B. Malinowski - Sex a represe v divošské společnosti

Ladislav Pikal

Bronislaw Kasper Malinowski se narodil 7. dubna 1884 v Krakově, kde dospíval v prostředí tamější polské inteligence. Byl polský a britský antropolog, sociolog a etnograf, zakladatel funkcionalistické školy ve společenských vědách, tvůrce sociologické metody zúčastněného pozorování a teorie potřeb. Jeho otec Lucjan Malinowski, tvůrce polské dialektologie a proslulý folklorista, působil na Jagellonské univerzitě v Krakově a také Bronislav zde zahájil svá vysokoškolská studia (www.wikipedia.cz/Malinowski Bronislaw).

Koncem roku 1909 zahájil své studijní cesty po Evropě. Ve Vídni navštěvoval přednášky Ernsta Macha, v Lipsku se stal posluchačem Karla Büchera a Wilhelma M. Wundta. V Paříži se zájmem sledoval přednášky Émile Durkheima, jehož kniha Společenská dělba práce (1893) měla zásadní vliv na vznik jeho teorie funkcionalismu. V roce 1910 Malinowski přijel do Anglie, kde pokračoval ve studiu etnologie a sociologie na London School of Economics (1910-1914) pod vedením Edvarda Westermarcka a Ch. S. Seligmana. V této době navázal kontakty s předními britskými antropology: Jamesem G. Frazerem, Alfredem C. Haddonem, Williamem H. R. Riversem a Graftonem E. Smithem. Na kongresu v Melbourne se osobně setkal se zakladatelem strukturálně funkcionalistické školy - Alfredem R. Radcliffe-Brownem (www.wikipedia.cz/Malinowski Bronislaw).

V roce 1914 Malinowski odcestoval na výzkum do Melanésie (Tichomoří). Zde byl jeho prvním cílem ostrov Toulon, ležící u jihovýchodního pobřeží Nové Guineje, kde zahájil svůj první terénní výzkum kmene Mailu. Po šesti měsících se přesunul na Trobriandské ostrovy, asi 160 km severovýchodně od Nové Guineje. Zde v průběhu let 1915 až 1918 strávil dvacet šest měsíců intenzivní práce mezi domorodci. Život v novém klimatickém prostředí byl pro něj z počátku velmi těžký, protože měl už od narozeni zdravotní problémy, byl často nemocen. Protože neznal místní jazyk, ihned si našel tlumočníka. Po šesti měsících ale zvládl základy zdejšího jazyka do té míry, že již tlumočnické služby nepotřeboval. Kromě práce s informátory Malinowski využíval při sběru dat především metodu zúčastněného pozorování. Aktivně se zapojil do každodenního života. Přitom zaznamenával zdejší zvyky a pozorně naslouchal vyprávěním mýtů, anekdot, vtipů i místních klepů. Výsledky tohoto terénního výzkumu publikoval ve čtyřech zásadních pracích, jež jej proslovily v odborných kruzích i mezi laickou veřejností: Argonauti západního Pacifiku (1922), Zločin a zvyk v divošské společnosti (1926) Sexuální život divochů v jihozápadní Melanésii (1929) a Korálové zahrady a jejich magie (1935) (www.wikipedia.cz/Malinowski Bronislaw).

Úspěch díla Argonauti západního Pacifiku Malinowskému otevřel bránu akademické kariéry. V roce 1920, po svém návratu z Melanésie, začal opět pracovat na London School of Economics and Political Science, současně přednášel v Ženevě, Vídni, Římě a Oslu. V roce 1927 se stal vedoucím katedry sociální antropologie na Londýnské univerzitě, kterou tam pro něj vytvořili. Mezí účastníiky jeho přednášek a seminářů patřili později proslulí antropologové, jako byli Edmund R. Leach, Raymond W. Firth, Mayer Fortes a další (www.wikipedia.cz/Malinowski Bronislaw).

V roce 1938 Malinowski odjel na studijní dovolenou do USA. Když se měl vrátit do Evropy, vypukla Druhá světová válka a Malinowski na doporučení přátel zůstal v Americe. Jeho knihy byly zapsány na Goebbelsově indexu zakázaných děl. Vedle výuky na Yale University zahájil výzkumy mezí indiány v Arizoně i mexické Oaxace. V této době dokončil posmrtně vydanou knížku Svoboda a civilisace (1941). Jeho jmenování řádným profesorem na Yale University zabránila v roce 1942 náhlá smrt (www.wikipedia.cz/Malinowski Bronislaw).

Cílem či strategií Malinowského bylo od počátku jeho kariéry nabídnout světu novou teorii kultury, která by brala do úvahy obrovskou variabilitu kulturních forem (Malinowski, 1927).

Malinowski se ve svém díle pouští do sporu s Freudovou koncepcí vzniku kultury, v níž má zásadní úlohu Oidipův komplex. Na základě svých terénních výzkumů, prováděných během první světové války na Trobriandských ostrovech, tvrdí, že Oidipův komplex je vedlejším produktem kultury a je vázán pouze na patrilineární a patriarchální rodinu. Tamní obyvatelé totiž nespojovali narození dětí s otcem, ale s duchy. Biologický otec byl chápán jen jako partner a pomocník ženy při péči o děti. Mužští potomci pak byli pod patronátem strýců z matčiny strany, kteří zpravidla s rodinou nesdíleli obydlí. Oidipův komplex se tak podle Malinowského štěpí a nemůže působit s takovou silou. Vývoj osobnosti podle tohoto antropologa probíhal na ostrovech zcela jinak než v evropském prostředí: v „divošské společnosti“ nebyla sexualita potlačována a absentovalo období tzv. sexuální latence. Malinowski proto u Freuda kritizuje falešnou univerzalizaci Oidipova komplexu. Naopak v části své práce souhlasně s Freudem uplatňuje princip Oidipova komplexu na různé evropské společenské vrstvy v Anglii a jeho rodném Polsku. Podle Malinowského, lze právě zde Oidipův komplex empiricky pozorovat (Tošner, 2008).

Oidipův komplex podle Malinowského nemůže být aktem kultury, neboť se naopak jedná o její vedlejší produkt. Malinowski odmítá ztotožnění instinktivního vztahu mezi dítětem a matkou se sexuálním pudem. V přetavení instinktů či pudů ve výchově a zvykem regulované city spočívá podle něj ustavení lidské společnosti. Oidipův komplex není instinktem potlačeným kulturou, ale kulturně generovaným pokušením (Tošner, 2008).

Podle autora nás psychoanalýza postavila před dynamickou teorii lidské mysli, v níž studium duševních procesů dostalo konkrétní obrysy, nabádala nás, abychom se zaměřili na psychologii dítěte a vývoj jedince. Neméně významným přínosem psychoanalýzy je, že nás přinutila brát v úvahu i skryté a utajované stránky života člověka. Otevřený přístup k sexu a k různým hanebným nízkostem a rozmarům člověka, kvůli němuž je psychoanalýza nejvíce nenáviděná a zatracovaná je nanejvýš přínosná. Právě pro tuto otevřenost by si psychoanalýza měla získat přízeň zejména všech zájemců o studium člověka, pokud jej chtějí zkoumat bez zbytečných zábran i bez fíkového listu (Malinowski, 1927).

Malinowski sice uznává, že Freud objevil nové rozměry psychiky člověka ve vztazích mezi členy úzké rodiny, ale podtrhuje, že s pozorování divochů lze odvodit, že rodina je v různých společenstvích různá a to dokonce i v různých společenských vrstvách téhož společenství. Poukazuje na to, že svět dospělých zejména v bohatých vrstvách civilizované společnosti západního typu vytváří v dětech podřízené reflexy, pocity viny, vyvolává v nich poznání neslušnosti, kterou by jinak ani nepociťovaly. Naproti tomu dětství, adolescence, ale i dospělý život se v divošských společnostech odbývají bez skrývání, studu či jiného druhu pokrytectví (Malinowski, 1927).

Z dnešního pohledu Malinowski do jisté míry rozvíjel mýtus o nepotlačované sexualitě vládnoucí u divochů, která byla reakcí na vlastní kulturní kontext antropologů. Podle současného slovinského filosofa Slavoje Žižka, Malinowski stvořil historický mýtus, při svém pokusu představit si ‚radikální‘ Jinakost zůstává toto myšlení vězet v souvztažnostech historického obzoru autora, zkrátka anti-Oidipus je nakonec oidipovský mýtus. Takové etnografie hovoří spíše o „nás“ než o „těch druhých“. Malinowského funkcionální teorie kultury i jeho imaginární empatizující postupy patří dnes již jednoznačně do historie. Svět od doby vzniku těchto textů doznal značné proměny. V dnešní situaci „rozpadu patriarchální autority“ se mění konstelace západní kultury. A právě proto otázka společenského formování subjektu nabývá v antropologii nové aktuálnosti (Tošner, 2008).

Malinowského kniha je dokumentem doby, v níž vznikla, řada tvrzení v ní byla pozdějším vývojem v antropologii i psychologii modifikována. Přesto zůstává Malinowského pojednání o sexu a jeho potlačování jak v divošské tak v civilizované společnosti neobyčejně poučným čtením a o užitečnosti vydání českého překladu nemůže být pochyb. Právě pro tento systematický výklad v porovnávacím duchu, kdy i moderní společnost je citlivě členěna do stavů zámožných a vzdělaných a do vrstev pracujících v zemědělství a průmyslu, je Malinowského kniha přitažlivá pro antropology i pro jakéhokoli čtenáře, který se nebojí být srovnáván s divochy. Je napsána přístupným jazykem, který si nezadá s nejlepšími populárně poučnými díly a přitom neztrácí na své profesionální vědecké úrovni (www.Knihcentrum.cz/sex a represe v divošské společnosti).

Nakolik ovlivňuje jedince kultura, do které se narodí a je schopen v průběhu vývoje ovlivnit tuto kulturu, nebo je odkázán přijímat vliv prostředí, rodiny, blízkých? Jak poznat která kultura je málo kulturní a jak se k ostatním kulturám chovat? Malinowski chtěl nabídnout světu novou teorii kultury a já si myslím, že takový kapesní průvodce s obrovskou variabilitou kulturních forem, by byla výborná kniha nejen pro cestovatele.

Malinowski, B., 2007: Sex a represe v divošské společnosti (přeložili Martin Hříbek a Markéta Trojanová, Praha: Sociologické nakladatelství, edice MOST; orig. 1927)

http://www.advojka.cz/archiv/2008/16/fantazma-svobodne-sexuality.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Bronis%C5%82awMalinowski

http://www.knihcentrum.cz/sex-a-represe-v-divosske-spolecnosti/d-26841/ 

Počet shlédnutí: 91