Rusíni v Polsku

Jana Kreislová, Kristýna Procházková, Petra Vyskočilová, Petr Burian. Rusíni v Polsku. [online] Hospodářská a kulturní studia (HKS), 2015. Dostupné z: http://www.hks.re/wiki/2015:rusini_v_polsku

Rusíni jsou etnikum pocházející z oblasti dříve zvané Podkarpatská Rus. Dnes je toto území spíše známé jako Zakarpatská oblast. I přes velké snahy se Rusínům v minulosti nikdy nepodařilo získat vlastní samostatný stát. Nejvíce se k tomuto cíli přiblížili v letech 1919 – 1938, kdy bylo Zakarpatí jednou ze samosprávných zemí v tehdejším Československu. Mnoho Rusínů dnes žije ve svém původním regionu, tedy dnešní Ukrajině. Zde tvoří významnou menšinu, k jejíž národnosti se zde hlásí přibližně 10 000 lidí. Dále je toto etnikum rozšířeno v okolních státech. Nejvíce na Slovensku, Polsku, Maďarsku, Srbsku, Rumunsku a dalších. Ve většině zemích jsou státem uznávaná národnostní menšina. V minulosti tomu ale tak vždy nebylo a často byli nuceni přijmout identitu státu, na jehož území se nacházeli. Často proto také emigrovali nejčastěji do USA, méně pak do Kanady. Celosvětově se odhaluje počet Rusínů na 1,5 milionu, ale jen málo z nich se k této národnosti hlásí.

Od hlavní skupiny karpatských Rusínů se dále odčleňují další podskupiny tohoto etnika. Jsou jimi například Bojkové, Huculové nebo Lemkové. Slovo Lemkové má svůj původ v 19. století a byli tak označování Rusíni žijící v Polsku, nejzápadnější oblasti Ukrajiny a v oblasti Prešova na Slovensku. V době po 2. světové válce byla lemkovská identita vážně ohrožena, avšak v 80. letech započaly snahy o obnovu této kultury. Začaly vznikat různé spolky a organizace, byly vydávány publikace s lemkovskou tématikou a v roce 1991 byl lemkovský jazyk zaveden na první škole. Dnes se Lemkové snaží, aby jejich jedinečná kultura nebyla zapomenuta, a tato práce podá obraz o tom, zda se jim to daří.

Obrázek 1. Vlajka Rusínů1)	Obrázek 2. Vlajka Lemků2)

Hlavním úkolem této práce bude získat informace o minoritě Rusínů v Polsku a odpovědět na základní výzkumnou otázku: Jaké kulturní prvky (jazyk, tradiční oděv, architektura) odlišují rusínskou menšinu v Polsku od polské většiny? K lepšímu pochopení problematiky, kterou se tato práce zabývá, poslouží jistě následující podotázky:

Jaký byl vývoj rusínské historie?

Jaké svátky a slavnosti slaví Rusíni v Polsku?

Jaká jsou tradiční jídla Lemků?

Jak se Rusíni v Polsku snaží udržet svou vlastní identitu?

Jak Poláci vnímají rusínskou menšinu žijící v Polsku?

Jak polské Rusíny vnímají Rusíni na Slovensku?

O jazyce, kterým mluví Lemkové a o jeho problematickém zařazení pojednává odborný článek s názvem The Lemkos of Poland³⁾. Druhá část článku obsahuje informace o původu Lemků a jejich existenci. Jako nejdůležitější fakt přežití lemkovské kultury až do 2. světové války je označovaná izolace v horách a jejich částečná asimilace. Článek dále pojednává o tom, co se s Lemky stalo po válce a jak dochází k následné obnově lemkovské kultury.

Tradičním oděvem Lemků se zabývá publikace Lemkovské lidové kroje: výstava v Národním muzeu⁴⁾. Kniha se skládá především z fotografií, k nimž komentáře a další texty napsala polská etnografka Maria Brylak-Załuska. V knize se dozvíme hlavní podobu krojů i jejich charakter dle určení (např. tradiční slavnostní oděv či oděv k běžnému nošení).

O architektuře a především o historii a původu karpatských Rusínů se zabývá kniha Národ odnikud⁵⁾, kterou napsal odborník na rusínskou kulturu a dějiny Pavel Robert Magocsi. Od prvních zmínek se zde čtenář dozví, jak se Rusínům snažilo uchovat svojí vlastní identitu v průběhu celého 1. tisíciletí, kdy se teprve formovaly státy v Evropě. V době existence Rakousko-Uherské monarchie přestáli nucenou maďarizaci a v letech 1919 – 1939 byli jen kousek od vytvoření vlastního státu. Následující 2. světová válka ale zabrzdila jejich nadějný vývoj a rusínský národ byl tak podroben těžké zkoušce. Kniha nás tedy provede celou těžkou etapou, kdy se tento malý národ musel prát o místo ve velkém světě. Kniha se i okrajově zmiňuje o některých kulturních prvcích Rusínů, mezi které je zahrnuta i architektura, například podoba lemkovských kostelů. Nejvíce typické jsou dřevěné kostely stojící na vrcholcích kopců.

O rusínské historii se také můžeme dočíst v odborném textu s názvem Carpatho-Rusyns awakening⁶⁾ od autora Liz Stanley. V první řadě článek pojednává o etnografickém určení Rusínů na mapě, snahu zařadit se mezi ostatní státy. Dále článek informuje o rusínské historii dvacátého století a popisuje události v průběhu první světové války, meziválečném období a potlačení rusínského území ve prospěch Ruska po druhé světové válce.

Pro zpracování této práce bude použito kvalitativních metod a kvantitativních metod. Hlavní výhodou kvalitativní metody je vysoká validita a získání informací do hloubky. Naopak nevýhodou této metody je její nepříliš velký rozsah získaných informací. Soustředí se totiž pouze na malou skupinu respondentů. Další nevýhodou je i vysoká časová náročnost. Výhodou kvantitativní metody je široký záběr informací, které ovšem nejdou do hloubky. Jedná se většinou o data, která se dají zpracovat do tabulek nebo grafů. Nejoptimálnější je použití obou těchto metod a jejich vhodné zkombinování.

Pro získání teoretické základny byla prostudována dostupná odborná literatura, která je následně rozvíjena a doplňována pomocí následujících metod. Hlavní metodou používanou při výzkumu je rozhovor, a to konkrétně forma polostandardizovaného rozhovoru. Ten spočívá v tom, že má tázající předem připravené jen základní rámcové otázky, které pokládá respondentovi a podle jeho odpovědí pak pokládá další doplňující otázky. Výhodou této metody je získání informací jdoucích více do hloubky a možnost rychlé reakce na odpovědi respondenta, které mohou být dále rozvinuty. Nevýhodou je omezené množství respondentů, od kterých je možné získat nějaké informace a také velká časová náročnost na přípravu a provádění jednotlivých rozhovorů. Rozhovory jsou prováděny pomocí moderních technologií, zastoupených hlavně skypem, e-mailem nebo chatem. Další metodou použitou ve výzkumu je dotazníkové šetření, které pomůže získat větší množství informací od více respondentů, ale informace nejdou až do příliš velké hloubky. V dotazníku se vyskytují uzavřené i otevřené otázky. Odpovědi z uzavřených otázek jsou zpracovávány do přehledných grafů a tabulek. Otevřené otázky dávají respondentovi možnost vyjádřit svůj názor a postoj, aniž by byl omezován předem daným výčtem odpovědí.

Respondenti:

Pohled příslušníka dané rusínské minority v Polsku

Oksana Graban je polský Lemek. Je jí 25 let a bydlí v Krakově, kde studuje na univerzitě pedagogiku.

Julia Peregrym patří k polským Lemkům. Je jí 24 let a bydlí v Legnici, což je kousek od Wroclavy (česky Vratislav). Zde studuje ekonomii na Vratislavské univerzitě.

Pohled Poláků na rusínskou minoritu

Respondentkami pocházejícími z polské Varšavy jsou studentky třiadvacetiletá Anna a čtyřiadvacetiletá Jadwiga. Poskytly nám své názory na rusínskou menšinu žijící v Polsku, která se podle nich odlišuje už jen historií.

Nezaujatý pohled - Pohled slovenských Rusínů

Respondent Radim, věk 41 let, žijící v rusínské komunitě na Slovensku v obci Havaj. Tato obec se nachází na severovýchodě Slovenska nedaleko polských hranic.

Karpatští Rusíni, podobně jako jiné národy, které nemají svůj vlastní stát, obývají území několika států jako jejich národnostní menšiny. Těmi státy jsou Ukrajina, Polsko, Slovensko a Rumunsko. Mluví příbuznými dialekty a jsou charakterističtí svými rozmanitými rysy, proto je vědci rozdělili do dvou etnografických skupin. Těmi skupinami jsou západní a východní. Východní skupinu, která žije převážně v Zakarpatské oblasti Ukrajiny nebo Rumunsku, tvoří Doliňané, Verchovinci a Huculové. Tato práce je zaměřena na západní skupinou. Její příslušníci žijí především na jihovýchodě Polska a také na Slovensku. Tvoří ji Lemkové a Rusnáci. Domovem Lemků je označována Lemkowyna, území jihovýchodního Polska. „Lemkové mají tři způsoby jak se popsat. 1) Jsem Lemek a jsem součástí ukrajinské skupiny. 2) Jsem Lemek, ale nejsem součástí ukrajinské skupiny, jsem Rusín. 3) Jsem Lemek, nic víc.“ Takto Oksana vidí, jak se Lemkové dělí. V historii došlo k osídlení i jiných oblastí Lemky, ale území Lemkowyny je jimi považováno stále za svou domovskou vlast. Počátek boje o hledání vlastní rusínské identity je spojován až s počátkem 19. století a zahrnuje i snahu o vytvoření vlastního státu. Oksana na toto poukázala tím, že 5.12.1918 se vytvořila Lemkovská republika s hlavním městem ve Florynce. Ovšem stát neměl dlouhého trvání a v březnu roku 1920 byl stát zrušen a území připadlo Polsku.

Lemkové se nacházejí i na Slovensku, podle Radima se však nepovažují se slovenskými Rusíny za stejný národ. „Rusnáci mají odpor k Polákům a považují je za židy. Určitě se s Lemky nepovažují za stejný národ. Ono vlastně ani o národ nejde, těžko říci, co jsou Rusíni.“

Podle Radima lze Lemky od Slováků a tamních Rusínů rozeznat na první pohled. „Lemkové se odlišují tělesnou stavbou. Když přijdou třeba na závody koní, tak to jsou úplně odlišní od nás. Jsou menšího vzrůstu a také nejsou tady skoro vůbec plešatí chlapi, mají jiné vlasy.“

„Rusíny charakterizuje velká národní hrdost, někdy až moc. To je stále samé my Rusnáci… Národ je to převážně pracující v zemědělství, v lese, hodně vyráběli dřevěné uhlí. Je to národ, z historického hlediska, chudých lidí, těžce pracujících. Nejvíce ožili až po připojení k tehdejšímu Československu,“ vyjadřuje se Radim z pohledu slovenských Rusínů.

Po 1. světové válce proběhlo sčítání lidu v roce 1921, zde byla zjišťována národnost. Nelze se však dozvědět, kolik se zde nacházelo Lemků, protože v té době tato skupina spadala pod ukrajinskou národnost. Při sčítání bylo zaznamenáno celkem 3.898.428 lidí, kteří se přihlásili k ukrajinské národnosti a toto číslo tedy zahrnuje i rusínské etnikum. Z celkové populace to činí přibližně 16 %. Další sčítání se konalo v roce 1931. Zde byla národnost zjišťována na základě náboženského vyznání či mateřského jazyka. Za první jazyk si rusínštinu zvolilo 1 219 647 lidí. V této skupině však můžeme najít nejen Lemky, ale i Ukrajince, Bělorusy, Huculy i Bojky. Je tedy těžké určit, kolik zde bylo Lemků doopravdy, odhaduje se však více než 120000.⁸⁾

Velký pokles byl zaznamenán po 2. světové válce v roce 1950, kdy bylo v Polsku zaznamenáno 55700 Lemků.⁹⁾ Od té doby jejich počet razantně klesal. Přesný počet Lemků byl zjištěn až v roce 2002, kdy se k této národnosti přihlásilo 5863 lidí.¹⁰⁾ Při dalším sčítání obyvatel v roce 2011 počet této menšiny viditelně vzrostl na počet 9640.

Tabulka 1. Vývoj počtu Lemků v Polsku¹¹⁾

Následující tabulka 2 znázorňuje data z roku 2011. Z celkového počtu 9640 uvedlo lemkovskou národnost na prvním místě přibližně 7000, na druhém místě 3000 a jako jedinou 5000 lidí. Statistiky také zjišťovaly výskyt menšinových jazyků a dialektů a bylo zjištěno, že lemkovským jazykem neboli rusínštinou doma mluví cca 6300 obyvatel a 4444 lidí ho považují za svůj mateřský jazyk.

Tabulka 2. Přehled počtu lidí, kteří mluví rusínštinou a lemkovské národnosti¹⁷⁾

Existují i speciální školy, kde se vyučuje v rusínštině nebo se zde tento jazyk může studovat. Například ve školním roce 2012/2013 bylo takovýchto škol 35 a celkem je navštěvovalo 281 Lemků.¹⁸⁾

O skutečném počtu Rusínů v jednotlivých zemích se můžeme pouze dohadovat. Některé země totiž při sčítání obyvatel nezjišťují národnost nebo se někteří lidé k rusínskému původu vůbec nepřihlásí. Proto jsou rozdíly mezi oficiálními čísly a odhady tak veliké. Do odhadnutých počtů se řadí i lidé mající jednoho předka pocházejícího z některé z rusínských vesnic. Z tabulky 3 jasně vyplývá, že největší počet Rusínů je na Ukrajině, Slovensku, Srbsku a v Polsku. Nejvíce Rusínů emigrovalo do USA.

Tabulka 3. Počty Rusínů v jednotlivých zemích v roce 2014 19)

V tabulce 4 jsou zachyceny výsledky ze sčítání obyvatel v Polsku v roce 2011. Jsou zde znázorněny etnické menšiny, které se v Polsku vyskytují, včetně Lemků. K lemkovské národnosti se zde podle statistiky přihlásilo 10 000 obyvatel, ale toto určitě není přesný počet. Podle obou polských respondentek se někteří Poláci hlásí k Lemkům jako k druhé národnosti. Oksana poslala tato čísla: Lemků je k roku 2011 10 531 což je o 531 víc než uvádí statistika. 3445 lidí uvádí jako svojí druhou národnost Lemky.

Tabulka 4. Sčítání obyvatel v Polsku v roce 2011²⁰⁾

Historie Lemků není podle vědců zcela jednoznačná, ale za předky karpatských Rusínů jsou považovány slovanské národy, které se postupně dostávaly na karpatské území během 5. a 6. století. Mezi těmito národy byly Bílí Chorvaté, kteří během 6. a 7. století budovali opevněné osady, z důvodu ochrany obyvatelstva. V tomto století se také mnoho osad stěhovalo různými směry a část Bílých Chorvatů odešla na Balkánský poloostrov, jejichž dnešními potomky jsou Chorvaté. Deváté století je spojeno s náboženskou událostí. V roce 863 přišli na Velkou Moravu Cyril a Metoděj a přinesli křesťanství, které se následně rozšířilo i na karpatské oblasti. Od 11. století se začíná objevovat pojmenování Rusíni, tzn. obyvatelé Rusi.²¹⁾

Rusíni jsou považováni za potomky Bílých Chorvatů, tzn. nejzápadnějšího z východoslovanských kmenů. Zmínky o hustém osidlování své domoviny, Lemkowyny, pocházejí ze 13. století. Jsou zřejmě spojeny s mongolsko-tatarským vpádem do Haličského království (dnešní JV část Polska a JZ část Ukrajiny) v roce 1241, který měl za důsledek skrývání obyvatel dále na západě. Zmínky o Rusínech v Polsku pocházejí ze 14. století. Dokonce je popisován rusínský původ u několika renesančních intelektuálů. Po prvním dělení Polska v roce 1772 se připojila severorusínská oblast k Rakousku-Uhersku a tím pádem byli součástí terezínsko-josefínských reforem, například o zrušení nevolnictví a poddanství. Souběžně je tato doba počátkem dvou jazykově-kulturních tendencí, které se u Rusínů v Polsku a na Slovensku formují i dnes. Důležité bylo pro Rusíny národní obrození, které bylo výsledkem činnosti hlavně dvou osob. Řeckokatolický kněz Alexander Duchnovič založil v roce 1850 první rusínský kulturní spolek a vydal první literární almanachy a je autorem veršů, které se staly národní pro Rusíny: „Ja rusyn by, jsem i budu“ (Byl jsem, jsem a zůstanu Rusínem). Druhým významným člověkem byl Adolf Dobriansky, poslanec uherského parlamentu, který usiloval o vytvoření samostatné rusínské územní jednotky v habsburském impériu.²²⁾

Vyhrocená situace přichází s první světovou válkou. Protože součástí Rakouska-Uherska byla převážná část Rusínů sympatizujících s Rusy, rakouské orgány se obávaly sympatizování Rusínů s carskou armádou. Zastrašovací metodou se stalo uvěznění přes více než 1 500 Rusínů, které odsuzovali k smrti. V roce 1914 spadly haličské Karpaty pod ruskou nadvládu a Rusíni začali těžit politické výhody. Ovšem o rok později se haličská oblast vrátila zpět k Rakousku po bitvě u Gorlice a pronásledování Rusínů začalo nanovo.²³⁾

Po konci první světové války a vzniku samostatného Československa a Polska, bylo haličské území rozděleno mezi dva státy. Dne 5. prosince 1918 se konalo první shromáždění Lemků v polské vesnici Florynka, kam se sjelo kolem 500 představitelů sto třiceti haličských vesnic, delegáti z USA a ČSR a zástupci polských státních orgánů, a kde byla zvolena Hlavní rada Lemkovska. Vzniklo lemkovské hnutí a vůdci tohoto hnutí se stali Dr. Jaroslaw Kaczmarczyk a kněz Mychajło Jurczakewycz. Hnutí si ale nevytyčilo své cíle a část Lemků chtěla být připojena k Rusku, další část k Ukrajině a jiná k Československu. Zde se také objevila myšlenka vytvoření vlastního státu. Od roku 1919 hnutí konalo manifestace za sjednocení Rusínů v Československu, ale Polsko bylo silně proti vzdát se rusínského území a Československo o území nejevilo zájem. V témže roce byli vůdci hnutí uvězněni a později propuštěni. Ovšem snahy o sebeurčení skončily neúspěšně.²⁴⁾

Další rána přišla s druhou světovou válkou, jak uvádí L. Stanley v článku Cartatho-Rusyns awakening: „Oblast rusínských Karpat byla válkou zpustošena a na konci války byla oblast rozdělena mezi Polsko a Sovětský svaz. Podkarpatští Rusíni žijící v sovětské Ukrajině byli prohlášeni za Ukrajince a přinuceni mluvit ukrajinsky. Za komunistické vlády v Československu byli Rusíni považováni za Slováky a jejich byzantsko-katolická víra byla přísně potlačována.“²⁵⁾ V roce 1947 byla většina polských Rusínů odstěhována do severního a západního Polska (Dolní Slezsko, Pomoří, Mazursko) v důsledku dohody o výměně obyvatelstva. V roce 1950 se Lemkové začali protizákonně vracet do svých rodných sídel. Část Lemků se snažila založit vlastní kulturní organizace a tiskové orgány, ale překážkou byla polská komunistická vláda, která neuznávala odlišnou lemkovskou národnost.²⁶⁾ K této historické události Julia i Oksana přistupují jinak. Julia si myslí, že to pro mnoho Lemků byla dobrá věc, protože se dostali na místa s lepší finanční situací a kvalitnějším životním stylem. Oksana naopak říkala, že odsun byl tvrdý. Lidé dostali tři hodiny na přestěhování svého majetku a tím pádem mnoho věcí nechali za sebou. Spousta Lemků se ale vrátila, protože nechtěli opustit svojí rodnou zem jako Oksany babička.

V Krynici v roce 1983 byl zorganizován 1. ročník folklórního festivalu Vatra. Při příležitosti tohoto festivalu začal vycházet i lemkojazyčný časopis Holos Vatry. Další národní obrození Rusínů začalo po pádu komunismu v roce 1989. V průběhu dvou roků vznikly nové rusínské organizace v každém státě, kde Rusíni žijí. Začaly také vycházet noviny a časopisy v rusínském jazyce. Organizace, které vznikly, mají všechny jeden společný cíl. Vyzývat karpatské Rusíny, aby byli věrnými občany státu, ve kterém žijí, ale také vyžadují od těchto států, aby respektovaly, že Rusíni jsou národem a umožnily jim výuku jejich mateřského jazyka, historii a kultuře ve školách.²⁷⁾

Obě polské respondentky znají lemkovskou historii, protože studují obor historie na vysoké škole, ale obě si myslí, že je to jediný aspekt odlišující Lemky od Poláků. Lemky by od Poláků nerozeznaly, protože je jejich kultura už propojená s tou polskou. Nikdy neslyšely o žádné akci, která by byla vyloženě lemkovská a proto považují Lemky za Poláky. Julia také necítí tak velký rozdíl mezi Poláky a Lemky, ale Oksana říkala, že Lemkové jsou jiný národ. Mají svojí historii a kulturní zvyky, které jsou odlišné od těch polských a jako příklad uváděla svatbu. Podle Radima jsou polští Lemkové zcela jiným národem než slovenští Rusíni a nijak se s nimi neztotožňují.

„Nejdůležitějším obdobím pro Rusíny byla doba, když se Podkarpatská Rus stala součástí prvorepublikového Československa. Rusíni začali mít velké možnosti, co se týče jazyka, svobody projevu, tradic a kultury,“ myslí si respondent Radim.

Rusínština, která se řadí mezi slovanské jazyky, se dělí na západní a východní dialekty. Dělicí čára mezi těmito dvěma dialekty, je linie řek Oslava a Laborec, a také se za dělicí čáru může považovat slovensko-ukrajinské hranice. Rozdíl mezi západním a východním dialektem jsou v přízvuku a používáním slov z jiných jazyků. Západní dialekt, který se dá nazvat lemkovský, má přízvuk vázaný na předposlední slabiku, kdežto u východního dialektu je tento přízvuk volný. Další rozdíl je potom v používání slov z převzatých jazyků. T. Snyder se ve svém článku The Lemkos of Poland také vyjadřuje o jazyku Lemků: „Lemkovský dialekt je klasifikován jako ukrajinský, i když byl vytvořen na severní straně Karpat a byl ovlivňován polštinou.“²⁸⁾ Západní dialekty používají vypůjčená slova z polského a slovenského jazyka. Východní dialekt potom používá slova z maďarštiny, ruštiny a ukrajinštiny. Použití slov souvisí s místy, kde se používá daný dialekt.²⁹⁾

Respondentky vidí rusínštinu takto: „Je to náš mateřský jazyk, ale někteří jazykovědci ho považují pouze za dialekt ukrajinštiny„. „Podle mě je to mix polštiny, ukrajinštiny a slovenštiny (hlavně těchto tří), ale máme slova i z češtiny jako bunda nebo tady.“

Pro původní lemkovskou kulturu byl jedním z nejdůležitějších kulturních prvků tradiční kroj. Jejich historie je spojena se starými karpatskými kroji Rusínů, pro který byla typická jednoduchost, přírodní barvy a materiály a přizpůsobení drsným přírodním podmínkám. V oděvu převažovala bílá barva. Na polském území se původní lemkovský kroj rozdělil na tři typy: východní (povodí Oslawy a Oslawice), středí (od horní Wisloky k pramenům Wisloku) a západní (území od Popradu po údolí horní Wisloky). Naprosto odlišný kroj měla skupina tzv. Szlachtowských Rusínů nacházející se západně od základních tří variant. Kroj měl hlavně identifikační charakter. Podle něj se hned vědělo, do jaké skupiny a farního společenství člověk patří, jaké je jeho společenské postavení a majetkové poměry. Dále informoval o věku a stavu.³⁰⁾

Nejvíce starých prvků se zachovalo v mužském kroji. Skládal se z košile, kalhot, vesty, houně, czuchy, kožichu, čepice, klobouku a bot zvaný krpce. Jednotlivé kusy oblečení se pak nosí podle ročního období. Košile byla krátká, šitá z plátna a většinou nijak nezdobená. Občas na nich mohly být všité červené tkané pásy. Kalhoty byly trojího druhu. Nejjednodušší byly gaczi používané při práci. Byly šité z lněného nebo konopného plátna, s poklopcem na pravé straně a švy na nohavicích. Druhým typem byly jednoduché plátěné gaczi nošené jako spodní prádlo a svrchní kalhoty nohavky. Poslední jsou zimní cholośnie z ovčího sukna, s úzkými nohavicemi a s dvěma nebo jedním poklopcem napravo. Původní cholośnie byly bílé, ale později byly tmavé s černými švy a barevným kalounkem.³¹⁾

Obrázek 4. Mužská houně32)	Obrázek 5. Czucha33)	Obrázek 6. Krpce34)

V teplých obdobích se na košili oblékala vesta zvaná lajbik či druszlak. Původně byla bílá nebo tmavá a šitá z ručně tkané látky. Kraje byly lemovány červenou nebo černou šňůrkou a zapínání bylo na poutka. Později ve 20. století byly tyto vesty šity spíše z průmyslově vyráběných a více barevných tkanin s kovovými knoflíky. V zimě k oděvu ještě přibude houně z domácího sukna. Má střih ponča, takže se přetahuje přes hlavu, a délkou dosahuje pod boky. Většinou měla hnědou barvu a byla zdobena vlněnými barevnými šňůrkami. Slachtowští Rusíni naopak měli houně bílé s černým lemem. Zámožní Lemkové nosili hnědý kabát pončového střihu czuchu. Byl ušit z domácího sukna a výrazným prvkem byl límec, který ležel na zádech a plnil funkci kapuce. V zimě nosili teplé beraní kožichy s rukávy bílé či žluté barvy. Zimní kroj doplňovala beraní čepice s modrým lemem a rukavice se vzorem. Během celého roku nosili Lemkové plstěné černé klobouky. Typickou obuví byly krpce vyráběné z jednoho kusu kůže, sešité řemínkem a připevněné k lýtku páskem zvaný novołoka. Bohatí nosili vysoké boty zvané škorně a široké kožené opasky.³⁵⁾

Ženské kroje byly více barevné, zdobené a podle území také více různorodé. Ženské košile, zvané oplicza, byly šité z bílého plátna s rozepínáním vepředu. Zdobení se lišilo podle oblasti. Na západě měly na rukávech a u krku nabírané límce s bílou výšivkou, na východě byly zdobené křížkovou výšivkou a na Szlachtowské Rusi byly na ramenou přišity červené tkané vložky s bílými proužky. Dalším kusem oblečení byla sukně kabat šitá z bílého plátna. Původní sukně byly dlouhé až ke kolenům a bohatě nabírané u pasu. Barveny byly ručně tmavými barvami s bílým nebo modrým batikovaným vzorem často s červenými pruhy v dolní části. Později se začaly nosit spíše jako spodničky. Svobodné dívky a mladé vdané ženy nosily také šněrovačku (lajblik). Starší ženy si oblékaly krátké vlněné kabátky (jubki, kaftanyki), zdobené barevnými nášivkami. Zimním svrchním oděvem byly houně (huńki), které se barevností i střihem podobaly těm mužským. Jako pokrývka hlavy sloužil především šátek, původně bílý plátěný a později barevný vlněný. Na jihu a východě si ho ženy vázaly pod bradu a ve střední části regionu se vázaly vzadu. Vdané ženy musely pod šátkem povinně nosit čepec v podobě ploché čepičky z plátna. Svobodné dívky při slavnostních příležitostech měly na hlavě věnec s dlouhými stužkami splývajícími na záda. Doplňky kroje byly různé korále svázané v několika řadách, vyšívané stuhy a vlněný tkaloun vázaný v pase. Ženskou obuví byly krpce podobné těm mužským. Bohatší ženy mohly nosit červené kožené safianki nebo vysoké škorně.³⁶⁾

Obrázek 7. Ženská košile oplicza37)	Obrázek 8. Sukně kabat38)	Obrázek 9. Ženská houně39)

Dnes můžeme původní lemkovský kroj vidět pouze v muzeu či lemkovských folklórních skupinách, kteří se snaží uchovat původní tradice Lemků. V původní oblasti se s nimi už takřka nesetkáme. Příčinou toho byly události po druhé světové válce, kdy byli obyvatelé v lemkovské oblasti podrobeni nucenému přesídlení a byla tak přerušena dlouhotrvající tradice těchto tradičních krojů.⁴⁰⁾

Obě lemkovské respondentky se v oblékání krojů dost liší. „Já moc kroje nenosím, nemám ani celý kroj doma, mám jen sukni po babičce, a to mi stačí, moc tohle neřeším“. Druhá má naprosto jiný postoj. „Kroje nosím moc ráda a myslím, že je velmi důležité je nosit, je to znak naší kultury. Mám doma troje šaty a nosím je na svatby a na různé svátky. Moc se mi líbí a plánuji si ušít nějaké šaty sama.“

„Na Slovensku se tradiční kroj nosí jen při slavnostních příležitostech, a to jen někdo,“ říká Radim.

Pro mnoho Lemků i ostatních Rusínů je náboženství velmi důležitou součástí svého života. Jejich náboženství se pohybuje někde na pomezí katolicismu a pravoslavného křesťanství, protože tyto dvě kultury se zde střetávaly. Nejstarší předkové před příchodem křesťanství uctívali pohanské bohy a věřili na přírodní síly. V této době patřil k nejvýznamnějším bohům Perún. Křesťanství se zde začíná prosazovat až v druhé polovině 9. století A souvisí to s příchodem Cyrila a Metoděje. Po rozdělení křesťanství na západní a východní v roce 1054, zůstali Rusíni ve východním pravoslavném světě a formálně tedy spadali pod Konstantinopolský patriarchát. Avšak díky blízkosti západních křesťanů se určité tradice začali spíše slavit po způsobu západu. V dnešní době jsou poté Lemkové většinou pravoslavní, ale není neobvyklé, že v jedné vesnici se konají dvě bohoslužby naráz a to pro pravoslavné křesťany i pro katolíky. Dokonce mají i společné hřbitovy.⁴¹⁾

Oksana i Julia jsou pravoslavného vyznání, ale znají mnoho lidí, kteří jsou katolíci. Je to u nich dost promíchané. Náboženství je důležité i z hlediska jejich komunity, je to místo kde se scházejí, povídají si a plánují společenské akce.

I v životě slovenských Rusínů je náboženství velmi důležité. Zde také hraje roli pravoslavná církev i řeckokatolicismus. „Církev hraje zásadní roli téměř ve všem. Lidé jsou velmi ovlivněni církví, je zde velká poslušnost a oddanost církevním pravidlům. Slaví se často církevní svátky, Někteří lidé jsou vysoce věřící, ale někteří jen na oko. Například dnes v neděli, ani nemůžete vyjít ven v pracovním oblečení, protože je přísný zákaz pracovat.“ Takto to vidí Radim, z pohledu slovenských Rusínů.

Nejvýraznější projevy rusínské kultury se asi projevují v architektuře a v jejich typických dřevěných kostelících. Po celých Západních Karpatech se v současné době nachází už zhruba jenom něco okolo 118 dřevěných kostelíků. Ještě v roce 1751 se jich v Západních Karpatech nacházelo více než 800. Těmto kostelíkům se říká cerkve.⁴²⁾

Tyto dřevěné kostelíky jsou rozděleny do tří stylů, podle etnik, které tyto dřevěné kostelíky stavěla: bojkovský, lemkovský a huculský. Pokud se však podíváme na území Polska, najdeme tam pouze dva typy těchto staveb, a to bojkovský a lemkovský, které mají i podobné charakteristické rysy. Huculský styl se potom vyskytuje převážně na Ukrajině. Tyto styly se však velmi často míchaly, většinou záleželo na více faktorech, např. na penězích nebo na dostupnosti materiálu.⁴³⁾

Bojkovské a lemkovské styly jsou charakteristické dodržování trojdílnosti na počet Svaté trojce. Trojdílné je vnitřní i venkovní uspořádání. Kostel se skládá ze tři srubů, které jsou zakončeny věží. Často se stává, že nejvyšší srub je vstupní, ale není to pravidlem. Někdy je nejvyšší srub i ten prostřední. V interiéru je rovněž uspořádání ve znamení čísla tři. První místnost se nazývá babinec a je to v podstatě vstupní část, kde se během bohoslužeb zdržovaly ženy. V druhé místnosti, která se dá nazvat jako hlavní, je místnost s ikonostasem a lavicemi. Zde se většinou sedávali muži. Poslední místnost sloužila výhradně kněžím, tato místnost se nachází za ikonostasem.⁴⁴⁾

Obrázek 10. Lemkovský kostel45)	Obrázek 11. Interiér lemkovské chalupy46)

Obrázek 12. Plán lemkovské chalupy47)	Obrázek 13. Lemkovská chalupa48)

Na obrázku 12 je typické rozložení tradiční lemkovské chalupy. Izba a Alkierz jsou místnosti, které jsou obytné a rodina tam tráví většinu svého času. Sień je chodba/síň, jak jí známe u nás. Komora je spíž, kde uskladňují potraviny. Stajnia a boiska je místo,kde žijí zvířata. Zahata je průchod mezi obytnou částí a částí pro zvířata.

Mezi významné svátky řadí Lemkové všechny svátky týkající se kostela, jako například Velikonoce a Vánoce. Další velmi významnou událostí jsou Vatry. V oblasti, kde žijí lemkovské respondentky, jsou důležité tři oblasti Vatry: ve Zdynii, která je na jihu Lemkovyny, Michałów a Ługi. Dále hodně slaví rodinné oslavy, kde se sejde široká rodina a slaví se více narozenin najednou.

Největší událost je rozhodně svatba. Svatba začíná u ženicha doma, kde mu rodina přeje hodně štěstí a lásky. Pak ženich, jeho rodina a orchestr jdou k nevěstě domů. Poté z domu nevěsty vycházejí ženy a on říká, že to není jeho nevěsta. Někdy se chlapi převléknou do ženských šatů a předstírají, že jsou nevěsta. Nakonec vyjde nevěsta a pozve ženicha a nejbližší rodinu do domu. Při této části stále hraje orchestr. Poté se vydají do kostela. Cestou procházejí tunelem, kteří vytvoří rodina a lidé pozvání na svatbu a přejí jim štěstí. Speciální moment je, když pár jde uličkou k oltáři a mají nad hlavou koruny.

Po oddání vyjdou ven a lidé na ně hází peníze, pár je sbírá a děti pomáhají. Ten, který sebere více peněz, bude mít na starosti finance v rodině. Poté se vydají do taneční místnosti, kde se pořádá oslava. Všichni jim žehnají a užívají si spoustu zábavy. Poté přichází první společný tanec, krájení dortu a mnoho dalších událostí. Speciální věc přichází kolem půlnoci. Muž hází kravatu do davu, a kdo ji chytí tak se říká, že se bude první ženit. Poté nevěsta hodí závoj, a kdo ho chytí, tak se bude první vdávat. Následuje tanec manželského páru a páru, který chytil kravatu a závoj. Další věcí je, že muži se snaží ukrást nevěstě botu a poté jí vymění s manželem za flašku vodky. Následuje další událost, kde manžel sedí na židli uprostřed sálu a lidé mu dávají přání a peněžní dary a manželka tancuje s každým hostem.

Při svatbě se hrají typické písně a zpívají písničky. Jejich svatby jsou velmi zábavné, hodně se tancuje a pije. Muzika je živá a hrají tam lidé na housle, harmoniku a kytaru.

Homilky

Tvarohové kuličky pečené v troubě a poté se dají do oleje. Takto naložené homilky vydrží i měsíc

Mastylo

Kaše, která se dělá z mléka, vody, pšeničné mouky, vejce a špetka soli. Toto jídlo se podává s chlebem, který je namazaný máslem.

Obrázek 14. Homilky49)	Obrázek 15. Mastylo50)

Kyselica

Polévka s kvašenými vločkami. Vločky zalijeme vodou a necháme týden kvasit. V polévce je klobása, špek a koření.

Grilované oštěpky (druh sýra) s brusinkami

Sýr nakrájený na plátky, osmažíme na pánvi a poté položíme na talířek a podlijeme brusinkovou omáčkou. Na sýr dáme bylinky.

Obrázek 16. Kyselica51)	Obrázek 17. Oštěpky52)

Cílem této práce o polských Rusínech bylo zodpovědět na základní výzkumnou otázku: Jaké kulturní prvky odlišují rusínskou menšinu v Polsku od polské většiny? Těmito kulturními prvky byly především rusínský jazyk, jejich tradiční oděv a typická architektura. K prohloubení této problematiky posloužily další výzkumné otázky, které se zabývaly historií Lemků, jejich svátky a slavnostmi a také tradičními pokrmy.

Podle veškerých výpovědí Lemků je pro ně velice důležité udržení si jejich národního povědomí. Jsou velice pyšní na svůj jazyk, architekturu a další tradice. Jedná se o velmi soudržné obyvatelstvo, kteří se snaží upevňovat své vztahy s ostatními Lemky. Jejich soudržnost je pro ně dalším důležitým atributem. Pokud se podíváme na jejich chápání tradic, jejich nejsilnější stránkou je nacionalismus a jejich touha po udržení tohoto způsobu života i pro budoucí generace. Na této minoritě je i velmi pěkně vidět postoj mladé populace k jejich původní kultuře. Jinde se mládež snaží přiklánět k modernímu způsobu života a odklání se od svých kořenů a původních tradic. Zde ale tvoří výjimku. Zůstává dále věrná nastaveným standardům a dál přejímají svůj jazyk, kulturu a tradice.

Pokud se však na celý tento problém podíváme očima polských obyvatel a i Lemků žijících na jiném území, zjistíme, že toto obyvatelstvo vidí celou situaci poněkud jinýma očima. Na lemkovskou kulturu koukají jako na téměř zaniklou. Jediným, co je podle jejich slov odlišuje od Lemků, je historie, která se pro obě tato etnika velmi různí.

V současné době možná lemkovská kultura z pohledu jiných upadá a začíná se velmi překrývat s polskou kulturou. Její snahy o to zůstat v trvalém povědomí však určitě nepřijdou na zmar. Tato minorita nezanikne, a třeba i v dalších generacích dojde k ještě většímu probuzení a návratu ke kořenům. Jedná se o kulturu velmi bohatou a pestrou, která ukazuje kousek své historie. Ta nebyla vždy jednoduchá a milosrdná. Jedná se však i o kulturu, která stále bojuje o vylepšení svého obrazu. Pokud jejich snahy budou dále pokračovat, rozvine se tato kultura do značných rozměrů a i ostatní národy jí třeba začnou považovat za samostatnou a naprosto unikátní minoritu.

BRYLAK-ZAŁUSKA, M. Lemkovské lidové kroje: výstava v Nároním muzeu. Nowy Sącz: Muzeum Okręgowe w Nowym Sączu, 2006, 16 s. ISBN 83-89989-08-5

MAGOCSI, P. R. Národ odnikud: ilustrované dějiny karpatských Rusínů. Užhorod: Vydavatelství V. Paďaka, 2014, 116 s. ISBN 978-966-387-092-2

Centrální statistický úřad v Polsku. Druhé obecné sčítání lidu z roku 1931 [online]. Dostupné z:https://web.archive.org/web/20140317212240/http://statlibr.stat.gov.pl/exlibris/aleph/a18_1/apache_media/VUNVGMLANSCQQFGYHCN3VDLK12A9U5.pdf

Centrální statistický úřad. Demografická ročenka 2014 [online].Dostupné z: http://stat.gov.pl/obszary-tematyczne/roczniki-statystyczne/roczniki-statystyczne/rocznik-demograficzny-2014,3,8.html

Centrální statistický úřad. Výsledky národního sčítání lidu a bytů v roce 2002 [online]. Dostupné z:http://stat.gov.pl/cps/rde/xbcr/gus/raport_z_wynikow_nsp_ludnosci_i_mieszkan_2002.pdf

Centrální statistický úřad. Výsledky národního sčítání lidu a bytů 2011 [online]. Dostupné z:http://stat.gov.pl/cps/rde/xbcr/gus/lu_nps2011_wyniki_nsp2011_22032012.pdf

Encyklopedie menšin. Evropa a Kavkaz: vlajky etnických menšin a národů bez státní příslušnosti [online]. Dostupné z:http://eh.lenin.ru/english/index-ethn1.htm

KLESLO MICHAL. Dřevěné Kostely Zakarpatí. [online]. Dostupné z:http://www.treking.cz/archiv/cerkve.htm

Living History. Výroby jednoduchých krpců [online]. Dostupné z: http://www.livinghistory.cz/node/371

MAGOCZI, Paul Robert a Ľubica BABOTOVÁ. Karpatští rusíni [online]. Rusíni Slovenska. 1995. Dostupné z:http://www.rusin.sk/data/files/9.pdf

Ministerstvo správy a digitalizace. Socio-demografické charakteristiky menšin [online].Dostuppné z:http://mniejszosci.narodowe.mac.gov.pl/mne/mniejszosci/charakterystyka-mniejs/6480,Charakterystyka-mniejszosci-narodowych-i-etnicznych-w-Polsce.html#lemkowie

PolskieKrajobrazy. Lemkowská chalupa s Komańcza [online]. Dostupné z:http://www.polskiekrajobrazy.pl/Galerie/110:Bieszczady/4946:Lemkowska_chalupa_z_Komanczy._Sanok.html

Rusínská obroda na Slovensku. Rusínská vlajka [online]. Dostupné z: http://www.rusinskaobroda.sk/?page_id=116

SNYDER, T. The Lemkos of Poland: articles and essays [online]. © 2015 ProQuest. Dostupné z databáze ProQuest: http://search.proquest.com.infozdroje.czu.cz/docview/220867138/A4C5C12F8D8F4A4BPQ/2?accountid=26997

SOJA, Maria. Demographic development and changes of land-use in the Beskid Niski Mountains, Poland, between 1869 and 2009. [online] In:Springer Link. 2012. Dostupné z databáze ProQuest: http://search.proquest.com.infozdroje.czu.cz/docview/1328935911/abstract?source=fedsrch&accountid=26997

STANLEY,L. Cartatho-Rusyns awakening [online]. © 2015 ProQuest. Dostupné z databáze ProQuest:http://search.proquest.com.infozdroje.czu.cz/docview/392433311/94E0726B9BA447D0PQ/1?accountid=26997

Wyborcza. Sčítání lidu: Slezská je více než 800 tisíc [online]. Dostupné z: http://wyborcza.pl/1,76842,11401774,Spis_powszechny__Slazakow_jest_ponad_800_tys_.html

ZSZYWKA. Lemkovská chata [online]. Dostupné z: http://zszywka.pl/p/piekna-chata-lemkowska-pisalam-osta-5261441.html 47)

Počet shlédnutí: 108