Martin Pavlík, Petr Košťál. Oslavy narození Buddhy v České republice, Tibetu a Vietnamu. Hospodářská a kulturní studia (HKS), 2014. http://www.hks.re/wiki/buddhismus14
Buddhismus, jakožto životní styl, vyznávají miliony lidí po celém světě. Největší popularitě se však těší v Asii. Většina lidí se shoduje na tom, že nazývat buddhismus náboženstvím není zcela na místě, neboť zde nefiguruje žádný Bůh, ke kterému se lidé modlí, ani jiné typické znaky jiných světových náboženství. Buddhismus lze tedy spíše chápat jako jakýsi filozofický směr, jehož cílem je dosáhnout osvícení, čisté duše a oprostit se sobě samému. V dnešním světě, ve kterém jsme zaměnili víru a duchovní hodnoty za touhu po materiálních statcích, si buddhismus postupně propracovává cestu do srdcí lidí, kterým v životě chybí něco většího, než jsou oni sami a jejich ega. České pořekadlo: „Jiný kraj, jiný mrav“ však platí i v případě buddhistického učení a není tedy divu, že jeho odnoží a jakýchsi „modifikací“ nalezneme ve světě celou řadu. Nejvýznamnějším svátkem je pro buddhisty svátek Saga dawa, neboli narození Buddhy a právě jím se tato práce zaobírá.
V následujících řádcích nastíní práce všeobecné informace o stále populárnějším buddhistickém učení, svátku narození Buddhy a jeho rozdílech slavení v České republice, Tibetu a Vietnamu.
Cílem práce je zodpovědět výzkumnou otázku: „Jak se liší oslavy dne narození Buddhy v České republice, Tibetu a Vietnamu?“ a současně podotázku: „ Jak slaví vyznavači buddhistického učení v České republice vánoční svátky?“
Jak se liší oslavy dne narození Buddhy v České republice, Tibetu a Vietnamu?
V knize „Festivals of Tibet“1) od tibetského učence Chepaga Rigdzina, žijícího v indickém exilu, je popisováno 32 hlavních a nejvíce známých buddhistických svátků a slavností v Tibetu a dalších desítky nebo stovky menších oslav a svátků, které jsou spojeny v Tibetu povětšinou pouze s určitou oblastí. Popisuje spojitost oslav s lunárním kalendářem a porovnává s naším západním kalendářem, kde se můžou data oslav lišit i o celý měsíc, ačkoliv svátky vzniklé okolo poloviny 20. století jsou již spojovány se západním kalendářem.
Další literaturou zabývající se výzkumnou otázkou je kniha „Svátky světových náboženství“2), kterou napsali Reinhard Kirste, Herbert Schultze a Udo Tworuschka. Tato trojice německých teologů a religionistů se ve své knize mimo jiné zabývá i svátky všech ostatních světových náboženství, ale pro výzkum je důležitá především pro rozdělení jednotlivých buddhistických svátků a slavností do geografických oblastí (Thajsko, Vietnam, Tibet,…) Autoři zde popisují rozdíl ve dnech slavení svátku narození Buddhy. Vesak se v Tibetu slaví sedmého dne ve čtvrtém měsíci (v roce 2014 připadá na 13. června), zatímco ve Vietnamu slaví tento den osmého dne čtvrtého měsíce pod názvem Phat dan.
Rozdílným slavením svátku Vesak po celém světě a zároveň o přístupu dnešních lidí k oslavám se ve svém článku „Vesak reminds Buddhists of important life goals“3) zabývá Tim Blangger. O tomto 2500 let starém svátku, který slaví Buddhovo narození, osvícení a paranirvánu, říká, že v dnešním uspěchaném světě se už oslavy tohoto svátku, které se např. v Tibetu slaví i několik týdnů až měsíců zkracují na pouhý jeden den, aby se přizpůsobily na tempo západní společnosti.
Ve výzkumech je možné rozlišit dvě hlavní metody sběru informací, tj.: kvantitativní a kvalitativní metody a jejich techniky. Kvantitativní metody lze využít v případě, kdy je možné vyjádřit závěr čísly, grafy apod. Během kvantitativního výzkumu, je snaha potvrdit nebo vyvrátit již známé teorie. Kvalitativní metody sběru dat využívají technik zcela odlišných a není v tomto případě zapotřebí takového množství respondentů jako v případě kvantitativních metod sběru dat. Díky technikám kvalitativních metod výzkumu lze proniknout „více do hloubky“ zkoumaného objektu. Během výzkumu se hypotézy spíše vytvářejí.
Teoretická část práce je tvořena převážně za pomoci kvalitativních metod, zejména studia dokumentů. Jedná se z největší míry o studium knižních publikací a odborných článků ohledně buddhistických svátků a tradic, které posloužily k proniknutí do zkoumané tématiky. Přednostmi studie dokumentů jsou převážně důvěryhodnost a vysoká kvalita pořízených informací. Jistá část práce je tvořena i za pomoci studia dostupných video-dokumentů.
V praktické části je využito technik kvalitativního výzkumu - dotazování a polostrukturovaného rozhovoru. V případě obou technik dochází k interakci mezi výzkumníkem a respondentem. Získané informace se tak zaznamenávají přímo během konverzace. Výhodou dotazování je zejména možnost zachytit i chování respondentů, charakteristiku osobnosti či celkovou náladu a popis prostředí.
Hlavním zdrojem informací pro praktický výzkum byli návštěvníci a členové meditačního centra v Praze a vietnamští zápasníci, trénující v pražském klubu bojových sportů, Monster Gym.
Buddhismus je označován spíše za filosofický směr a životní styl. Protože v buddhistickém učení neexistuje jakékoli božstvo, nazývat buddhismus náboženstvím by nebylo zcela na místě.
Vznikl v Indii přibližně v 6.stol.p.n.l na základě učení Buddhy (vlastním jménem Siddhárta Gautama). Ten je považován za zakladatele buddhismu. Na jeho počest je po světě slaveno mnoho svátků a významných dnů. Z Indie se buddhismus rozšířil prakticky do celého světa. V největší míře však po Asii, kde se k učení Buddhy hlásí přibližně 10 % obyvatelstva. Podle odhadů je po celém světě lidí, vyznávajících buddhismus, až 500 miliónů. Buddhistické učení lze rozdělit na dvě hlavní „odnože“: Buddhismus Mahájána (velký vůz), vyznačující se soucitem nad všemi živými bytostmi, a Theraváda (malý vůz),který lze definovat jako tradiční, ortodoxní formu buddhistického učení,jež zastává názor, že stavu nirvány mohou dosáhnout pouze ti, kteří svůj život zasvětí klášternímu stylu života.
Historicky se buddhismus dostal do Tibetu okolo roku 650 n.l., a je spojen se jménem prvního tzv. náboženského krále Songcan Gampa, který si zvolil za sídlo Lhasu. Za vlády Langadarmy (836-842) byli ale buddhisté perzekuování, a tak z Tibetu buddhismus na 1 století téměř vymizel. Kolem roku 1000 proběhla obroda buddhistického učení a roku 1076 velký koncil v Tholingu v západním Tibetu, kde se sešli lamové ze všech částí Tibetu. Tento rok můžeme považovat za rok konečného ustanovení buddhismu v Tibetu. Od té doby buddhismus v Tibetu vzkvétal, až téměř nahradil původní náboženství, bön. V Tibetu se praktikuje forma mahájánového buddhismu zvaná vadžrajána. Pro vadžrajánu je typická meditace o čtyřech otázkách: Kdo jsem? Odkud jsem přišel? Kam jdu? Proč jsem zde?
Buddhistické a lidové svátky a slavnosti se po staletí uskutečňují ve dnech určených lunárním kalendářem. Buddhistické sváteční dny, připadají vždy na dny upósatha, to je úplněk, nov a dny první a poslední měsíční čtvrti (1., 8., 15. a 23. Den v měsíci).
Netrvalo dlouho a buddhistické učení se rozšířilo, mimo jiné, také do Vietnamu, kde se k učení Buddhy hlásí drtivá většina nábožensky smýšlejících lidí. Podle informací se jedná o 10 % ze zhruba devadesáti milionové populace. Ve Vietnamu se největší popularity těší mahájánová forma buddhismu. Mahájána, v překladu velký vůz, se vyznačuje láskou a pomocí pro všechny živé bytosti a neřadí potřebu dosáhnout nirvány tak vysoko,jako je tomu u druhé formy buddhismu, théravády. Ačkoliv je Vietnam socialistickým státem, ve kterém, podle všeobecného názoru, není pro náboženství příliš místa, je buddhismus navzdory tomu státním náboženstvím. Za účelem kontroly nad buddhisty byla ve Vietnamu založena vietnamská buddhistická společnost, která zaštiťuje veškeré buddhistické učení v zemi.
Vesak (v Tibetu nazývaný Saga-dawa, v Thajsku: Wisakha Bucha) je svátek, kdy buddhisté oslavují narození historického Buddhy. Tento den se slaví sedmého dne ve čtvrtém měsíci, a pro buddhisty je jedním z nejvýznamnějších svátků nejen v Tibetu. V průběhu čtvrtého měsíce tibetského kalendáře lidé upouští od zabíjení zvířat a dávají almužnu každému, kdo o ni požádá. Největší oslavy tohoto svátku se konají tradičně u posvátné hory Kailás, pro Tibeťany známá jako Gang rinpočhe. Oslavy začínají stržením starého stožáru a následně je vztyčen stožár nový. Stožár je vysoký sloup, na který jsou zavěšeny stovky, možná až tisíce mnohobarevných modlitebních praporků.
Prvními respondenty kvalitativního výzkumu, kterým byly položeny výzkumné otázky, byli dva vietnamští mladíci, trénující v pražské tělocvičně bojových sportů. Z nepochopitelných důvodů však nebyli ochotni poskytnout svolení ohledně uveřejnění jejich jmen. Mladíci (23 a 25let) jsou vzdálenými příbuznými a v České republice žijí spolu se svými rodinami přibližně 8 let. Oba se hlásí k buddhistickému učení stejně tak, jako jejich rodiče. Mladíkům byla během přátelské rozhovoru položena výzkumná otázka: „Jak se liší oslavy dne narození Buddhy v České republice a Vietnamu?“ Sekundárním tématem rozhovoru byly Vánoce v České republice.
Oba dotazovaní se shodli na tom, že rozdíly mezi životem a oslavami narození Buddhy ve Vietnamu a České republice jsou doslova obrovské. Ve Vietnamu zastupuje buddhismus majoritní postavení mezi ostatními náboženstvími. Není tedy divu, že se květnových oslav účastní tisíce lidí. Na ulicích nechybí pestrá výzdoba a svíčky. Nedílnou součástí oslav jsou návštěvy klášterů a rozdávání jídla ostatním. Alkohol a jiné látky, které jsou u nás s oslavami spjaté, bychom však při oslavě ve Vietnamu prý hledali marně. V České republice se podle respondentů větší oslavy nekonají. Výjímkou je podle informací vietnamská tržnice Sapa, kde se tento den slaví pravidelně. Ve Vietnamu však oslavy svátků trvají několik dní. Ohledně postupného upravování a zkracování buddhistického svátku Vesak, pojednává Joshua Cutler ve svém článku.
„Buddhism slowly has been adapted to fit more modern contexts. Few western followers of Buddhism would be able to devote an entire month to observe one event, so most North American Buddhists tend to observe the Vesak ceremony over the course of a single day.“ - Tim Blangger4)
Překladem: „Buddhismus se pomalu přizpůsobuje, aby více vyhovoval moderní době. Jen málo následovníků v západní civilizaci by obětovalo celý měsíc na oslavu jednoho svátku, a tak se většina severoamerických buddhistů snaží zvládnout oslavu svátku Vesak za jediný den.“
Rodina dotazovaných se však oslav, od příjezdu do Čech, neúčastní a celý den tráví prací nebo, pokud mají volný čas, s rodinnými příslušníky a známými.
Překvapivé je, že ačkoli jsou respondenti, dle jejich slov, vyznavači buddhistického učení, tradiční Vánoce v České republice jim nijak cizí nejsou. Oblíbené jsou prý zejména díky pracovnímu volnu a příjemné atmosféře. V rodině mladšího z dotazovaných se dokonce zdobí vánoční stromek a rozdávají dárky. Jiné křesťanské zvyky se ale ani u jedné z těchto rodin nedodržují. Tradičně však obě rodiny podnikají procházku na Staroměstské náměstí. Večery pak společně tráví sledováním televizních pořadů. Ikonou vánočních svátků je pro oba dotazované postava Santa Clause.
Další částí terénního výzkumu byla návštěva centra buddhismu Diamantové cesty. Ačkoliv nebyla stavba centra, na které se podílí celá komunita, ještě dokončena, již při vstupu na nás dýchla velice pozitivní atmosféra. Na otázky ohledně svátku Saga dawa odpovídala zejména paní Kateřina.
V České republice není vyznávání buddhistických svátků jednotné, ale závisí na jednotlivých směrech a školách, které tyto směry preferují a uznávají. Oslavy svátků Saga dawa, tedy narození Buddhy a jeho „probuzení“, připadající na 26. května, nejsou pro buddhisty v Čechách zvláště důležité. Skromné oslavy, kde se může sejít celá komunita vyznavačů tohoto učení, se však pořádají. Spočívají převážně ve zdobení centra, zapalování svíček a konzumaci vegetariánských pokrmů. Velice důležitá je přátelská atmosféra, panující mezi účastníky. Ti tak snadno najdou klid a oprostí se každodennímu spěchu. Největším rozdílem mezi Českou republikou, Tibetem či Vietnamem je fakt, že pro české vyznavače nejsou nijak důležité kulturní prvky, které se nesou s východní vlnou buddhismu. Jedná se zejména o způsob oblékání. Prioritou je však zdravý životní styl, životospráva a přístup k sobě samému.
„Nemusíme jezdit pro buddhistické nauky někam do Tibetu, Nepálu či Indie, jak si pravděpodobně většina lidí myslí. Pracovat s myslí bychom tedy měli teď a tady, to znamená být si vědomi všech našich myšlenek, slov a činů a k tomu, abychom to dokázali, nám cesta do Tibetu či do Nepálu nepomůže.“5)
V Tibetu, tak jako ve všech ostatních zemích, kde dominuje buddhismus jako náboženství, patří mezi nejvýznamnější svátky právě Saga dawa. Oslavy tak mají mnohem „hlubší nádech“ a důraz na tradici a kulturní prvky jsou nedílnou součástí každé aktivity buddhistů. Přesná doba konání je různá a závisí především na jednotlivých buddhistických tradicích. Svátek Saga dawa však většinou začíná prvním dnem květnového úplňku. Například v loňském roce 2013 připadal svátek Saga dawa na 25. května. V letošním roce připadá na 13. květen. V zemích, kde nepatří buddhismus mezi dominantní náboženství se buddhistické svátky spíše neslaví.
A jak jsou na tom čeští buddhisté s tradičními křesťanskými svátky? Dle informací paní Kateřiny, nemají čeští buddhisté se slavením křesťanských svátků problém, ba naopak. Vánoce nebo Velikonoce jsou velmi oblíbené. Podle informací většina českých vyznavačů se svými rodinami křesťanské svátky slaví. Nechybí ani dodržování vánočních zvyků, jako je lití olova nebo rozřezávání jablka. Pravidelně také navštěvují půlnoční mše. Tradiční štědrovečerní večeře v podobě kapra a salátu je prý v rodinách doslova samozřejmostí.
Cílem práce bylo zodpovězení hlavní výzkumné otázky: „Jak se liší oslavy dne narození Buddhy v České republice, Tibetu a Vietnamu?„ a současně podotázku: „ Jak slaví vyznavači buddhistického učení v České republice vánoční svátky?“
Po ukončení výzkumu lze říci, že mezi Českou republikou, Tibetem a Vietnamem tvoří největší rozdíly převážně počet vyznavačů buddhistického učení a vliv kulturních a tradičních hodnot východních zemí. Zatímco ve Vietnamu a Tibetu zaujímá buddhismus majoritní postavení mezi náboženstvími, v České republice vyznává buddhismus skutečná menšina. Z toho se pak odvíjí i rozdíly ve slavení nejvýznamnějšího buddhistického svátku, Saga dawa. Protože v Tibetu a Vietnamu vyznávají buddhismus milióny lidí, není divu, že oslavy svátku narození Buddhy zde představují masovou událost a návštěvy klášterů či tradiční poutě jsou doslova samozřejmostí. Veliký důraz se klade také na oblečení a tradiční ozdoby. V České republice se však s něčím takovým v současné době nesetkáme. Výjímku tvoří pouze zdobení meditačních místností a rozdávání jídla. Dokonce ani oblečení, nepřikládají čeští buddhisté hluboký význam. Prakticky jediným faktem, který se ve všech třech zemích shoduje je celková absence alkoholu a omamných látek i přesto, že v České republice k oslavám alkohol neodmyslitelně patří.
Mezi nejoblíbenější svátky českých i vietnamských buddhistů ale patří spíše Vánoce. Se svými rodinami je tak slaví prakticky všichni. Oblíbené jsou hlavně díky příjemné atmosféře a pracovnímu volnu, které lze trávit se svými blízkými a přáteli. V českých rodinách jsou běžné návštěvy kostelů a dodržování vánočních zvyků. Dokonce ani konzumace kapra není pro české buddhisty ničím neobvyklým. Překvapivým zjištěním bylo, že i vietnamské rodiny zdobí tradiční vánoční stromky a v rodině si navzájem rozdávají dárky. Z toho lze usoudit, že vliv původních tradic, kultury a začleňování vietnamské populace je poměrně výrazné.
RIGDZIN, Chepag. Festivals of Tibet. Library of Tibetan Works and Archives, 1993
KIRSTE, Reinhard; SCHULTZE, Herbert; TWORUSCHKA, Udo. Svátky světových náboženství. Vyšehrad, ISBN: 80-7021-588-7, EAN: 9788070215883
BLANGGER, Tim. Of The,Morning Call. (2004, Apr 24). Vesak reminds buddhists of important life goals holiday observes birth, death and enlightenment of religion's founder. Morning Call Retrieved from http://infozdroje.czu.cz/docview/393101471?accountid=26997
Buddhismus dnes: LAUŠ, Roman. Rozhovor pro rádio Petrov. [online] Buddhismus Diamantové cesty linie Karma Kagjü, c2014 [citováno 30.6.2014]. Dostupné z WWW: http://www.buddhismusdnes.cz/?folder=7&page=roman_laus_v_radiu_petrov