Význam funkcionalistické antropologie v současnosti

Vypracoval: Jan Bilák

rok 2014/15 , VSRR Klatovy

V této práci bych rád, jak již název napovídá, vymezil termín funkcionalistické antropologie, o co jde, a samozřejmě jaký význam má v dnešní době. A vzhledem k tomu, že budu mluvit o jedné stránce antropologie, tak musím krátce uvést samotný pojem antropologie .

Antropologie je věda o člověku v nejširším slova smyslu, o jeho tělesných i psychických vlastnostech, zaměřuje se na ovlivnění dědičnosti, rozlišení zdravého a odchylek, zabývá se variabilitou člověka a jeho schopností přizpůsobení se různým životním podmínkám. Výraz antropologie je odvozen ze dvou řeckých slov, a to anthropos (= člověk) a logos (= slovo). Pojem antropologie pro komplexní studium člověka použil jako první Aristoteles. Po dlouhou dobu pak nebyla samostatným oborem, kdy bylo zapotřebí nejdříve definovat vědy anatomie, jako fysiologie, embryologie, taxonomie, aby pak konečně v roce 1775 vznikla jako samostatná věda díky J. F. Blumenbachovi, přičemž v této době byla řazena mezi tři hlavní biologické obory (antropologie, biologie, botanika). Dle dalšího vývoje antropologie, co do zkoumaných odvětví a celkového náhledu, se mírně lišil starý svět (kontinentální Evropa) a USA. ¹⁾

Nyní klasifikujeme antropologii ve čtyřech hlavních dílčích odvětvích:

- Fyzická antropologie - studuje fosilní pozůstatky našich předků, rysy člověka a jejich změny, vývoj

- Kulturní antropologie - studuje kulturu jako celek, mezi představitele patří Frank Boas, Alfred Kroeber a další.

- Sociální antropologie - zkoumá malé, uzavřené společnosti jako komplexní sociální struktury, mezi představitele patří např. Bronislaw Malinowski a Marcel Mauss.

- Aplikovaná antropologie - snaží se využívat poznatky v praxi, v minulosti často morální dilema zda poznatky aplikovat, či ne. ²⁾

Po obecnějších přehledu je na řadě funkcionalistická antropologie. Je to odvětví, jež se vyvinulo na začátku dvacátého století, jako reakce na antropologický evolucionismus a difuzionismus. Oba tyto směry kladly důrazna minulost, kdežto pro funkcionalisty byl zásadní charakter kulturních jevů v přítomnosti.

Obecně je funkcionalismus teorie, snažící se o vysvětlení společnosti funkčními vztahy jejích dílčích součástí. Mezi tvůrce a hlavně představitele patří A. R. Radcliffe-Brown a B. Malinowski.

A. R. Radcliffe-Brown (1881-1955) se při svých studiích jednotlivých kultur zaměřil především na sociální strukturu a systém. Položil tak základy novému modelu strukturálně funkcionalistické antropologie. Při svém studiu uplatňoval princip analogie, kdy se inspiroval biologickým organismem a jeho podstatu fungování aplikoval na sociální systém. Sociální systém pro něj představoval dokonale fungující proces sestávající z jednotlivých částí, které jsou vzájemně propojeny a trvale spolu spolupracují. Dále viděl velkou spojitost mezi sociologií a sociální antropologií. Říkal, že není třeba tyto dvě disciplíny oddělovat, ba naopak je vhodné mezi nimi vidět úzkou spojitost, protože jejich společným zájmem je společnost a sociální struktura. Bibliografie: Andamanští ostrované: Sociálně antropologická studie (1922) ³⁾

Bronislaw Malinowski (1884 – 1942) - jeho kariéru určily významně terénní výzkumy v Oceánii během jeho studijního pobytu. Dlouhodobé soužití s domorodci jej přimělo nejen porozumět domorodému společenství, ale i vytvořit originální metodologii výzkumu v antropologii. Tato metoda, setrvání badatele po dobu jednoho roku a déle u studovaného společenství, osvojení si místního jazyka a sžití se s domorodým způsobem života, se stala závazným pravidlem, kvalifikujícím kritériem odborného antropologického terénního výzkumu. Dále založil i specifický funkcionalistický přistup v antropologickém bádání. Funkcionalismus založil na teorii potřeb, jež říká, že základním účelem kultury je uspokojování jedince. Potřeby jsou dle něj biologické, instrumentální a symbolické. Kultura je pak postupně se vyvíjející soustava přiměřených adaptací lidského organismu a lidských skupin na uspokojování základních potřeb a postupné zvyšování životního standardu v rámci daného prostředí. Bibliografie: Argonauti západního Pacifiku (1922), Sexuální život divochů v severozápadní Melanésii (1929), Korálové zahrady a jejich magie (1945), Vědecká teorie kultury (1944 posmrtně) ⁴⁾

Funkcionalismus má tři postuláty.

- Postulát funkcionální jednoty společenství - základem je předpoklad, že každý prvek soc. systému slouží k zachování celku

- Postulát univerzálnosti funkcionalismu - každý prvek plní nějakou pozitivní funkci pro celek

- Postulát funkcionální nepostradatelnosti a objektivní účelnosti sociokulturních jevů - založen na předpokladu, že každá významná životní funkce je nezastupitelnou a neoddělitelnou součástí sociálního systému.

Nedostatek funkcionalismu lze spatřovat v jeho vymezení postuláty, tedy v předpokladu, že každý prvek přispívá k soudržnosti soc. systému a plní pozitivní funkci pro celek. Tím funkcionalismus jako takový opomíjí konflikt. „Jeho metodologické omezení se projevilo při studování kulturní a sociální změny.“ (Soukup, 1997, s. 41) ⁵⁾

R. K. Merton se snažil s tímto nedostatkem vypořádat, a tak zavedl termín dysfunkce (funkce manifestní a latentní): „Hledat dysfunkční aspekty sociálního chování znamená soustředit se na ty vlastnosti sociálního života, které působí proti existujícímu řádu věcí. Při studiu moderní společnosti si musíme být vědomi tendencí, které vedou k dezintegraci. Termínem dysfunkce se označují ty aspekty sociální činnosti, které vedou ke změnám, protože ohrožují sociální soudržnost.“ (Giddens, 1997, s. 534) ^{6) 7)}

Dalším nedostatkem funkcionalismu je jeho pohled na společnost, kdy se snaží vysvětlovat společnost jako celek z funkcí jeho částí, které jsou studovány z hlediska jejich role v soudržnosti celého systému. Spor může být veden také o společnosti jako o integrovaném systému.

Konečně k významu funkcionalistické antropologie.Ve dvacátém století tento směr ovlivnil mnoho vědeckých odvětví, ku příkladu instrumentalismus, pragmatismus, v logice stál za dominancí teorií vědeckých metod. Funkcionální teoretický východiska Malinowského a Radcliffe-Browna významně ovlivnily britskou antropologii a následující generace antropologů.

Bronislaw Malinowski má nepopíratelné zásluhy na poli metodologie funkcionalismu a antropologie jako takové vůbec, jeho výzkumy reciprocity udržující sociální vztahy odhalily dynamiku ceremoniální výměny, inspirovali Marcela Mausse, Lévi-Strausse a francouzský strukturalismus konce 60. let. (Kuper 1975: 49) ⁸⁾

Radcliffe-Brownovy výzkumy rituálních zvyků, magie, náboženství, institucí i koncepty analýzy sociální struktury a funkce ovlivnily několik desítek antropologů a svůj význam mají jistě i dnes. Jejich funkcionalistické a strukturálně funkcionalistické myšlenky našly útočiště zejména v 60. a 70. letech 20. století a to mj. ve strukturalismu, symbolické, kognitivní a ekologické antropologii, kdy tyto směry opouštěly tradiční antropologické perspektivy a začaly se profilovat po svém. (Soukup 1994: 92, 145) ⁹⁾

Ovlivněna byla mj. i sociální teorie 90. let, což se projevilo v tzv. neofunkcionalismu zaměřující se na výzkum moderních, dynamických společností plných konfliktů a napětí, narušujících rovnováhu systému a vyvolávající jeho změny. Koncepty sociální činnosti v rámci jejich funkcí se promítly i v antropologických výzkumech small-scale společností a jejich prostředí vedené např. Royem Rappaportem (1926–1997) či Marvinem Harrisem (1927– 2001). (Kincaid 1990: 341–342) ¹⁰⁾

Dle Harolda Kincaida problém funkcionalismu prý tkvěl v praxi funkcionalismu než v jeho principu. Funkcionalismus na základě neadekvátních důkazů nedostatečně vysvětloval své teze, neboť se při svých výzkumech nezaměřoval na vznik institucí. Pro funkcionalisty prý rovněž nebyl žádný důvod toto znát, neboť zásadnější byla funkce institucí. Funkcionalismus nebyl schopen vysvětlit rozdíly mezi funkcemi a činnostmi stejných institucí, nepopisoval mechanismy mezi činnostmi a jejich přetrváváním, nenabízel potřebné vzájemné korelace a statistické důkazy. Vzhledem ke snadnému určování výhod sociální činnosti se dle Kincaidova tvrzení daly celé funkcionalistické analýzy snadno falzifikovat a používat tak jiná dostupnější vysvětlení. Zpochybňovat lze i oprávněnost funkcionalistů používat pro své modely evolucionistické termíny, pochyby panovaly i kolem funkcionalistického pojetí mechanismů podobných přírodnímu výběru, tvrzení týkající se přežití či smrti společnosti a připodobňování sociální procesů k těm evolucionistickým. Dle Kincaidova tvrzení zastánci funkcionalistické teorie nejsou schopni poskytnout relevantní důkazy týkajících se těchto nejasností a připouští, že na základě výše zmíněných kritik by bylo možné funkcionalismus odmítnout. (Kincaid 1990: 341–342, 352) ¹¹⁾

Tato práce měla přiblížit funkcionalistickou antropologii, její význam v současnosti. Mohl jsem krom B. Malinowského a A. R. Radcliffe-Browna uvést více osobností, jež se významně na funkcionalistické antropologii, jejím vymezení a vývoji podíleli, a to hlavně následníky výše zmíněných dvou pásů. Nicméně jsem dospěl k závěru, že hlavnímu tématu práce by zacházení do přílišných podrobností a do velké hloubky bylo naškodu, cílem nebylo ve čtenáři navodit dojem, že funkcionalismus je snadné téma několika lidí, naopak.

A tedy k významu, který můžeme posuzovat ze dvou pohledů, z přímého a nepřímého. Funkcionalistická antropologie současné pojetí významně ovlivnila, vždyť už od dvacátých let významně ovlivňovala britskou antropologii, s postupnou návazností na kontinentální oblasti, přičemž po druhé světové válce při nástupu nové generace se její vliv začal projevovat významněji i v USA. Ale v sedmdesátých letech nastal zlom, kdy ubylo předmětů zkoumání, a bylo tedy nutno pokračovat novými způsoby a navazujícími hlubšími odvětvími. Tedy v tomhle vidím nepřímé ovlivnění současné antropologie. Samozřejmě i nyní má funkcionalismus své místo, min. jako zdroj inspirace, ale desítky let nových zkoumání a vytváření nových postupů mu nevyhnutelně ubralo na významu, přeci jen už nejsme ve dvacátých letech minulého století a vývoj společnosti, vědy a technologií postupuje značným tempem.

===== Seznam literatury =====

Počet shlédnutí: 147