Keltojazyčná minorita v Irsku

Tereza Brandejská, Lenka Dušková, Nikola Silverthornová, Lucie Špeldová, Adéla Veverková. Keltojazyčná minorita v Irsku. Hospodářská a kulturní studia (HKS), Provozně ekonomická fakulta | Česká zemědělská univerzita v Praze, 2015 http://www.hks.re/wiki/2015:keltove_v_irsku

Obrázek 1: Keltský kříž v Irsku ¹⁾

Irskem je dnes nazýván samostatný stát ležící na severozápadě Evropy, který získal svou samostatnost v první polovině dvacátého století. Jeho území bylo obýváno již od 6. tisíciletí př.n.l. Velká změna pro tamní kulturu nastala v 6. století př.n.l., kdy se do Irska začali dostávat Keltové z Evropy. Jejich kulturní zvyky velmi ovlivnili zvyklosti celého území.

Keltové postupně osidlovali celou Evropu, kterou ovlivnili svou kulturou na několik dalších století. Mezi známé vlastnosti Keltů patřila jejich bojovnost. V mnohých pramenech se lze dočíst, že byli postrachem ostatních národů právě kvůli své nebojácnosti a odvaze válčit. Na druhou stranu bývají vyzdvihováni kvůli své oddanosti náboženství. Vlastnosti Keltů mohou dnešní archeologové získávat ze zanechaných památek keltské materiální kultury, mezi které můžeme zařadit šperky, zbraně nebo pozůstatky obydlí.

Tato práce pojednává o keltské menšině žijící v Irsku. O jejích zvycích a tradicích. Dále je zde zachycen rozdíl mezi irskou majoritou a keltskou minoritou a jejich vzájemné ovlivnění.

Cílem práce je odpovědět na výzkumnou otázku: „Jaké jsou hlavní znaky života keltské minority v Irsku a jak se odlišuje od většiny obyvatel žijících v Irsku?“. Výzkumné podotázky jsou následující

• Jaké jsou hlavní body keltské historie?
• Jaké jsou myšlenky keltského náboženství?
• Jaké jsou typické zvyky a tradice Keltů?
• Jak se odlišují zvyky a tradice Keltů od většiny žijící v Irsku?
• Je irština stále aktuální jazyk?

Keltskou historií se zabývá Jan Bouzek, profesor klasické archeologie, a to v knize Keltové našich zemí v evropském kontextu²⁾. Kniha je členěna do pěti hlavních kapitol podle časové osy. Autor seznamuje čtenáře s Kelty, jako prvními historicky známými obyvateli evropských zemí. Dále s názvoslovím, které vychází z keltských jazyků a s nímž se můžeme setkat i dnes. Přibližuje vývoj v evorpských zemích v době laténské a formování společnosti do raně laténského stylu. Zde je vyzdvižen luxusnější způsob života, ke kterému patřilo například nošení šperků z drahých kovů, které si pak ti nejbohatší lidé nechávali ukládat do hrobů. V knize je zachycena změna keltské společnosti v průběhu 4. století, kdy nastupují do popředí bojovníci, kteří se společně s kněžskou vrstvou – tedy druidy, stávají rozhodující složkou keltské společnosti až do doby, než jsou Keltové podmaněni Římany. Autor popisuje keltské žoldnéře jako statečné bojovníky, které obdivoval již Aristotelés. V poslední kapitole knihy se autor věnuje konci středoevropské Keltiké a řeší otázku jejich lokalizace. Zároveň zmiňuje současnou genetiku, kde vyzdvihuje keltské obyvatelstvo Irska, Walesu a Bretaně. Uvádí, že zejména v Irsku se udržel keltský živel až do středověku a novověku. Údajně se v irských klášterech udržela vzdělanost i v temných časech po pádu západořímské říše, díky čemuž se mnohé dochovalo. Irská církev vznikla nezávisle na římské církvi a misijně působila na konci období stěhování národů, a to až po území střední Evropy. Závěrem autor popisuje specifickou keltskou interpretaci reality, tedy keltské vnímání světa jako něco, co se mění a je nefixované a co nám ukazuje možnost rozšíření poznávání skutečnosti přes hranice, jež nás omezují.

Informace o duchovním světě Keltů předkládá kniha od autorů Edela Moma a Wallratha Bertrama; Keltové - Duchovní děti Evropy³⁾. Uvádí, že rané počátky keltské víry se pojí s bohyní matkou (Terra Mater = velká bohyně), ovládající koloběh života. Autoři upozorňují, že i tímto je zdůrazněná silná role ženy v keltském společenství. Dle autorů v prvopočátcích (kolem roku 600 př. n. l.) je taktéž zřejmá rovnoprávnost bohů ženských a mužských. Teprve s vlivem Římské říše se postupně vzrůstala důležitost bohů mužského pohlaví a příchod křesťanství byla všechna pozornost upřena na jediného Boha-otce. Z čehož je vyvozeno nejprve matriarchální, poté patriarchální náboženství, později vyústěné v křesťanství. Kniha vyzdvihuje velice splývavé hranice mezi Kelty a jejich bohy. Můžeme se dočíst o rozmanitosti a vysokého počtu keltských božstev, které byly pro cizí národy neuchopitelné. Zajímavá informace je, že o keltském náboženství nemáme žádné přímé důkazy, pouze archeologické nálezy s jejich vyobrazeními. Tedy samotné informace jsou získané od příslušníků jiných kultur. V dalších částech knihy jsou uvedená jednotlivá jména bohů s jejich vlastnostmi a silou. Můžeme se dočíst, jak velkou váhu pro celou keltskou víru měli druidové (ochránci, kněží) a bardové (vypravěči, zpěváci), díky kterým se tradice a kultura předávala ústně z generace na generaci, než byla postupně zaznamenána do písemné formy. Jako důležitý fakt je v knize popsána keltská víra v nesmrtelnost duše. Poslední kapitola odkrývá starobylé mýty, svátky, pověsti a příběhy, tvořící základ tradice tohoto národa.

Problematikou keltských zvyků a tradic se zabývá dílo Keltská civilizace a její dědictví ⁴⁾ od Jana Filipa. Autor zde ve vybraných kapitolách popisuje zvyky, tradice a náboženství Keltů z celé Evropy a zaměřuje se i na jednotlivé státy včetně Irska. Z velké části se odkazuje na zápisy Caesara a dalších Římanů, kteří se Kelty zabývali. Zápisky porovnává s historickými nálezy, aby dosáhl co největší objektivity. Zmiňuje se i tom, že přesné informace o Keltech už pravděpodobně nikdy nezískáme a vždy se bude jednat spíše o spekulace.

O irské gaelštině se zmiňuje ve své knize Národnostní menšiny v Evropě: Encyklopedická příručka⁵⁾ Leoš Šatava, významný český etnolog, zaměřující se především na problematiku etnicity v souvislosti s menšinovými populacemi. Šatava uvádí, že irská gaelština je v Irsku úředním jazykem oficiálně od roku 1922, je však nutné si současně uvědomit, že její tradice sahá až do 5. stol. n. l. Autor dále konstatuje, že ačkoliv se jedná o úřední jazyk Irska, je populace, která tímto jazykem hovoří, v dnešní době menšinová. Ačkoliv byla kniha napsána již roku 1994, tento fakt se dodnes nezměnil.

Původem irského obyvatelstva se zabývá autor James Patrick Mallory ve své knize The Origin of the Irish⁶⁾. Na začátku knihy autor rozebírá samotný původ ostrova a jeho odloučení od Británie a Evropského kontinentu. Pokračuje prvními kolonisty, kteří obývali Irsko (datováno roku 8000 př.n.l.), dále analýzou zdrojů obživy v tehdejší době. Autor srovnává Irsko a Británii, tvrdí, že Irsko bylo poměrně zchudlou zemí a celkově odlišnou od Británie.⁷⁾ Kniha zmiňuje příchod zemědělství, a to připisuje především osadníkům z Británie, ale i v menší míře osadníkům z Bretaně. V návaznosti na tyto osadníky, objevuje podobnost v památkách i v keramice. Zmíněno je i kovoobrábění a náboženské praktiky, které byly přejaty z další vlny přistěhovalců ze severní Británie a kontinentální Evropy. V posledních kapitolách je zmíněna doba bronzová a železná, která ovlivnila irskou kulturu a v neposlední řadě se zabývá mytologií, genetikou a jazykem.

Při vědecké práci lze používat dva druhy metod, kterými jsou metody kvalitativní a metody kvantitativní. Kvantitativní metody se zabývají údaji, které lze vyjádřit čísly. Zkoumají větší množství respondentů než metody kvalitativní. Zaměřují se především na objem dat, nejdou proto tolik do hloubky zkoumaného problému. Zpracování kvantitativních dat probíhá obvykle pomocí statistických metod. Cílem kvantitativních metod je ověřování předem stanovené hypotézy. Využívají proto k výzkumu dedukci. Mezi kvantitativní metody můžeme zařadit například anketu, dotazník a standardizované pozorování.

Metody kvalitativní zkoumají menší počet respondentů a zaměřují se na hloubku zkoumaného sociálního problému. Nesnaží se výzkum zobecnit, ale snaží se pochopit zkoumaný jev. Tento druh výzkumu je mnohem více časově náročný než kvantitativní výzkum. Cílem kvalitativních metod je vytvářet novou hypotézu. Využívají proto k výzkumu indukci. Mezi kvalitativní metody patří například pozorování, rozhovor a zkoumání osobních dokumentů.

Mezi výhody kvantitativního výzkumu patří široká škála respondentů, možnost vytvářet statistiky, jednodušší zobecnění daného problému a menší časová náročnost. Mezi nevýhody můžeme zařadit neschopnost jít do hloubky problému a nemožnost daný problém plně pochopit.

Výhody kvalitativního výzkumu spočívají především v možnosti hluboko prozkoumat problém a pochopit danou situaci. Naopak nevýhodou je příliš malé množství respondentů, neschopnost zobecnění našeho výzkumu a poměrně velká časová náročnost.

Při výzkumu jsme využili metodu polostandardizovaného rozhovoru. Použili jsme techniku internetového rozhovoru přes Skype a chat přes Facebook. Jedná se o metodu, spočívající v komunikaci s respondenty na základě připravených otázek, které jsou však v průběhu rozhovoru podle jeho vývoje dále doplňovány a rozvíjeny, aby došlo k prohloubení tématu. Nevýhodou této metody je fakt, že respondent může odbíhat od tématu a tudíž dochází k větší časové náročnosti. Výhodou je možnost klást respondentovi doplňující otázky podle průběhu rozhovoru, což vede k většímu prohloubení tématu, které bylo stanoveno.

Další metodou, kterou jsme při našem výzkumu využili, je polostandardizovaný dotazník, skládající se především z otevřených otázek. Jako techniku jsme použili rozeslání dotazníků pomocí emailu. Velkou výhodou je, že otevřené otázky dávají respondentovi možnost se na ně volně vyjádřit. Nevýhodou je naopak časová náročnost vyhodnocování získaných vzorků, občasná strohost v odpovědích respondentů a nemožnost klást doplňující otázky v průběhu vyplňování.

Oslovenými respondenty jsou:

• Respondent č. 1, muž, 62 let, pochází z irského města Kells. Je jedním ze zakladatelů komunity jménem Strana keltských obyvatel v Irsku (The Celtic People's Party of Ireland). V této práci zastupuje keltsky mluvící minoritu v Irské republice.
• Respondent č. 2, muž, 50 let, pochází z irského města Killarney. Podniká v oboru hotelnictví a zastupuje keltsky mluvící minoritu v Irské republice.
• Respondent č. 3, muž, 24 let, pochází z irského města Killarney. Je studentem a zastupuje anglicky mluvící majoritu v Irsku.
• Respondent č. 4, žena, 33 let, žije v irském městě Killarney, ale pochází z České republiky. Je na mateřské dovolené. Zastupuje nezaujatý pohled na život majority a minority v Irské republice.
• Respondent č. 5, žena, 24 let, pochází z Peru, studuje na České zemědělské univerzitě, strávila v Irsku půl roku na programu Erasmus. Zastupuje nezaujatý pohled.

Vznik keltského národa a jeho kultury je opředen mnoha mýty a legendami. Nejzazší kořeny Keltů sahají pravděpodobně do období kolem poloviny 2. tisíciletí př. n. l. Keltská kultura vznikla patrně splynutím několika předchozích kultur, přičemž všechny skupiny, které jí daly za vznik, byly indoevropského původu, s výjimkou Lidu zvoncových pohárů, jehož předkové pocházeli z jihoafrického pobřeží a jižního Španělska. Díky archeologickým výzkumům je jasné, že se keltská kultura dlouho formovala a vyvíjela, nejednalo se o kulturu ve smyslu homogenního národa, ale společnosti rozdělené do mnoha kmenů s vlastní hierarchií, které spojovalo především používání stejného jazyka. Původní území osídlené Kelty se pravděpodobně rozkládalo na území dnešního Švýcarska, severovýchodní Francie, jihozápadního Německa a náležela k němu i část Čech.

První písemné zmínky o Keltech byly zaznamenány na přelomu 6. a 5. století př. n. l., kdy došlo k jejich střetu se středomořskými kulturami. Fakt, že se Keltové Kelty nazývali, je znám od řeckých autorů, kteří národy pojmenovávali zásadně jejich vlastním jazykem. Keltoi bylo původně označení barbarů. Na rozdíl od Řeků si Římané pro Kelty vymysleli vlastní pojmenování a začali jim říkat Galové. Toto pojmenování Keltů se dobře vžilo, jelikož Řekové zanechali mnoho písemných památek. Od 8. století n. l. je slovo gaelský synonymem slova irský. ⁸⁾

Od 8. do 4. století př. n. l. definovalo Kelty tzv. halštatské období, pro které bylo typické pohřbívání zemřelých do mohyl. Pohřbívali se především muži, a to s množstvím keramiky, meči, koňskými postroji a jinou výbavou.

Laténské období spadá do 400 př. n. l – 0. V tomto období došlo k největšímu rozkvětu keltské civilizace a především se dalo keltské obyvatelstvo do pohybu. V první vlně expanze dochází k proniknutí keltských kmenů především na Britské ostrovy, dále překonávají Pyreneje a roku 387 př. n. l. dobývají Řím. V druhé vlně expanze se naopak dostávají na východ – obsazují především oblast kolem Dunaje, v roce 280 př. n. l. následuje výprava proti Řecku a následné obsazení Malé Asie. Detaily, týkající se významného keltského útoku proti Řecku, popisuje irský příběh, pocházející z dvanáctého století. ⁹⁾ Na přelomu letopočtu pak čelí Keltové dvěma mocným sousedům – rozpínající se Římské říši a Germánům. V té době bohužel prohrávají keltské kmeny jednu bitvu za druhou a dochází k jejich úpadku. ¹⁰⁾

Obrázek 2: Mapa keltské expanze ¹¹⁾

Obyvatelé mluvící irskou gaelštinou považují keltskou kulturu v Irsku za stále aktuální, na druhou stranu: „Většina obyvatel Irska už na sebe nepohlíží jako na Kelty. Je to výsledek činnosti masmédií, která nikdy neodkazují na keltské obyvatelstvo. Jako děti (v 60. letech) jsme se učili o našem keltském původu, ale nejsem si jistý, jestli současný multikulturně přátelský systém to stále vyučuje.“

Na otázku týkající se ovlivnění irského obyvatelstva Kelty, respondenti mluvící irsky, odpověděli: „Za časů Briana Boru (král Irska, datováno 1014 n.l.) lidé vnímali prvotně sami sebe jako Kelty. Dobytí Normany (12.st.), následované dobytí Angličany (17.st), zanechalo keltské obyvatelstvo v situaci, kdy ztrácejí pojem o své pravé identitě. Z toho důvodu dnes obyvatelstvo Irska není natolik ovlivněno historii Keltů. Avšak samotná historie se nevytratila úplně. Promítla se především do jazyka, hudby a tance.“

V současnosti si potomci Keltů (irsky mluvící obyvatelstvo) stále uvědomují svou etnickou identitu. „Naše etnicita je klíč k tomu kdo jsme, co jsme a za čím si stojíme.“

„Irské obyvatelstvo ví o svém keltském dědictví, ale nevidí rozdíl mezi národem Irů a Keltů, vnímají se jako národ jeden.“, dodal anglicky mluvící respondent.

První obyvatelé přišli do Irska před 8000 – 6000 př. n. l., ve střední době kamenné. Na přelomu 5. a 4. tisíciletí př. n. l. se začalo šířit ostrovem zemědělství s příchodem nových obyvatel a vznikaly mohutné megalitické stavby, z již nejznámější je Newgrange. Poté přišla doba bronzová, dále doba železná s příchodem keltsky hovořícího obyvatelstva, přicházejícího z Evropy. Název pochází od Římanů, kteří je nazývali Celtois (=skrytí/neznámí). Příliv Keltů na území byl okolo 6 století př. n. l., přinesl sebou nezměrné kulturní bohatství a znalost řemesel. ¹²⁾, ¹³⁾

Během dalších století Irsko nebylo sjednoceno, naopak celý ostrov byl rozdroben na stovky malých území, kde největší moc mělo pět království. Na začátku našeho letopočtu začalo do Irska proudit křesťanství a s postavou svatého Patrika, jehož příchod je datován v roce 432 n. l., se zde ujalo natrvalo. Stavění klášterů, latina a křesťanská vzdělanost se sžila s tradiční kulturou a navzájem si vyměňovaly své znalosti. Na konci 8. století začaly do země pronikat Vikingové ze severní Evropy. Vikingové zakládaly pobřežní osady, například i město Dublin, či Limerick. Jejich síla upadla po bitvě u Clontarfu v roce 1014. Další velký zlom pro celý osud Irska přišel s vyhnáním vládce Dermota MacMorrougha, jednoho z těch, kdo chtěli v Irsku vládnout. On se sešel s anglickým králem Jindřichem II., aby mu pomohl Irsko dobít. Ten mu pomoc přislíbil a Dermot naverboval normany a získal své království zpět (1169). Jindřich II. z obavy normanské převahy získal v Irsku území, dal ho svému synovi, pozdějšímu Janu Bezzemkovi a udělil mu titul Pán irský a dobyté území spadlo pod anglického království (Lordship of Ireland). Postupně se Irsko dostávalo pod anglický vliv a kvůli této nadvládě v roce 1366 propuklo povstání, díky němuž se irská kultura znovu vzchopila. ¹⁴⁾

Velkou změnu přinesla taktéž přeměna Anglie k protestantismu, kvůli anulaci (1527) manželství Jindřicha VIII. a Kateřiny Aragonské, které Papež Kliment VII. odmítl uznat. Jindřich se tedy nechal uznat jako nejvyšší hlava církve v Anglii (11. února 1531) a papež Jindřicha exkomunikoval. Avšak v Irsku stále vládla myšlenka římskokatolické církve s hlavou papeže, což rozdělilo tyto dvě země až do dnešních dnů. Během dalších let se snažila protestanská Anglie všemožnými způsoby potlačit vliv katolictví v Irsku, což provázelo řada protestů a povstání z řad obyvatel. Jedno z nejdůležitějších povstání bylo to, po kterém byla vytvořena Irská katolická konfederace, kterou potlačil v roce 1649 Oliver Cromwell ve jménu Anglie. Tato tažení byla pro Iry naprosto zdrcující, neboť přišli o velká území a majetek a byly pod velkým vlivem protestantismu.

V roce 1782 dosáhl konečně irský parlament své nezávislosti, i když zde samozřejmě stále byla role panovníka Británie. Díky popudům Velké francouzské revoluce v roce 1789 se nepokoje šířily i do Británie a začaly protesty proti vládě i zde. Kvůli těmto událostem byl rozpuštěn irský parlament a Irsko se v podstatě stalo součástí Británie, 5. května 1800, se vznikem zákona o Unii a vzniklo Spojené království Velké Británie a Irska.

V polovině 19. století se Irskem prohnaly vlny hladomoru, protože plíseň zničila úrody brambor, hlavní složku potravy. Ekonomický dopad byl obrovský a zemřelo přibližně kolem milionu Irů a velká část obyvatel utekla do Anglie, či Ameriky a počet obyvatel se snížil o obrovské počty. K tomu přispívaly rostoucí nepokoje a další snahy o nezávislost Irska, trvající až do skončení první světové války. ¹⁵⁾, ¹⁶⁾

V letech 1919 až 1921 proběhla válka o nezávislost, vedená republikánskou armádou IRA a o rok později, 1922, se odtrhlo 26 hrabství a dalo vzniknout tzv. Irskému svobodnému státu. Severní provincie (známá jako Ulster) ale zůstala pod Velkou Británií. Dále pak v roce 1949, po druhé světové válce, se oficiálně odpoutala poslední moc panovníka a vznikla republika Irská. ¹⁷⁾

Graf 1: Populace Irska od roku 1700 do roku 2000 ¹⁸⁾

Keltové věřili, že život duše pokračuje i po smrti jedince. Jako posvátné považovali dubové háje, které se snažili chránit. Věřili totiž v jejich božské vlastnosti. Věřili v posvátnost i jiných přírodních útvarů, například posvátných pramenů nebo studánek. Oběti Bohům konali především po vítězství v bitvách. Obětovali rovněž i lidi, většinou zločince. Prováděli poměrně velké množství magických obřadů a rituálů. Kladli velký důraz na předpovídání budoucnosti, podle které řídili některé své aktivity. Součástí keltského náboženství byly masky, které měly sloužit kultovním účelům.

V keltském náboženství často splývá Bůh a člověk. Význam jednotlivých bohů se lišil podle keltského kmene. V Irsku byly jako bohové ctěny i ženské postavy. Keltské náboženství provázelo velké množství symbolů. Jedním z hlavních byl symbol kotlíku jako symbol hojnosti a nesmrtelnosti.

Pohřbívala se celá těla do hlubokých vykopaných jam. Některé kmeny pohřbívali do mohyl, například francouzské kmeny. Velmi často se do keltského hrobu přikládal vepř, méně často jiná zvířata. V pozdější době se začaly vyskytovat i pohřby žehem. ¹⁹⁾

Nezávislá respondentka: „Neuvědomuji si, že by se vyskytovali některé zvyky keltského náboženství u dnešních Irů.“

Graf 2: Náboženské vyznání v Irsku ²⁰⁾

Keltové bývají popisováni jako vysocí, modroocí a plavovlasí lidé. Tento obecný popis ale podle archeologických nálezů nemusel být vždy pravdivý. Významnější muži si údajně velmi často nechávali narůst knír. Většina mužů nosívala vlasy sčesané dozadu. Vlasy si často barvili různými přírodními barvami. Muži i ženy si dávali velmi záležet na čistotě a pěkném vzhledu.

Keltové měli v oblibě velké množství šperků a ozdob. Mezi nejznámější patří nákrčník zvaný torgues, který přesně obepínal hrdla mužů i žen. Dalším typickým doplněk keltského muže i ženy byly kovové náramky, které se nosily velmi často i na nohou. Oblečení mívalo velmi jednoduchý střih a bylo utkáno z kvalitního lna. Často bývalo zdobeno pestrými barvami. K sepnutí šatů a zároveň jejich ozdobě se používaly nejrůznější kovové spony. K obepnutí šatů v pase často sloužil opasek. Obuv byla vždy vyrobena z kůže.

Jako hlavní znaky keltské povahy bývá vyzdvihována bojovnost a odvaha. Keltové byli také známí svou chutí válčit. Na druhou stranu ale byli velmi oddaní náboženství. Podle mnoha nálezů lze usoudit, že měly velký smysl pro umění. Ve svých domácích dílnách vyráběli velké množství šperků především ze zlata. Specializovali se také na výrobu zbraní. Živili se především zemědělstvím a chovem dobytka.

Na otázku týkající se povahy keltských potomků, irsky mluvící respondent odpověděl: „Keltové jsou typicky velmi vřelí a otevření. Ochotně mluvíme k cizincům a jsme obecně velmi přátelští. Toto chování je méně běžné ve městech, ale na venkově a vesnicích mají lidé keltské rysy o dost více v povaze.“

Rozdíly mezi Iry a Kelty jsou podle respondentů mluvících irsky následující: „Nevidím mezi námi žádný opravdový rozdíl. Jsme stejní a neděláme rozdíly mezi něčím co je keltské a co irské.“

„No, v dnešní době se každý s irským pasem může nazývat Irem. Jak se Nigerijec může na sebe dívat jako na Ira, to jde mimo mě. Nicméně, jsou to pouze Keltové, kteří se mohou opravdu nazývat Iry. Samozřejmě nesmíme zapomenout, že existují Keltové ve Skotsku, Walesu, Baskicku, Francii atd. Rozdíl mezi ostatními Iry a sebou vidím v tom, že většina obyvatelstva Irska se v dnešní době za Kelty nepovažuje, kdežto já ano.“, vypráví irsky mluvící respondent.

Anglicky mluvící respondent dodal, že: „Do dnešní doby se k nám přenesla počítačová hra s keltskými motivy Celtic kings: rage of wars.“

Hlavním zdrojem keltského stravování byl chléb a maso. Kromě masa jedli také ryby. Při hodování se obvykle sedělo v kruhu a nejvýznamnější člen seděl vždy uprostřed. Během jídla popíjeli velké množství vína. Chudší Keltové pili místo vína pivo. Hostinu většinou obohacoval hudební doprovod.

Na otázku týkající se typického jídla Keltů, byla odpověď od všech respondentů jednotná (zástupci majority, minority, nezávislí respondenti): „Typickým jídlem je z keltské tradiční kuchyně je slanina a zelí a tzv. Irish Stew, což je dušené maso se zeleninou.“

Příslušník anglicky mluvící většiny zmínil, že: „Z keltské kuchyně znám především Irish boxty, neboli palačinky z bramborového těsta.“

Základní stavební kámen keltské společnosti byla rodina, nad ní byl postaven rod. Hlavní roli zde hrál muž, žena mu byla podřízena, přesto ale měla dostatek práv. Vyšší skupinou nad rodem byl kmen. Kvůli oblibě stěhování u Keltů ale bývaly struktury kmenů často narušeny. Keltskou společnost vedl král, který byl dokonce u některých společenství volen. Existovaly zde tři základní třídy – druidové, equites a lid. Druidové měli především náboženský a politický význam. Equites byli především jezdci a rytíři. ²¹⁾

Irové, považující se za potomky Keltů, se v dnešní době snaží předávat dál keltskou kulturu. „Kdykoli mám možnost, tak se snažím předat dál keltskou kulturu. Je velmi důležité předávat povědomí o našem etnickém původu svým dětem. Například máme spoustu pohádek s keltskými motivy - The Children of Lir (děti Lira), Tir na N'Og (Země nekonečného mládí), Fionn MacCumhaill and The Fianna (pohádky o dávných bojovnících.)“

Zástupce irsky mluvící minority: „Ve škole jsme se museli učit irskou gaelštinu. V našich sportech, příbězích a tanci předáváme naše tradice.“

Na Britských ostrovech mívali Keltové většinou obydlí zděné na sucho. Sídla bývala většinou dobře opevněná na vyvýšených místech. Pro keltskou společnost je typické tzv. oppidum, neboli opevněné území, za jehož zdí se nacházel příkop. Nacházelo se většinou na hůře dostupných místech. Kromě oppida měli také opevněná hradiště, kterým se říkalo refugia. ²²⁾

Typické monumenty Irska, které jsou známé jako keltské dědictví jsou například: „Tara - to je domov starých králu Irska, Newgrange (je to velmi obrovský kamenný val, do kterého lze vstoupit) je dnes považován za pohřební místo, a to ve stejném slova smyslu jako jsou považovány pyramidy. Ale já si myslím, že Newgrange měl pro původní obyvatelstvo Irska více důležitější použití. Například se tam nachází galerie, která je kompletně osvětlená a to paprsky slunce, ale jen na jeden den v roce, a to během zimního slunovratu.“ Vyzdvihovali irsky mluvící respondenti.

Obrázek 3: Památka Newgrange ²³⁾

„Newgrange považuji za nejvýznamnější keltskou památku v Irsku“, odpověděl anglicky mluvící respondent.

Jedním z keltských nejdůležitějších svátků byl Samhain. Tento svátek představuje slavení nového roku a připadal na 1. listopadu. Den před svátkem Samhain Keltové uhasili všechny ohně a v den svátku je opět zapálili na počest příchodu nového roku. V noci před tímto svátkem vstupovali duchové do světa lidí. V našich zemích je tento svátek dodnes dochován jako Svátek všech svatých, v Americe se převtělil do svátku Halloween.

Dalším svátkem byl Imbolc. Byl slaven 1. února a představoval očekávání příchodu jara. Během svátku bývá rozsvíceno velké množství světel a zapáleny ohně.

Svátek jara se u Keltů nazývá Beltain, který se slavil 1. května, začínal ale většinou již večer 30. dubna. Večer se zapalovaly ohně. Tento svátek k nám přešel jako pálení čarodějnic.

Dalším významným svátkem byl Lugnasad. Během tohoto svátku probíhal klid zbraní a setkání v poklidné atmosféře. V průběhu svátku se konalo velké množství společenských světských oslav. Tento svátek bývá spojován i se svatbami a s dětmi. Děti, které se narodili během Lugnasadu, měly největší šanci přežít. ²⁴⁾

Anglicky mluvící respondent: „Charakteristickým znakem irské populace je především slavení svátků a vyzdvihování tradic.“

Názor nezávislé respondetky: „Z keltských zvyků se uchovala především hudba, tanec a některé tradiční pokrmy.“

V Irské republice je podle irské ústavy prvním úředním jazykem irština, neboli irská gaelština, která patří do skupiny keltských jazyků. Irština je považována za jeden z nejstarších evropských jazyků. Nejstarší text Amra Choluim Chille neboli „Žalozpěv nad sv. Colmcillem“ je datován již do roku 597 př. n. l. Irština získala statut úředního jazyka Evropské unie, jako 21. úřední jazyk²⁵⁾, a to v roce 2007 a je také uznána jako menšinový jazyk v Severním Irsku.

Graf 3: Používání irské gaelštiny v Irsku ²⁶⁾

Irštinou se tradičně mluvilo na venkově. Oblasti, kde se irštinou mluvilo výlučně, získali ve 20. století zvláštní status - „Gaeltacht“.²⁷⁾ Díky tomuto označení mohlo dané území čerpat jisté výhody, například dotace pro stavbu rodinných domů. Aby takový status oblast získala, musela splňovat dané podmínky, které zahrnovaly výlučné používání irštiny - v domácnosti, ve veřejné správě, ve školách. Nápisy měly být jen v irštině. V dnešní době tento status používá hodně oblastí, avšak už zdaleka nesplňují dané podmínky a dalo by se říci, že se neliší od ostatních regionů Irska (pozn.: tzv. „Galltacht“ - oblast cizí řeči). Jen tři regiony podmínky pro status Gaeltacht splňují a těmi jsou: Gaoth Dobhair (ang. Gweedore), Conamara (ang. Connemara) a Corca Dhuibhne. ²⁸⁾

Z nezávislého pohledu respondentky: „Lidé podmínky mluvení irsky v Gaeltachtu poměrně dodržují“.

V současnosti je vedle Irštiny úředním jazykem v Irsku i angličtina, která je na celém ostrově Irska nejvíce používána. Velký vliv na používání irštiny má historie samotného ostrova. Vzhledem k tomu, že se od 12. století Irsko potýká s Anglií a stává se její součástí, tak je Irština velmi omezována a později i zakázána. Do popředí se dostává angličtina a nutnost její znalosti. I proto v dnešní době nenajdete v Irsku člověka, který by neovládal angličtinu a obyvatel, kteří by běžně komunikovali irsky je velmi málo. Na druhou stanu se mladá generace vrací zpět k irské gaelštině a díky tomu se jazyk stává, zejména ve větších městech jako je Dublin, Belfast či Galway, populárnějším. Zde existují irsky mluvící komunity, které se snaží irštinu prosadit. I samotná Irská republika se snaží o to, aby se jazyk udržel v povědomí. Proto je na školách povinná výuka irštiny a jsou známé televizní kanály či rádiové stanice, které vysílají právě v irštině.

Obrázek 4: Mapa znázorňující oblasti Gaeltacht v Irsku ²⁹⁾

Oba irsky mluvící se s irštinou setkali na škole. Jazyk byl pro ně povinný od 5 do 18 let. „Nyní, když jsem starší, tak vidím, že do nás byla irština jednoduše natlučena. Výsledkem toho bylo, že jsme se nenaučili tento jazyk mít rádi, ale spíše ho nesnášeli.“

Z odpovědí irsky mluvících respondentů vyplývá, že by byli velmi rádi, aby se irština více používala. Odkazují však na to, že se irská gaelština stává zase více populární. „Máme irský televizní kanál a rádio stanice a v určitých oblastech Irska se irštinou mluví každý den. Jedním z příkladů jsou Aranské ostrovy, které se nachází v ústí Galwayského zálivu na západním pobřeží Irska.“

Názor jedné nezávislé respondentky: „Rozdíl mezi anglicky mluvícím a irským obyvatelstvem je pouze v používání jiného jazyka. Žádný další rozdíl mezi nimi nevidím.“

Druhá nezávislá respondentka odpovídá: „Irsky tam moc lidí nemluví, i když tu možnost mají. Mezi sebou se většinou dorozumívají anglicky. Nějaké odlišnosti mezi sebou ani nevnímají.“

Cílem práce bylo odpovědět na výzkumnou otázku: „Jaké jsou hlavní znaky života keltské minority v Irsku a jak se odlišuje od většiny obyvatel žijících v Irsku?“ Rozdíly mezi keltskou minoritou a většinou byly zkoumány především z hlediska náboženství, zvyků, tradic a jazyka.

Nejprve byla popsána historie Irska a historie Keltů a jejich společné body. Dále byl věnován prostor keltským zvykům a především odpovědím respondentů. Práce se zabývala jak zvyky Keltů v minulosti, tak jejich zachování v současné irské společnosti.

Žádný z respondentů mnoho rozdílů mezi menšinou a většinou nezaznamenal. Nejvýraznějším rozdílem je podle nich irština, která patří do skupiny keltských jazyků a měli by s ní mluvit potomci Keltů. Angličtina je jazyk germánský, proto je mezi nimi dobře patrný rozdíl. Podle všech respondentů používání irštiny neboli irske gaelštiny ale není příliš rozšířené a většinou mezi sebou zástupci menšiny mluví anglicky stejně jako zástupci většiny. V Irsku existují sice území, zvané Gaeltacht, kde by se měla irština používat výlučně, ale i zde se obyvatelé velmi často dorozumívají anglicky. Irštinou komunikují velmi zřídka, a to i přes to, že na její používání získávají různé dotace a je stanovena jako první úřední jazyk Irska. Jazykových rozdílů si samozřejmě nejvíce všímají obyvatelé Irska, protože někteří kromě angličtiny ovládají i irštinu. Podle nezávislých respondentů ale rozdíly příliš patrné nejsou a s irskou gaelštinou se v Irsku téměř nesetkali. Jedna respondentka avšak zmínila, že podle ní se podmínky dorozumívání irsky dodržují alespoň v oblasti Gaeltacht. Děti se s irštinou setkávají především jako s povinnou součástí výuky ve škole. Podle jednoho z respondentů se však irsky učili pouze z donucení, a proto k jazyku získali spíše odpor, než aby si jej oblíbili.

V oblasti náboženství nebyly mezi potomky Keltů a ostatními obyvateli nalezeny žádné rozdíly. Z keltského náboženství žádné zvyky nezůstaly zachovány. O náboženských zvycích se proto dozvídame pouze z literatury. Z výše uvedených statistik je patrné, že většina irského obyvatelstva vyznává víru katolickou a žádné další náboženství na keltské tradice nenavazuje. Žádných náboženských zvyků pozůstalých po Keltech si nevšímají ani lidé, kteří mluví irskou gaelštinou, ani nezávislí respondenti.

Po Keltech zůstaly dále zachovány některé další zvyky týkající se především slavení svátků a tradičních pokrmů. Respondenti mluvící irsky, anglicky i nezávislí respondenti se shodovali především na tradičních pokrmech jako je například Irish Stew. Dále se shodovali v tom, že po Keltech zůstala v Irsku zachována hudba a tanec. Každoročně se konají keltské slavnosti, kde se tradiční tanec a hudba předvádí. Z keltských svátků se zachoval v přeneseném významu například Svátek všech svatých slavený 1. listopadu nebo slavení čarodějnic 30. dubna. Svátky slaví i Irové, kteří irskou gaelštinou nehovoří. Slavením si připomínají svou historii a zvyky svých předků. Keltskými zvyky se také inspirovali některé počítačové hry, které se přenesli i mezi anglicky mluvící část irské populace. Potomci Keltů se svou historii, podle irsky mluvícího respondenta, často snaží předávat dětem také pomocí pohádek inspirovaných keltskými tradicemi.

Za nejvýznamnější památku keltské materiální kultury považují všichni oslovení respondenti tzv. Newgrange. V Irsku se tvrdí, že by měl toto místo navštívit každý potomek Keltů alespoň jednou za život. Kelských památek si všímají jak respondenti mluvící irsky, tak anglicky i nezávislí pozorovatelé. Právě keltské památky materiální kultury jsou typické pro Irsko a bývají hojně navštěvované turisty.

Z práce je patrné, že příliš mnoho rozdílů mezi irsky mluvícím obyvatelstvem a anglicky mluvící většinou není. Zásadním rozdílem je pouze irština, kterou ale velká část irsky mluvících v běžném styku nahrazuje angličtinou. Tento jev mohli posoudit především nezávislí respondenti, kteří v Irsku žili, a irštinu okolo sebe téměř neslyšeli. Z pozůstatků po Keltech si kromě irštiny všimli všichni respondenti také slavení keltských svátků, hudby a tance.

Obrázek 1: Keltský kříž v Irsku

Obrázek 2: Mapa keltské expanze

Obrázek 3: Památka Newgrange

Obrázek 4: Mapa znázorňující oblasti Gaeltacht v Irsku *

Graf 1: Populace Irska od roku 1700 do roku 2000

Graf 2: Náboženské vyznání v Irsku

Graf 3: Používání irské gaelštiny v Irsku

BOUZEK, Jan. Keltové našich zemí v evropském kontextu, Praha/Kroměříž: Triton, 2007. ISBN: 978-80-7254-931-3 -3

EDEL, Momo. WALLRATH, Bertram. Keltové: duchovní děti Evropy, [přel. Marie Bervicová]. - Vyd. 1. - Olomouc : Fontána, 2009. - 180 s.: obr.; 21 cm. - Orig.: Die Kelten ISBN 978-80-7336-524-0

FILIP, Jan a [doslov Jiří BŘEŇ]. Keltská civilizace a její dědictví. 5. vyd. Praha: Academia, 1996. ISBN 80-200-0584-6.

KOKAISL, Petr. Etnické minority v Evropě, ČZU v Praze, Provozně ekonomická fakulta. Praha 2014. 436 str. ISBN: 978-80-213-2524-1

MALLORY, J. P. The Origins of the Irish, London and New York: Thames & Hudson, 2013. ISBN: 0500051755

MOODY, Theodore W.; MARTIN, Francis X., a kol. Dějiny Irsko. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1996. 419 s. ISBN 80-7106-151-4.

ŠATAVA, Leoš. Národnostní menšiny v Evropě: Encyklopedická příručka, Praha: Železný, 1994. ISBN: 80-7116-375-9

PRYOR, Francis. The Origins of the Irish., recenze. History Today, Apr2013, Vol. 63 Issue 4, p58-59. 2p [online]. Získáno přes databázi EBSCO http://web.a.ebscohost.com.infozdroje.czu.cz/ehost/pdfviewer/pdfviewer?vid=4&sid=54fc8423-4880-4e37-986a-29a0f7bd7f46%40sessionmgr4002&hid=4107

YOUNG, Simon. Celtic Myths: Celtic History?, článek. History Today. Apr2002, Vol. 52 Issue 4, p18. 3p. 1 Color Photograph. [online]. Dostupné z databáze EBSCO: http://eds.a.ebscohost.com.infozdroje.czu.cz/eds/detail/detail?vid=2&sid=20c43e00-0abf-4294-a132-5dd43594cb37%40sessionmgr4002&hid=4102&bdata=Jmxhbmc9Y3Mmc2l0ZT1lZHMtbGl2ZQ%3d%3d#db=a9h&AN=6427706

Historie Irska: Zrod keltské kultury [online] CK Mundo [citováno 8.5.2015]. Dostupné z: http://www.mundo.cz/irsko/historie

Historie Irska – 1. část: První osadníci [online]. [citováno 8.5.2015]. Dostupné z: http://www.irsko.name/historie-irska1-cast/

Historie Irska: Křesťanská země [online] CK Mundo [citováno 8.5.2015]. Dostupné z: http://www.mundo.cz/irsko/historie

Keltské svátky [online] Keltský horoskop, 2015 [citováno 30.3.2015] Dostupné z: http://www.keltsky-horoskop.cz/keltove/keltske-nabozenstvi/keltske-svatky/http://www.keltsky-horoskop.cz/keltove/keltske-nabozenstvi/keltske-svatky/

Irská gaelština [online] lingvo.info, 2015 [citováno 25.3.2015] Dostupné z: http://lingvo.info/cs/lingvopedia/irish

Irsko - historie [online] Irsko [citováno 8.5.2015]. Dostupné z: http://irsko.net/historie-irsko3.html

Oblast Gaeltacht [online] udaras.ie, 2015 [citováno 12.4.2015] Dostupné z: http://www.udaras.ie/en/an-ghaeilge-an-ghaeltacht/an-ghaeltacht/

Odkud přišli [online] Keltoman, 2008 [citováno 8.5.2015] Dostupné z: http://keltoman.sweb.cz/

Původ Keltů [online] Keltský horoskop, 2015 [citováno 8.5.2014] Dostupné z: http://www.keltsky-horoskop.cz/keltove/keltove-historie/puvod-keltu/

http://www.mundo.cz/irsko

http://keltoman.sweb.cz/

http://www.irelandchauffeurtravel.com/the-mysteries-of-newgrange/

http://en.wikipedia.org/wiki/Gaeltacht

http://www.wesleyjohnston.com/users/ireland/past/famine/demographics_pre.html

http://faithsurvey.co.uk/irish-census.html

http://gaeilge2013.ie/en/about/irish-language/facts-figures/ 

Počet shlédnutí: 178