Jan Čimera, Michaela Ježková. Keltové na ostrově Man. Hospodářská a kulturní studia (HKS), Provozně ekonomická fakulta | Česká zemědělská univerzita v Praze, 2015. http://www.hks.re/wiki/2015:keltove_na_ostrove_man
Obrázek č. 1, Vlajka ostrova Man 1)
Malý ostrov zvaný Man není výjimečný pouze svoji strategickou polohou uprostřed Irského moře mezi Severním Irskem a Skotskem, ale má též bohatou historii. Kvůli své poloze byl často terčem různých pokusů o dobytí, a tak se zde vystřídala řada panovníků, dobyvatelů a s nimi i různé nadvlády. Z těchto historických událostí plyne i manský národní znak, kterým je trojnožka znázorňující, že ať manskému lidu kdokoliv a jakkoliv ublíží, vždy se opět postaví na nohy. I přes tuto zajímavou a bezesporu bohatou historii se kulturní povědomí během času postupně vytratilo a místní aktivisté se ho snaží opět obnovit. Tato práce má posloužit k přiblížení manské kultury a to zejména skrze její aktuální vnímání současnými obyvateli ostrova v komparaci pohledů místních vs. přistěhovalých.
Obrázek č. 2, Mapa ostrova Man 2)
Hlavním cílem práce je na základě místního terénního výzkumu a získaných dat objasnit důvody, kvůli kterým se na ostrově Man znovu obnovil manský jazyk a s ním spojená původní keltská kultura a dále pak zodpovědět následující výzkumné otázky:
Jak je vnímaná téměř zapomenutá a znovuobnovená manská kultura mezi místními původními obyvateli a těmi, co se přistěhovali později?
Historie Keltů žijících na ostrově Man má mnoho společných prvků s historií Britských ostrovů. V knize Keltové: průvodce pro každého3) autor analyzuje archeologické, umělecké a lingvistické doklady a tím utváří ucelený obraz o Keltech, díky čemuž si můžeme udělat představu o lidech, kteří jsou hlavním tématem naší práce.
Na ostrově se kromě angličtiny hovoří manštinou, což je keltský jazyk, vycházející ze staré irštiny. Lidé z ostrova Man tímto jazykem mluvili až do poloviny 19. století, kdy manštinu nahradila již zmíněná angličtina. V poslední době však dochází k oživení jazyka a tím i k pozdvižení keltské kultury. Tématem manštiny se zabývá článek Manx: Bringing a language back from the dead 4), který byl publikován v magazínu BBC.
Kultura, společná historie, tradice, umění a posvátná místa, to vše upevňuje pocit sounáležitosti, jak dokazuje například publikace Celts in Mann. 5) Důležitým prvkem jsou i keltské svátky, z nichž se dodnes slaví například Beltine. Stopy Keltů jsou vidět na každém kroku, na ostrově je mnoho památek a pozůstatků z tohoto dávného období. Vliv na zdejší kulturu měli Irové, později Vikingové a především Britové.
Snaha o oživení keltské kultury na ostrově Man je pozoruhodná a velkou roli hraje, že ostrov není integrální součástí Spojeného království Velké Británie. Je třeba si však uvědomit fakt, že v dnešní době je keltská kultura značně ohrožena, o čemž píše M. Tanner ve své knize The last of the Celts 6)
V poslední době se obecně Keltové stali oblíbeným tématem nejenom v literatuře, ale i v nejrůznějších diskusích. Měli bychom se však zamyslet nad článkem, který byl otištěn v populárně naučném časopisu Dingir 7), kde autorka Věra Nosková tvrdí, že si lidé Kelty idealizují a tím si vytváří o Keltech zkreslený obrázek, jež zastiňuje jejich „barbarské“ dějiny.
V článku Romantic view boosts interest in Celts 8) se nám autor snaží přiblížit rozdíly mezi Kelty ve starověku a dnes, přičemž tvrdí, že současní Keltové již v nynější době nemají s původními Kelty mnoho společného, jelikož se Keltové nacházejí mezi všemi evropskými národy a jejich kultura není jednoznačná.
Pro vypracování práce bylo využito kvantitativní i kvalitativní metody výzkumu.
Kvantitativní výzkum je způsob standardizovaného vědeckého výzkumu. Principem je získávání informací od velkého množství respondentů a slouží zejména pro zjištění stanovisek, postojů a pocitů. Výhodou je, že metody kvantitativního výzkumu jsou rychlé, přímočaré a výsledky jsou relativně nezávislé na výzkumníkovi. Oproti tomu nevýhodou je, že dochází k velkému shromažďování informací, často i nepotřebných, a nedostaneme se dostatečně hlubokou ke zkoumanému jevu. Nejčastějším zdrojem kvantitativního výzkumu jsou numerická data, grafy, statistické výzkumy aj.
Kvalitativní výzkum je doplněním kvantitativního, hledá odpovědi na otázky: Proč? Jak? Je chápán jako doplněk výzkumných strategií. Zjišťuje důvody a příčiny chování lidí a důkladně prozkoumává názory vybraných představitelů cílové skupiny na zkoumaný problém nebo jev. Výhodou je, že lze získat podrobný popis a shromažďovaná data mají subjektivní charakter. Problém je, že výsledky mohou být ovlivněny výzkumníkem a sbírání dat může být časově náročné.
Mezi kvalitativní metody použité ve výzkumu řadíme neřízenou skupinovou diskuzi k danému tématu. Využita bylo možnost navštívit jednu z lekcí manského jazyka ve městě Peel, kde byli účastníci výuky ve zbývajícím čase požádáni o rozhovor. V třídě se nacházeli jak přistěhovalí obyvatelé Manu, tak i lidé zde narození. To bylo přínosné k určení odlišností, zejména proč se jazyk učí a jaké jsou jejich pohledy a důvody na obnovení manské kultury, v tomto případě konkrétně jazyka. Hlavními výhodami této metody byla možnost přímé interakce respondentů, s upřesněním a poskytnutí podrobných odpovědí na otázky. Dále bylo také možné sledovat jednotlivé reakce respondentů. Jako nevýhodu je potřeba uvést časovou náročnost, malé množství respondentů a občasné odbočení od tématu a ztráta koncentrace.
Polostrukturovaný anonymní dotazník, který se dotazoval na základní informace o respondentovi, na jeho vztah k manské kultuře a jeho povědomí o ní, byl použit jako kvantitativní metoda sběru dat. Celkem bylo získáno 50 respondentů. Dotazník byl šířen pomocí internetu, zejména na sociálních sítích, přes email a messagery. Výhodou této metody je rychlost získaní odpovědí a jejich relativně velké množství, jednoduchost pro respondenta a časová nenáročnost. Problémem však zůstává nezaručení pravdivosti odpovědí a nemožnost doplnění daných otázek, stejně tak jako sledování emoční reakce daného jedince.
Relativně malý ostrov nacházející se v Irském moři mezi Skotskem a Severním Irskem, jehož rozloha činí 572 km2, je jen o 1/5 větší než naše hlavní město Praha. Název ostrova Man vychází z anglického překladu Isle of Man. Můžeme se však také setkat s manským názvem (například po příletu na letiště) Ellan Vannin, případně s variantou Mann, opět vycházející z manského Mannin. Celková populace ostrova je přibližně 80 tisíc obyvatel, z toho zhruba 1/3 žije v hlavním městě Douglas. 9)
Ostrov Man je závislé území britské koruny. Hlava státu Lord of Mann je britský panovník – v současnosti Alžběta II., kterou na místě zastupuje Guvernér. Velká Británie zastupuje Man pouze v otázkách zahraniční politiky a obrany ostrova, zbylá rozhodnutí spadají do příslušnosti jednotlivých místních ministerstev. Man svou velkou autonomii stvrzuje vydáváním vlastní měny, známek, má také vlastní poznávací značky a vlajku s typickým znakem trojnožky. K vlajce se pojí i motto, které říká, že ať národ bude mít jakékoliv problémy, vždy se postaví zpět na nohy. Toto motto má původ v historii, kdy byl Man často dobýván různými národy a často se měnili jeho vládci. 10)
Keltský původ je zde všudypřítomný. Na každém rohu můžeme vidět nějaký odkaz, ať už je to tradiční znak, nebo typická architektura. V neposlední řadě stojí za zmínku místní zajímavosti, jako jsou manské bezocasé kočky, nebo čtyřrohé ovce, které patří k turisty vyhledávaným zajímavostem, stejně jako parní železnice spojující Douglas s přístavním městečkem Port Erin, nebo tramvaj tažená koňským spřežením. 11)
Dále stojí za zmínku světově proslulý motoristický závod Tourist Trophy neboli TT. Jeden z nejnebezpečnějších závodů motocyklů na světě, který se zde každoročně koná a za kterým se sem sjíždějí fanoušci a závodníci z celého světa. To, že je Man motoristickým fandům nakloněn, potvrzuje i fakt, že mimo obce zde není omezená rychlost na komunikacích. Není tedy divu, že se Man stal též oblíbenou destinací štábu BBC pro natáčení slavného pořadu Top Gear.
Pro následující otázky hodnotící život na ostrově z pohledu místních obyvatel jsme pro účely této práce použili dotazník, který byl mezi obyvatele distribuován především pomocí internetových nástrojů, zejména sociální sítí a emailu. Věk respondentů se pohybuje především mezi 15 - 55 lety, a představuje tedy tu část obyvatel, která aktivně využívá počítač.
Graf č. 1, Věkové rozdělení dotazovaných obyvatel 12)
Celá řada respondentů se shoduje na několika základních faktech o životě na Manu. Zejména na tom, že je to klidné a příjemné místo k žití s velkou možností výletů do hezké všudypřítomné přírody. Další pozitiva jsou viděna v bezpečnosti ostrova a v komunitě, kde se všichni znají a pořádají společenské akce. O celkové atmosféře na ostrově vypovídá i následující graf znázorňující procentuální podíl obyvatel, kteří by chtěli zůstat, či se odstěhovat.
Graf č. 2, Chuť žít na ostrově Man 13)
Jak už bylo zmíněno v předchozí odpovědi, obyvatelé ostrova mají převážně pozitivní vztah ke svému bydlišti. V následujících dvou grafech si můžeme všimnout, že naprostá většina dotazovaných potvrdila, že jsou patřičně hrdí na to, že jsou obyvateli ostrova Man. Konkrétně 90% respondentů hodnotilo otázku, zdali se cítí být Maňany, nadprůměrnou známkou, přičemž 50% všech dotazovaných uvedlo maximální hodnocení. U otázky, zda-li jsou obyvatelé pyšní na svůj původ, byl výsledek ještě markantnější. Zde maximální známku použilo 66% dotazovaných.
Graf č. 3, Cítí se být Maňanem? 14)
Graf č. 4, Hrdost na manský původ 15)
Jako hlavní výhody dotazovaní velmi často uváděli klidné žití, hezkou přírodu, bezpečnost a komunitu lidí. Poslední zmiňovaná byla v jistých případech i na opačné straně a to ve smyslu, že se každý s každým zná a tedy může život občas působit trochu nudně.
Na záporné straně se velmi často objevovaly důvody ekonomické, především výrazně vyšší náklady na bydlení a s tím i související prodej půdy a nemovitostí. Dále respondenti uváděli vyšší ceny za potraviny a obecně menší výběr oblečení a výrobků v porovnání s Velkou Británií.
Ostrov Man začal být osidlován přibližně 6500 let před naším letopočtem a první obyvatelé ostrova s keltským původem přišli na ostrov v 1. století před naším letopočtem, jelikož keltské obyvatelstvo bylo postupně vytlačováno Římany přes moře na území britských ostrovů. V 7. století se ostrov podrobil vlivu irské kultury a právě v této době se začal vyvíjet manský jazyk. Keltskou kulturu v této době můžeme zároveň označovat jako vrcholnou, jelikož v 8. století našeho letopočtu osídlili ostrov Vikingové a došlo k viditelnému úpadku keltské kultury na ostrově. Ostrov Man byl po staletí součástí Norského království, dokonce i nějakou dobu spadal pod Skotsko, načež se ve 14. století dostal pod anglickou kontrolu.
Obrázek č. 3, Osidlování Kelty 16)
K otázce své vlastní kultury se dotazovaní staví opět velmi kladně. 88% z dotázaných odpovědělo, že se zajímají o svou kulturu a původ. U rozšiřující otázky většina dotázaných opět odpověděla, že vědí, kdo jsou jejich předkové, avšak při bližším dotázaní v následující otázce, jestli se cítí spíše jako Keltové, Galové, Normani, se odpovědi velmi různí a často se objevuje i neurčitá odpověď nebo naprosto odlišná.
Graf č. 5, Zájem obyvatel o historii 17)
I přes to, že na konkrétní otázky se odpovědi ne příliš shodují, zájem místních obyvatel o dění a historický odkaz je podle dotazníku značný. 50% dotázaných odpovědělo, že jsou členy nějakého místního spolku, či sdružení a z toho více jak 30% navštěvuje spolek aspoň jednou týdně. Zájem o to, co se na ostrově děje, dokresluje také fakt, že víc jak 70% se vyjádřilo, že se účastní pořádaných akcí, z toho 30% dokonce aktivně jako dobrovolníci, případně organizátoři. Pro ilustraci rozšiřování povědomí o ostrově Man a jako důkaz toho, že to byla v 50. letech 20. stolení velmi oblíbená destinace obyvatel Velké Británie, zde můžeme uvést dobovou reklamu lákající turisti k návštěvě. Druhé video je ze součastnosti. Můžeme si povšimnout značných rozdílů v prezentaci. Historické video spíše poukazuje na letní radovánky, narozdíl od současného, které se zaměřuje spíše na přírodu, relief ostrova a kulturní dědictví. Mimo videa můžeme ještě uvést ukázky audio náhrávek poskytnutých z osobního archivu učitele Manštiny. Jedná se o místní dětský sbor, který zpívá v manském jazyce.
Graf č. 6, Účast obyvatel na místních kulturních akcích 18)
Keltové jsou skupiny kmenů, které mají velmi bohatou a zajímavou minulost, a přestože nikdy nevytvořili žádný politický celek, obsadili velkou část Evropy. Jejich historie sahá až do druhé poloviny druhého tisíciletí před naším letopočtem. Keltská společnost byla strukturována do různých vrstev a jednou z nejdůležitějších byli keltští kněží. Nejvyšší kastou keltských kněží a zřejmě i nejvyšší společenskou vrstvou byli druidové. Keltové se živili převážně zemědělstvím a rybolovem, které hraje významnou roli dodnes. Keltové byli manuálně zruční, což ostatně mohou doložit nálezy šperků, vynikali taktéž ve zpracování kovu a v obchodu. Ve třetím století př. n. l. se už objevují předchůdci dnešních měst, takzvaná oppida, jak o tom svědčí archeologické nálezy. Pro Kelty byly typické stavby s kruhovým půdorysem. Co se náboženství týká, tak Keltové uctívali přírodní síly a hledali své bohy v přírodních objektech a jevech, avšak brzy přijali křesťanství. Pro Kelty měly významnou roli svátky, mezi které patřil například Nový rok, který slavili 1. listopadu. Zajímavé je, že keltský rok trval třináct měsíců a jednotlivé měsíce nesly názvy stromů. Dalším důležitým svátkem byl Beltine, jehož oslavy měly za úkol očistu po zimě a zničení všeho zlého, k čemuž sloužily posvátné ohně, přes které lidé skákali. Jednalo se o lunární svátek, který měl pohyblivé datum. Další svátky byly převážně spojeny se slunovratem a rovnodenností.
Na tuto otázku se nedá jednoznačně odpovědět, ať už kvůli samotné malé rozloze ostrova, malému počtu obyvatel, nebo faktu, že samotná kultura do jisté míry zanikla a aktuálně se jí snaží nadšenci znovu obnovit. I přes rostoucí popularitu se stále jedná řádově o jednotky tisíc lidí, kteří se scházejí a snaží se mluvit původním jazykem, což je v celkovém počtu velice zanedbatelná část obyvatel. Konkrétně v posledním průzkumu konaném v roce 2011 uvedlo 1600 lidí, že umí mansky mluvit, a 1800 kromě mluvení i číst a psát. Což je v poměru k celkové populaci na ostrově zhruba 5% obyvatel, kteří jazyk ovládají na úrovni mluveného slova. 23)
Jak už bylo uvedeno výše, obyvatelé se zajímají o svůj původ, neodmítají ho a řada z nich má povědomí o tom, kdo byli jejich předci. Avšak se opět setkáváme s problémem, tak jako u předchozí otázky, že je zde obyvatelstvo natolik smíšené, že je opět téměř nemožné odlišit, kdo patří do menšiny a kdo nikoli, protože jedním z hlavních rozlišovacích prvků, který bychom mohli použít je již zmíněný jazyk, který zde ale neplní klasickou funkci.
Pro účely této práce se povedlo získat názor původní obyvatelky ostrova Man, která ve svých dvaceti letech ostrov opustila a odešla nejdříve do Londýna a v součastnosti žije v Spojených státech amerických. Jako hlavním rysem určujícím manskou příslušnost uvedla rodinné kořeny. Dále uvedla, že jazyk je bezpochyb důležitý a je potřeba jej udržovat, protože by to byla kulturní ztráta a škoda, aby se uplně ztratil. Jako naprostá většina ale lidí potvrdila, že zná pouze jednotlivá slova a fráze. Také uvedla, že by se jazyk měl vyučovat na školách, pouze však jako volitelný předmět. Na tomto názoru se shoduje velká část odpovědí místních obyvatel.
Graf č. 7, Co z Vás dělá Maňany 24)
Jak je patrné z Grafu č. 7 výše a také z výpovědí řady respondentů, velká část dotázaných se cítí být Maňanem. Na druhou stranu, ačkoli by se mohlo na první pohled zdát, že hlavním prvkem formujícím jejich identitu bude jazyk, není tomu tak. Jazyk v dotazníkovém šetření skončil až na 4. místě za 1. rodinnými kořeny, následovanými samotným žitím na ostrově Man a osobním pocitem. To dokládá i výše zmíněnou obtížnost rozlišit obyvatele od minority na ostrově. Zdá se, že jazyk zde působí spíš jako marketingový instrument na zvýraznění ostrova navenek. Místní obyvatelé tomuto aspektu nepřikládají takový význam. Stačí jím se cítít a bydlet na ostrově, aby o sobě prohlásili, že jsou Maňané.
Manština je galský jazyk, který se vyvinul ze staré irštiny. Manština se od ostatních keltských jazyků odlišuje hlavně pravopisem. Důvodem úpadku jazyka byl nedostatek mansky psané literatury, která by se snažila tomuto propadu předejít. Prvním dokumentem psaným v manštině je překlad anglikánské sbírky modliteb, který se však svého vydání nedočkal. Největší rozkvět manského písemnictví nastal v 18. století, když byla přeložena Bible. V 19. století, kdy na ostrově dominoval anglický jazyk, došlo k odsunutí manského jazyka do pozadí. Ještě v roce 1874 byla manština mateřským jazykem pro 12 340 obyvatel ostrova, roku 1951 už jen pro 355 a v roce 1974, kdy ve věku 97 let umírá poslední rodilého mluvčího, přestala být manština živým jazykem. Svoji popularitu jazyk znovu získává v 60. létech 20. století, kdy podle dobových statistik se počet lidí znajících manštinu začal zvyšovat. 25) Avšak ve 20. století zájem o oživení manštiny vzrostl. V roce 1985 vláda ostrova Man založila společnost pro ochranu Manského dědictví a výbor pro manštinu, který se zasloužil o standardizaci jazyka pro použití ve vládě. Nyní existuje několik škol, které vyučují jak manštinu, tak manskou kulturu. Velkou zásluhu při obnově manské kultury měli kromě státních subjektů také dobrovolnické organizace. S manštinou se můžeme setkat na dopravních značkách i na nápisech, které jsou k vidění po celém ostrově. Jednou z organizací podporovanou místní vládou je Culture Vannin, která vede řadu projektů na podporu rozvoje kultury a jazyka. Jak sami na svých webových stránkách zmiňují: „jejich největšího kulturního dědictví“. 26) Mezi projekty patří online kurzy jazyka, běžná výuka, šíření obecného povědomí a organizace volnočasových aktivit. S vedoucím pracovníkem této organizace byl proveden rozhovor (viz učitel Manštiny níže).
Zaměříme-li se na první část otázky, tedy na příčiny obnovy jazyka na území ostrova Man, můžeme zde uvést několik pohledů místních obyvatel. První respondent diskuze, místní učitel Manštiny, uvádí tyto důvody: Jako místní člověk žijící na daném území cítí jistou spojitost s místem a jeho historií. Považuje to za jakési dědictví znát původní jazyk a dále ho šířit mezi obyvatelé, kteří by měli dle jeho názoru znát svůj původ, předky a historii. Jako další aspekt vnímá znalost původního jazyka, jako možnost odlišení se od ostatních a také utvrzení své identity. Mezi další dotazované patřila studentka a též místní obyvatelka narozená na ostrově, která od dětství navštěvovala různé spolky a volnočasové aktivity a bylo tedy pro ni přirozené se naučit i jazyk, jako součást kulturní tradice. Další účastnice rozhovoru byly dvě dámy původem z Německa aktuálně žijící na ostrově, které se shodly, jak je důležité znát alespoň základy tohoto jazyka. I přes fakt, že je tento jazyk považován za mrtvý, totiž velká řada obyvatel používá v běžné řeči manské fráze nebo slovní spojení. Byla tedy pro ně nutnost si osvojit základy, aby více porozuměly místním, zejména při různých neformálních setkáních.
Graf č. 8, Znalost manského jazyka 27)
Ostrov Man, ležící uprostřed Irského moře mezi Severním Irskem a Skotskem, si vybudoval během své existence pozoruhodnou kulturu. Obyvatelé si vytvořili svou vlastní komunitu, ať už z důvodu malé rozlohy ostrova, nebo nevlídné historie, kdy byl ostrov dobýván a lidé byli nuceni držet pospolu. Tento fakt dokládají i výsledky získané v dotazníkovém šetření, kde 90% respondentů hodnotí svůj vztah k ostrovu nadprůměrně a z toho 50% využilo maximální kladné hodnocení.
Ostrov Man byl v historii bydlištěm Keltů a stopy po keltském původu jsou všudypřítomné. Pro většinu obyvatel je kultura poměrně důležitá a na ostrově se stále udržují svátky, zvyky a tradice. Tyto aktivity jsou též ve značné míře podporovány místní vládou. Z výzkumu provedeného na místě též vyplývá, že velká řada místních obyvatel se těchto akcí účastní a to ne jenom jako návštěvníci, ale též aktivně jako organizátoři viz Graf č. 6. Co se týče pohledu majority na Kelty, nastává zde problém, jelikož obyvatelstvo je pomícháno a je těžké obyvatelstvo rozlišit. Ostatně jak si můžeme všimnout v Grafu č. 7 majorita s minoritou zde značně splývá. Je to patrné například na odpovědích na otázku „Co z Vás dělá Maňany?“, kde se na prvních místech objevovaly relativně univerzální odpovědi typu „narození a život na ostrově“, „osobní pocit“ a přitom znalost místního specifického jazyka skončila až na čtvrtém místě.
V poslední době došlo ke snaze znovuoživení manského jazyka, který začal během minulého století postupně upadat. Faktem je, že po ostrově jsou nápisy v manštině, někteří lidé používali slovní spojení v hovorové řeči a vzrostl i zájem o výuku manštiny ve školách. Ale spíše se jeví, že je to více snaha vlády o jisté odlišení a zviditelnění ostrova Man jako takový „marketingový“ tah. Jistým způsobem jsou vypovídající i údaje ze sčítání z roku 2011 ve kterém uvedlo přibližně 3000 respondentů, že umí používat manštinu v mluvené formě, případně i číst. Což vzhledem k celkové populaci ostrova je zhruba 5% obyvatel. Z našeho výzkumu je patrné, že obyvatelé považují jazyk za jakési dědictví a chtějí, aby se rozvíjel dále.
Knižní zdroje
Odborné články
Elektornické zdroje
Zdroje obrázků
Zdroje grafů
Zdroje video
Zdroje audio
—-
Počet shlédnutí: 82