Koncept přirozeného mravního zákona

Úvod

Tento koncept existuje už tisíce let a každá kultura chápe tento koncept mravního zákona trochu jinak. Chápání přirozeného mravního zákona se odvíjí od postoje člověka, ale i od doby ve které žije. Každá osoba nahlíží na tento zákon svým pohledem. V této práci bych chtěl obecně popsat přirozený mravní zákon. Dále popíšu také etiku, která s ním velice úzce souvisí a tu rozdělím do směrů. Přirozený mravní zákon Je vepsán do duše každého člověka, neboť tento zákon je lidský rozum, který přikazuje jednat správně a zakazuje páchat hřích. Jelikož rozum, který ho vyhlašuje je vlastní lidské přirozenosti, jmenuje se „přirozený“ zákon. Přirozený morální zákon má svůj původ v Bohu. Jeho hlavní příkazy jsou vyjádřeny v Desateru. Přirozený zákon je všeobecný a neměnný. Je obecný proto, že jeho autorita se vztahuje na všechny lidi; vyjadřuje důstojnost lidské osoby a určuje její práva a povinnosti. Aplikování přirozeného zákona je rozmanité, tak jako jsou rozmanité životní podmínky různých míst a kultur. Přesto v rozdílných kulturách zůstává přirozený zákon normou, která lidi navzájem spojuje a vedle nezbytných rozdílů jim ukládá společné zásady. (Morální filozofie)

Zákony, kterými se řídí lidé i celé společnosti mají různé podoby i příčiny vzniku. Některé zákony vytvářejí sami lidé, kteří k tomu mají pravomoc - to jsou zákony dané společnosti, například když parlament schválí a vydá zákon o sociálním zabezpečení. Existují zákony, pocházející z víry, kdy původcem je Bůh. Takovým říkáme Boží zákony (například Desatero). Některé zákony objevujeme v přirozenosti člověka. Například pud sebezáchovy nás zavazuje chránit si svůj život. Takový zákon nazýváme přirozený zákon, neboť se projevuje především v hlase našeho svědomí. Ačkoliv tento zákon ukládá člověku mravní povinnost, z principu neomezuje lidskou svobodu. (Desatero)

Přirozený mravní zákon tedy říká, jak má člověk jednat, aby byl ve shodě se svou přirozeností a s jejími cíli. Člověku je dán rozum a s ním i schopnost poznávat dobro a odlišovat ho od zla, ba co více, to dobro konat. Přirozený mravní zákon se nedá měnit, protože je v hloubi našeho lidství. Již Cicero říká, že mravní zákon nebyl vynalezen lidmi: „Přirozený (mravní) zákon je závaží na duši člověka, jež ho táhne k dobru. Proto běda člověku, jenž se snaží zastavit toto závaží, odstranit blahodárný vliv na jeho duši! Pak se člověk řítí střemhlav do mravní zkázy. A protože se nikdo nemstí tak jako příroda na každém, kdo se snaží ji obelhat nebo se vymknout z jejího vlivu, nemůže člověk, který přestupuje přirozený zákon, očekávat nic dobrého. Tomuto zákonu nelze upírat platnost, ani jej z části zrušit, ani úplně ho odstranit, ani nemůžeme být senátem nebo lidem od tohoto zákona osvobozeni“ (Cicero, O státě).

Přirozený mravní zákon může každý poznat alespoň v hrubých rysech. Pudí nás konat dobro a vyvarovat se zla, a to v nejrůznějších formách: prokazovat dobro druhým, nebýt sobec, chránit život svůj i druhých, být vděčný. Základní pravidla, která poskytuje přirozený mravní zákon, však nestačí. Poučení, výuka a životní zkušenost jej nutně doplňují. Přirozené mravní zákony však nelze zrušit ani pod záminkou „svobody“, například legalizovat eutanazii, umělé přerušení těhotenství, prostituci, užívání tvrdých drog atd. Takové lidské zákony by byly vnitřně nemorální a ve své podstatě nelegitimní, neboť žádný člověk není osvobozen od přirozeného mravního zákona.

Imannuel Kant pravil: „Dvě věci naplňují mysl vždy novým a rostoucím úžasem a úctou, čím častěji a více o nich člověk rozjímá: hvězdné nebe nade mnou a mravní zákona ve mně.“ (Imannuel Kant) Z tohoto výroku vznikají některé obecné principy.

obecné principy: Úcta k lidské osobě a uznání lidské důstojnosti, respekt k autonomii a svobodě druhého, princip spravedlnosti, princip solidarity, princip ekologické odpovědnosti za Zemi.

Etika -jako teorie mravnosti a morálky -z řečtiny „ethos“ = mrav › teorie morálky -předmětem etiky jsou mravní jevy, jejich vznik a vývoj v minulosti, současný stav a další vývojové tendence -řeší především problém mravního dobra -hledá podstatu mravních norem a snaží se odpovědět na základní problémy morálky -mravnost jako celek zahrnuje:

mravní jednání › chování, zvyky jednotlivců i skupin = objektivní stránka mravních jevů mravní vědomí › cítění a přesvědčení = subjektivní stránka mravních jevů mravní cíle› ideje, kodexy mravních hodnot a norem = teoretická stránka mravních jevů

Mravní jevy existovaly dříve než nauka o nich. Mravní principy se na počátku lidských dějin soustřeďovaly především na zvyky, na prakticky potřebné a účinné normy chování. Šlo spíše o objektivní potřeby uvnitř společnosti než o subjektivní potřeby jednotlivce. Vznik těchto norem vyplýval ze vzájemné závislosti lidí, z jejich odkázanosti jednoho na druhého. Významnou roli ve vštěpování mravních norem mají rodiče, učitelé, kamarádi, veřejní činitelé, literatura, film, lidová moudrost (pohádky). Vliv na utváření morálky má náboženství a filozofie. V celém dlouhodobém vývoji etiky můžeme sledovat tyto základní problémy:

vztah mezi tím, co je a co má být vztah mezi individuálním a společenským zájmem výběr mezi dobrem a zlem

Dobro a zlo

Dobro a zlo je polární dvojice dvou nejvyšších a nejobecnějších kategorií etiky. Jimi lze vyjádřit morální hodnocení sociálních jevů i jednajících jednotlivců ve všech dobách a ve všech situacích.

1. dobro Dobro je v nejobecnějším smyslu slova to, co hodnotící subjekt hodnotí na jiném subjektu jako prospěšné a užitečné. v Kantově teorii je dobro to, co odpovídá příkazům morálního zákona vloženého do každé rozumné bytosti a nezávislého na tom, v jakých podmínkách člověk žije, a na okolnostech, do nichž se dostává dobro je shoda myšlení a jednání v první řadě se svědomím, ale také s přirozeným a mravním řádem tíhnutí k dobru je nejvlastnější podstatou lidského života

2. zlo Zlo je něco, co škodí, co zraňuje, co nemá význam, co je nesmysl. zlo rozlišujeme na: zlo metafyzické › základní otázka po jeho podstatě; odpověď – zlo jako nějaká podstat vlastně neexistuje; to, co my vnímáme jako zlo, je nedostatek dobra nebo jeho upnutí nesprávným směrem zlo fyzické › katastrofy, nemoci, války, násilí a podobně zlo mravní › v lidské svobodě; člověk, který ví o svých povinnostech, závazcích vůči druhému i o mravním zákoně ve svém nitru a vědomě

jedná proti nim a proti svému svědomí, jedná mravně zle; takové jednání narušuje vztahy a i samotné lidství jednajícího, který se tak sám stává zlým bolest je zvláštní kategorií – poprvé ji většinou hodnotíme jako něco zlého, špatného, ale pravdou je, že bolest je pozitivní bolest varuje před zlem – nemocí, nebo pomáhá k prohloubení, očištění a změně života

Svoboda a mravní jednání

Člověk má lidskou svobodu – jsme schopni se svobodně rozhodovat, ale zároveň jsme pod určitými vlivy ( biologickými, společenskými, osobními). Díky svobodě se rozhodujeme a za své jednání jsme plně zodpovědní. svobodu lze rozdělit na: vnitřní – tu nemůže postihnout žádné vnější omezení vnější – týká se spíše vnějších podmínek života a může být právně (trest) nebo neprávně (totalitní stát) omezena Svoboda je jedním z nejcharakte¬rističtějších rysů lidské existence.

Svědomí

Svědomí je schopnost člověka posoudit jednání z více zorných úhlů; největší význam má úhel náboženský. Hraje roli v našem rozhodování. Pomáhá nám v orientaci v životě – vede nás k mravnímu dobru. Je dáno každému člověku a je potřeba ho během života formovat. Na to má vliv naše rodina, přátelé, škola, náboženství. Přehled směrů etiky rozlišení podle Kanta

autonomní etika – vychází vnitřní svobody a odpovědnosti jedince heteronomní etika – předpokládá, že mravní zásady mají svůj zdroj mimo lidský svět, a že jsou lidem dány nezávisle na jejich zájmech a společenských cí¬lech instinktivní (uzavřená) – etika naplňující stále stejné základní lidské instinkty – lidské jednání se moc nemění intuitivní (otevřená) – společnost i člověk se mění – proměny jednání; hledání nových cest, kdy každý nový krok je krokem do neznáma › proto musí být něco, co nás vede – intuice rozdělení podle Abélarda

intencionalistické – základem všeho je směřování a záměr jednání – intence; rozhodujeme se dle hodnocení záměru; vše s dobrým záměrem může být považováno zadobré opusové („opus“ = dílo) – vše je určeno podle výsledku jednání; ale člověk nikdy neví, jak to dopadne, pokud to neudělá dělení podle volby kontextuální – zkoumání volby konsekvencionální – volba sama je činěna s předjímáním následků utilitaristické – hledají zájmové příčiny mravního chování; jednat mravně je v zájmu člověka – je to pro něj užitečné deontologické – základem mravního jednání nesmí být zájem – došlo by pak k uspokojení zájmu a ne mravního dobra absolutistické – snaha stanovit základní normativní etiku – absolutní normy relativistické – vše je vázáno na určitou osobu, čin, kontext, jednání, vědění – bez toho nemůžeme hodnotit na mravné nebo nemravné

2. etiky na filosofické základu

racionalistické etiky – základem poznání a vědění dobrého je rozum, který ustanovuje pochopitelní normy sensualistické – člověk má sensuální předpoklady předurčující jednání › hledat slast a vyhýbat se strasti etiky vkusu a citu – člověk je vybaven citem pro krásu – spojeno s etosem a dobrem Hledisek dělení existuje mnohem více – dalšími např. jsou dělení podle samotných etických východisek (blaženost, štěstí, emoce, užitečnost…), sociální etiky (liberální, socialistické, křesťanské). (Etika)

Závěr

Myslím si, že by měl každý aspoň okrajově znát přirozený mravní zákon. Díky němu víme jak se v určitých situacích rozhodovat a to podle našeho nejlepšího vědomí a svědomí. Znát základní pravidla je ale nedostačující. Jsou zde také potřeba životní zkušenosti a vědomosti. Přirozený mravní zákon se nedá měnit, protože je v hloubi našeho lidství.

Použité zdroje:

Cicero. O státě. [online] [cit. 28. 04. 2015] Dostupné z: http://spirik.bigbloger.lidovky.cz/c/320881/Prirozeny-mravni-zakon.html

KANT, Immanuel. Základy metafyziky mravů. 2. vyd. Praha: Svoboda, 1990. Filozofické dědictví. ISBN 80-205-0152-5.

Morální filozofie. [online] [cit. 28. 04. 2015] Dostupné z: http://www.vysokeskoly.cz/maturitniotazky/filozofie/moralni-filozofie

Desatero. [online] [cit. 1/2007] Dostupné z: http://www.teologicketexty.cz/casopis/2011-2/Prirozeny-zakon-a-Desatero.html

FULGHUM, Robert: Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce: 2007, Argo. ISBN 978-80-7203-935-7

HAVRÁNEK, Jaromír a kol.: Teorie práva. Aleš Čeněk, 2008, ISBN 978-80-7380-104-5

Etika, Wikipedia the free encyklopedie, dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Etika



---

Počet shlédnutí: 53