Antropologie náboženství

Autor: Jakub Matějů

V této práci se budu věnovat antropologii náboženství. Nejdříve se pokusím nastínit, co antropologie náboženství znamená. Dále se budu zabývat definicí náboženství jako takového. Také bych rád popsal různé pohledy několika významných antropologů či myslitelů na náboženství a jeho vznik. Nastíním také různé možnosti dělení jednotlivých náboženství například na světová či místní.

Antropologie náboženství, jak už název napovídá, je jedna z disciplín moderní antropologie. První antropologové byli výrazně ovlivněni Darwinovou evoluční teorií a dobou, kdy se představitelé různých vědních odborů snažili tuto teorii uplatnit ve svém oboru. Na poli výzkumu společnosti je tento směr uvažování označován jako evolucionismus. Při svých výzkumech lidské společnosti a vývoje kultur narazili evolucionisté samozřejmě i na náboženství těchto společností. A tak bylo třeba prozkoumat a pokusit se vysvětlit i vznik a vývoj náboženství. V duchu evolucionismu bylo nutné objevit samotný prvopočátek náboženství a následně zkoumat i jeho vývoj.

Tak se zrodila antropologie náboženství. Jako pomyslného „porodníka“ můžeme označit Edwarda Tylora, autora mnoha hlavních pojmů. Svými pohledy na věc samozřejmě přispěli i další. Postupně, jak se měnilo paradigma antropologů, tak se vyvíjel i způsob zkoumání a pohled na náboženství.

Jak přesně definovat náboženství? To je otázka, kterou si jistě kladlo mnoho myslitelů, jenž se této problematice věnovali. A především, lze popsat veškerá náboženství jednou definicí? Podíváme-li se na různé definice náboženství, musíme mít stále na paměti, že konstruujeme kategorii („náboženství“, religio) založenou na evropských jazycích a kulturách a že tento pojem nemá nutně svůj ekvivalent v jiných částech světa.¹⁾ Ve své knize Fiona Bowie také uvádí několik definic náboženství od různých autorů a z různých dob. Všechny je však spojuje jedno. V podstatě se shodují na tom, že náboženství jako takové v podstatě nelze jednoznačně definovat. Přesto nám tyto definice mohou poskytnout určitý obrázek. Jednoduchou definici nabízí Edward Tylor, který říká, že náboženství je vírou v duchovní bytosti.Pro Tylora je náboženství snahou lidí nalézt smysl svých zkušeností a světa, v němž žijí.²⁾

Snaha definovat náboženství neopustila antropology ani ve 20. století či v současné době. V souvislosti s tím jsem vybral i jednu definici od zastupitele symbolické antropologie - Clifforda Geertze, která vznikla v šedesátých letech 20. století.³⁾ Náboženství je 1) systém symbolů, které 2) v lidech ustavují silné, pronikavé a dlouhotrvající nálady a motivace tím, že 3) formulují pojmy obecného řádu bytí a 4) obdařují tyto pojmy takovým nádechem skutečnosti, že 5) se tyto nálady a motivace zdají jedinečně realistické.⁴⁾ Definice náboženství opravdu velice závisí na úhlu pohledu a názoru toho, kdo ji vysloví. Velice mě zaujala také jedna definice v komentářích na internetu -Náboženství je kult osobnosti, která už je po smrti.⁵⁾

Jak jsem již uvedl výše, výzkum náboženství započali především evolucionisté, kteří byli výrazně ovlivněni evoluční teorií. Pojďme si tedy něco říct o různých náhledech na vývoj či počátek náboženství těchto renesančních lidí a jejich následovníků.

Herbert Spencer je ukázkovým příkladem toho, jak výraznou stopu Darwin ve světě vědy zanechal. Sám Spencer velmi přispěl k teorii evoluce a také tuto myšlenku doplňoval či upravoval a to například ve své knize First Principles. Původ náboženství viděl v kultu předků (manismus). Lidé podle něj věřili, že mrtví jsou schopni zasahovat do jejich životů a ovlivňovat je. Mrtví je provázeli v jejich snech, radili jim a rozmlouvali s nimi. Z těchto setkání pramenil strach v moc zemřelých⁶⁾, který je nutil udobřovat si mrtvé různými dary, rituály nebo obětinami. Toto oslavování předků vedlo v jejich postupné uctívání.

Na tuto hypotézu navazuje britský antropolog Edward Tylor. Ve své knize Primitive Culture poprvé popisuje teorii animismu.⁷⁾ Název této teorie je odvozen od slova anima neboli duše.⁸⁾ Stejně jako Spencer, pracoval i Tylor se sny a jejich vlivem na zrod náboženství. Avšak kult předků a uctívání nahradil vírou v duši, kterou považuje za prapočátek náboženství.⁹⁾ Člověk prožíval situace, které si nedokázal vysvětlit. Jak to, že je rozdíl mezi tím, co se mu zdá a realitou nebo lidmi, které potká ve snu a poté po probuzení? Jak to, že člověk, který spí je podobný mrtvému? Proč se mrtvý už nepohybuje? Proč nemluví? Jaký je rozdíl mezi živým a mrtvým? Kam to putuji ve snech?¹⁰⁾ Tyto a mnohé další otázky postupně vedly ve víru v duši. V cosi, co nesouvisí s lidským (hmotným) tělem. V duši, která je pro každého člověka výjimečná. Tato víra v duši postupně vedla ve víru v duchy a v duchovní bytosti. Myslím, že lidé si uvědomili, že duše může existovat i samostatně a také to bylo vysvětlení mnoha dalších jevů, jimž nerozuměli. Od víry v duchovní bytosti byl již jen krůček k polyteismu. Tedy ustanovení jakéhosi boha pro různé jevy především přírodního charakteru. A konečně od polyteismu, neboli víry ve více bohů, se vývoj dostal až k monoteismu tj. víře v jediného boha.¹¹⁾

Teorie obou těchto pánů si výrazně neodporují. Postupný vývoj popisují celkem shodně a liší se vlastně jen v příčině vzniku náboženství. S výrazně odlišnou myšlenkou přišel ale John Lubbock. Ten tvrdil, že v původních společnostech neexistovalo žádné náboženství. Podle jeho hypotézy vývoj začal prvotním ateismem. Prvotní ateismus měl být následován etapou fetišismu, totemismu, šamanismu a pohanství.¹²⁾

Ovšem byli i evolucionisté, kteří své hypotézy nezakládali na snech a věnovali se výrazně i jiným jevům, jež provázejí vznik i vývoj náboženství. Jsou to například mýty nebo magie. Mýty jsou jakousi formou příběhů. Mají reálný základ (událost, myšlenku), ovšem z větší části jsou smyšlené. Vznik mýtu může být různý. Jde o vysvětlení jevu, který nejsem schopný vysvětlit, tudíž si ho objasním za pomoci nadpřirozené bytosti nebo třeba kouzly a vystavím kolem něj příběh. Nebo může jít o reálnou událost, o níž se následně vypráví. Každý další vypravěč chce uhranout své posluchače, tudíž domýšlí různé pikantnosti, zvyšuje například množství účastníků, upravuje průběh události a domýšlí „zajímavější“ části děje.¹³⁾ Mýtus je protipólem pojmovosti. Mýtus není sám sebe schopen podrobit kontrole a rozlišit správné od nesprávného, mýtus se pouze předává, ale určitě ne argumenty.¹⁴⁾ Mýty, a především magií v náboženství se zabýval James George Frazer.

Frazer, který je také evolucionista naprosto v souladu s duchem tohoto směru, popisoval postupný vývoj lidské společnosti. Tento vývoj dělil do tří forem - magie, náboženství, věda. Vývoj a jeho jednotlivé formy řešil ve svém nejvýznamnějším díle Zlatá ratolest. V této knize dělil magii na dva základní druhy. Prvním je magie homeopatická. Jejím základem je zákon podobnosti. Ten pracuje na myšlence, že napodobením výsledku jevu lze tohoto výsledku dosáhnout. Mohu přivolávat déšť litím vody na zem či přebírat schopnosti svých protivníků nebo zvířat jejich pojídáním. Druhým typem je magie kontaktní. To co udělám s předmětem, který se dotkl jiného člověka se tomu člověku také stane. Příkladem může být v některých částech světa praktikované voodoo. Pokud přestane magie stačit a lidé si uvědomí její neúčinnost přichází náboženství. Pokud přestane lidem k vysvětlení například přírodních jevů náboženství stačit nastupuje věda. Kdesi jsem slyšel že moderní technologie je pro ty, kteří ji nerozumějí, nerozeznatelná od magie. A tím se podle Frazera uzavírá kruh.¹⁵⁾

Mýty a magií se ve svých knihách zabýval i Bronislaw Malinowski. Malinowski byl u vzniku funkcionalismu. To je směr v antropologii, který zkoumá společenské a kulturní instituce. Nezabývá se vývojem, historií a přežitky jako evolucionismus nýbrž zkoumá jevy, které je možné sledovat v současnosti. Malinowski mimo jiné přišel s metodou zúčastněného pozorování, kterou uplatnil i při svém pobytu mezi domorodci na Tobriandových ostrovech. Na základě výzkumu, který zde prováděl, sepsal několik knih. Zde bych rád zmínil knihu Sex a represe v divošské společnosti, která mě nadchla. Malinowski byl velmi ovlivněn významnou teorií své doby (převážne meziválečné období), kterou byla psychoanalýza Sigmunda Freuda. I on tuto teorii zkoumal a dále rozváděl. V uvedené knize se snažil dokázat, zda je Freudem popsaný Oidipovský komplex (chci zabít otce a oženit se s matkou) univerzální, tedy zda je platný i v tobriandské společnosti, která je matrilineární a má výrazně odlišné role v rodině. Dále pak závislost nukleárního komplexu (vztahy v rodině) na uspořádání rodiny, a především pro nás zajímavý vliv tohoto komplexu na mýty a folklór. Tomuto vlivu se věnoval ve druhé části knihy Zrcadlo tradice. Domorodci si téměř ve všech oblastech života pomáhají magií. Například věří v magii lásky, kdy lze druhého uhranout různými postupy či rituály. Magie také prostupuje velkou část mýtů domorodců. Malinowski si také všímal rozdílností v pojetí magie mezi společnostmi s různým stupněm represe.¹⁶⁾ Přijde mi velice zajímavé, jak si tito domorodci nahrazují náboženství vírou v magii. Potvrzuje to Frazerovu teorii tří forem? Zůstali tito domorodci ve fázi magie? Malinowski podobně jako Frazer odlišoval magii od náboženství. Náboženský úkon se zaměřuje na něco mimo sebe sama. Jeho objektem není vykonávání obřadu. V magii je cílem sama účinná akce. Jak magie, tak náboženství však slouží téže psychologické funkci, totiž zmírnění úzkosti tváří v tvář životní nejistotě.¹⁷⁾ Je tedy zřejmé, že jak náboženství, tak i magii a mýty lze zkoumat ze všech možných úhlů pohledu.

Náboženství lze dělit podle mnoha faktorů. Těmito faktory může být například počet bohů (monoteismus, polyteismus) nebo vnímání času (cyklická, necyklická). Pro tuto práci jsem zvolil dělení podle rozšíření nebo také povahy daného náboženství. Pokud chceme rozdělit jednotlivá náboženství tímto způsobem, dělíme je na světová a původní. Toto dělení popisuje Fiona Bowie ve své knize Antropologie náboženství a podle autorky se ukázalo jako velmi odolné.¹⁸⁾

Světová náboženství lze tedy popsat takto:

1. Založena na svatých písmech – Bible, Korán, Tóra a další spisy. Samozřejmě se nejedná o jedinou knihu, ale spíše o soubory děl, které určují samotné náboženství a různé směry těchto náboženství. Popisují například, jak správně vykonávat různé obřady, jak vést svůj život nebo velké skutky význačných náboženských postav.
2. Obsahují pojetí spásy – Každé velké světové náboženství obsahuje nebo pracuje s pojmem spása. V každém náboženství je tento pojem chápán jinak a cesta k tomuto cíli je odlišná. Téměř vždy se ale jedná o nějakou „odměnu“ za to, že daný člověk žil podle pravidel svého náboženství či ctil svého boha. Na různá pojetí spásy se zaměřím dále v textu.
3. Jsou univerzální nebo mají univerzální potenciál – Univerzálnost daného náboženství pramení ze zaměření se na daného jedince. Nabízí individuální spásu a vedení života. Univerzální náboženství nepracují s etnicitou v pravém slova smyslu. Snaží se budovat jakési dogma, pohled na svět, který je společný pro všechny příslušníky. Univerzální potenciál tedy znamená, že dané náboženství může praktikovat každý bez příslušnosti k národům či kmenům ze zemí původu tohoto náboženství.
4. Dokážou do sebe vstřebat či nahradit „původní“ náboženství - Tuto vlastnost si můžeme popsat na příkladu křesťanství. Poté co bylo křesťanství uznáno za oficiální náboženství říše Římské a křesťané přestali být pronásledováni, začalo se šířit Evropou. V různých částech Evropy zařazovali šiřitelé křesťanství místní zvyky do nové víry. Křesťanství sice nahradilo původní pohanské bůžky a malá náboženství, ale v určité podobě zachovalo místní zvyky a rituály jako součást nové víry. Dnes lze tento jev pozorovat například na různých způsobech oslavy velkých křesťanských svátků a zvyků s těmito svátky spojených. Tato vlastnost vstřebávat či nahrazovat původní náboženství je základní podmínkou šíření víry do nových geografických a geokulturních oblastí.
5. Často tvoří zvláštní oblast činnosti

Původní náboženství lze popsat takto:

1. Jsou orální - Pokud je daná společnost aliterární, nemají tato náboženství svatá písma a jsou předávána pouze ústně.
2. Jsou orientovaná na „tento svět“ - Absence spásy. Jelikož se jedná například o různé kulty či sekty, zabývají se tato náboženství světem kolem nás. Mohou například poukazovat na určité zákonitosti či jevy a na základě toho spojovat členy dané sekty.
3. Jsou omezena na jediný jazyk či etnickou skupinu - Nemají ambici či potřebu se šířit do jiných geokulturních oblastí.
4. Tvoří základy, z nichž se vyvinula náboženství světová
5. Náboženství a život společnosti jsou neoddělitelné a zároveň propojené

Podle mého názoru mnoho moderních sekt také splňuje tyto popisné body a s přivřením oka by je bylo možné zařadit mezi místní náboženství.

Ve své práci jsem se pokusil shrnout základní pohledy významných antropologů na vývoj náboženství. Shodují se v tom, že náboženství je provázáno magií, ať už při svém vzniku nebo až ve vývoji. K náboženství samozřejmě patří i mýty a mají v něm své místo. Definovat náboženství není vůbec jednoduché a hodně záleží na paradigmatu toho, kdo se jej snaží popsat. Rozhodně je jasné, že potřeba člověka v něco věřit nebo si nějakým způsobem vysvětlit jevy, které ho obklopují, je tu odjakživa a nezáleží na místě původu. Věřím také, že se mi podařilo na rozdílném přístupu ke zkoumání mezi evolucionisty a funkcionalisty ukázat, že náboženství lze zkoumat opravdu z mnoha hledisek a mnoha možnými způsoby.

BOWIE, Fiona. Antropologie náboženství. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-378-9.

Clifford Geertz [online]. Wikipedie: Otevřená encyklopedie [cit. 2017-05-15]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Clifford_Geertz

Edward Burnett Tylor [online]. Wikipedie: Otevřená encyklopedie [cit. 2017-05-15]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Edward_Burnett_Tylor

KOKAISL, Petr. Základy antropologie. V Praze: Česká zemědělská univerzita, Provozně ekonomická fakulta, 2007. ISBN 978-80-213-1722-2.

MALINOWSKI, Bronisław. Sex a represe v divošské společnosti. Přeložil Martin HŘÍBEK, přeložil Markéta TROJANOVÁ. Praha: Sociologické nakladatelství, 2007. Most (Sociologické nakladatelství), sv. 4. ISBN 978- 80-86429-76-2.

Náboženství [online]. Odmaturuj.cz, 2012 [cit. 2017-05-15]. Dostupné z: https://www.odmaturuj.cz/nabozenstvi/nabozenstvi/

NĚMEC, Jan. Srovnání vybraných antropologických přístupů ke studiu náboženství [online]. David Zbíral [cit. 2017-05-15]. Dostupné z: http://www.david-zbiral.cz/Socialni-antropologie.htm

Pokusme se definovat náboženství [online]. Ateisté ČR, 2012 [cit. 2017-05-15]. Dostupné z: http://www.osacr.cz/2012/10/15/pokusme-se-definovat-nabozenstvi/



Počet shlédnutí: 56