Pojmy můžeme definovat a dělit
Definice – je relativně úplné, závazné a postačující vystižení obsahu pojmu jinými pojmy
Definice – její kritéria
1) adekvátní (odpovídající) – ani široká(Platon → Člověk – „neopeřený dvounožec“, to může být i oškubaná slepice)ani úzká
2) nesmí být redundantní (nadbytečná) – např. „žijící živočich rozumový“ to žijící je nadbytečné (živočich je vždy žijící)
3) má být nekruhová – aby to nešlo do kruhu – volit jiné pojmy
Lze vše definovat? Bez toho kruhu? → ne, existují základní pojmy (nekruhovost neplatí absolutně)
Dělení pojmu je úplné vystižení jeho rozsahu pomocí jemu podřazených a vzájemně neslučitelných pojmů
Kritérium dělení – co dělí ty podřadné pojmy (např. Kůň – kritérium pohlaví – hřebec a klisna)
Kritéria dělení
a) adekvátnost = podřazené pojmy musí vyčerpat ten nadřazený (př. Živočich – člověk, kůň, vlk → je to nedostačující, není vyčerpán ten nadřazený pojem)
b) musí se vylučovat - musí mít neslučitelné podřazené pojmy (př. Živočich – lidé, muži → nevylučuje se to, muž může být člověk)
c) nekruhovost – aby ten jeden podřazený nevyčerpal celý ten nadřazený (př. Živočich – živý tvor, lidé)
Např. tvrzení – Petr je hroch (je Petr vinen tou hrochovitostí, je-li to student není to hroch → byl od toho osvobozen)
Struktura soudu
Soud – je myšlenkové vztažení pojmu (hroch) k realitě (Petrovi)
Buď se nám podaří tím pojmem vystihnout realitu = Pravdivý soud
Nebo ne (nevystihuje jí) = Nepravdivý soud
Pravda – je shoda myšlení s realitou (tedy pravdivý soud) nezávislá na našem přesvědčení
Singulární soudy – mluví o jedné věci
Generální soudy – mluví o vícero věcech (všech, či daného pojmu; mají před sebou kvantifikátory – Každý, Některý, Žádný…
Oba mohou být (singulární i generální)
Generální
Obecný soud Kladný → Každý politik je poctivý = A
Obecný soud Záporný → Žádný politik není poctivec = E
Částečný soud Kladný → Některý politik je poctivý = I
Částečný soud Záporný → Některý politik není poctivec = O
Logický čtverec
SaP – Každý politik je poctivec = generální obecný kladný soud
SeP – Žádný politik není poctivec = generální obecný záporný soud
SiP – Některý politik je poctivec (alespoň jeden je) = generální částečný kladný soud
SoP – Některý politik není poctivec (alespoň jeden není) = generální částečný záporný soud
1 nemůžou být oba pravdivé; můžou být oba nepravdivé = Kontrárnost
2 právě jeden z nich je nepravdivý; právě jeden z nich je pravdivý = Kontradikce
3 mohou být oba pravdivé; je-li pravdivý ten 1. je pravdivý i ten 2. = Subalternace
4 nemůžou být oba nepravdivé; můžou být oba pravdivé = Subkontrárnost
skládá se z
Konverze – přehození Subjektu (S) a Predikátu (P) a oslabení kvantity
př.:
Každý Čech (S) je muzikant (P)
Některý muzikant (P) je Čech (S)
Obverze – změna kvality a popření (zápornění) Predikátu
Př.:
Každý Čech je muzikant
Žádný Čech není nemuzikant
Kontrapozice - je konverze provedené obverze (provedeou obverzi konverzuji)
Závěr by měl vyplívat z premis
Deduktivní úsudek
Premisa, Závěr, Soud
Typy úsudku
deduktivní úsudek je platný jestliže jsou pravdivé premisy → pak musí být pravdivý závěr
několik druhů struktury úsudku → konverze, obverze, hypotetické, Kategorický sillogismus
Kategorický sillogismus struktura↓ Př.:
Každý savec má plíce M P Každá velryba je savec S M -------------------------------- Každá velryba má plíce S P
M = medium = střední člen (opakuje se)
- vždy dvou premisové úsudky
- v prvním se zobrazí Predikát (P) a v druhém Subjekt (S) a v obou je střední člen, který v závěru vypadne
Teorie Sillogismu
- tento typ soudů má 4 figury struktur
1. Figura M P 2. Figura P M 3. Figura M P 4. Figura P M S M S M M S M S --- ---- ---- ---- S P S P S P S P
Každá figura může být obecná kladná či záporná a nebo částečná kladná či záporná
Př.:
Každý savec má plíce → A (obecný kladný)
Každá velryba je savec → A (obecný kladný)
Každá velryba má plíce → A (obecný kladný)
= AAA-1 → je tam 3x obecný kladný a je to figura 1. (64 typů úsudku v jedné figuře → celkem 256 typů úsudku – ne všechny budou platné, ví se které jsou a které ne)
V 1. figuře jsou platné
Pravdivé premisy a nepravdivý závěr → nemůže nastat (nelze).
Může nastat že máme nepravdivé premisy a pravdivý závěr.
Může být i jedna premisa pravdivá jedna ne a závěr nepravdivý atd.
Neplatný úsudek
- může být i s pravdivými premisami a závěrem → Nemá střední člen
- pokud je úsudek úspěšný, závěr vyplívá s určitou pravděpodobností
- závěr vyplívá z premis s určitou pravděpodobností
- závěr nemusí nutně vyplívat
- několik typů → úsudek z analogie, z neúplného výčtu (neúplná indukce)
Východisko je nějaký fakt (viz. příklad s Alenkou)
Příčina (proč)
Podobnost – znát i jiné okolnosti (další data)
Závěr
- hledáme podobnosti mezi situacemi; podobné příčiny mají podobné následky
premisy jsou výčtem věcí (lidí) s určitou vlastností, závěr je, že všichni (v té skupině) mají tu vlastnost
Př.:
Jana je dobrá studentka
Šárka je dobrá studentka
Karla je dobrá studentka
Studenti HKS jsou dobří studenti
→ jde o neúspěšný úsudek; aby byl úspěšný tak znát zda je dobrá nadpoloviční většina
Rozsah – čím víc tím líp
Reprezentativnost vzorku
Zda nejsou jiné vlastnosti, které ten závěr posílí či oslabí
Jak vlastnost souvisí s podstatou
Počet shlédnutí: 34