obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


2015-antropo:studium_pribuzenstvi_a_rodiny_jako_soucast_antropologickeho_badani_2

STUDIUM PŘÍBUZENSTVÍ A RODINY JAKO SOUČÁST ANTROPOLOGICKÉHO BÁDÁNÍ

ÚVOD

Studium příbuzenství mělo po dlouhá léta postavení „královské disciplíny“ sociální antropologie, bylo považováno za její nejvýznamnější oblast a vlastně každý antropolog, který chtěl něco znamenat, se musel k příbuzenství nějakým způsobem vyjádřit. V době, kdy Fox píše první učebnici příbuzenství (Fox 1967), tvoří antropologická literatura věnovaná příbuzenství více než polovinu veškeré odborné literatury v tomto oboru. Příbuzenství je zároveň oborem, který je považován v rámci antropologie za jeden z nejnáročnějších. Na rozdíl od jiných oblastí, které antropologové vždy sdíleli s dalšími vědními obory, z nichž často čerpali inspiraci, byly ve studiu příbuzenství antropologické teorie vždy v čele. Zlatá éra klasických antropologických teorií příbuzenství končí v 60. letech 20. století, kdy je studium příbuzenství podrobeno výrazné kritice a na několik desetiletí zájem o něj upadá. K návratu studia příbuzenství dochází od 90. let 20. století, kdy se pozornost antropologů začíná zaměřovat na „západní“ civilizaci, na naše vlastní kulturní koncepce příbuzenství a dalekosáhlé změny, které pro tyto koncepce přinášejí například nové reprodukční technologie.

CÍL PRÁCE

Cílem mé práce je seznámení čtenáře s jedním z hlavních témat antropologie a tím je studium příbuzenství. Vymezení pojmů rodina, příbuzenstvo, manželství a další související. Dále pak krátké biografie hlavních evolucionistů a jejich publikace.

METODIKA

Teoretická část je založena na prostudované odborné literatuře a dalších zdrojů, seznám kterých je uveden na závěru práci. V níž je definovány hlavní pojmy a výzkumy týkající se tématu příbuzenství a rodiny.

VYMEZENÍ

Příbuzenství - ačkoliv jde o vztah na biologickém základě, jedná se zejména o sociokulturní jev. Funkcí příbuzenství je například předávání majetku, vytváření skupin (pro vzájemnou pomoc, pro pořádání oslav.)

Linie – skupina příbuzných majících jednoho předka.

Klan - přeneseně se pojem „klan“ používá pro potomstvo, rod nebo také skupinu lidí spojených určitými společnými zájmy. Členové podobně jako v linii odvozují původ od jednoho předka, ale nemohou určit vzájemnou spojitost.

Rod – skupina pokrevních příbuzných v jedné linii. Příbuzenské vztahy jsou mezi členy přesně známé.

Fratárie – skupina pokrevních příbuzných. Odvozují původ od společného předka. Znalost vzájemných příbuzenských vztahů mezi členy fratárie a vůči společnému předkovi je minimální. 1)

MANŽELSTVÍ A UZAVÍRÁNÍ SŇATKŮ

Monogamie – manželství jednoho muže a jedné ženy.

Polygamie – manželství více než dvou manželů. Dělí se na polyginii (mnohoženství, jeden muž má více než jednu ženu) a na polyandrii (mnohomužství, jedna žena má více než jednoho muže).

Exogamie – cílené uzavírání sňatků mimo skupinu, jejímž je jedinec členem.

Endogamie – jedná se o cílené uzavírání sňatků uvnitř vlastní sociální skupiny. Poprvé pojem používá McLennan.

Podle místa založení rodiny novomanželů vymezujeme 3 pojmy.

 Patrilokalita – zakládají rodinu v původním bydlišti ženicha.

 Matrilokalita – zakládají rodinu v původním bydlišti nevěsty.

 Neolokalita – zakládají rodinu na novém místě. 2)

ROZDĚLENÍ PŘÍBUZENSTVÍ

Příbuzenství může být založeno na třech různých základech:

• Filiace (narození, zplození) – základem jsou skutečné biologické vztahy mezi jedinci, kdy jedna osoba pochází z druhé. Z hlediska práva se však do stejné kategorie řadí i příbuzenství založené např. osvojením.

• Aliance – příbuzenství vzniká mezi původně nepříbuznými osobami pomocí sňatku.

• Germanita (sourozenectví) – příbuzenský vztah mezi osobami je dán jejich společnými rodiči.

Jinou možností je rozdělení vztahů na: • pokrevenství – biologické příbuzenství, které je vrozené , • příbuzenství – rodinný vztah, vzniklý sňatkem nebo adopcí, do této kategorie se může řadit také kmotrovství.

Na základě pokrevenství je možné rozdělit na:

• Lineární (předkové a potomci v přímé linii)

• Kolaterální (příbuzní v bočních liniích)

• Afinní (příbuzenství získané sňatkem).

Současný příbuzenský systém v Čechách nerozlišuje některé afinní a pokrevní příbuzné, nerozlišuje ani, zda se jedná o příbuzné z otcovy či matčiny strany (např. stejné označení TETA pro sestru otce, sestru matky, manželku otcova bratra i manželku matčina bratra). Ve staročeských zvyklostech se vyskytují některé zvláštnosti. Každý pokrevenec mužského pohlaví z otcovy strany je strýc (v užším smyslu otcův bratr), ženského pohlaví teta. Mužský člen z matčiny strany je ujec. Synové dvou bratří nazývali se bratří strýčení; jestliže jeden pocházel ze sestry, bratří tetění. 3)

PŘÍBUZENSTVÍ PODLE EVOLUCIONISTŮ

L. H. Morgan

Rodina je podle Morgana historický jev, který se mění společně s vývojem společnosti. Při studiu příbuzenství u indiánů si Morgan všiml, že u Irokézů a u Obživejů je podle příbuzenské terminologie velmi podobný systém – syn oslovuje sestry své matky „matko“. Podle evolucionistického schématu pět obecných vývojových stupňů rodiny: 1. Rodina pokrevních příbuzných. 2. Rodina punaluanská – skupinové manželství několika sester (nebo bratrů) s jejich manžely (nebo manželkami). 3. Manželství párů, ovšem bez výlučnosti – manželství trvalo podle libovůle obou stran. 4. Patriarchální rodina – jeden muž má několik žen, které byly drženy v odloučení. 5. Monogamie – manželství jednotlivých párů s výlučným spolužitím.

Johann Jacob Bachofen

Jeho jméno je spojeno s díly o rodině a především zcela novým pohledem na roli ženy v pravěké společnosti. Bachofen jako první vyslovuje hypotéz o prvotnosti matriarchátu a vytváří evoluční model rodiny a mateřského práva. Ke každému stupni vývoje rovněž přiřazuje typ podle vlastností řeckých bohů 1. Héterismus – velmi rozšířená promiskuita. 2. Matriarchát – jedná se o nadvládu žen. 3. Patriarchát – fáze, kdy dřívější hlavní roli žen přejímají muži. 4. Historické (apollónské) období – rod je nahrazen monogamní rodinou a všechny pozůstatky matriarchátu a patriarchátu jsou opuštěny.

John Ferguson McLennan

Ve své publikaci Primitive Marriage dokazuje na výskytu symbolický forem násilného získávání nevěst při svatebních obřadech teorii o růstu významu příbuzenských vztahů v souvislosti s prvotními právními systémy. Z přežitků únosu nevěst, odvozuje dávnou situaci, kdy bylo nutné získat ženu z jiného kmene krádeží, nebo za použití síly. Mc Lennan zmiňuje i pojmy endogamie a exogamie. 4)

RODINA

Rodina je v sociologii solidární skupina osob navzájem spjatých manželstvím, příbuzenstvím nebo adopcí, které spolu dlouhodobě žijí a jejíž dospělí členové jsou odpovědní za výchovu dětí. Z hlediska rodičů jde o rodinu prokreační, z hlediska dětí o rodinu orientační. Další definice vymezují rodinu prostřednictvím jejích funkcí: funkce reprodukční, sociálně ekonomické, kulturně výchovné, sociálně psychologické a emocionální. Základní („jádrovou“) rodinu tvoří muž, žena a jejich děti, zatímco rozšířená rodina zahrnuje i další příbuzné (prarodiče, tety, strýce, bratrance atd.) Vedle monogamního či párového uspořádání rodiny může být i rodina polygamní (obvykle patriarchální), polyandrická, případně neúplná rodina s jedním rodičem. 5)

DVA MODELY RODINY

J. Hajnal (1965) rozlišil dva základní historické modely rodiny – severozápadní a jihovýchodní, které se podle něj stabilizovaly někdy počátkem 16. století. Dělící hranici přitom vymezil mezi Terst a St. Petersburg, což znamená, že tzv.„Hajnalova linie“ probíhala někde na pomezí dnešní Moravy a Slovenska.

Pro severozápadní model, kam tedy patřily i Čechy a větší část Moravy, byly typické tyto znaky:

• malý počet členů rodiny (v průměru 4 – 5 osob)

• nižší míra pokrevního příbuzenství v rodině

• relativně vysoký věk vstupu do manželství (25-26 let)

• 10% - 25% celoživotně neprovdaných žen a neženatých mužů, protože k uzavření sňatku museli mít potenciální snoubenci půdu, na které by se mohli usadit a která by jim zajistila obživu.

• dědické právo: majetek dědil prvorozený syn, ale musel vyplatit matku a sourozence (kteří museli odejít z domu).

Jihovýchodní model byl naopak charakteristický těmito znaky:

• mnohočlenné rodiny

• vysoká sňatečnost

• sňatkový věk 20 - 21 let

• dědické právo: přesně se neví, kdo co dědil, ale sourozenci (jen sestry se vyvdávaly jinam) zůstávali na statku.

• neolokalismus: v severozápadním modelu pod jednou střechou nikdy dlouhodobě nežily dva manželské páry, v jihovýchodním modelu běžné. 6)

VÝVOJ RODINY

Předmoderními formami rodiny se zabýval i L. Stone (1977), jenž v období od 16. do 19. století vymezil tyto stěžejní fáze vývoje rodiny:

1. Relativně malé, nukleární rodiny (tj. rodiče a děti, neboť krátká střední délka života zpravidla zabraňovala vzniku trojgenerační rodiny), udržující četné a intenzivní kontakty s celou komunitou. Rodina plnila především ekonomickou funkci a byla spíše zárukou přežití. Sňatky byly proto uzavírány především z majetkových důvodů.

2. Druhá, „přechodná“ forma existovala spíše jen ve vyšších vrstvách a vyskytovala se přibližně na přelomu 17. a 18. století. Zde se nukleární rodina vymezovala oproti celé společnosti, přičemž hlavní důraz začal být kladen na mateřskou lásku a na přirozenou, racionálně podloženou autoritu otce.

3. Třetí fáze, která se začíná objevovat v průběhu 19. století a která v mnoha aspektech přetrvává prakticky dodnes, je těsně spjatá s citovým individualismem, svobodnou volbou partnera na základě lásky, pevnými citovými vazbami a uzavřeností vůči okolí a důrazem na své soukromí.

Během 20. století se totiž zásadně zvýšil počet domácností, aniž by se příliš změnil počet obyvatel, a tak průměrný počet osob v domácnosti klesl téměř na pouhé 2 členy, což umožnilo postupné zmenšování rodiny.

ZÁVĚR

Ve své práci jsem se snažila co nejstručněji vysvětlit základní pojmy Antropologické studie na téma příbuzenství a rodiny. Během psaní jsem zjistila, že studium příbuzenství je velmi obsáhlé téma, které je velice zajímavé, zejména z hlediska různých kulturních a společenských pohledů. Dále je zajímavé sledovat etapy a vývoj významu příbuzenství a rodiny.

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ

1. KOKAISL, Petr. Základy antropologie. Vyd. 1. V Praze: Česká zemědělská univerzita, Provozně ekonomická fakulta, 2007, 184 s. ISBN 978-80-213-1722-2.

2. Příbuzenství Wikipedie: Otevřená encyklopedie [online]. [cit. 2015-04-28]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99%C3%ADbuzenstv%C3%AD

3. Rodina Wikipedie: Otevřená encyklopedie [online]. [cit. 2015-04-28]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Rodina

4. Rodina Dostupné z: http://www.photomodeling.cz/documents/94.html ==== ZDROJE ====


Počet shlédnutí: 129

1) , 2) , 4)
KOKAISL, Petr. Základy antropologie. Vyd. 1. V Praze: Česká zemědělská univerzita, Provozně ekonomická fakulta, 2007, 184 s. ISBN 978-80-213-1722-2.
3)
Příbuzenství Wikipedie: Otevřená encyklopedie [online]. [cit. 2015-04-28]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99%C3%ADbuzenstv%C3%AD
5)
Rodina Wikipedie: Otevřená encyklopedie [online]. [cit. 2015-04-28]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Rodina
2015-antropo/studium_pribuzenstvi_a_rodiny_jako_soucast_antropologickeho_badani_2.txt · Poslední úprava: 29/05/2024 19:35 autor: 127.0.0.1