Během komunikace mezi lidmi různých kultur se nesetkáme s plným pochopením. Ale proč? Proto, aby jsme porozuměli svému partnerovi, smyslu jeho konkrétního činu, musíme se obrátit na tradice jeho kultury. Abychom pochopili chování cizince, je třeba vědět, nakolik je tradiční jeho chování pro svou vlastní kulturu. Často se zjištění smyslů a významů jevů jiné kultury stává odlišným v souladu se standardy a normami své vlastní kultury. Obvykle je nutné posuzovat své kulturní cennosti z osobního hlediska, ony jsou nejlepší a srozumitelné. Takový přístup se představuje jako přirozený a normální. Musíme zvážit, zda nebrat ohled na fakt, že stejné jevy rozdílných kultur mají různé významy. Znamená to, že se kultura nepodřizuje absolutním kritériím. Kultura každého národu je relativní. A jaká věda má takovou teorie? Cílem práce je seznámení s teoreticko-metodologickým přístupem. Zjistit, kdo je zakladatelem a proč je teorie správná a má právo existovat. Ve svém referátu mám hlavní pojmy a jednotlivé části vědy „Antropologie“. Vysvětlení, co to je kulturní relativismus, kdo se věnuje tomuto směru, jakou vedou výzkumníci mezi sebou diskuzi a v čem je problém.¹⁾

Na počátku 20. století se etnocentrická doktrína, která do té doby převládala v přístupu Evropanů k ostatním kulturám, stala předmětem kritiky nové generace kulturních antropologů: stále více bylo zřejmé, že pokud vědci chtějí při studiu mimoevropských kultur dosáhnout objektivnějších výsledků, je nutné nahradit ji jiným metodologickým přístupem. Tímto novým přístupem se stal kulturní relativismus. Z kulturního relativismu se odvíjí princip kulturní plurality, podle něhož je nutno považovat specifické kultury jednotlivých společenství za zcela rovnocenné, tolerovat jejich odlišné projevy a respektovat jejich právo na odlišné hodnoty a normy. Kulturní relativismus ve svém důsledku hlásá pluralitu a rovnocennost všech kultur, ať už je označíme za „primitivní“ nebo „vyspělé“. Žádnou z kultur nemůžeme objektivně označit za vyšší nebo nižší, případně za lepší nebo horší, neboť nemáme k dispozici žádné objektivní měřítko, jímž bychom je mohli posuzovat. Jakmile přijmeme za toto měřítko kulturu vlastní, již stojíme na pozicích zpochybňovaného etnocentrismu.²⁾

Přístup kulturního relativismu přichází s mnohými morálními riziky. V mnohých případech totiž dochází k tomu, že na ostatní kultury nahlíží s takovou tolerancí, že jim promíjí až morálně nepřijatelné věci. Často se jedná o závažná témata ohrožující například lidské zdraví či životy či lidskou důstojnost a je tak sporné, zda zakročit či k problematice přihlížet co nejméně zaujatě a s tolerancí. Jako další příklady střetu dvou rozdílných pohledů na sociokulturní normalitu, je možné uvést například kanibalismus (pojídání lidského masa) či infanticida (zabíjení dětí ze strachu, že je nebude možno uživit). V takových případech již vyvstává otázka, zda by k takovým jevům mělo být přistupováno s kulturně relativistickým a tolerantním přístupem, či zda by měly být odsouzeny jako nemorální a neetické. Ne vždy se ale musí jednat o takto extrémní příklady jiných kulturních zvyklostí – například otázka zákazu nošení muslimských šátků ve školách či podřízené postavení žen v islámských zemích.³⁾

Franz Boas (1858 – 1942)

Tématem kulturního relativismu se zabýval nejvýznamnější představitel americké kulturní antropologie, Franz Boas. Je autorem kulturního relativismu, podle kterého hodnoty, normy a ideje mají smysl pouze v kontextu té kultury, která je vytvořila. Franz Boas vyžadoval objektivní studium každé kultury jako unikátního, jedinečného a neopakovatelného fenomenu, který nelze hodnotit prostřednictvím kulturních standartů společnosti reprezentované antropologem. Koncepce kulturního relativismu byla přijata Boasovými žáky a stala se jedním ze základních metodologických postulátů kulturní antropologie.⁴⁾

Alfred Louis Kroeber (1876 – 1960)

Alfred L. Kroeber byl americký antropolog, historik a lingvista. Získal doktorát na Columbia University v roce 1901 a to pod vedením Franze Boase. Podobně jako jeho mentor Boas, Kroeber byl velkým zastáncem kulturního relativismu. Proto se snažil o pochopení materiální kultury (zbraně, keramika, typ bydlení) takzvaných primitivních kultur, ale také jejich symboliky, sociálních rolí a morálního přesvědčení. Zajímal se o život původních obyvatel Ameriky a snažil se zachytit střípky informací od posledních žijících členů jednotlivých indiánských kmenů, než zcela zanikly. V této době se stal jedním z předních odborníků v oblasti archeologie a etnografie amerických indiánských kmenů.⁵⁾

Ve svém referátu jsem prozkoumala hlavní pojem kulturní relativismus. Seznamila jsem vás s představitele a jimi názory. Dále pokusila jsem se popsat problémy týkající tohoto přístupu. Podle mého názou všechny kultury jsou po svém jedinečné. Srovnávání kultur bude vždy odlišné. Podle kulturního relativismu neexistuje elitních nebo méněcenných kultur. Jinými slovy, kultury všech národů jsou stejně cenné, ale je možné soudit cennosti každé kultury jen v určitých mezích dané kultury. Princip kulturního relativismu hraje důležitou roli při interkulturní komunikaci, jelikož požaduje úctu a toleranci k normám, cennostem a typům chování cizích kultur. Předpokládá se praktický postoj ke kultuře každého národa, vytváří snahu o pochopení kultury zevnitř a cílem je poznat smysl jejího fungování na základě představy dokonalého a žádoucího.⁶⁾

Počet shlédnutí: 118