Buddhisté v české společnosti

Buddhismus není jen filozofií, náboženstvím či psychologií. Je praktickým učením o tom, jak se věci mají, díky kterému můžeme rozvíjet moudrost a užitečné vlastnosti a schopnosti, abychom dokázali pomoci nejen sobě, ale i druhým.

Základním přáním všech bytostí je touha po štěstí. V buddhismu rozlišujeme dva druhy štěstí – běžné, podmíněné a absolutní, trvalé. První z nich hledáme v různých příjemných prožitcích, lásce, majetku, společenském postavení. Toto štěstí je však závislé na mnoha vnějších podmínkách. Pokud pominou, štěstí mizí a objevuje se utrpení. Klíčem k trvalému štěstí je pochopení toho, jak se věci mají. ¹⁾

Skupinová práce se zabývá otázkou buddhismu, zda buddhisté žijící v České republice naráží na nějaké bariéry v současné společnosti. Neustále u nás přibývá lidí, kteří se zabývají buddhismem a právě proto se výzkum soustředil na Českou republiku. Z tohoto důvodu se tato práce snaží nabídnout náhled do problematiky, se kterou se setkává český buddhista. S vypracováním práce nám pomohli buddhisté žijící v Karlových Varech sdělením důležitých faktů a odpovědí na naše otázky.

Jako cíl práce bylo stanoveno získání odpovědí na výzkumné otázky:

„Narážejí buddhisté žijící v České republice na nějaké bariéry v současné společnosti?“

„Jsou buddhisticky založení lidé separováni od české společnosti?“

„Jsou v současné době v běžném životě dodržovány původní buddhistické obyčeje?“

Dalším cílem bylo ověření, upřesnění, případně vyvrácení názorů, předsudků nebo stereotypů získaných strukturovaným rozhovorem s první výzkumnou skupinou reprezentující českou společnost prostřednictvím druhého nestrukturovaného rozhovoru s buddhisty žijícími v České republice.

Prvním krokem v teoretické části projektu byl sběr sekundárních dat a to z odborné literatury českých i zahraničních autorů, odborných článků, ale i odborných internetových odkazů, které se zabývají touto tématikou.

Pro praktickou část byl použit sběr primárních dat pomocí kvalitativního výzkumného šetření, který proběhl pomocí strukturovaného rozhovoru s první výzkumnou skupinou a nestrukturovaného rozhovoru s druhou výzkumnou skupinou. První skupinou byli laici v oboru buddhismu žijící v České republice a druhou skupinou byli představitelé buddhismu v České republice. Názory první skupiny byly zkoumány a následně potvrzeny nebo vyvráceny druhou skupinou respondentů. Každý rozhovor probíhal samostatně, aby se zabránilo ovlivnění v odpovědích. Tuto metodu jsme zvolili proto, aby byl výzkum proveden do hloubky a vhodně zvolenými otázkami bylo následně možné rozhovory dobře vyhodnotit.

Sběr primárních dat probíhal velmi dobře, všichni respondenti spolupracovali velice vstřícně. Podrobně rozebírali a odpovídali na připravené otázky a snažili se, abychom i my pochopili „buddhismus“.

V teoretické části jsme se věnovali studiu odborné literatury a dokumentů, v kterých se vyskytovala námi zvolená problematika. Pozitivem je, že materiálů o buddhismu samotném existuje široká škála. Menším negativem však bylo, že materiálů o samotné konfrontaci původního smyslu a moderní doby je již méně. I celkový pohled na danou problematiku se značně lišil a tak bylo těžké kvantifikovat vše důležité. Analytická část je založena na osobních rozhovorech a dotazování dvou skupin. První skupinu tvořili vyznavači buddhismu a druhou skupinou byla část obyvatelstva, která reprezentuje českou společnost. Výhodou těchto rozhovorů bylo, že nám obě skupiny sdělily i fakta, na která jsme před tím nenarazili; v případě nejasností nebo špatného pochopení otázky z jejich strany, jsme je mohli korigovat, aby došlo ke správnému pochopení i zodpovězení dotazu.

Objevili jsme dvě knihy, z nichž jedna se věnuje více a druhá alespoň okrajově tématům našich výzkumných otázek. První kniha se jmenuje Jednota v rozmanitosti. Buddhismus v České republice. Smyslem této knihy je vytvářet porozumění a harmonii mezi různými buddhistickými směry v České republice. Kniha je členěna na několik částí a právě největší prostor je zde věnován popisu českých buddhistických skupin a center. Jsou zde rozděleny české buddhistické skupiny a centra, podle nichž jsou v knize rozděleny články jednotlivých skupin do tří tradic (théravádový, zenový, tibetský a vadžrajánový buddhismus). Autor zde dále uvádí, že zvyky, rituály a tradice úplně nekorespondují s českou kulturou, tak přesto vyznavačům nepřináší žádné problémy v jejich začlenění do celkové společnosti.²⁾

V knize Úvod do buddhismu autor přehledně a stručně představuje buddhismus. Kniha se dělí na několik kapitol, z nichž se čtenář dozvídá o podstatě buddhismu. Kniha je napsána velmi srozumitelně; mohou ji číst i lidé, kteří nemají žádné zkušenosti s buddhismem. Na konci knihy je umístěn slovník buddhistických termínů s jejich významem pro lepší orientaci v textu a především vysvětlení tradic a rituálů, kterými se jednotlivé buddhistické školy řídí.³⁾

Problematikou národnostních a náboženských menšin na území České republiky se pro změnu zabývá článek na webu Institutu pro Evropskou politiku. Autor uvádí, že území České republiky je dlouhodobě poměrně klidným teritoriem. Mezi problémové subkultury na našem území autor uvádí hlavně problém integrace sudetských Němců a Židovské menšiny v historickém kontextu. Z dlouhodobého hlediska a především v současnosti se jeví problémy Romů. Ostatní národností a náboženské menšiny nejsou laickou veřejností většinou vnímány nijak negativně a ani jim nestaví žádné velké bariéry v jejich začlenění. Na rozdíl od militantních snah reprezentovaných především ve snahách rozšířit Islám autor neshledává ostatní náboženství včetně buddhismu za problémové.⁴⁾

Buddhismus je filosoficko-náboženský systém, který vznikl před 2500 lety v severní Indii. Vychází z učení indického prince, dnes známým pod jménem Buddha, který se však vlastním jménem jmenoval Siddhártha Gautama.

Buddhismus je páté nejrozšířenější náboženství světa ⁵⁾, nejvíce je stále rozšířeno v severní Indii, dále pak v asijských státech jako je například Čína, Mongolsko, Japonsko a Tibet, v České republice se pak k víře v toto náboženství při posledním sčítáním lidu v roce 2011 přihlásilo 6100 obyvatel. ⁶⁾ Což je téměř o 900 méně než v předchozím sčítání v roce 2001. V České republice je nejvýznamnější Buddhismus Diamantové cesty linie Karma Kagjü, což je podškola jedné ze čtyř nejvýznamnějších tibetských škol buddhismu, ke které se hlásí 3500 obyvatel, což je více jak polovina všech lidí, kteří se hlásí k buddhismu v ČR.

Základní myšlenkou buddhismu je osvobození od utrpení, proto se považuje buddhismus spíše za filosofický směr než cokoliv jiného. Tuto filosofickou část sama sebe vyjadřuje skrze smysl pro lásku k moudrosti. Moudrost se využívá k utišení konfliktních situací v životě skrze pravdu.

- Nic ve vesmíru se neztrácí – ve vesmíru i na zemi, je vše složeno z hmoty, která se přeměňuje na nějakou formu energie, která se vždy opět přemění na hmotu.

- Vše se mění – vše se v životě mění, plyne jako voda, někdy rychleji, někdy zase pomaleji.

- Zákon příčiny a následku – neboli Karma, znamená, že se nikomu nepřihodí nic, co si nezaslouží, každý člověk svými skutky a myšlenkami rozhoduje, jakým druhem života bude žít v budoucnosti.

1.) Pravda o utrpení – existuje utrpení a týká se všech

2.) Pravda o vzniku utrpení – každý sám je příčinou svého utrpení

3.) Pravda o ustání utrpení – přestaň dělat, co ti tvé utrpení způsobuje

4.) Pravda o cestě vedoucí ke konci utrpení – každý může dosáhnout osvícení ⁷⁾

Jak uvádí R. Muthamil a S. Veerapandian ve svém odborném článku, v podstatě vše co člověk v běžném životě chce i nechce, po čem touží, co potřebuje, stáří, nemoci přinášejí utrpení. Toto vystihují první dvě pravdy. Třetí pravda udává možnost ustání utrpení a čtvrtá vede k osvobození skrz 8 stezek moudrosti, které využívá Théreváda. ⁸⁾

Konec utrpení – osvobození je v buddhismu pojímáno jako probuzení neboli Nirvána, což znamená odstranění lpění na všech složkách existence (tělesnosti, pocitech, vnímání, formacích vytvořených vůlí a vědomím) a zároveň konec nevědomosti. ⁹⁾

V neposlední řadě pak, tak jako mají křesťané své desatero, má buddhismus pro své přívržence pět základních pravidel:

1.) Nezabíjet

2.) Nekrást

3.) Neoddávat se nedovolenému sexuálnímu chování

4.) Nelhat

5.) Žádné omamné prostředky

Jak udává Ron Epstein ve svém článku o aplikaci buddhistického učení v moderním životě, bylo těchto pět základních pravidel vytvořeno univerzálně na základě kombinace principů Karmy s buddhistickými ctnostmi v souvislosti s konkrétní situací. Právě proto některé z těchto pravidel lze praktikovat univerzálně i dnes, ale spoustu z nich a hlavně jejich konkrétních výkladů se vázalo na dobové situace, které již v takové konkrétní podobě dnes neexistují. Aplikování těchto pravidel do dnešní moderní doby je tak pro buddhisty velmi důležité avšak pouze v přenesené podobě. Samotní buddhisté se tak snaží v dnešní době využívat tyto nástroje, aby se z nich samotných stali dobří lidé a společně s ostatními se snaží zlepšit morálku celé společnosti a odstranit utrpení ze světa. ¹⁰⁾ Z tohoto lze usuzovat, že vyznavači buddhismu v dnešní době svým chováním nikoho neobtěžují a na první pohled také nejdou rozeznat. Naopak svým jednáním se snaží činnit dobro a pokud praktikují nějaké speciální rituály spjaté s jejich vírou, činní tak veřejnosti stranou, většinou doma či ve svých modlitebnách. Z toho lze vyčíst, že od české společnosti nejsou nijak separováni, pokud oni samy se o tuto separaci aktivně nesnaží.

Buddha, vlastním jménem Siddhártha Gautama byl indický princ, který se narodil přibližně kolem roku 564 př. n. l. v severozápadní Indii na území dnešního Nepálu. Do svých 29 let žil v přepychu a byl vychováván jako následník trůnu, měl manželku a syna. Když se však bez vědomí krále rozhodl navštívit město a uviděl věci, které nikdy před tím (např. nevyhnutelnost stáří a smrti, nemoci a pomíjivost všeho), rozhodl se opustit palác. ¹¹⁾

Při svém šestiletém putování skrz Indii se učil od ostatních poutníků a mistrů meditace hinduismu, nejrůznějším způsobům meditace, ale žádná neměla sílu osvobodit všechny lidské bytosti úplně od utrpení. Když po své šestidenní hluboké meditaci pod stromem v Bódhi zjistil ve svých 35 letech, že není žádné nezávislé „já“, ale pouze vnější svět, který je nezávislý na každém z nás. Po těchto šesti letech meditace a sebeukáznění byl připraven procitnout a stal se z něj Buddha.

Pravda, která mu byla po dobu jeho meditací vyjevena, se mu ze začátku zdála příliš krutá pro ostatní, tak si jí nechával sám pro sebe. Nakonec se však rozhodl, co se při svém putování naučil, zjistil a k čemu dospěl vyučovat a činil tak dalších 35 let až do své smrti přibližně v roce 484 př. n. l. Na jeho počest se každý květnový úplněk slaví Vésakha, která bývá jinak nazývána „Buddhovým dnem“. Tento svátek je významný po celém buddhistickém světě, v některých státech (většinou v Evropě včetně ČR) se však téměř viditelně neslaví. V tento den se pořádají pestrobarevné průvody a mnoho dalších aktivit. Nejvýznamnější z těchto aktivit je však návštěva kláštera či modlitebny, kde laikové obdarovávají mnichy jídlem a následně si od nich nechají přednášet.

Po Buddhově úmrtí bylo třeba jeho nauku utřídit, proto se po dobu několika let konalo několik buddhistických koncilů, na jejichž základě se buddhismus začal štěpit na dvě základní větve – malou a velkou cestu, respektive Mahájánu a Hínajánu, které se v průběhu let dále štěpily a vznikly z nich stovky až tisíce dalších škol. V současné době se uvádějí tři hlavní velké školy buddhismu. Každá škola buddhismu má svá specifika, různé rituály a liší se i v obyčejích a svátcích co slaví.

Théraváda neboli učení starších se někdy označuje také jako tzv. jižní buddhismus. Jedná se o jedinou ze starších škol buddhismu, která se dochovala až do dnešní doby. Tato forma buddhismu je rozšířena hlavně v jižní Asii, v Myanmaru (Barmě), Kambodži, Thajsku, Laosu a na Srí Lance.

V České republice je tato forma buddhismu nejčastěji rozšířena mezi vietnamským obyvatelstvem. Théraváda bývá často označována také jako hínajána. Toto označení je však problematické, jelikož bylo použito až mnohem déle na koncilu svolaném králem Kušanské říše Kaniškou. Hínajána bývá také označována jako malý vůz a celá théraváda jako malá cesta. V této buddhistické škole je kladen důraz na učení o příčině a následku nebo karmě. Samotný thévarádový buddhismus je složen z velkého množství nauk; mezi ty hlavní patří: čtyři ušlechtilé (vznešené) pravdy (jak bylo již zmíněno výše), osmičlenná (osmidílná) ušlechtilá cesta, čtyři podklady všímavosti nebo nauka o ne-já a další. ¹²⁾

Theráváda využívá soubor meditací (meditace klidu, vhledu…) a čistou morálku k odstranění nevědomosti, která je příčinou veškerého utrpení a hlavní je filosofie nikomu neubližování. Osmidílná ušlechtilá cesta je součástí čtvrté pravdy, je jedním ze základních prvků buddhismu a pojednává o cestě k odstranění strasti. Rozděluje se do tří velkých aspektů moudrosti, mravnosti a soustředění.

Stezky moudrosti (paňňá):

1.) Náhled – Správné chápání je pochopení a vhled do 4 vznešených pravd.

2.) Záměr – Správné myšlení znamená přemýšlet.

Stezky mravnosti (šíla)Tučně

3.) Řeč – Správná mluva se vyhýbá lhaní.

4.) Chování – Správné konání znamená zdržet se zabíjení.

5.) Žití – Správné živobytí znamená vykonávat takové povolání, které neškodí ostatním bytostem.

Stezky síly (samádhi):

6.) Úsilí – Správná snaha znamená vyhnout se špatným stavům mysli.

7.) Bedlivost – Bedlivost se týká uvědomění si pěti složek - tělesnosti, vědomí, vnímání, cítění a mentálních formací.

8.) Soustředění – Správné soustředění zahrnuje soubor meditací k dosažení vhledu. ¹³⁾

Pro théravádový buddhismus je nejdůležitějším svátkem, který ctí a dodržují, svátek Upósatha. Datum tohoto svátku se řídí měsíčními fázemi a po dobu tohoto svátku mniši recitují staré buddhistické texty, meditují a pořádají program pro laickou veřejnost. Laická veřejnost se po dobu tohoto svátku řídí osmi pravidly. Mezi ně patří například zákaz zabíjení živých bytostí, držení celibátu, zákaz stravování po poledni či užívání toxických látek.

Mahájána neboli „velký vůz“ či velká cesta vznikla zhruba v počátcích křesťanské éry. Formovala se za pomocí vlivů Říma, helénismu a celého středomoří a toto obohacení udělalo z mahájány formu buddhismu vhodnou pro šíření i mimo Indii. Zakořenila se hlavně na sever od théravády jako třeba v Mongolsku, Číně, Tibetu, Japonsku, na Korejském poloostrově ale i v severní části Indie. Je založena na rozvoji moudrosti, pomoci ostatním, aktivní lásce a soucitu; vyznavači se snaží přinášet uspokojení a užitek nejen sobě, ale také hlavně ostatním. Nemají zájem o osobní zájmy jako je například dosažení nirvány, v případě že by jí mohli dosáhnout, odmítli by ji, aby se mohli znovu narodit a osvobodit ostatní od utrpení. ¹⁴⁾

Vadžrajána neboli ,,diamantová cesta“je konečnou fází mahájány. Vadžrajána využívá tanter, manter, zvláštních druhů meditace, vizualizací plus všech metod z předchozích směrů vedoucích k probuzení. Je nejvíce spjata s tibetským buddhismem a od půlky roku 2007 je registrována i v České republice jako náboženské hnutí. Je však hojně praktikována i v Mongolsku, Bhútánu, Nepálu a v částech Indie a Číny. Považuje samu sebe za nejvyšší učení a tvrdí, že pouze ona vede nejrychleji k realizaci stavu buddhy.Také se vyznačuje vírou ve vlastní buddhovskou podstatu, tzn. udává, že všechny bytosti jsou již buddhy a mají všechny dokonalé vlastnosti, jen to oni samy ještě nepoznali. „Nejvyšším pohledem předávaným v Diamantové cestě linie Karma Kagjü je Velká pečeť (mahámudra). Žák je v ní uveden přímo do podstaty mysli a prožije stav „teď a tady“, mimo obavy a očekávání, bez ulpívání a odmítání. Objevuje se pochopení, že prožívající, prožívané a prožívání jsou od sebe neoddělitelné.“ ¹⁵⁾ Tudíž hlavním cílem je dosažení původního stavu mysli, ve kterém zanikne rozdíl mezi objektem a subjektem a dojde tak k osvícení.

Pro účely výzkumu byla zvolena metoda strukturovaného rozhovoru. Česká společnost byla reprezentována skupinou deseti respondentů v rozmezí 22 – 35 let, ve které byla zastoupena obě pohlaví. Jednalo se o skupinu laiků v oboru buddhismu, kteří chtěli zůstat v anonymitě. Tato skupina projevila své názory, předsudky a přesvědčení, které mohou být v mnoha ohledech zkreslené. Pro účely výzkumu nám byly poskytnuty názory této reprezentativní skupiny, které byly následně zkoumány prostřednictvím rozhovoru se zástupci buddhismu, kteří žijí v České republice a touto cestou potvrzeny, zpřesněny, případně zcela vyvráceny. Diskuse byla zaměřena na buddhistické pojetí světa a jeho vyznavače v České republice.

Necelá polovina z této reprezentativní skupiny má s buddhisty žijícími v České republice osobní zkušenost a jsou s těmito lidmi v kontaktu již několik let. Zástupci české společnosti tohoto výzkumu neměli nikdy s žádným buddhistou žijícím v České republice jakýkoliv konflikt, nikdy nedošlo k žádné negativní konfrontaci, vnucování názorů, či nátlakům ze strany buddhistů, aby se oni sami k tomuto pojetí světa připojili, případně tento způsob života propagovali. Buddhisté na ně působí velice vyrovnaným a klidným dojmem, bez náznaků jakékoliv agrese. Bylo také uvedeno, že vnímají jejich pozitivní energii a působí na ně jako šťastní a nekonfliktní lidé.

V tématu buddhistických rituálů, zvyků, či omezení zazněly názory, že buddhistům jejich víra „přikazuje“ hned několik vzorců chování a z pohledu české společnosti mnoho omezení s touto vírou spojených. Byl vysloven názor, že všichni buddhisté na celém světě, tedy i buddhisté žijící v České republice mají striktně zakázáno jíst maso a živočišné tuky. Jsou názoru, že buddhisté musí být bez výjimky vegetariáni, případně vegani a toto „přikázání“ není možné porušit, ani žádným způsobem modifikovat. Dalším „omezením“ z pohledu české společnosti je názor, že buddhisté žijící v České republice nesmí slavit svátky spojené s jiným vyznáním. Tedy, že nesmí slavit Vánoce, ani Velikonoce a to je od české společnosti výrazným způsobem separuje. Zkoumaná skupina vyjádřila svou představu o způsobu života buddhistů žijících v České republice tak, že všichni buddhisté musí mít oholenou hlavu, mají vlastní způsob oblékání, který je velmi nekonvenční, většinu dne provozují meditaci a zazněl také názor, že odmítají chodit do práce, respektive svým způsobem života, vystupováním, nedochvilností a názory s buddhismem spojené, o své zaměstnání vždy velice rychle přicházejí. A tento „fakt“ je má rovněž separovat od „normální“ české společnosti. Dalším vysloveným názorem jednoho z respondentů bylo, že buddhisté nesmí užívat alkohol, tabák ani drogy, že jim užívání těchto látek jejich víra striktně zakazuje. Skupinový názor této reprezentativní skupiny se shoduje na tom, že buddhisty žijící v České republice nevnímají jako nějaké ohrožení společnosti.

Pro účely výzkumu byla zvolena metoda nestrukturovaného rozhovoru. V této praktické části byli osloveni tři respondenti žijící v České republice, kteří se buddhismu věnují převážnou část svého života. Přání respondentů bylo zůstat v anonymitě.

První respondent vyznává Buddhismus diamantové cesty. Tuto životní cestu si vybral asi před 15 lety. A to v době, kdy byl bez práce, na mizině, kdy procházel velice těžkým obdobím a hledal životní rovnováhu a útěchu, kterou nalezl právě v životní filosofii buddhismu. Druhý respondent byl do světa buddhismu zasvěcen prostřednictvím svého otce a to v podstatě od narození a on i jeho otec vyznávají rovněž Buddhismus diamantové cesty. Třetí respondent se podle svých slov dostal k buddhismu náhodou po rozmluvách s mnohými lidmi, zabývajícími se touto tématikou. Následně četbou knih o Jižním buddhismu a v neposlední řadě vlastním náhledem na svět k tomu směřoval celý život.

Buddhovo učení bylo naprosto univerzální a dokonalé poznání v době svého počátku. Od té doby k tomuto poznání došlo hned několik dalších myslitelů, kteří v průběhu času pracovali se starými pravdami a přinášeli nový „moderní“ pohled. Respondenti se shodovali, že v současnosti není nutností vzít za svůj způsob života mnichů starého Tibetu. V současné době může každý žít život podle svých představ. Každý člověk má možnost se oprostit od materiálního života. Každý má možnost podrobit se „sebeočištění“ a žít životem bez materiálna, bez peněz, případně i bez lidí kolem sebe. Každý z nás má možnost být jakýmkoliv člověkem chce a tato přeměna může přijít v podstatě z minuty na minutu. Jeden z respondentů odešel do ústraní asi před 7 lety a žil několik měsíců v osamění v horách, kde se věnoval pouze meditaci. Podle svých slov se vrátil naprosto vyrovnaný, čistý a uvědomil si, že je na své cestě za poznáním na samém počátku. Podle názorů respondentů je velmi komplikované rozeznat dnešního buddhisticky založeného člověka od jiných lidí. Ve své podstatě nemá smysl, aby buddhista na své vyznání jakýmkoliv způsobem upozorňoval. Jde o stav mysli, úroveň bytí, spravedlnost a hloubku poznání. A o těchto věcech se vůbec nemusí mluvit, prezentovat, ani na ně upozorňovat.

Buddhismus vnáší do života klid, pokoj, vyrovnanost, sebeuvědomění, odvahu a nadhled. Buddhismus je označován jako celoživotní dílo, které člověka posouvá dál. Přáním každého buddhisty je, aby své poznání tento život posunul tak daleko, aby příští život mohl pokračovat zase o něco dál, lépe a hlouběji. Jeden z respondentů uvádí, že buddhismus mu přináší vyrovnanost v této době, přináší mu smysl života a vytrácí z jeho života strach ze smrti. Svůj život bere jako cestu poznání, seberealizace, cestu pokory, tolerance a vnímání sám sebe. Buddhismus je v podstatě samozřejmostí, je to naprosto normální, přirozená věc, která tu byla před námi a bude i po nás. Věci, které v životě poznal a zdáli se mu fascinující, nyní bere jako věci normální. Buddhismus je pro něj hledáním pravdy – „normálna“ a životních hodnot.

Meditaci vnímá první respondent jako dlouhodobou cestu k poznání, uvědomění si sám sebe a přirovnává meditaci k očišťujícímu procesu. Tento proces vykonává každý den ráno a večer. Sám uvedl, že není schopen určit, jak dlouho jeho meditace trvá. Někdy to jsou hodiny, někdy desítky minut. Druhý respondent říká, že cílem meditace je dosažení stavu Buddhy, tedy tzv. osvícení. Také dodal, že dosáhnout tohoto stavu se nemusí podařit každému a skutečně osvícených lidí je na světě pouze několik desítek. On sám se meditaci věnuje každý den asi půl hodiny. Jde o vyčištění mysli od negativních energií a hledání vnitřní vyrovnanosti. Třetí respondent má na meditaci názor takový, že meditace je dokonalé uvědomování si sám sebe, svého vědomí a přítomnosti. Na význam přítomnosti klade velký důraz. Vysvětluje to tak, že v podstatě se dá meditovat pořád v průběhu celého dne. Když je člověk vyrovnaný, zůstává ve svém těle (neopouští své tělo v myšlení zaměřeném na budoucnost ani minulost) a uvědomuje si své pohyby, své činnosti a otevřeně vnímá, může dosáhnout stavu naprostého vyčištění dlouhodobě.

V otázkách mantinelů chování, existence zákazů, nebo nařízení spojených s buddhismem se všichni respondenti se shodli, že v podstatě žádná nařízení, nebo omezení neexistují. Buddhisté si nemusejí nic odpírat. Mohou jíst maso. Mohou slavit jakýkoliv svátek spojený s jiným náboženstvím. Podle vyjádření respondentů není nutností mít oholenou hlavu a žít životem světce. Není nutností prožít život v celibátu. Pohlavní styk není považován za něco nečistého. Sexuální aktivita je vnímána jako dokonalé splynutí dvou lidských bytostí a vzájemná výměna energie. Samotný Buddha měl mít údajně také ve svém životě několik žen a oddával se sexuálním praktikám. Není nutností odpírat si požitky v jakémkoliv směru. Neexistují žádné příkazy jíst do „polosyta“ a pít do „polopita“. Každý může konat vše podle svého přesvědčení, protože pouze jeho vlastní přesvědčení o sobě samém a jeho skutcích jsou správné. V otázkách zákazu alkoholu, tabáku a drog uvedli respondenti, že k užívání těchto látek není v podstatě důvod, že odvážejí pozornost, soustředění a mysl od vnímání přítomnosti. Ale vyvracejí striktní zákaz jejich užívání. Jediné pravidlo, které bylo zmíněno byl princip akce a reakce tedy příčiny a následku.

Na otázku zda-li narážejí na nějaké bariéry v české společnosti respondenti odpovídali opět shodně, že ve své podstatě se jejich život navenek jeví jako zcela normální. Že buddhisté nejsou ve společnosti rozeznatelní. Shodují se na názoru, že všichni lidé na celém světě mají stejné potřeby jistoty, klidu, míru, lásky, porozumění a bezpečí a dělat mezi lidmi rozdíly v podstatě není možné, protože všichni jsou nastaveni na tyto hodnoty. A oni sami se nikdy nesetkali s nějakým odsouzením ze strany společnosti.

Buddhismus by mohl být charakterizován jako hledání pravdy, takové pravdy, ke které vede celoživotní cesta plná poznání, vysvětlování smyslu života, fungování světa, hledání radosti a soucitu, ztráty obav a strachu, uvolnění, pochopení druhých, hledání štěstí, zodpovězení našich vnitřních otázek, nalezení optimismu, klidu, štěstí a životních hodnot čistou a nenásilnou formou.

Zástupci české společnosti tohoto výzkumu neměli nikdy s žádným buddhistou žijícím v České republice žádný konflikt, nikdy nedošlo k žádné negativní konfrontaci, vnucování názorů, či nátlakům ze strany buddhistů. Tyto lidé na společnost působí velice vyrovnaným a klidným dojmem, bez náznaků jakékoliv agrese. Je vnímána jejich pozitivní energie a na českou společnost působí jako šťastní a nekonfliktní lidé.

Buddhovo učení bylo naprosto univerzální a dokonalé poznání v době svého počátku. Od té doby k tomuto poznání došlo hned několik dalších myslitelů, kteří v průběhu času pracovali se starými pravdami a přinášeli nový „moderní“ pohled. V současnosti již není nutností vzít za svůj způsob života mnichů starého Tibetu. V současné době může každý žít život podle svých představ. Je velmi komplikované rozeznat dnešního buddhisticky založeného člověka od jiných lidí. Ve své podstatě nemá smysl, aby tito lidé na své vyznání jakýmkoliv způsobem upozorňovali. Jde o stav mysli, úroveň bytí, spravedlnost a hloubku poznání. Buddhismus je označován jako celoživotní dílo, které člověka posouvá dál. Přáním každého buddhisticky založeného člověka je, aby své poznání tento život posunul tak daleko, aby příští život mohl pokračovat zase o něco dál, lépe a hlouběji.

V otázkách mantinelů chování, existence zákazů, nebo nařízení spojených s buddhismem se všichni respondenti shodli, že v podstatě žádná nařízení, nebo omezení neexistují. Buddhisté si nemusejí nic odpírat. Mohou jíst maso. Žádné vegetariánství či veganství se nepotvrdilo. Mohou slavit jakýkoliv svátek spojený s jiným náboženstvím. Separace buddhistů žijících v České republice z důvodu, že nesmí slavit Vánoce ani Velikonoce se také nepotvrdila. Není nutností mít oholenou hlavu a žít životem světce. Všichni respondenti jsou zaměstnaní a názor, že buddhisté odmítají chodit do práce striktně odmítají. V otázkách zákazu alkoholu, tabáku a drog bylo uvedeno, že k užívání těchto látek není v podstatě důvod, že odvážejí pozornost, soustředění a mysl od vnímání přítomnosti. Ale vyvracejí striktní zákaz jejich užívání. Jediné pravidlo, které bylo zmíněno, byl princip akce a reakce tedy příčiny a následku. Na otázku zda-li narážejí na nějaké bariéry v české společnosti respondenti odpovídali shodně, že ve své podstatě se jejich život navenek jeví jako zcela normální. Že buddhisté nejsou ve společnosti rozeznatelní a oni sami se nikdy nesetkali s odsouzením ze strany společnosti.

CONZE, Edward, Stručné dějiny Buddhismu, Překlad: Navrátilová, J., Brno: Jota, 1997, 240 s. ISBN 80-7217-002-3.

COOK, Elisabeth. Light of Liberation-a History of Buddhism in India. Vyd. 2. California: Dharma Pub., 1992, 446 s. ISBN 978-0898002423.

GJAMCCHO, T. Úvod do buddhismu. Překlad: ZAHRADNÍČKOVÁ, Eva, Praha: Radost, 1990, 116 s. ISBN 80-85905-29-9.

HONZÍK, Jan.Jednota v rozmanitosti. Vyd. 1. Praha: DharmaGaia, 2010, 263 s. ISBN 978-80-7436-006-0.

LOPEZ, D. S. Jr. Příběh buddhismu Průvodce dějinami buddhismu a jeho učením. Překlad: BORECKÁ, Lenka. Vyd. 1. Brno: Barrister & Principal, 2003, 253 s. ISBN 80-86598-54-3.

MILTNER, Vladimír, Malá encyklopedie buddhismu. Praha: Práce, 1997, 237 s. ISBN 80-208-0394-7.

NYDAHL, Lama Ole. Otázky a buddhistické odpovědi. Brno: Bílý deštník, 2010. 192 s. ISBN 978-80-903821-4-5.

WANGUOVÁ, M. B., Buddhismus, Praha: LN, 1996. 141 s. ISBN 80-7106-184-0.

Buddhismus diamantové cesty. Buddhismus dnes [online]. [cit. 2013-12-26]. Dostupné z: http://bdc.cz/buddhismus/buddhismus-dnes/

ČSZO. Obyvatelstvo podle náboženské víry a pohlaví podle výsledků sčítání lidu v letech 1921, 1930, 1950, 1991, 2001 a 2011. [online].[cit. 2013-11-17] Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/t/8E00179824/$File/4032130118.pdf

EPSTEIN, Ron, Application of Buddhist Teachings in Modern Life [online]. Religion East & West. Oct 2012, Issue 11, p52-61. 10p. Databáze Academic Search Complete. [cit. 2013-12-21]. Dostupné z: http://web.ebscohost.com.infozdroje.czu.cz/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=3bb1bc6d-57fe-4987-938b-67be72a1ee74%40sessionmgr4003&vid=10&hid=4212

NYDAHL, Lama Ole. Časté otázky. [online]. [cit. 2013-11-09] Dostupné z: http://bdc.cz/buddhismus/caste-otazky/

MUTHAMIL, R., VEERAPANDIAN, S.. The Philosophy of Buddha and Buddhism: A relook in the doctrinal extension [online]. Indian Streams Research Journal. Jan 2013, Vol. 2 Issue 12, Special section p1-7. 7p. Databáze Academic Search Complete. [cit. 2013-12-21]. Dostupné z: http://web.ebscohost.com.infozdroje.czu.cz/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=43932598-84ca-4349-aa19-0cc2164ae636%40sessionmgr4004&vid=1&hid=4212

Wikipedia. List of religious populations. [online].[cit. 2013-12-20] Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/List_of_religious_populations#By_population

1. Otázka: Znáte osobně nějaké vyznavače buddhismu?

První respondent uvádí: Mám s buddhisty žijícími v České republice osobní zkušenost a jsem s těmito lidmi v kontaktu již několik let.

Druhý respondent uvádí: Ano mám osobní zkušenost s buddhisty.

Čtyři respondenti uvedli, že se osobně znají s těmito lidmi a šest respondentů uvedlo, že nikoliv.

2. Otázka: Jak na Vás buddhisté působí, jaký máte na buddhisty žijící v České republice názor?

První respondent: Nikdy jsem neměl s žádným buddhistou jakýkoliv konflikt.

Druhý respondent: Nikdy nedošlo mezi mnou a vyznavačem tohoto způsobu života k žádné negativní konfrontaci.

Třetí respondent: Nikdy mi nikdo z těchto lidí nevnucoval své názory, nebo že by na mě nějakým způsobem tlačil, abych se k buddhismu připojil, což velmi oceňuji.

Čtvrtý respondent: Na mě buddhisté působí velice vyrovnaným a klidným dojmem bez náznaků jakékoliv agrese.

Pátý respondent: Vnímám jejich pozitivní energii a působí na mě jako šťastní a nekonfliktní lidé.

3. Otázka: Znáte nějaké buddhistické rituály, zvyky, či omezení?

První respondent: Všichni tito lidé jsou bez výjimky vegetariáni a tento vzorec chování musí být striktně dodržován.

Druhý respondent dodává: Jsem názoru, že jsou buddhisté vegani.

Třetí respondent: Buddhisté žijící v České republice nesmí slavit Vánoce, ani Velikonoce a to je problém, který je separuje od normální české společnosti.

Čtvrtý respondent: Buddhisté musí mít oholenou hlavu a odmítají chodit do práce. Také jejich oblékání shledávám jako způsob separace od české společnosti.

Pátý respondent: Buddhisté nesmí užívat alkohol, tabák ani drogy. Šestý respondent: Většinu dne provozují meditaci, a proto odmítají chodit do práce, respektive svým způsobem života, vystupováním, nedochvilností a názory s buddhismem spojené, o své zaměstnání vždy velice rychle přicházejí.

Většinový názor se shoduje na provozování meditací.

4. Otázka: Vnímáte buddhisty žijící v České republice, jako nějaké ohrožení?

Všichni respondenti se shodli, že nikoliv.

Pouze jeden respondentů uvádí: Buddhisticky založeného člověka bych poznal na první pohled a jsem schopen ho identifikovat bez další interakce, ale nemyslím si, že jsou buddhisté nebezpeční pro společnost, jsou jenom jaksi jiní.

1. Otázka: Jak dlouho se věnujete buddhismu a co nebo kdo Vás k tomu přivedl, jakou školu buddhismu vyznáváte?

První respondent: Já vyznávám tzv. Buddhismus diamantové cesty. Tuto životní cestu jsem si vybral sám asi před 15 lety. A to v tobě, kdy jsem byl bez práce, na mizině, kdy jsem procházel nejtěžším životním obdobím a hledal jsem životní rovnováhu a útěchu.

Druhý respondent: Do světa buddhismu mě zasvěcoval můj otec a to v podstatě od narození. S mým otcem vyznáváme také Buddhismus diamantové cesty.

Třetí respondent: Já vyznávám Jižní buddhismus. K tomuto směru buddhismu jsem se dostal v podstatě náhodou po rozmluvách s mnohými lidmi, zabývajícími se touto tématikou. Následně četbou knih o buddhismu a v neposlední řadě vlastním náhledem na svět jsem k tomu směřoval celý život.

2. Otázka: Odlišují se buddhisté v dnešní době a konkrétně v České republice způsobem života od buddhistů žijících v Asijských, případně v jiných zemích?

První respondent: Buddhovo učení bylo naprosto univerzální a dokonalé poznání v té dané době. Od té doby k tomuto poznání došlo hned několik dalších myslitelů, kteří v průběhu času pracovali se starými pravdami a přinášeli nový „moderní“ pohled. V současnosti není nutností vzít za svůj způsob života mnichů starého Tibetu.

Druhý respondent: Každý může žít život podle svých představ. Každý z nás má možnost se oprostit od materiálního života. Každý má možnost podrobit se „sebeočištění“ a žít životem bez materiálna, bez peněz, případně i bez lidí kolem sebe. Každý z nás má možnost být jakýmkoliv člověkem chce být a tato přeměna může přijít v podstatě z minuty na minutu. Já sám jsem odešel do ústraní asi před 7 lety a žil jsem několik měsíců v osamění v horách, kde jsem se věnoval pouze meditaci. Vrátil jsem se naprosto vyrovnaný, čistý a uvědomil si, že jsem na své cestě za poznáním na samém počátku.

Třetí respondent: V dnešní době může každý člověk vyznávat jaký způsob života chce. Dnešního buddhisticky založeného člověka nemusíte vůbec poznat od jiných lidí. Ve své podstatě nemá smysl, aby buddhista na své vyznání jakýmkoliv způsobem upozorňoval. Jde o stav mysli, úroveň bytí, spravedlnost a hloubku poznání. A o těchto věcech se vůbec nemusí mluvit, prezentovat, ani na ně upozorňovat.

3. Otázka: Co Vám buddhismus přináší?

První respondent: Buddhismus mi vnesl do života klid, pokoj, vyrovnanost, sebeuvědomění, odvahu a nadhled. Buddhismus beru jako své celoživotní dílo, které mě posouvá stále dál a mým přáním je, abych své poznání v tomto životě posunul tak daleko, abych příští život mohl pokračovat zase o něco dál, lépe a hlouběji.

Druhý respondent: Buddhismus mi přináší vyrovnanost v této době, přináší mi smysl života a vytrácí z mého života strach ze smrti. Svůj život beru jako cestu poznání, seberealizace, cestu pokory, tolerance a vnímání sám sebe.

Třetí respondent: Buddhismus je v podstatě samozřejmostí, je to naprosto normální, přirozená věc, která tu byla před námi a bude i po nás. Věci, které jsem v životě poznal a vnímal jsem je jako fascinující, dnes beru jako věci normální. Buddhismus je pro mě hledáním pravdy – „normálna“ a životních hodnot.

4. Otázka: Meditace.

První respondent: Meditaci vnímám jako dlouhodobou cestu k poznání, uvědomění si sám sebe, meditace je očišťující proces. Tento proces vykonávám každý den ráno a večer. Nejsem schopen určit, jak dlouho moje meditace trvá. Někdy to jsou i hodiny, někdy desítky minut.

Druhý respondent: Cílem meditace je dosažení stavu Buddhy, tedy tzv. osvícení. Dosažení tohoto stavu se nemusí podařit každému a skutečně osvícených lidí je na světě pouze několik desítek. Meditaci se věnuji každý den asi půl hodiny. Jde o vyčištění mysli od negativních energií a hledání vnitřní vyrovnanosti.

Třetí respondent: Meditace je dokonalé uvědomování si sám sebe, svého vědomí a přítomnosti. Na význam přítomnosti bych rád upozornil, protože v podstatě se dá meditovat pořád v průběhu celého dne. Když je člověk vyrovnaný, zůstává ve svém těle (neopouští své tělo v myšlení zaměřeném na budoucnost) a uvědomuje si své pohyby, své činnosti a otevřeně vnímá, může dosáhnout stavu naprostého vyčištění dlouhodobě.

5. Otázka: Mantinely chování, zda existují nějaké zákazy, nebo nařízení v praktickém životě.

První respondent: V podstatě žádná nařízení, nebo omezení neexistují. Buddhisté si nemusejí nic odpírat. Mohou jíst maso, pokud chtějí. Mohou slavit jakýkoliv svátek spojený s jiným náboženstvím. Není nutností prožít život v celibátu. Pohlavní styk není považován za něco nečistého. Sexuální aktivita je vnímána jako dokonalé splynutí dvou lidských bytostí a vzájemná výměna energie. Buddha měl také ve svém životě několik žen a oddával se sexuálním praktikám.

Druhý respondent: V současné době dochází k jistému uvolňování a modernizaci starých obyčejů. Dnes již není nutností mít oholenou hlavu a žít životem světce. V otázkách zákazu alkoholu, tabáku a drog je to podstatě tak, že k užívání těchto látek není důvod. Tyto látky odvážejí pozornost, soustředění a mysl od vnímání přítomnosti. Ale v současnosti to již není tak, že by tyto látky byly zakázané. Není nutností odpírat si požitky v jakémkoliv směru. Neexistují žádné příkazy jíst do „polosyta“ a pít do „polopita“. Každý může konat vše podle svého přesvědčení, protože pouze jeho vlastní přesvědčení o sobě samém a jeho skutcích jsou správné.

Třetí respondent: Jediné pravidlo, které existuje, je princip akce a reakce tedy příčiny a následku. Je to otázka vnitřní vyrovnanosti a dobroty. Tedy nečiň druhému to, co nechceš, aby druzí činili tobě. Buď dobrým člověkem a vesmír tě obklopí dobrými věcmi.

6. Otázka: Narážíte na nějaké bariéry v České společnosti?

První respondent: Ve své podstatě se náš život se navenek jeví jako zcela normální. Jsem toho názoru, že buddhisté nejsou ve společnosti rozeznatelní. Takže máme stejné podmínky jako všichni ostatní. Já osobně nepozoruji žádné překážky spojené s mou vírou.

Druhý respondent: Já jsem toho názoru, že všichni lidé na celém světě mají stejné potřeby jistoty, klidu, míru, lásky, porozumění a bezpečí a dělat mezi lidmi rozdíly v podstatě není možné, protože všichni jsou nastaveni na tyto hodnoty.

Třetí respondent: Já se cítím plnohodnotným členem společnosti a nemyslím si, že moje vyznání přináší větší překážky než ty, se kterými se potýkají ostatní lidé. Já sám jsem se nikdy nesetkal s nějakým odsouzením ze strany společnosti.

7. Otázka s přáním společné odpovědi: Jak byste charakterizovali buddhismus vlastními slovy?

Buddhismus je hledání pravdy, takové pravdy, ke které vede celoživotní cesta plná poznání, vysvětlování smyslu života, fungování světa, hledání radosti a soucitu, ztráty obav a strachu, uvolnění, pochopení druhých, hledání štěstí, zodpovězení našich vnitřních otázek, nalezení optimismu, klidu, štěstí a životních hodnot čistou a nenásilnou formou.



Počet shlédnutí: 111