Hinduistické svatební tradice

Tereza Mrvíková, Olena Povkhanych, Adéla Semecká, Lucie Treichelová, Marianna Vlasáková. Hinduistické svatební tradice. Hospodářská a kulturní studia (HKS), Provozně ekonomická fakulta | Česká zemědělská univerzita v Praze, 2015. http://www.hks.re/wiki/2015:hinduismus_-_svatebni_tradice

Tato práce se zabývá hinduistickou svatbou a jejími tradicemi v Indii a České republice.

Na základě rozhovorů se dvěma respondenty, bude možné porovnat jeden obřad ze dvou odlišných úhlů pohledu.

Hinduismus jako nábožensko-sociální systém má bohatou a složitou historii a v literatuře se můžeme setkat s nejednoznačným označením roku jeho vzniku. Možná je tomu tak proto, že v hinduismu nenajdeme tzv. osobu zakladatele, ať už mýtickou či historickou, které by se přičítal jeho vznik. Ale jako zlomový okamžik můžeme definovat vstup Árjů na indický subkontinent kolem roku 1500 př. n. l., který s sebou přinesl nové zvyky, různá náboženská vyznání, společenskou kulturu, ale především védy, které jsou základním kamenem hinduismu. Védy jsou nejstarší duchovní a náboženské spisy, které správný hinduista uznává. Kvůli konfrontaci s křesťanstvím a moderním evropským myšlením vznikla kritika některých tradic a praktik (satí, kastovnictví, dětské sňatky a zákaz nových sňatků vdov).

Hinduismus je náboženství otevřené a rozmanité, postrádá však jediné standardní dogma. Na rozdíl od křesťanství nebo islámu nevychází z konkrétního stanoveného řádu (Bible, Korán). Hinduista má během svého bytí směřovat ke konečnému duchovnímu vysvobození z koloběhu života a smrti. Takové vysvobození se nazývá slovem „mókša“.

Na celém světě hinduismus vyznává téměř jedna miliarda lidí, a to zejména v Indii, Nepálu, Bangladéši, Pákistánu či na Srí Lance.

V České republice se k hinduismu hlásí malý počet příznivců, čítá zhruba 750 lidí, převážně z hnutí Hare Kršna. Označit hinduismus za náboženství jako takové se dá jen obtížně. Jedná se spíše o složitý světonázorový komplex, do kterého jsou zahrnuty náboženské směry, kultovní představy, filosofická učení, etické a právní normy. Mezi nejznámější náboženské směry patří hnutí Hare Kršna a jóga, která slouží nejen k očištění duše od hříchů z minulých životů, ale i k očistě těla. Mezi hlavní formy hinduismu patří višnuismus a šivaismus. Šivaismus je nejstarší duchovní cesta, jejímž Božím aspektem je Šiva. Višnuismus naopak vyznává Boha Višnua nebo jeho avatáry, obzvláště Rámu nebo Kršnu.

Hinduistická svatba je vždy velkolepá a pro rodinu nevěsty i velice nákladná slavnost na počest uzavření sňatku dvou lidí (tradičně trvá 4 dny a ženicha vyplácí rodina nevěsty). Svatba není tvrzena podpisy ani hlášena úřadům. Partnery vybírají otcové rodin a často se i dnes stává, že se snoubenci před svatbou vůbec nevidí. Zasnoubení je zde bráno velmi vážně a nedá se od něho ustoupit. Důležitým faktorem při vybírání ženicha byly kasty, které sice v polovině minulého století zanikly, ale nadále v myšlení lidí svým způsobem zůstaly. Velkou roli tady hraje i vzdělání. Jestliže je nevěsta vzdělaná, ženich musí být také. Datum svatby většinou určuje astrolog.

Nevěsta je oblečena do barevného sárí a ověšena náhrdelníky a náramky. Je pomazávána vonnou mastí a líčena, na čelo se jí maluje tzv. tilak, znak štěstí a plodnosti. Ženich je oblečen do tmavého obleku s červenou kravatou, červeným turbanem a má opasek, na kterém je připevněná dýka nebo meč. Tento způsob oblékání je nejspíše pozůstatek z dob, kdy byla Indie britskou kolonií. Při loučení se svobodou je poléván vodou.

Následuje svatební procesí neboli barat, což je průvod hudebníků v čele s ženichem jedoucím na koni. Obřad jako takový probíhá tak, že snoubenci sedí kolem ohně, odříkávají modlitby a motají si na ruce pruh látky, tzv. bráhmán. Poté si vymění prstýnky, ukloní se, a když sedmkrát obejdou oheň, je sňatek uzavřen. Klasický hinduistický zvyk představuje házení květů do vody - pokud se květy setkají, manželé budou šťastni.

Dnes je manželství už monogamní, ale dříve měli maharádžové i několik desítek manželek. Zcela aktuální už dnes není ani rituál satí, který byl v podstatě součástí manželství. Šlo o to, že žena po smrti svého muže musela doprovázet jeho duši k dalšímu převtělení. Toto spočívalo v tom, že se „dobrovolně“ nechala upálit s jeho tělem. Zřejmě nejslavnější byl pohřeb maharádži Adžítsinha, kdy bylo současně s ním upáleno 64 žen.

Cílem práce je zodpovězení hlavní výzkumné otázky: Jak se liší dodržování svatebních tradic v České republice a v Indii? Výzkum se ovšem zaměřuje i na výzkumné podotázky, které úzce souvisí s daným tématem:

1. Je v dnešní době hinduistická svatba stále spíše záležitostí rodičů, než budoucích manželů?
2. Jaký vliv má astrologie na hinduismus a svatební tradice?
3. Vyskytuje se ještě v dnešní době obřad satí?

Hinduismem se zabývá Dagmar Marková a Blanka Knotková-Čapková¹⁾. V jedné z kapitol se zaměřují na kastovní hierarchii, která dříve hrála v Indii velice podstatnou roli. Dnes by dělení na kasty nemělo mít zdaleka takový vliv, už jen proto, že je toto dělení zrušeno. V lidech je ale stále zakořeněno, tudíž někteří se tím svým způsobem stále řídí. Jedním ze základních znaků je tzv. kastovní endogamie, která určuje, koho si ženich/nevěsta může vzít – z jaké skupiny/kasty. Porušení tohoto pravidla bylo trestáno dokonce i smrtí. V dnešní době je tento trest považován za vraždu – nejzávažnější trestný čin, ale protože se jedná o zvykové právo, tak především na venkově přijede policie kolikrát na místo činu pozdě.

Autorka Dagmar Marková²⁾, se ve svém článku Sňatek a manželství v Indii, snaží poukázat na průběh zásnub, které předcházejí svatebnímu hinduistickému obřadu. Samotné námluvy jsou záležitostí rodičů, kteří se snaží svým dcerám vybrat ideálního manžela. Ženy obvykle neprotestují a přistoupí na domluvený sňatek. Slovo „svatba z lásky“ tak nepatří k běžné slovní zásobě řadového Inda. Dochází také k odlišným názorům mezi Indií a evropskou kulturou. Evropané chápou domluvený sňatek jako projev nesvobody týkající se hlavně mladých lidí. Podle prováděných průzkumů se však ukazuje, že více jak polovina dotazovaných mužů a žen je přesvědčena, že domluvený sňatek představuje větší naději na spokojenost než manželství z lásky.

Autoři Reinhard Kirste, Herbert Schultze a Udo Tworuschka³⁾, v kapitole 4.3 pojednávají o důležitosti a významnosti horoskopu v životě hinduisty. Upozorňují na skutečnost, že hinduisté věří, že osud každého člověka je ovlivněn kosmickým božstvem (brahma). Proto věří, že postavení hvězd (hlavně při důležitých událostech jako je narození a uzavíraní sňatku) je velice důležité. Indický horoskop se značně liší od evropského, na který jsme zvyklí, a to především v jeho komplexnosti, složitosti a propracovanosti. Vytvářejí ho zkušení a vyučení astrologové, kteří skládají horoskopy pro jednotlivce tzv. na míru, podle data narození a postavení hvězd v den, kdy se narodili. Hinduisté tomuto horoskopu věří natolik, že podle něho určují datum svatby a obracejí se na astrologa dokonce i při uzavírání důležitých smluv.

Tématem svatby a obřadu satí se zabývá například autorka Tereza Hrazdírová, v článku časopisu Lidé a země⁴⁾, kde autorka uvádí, že existují tři druhy svatby. První svatbou je rituál íhí, druhou je bahra a poslední je svatba obyčejná. Každý z těchto rituálů pak představuje odlišný způsob samotného provádění. Kromě svatebních rituálů je zde popisován i obřad satí, při kterém se žena po smrti svého muže dobrovolně upálí společně s jeho tělem. Celý tento úkon symbolizuje truchlení a není považován za trest, nýbrž za očištění. Satí je bráno za privilegium. Pokud vdova nepřistoupí na provedení obřadu, nemá právo uzavřít další sňatek a zbytek života je nucena žít v celibátu. S odmítnutím obřadu je ovšem spojeno i spousta dalších pravidel, které si s sebou často žena musí nést po zbytek života.

Článek „Bez záchodu svatba nebude. Tak se řeší v Indii nedostatek žen“ ⁵⁾ se zabývá problémem nedostatku žen v Indii a jeho řešeními. V roce 2001 byl v Indii poměr dětí mladších šesti let - 927 holčiček na 1000 chlapců. Podle indického sčítání obyvatel v roce 2011 došlo k poklesu, a to na 914 ku 1000. Tato skutečnost ukazuje na kulturní fakt upřednostňování synů, který vede k selektivním potratům a také relativnímu zanedbávání dívek. Počet žen je důležitý hlavně pro tzv. „svatební trh“. Jejich vyšší ekonomická hodnota by se mohla projevit například ve výši mzdy, ale také ve větší nezávislosti, sebeúctě, lepšímu vzdělání a snížení počtu trestných činů vůči ženám. Další záležitostí, na které by se nedostatek žen mohl projevit, je věno. Teoreticky by mělo klesat, ale zatím k tomu nedošlo. Alespoň podle Leny Edlundové se hodnota věna nezvyšuje. Dále článek pojednává o tom, že v oblasti Harijána vedla místní vláda v roce 2005 kampaň, jejímž heslem bylo: „Žádná toaleta, žádná nevěsta.“ Tato kampaň měla za cíl přesvědčit ženy o tom, že by si neměly brát muže, kteří doma nemají latrínu. Cílem této kampaně bylo také zvýšit hygienu a sanitární podmínky domácností, které jsou důležitým indikátorem ekonomického rozvoje. Výsledkem bylo, že počet latrín v Harijáně se zvýšil.

Dr. Nehaluddin Ahmad se ve svém článku Sati Tradition - Widow Burning in India: A Socio-legal Examination ⁶⁾ zabývá problémem – obřadem satí a také tím, jak je na něj nahlíženo indickým právním systémem. I přesto, že byl tento obřad zakázán v roce 1829 britskými kolonizátory, stále zůstává aktuálním. Autor zmiňuje několik případů upálení vdov, ke kterým došlo v relativně nedávné době. Například případ 18 leté ženy, která byla donucena v roce 1987 spáchat sebevraždu přímo na pohřbu svého manžela (a to i přesto, že byli manželé pouhých 8 měsíců). Všichni, kdo jí přesvědčili k tomuto činu, byli zatčeni, ale záhy pro nedostatek důkazů propuštěni z vězení. To, co je na tomto případu Roop Kanwar nejvíce šokující, je fakt, že její čin byl idealizovaný, samotná Roop Kanwar byla zbožňovaná, přirovnávaná k božstvu a dokonce byl pro ni postavený i chrám. V něm se dokonce konají oslavy na počest jejího činu (samozřejmě oslavy neschvalované vládou, ale ne úplně zakázané, pouze kontrolované). Nejaktuálněji píše o případu satí autor v roce 2008. Tím, jak případ satí popisuje a varuje, že z indické společnosti stále nevymizel (hlavně na venkově), se mu pomalu, ale jistě daří otevřít společnosti oči. Upozorňuje také na fakt, že zatímco v Indii je satí stále součást tradičních rituálů, v jiných civilizovaných společnostech by tento čin byl považován za vraždu. Indie je signatářem deklarace OSN o lidských právech, z čehož vyplývá zákonem zakázané otroctví. I tak zde existují otroci v podobě vdov, které jsou odsuzované a nucené vzdát se po smrti jejich manželů všeho. Jediným východiskem je pro ně tedy obřad satí, který považují za jakýsi únik. Za donucením ženy k vykonání sebevraždy po smrti jejího manžela, stojí jiní muži (zejména z jejího okolí). Využívají k tomu nejen svou fyzickou sílu, jako dominanci nad ženami, ale zneužívají i náboženství jako velice mocnou zbraň. Dr. Nehaluddin Ahmad zdůrazňuje, že indická ústava je vlastně mnohem liberálnější, než ústavy mnoha zemí, které Indii v průběhu mnoha let upravovali na „demokratickou“. Také zmiňuje, že indické ženy dokázaly v různých sférách dosáhnout rovnosti s muži. Povedlo se jim dokonce osazovat důležité pozice ve vládě. Každopádně obecně, zejména se to týká žen z „nižších“ kast, ženy musí absolvovat dlouhou cestu, aby dosáhly plného lidského potenciálu, ke kterému byly narozeny.

1. část

Práce se zabývá průběhem hinduistické svatby a zároveň zjišťuje rozdíly v dodržování svatebních tradic v České republice a v Indii. Pro získávání dat bylo vybíráno především z kvalitativních metod, a to zejména studium odborné literatury a polostandardizovaný rozhovor. Studium odborné literatury je poměrně spolehlivý zdroj, neboť nedochází ke zkreslení ze strany výzkumníka, ale je možné, že dokument podlehl již při samotné tvorbě zkreslení pisatele.

Rozhovor je jedna z technik sběru dat, kdy se cíleně získávají informace prostřednictvím dotazování zvoleného respondenta. Existuje více druhů rozhovorů, například – neformální, nestrukturovaný, strukturovaný… Pro výzkum byl zvolen typ tzv. polostandardizovaného rozhovoru. Tento rozhovor se skládá ze seznamu základních otázek, které jsou kladeny jasně a přesně formulovány. Tazatel také může klást tzv. doplňující otázky, kde nechá rozvíjet odpověď a ptá se na detaily. Doplňující otázky může mít tazatel připravené, ale nemusí dodržet pořadí ani je použít. Pro soupis těchto otázek se používá označení - scénář. Výhodou rozhovoru je možnost ovlivnění směru, jakým se bude sběr dat ubírat. Naopak jeho nevýhodou je pracné získávání vhodných respondentů. Přesto, že pomocí internetu se dá dohledat v podstatě cokoliv nebo kdokoliv, v tomto případě například Česká hinduistická společnost, neznamená to, že je vyhráno. Je třeba se spojit s konkrétní osobou, uvedenou na webových stránkách a následně zjistit, zdá má či nemá dotyčná/ý informace a znalosti ve zkoumané problematice. Jestliže má, je zapotřebí domluvit schůzku, což se jeví jako další problém, neboť čas je drahý a každý ho má málo.

2. část

Výzkum byl prováděn za pomocí studia odborné literatury: knihy a časopisy a polostandardizovaného rozhovoru. První rozhovor se uskutečnil v jedné z indických restaurací. Jednalo se o tzv. polostandardizovaný rozhovor, kdy byl předem sepsán seznam 4 základních otázek (hlavní výzkumná otázka a 3 podotázky), zaměřených na studii. Tyto otázky byly doplněny ještě o tzv. identifikační otázky, prozrazující osobních údaje o respondentech (pohlaví, věk, místo narození). Vzhledem k získání potřebných informací ze základních otázek, nebylo potřeba použít otázky doplňující. Rozhovor s prvním respondentem probíhal v českém jazyce, tudíž vše probíhalo bez problému bez jakékoli jazykové bariéry. Problém nastal, když se ukázalo, že respondent není věřící a hinduistické tradice a hodnoty neuznává. I přesto se však snažil pomoci a nakonec se jeho informace staly velice přínosnými pro celý výzkum. Při uskutečnění druhého z rozhovorů nastal v některých částech rozhovoru problém, který byl spojen především s jazykovou bariérou. Respondent hovořil anglickým jazykem a aniž by si toho byl vědom, některé věty prokládal dokonce slovy v hindštině, čímž na druhou stranu dodal rozhovoru větší zajímavost.

3. část

Jako první respondent byl zvolen muž středního věku. Doslova „odchycený“ v indické restauraci v Praze na Letné a zprvu trochu zaskočen, ale nakonec velice ochotný a milý. Na základě rozhodnutí výzkumníků, byla pro získání dat od respondenta, zvolena technika (již zmíněného) polostandardizovaného rozhovoru Respondent pochází z Indie, ale žije dlouhodobě v Čechách. Odstěhoval se kvůli podnikání – v České republice vlastní i se svou českou ženou, síť nejmenovaných indických restaurací. Tradiční indické/hinduistické svatbě se vyhnul, protože, jak je již zmíněno výše, hinduistické tradice neuznává.

Po zkušenosti s prvním respondentem, bylo rozhodnuto, že pro porovnání rozdílných pohledů, bude nadále vhodnější hovořit s ženou. A tak se také stalo. Druhým respondentem se stala velice milá a ochotná indická žena staršího věku, mající s manželem obchod s indickým kořením na pražských Vinohradech. Její obchod je snadno k nalezení na internetu i v terénu, tudíž byla domluvena schůzka, která v daný den proběhla. Pro získání dat od respondentky, byla opět zvolena technika polostandardizovaného rozhovoru. Indická žena se jmenuje Mamtra, pochází z Indie, a to ze státu Rádžasthán, konkrétně z města Shahpura. Z Indie s manželem odešli kvůli nedostatku práce a pro ně nevyhovujícímu životnímu stylu. Nejdříve emigrovali do USA, později se jim ale zalíbilo v České republice, kde nyní žijí již 11 let. Do Indie se vrátit nehodlají. Prý už by tam nemohli žít i přesto, že svou rodnou zemi milují. Jejich rodiny a přátele už nerozumí jejich nynějšímu, dá se říci evropskému životnímu stylu, neboť znají jen život v Indii. To jim ale samozřejmě nijak nebrání v každoročním navštěvování svých blízkých. Mají i přes všechny rozdíly a vzdálenosti stále dobré vztahy.

Svatebním tradicím je v hinduismu přikládána veliká důležitost. Základní složky hinduistického svatebního obřadu navazují dodnes na tradice védského rituálu a jsou ve všech částech Indie podstatně stejné. Lišit se mohou jak zvyky v jednotlivých částech Indie, tak i zvyky jednotlivých rodin. Hinduistické svatby jsou známy především svou pestrostí, dlouhými přípravami a symboly, které jim dodávají určitou „originalitu“. Svatba je spojována především s dodržováním několika svatebních obřadů, které musí nevěsta a ženich podstoupit před hlavním svatebním obřadem.

Indie je zemí, která své tradice náležitě dodržuje, a proto také i většina svatebních tradic přetrvává dodnes. Dodržování zvyků není ve všech městech Indie stejné. Mezi základní zvyky však můžeme zařadit tzv. pheras – obcházení kolem ohně. Tento obřad plní náboženské aspekty manželství a je symbolem neodvolatelné víry, kterou musí mít snoubenci k sobě navzájem. Sedm (podle véd čtyři) obejití kolem ohně po směru hodinových ručiček pomalým formálním krokem, z čehož čtyři kola (nebo dvě při čtyřech) vede nevěsta, tři (nebo dvě) vede ženich. Před samotným rituálem pheras se snoubenci usadí u ohně, odříkávají modlitby a omotávají si ruce pruhem látky, která se nazývá „brahmán“. Poté si navzájem vymění prstýnky a na výzvu kněze se ukloní. Součástí obcházení kolem ohně je i saptpadi – sedm kroků a zároveň sedm slibů, které má představovat sedm kupiček (zrn) rýže nebo kurkumy nasypaných za sebou v řadě či oblouku kolem ohně. Sedm kroků symbolizuje: potravu, sílu, blahobyt, štěstí, potomstvo, dlouhý život a harmonii. Bez tohoto obřadu je svatba neúplná. Sňatek je uzavřen v okamžiku, kdy ženich a nevěsta sedmkrát obejdou oheň. Dalším z přetrvávajících zvyků je házení květů do vody. Pokud se květ ženicha setká s květem nevěsty, pak budou manželé po celé své manželství šťastni. Nelze opomenout také tradiční svatební oděv. Nevěsta je oblečena do barevného sárí, vyšívaného zlatými a stříbrnými nitěmi, doplněného náramky a náhrdelníky. Ženich má na sobě tmavý oblek s červenou kravatou, na hlavě červený turban a má opasek s dýkou nebo mečem. Pozvání hostů na svatbu je také řazeno mezi jednu z tradic, která se s velkým překvapením dodnes praktikuje. Předáním betelového listu (rostlinná droga) s arekovým oříškem (plod betelu) je dotyčný pozván na hlavní svatební obřad.

Dodržování svatebních tradic v České republice a Indii se liší v některých svatebních či předsvatebních obřadech. Nutno podotknout, že v České republice nemá hinduismus na rozdíl od větších světových náboženství takové zastoupení. Proto i svatbě není věnována tak velká míra pozornosti, na rozdíl od příprav svatby konané v Indii. Indové žijící v Čechách, pocházejí většinou z různých koutů Indie a ne všichni dodržují hinduistické tradice, zvláště pak svatební. Někteří z nich vzpomínají na svou tradiční hinduistickou svatbu, odehrávající se ještě v Indii a jiní naopak upouštějí od svých tradic nebo se snaží uspořádat svatbu, alespoň s některými hinduistickými obřady. Konání hinduistické svatby v České republice není častou záležitostí ba naopak, je spíše raritou a opravdovým zážitkem pro neznalého člověka. Indie je oproti tomu zemí, kde je indická svatba společenskou a náboženskou povinností. Zatímco v Indii svatba působí přirozeněji a koná se zpravidla 4 dny (2 dny v domě ženicha, 2 dny v domě nevěsty), u nás tu správnou atmosféru i prostředí splňují především indické restaurace a celé svatební procesí trvá pouze několik hodin. Velký rozdíl je také v počtu pozvaných hostů na svatbu. U svatby konané v Čechách se pohybuje v řádu desítek či stovek lidí. V Indii je svatba obrovskou událostí, na kterou je mnohdy pozváno až tisíc hostů, což sebou nese i vysoké finanční náklady. Ze základních tradičních obřadů se v České republice stejně jako v Indii provádí rituál pheras – snoubenci obcházejí kolem ohně či saptapadi – sedm slibů. Nevěsta je oblečena do barevného sárí a je pomazána vonným olejem, líčena a na čelo se jí maluje tzv. tilak – znak plodnosti a štěstí. Ženich je oblečen v tradičním černém obleku s červenou kravatou, červeným turbanem na hlavě a mečem či dýkou kolem pasu. Také manželství uznává každá z těchto dvou zemí jiným způsobem. V Indii stačí k potvrzení manželského svazku pouze sedmkrát obejít kolem ohně. V Čechách není hlavní indický obřad považován za formální manželský svazek, a je proto nutné vše potvrdit ještě úředním dokumentem. Zdaleka největším rozdílem mezi svatbou v Čechách a Indii je možnost volby partnera. V Indii je stále převládajícím trendem tzv. sjednané manželství, kdy rodiče hledají pro svého syna či dceru vhodného partnera. Oproti tomu v České republice jsou sňatky uzavírány především z vlastní vůle a často i mezi různými národnostmi např. rodilý Ind a manželka pocházející z Čech či naopak. V některých případech se také může jednat o tradiční českou svatbu bez hinduistických tradic.

„Měl jsem tradiční českou svatbu, protože moje žena je Češka. Indickou svatbu jsem zažil pouze jako host, když se ženil můj dlouholetý kamarád z Indie,“ říká jeden z respondentů.⁷⁾

Jednou z tradic, které bezesporu patří k hinduismu, je tzv. sjednané manželství. V tomto případě rodiče vybírají svému synovi či dceři budoucího partnera ke společnému žití. Domlouvání hinduistických sňatků v Indii je velice populární. Snoubenci se často stávají „figurkami“ a „nedobrovolně“ se nechávají ovládat svými rodiči a podstupují sňatek, kterým reprezentují nejen čest své rodiny, ale také společenský, ekonomický a kulturní kapitál. Sjednané manželství může usnadnit tzv. sňatková inzerce, která se v dnešní době stále praktikuje, ovšem ne již v takovém rozsahu, jako v minulosti. Inzeráty se zpravidla zmiňují o kastě, uvádějí věk, povolání, základní údaje o rodině a požadavky vznášené na hledaného partnera či partnerku. Pravidlem je, že inzeráty zadávají pouze rodiče. Tato silná tradice způsobuje, že i v současnosti je svatba záležitostí spíše rodičů než samotných snoubenců. Z prováděných průzkumů je patrné, že velké množství lidí z řad hinduistů počítá se vší samozřejmostí s tím, že budoucího partnera jim budou hledat rodiče. Ukazuje se, že tradice domluvených sňatků je tak silná a životná, že patrně přežije všechny modernizační změny a přechod od velkorodiny k rodině nukleární. Jediný posun v této tradici oproti minulosti je spatřován především v příležitosti mladých lidí seznámit se ještě před svatbou. Na druhou stranu, ne všichni tuto tradici sjednaného manželství dodržují.

Respondentka⁸⁾ k tomuto tématu dodává: „Má rodina mě do smluveného sňatku nenutila, svého manžela jsem si vybrala sama a rodina vždy stála za mnou a ve všem mne podporovala. Záleží tedy na rodičích, do jaké míry tradici dodržují a zda ji pak nutí dodržovat i své děti.“

Hinduisté přikládají velkou váhu astrologii. Není se tak čemu divit, že právě horoskopem (kundli) se často řídí rodiče při vybírání ženicha či nevěsty pro své ratolesti. Ve védské astrologii hvězdné a planetární konstelace v momentu narození předpovídají jak osud (kismat), tak i osobnostní charakteristiky, přičemž o otázkách lásky rozhodují lunární konstelace (nakshatras). Pokud se astrologické tabulky (guna milan) obou budoucích manželů shodují nebo jsou slučitelné, pak již nic nebrání ve štěstí v manželství. Za zmínku stojí také datum svatby. To zpravidla určuje astrolog, ale po domluvě o tom mohou rozhodovat i samotní snoubenci.

„I přesto, že astrologie hraje velkou roli v životě každého Inda, v dnešní době astrologii není, v případě výběru partnerů, přikládána taková důležitost jako v minulosti,“ tvrdí respondentka.⁹⁾

S manželstvím a jeho tradicemi souvisí také vdovství, které je spojováno s obřadem satí. Jedná se o védský zvyk, kdy je žena (vdova) zemřelého manžela nucena nechat se „dobrovolně“ spolu s manželem upálit na hořící hranici. Žena je brána jako majetek svého muže, a musí se tak účastnit obřadu, aby pak mohla doprovázet manželovu duši k dalšímu převtělení. Název pochází ze jména bohyně Satí, ženy boha Šivy, která jako první provedla sebeupálení na protest proti urážce Šivy jejím otcem Dakšou. Historie dokládá, že tento zvyk se zrodil u kasty kšatrijů – válečníků, odkud se poněkud rozšířil mezi bráhmany a sporadicky i jinam. Zajímavostí však je, že v Manuově zákoníku¹⁰⁾ není o satí ani slovo, naopak, Manu počítal s tím, že se žena po smrti manžela znovu vdá. Slovo satí znamená původně „ctnostná.“ Provádění obřadu bylo zakázáno roku 1829, ale sporadicky k němu docházelo dál. Po posledním z nalezených případů byl zákon zakazující satí zpřísněn a spoluúčast na něm má být trestána smrtí. Od roku 1856 byly také zákonem povoleny sňatky vdov. V minulosti, pokud žena odmítla vykonat obřad, jako trest se pak již nikdy nemohla vdát, musela žít v celibátu a mnohdy ještě k většímu ponížení i s oholenou hlavou. Prvek dobrovolnosti žen, které podstupovaly tento obřad, je v mnoha případech těžko určitelný. Ženám bylo vštípeno, že přes manželovu pohřební hranici půjdou rovnou do ráje bez dalšího převtělování. Svůj názor na to má také respondentka¹¹⁾, která tvrdí: „Vdovy nevstupovaly do rituálu na základě dobrovolného rozhodnutí. Velmi často byly pod vlivem omamných látek k tomuto činu prakticky donuceny.“

V současnosti je obřad satí považován za těžký zločin a razantně ho odmítá také 99 % obyvatel Indie. Není žádným tajemstvím, že Indie je za tento prazvláštní rituál mnohými lidmi z různých států světa odsuzována. Respondenti se přidávají k většině a jsou proti praktikování satí.

„Obyčej satí je sice zakázán, ale není vyloučeno, že by praktikování obřadu zcela vymizelo. Naopak, především v některých vesnicích v Indii se stále praktikuje, ale je obtížné jej prokázat,“ říká respondent.¹²⁾

Jako každé náboženství i hinduismus se svými tradicemi skrývá mnoho záhad, které pro nezasvěcené zůstanou pravděpodobně navždy tajemstvím. Zkrátka jako se nedá říci, že je vše známo, tak ani u informací podaných respondenty, nemusí být vše pravdivé, ale tuto skutečnost nelze ověřit.

Pro cíl práce byla vybrána 1 hlavní výzkumná otázka a 3 další podotázky, kterým bude nyní věnována pozornost.

Hlavní otázka zní: Jak se liší dodržování svatebních tradic v České republice a v Indii? Tato otázka byla položena i respondentům, z nichž jeden tradiční hinduistickou svatbu podstoupil. Druhý respondent měl svatbu již českou. Jelikož jsou však oba původem z Indie, dokázali sdělit spoustu zajímavostí, ze kterých se pro výzkum dalo dobře čerpat. Největší rozdíly se vyskytují v místě konané svatby, u trvání svatby, v počtu hostů a samozřejmě také v průběhu svatby. Zatímco v Indii je svatba považována za náboženskou povinnost, v České republice se hinduistická svatba nedá nazvat povinností. Každý Ind se zde může svobodně rozhodnout, zda podstoupí tradiční hinduistickou svatbu anebo přistoupí na tradiční českou či jakoukoliv jinou. Pokud by se rozhodl i přes rozdílné kulturní podmínky pro hinduistickou svatbu v Čechách, znamená to, že celá akce nebude mít tak dlouhé trvání jako v Indii (až 4 dny), ale bude trvat pouze několik hodin. Nebude se také konat v domě ženicha ani v domě nevěsty, nýbrž se snoubenci, podle našich respondentů, musí spokojit s prostředím indické restaurace – v České republice Indům prostředí nejbližší. Další viditelný rozdíl je v počtu hostů. V Indii je zvykem zvát na svatby až stovky lidí, zatímco v České republice je obřad skromnější. Největší rozdíl je možné nalézt v uznávání sňatku. V Indii je manželství uznáno za formální v okamžiku, kdy manželský pár sedmkrát obejde oheň. Kdežto v České republice je zapotřebí manželský sňatek stvrdit úředním dokumentem, pouhý rituál pheras nestačí.

První podotázka zní: Je v dnešní době hinduistická svatba stále spíše záležitostí rodičů než samotných snoubenců? V Indii je výběr partnera jednou z nejdůležitějších předsvatebních tradic. Respondenti vypověděli, že rodiče na výběr partnera kladou obzvláště velký důraz. Většina mladých lidí rovnou počítá s tím, že jim partnera určí rodiče. Jasnou výhodou oproti minulosti, je posun v seznamování před svatbou – snoubenci se smí před svatbou vidět. V minulosti tomu takto nebylo a dotyční se setkali až na smluvené svatbě. Nicméně respondenti na závěr připustili, že striktní podmínky, kdy rodiče domlouvají sňatek, už nemusí v dnešní době zcela platit. Pokud si potomek partnera vybere sám, představí ho rodičům, kteří zváží, zda bude dotyčný přijatelný či ne.

U druhé podotázky bylo cílem dozvědět se, zda má astrologie vliv na hinduismus a svatební tradice. Ano, má. Vliv astrologie v hinduismu je značný a je spojen především se svatebními tradicemi, při kterých je využíváno zejména horoskopu, dle kterého se určuje správný výběr partnera. Ať už si potomci vybírají partnery sami nebo jsou vybíráni jejich rodiči, budoucí souznění manželů se určuje podle horoskopu. Pokud se horoskopy případných snoubenců shodují, ve svatbě nic nebrání. Na řadu přichází návštěva astrologa, který opět na základě horoskopu, určí vhodný den pro svatební obřad. Určení data přímo astrologem, nemusí být pro sňatek nutně podmínkou, avšak v Indii se na vhodně zvolené datum přihlíží s opravdu velkou důsledností. Indové věří, že astrolog vybere datum, které jim přinese šťastné manželství bez jakýchkoliv problémů (milostných, finančních…).

Třetí a poslední podotázka zkoumá, zda se v dnešní době stále vyskytuje obřad satí. Na obřad satí je v dnešní době pohlíženo s opovržením. Tento rituál se vyskytuje na území Indie a v minulosti proti němu bojovalo velké množství lidí. Satí bylo po dvakráte zakázáno, a podruhé dokonce i se zavedením trestu smrti už za pouhou spoluúčast. V dnešní době je tato tradice považována za velmi vážný zločin, který je až na pár výjimek, odsuzován 99 % obyvatelstva Indie. Satí je zřejmě praktikováno i v dnešní době, a to zejména na místech dotčených civilizací pouze minimálně. Například odlehlé vesnice, neboť v těchto končinách je satí prakticky nedokazatelné, protože státní orgány nemají téměř žádnou šanci se o probíhajícím rituálu ani dozvědět, natož ho řešit a následně trestat.

KIRSTE, R.; SCHULTZE, H.; TWORUSCHKA, U. Svátky světových náboženství. Praha: Vyšehrad, 1995

MARKOVÁ, D.; KNOTKOVÁ-ČAPKOVÁ, B. Základy asijských náboženství, Díl I. Praha: Karolinum, 2014

AHMAD, N. Sati Tradition - Widow Burning in India: A Socio-legal Examination. [online] UK: časopi Web Journal of Current Legal Issues, 2009 [cit. 28.7.2015]. Dostupné z: http://www.bailii.org/uk/other/journals/WebJCLI/2009/issue2/ahmad2.htm

HRAZDÍROVÁ, T. Oslizák, manžel nejvěrnější. [online] Praha: časopis Lidé a země, 2012 [cit. 10. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.lideazeme.cz/clanek/oslizak-manzel-nejvernejsi

MARKOVÁ, D. Sňatek a manželství v Indii. [online] Praha: časopis Vesmír, 1999 [cit. 8. 3. 2015]. Dostupné z: http://casopis.vesmir.cz/clanek/snatek-a-manzelstvi-v-indii

REDAKCE/ČTK. Bez záchodu svatba nebude. Tak se řeší v Indii nedostatek žen. [online] Praha: časopis National Geographic, 2012 [cit. 3. 6. 2015]. Dostupné z: http://www.national-geographic.cz/clanky/bez-zachodu-svatba-nebude-tak-se-resi-v-indii-nedostatek-zen.html#.VYUQh47tmkp

http://www.svatby.cz/shared/clanky/3433/X-20110711130758296.jpg

https://lh4.googleusercontent.com/gCx6t_Csy2Ct1gI4LsIC2haGrgiOmEF5IEfLYIstGs0H7qVRRaK8Gyw191xuKOL2p_ZVEBUGPeWkNwCy7P8A2MaaHGkPqS6Yjr-ZL9IogueEoiyUSo0

http://cdn.static-economist.com/sites/default/files/imagecache/290-width/images/print-edition/20110820_FBC417.gif

http://www.ndtv.com/news/images/poll_image_1.jpg

https://yogametaphysics.files.wordpress.com/2012/01/67011958-00a3-4a68-b423-94907bdb51df.jpg?w=300&h=300

http://www.astrotantramantra.com/images/kundali.jpg

https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/f/f9/Sati_ceremony.jpg/250px-Sati_ceremony.jpg

http://www.indiaspend.com/wp-content/uploads/Dowry-Deaths.png

https://standupforacause.files.wordpress.com/2013/07/dowry-deaths2.jpg



Počet shlédnutí: 252