Sámové v Norsku

Zbyněk Adámek, Barbora Čechová, Lukáš Fochler, Natálie Huptychová, Daniel Peterka. Sámové v Norsku. Hospodářská a kulturní studia (HKS), Provozně ekonomická fakulta | Česká zemědělská univerzita v Praze, 2015 http://www.hks.re/wiki/2015:samove_v_norsku

U samotných Sámů není úplně jasné, zda-li jsou to původní obyvatelé severských zemí nebo pouze „přistěhovalci„ z jiných koutů světa. Sámové žijí především v Norsku, Švédsku, Finsku a Rusku, avšak jejich největší počet se nachází právě v Norsku. Tato práce se zaměřuje na menšinu Sámů v Norsku, jejich historii, život, zvyky (bydlení, oblékání, náboženství), vývoj vztahů mezi minoritou a majoritou, ale především na pohledy jak samotných Sámů na Nory, tak i Norů na Sámy a Sámů z jiných zemí na Sámy v Norsku. Sámové jsou totiž často uváděni jako nepříliš adaptabilní menšina, zejména v otázce alkoholismu, tudíž bude zajímavé, jaký názor na sebe Norové a Sámové mají a jak se na Sámy v Norsku dívají příslušníci stejného etnika z jiných států.

Cílem práce je tedy především zodpovědět výzkumnou otázku: Jak se liší život Sámů a Norů a jaké kulturní prvky si Sámové udržují? K pochopení a doplnění dané výzkumné otázky pomohou i následující podotázky:

1. Jaký pohled mají Sámové na majoritní společnost Norů?
2. Jaký pohled mají Norové na minoritní společnost Sámů?
3. Jak se liší kultura Sámů od kultury Norů (zvyky, jazyk, obydlí)?
4. Jak velkou nezávislost mají Sámové v Norsku?

Se Sámy se podrobně seznámíme v knize Sámové- jazyk, literatura a společnost. ¹⁾ V této knize z roku 2009 se poprvé setkáváme s řekněme detailnějším rozborem Sámů jako takových. Knížka je rozdělena na tři části, jak lze vyčíst již ze samotného názvu. V této práci narazíte především na dvě z těchto témat a to na jazyk a společnost. K dispozici jsou v knize také přehledné mapy, které čtenáře uvedou do obrazu z geografického hlediska, ale i například znázorněné rodokmeny, které nám mohou pomoci nejen v pochopení zmapování různých rodin, ale také k pochopení jejich jazyka, neboť sámština se skládá z devíti typů, které navzájem nejsou srozumitelné a souvisí právě jak s rodinnými grafy, tak s geografickým rozložením.

Dále je publikace kromě jiného obohacena autentickými fotografiemi, obrázky, notami a texty písní a seznamem tzv. sámských výpůjček ve finštině, což jsou minoritní (sámská) slova přebraná majoritní (finskou) společností. Těchto slov je pro zajímavost 475 a setkáváme se s nimi na celém území Finska, ne jen na severu, jak by se dalo očekávat.

Přímo v předmluvě je napsáno: “Tento sborník nemá ambice podat vyčerpávající informace o sámské kultuře, měl by spíše sloužit jako odrazový můstek a inspirace pro další výzkum a další projekty.“ Autoři Vendula Hingurová, Alexandra Hubáčková a Michal Kovář si dávají za cíl pomoci sámské kultuře k proražení do povědomí společnosti a zároveň vybízejí k jejímu šíření a k prohlubování informací o ní. Dle autorů je toto etnikum zbytečně považováno za „starou kulturu“, neboť se jedná o moderní lidi využívající všechny vymoženosti 21. století. Mají vlastní parlament, politické strany, rozhlasové i televizní stanice, univerzitu a státem garantovanou výuku sámštiny na školách. Jako hlavní prioritu politiky si Sámové zvolili vitalizaci a revitalizaci, neboť věří, že pokud se udrží sámský jazyk, udrží se i sámská kultura.

Sámskou historií v Norsku se zabývá kniha Děti severských šamanů²⁾ od Nelly Rasmussenové . Autorka se v knize zmiňuje o norském pohlavárovi Ottarovi z devátého století našeho letopočtu, který žil na severu Norska a lidé mu zde odváděli daně v podobě sobích a medvědích kůží. Nejdůležitější je však fakt, že měl 600 kusů domestikovaných sobů a dokonce pomocí nich chytají další soby, jsou to tedy návnady. Norové již v dávných dobách nazývali Laponce, kteří chovají soby, slovem Fenni a toto označení používají dodnes.

Tradičním obydlím se zabývá kniha Děti severských šamanů ³⁾, kdy je zde uvedena první psaná zmínka o přenosných domovech Laponců nebo-li lávvo, které kočovní Laponci používají dodnes. Rozdíly v bydlení nejsou tak patrné, ale u Laponců přece jenom v zimě i v létě postává několik sněžných skútrů nebo také sobí kůže a sušící se kusy sobího masa.

Konflikty mezi Laponci a Nory můžeme nalézt také v knize Děti severských šamanů ⁴⁾, kdy je zde zmíněn zákon z roku 1902, který odlišoval Nory od Laponců a to tím, že „soukromé vlastnictví půdy bylo vyhrazeno pouze pro norské občany a osobám, které umějí mluvit, číst a psát norským jazykem a užívají ho v každodenním životě.“ Tento zákon byl součástí politiky Norska, které chtělo Laponce násilně asimilovat. Zákon byl zrušen roku 1965, kdy Laponci dostali stejná práva na půdu jako Norové. Současným rozdílem mezi Laponci a Nory mohou být také laponské sociální systémy a příbuzenské vztahy, kdy jejich společnost je bilaterální, tedy oboustranné příbuzenské vztahy. U Laponců také existuje fiktivní příbuzenství, především u kmotrovství, kdy kmotři mohou být kmotry několika nepříbuzným dětem a tyto děti se potom stávají sourozenci a nesmí se mezi sebou například ženit. Zmiňuje se zde i odlišné božstvo, kdy Laponci mají jednak své bohy, ale tak jich značné množství uctívá šamanismus, který byl však vymýcen a dnes velmi utajován. Co se týká typického chovu sobů, tak ten byl dlouhou dobu z norské strany považován za podřadný a primitivní a proto bylo omezeno rozšiřování tohoto způsobu obživy.

Jazykem Sámů se zabývá také kniha Děti severských šamanů⁵⁾, kdy v minulosti byla násilně zaváděna ve školách norština, což se změnilo až se zákonem, který zavedl laponštinu do škol, ve kterých převládalo laponské obyvatelstvo. Laponština se také oproti norštině vyznačuje mnoha termíny, které se týkají sobů, a které norština nezná. V současnosti již naprostá většina Sámů umí norsky, ale v domácím prostředí je laponština stále na prvním místě.

V članku od Charlese Petersona Sámi culture in media⁶⁾ se autor zabývá problémem dnešní sámské kultury a tím, jaký má pohled majoritní společnost Norů na minoritní společnost Sámů. Norská kultura ví velmi málo o sámské kultuře, nejeví o ní zájem, a to i přes to, že se o ní ve školách učí. Sámové a jejich kultura nejsou dnes zmiňováni v médiích, a pokud jsou, tak ve spojení s nějakým zločinem. Sámská kultura sama o sobě trpí a nerozvíjí se, jelikož chybí lidské zdroje pro tento rozvoj, Norové zájem moc nejeví, a mladí Sámové se ke své společnosti dnes hlásí čím dál méně. Sámové by tedy podle autora měli podporovat mezi mladými více svojí kulturu, aby se mladí Sámové sami mohli v médiích reprezentovat. Lepší reprezentace Sámů ale i ostatních menšin v Norsku, bude mít prospěch nejen pro Sámy ale i pro všechny Nory.

Vztahem mezi Sámy a Nory se zabývá článek z roku 2001 On Saami Claims to Land and Water⁷⁾, ve kterém se řeší nároky Sámů na vodu a půdu. Pozemky a voda mají pro Sámy velkou hodnotu. Autor zde konkrétně zmiňuje konflikt, kdy norská vláda měla zájem o přehrady na řece Alta. Tomu oponovali Sámové se svými potřebami pasení sobů. Což norské vládě vadilo, jelikož jsou Sámové především kočovné obyvatelstvo a tak nemají nárok na půdu jen kvůli sobům. Na druhou stranu vyřizování pohledávek Sámů je pro Nory důležité, a jde jim především o jejich mezinárodní pověst, proto se snaží o spravedlivé zacházení se Sámy.

Sámskou historií, tradičním chovem sobů a pověrčivostí norských Sámů se zabývá kniha Země sobů ⁸⁾ od H. A. Bernatzika, který se sice zaměřuje především na Sámy ve Švédsku, ale při svém putování se dostal i do Norska. Zmiňuje zde mimo jiné, Laponci chtějí, aby si jejich dcery braly bohaté hochy a synové bohaté dívky, nebo že Laponci nikdy nehodí sobí srst nebo kožešinu do ohně, což znamená neštěstí ve stádě či že žádný Laponec se ráno neodváží polknout kávu jen s jednou botou na nohou, protože by to znamenalo brzké ovdovění.

Při psaní této práce jsou využity jak kvantitativní, tak kvalitativní vědecké metody. Kvantitativní metody zkoumají údaje, které lze vyjádřit číslem, lze z nich vytvořit tabulka nebo graf. Cílem kvantitativního výzkumu je testování hypotéz, u vzorku, který je reprezentativní pro tu část populace, u které se výzkum provádí. Metodologie výzkumu je předem připravena. Typickým příkladem techniky u kvantitativních metod je například standardizovaný dotazník. Výhoda kvantitativních metod spočívá v tom, že tyto metody zkoumají větší množství respondentů, jejich výsledky jsou lépe ověřitelné, a zaberou méně času. Na druhou stranu jejich nevýhoda je, že nejdou až tak do hloubky, což je především výhoda u kvalitativních metod.

Kvalitativní metody jsou tedy metody, které jdou více do hloubky, z jejich údajů nelze vytvořit tabulky či grafy, zkoumají menší množství respondentů a hledají odpovědi na otázky. Nevýhodou těchto metod je, že metodologie kvalitativních metod se dotváří až při výzkumu, nelze ji tedy dopředu úplně připravit, tato metoda také zabere více času, a je schopná zkoumat menší množství respondentů. Technikou kvalitativních metod je například zúčastněné pozorování nebo nestandardizovaný rozhovor.

Tato práce se opírá o kvantitativní data, o tabulky, grafy, čísla. Dále využívá především kvalitativní metody. Jako první je využita metoda polostandardizovaného dotazníku. Technikou této metody je rozeslání dotazníků respondentům prostřednictvím elektronické pošty. Respondenti mohli v dotaznících na otázky volně odpovídat. Další kvalitativní metodou je rozhovor, v tomto případě prostřednictvím skypu. Výhodou těchto dvou metod je, že se lze dostat díky otevřeným odpovědím více do hloubky. Nevýhodou je pak složitější vyhodnocování a interpretace výsledků.

Respondenti

• Anders Henriksen - zástupce menšiny, 42 let, žije v Karasjoku, pracuje jako komunikační konzultant v sámském parlamentu v Norsku
• Andrea Skorpen Heggland - zástupkyně majority, 26 let, žije v Osøyri
• Olga Jegorova - zástupkyně externího pohledu, 26 let, žije v Norsku ve městě Kautokeino, pochází z Murmansku (Rusko), studuje na sámské univerzitě v Norsku

Co se týče Sámů, neexistují žádná oficiální data týkající se jejich počtu, vzdělání, zaměstnanosti nebo jakéhokoliv jiného typu, jež by byl v rozsahu celého Norska. To je zapříčiněno faktem, že etnicita není, při sčítání obyvatel v Norsku, zohledňována.

Některé odhady hovoří o počtu Sámů k dnešnímu dni kolem 30 000 - 50 000 v Norsku, 20 000 ve Švédsku, 8 000 - 10 000 ve Finsku a přibližně 2000 v Rusku a celková populace Sámů je odhadována na 60 000 – 80 000. Tato čísla ovšem lze těžko považovat za seriózní statistická data.

Přesto lze nalézt jisté statistiky týkající se této minority v Norsku. Individuální pocit příslušnosti k určité minoritě zde ovšem nehraje roli. Takovým příkladem může být průzkum probíhající v Norsku (The report Sami statistics 2013), jež se opírá o geografický pohled na problematiku a to s důrazem na oblasti, jež jsou převážně obydleny touto menšinou. Tyto oblasti se nazývají STN-area a původně vznikly jako fond pro hlavní oblasti sámského osídlení. Zpráva poskytuje statistické údaje o volbách do sámského parlamentu, populaci, vzdělání, zaměstnanosti, atd. ⁹⁾

Populace

Populace se od roku 1990 do roku 2013 v oblasti snížila o 15 %. V rozmezí let 2000- 2012 se z oblasti odstěhovalo více lidí, než se přistěhovalo. V roce 2012 se poprvé mírně zvýšilo množství obyvatel a do roku 2013 setrvává stabilně na počtu přibližně 55600. ¹¹⁾

Plodnost

Plodnost žen v oblasti byla vyšší než ve zbytku země a to do roku 2002. Od té doby naopak poklesla pod celostátní průměr. ¹³⁾

Délka života

Délka života v měřené oblasti je poněkud nižší pro obě pohlaví než mimo ní. Žena zde narozená žije v průměru 83,4 let a muž 77,1 let. Pro celé Norsko jsou hodnoty 83,4 let pro ženy a 79,4 pro muže. ¹⁴⁾

Vzdělání

V oblasti má základní vzdělání (dokončené i nedokončené) jako nejvyšší dosažené 81 % obyvatel. Přičemž v celé zemi je tato hodnota 70 %. Úroveň je zde o poznání nižší, než je celostátní průměr. ¹⁶⁾

Mateřský jazyk

K prvnímu říjnu roku 2012 nastoupilo 2126 žáků na střední školu se sámským jazykem jako předmětem, přičemž 930 z nich se učí sámštinu jako svůj mateřský jazyk.Tento počet je stabilní, zatímco počet žáků učících se sámštinu jako cizí jazyk poklesl o 42 % od roku 2005. ¹⁸⁾

Zaměstnanost

V oblasti bylo ve čtvrtém kvartálu roku 2012 zaměstnáno 65 % obyvatel, a to ve věku od 15 – 74 let. Počet pracujících je o něco nižší, než je tomu v porovnání s celým Norskem. Celkový průměr zaměstnaných je ke stejnému datu 69 % procent. Počet lidí pracujících v zemědělství, lesnictví a rybolovu je podstatně vyšší, než ve většině země.

Celkově se ovšem dá říci, že v oblasti většina mužů pracuje ve velkoobchodě, maloobchodě, hotelnictví a restauračních zařízeních a žen ve zdravotních a sociálních službách stejně jak je tomu ve zbytku země. ¹⁹⁾

O původu Sámů je toho známo jen poměrně málo. Jedna z teorií předpokládá původ Sámů z Asie a že podle genových testů jsou potomky kočovníků z Mongolska. Poměrně velkou část DNA Sámů tvoří i genetická informace, náležící germánským kmenům. Přestože informace o původu této menšiny jsou nejasné, s jistotou můžeme říci, že Sámové byli původními obyvateli Skandinávie.

Sámové dříve chovali stáda sobů a tomu do značné míry přizpůsobovali svůj životní styl. To dokládá i nejstarší záznam o sámském osídlení na území Skandinávie, zanechaný římským historikem Corneliem Tacitem. Ten je v knize “De origine et situ Germanorum„ popisuje a nazývá je „fenni“ a to již roku 98 našeho letopočtu. Historik Paulus Diaconus se zase okolo roku 750 našeho letopočtu zmiňuje o lovcích chovající zvířata podobná jelenům (soby) a jezdících na lyžích. Říká jim „skridfinns“. ²⁰⁾

V 16. a 17. století byl o Sámy poměrně velký zájem, neboť to byl národ žijící kočovným způsobem života užívající magii a uctívající pohanské bohy. Sámové ovšem žili v jinak moderní a civilizované Evropě. Tato informace nemusela ovšem být úplně pravdivá, neboť již od 12. století byly budovány na sámském území kostely. Ovšem misijní činnost jako taková nastala až v 17. století, kdy byla velká snaha vytlačit pohanské náboženství, šamanismus a magické rituály. Tento krok byl poměrně úspěšný a původní víra byla postupně nahrazena křesťanstvím. V této době také začíná kolonizace Skandinávie dosahovat vysoké intenzity. Většina osadníků se živila jako farmáři, někteří však převzali způsob života od domorodých obyvatel.

Negativní změnu postoje k Sámům zapříčinil do značné míry sociální Darwinismus a to přibližně v roce 1850. Bylo představeno několik reforem, počínaje reformou školství. Zatímco před reformou se používal při výuce sámský jazyk naprosto běžně, po ní se směla ve školách používat pouze norština. Tato politika se velice tvrdě prosazovala obzvlášť v období mezi válkami. Byla to politika násilné asimilace, norizace.

Po skončení druhé světové války byla politika norizace poněkud zmírněna, avšak zásadní obrat přišel až po roce 1950. ^{21) 22)}

„V roce 1956 ministerstvo pro církev a školství jmenovalo komisi, která se měla zabývat problematikou Sámů. Zpráva, kterou komise v roce 1959 dokončila, navrhovala novou strategii, která představovala zásadní opuštění politiky norizace a asimilace.“ ²³⁾

Poté byla zavedena opatření na ochranu a rozvoj sámských osad. Vznikly smlouvy týkající se chovu sobů a fond pro rozvoj Sámů. Následně v 80. letech vznikla komise pro práva Sámů, Sámská kulturní komise, a v roce 1987 vznikl i Sámský parlament. ²⁴⁾

Ačkoliv se může zdát, že Sámové, jako jeden národ, mluví stejným jazykem, není tomu tak. Sámové jich dnes mají až devět, které však všechny patří do uralské skupiny jazyků. Nejrozšířenějším je tzv. severní sámština, kterou používá až 25 000 lidí. V minulosti však o sámský jazyk nebyl příliš velký zájem, což se však s dnešní dobou mění a současní Sámové svůj jazyk berou jako něco, co jim pomáhá udržet si svoji kulturu. ²⁵⁾

Respondent Anders (zástupce menšiny) o jazyku řekl, že „sámský jazyk se učíme jak ve škole, tak doma, protože velká část sámské kultury spočívá právě v jazyku. Možnost zaručit Sámům stejnou možnost učit se svůj jazyk, jako má majoritní společnosti při učení norštiny, je proto velkou výzvou pro sámský parlament v Norsku.“

Andrea (zástupce majority) vypověděla, že „sámštinou se u nás ve škole nemluví, ale dá se studovat na některé univerzitě v Oslu i na některých dalších.„ Sama však nezná žádné sámské slovo.

Olga (zástupce externího pohledu), která studuje v Norsku, říká: „Umím jazyk severních Sámů (pozn. používá se na severu Finska, Norska a Švédska), jelikož se na univerzitě, kam chodím, mluví pouze tímto jazykem. Pokud sem přijede nějaký externí učitel, mluví anglicky nebo norsky, ale jinak všichni ostatní pracovníci mají zakázáno mluvit v jiném jazyce, než v severní sámštině.“

Tradiční sámské náboženství je šamanismus a animismus, ale mezi dnešními Sámy už je jen velmi málo lidí, kteří se k němu hlásí. Dnes je u Sámů nejrozšířenější protestanství a pravoslaví.

Šamanismus a animismus je však u Sámů patrný již od počátku, kdy se o ně badatelé začali zajímat. Je to spojeno také s tím, že Sámové v minulosti byli čistě kočovní a zabývali se chovem a lovem. Názorným příkladem může být tzv. kult medvěda, kdy „v čele procesí lovců šel lovec, který medvěda vyslídil. Za ním následoval šaman a jako poslední ten, kdo měl medvěda zabít. Jestliže byl medvěd usmrcen, děkovalo se mu písní za to, že lovcům neudělal nic zlého.“ ²⁶⁾ Sámové poté prováděli slavnosti, jelikož věřili, že tím odvrátí medvědovu pomstu za zabití.

Důležitým prvkem sámského náboženství bylo také obětování bohům, kdy obětí byl většinou sob nebo různé předměty denní potřeby. Tyto oběti byly prováděny na kultovním místě, zvaném seite a každá vesnice měla svoji vlastní seite. Šaman, v sámštině nojd, byl velmi uctívanou osobu, jelikož léčil nemoci, předvídal kde se nacházejí sobí stáda a také rozmlouval s bohy. K práci používal magický bubínek a tradiční sámský zpěv, zvaný joik, který připomíná jódlování. V 17. století však začalo jejich pronásledování a upalování a dnes již oficiálně žádný šaman neexistuje. Neoficiálně však i dnes existují šamani, kteří se ale velmi tají se svým náboženstvím. ²⁷⁾

Tradiční oblečení Sámů je velmi typické a odvíjí se hlavně od toho, v jakém prostředí žijí a co mají k dispozici. Označení Laponci, jak se u nás Sámům především říká, bylo vytvořeno ze slova Lappi, což je hanlivé slovo, označující nižší postavení Sámů ve společnosti. Vychází z toho, že Sámové se v minulosti oblékali do sobích kůží, které sešívali k sobě a vypadali jako když nosí kusy hadrů pospojovaných dohromady. Sámové však toto označení pro sebe vůbec nepoužívají, ale v některých státech je jejich označení od tohoto slova odvozeno, není však již míněno nijak hanlivě.

Většina dnešních Sámů se již obléká v moderním stylu, ale najdou se i lidé, kteří své kroje nosí dodnes. Sámské tradiční oblečení je většinou velmi barevné a u mužů se skládá z dlouhé blůzy, čepice, kabátu, kalhot a mokasín. U žen potom z šatů či sukní, čepice, kabátu, kalhot a mokasín. Nošení bot má u Sámů jednu zvláštnost a sice to, že je plní trávou, která chrání před zimou a zároveň před vlhkostí. ^{29) 30)}

Anders (zástupce menšiny) toto vše potvrzuje a dodává, že „v dnešní době již tradiční oblečení příliš Sámů nenosí. Můžeme ho vidět už jenom v turistických oblastech.„

Sámové mají svůj parlament ve většině zemí, ve kterých se vyskytují. Norsko, Švédsko i Finsko Sámům dovoluje určitou míru autonomie, která je pro Sámy velmi důležitá, jediné Rusko Sámům parlament nepovoluje. Ve všech těchto zemích, kde Sámové mají svůj parlament, je také důležité to, že jsou zastoupeni i v parlamentech státních, což jim dovoluje sledovat nejvyšší politické dění a mají také právo veta.

Parlament v Norsku se nachází ve městě Karasjoku a je relativně nový. Byl dostaven v roce 2000 a jeho architektura je všeříkající. Je totiž postaven ve stylu tradičního sámského obydlí lavvo. ^{32) 33)}

Dnešní Sámové se účastní politického života v politice lokální, regionální a dokonce i státní a mezinárodní, například prostřednictvím fór. Anders (zástupce menšiny) dále vypovídá: „Hlavně tedy fóra na témata, která jsou pro nás, jako pro domorodé obyvatele a minoritu, důležitá. Například Arktický koncil je radou spojených národů pro domorodé (původní) obyvatele. Osobně mám pocit, že Sámové jsou spokojení se způsobem fungování politiky.“

Na druhé straně se však, dle Anderse (zástupce menšiny), zvyšuje nespokojenost Sámů s byrokracií. „V Norsku dnes dokonce existuje politická strana, která chce ukončit činnost sámského parlamentu jako takového. Jinak zde neexistuje žádná strana, která by propagovala vznik samostatného sámského státu. Úkolem sámských politiků je spíše snaha získat vliv ve věcech, které nás znepokojují.„

Andrea (zástupce majority) si myslí, že Sámové nepotřebují větší míru nezávislosti, jelikož „mají již svůj vlastní parlament a Sámové zrovna tady u nás mají největší moc, protože můžou volit jak do sámského parlamentu tak do parlamentu státního.“

Olga (zástupce externího pohledu) nám dala informace také o situaci v její zemi, kdy říká, že „Rusové nejsou moc tolerantní a navíc mají velmi malou znalost o sámských zvycích a tradicích.„

Sámové jsou z hlediska historie kočovný národ, což také udávalo jejich způsob obživy a bydlení. Živili se především chovem a lovem sobů, ale také rybolovem, lehkým zemědělstvím, ale vydělávali si také výměnou a prodejem věcí. V dnešní době jsou však Sámové v drtivé většině zaměstnáni na klasických pozicích, ale i dnes se najdou Sámové, kteří se živí čistě chovem sobů nebo prodejem tradičních sámských věcí, především oblečení, které si také i sami vyrábějí. Tito se však vyskytují především na severu, mimo hustě osídlené oblasti.

Tradiční obydlí se odlišovalo podle toho, v jakém prostředí Sámové žili a také čím se zabývali. Typický byl dřevěný domek, ale nejčastější, především u kočovníků, byl stan nebo-li lavvo. Lavvo jsou potaženy buď kožešinou, březovou kůrou nebo látkou. Jsou vyrobeny ze dřeva a značně se podobají indiánským teepee. Uprostřed stanu je ohniště, nad nímž je na vrcholu stanu otvor, aby mohl unikat kouř. Častým byl také domek ze dřeva částečně zakopaný v zemi zvaný gamme, který Sámové využívali především přes zimu, jelikož byl díky zemině izolovaný. Stavba má kruhovitý tvar, má kostru ze silných trámů a na jejím vrcholu se taktéž nachází otvor pro únik kouře z ohně. Část, která se nachází nad zemí, se pokryje rašelinou a mechem, na čemž potom roste tráva a stavba vypadá jako součást přírody. Avšak stejně jako u způsobu obživy i toto tradiční bydlení je v dnešní době sporadické. Současní Sámové většinou bydlí v normálních domech či panelových domech, ale najdou se i výjimky. Lavvo dnes Sámové používají především jako letní prázdninové obydlí nebo jako turistické atrakce, kdy je staví blízko u silnic či v turistických centrech a prodávají v nich suvenýry. ^{35) 36)}

Anders (zástupce menšiny) o bydlení: „Na otázku o bydlení se můžeme podívat ze dvou pohledů. Sámové, kteří žijí ve větších městech bydlí naprosto stejně jako Norové. Na venkově tomu však může být jinak, kdy sámská obydlí lze poznat díky sušící se sobí kůži nebo masu. Na venkově také stále Sámové často nosí náš typický oděv.“

Anders (zástupce menšiny) se zmiňuje i o svátcích, kdy „co se týče svátků, tak ty jsou v podstatě shodné s těmi norskými. Jenom Velikonoce jsou považovány za větší svátek než Vánoce. Někteří ze Sámů slaví i speciální svátky jako márjjábeaivvit (Den Panny Marie).„

Vzhledem k tomu, že se tato práce zaobírá především vztahem mezi Sámy a Nory, je nutné nahlédnout i do historie. Bez té bychom nebyli schopni úplně pochopit vážnost tohoto tématu, neboť vztah mezi těmito dvěma etniky se vyvíjel velmi různorodě.

V druhé polovině 19. století žily na severu Norska tři hlavní etnické skupiny: Norové, Sámové a Kvenové. ³⁹⁾ Tyto skupiny se od sebe lišily jak kulturně, jazykově, způsobem obživy, tak i společensky. Norští historici a sociologové se shodují v tom, že existovala určitá společenská hierarchie, o které všechny skupiny věděly a zároveň ji jakýmsi způsobem uznávaly. Nejvýše stáli Norové, jakožto členové majoritní společnosti, následovali Kvenové a na konci škály se nacházeli Sámové, jakožto nomádi a donedávna pohané.

Přístup Norů k Sámům a Kvénům prošel v průběhu 19. a začátku 20. století značným vývojem. Původně tolerantní a přátelský pohled na tyto menšiny přešel až v k tvrdé minoritní politice, která měla za následek již v polovině 20. století téměř úplnou asimilaci k norskému národu.

„Ideou mladého norského státu byl jeden homogenní norský národ a jeden jazyk.“ ⁴⁰⁾ Etnické minority se ve všech aspektech dostaly hluboko pod norskou populaci. Nové vědecké bádání o původu norského národa ovlivněné nacionalismem a rasovými teoriemi dospělo k novým poznatkům o Sámech a Kvenech. Obě tato etnika měla údajně stejný původ (byla potomky Mongolů) a přišla do Skandinávie z asijských stepí. Od této doby byli Sámové i Kvenové bráni jako cizinci a byli jim připisovány vlastnosti jako primitivnost, divokost, agresivita a nemorálnost.

Ve vědeckých a církevních kruzích zůstávali Sámové vnímání jako „původní obyvatelé“. Sámové se stávají exotickými domorodci a jsou vnímáni jako poslední primitivní rasa severu. Snahou norské politiky tedy nebyla diskriminace, nýbrž integrace a asimilace sámské společnosti do národního státu, kde jsou všichni rovnocenní a mají stejná práva a možnosti.

Od 80. let 19. století byla jediným povoleným jazykem ve školách i v kostelech norština. V dalších desetiletích už nešlo jen o jazykovou oblast, ale i ekonomickou, komunikační a národní vojenskou sféru. Sámové byli pod silným tlakem asimilační politiky. Toto období temna končí zhruba v 70. letech 20. století, kdy je Sámům a jejich požadavkům věnovaná větší pozornost.

V posledních desetiletích zažívají Sámové etnické obrození, kde jde především o zajištění prostoru pro udržitelný rozvoj sámské společnosti, jako kompenzace a odčinění historických křivd asimilace. Autoři knihy Sámové: jazyk, literatura a společnost to komentují takto: „Norský stát musel nakonec uznat, že ochrana a rozvoj sámského jazykového dědictví není jen kulturní hodnotou, ale týká se základních lidských práv a spravedlnosti.“ ⁴¹⁾

Roku 1989 byl založen sámský parlament, který je zodpovědný za rozvoj sámské kultury a jazyka. První vysoké učení pro Sámy si klade za cíl vychovat sámské učitele, novináře a umělce. Sámština byla zrovnoprávněna s norštinou a byla zavedena její výuka na školách. Aby se vybojovaná opatření dala využívat v praxi, musí se vymazat negativní předsudky Norů vůči Sámům a zároveň přesvědčit sámské rodiče, že budoucnost sámštiny a Sámů jako takových závisí na zodpovědnosti každého jedince.

Pohled Sáma na majoritní společnost Norů:

Dle Anderse (zástupce menšiny) existují dva pohledy Sámů na Nory, a to objektivní a subjektivní. „Z objektivního hlediska lze říct, že v Norsku neexistuje žádná oficiální (vládní) diskriminace. Přesto však v nedávném průzkumu vyšlo najevo, že Sámové se cítí jako jedna z nejvíce diskriminovaných menšin v norské populaci. Mají totiž pocit, že většinová společnost ohrožuje sámský jazyk, důstojnost, živobytí, tradiční oblečení a kulturu jako takovou.“

Tento problém je však podle Anderse (zástupce menšiny) vnímán odlišně v různých lokalitách. V malých obcích, kde Sámové tvoří většinu, to problém není. Naopak v komunitách, kde Sámové tvoří menšinu, je tento pocit poměrně rozšířený. Což je problém, protože Sámové se v těchto komunitách často cítí opomíjeni.

„V minulých 20-30ti letech zde existovala politika, jež propagovala pozitivní diskriminaci Sámů, ta však v poslední době více méně skončila nebo se dokonce změnila na diskriminaci negativní. Což je především důsledkem přítomností strany v parlamentu, která usiluje u rozpad sámského parlamentu v Norsku.„

Pohled Sáma na to, jak se Norové dívají na Sámy:

„Mám za to, že většina Norů není zvyklá na menšiny a mají proto mnoho předsudků vůči Sámům.“ Anders (zástupce menšiny) nám dále zasílá odkaz na článek z novin z 25. 03. 2015, který popisuje sámskou rodinu, která je dle článku příliš inteligentní na to, aby patřila k Sámům. Nemělo by jim tedy být dovoleno provozovat tradiční chov a lov sobů.

„Mnoho rodin má vlastní osobní příběhy o předsudcích, diskriminaci nebo dokonce rasizmu, ale mnoho z nich se rozhodne je ignorovat a tyto příběhy nevyprávět.„

Pohled Norky na Sámy:

Andrein (zástupce majority) názor na Sámy je velmi kladný, jelikož má z tohoto etnika velmi dobrou kamarádku. „Pochází z Bergenu a mám ji velmi ráda. Mluví norsky a chová se a obléká se jako my. Vůbec nemám pocit, že bychom byly nějak odlišné.“ Zároveň však dodává, že i když se Sámové oblékají a chovají stejně jako Norové, rozdíl tam přece jenom je: „Mají trochu tmavší pleť a velmi často i hnědé oči.„

Pohled ruské Sámky na norské Sámy:

Olga (zástupce externího pohledu) se až do přestěhování se do Norska, kde studuje tamní univerzitu, se sámskými Nory moc nestýkala, avšak po začátku studia má na ně názor velmi kladný, téměř shodný s názorem na Sámy v Rusku. Vypovídá také, že „rozdíly mezi námi a Sámy z Norska žádné nevidím. Jediný možný rozdíl je v jazyku a také v tom, jak se k nám země, ve kterých žijeme, chovaly.“

Cílem této práce bylo odpovědět na otázku: „Jak se liší život Sámů a Norů a jaké kulturní prvky si Sámové udržují?“ Odpovědí budiž fakt, že život Sámů a Norů se v dnešní době již neliší téměř vůbec. Ve velkých městech, jako je například Oslo, se Sámové natolik sžili s místními, že neexistují žádné rozdíly v oblečení, řeči nebo způsobu života. Poznají se pouze podle tmavší barvy své pleti. Malé rozdíly však můžeme nalézt v oblastech venkovských, kde si Sámové udržují ještě alespoň nějaké tradice, jako například chov sobů či občasné nošení typického sámského oblečení.

Práce podává pohled na jednotlivé znaky Sámů, jako je jazyk, náboženství či oblékání, které jsou doplněny i odpověďmi našich respondentů. Co se týče jazyka, tak drtivá většina norských Sámů dnes hovoří norsky a sámštinu používají pouze doma nebo v rozhovorech mezi sebou navzájem. Šamanismus (tradiční sámské náboženství), který byl pro Sámy v minulosti velmi důležitý, dnes již neexistuje a ani sami Sámové, včetně našeho respondenta, se k tomuto tématu moc vyjadřovat nechtějí.

Vztahy mezi Nory a Sámy byly dlouhou dobu velmi napjaté, což se však již nedá říci dnes. I když v minulosti byly určité problémy, dnes jsou Norové k menšinám již natolik tolerantní, že jim nedělá problém žít jak se Sámy, tak s ostatními minoritami (avšak v oblastech, kde Sámové tvoří menšinu, se stále cítí opomíjeni). Tato tolerance je vidět především na politické úrovni, kdy norští Sámové mají jak svůj vlastní parlament, kde mohou rozhodovat o svých věcech, tak jsou angažování také v parlamentu státním, kde mohou prosazovat názory své minority v celostátním měřítku.

I když se Sámové v Norsku značně sžili s majoritou, vůbec se nestydí za svůj původ, ba naopak jsou na něj velmi hrdí a svoji hrdost dávají najevo kdykoliv mohou.

• BERNATZIK, Hugo Adolf. Země sobů, Praha 1943
• HINGAROVÁ, Vendula a kolektiv. Sámové: jazyk, literatura a společnost, Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2009, 422 s., [8] s. barev. obr. příl. Uralica, sv. 1. ISBN 9788086818993
• PALMER, John. Všechno o Zemi: místopisný průvodce světem, Vyd. 1., Překlad Pavel Červinka. Ilustrace Gary Hincks. Praha: Reader's Digest Výběr, c1998, 768 s. ISBN 80-861-9601-1.
• POKORNÁ, Michaela. Volba kmotrů v multietnickém Storfjordu v kontextu norské menšinové politiky 1859-190.
• RASMUSSENOVÁ, Nelly. Děti severských šamanů, Praha 1995, ISBN 80-900615-0-5

• FØLLESDAL, Andreas. 2001. On Saami Claims to Land and Water. International Journal on Minority & Group Rights. Dostupné také z: databáze EBSCO
• CHARLES, Peterson. Sámi culture and media. Scandinavian Studies. Summer2003, Vol. 75 [online]. 2003 [cit. 2015-03-29]. Dostupné z: databáze EBSCO

• HELANDER, Elina. The Sami of Norway.[online] [cit. 2015-04-17] Dostupné z: http://www.reisenett.no/norway/facts/culture_science/sami.html
• Kvenové. [online] [cit. 2015-03-19]. Dostupné z: http://m.rozhlas.cz/leonardo/svet/_zprava/zmenili-norove-pohled-na-migrace--976030
• Norské oficiální stránky v České republice. [online] [cit. 2015-05-01]. Dostupné z: http://www.noramb.cz/ARKIV/Basisartikler-Oversettelser/Ikke-brukt/Lide-a-spolenost/sami/policy/#.VUNRZZPLKPI
• PŘIBÁŇ, Pavel. Sámové v Norsku, Švédsku, Finsku a Rusku. [online] [cit. 2015-04-22]. Dostupné z: http://theses.cz/id/co7la3/120784-421312068.pdf
• Severské listy. [online] [cit. 2015-04-22]. Dostupné z: www.severskelisty.cz
• Statistik sentralbyra [online].[cit. 2015-04-19]. Dostupné z: http://www.ssb.no/en/befolkning/statistikker/samisk/hvert-2-aar



Počet shlédnutí: 95