však před začátkem času pro ranní povinnou modlitbu. Od této doby se musí každý muslim zdržet jídla, pití, intimního styku, ale i nemorálního chování a jednání. Půst končí při západu slunce v době, kdy se svolává k modlitbě. Například zvykem proroka Mohameda bylo ukončit půst pohárem vody a datlemi. Půst je povinný pro každého, kromě dětí, které nedosáhly věku pohlavního a rozumového dospívání, duševně nemocných lidí, příliš starých a slabých mužů a žen, nemocných lidí, těhotných, kojících žen, žen během menstruace nebo během šestinedělí [12].

V dotazníku se ptáme i na náboženskou svobodu a diskriminaci. Je proto potřeba objasnit tyto pojmy podrobněji.

Náboženská svoboda je základním lidským právem, které spočívá ve vyjádření svobody člověka v jeho duševní a duchovní sféře. Každý člověk je nositelem této svobody. Náboženskou svobodu můžeme dělit na dvě složky. První složkou je mít své vnitřní přesvědčení a druhou je projevit toto své přesvědčení navenek. Do vnitřní složky patří i právo být bez náboženského přesvědčení a dále právo na změnu náboženského vyznání. Projevem náboženské svobody může být například zřizování charit a diakonií, konání bohoslužeb a náboženských shromáždění, výuka náboženství, slavení svátků a náboženských ceremoniálů. Právo projevit své přesvědčení navenek může podléhat omezením. Tato omezení se týkají nezbytného zachování veřejného pořádku atd. Omezením by však nemělo podléhat právo mít vnitřní náboženské přesvědčení, které by v rámci náboženské svobody mělo být zásadně neomezitelné.

První zmínky o náboženské toleranci můžeme vidět již v době vlády perského krále Kýra či indického krále Ašóky. Zásadní předpoklady pro rozvoj idey náboženské svobody zformulovalo kolem 1. století křesťanství. Po tvrdém pronásledování křesťanů byla náboženská svoboda prohlášena za součást přirozeného práva ve spisech řady starověkých církevních teologů. Náboženská svoboda se poté dále vyvíjela. V období osvícenství bylo zformulováno francouzské Prohlášení práv člověka a občana z roku 1789. V roce 1781 byl císařem Josefem II. vydán toleranční patent a plná náboženská svoboda byla vyhlášena v roce 1848.

Náboženskou svobodou se v právní formě zabývá tzv. konfesní právo (státní právo církevní). V České republice je náboženská svoboda dána Ústavou ČR v čl. 15 a čl. 16 Listiny základních práv a svobod.

Pojem náboženská svoboda je také úzce spjat i s jinými lidskými právy. Mezi tyto lidská práva patří svoboda projevu, shromažďování a sdružování, s právem na respektování soukromí a se zákazem diskriminace [9].

Diskriminace je pojem, který pochází z latinského jazyka a označuje rozlišování. Nejčastěji se s ním můžeme setkat v negativním významu, jako rozlišování lidí na základě příslušnosti k nějaké skupině. S diskriminací se můžeme setkat v několika typech, a to například diskriminace na základě rasy, náboženského přesvědčení, pohlaví, věku atd. Tyto negativní druhy diskriminace jsou nepřípustné a jsou zakazovány zákony a mezinárodními úmluvami. České právo pod pojmem negativní diskriminace rozlišuje situace, kdy: „právní řád určitého státu vytváří nerovnost ve výkonu subjektivních práv nebo povinností, avšak neexistuje zde relevantní souvislost mezi touto nerovností založenou právním řádem a nerovností, která je z povahy věci vlastní subjektivnímu právu nebo povinnosti“. V současnosti se však také můžeme setkat s termínem pozitivní diskriminace, která označuje záměrné úsilí, jak negativně diskriminovanou skupinu osob cíleně zvýhodnit [5].

V první části práce byla shromážděna sekundární data na základě studia odborné literatury, časopisů a webových stránek souvisejících s daným tématem. Zjištěná teoretická východiska se stala důležitým zdrojem informací a posloužila jako „odrazový můstek“ při tvorbě druhé části práce. Druhá část práce byla zaměřena na vlastní výzkum pomocí kvalitativní metody zjišťování. Konkrétně byl výzkum proveden formou řízeného rozhovoru s respondenty společně s metodou nezúčastněného pozorování. V rámci nezúčastněného pozorování sleduje pozorovatel společenské jevy, aniž by se sám angažoval. V rámci řízeného rozhovoru byly předem definovány okruhy otázek, jejich přesné formulace a závazné pořadí. Kladené otázky byly ve větší míře otevřené, tedy takové, na které není jednoznačná odpověď ano nebo ne. Samozřejmostí bylo vytvoření příznivé atmosféry pro rozhovor, aby se dotazovaný cítil co nejpřirozeněji a nejkomfortněji a co nejvíce se nám ve svých odpovědích otevřel. Respondenti tvořili skupinu muslimských mužů i žen různých profesí a různého původu, starších 18 let bez omezení horní věkové hranice, aby byla zajištěna generační provázanost.

První fáze výzkumu probíhala na setkání mladých muslimů žijících v České republice, které pořádalo občanské sdružení Berkat, a na které byli členové týmu pozváni. Zde oslovili muslimskou dívku a chlapce, se kterými byl veden řízený rozhovor. Současně zde byl proveden výzkum metodou nezúčastněného pozorování, kdy se členové týmu procházeli mezi muslimy a pozorovali je, aniž by nějak zasahovali či byli členy jejich skupiny. Poté zde členové týmu požádali o zprostředkování dalších kontaktů na muslimy, především na osoby starší generace. S těmi poté probíhala druhá etapa rozhovorů, které se uskutečnily v muslimské modlitebně na Václavském náměstí v Praze. Všechny rozhovory byly nakonec analyzovány, zpracovány a vyhodnoceny.

Výhodami zvolené metody řízeného rozhovoru jsou její rychlost, přesnost a konkrétnost výsledků. Velkou výhodou je, když je tazatel dobrým posluchačem. Je pak lépe schopen odhadnout druhého, vcítit se do jeho „kůže“ a tím lépe dosáhnout svého záměru. Tato výhoda se však nesprávnou manipulací může velmi lehce změnit v nevýhodu. Dalšími nevýhodami je složité zpracování získaných informací, potřeba vyčlenění pro výzkum nepodstatných informací a s tím spojené nebezpečí opomenutí podstatné informace.

• Hamza, muž - 26 let, student, původ: ČR

• Salah, muž - 43 let, obchodník, původ: Tunisko

• Dina, žena - 25 let, recepční, původ: ČR

• Sajda, žena - 47 let, oční lékařka, původ: Egypt

Prve bylo zkoumáno, jak by muslimové charakterizovali svůj dosavadní život v České republice. Odpovědi na toto téma byly z větší části pozitivní. Muslimové se cítí být v České republice v bezpečí a žijí zde klidný život. Muslimům, kteří nepocházejí z ČR, nejvíce vadí, že většina Čechů je spíše uzavřená a chladná ve vztahu k ostatním a tak je těžké navázat s Čechy kontakt. Příčinu vidí zejména v tom, že většina Čechů se hlásí k ateizmu, což dokládají údaje o sčítání lidu v roce 2001 a výsledky Českého statistického úřadu, které uvádějí, že v ČR je 59 % obyvatel bez vyznání, 32,2 % obyvatel se hlásí k nějaké konkrétní církvi a 8,8 % lidí nevyplnilo své vyznání. Sajda, která pochází z Egypta, k tomuto tématu dodává, že rozdíl v prvním kontaktu mezi Čechy žijícími uvnitř muslimské komunity a Čechy, kteří nevyznávají muslimskou víru, byl opravdu velký hlavně v tom, že čeští konvertité k islámu byli daleko otevřenější a přátelštější. Celkově jsou však muslimové s dosavadním životem v ČR spokojeni, což potvrzuje i výrok Salaha: „Česká republika je mým druhým domovem, je to demokratická země a mám zde své životní jistoty.“

Z výše uvedených skutečností je patrné, že muslimy žijící v ČR trápí uzavřená povaha Čechů. Jak tedy podle muslimů vnímají Češi islám? Většina z dotazovaných si myslí, že negativně. Příčinou je zejména nevzdělanost Čechů v tomto ohledu a neochota se o islámu něco dozvědět. Důležitý vliv na postoj Čechů k islámu mají média. Salah říká: „Média jsou klíčový prostředek mezi muslimským světem a západem, to platí i pro ČR. Česká média velmi často prezentují mnoho zpráv z muslimského světa jako islámských, ale často jde o záležitosti, které souvisí s konkrétním kulturním zvykem a nemají s islámem vůbec nic společného, např. ženská obřízka.“ Zajímavé je, že většina z dotazovaných muslimů nemá přímou negativní zkušenost ze svého okolí, ale odkazují se právě na média, různé diskuse, ankety a blogy. Hamza, který konvertoval k islámu, říká: „Moje okolí, teď nemyslím muslimské bratry a sestry, mě bere takového, jaký jsem a je ke mně tolerantní, přesto nechápe islám jako víru slučitelnou s životem v ČR. Spíše vnímá islám jako módu, utěk z reality nebo podivínství.“ Dina k tématu dodává: „Čeho si všímám je stále se stupňující strach z toho, že se islám stane dominantním náboženstvím v Evropě. Internetem koluje video o vymírání Evropanů a velké muslimské porodnosti. Sama jsem se mohla přesvědčit, jak negativně toto video zapůsobilo na mé kolegy v práci.“ Všichni muslimové se však shodli, že největším problémem je spojování islámu s teroristickými útoky.

Islám začal být ve větší míře spojován s terorismem po 11. záři 2001. Jak tato událost ovlivnila život muslimů v ČR a co si o ní myslí? Hamza říká: „Byl to pro mě hluboký emocionální a myšlenkový zásah, který mě přivedl ještě více ke studiu islámu. Pro mě to byl důležitý životní zlom. Pochopil jsem, že ti lidé, kteří to provedli, nebyli praví muslimové.“ Ostatní dotazovaní muslimové reagují podobně a útoky odsuzují. Dina říká: „Ti lidé porušili hlavní muslimské zásady, útočili na nevinné ženy a děti, které proti islámu nebojovaly.“ Salah se zmiňuje také o konspirační teorii. Říká: „Nejsem její zastánce, ale nevěřím, že vše byla práce al-Káida.“ Sajda uzavírá téma názorů na 11. září větou: „Jako muslimka tento čin nechápu a absolutně s ním nesouhlasím.“ Všichni dotazovaní muslimové se shodují, že události z 11. září 2001 ovlivnily velmi jejich život. Islám a muslimové se stali strašidlem. Mělo to ale také pozitivní efekt. Lidé v ČR se začali o islám více zajímat. Sajda vzpomíná: „Najednou se mě všichni ptali, v čem islám spočívá a jak může Alláh něco takového dopustit.“ Hamza přiznává, že se stal tehdy ve škole i terčem posměchu. Spolužáci mu říkali, že vypadá jako terorista a se smíchem se jej ptali, kdy se nechá také naverbovat do výcvikových táborů. Žádný z dotazovaných muslimů se však nedostal do jiné než slovní výměny názorů a nebyl terčem žádné fyzické agrese. Salah k tématu nakonec dodává: „V naší muslimské obci by něco takového nebylo možné, všichni se tu známe a komunita je schopna eliminovat nebezpečné výjimky.“

11. záři 2001 ovlivnilo život většiny muslimů v ČR. Existují však další každodenní situace, které ovlivňují jejich životy. Většina situací se odvíjí od muslimských zvyků a jsou spojeny s muslimskou vírou. Hamza říká: „Mí spolužáci chodí do barů, kde pijí alkohol a na disco tancovat. Já se takovým místům vyhýbám.“ Dina vzpomíná: „Při nástupu do práce jsem dostala předepsané oblečení, které bych měla nosit. Musela jsem zažádat svého zaměstnavatele, aby mi udělil výjimku, jelikož jsou části těla, které musím mít jako muslimka zahalené. Naštěstí byl zaměstnavatel vstřícný a výjimku mi povolil.“ Podobnou zkušenost má také Sajda, která je oční lékařkou a musela se kvůli zaměstnání vzdát svého šátku, který jinak běžně nosí. Obě ženy shodně říkají, že muži to mají s ohledem na oblékání jednodušší a muži s nimi souhlasí. Salah říká: „Naše vyznání není na první pohled tolik vidět jako u žen, které nosí šátky a poutají tak vlastně na sebe neustále pozornost zvědavců.“

Největší radost a zároveň nejtěžší chvíle zažívají muslimové během ramadánu. V ČR jej slaví bez výjimky, jak čeští muslimové, tak muslimové z ostatních koutů světa. Každý den ramadánu patří rozjímání, dobrým skutkům a motlitbě. Sajda charakterizuje ramadán takto: „Je to období, kdy se raduje každá muslimská duše.“ Horší je to s fyzickým stavem muslimů během tohoto svátku. Muslimové mají zakázáno od úsvitu do západu slunce jíst a pít, nekouří a vyhýbají se sexu. Většina muslimských zemí zkracuje kvůli půstu pracovní dobu. V ČR však muslimům něco podobného není umožněno. Dina přiznává: „Toto období je pro všechny velice těžké po fyzické stránce, zvláště pro nás pracující. Samozřejmě platí i zde výjimky, např. pro menstruující a kojící ženy nebo nemocné a staré lidi, kteří nemusejí postění dodržovat. Já se však snažím dodržovat půst vždy během ramadánu.“ Hamza k tématu dodává: „Fyzicky je to hodně náročné, ale duševně je to pro každého muslima nezapomenutelné období v roce. Vždy se na něj těším.“ Během ramadánu se jednou týdně po západu slunce dotazovaní muslimové společně scházejí. Následuje společná modlitba po celodenním půstu a společná večeře. Salah dodává: „To si pak člověk teprve uvědomí hodnotu jídla.“

Nejen ramadán je obdobím, kdy se muslimové modlí. Každý správný muslim se modlí 5x denně čelem k Mekce. Jak se tedy modlí muslimové žijící v ČR, modlí se i na veřejnosti? Hamza říká: „Ano, modlím se i na veřejnosti. Většinu lidí okolo to zaujme a překvapí a nebaví se skoro o ničem jiném. Já se snažím je nevnímat a soustředím své myšlenky na modlitbu.“ Ostatní muslimové jsou v tomto ohledu zdrženlivější. Sajda se raději pomodlí později v klidu doma než na veřejnosti, kde to většinou vyvolává nechápavé pohledy a řeči o exhibicionismu. Salah reaguje takto: „Modlitbě na veřejnosti se vyhýbám, vše prožívám vnitřně anebo v mešitě, která je nejlepším místem pro otevření mé mysli a duše Alláhovi.“

V závěru bylo zkoumáno, kde plánují muslimové v budoucnu žít, případně, jak by zlepšili kvalitu života muslimské komunity v ČR? Hamza jednoznačně odpovídá, že chce žít doma, tedy v ČR. Nemá důvod odjíždět a navíc říká: „Cítím možnost reprezentovat islám v této ateistické zemi.“ Salah si společně se svou manželkou, která pochází z Maroka, vybral ČR jako místo pro svůj život a je zde spokojený. K tématu dodává: „Muslimské komunitě v ČR by jistě pomohlo větší uvědomění české společnosti. I muslimové mají své chyby, spousta z nich žije v zemi, kde je válečný konflikt a nemají k dispozici čas na rozhodování jak a co udělat. Důležité je vyslechnout a pochopit i názory druhé strany. My tady v ČR máme možnosti a čas o těchto názorech debatovat, tak jich využijme. Jakmile totiž bude společnost živená nesnášenlivostí, bude vše ztraceno.“ Sajda se domnívá, že důležitý vliv na život muslimské komunity má nejen okolí, ale také samotní muslimové. Problém vidí v občasné názorové nejednotnosti uvnitř komunity, která brání tomu, aby se kvalita života muslimů v ČR zlepšovala. Říká: „Záleží také na nás, jak dobře se nám zde bude žít.“ Všichni muslimové se pak jednoznačně shodují, že ke zlepšení postavení islámu v české společnosti by pomohla změna legislativního statusu islámu a jeho plné právní uznání.

Dotazovaní muslimové jsou se svým životem v podmínkách ČR spokojeni a neuvažují o tom, že by v budoucnu žili jinde. Demokratické principy jim zde umožňují svobodně vyjadřovat své názory a svou víru. Česká společnost je vůči muslimům tolerantní, přestože se muslimové domnívají, že islám vnímá spíše negativně. Největší vliv na tyto tendence přisuzují médiím, která dle jejich názorů předkládají Čechům nepravdivé a často zkreslené informace z muslimského světa. Další problém vidí v neustálém spojování islámu s teroristickými útoky, se kterými sami nesouhlasí a striktně je odsuzují. Češi mají navíc dle muslimů poměrně uzavřenou povahu a nejsou příliš ochotní o těchto problematikách diskutovat a zjišťovat názory muslimské komunity. To je také důvodem, proč většina muslimů žije svůj kulturní a společenský život uvnitř komunity a s nemuslimskou veřejností nepřichází příliš do kontaktu. Přesto v ČR nedochází k žádným vážným konfliktům mezi oběma skupinami. Samozřejmě v každé společnosti se najdou výjimky, ale samotní dotazovaní muslimové přiznali, že s jinou než verbální výměnou názorů se nesetkali a to také pouze ojediněle. Muslimové mohou v podmínkách ČR veřejně vyjadřovat svoji víru na základě náboženské svobody a nedochází k žádnému omezování zvyků a náboženských tradic. Proto mohou muslimové žijící v ČR bez problémů slavit ramadán a provádět modlitby, k jejichž účelům jsou na území ČR vybudovány menší modlitebny a mešity.

[1] Al-Káida [on-line]. Wikipedie [cit. 2009-11-18]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Al-K%C3%A1jda

[2] Cíle a činnosti Islámské nadace v Praze [on-line]. Islámská nadace v Praze [cit. 2009-11-18]. Dostupné z: http://praha.muslim.cz/about.html

[3] Co je to mešita? [on-line]. Islámská nadace v Brně 27.9.2008 [cit. 2009-11-08]. Dostupné z: http://www.mesita.cz/node/1

[4] Dějiny muslimů Moravy, Čech a Slovenska [on-line]. 13.5.2009 [cit. 2009-12-22]. Dostupné z: http://www.e-islam.cz/node/57

[5] Diskriminace [on-line]. Wikipedie [cit. 2009-12-22]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Diskriminace

[6] Faith Freedom International [on-line]. Ahmed 14.7.2008 [cit. 2009-12-22]. Dostupné z: http://pravdaoislamu.cz/index.php/2008/07/14/moudra-slova-intelektualu-kteri-se-narodili-do-islamu/

[7] Islám [on-line]. Wikipedie [cit. 2009-11-18]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Isl%C3%A1m

[8] Korán [on-line]. Wikipedie [cit. 2009-11-18]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Kor%C3%A1n

[9] Náboženská svoboda [on-line]. Wikipedie [cit. 2009-11-08]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%A1bo%C5%BEensk%C3%A1_svoboda

[10] Problematika právního postavení muslimů v ČR [on-line]. [cit. 2009-11-11]. Dostupné z: http://209.85.135.132/search?q=cache:ib_yLnoz5x4J:akela.skauting.cz/zadarmo/04-05-LS/RELIGIONISTIKA/muslimovecr.doc+ofici%C3%A1ln%C3%AD+uzn%C3%A1n%C3%AD+isl%C3%A1mu&cd=2&hl=cs&ct=clnk&gl=cz

[11] Přítomnost muslimů v Evropě a ČR [on-line]. Cejsk 26.10.2007 [cit. 2009-12-02]. Dostupné z: http://cejsk.signaly.cz/0710/pritomnost-muslimu-v-evrope

[12] Půst v měsíci Ramadánu [on-line]. Imane 1.8.2009 [cit. 2009-12-11]. Dostupné z: http://imane.sblog.cz/pust/

[13] Ramadán [on-line]. Sphinx 9.9.2008 [cit. 2009-11-08]. Dostupné z: http://sphinx.pise.cz/76315-ramadan.html

[14] Ramadán [on-line]. Wikipedie [cit. 2009-11-18]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ramad%C3%A1n

[15] Stanovy VSMS [on-line]. Muslimský svaz Studentů a Mládeže [cit. 2009-11-08]. Dostupné z: http://svazmuslim.cz/node/8

[16] Teroristické útoky 11. září 2001 [on-line]. Wikipedie [cit. 2009-12-18]. Dostupné z:http://cs.wikipedia.org/wiki/Teroristick%C3%A9_%C3%BAtoky_11._z%C3%A1%C5%99%C3%AD_2001

[17] Ústředí muslimských obcí v České republice [on-line]. [cit. 2009-11-18]. Dostupné z: http://spcp.prf.cuni.cz/dokument/islam.htm

[18] Ústředí muslimských obcí v České republice [on-line]. (PDF) [cit. 2009-11-08]. Dostupné z: http://www.umocr.cz/mopinfo.pdf

Počet shlédnutí: 123