Martin Zimmer, Přemysl Víška, Gabriela Mielniczková. CÍRKEV ČESKOSLOVENSKÁ HUSITSKÁ - NASTUPUJÍCÍ GENERACE. [online] Hospodářská a kulturní studia, Provozně ekonomická fakulta ČZU v Praze, 2011. Dostupné z: http://www.hks.re/wiki/ceskoslovenska_husitska_cirkev

Církev československá husitská (CČSH) patří mezi nejpočetnější křesťanské církve v České republice (při posledním doposud zaznamenaném sčítání lidu v roce 2001 se k ní přihlásilo téměř sto tisíc lidí). Ani jí se však nevyhnul fenomén sekularizace, neboli „odcírkevnění“ společnosti. Přesto přese všechno existují v Praze dvě církevní vzdělávací instituce, které se z velké části věnují právě studiu teologie se zaměřením na teologii Církve československé husitské – Husitská teologická fakulta Univerzity Karlovy (HTF UK) na Praze 4 v Krči a Husův institut teologických studií (HITS) na Žižkově.

Tato práce by tedy měla pojednávat o tom, co i přes výše zmíněný pokles věřících lidí ve společnosti vede mladé lidi ke studiu teologie se zaměřením na teologii této církve, zda existuje přímá souvislost mezi členstvím v CČSH a studiem jmenovaných vzdělávacích institucí, a jaké jsou vyhlídky těchto škol a jejich absolventů do budoucna. V neposlední řadě se čtenář může dočíst i některé zajímavosti v souvislosti s touto církví, které se výzkumné otázky dotýkají pouze okrajově a které slouží spíše pro zpestření.

Církev československá husitská vznikla pod názvem Církev československá. Její vznik je spojen s politickými změnami po první světové válce, kdy nově vzniklá Československá republika hledala nejen politickou, ale i duchovní a náboženskou identitu. Po vzniku ČSR se mezi lidmi šířil odmítavý postoj ke katolické církvi jako ke zdiskreditovanému nástroji habsburské moci a objevila se snaha o její reformu zevnitř, zejména u modernistických kněží z Jednoty katolického duchovenstva. Vyvrcholením jejich snažení a opozice k církevnímu vedení byly o Vánocích 1919 bohoslužby v češtině, pro něž liturgii velice rychle připravil ThDr. Karel Farský a zhudebnil Josef Pícha. Na 8. ledna 1920 byl svolán první sněm, na kterém byla oficiálně vyhlášena nová, „národně pojatá“ Církev československá. Vznik církve byl vyhlášen provoláním „Národu československému“, které její ustavující sněm schválil 10. ledna 1920 a které bylo zveřejněno o den později, 11. ledna 1920. Státem byla Československá církev uznána 15. září téhož roku.

Charakter nové církve formovaný na jejích sněmech byl ovšem zpočátku nejasný. Řada představitelů zdůrazňovala také východní tradice českého křesťanství a s poukazem na staroslověnskou misii se orientovala na srbskou pravoslavnou církev. Také část veřejnosti považovala zpočátku hnutí církve československé za obnovenou církev katolickou-cyrilometodějskou, takže nikoho příliš nepřekvapovala její orientace na pravoslaví a slovanství. O tento směr se značnou měrou zasloužil jeden z vedoucích činitelů hnutí, Matěj Pavlík. Jako většinový se však nakonec ukázal liberálně radikální směr vedený Farským. Ten vydal v roce 1922 svůj Katechismus, který definoval základy věrouky církve a v roce 1924 se stal prvním patriarchou.

V březnu roku 1939 byla Církev československá na Slovensku i v Podkarpatské Rusi zrušena. V Protektorátu byla Církev československá přejmenována na Církev českomoravskou, po osvobození se vrátila k původnímu názvu. V roce 1968 se Církev československá přihlásila k demokratizaci politického života a postavila se také proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. Roku 1971 se církev přejmenovala na Církev československou husitskou. Církev československá husitská za zdroje své nauky označuje snahu o návrat k prvotní církvi či k pravému jádru křesťanství. Podobně jako Českobratrská církev evangelická se považuje za pokračovatelku učení Mistra Jana Husa a husitství, které je zde pokládáno za specificky českou formou křesťanství. Nauka církve vychází ze závěrů radikální části české katolické moderny vedené Karlem Farským a dalšími katolickými duchovními, kteří se na přelomu let 1919 a 1920 odštěpili od římskokatolické církve.

Obecně křesťanskou tradici reprezentují tyto věroučné prameny Základů víry:

1. Písmo svaté Starého a Nového zákona, které je prvním a rozhodujícím základem veškerého křesťanství.
2. Apoštolské vyznání víry a Nicejsko-cařihradské vyznání, která vznikla a byla užívána před rozdělením křesťanské církve ve směr římský a pravoslavný i v církve reformační a jsou tedy vyznáními vpravdě ekumenickými.
3. Čtyři pražské artikuly (rok 1420), vyjadřující ducha a program husitského hnutí, a Česká konfese z roku 1575, která vyjadřuje společnou víru české reformace.

Základy víry, které prošly v letech 1955-57 církevní diskusí, byly v roce 1958 oficiálně vydány ústřední radou a rozšířeny v náboženských obcích i v zahraničí. Tak tvoří fakticky další úsek v průběhu věroučné tradice Církve československé husitské, veřejně prohlášený VI. sněmem za základ věroučení Církve československé husitské a východiskem pro neustálou aktualizaci evangelia v následující generaci.

Základem církevního života jsou pravidelné nedělní bohoslužby s liturgií ThDr. Karla Farského. Bohoslužba má dva vrcholy – zvěstování biblického poselství Božího slova a zpřítomnění Krista jako živého Pána církve a skrytého Pána dějin ve společenství při večeři Páně. Církev vysluhuje sedm svátostí – křest, biřmování, večeři Páně, pokání, manželství, útěchu nemocných a svěcení kněžstva.

Církev zajišťuje shromáždění duchovní péče o děti, mládež a dospělé a koná pravidelné biblické hodiny. Duchovní a jeho spolupracovníci se starají také o osobní duchovní péči, a to zejména při návštěvách v rodinách, u nemocných, osamělých, pozůstalých a dalších zájemců o setkání s představiteli církve. Duchovního lze požádat o tzv. pastorační rozhovor či o soukromou zpověď. Duchovní je vázán zpovědním tajemstvím.

V čele Církve československé husitské stojí patriarcha a ústřední rada, která je složena ze zástupců diecézí, biskupů, představitele Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy a patriarchy. Patriarcha je nejvyšším celocírkevním představitelem a je volený na 7 let. Na diecézní úrovni je představitelem biskup, který diecézi spravuje spolu s diecézní radou. V čele náboženské obce stojí farář, nebo administrátor a rada starších. Církev československá husitská má 293 náboženských obcí, které jsou rozděleny mezi 6 diecézí se sídly v Praze, Hradci Králové, Brně, Olomouci, Plzni a Bratislavě. V roce 1999 byla do olomouckého biskupského úřadu zvolena Jana Šilerová, která se tak stala první biskupkou z postkomunistické Evropy. VIII. patriarchou Církve československé husitské byl dne 23. září 2006 řádným sněmem zvolen ThDr. Tomáš Butta, Th.D.

V současné době je základním dokumentem, jímž se církev řídí, Ústava Církve československé husitské, přijatá v roce 2005 a prováděná Řádem duchovenské služby z roku 2005.

Církev československá husitská od počátku působila na území celého Československa, ovšem ve skutečnosti představovala významnou skupinu pouze v českých zemích, neboť na Slovensku byl její vliv velmi malý a omezoval se prakticky pouze na Čechy tam žijící. Podobně církev působila do roku 1939 na Podkarpatské Rusi. Podle sčítání lidu z roku 1921 se k ní hlásilo v Československu 523 232 věřících, v roce 1930 pak 779 672 věřících, v roce 1950 počet vystoupal na 946 813 věřících, v roce 1991 klesl na 178 036 věřících a v roce 2001 v České republice se k ní hlásilo pouhých 99 103 věřících.

HITS je církevní vzdělávací institucí, zřízenou Církevním zastupitelstvem Církve československé husitské na jaře roku 2003. HITS je určen především pro teoretickou a praktickou teologickou přípravu pro výkon budoucího povolání katechetů, pastoračních asistentů a kazatelů. Je určen také pro další vzdělávání duchovních a kazatelů CČSH v rámci dalšího vzdělávání určeného pracovníkům církví a náboženských společností, a to formou postgraduálních kurzů zaměřených na výkon povolání.

Na institutu je možno studovat obor Teologické základy, který nabízí získání způsobilosti k vykonávání služby: kazatel, pastorační asistent, katecheta a obor Další vzdělávání na HITS - celoživotní vzdělávání.

V roce 2005 byla Husovým institutem teologických studií zřízena Vyšší odborná škola, která získala akreditaci MŠMT na vzdělávací program Teologie a pastorace. VOŠ HITS je určena především pro absolventy středních škol, kteří chtějí po studiích působit v oblasti sociální pomoci a sociálních služeb, ve střediscích pomoci potřebným, ústavech sociální péče a služeb zřízených orgány státní správy a samosprávy či církvemi. Cílem VOŠ HITS je připravit absolventy ke službě lidem potřebným zejména v duchovní oblasti a vybavit je dostatečnými znalostmi, které jim budou ku pomoci při rozvoji tradičních křesťanských hodnot v české společnosti. Vzdělávání se na VOŠ HITS uskutečňuje v souladu s křesťanskými mravními a etickými principy a novými vědeckými poznatky. Teologie a pastorace je studentům předkládána srozumitelným a pro dnešní myšlení přijatelným způsobem. Akreditovaný vzdělávací program Teologie a pastorace je členěn na tématické bloky hlavních teologických disciplín (systematická, biblická, praktická a historická teologie) a příbuzných věd (filosofie, religionistika, psychologie aj.).

Rozsah učebního plánu Vyšší odborné školy Husův institut teologických studií nabízí široké uplatnění absolventa primárně nejen v oblasti církví, ale i v oblasti sekulární společnosti, a to především charitativní a sociální.

Univerzita Karlova, založená v roce 1348, patří mezi nejstarší světové univerzity a dnes je jednou z nejvýznamnějších vzdělávacích a vědeckých institucí v České republice uznávanou v kontextu evropském i světovém. Její vědecký a pedagogický výkon i unikátní historická tradice z ní činí významnou kulturní instituci.

Univerzita má v současnosti 17 fakult, z nichž jednou je Husitská teologická fakulta (dále HTF UK).

Dějiny HTF UK sahají od počátku dvacátých let minulého století až do naší současnosti. Můžeme je rozdělit do několika etap. I když jsou spjaty dominantně s dějinami Církve československé husitské (dále CČSH), vždy se odvíjely i v širším ekumenickém rámci.

• 1. etapa - Husova československá evangelická fakulta bohoslovecká 1921-1932,
• 2. etapa - Vysoká škola bohovědná CČS 1932-1934,
• 3. etapa - Husova československá evangelická fakulta bohoslovecká 1934-1939,
• 4. etapa - Poloilegální kursy ÚR CČS/CČM během 2. světové války 1939-40,
• 5. etapa - Sekce CČS na Husově československé evangelické fakultě bohoslovecké 1945-1950,
• 6. etapa - Husova československá bohoslovecká fakulta 1950-1990,
• 7. etapa - Husitská teologická fakulta Univerzity Karlovy.

Na vrcholu sametové revoluce, 1. prosince 1989, předal prefekt Husovy československé bohoslovecké fakulty Jan Schwarz rektoru Karlovy univerzity, akademiku Zdeňku Češkovi, žádost o zařazení Husovy fakulty do svazku UK. Vzniklo jednání, jež vyvrcholilo zákonem č. 163/1990 Sb., dle něhož do Karlovy univerzity byly inkorporovány teologické fakulty katolická, evangelická i husitská. Tak se v zápase o svobodu národa, církve i vědy konstituovala Husitská teologická fakulta UK.

Husitská teologická fakulta je ekumenicky otevřená teologická fakulta, která kromě tradičních teologických disciplín připravuje také budoucí adepty učitelského povolání nebo odborníky v sociální a charitativní oblasti. Fakultu tvoří osm kateder, dva ústavy a jeden kabinet. Na Husitské teologické fakultě můžeme najít Katedru systematické teologie, Katedru biblistiky, Katedru praktické teologie, Katedru církevních dějin a práva, Katedru filosofie, Katedru religionistiky, Katedru psychosociálních věd a etiky, Katedru učitelství, Ústav židovských studií a Ústav východního křesťanství. Současným děkanem fakulty je prof. ThDr. Jan Blahoslav Lášek.

Z pohledu Církve československé husitské je studium na Husitské teologické fakultě důležité především kvůli svěcení. Tradičně udělované jáhenské svěcení předpokládá dosažení titulu bakaláře na HTF UK a může sloužit jako předstupeň ke svěcení kněžskému, nebo jako trvalá služební charakteristika. Pro absolventy jiných teologických fakult platí doplňující zkoušky a povinnost zápisu na HTF UK, zpravidla do programu celoživotního vzdělávání; odůvodněné výjimky uděluje ústřední rada CČSH. Pro absolventy příbuzných humanitních nebo pedagogických fakult je doplnění vzdělání na HTF UK obligatorní.

Pro kněžskou službu je nutné dosáhnout titulu magistra na Husitské teologické fakultě nebo srovnatelné teologické fakultě po složení doplňovacích zkoušek z husitské teologie. Odůvodněné výjimky uděluje pro jednotlivé případy ústřední rada. Garantem v uvedených případech je patriarcha, eventuelně jím delegovaná kvalifikovaná osoba.

• Co přivedlo oslovené respodenty ke studiu Husitské teologické fakulty UK?
• Jsou členy Církve československé husitské (CČSH)? Pokud ano, proč se do ní rozhodli vstoupit?
• Setkali se během svého studia na fakultě se spolužáky, kteří nevěřili v Boha, případně se hlásili k jiné církvi než k CČSH? Jaké jsou jejich vztahy s ostatními, kteří se k CČSH hlásí?
• Jaká je jejich představa o budoucím zaměstnání? Čemu by se po dokončení studia rádi věnovali?
• Čím podle nich může fakulta oslovit nové uchazeče o studium v době, kdy počet věřících lidí ve společnosti stále klesá?

K tématům, která se dotýkají Církve československé husitské, byla napsána řada knih, z nichž některé se řadí mezi monografie, zabývající se konkrétní problematikou v souvislosti s touto církví, jiné mezi biografie, které mapují život jejích významných představitelů. Pro účely této práce však posloužila především novější literatura, která dovede lépe reflektovat aktuální situaci v církvi.

Mezi ni patří například kniha Vznik a vývoj novodobé husitské teologie a Církev československá husitská¹⁾, kde se autor D. Tonzar snaží mimo jiné prezentovat často vzácný materiál z dějin české novodobé teologie jako takové (především pak ve třetí kapitole). Tonzar své dílo rozčlenil do předmluvy, úvodu a pěti kapitol. V úvodu autor zdůrazňuje potřebu stálé reformy církve. Zatímco první část pojednává o vzniku Církve československé, druhá se věnuje základním charakteristikám husitské teologie a třetí nabízí medailony význačných představitelů novodobé husitské teologie. Čtvrtá kapitola se potom zabývá různými aspekty a vztahy novodobé husitské teologie a pátá hovoří o úkolech CČSH v dnešní době. Z díla je patrný pozitivní vztah autora k vlastní církvi i k jejímu myšlenkovému zakotvení a dobře posloužila jako prvotní impulz pro studium literatury spojené s touto církví. Za zmínku stojí rovněž skutečnost, že sám autor David Tonzar je ředitelem Husova institutu teologických studií, o kterém už v úvodu práce byla řeč.

V monografii Církev sekularizované společnosti²⁾ Jiřího Vogela, představitele nové generace teologické školy CČSH, se můžete seznámit s vývojem ekleziologického (ekleziologie - součást teologie, zabývající se naukou o církvi) myšlení zmíněné církve od jejího počátku po dnešek. Dílo je rozčleněno do deseti kapitol. Prvních sedm kapitol, z velké části se dotýkajících zmíněné ekleziologie, bylo těžko vstřebatelných a pro člověka, který se studiem teologie zabývá pouze okrajově, složitě pochopitelných. Ke konci knihy je však možné narazit na zajímavé informace, kdy se v sedmé kapitole můžete dočíst, jak velkou váhu autor přikládá tématu misijního charakteru církve. Jako dobrý zdroj pro tuto práci posloužila i osmá kapitola, věnující se organizačnímu uspořádání církve, a desátá, pojednávající o výhledech do budoucnosti. Dílo J. Vogela bezesporu překračuje hranice CČSH a jednotlivá témata tak mohou být zajímavá i pro příslušníky ostatních křesťanských církví u nás.

Aby se úplně neopomněla historie, využití našlo i dílo Život a víra ThDr. Karla Farského³⁾. V tom autoři Kadeřávek a Trtík upřeli svou pozornost, jak už název napovídá, zejména na osobu Karla Farského, původně římskokatolického kněze a později zakladatele a prvního patriarchu Církve československé husitské. Zatímco první část knihy se zabývá spíše historií v souvislosti s osobou Karla Farského, druhá je zaměřena především na víru a liturgii (liturgie – bohoslužba). Sám Farský se o rozvoj církve zasloužil mimo jiné v tom smyslu, že nabádal jednotlivé faráře k opatrnosti, což oceňují i samotní autoři.

Protože se hlavní výzkumná otázka dotýká také stále klesajícího počtu věřících v ČR, bylo nutné pro potřeby této práce využít i literaturu, která s Církví československou husitskou přímo nesouvisí a věnuje se právě tomuto jevu. Monografie Náboženství a moderní česká společnost⁴⁾ autora Davida Václavíka, českého religionisty a vedoucího Ústavu religionistiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, hledá odpověď na otázku, zda je český národ skutečně národem ateistickým. Kniha je více méně rozdělena na dvě části, a sice na obecný úvod (1) a dále na chronologicky pojímaný vztah českého národa k náboženství (2-6). Po obecném úvodu v první kapitole se autor věnuje zejména otázce identity (náboženské a kulturní) a sekularizace (resp. desekularizace). Ve druhé kapitole, která nese název „Bůh a národ“, se autor zabývá domnělými příčinami sekularizace české společnosti a ověřuje jejich opodstatněnost. Třetí kapitola „Národ vzdalující se Bohu“ se věnuje období po vzniku samostatného českého státu v r. 1918, kdy nejprve docházelo k jakýmsi projevům antikatolicismu, posléze však nastala určitá stabilizace. Čtvrtá kapitola s názvem „Národ odloučený od Boha“ zahrnuje období 1945-1989, tj. období totality. Pátá kapitola „Národ hledající Boha“ pojednává o situaci „po sametové revoluci“, tj. po r. 1989, kdy oproti předchozímu, více než čtyřicetiletému období došlo ve společnosti v oblasti religiozity ke znatelnému uvolnění, které však mělo svůj vývoj od počáteční euforie a přináležitosti k náboženským institucím až k postupnému ochlazování zájmu o institucionalizovanou religiozitu. Šestá kapitola mapuje výhledy do nového tisíciletí, kdy je zpočátku věnována Sčítání lidu, domů a bytů z r. 2001, které potvrdilo tezi o „odcírkevnění“ české společnosti. V samotném závěru knihy se autor snaží vyvrátit neustále opakované klišé, že Češi jsou vysoce sekularizovaným, ba jedním z nejateističtějších národů na světě, a zpochybňuje toto tvrzení předloženými fakty a sociologickými výzkumy. Z použité literatury se tato kniha ukázala jako nejvíce užitečná pro tuto práci, neboť pomáhá lépe pochopit pojem „sekularizace“ a její příčiny a vývoj v české společnosti.

Na problematiku odcírkevňování částečně narazil i český religionista Dušan Lužný ve svém článku v odborném časopise Religio: Revue pro religionistiku.⁵⁾ To je spolu s pluralizací náboženského života jedním z trendů, který je typický pro českou religiozitu. Autor zde mimo jiné připomíná, že při odcírkevnění dochází ke snižování významu vazby na velké náboženské organizace. Občané nepociťují silné nutkání hlásit se ke konkrétní církvi, což vede k jejich klesající participaci na náboženských obřadech a církevní činnosti vůbec.

Týdeník Český zápas⁶⁾, který vydává Církevní rada církve Československé husitské, přišel s článkem, jenž se snaží přiblížit motivaci studentů HTF UK, jejich cíle, plány do budoucna a také důvody, proč se rozhodli studovat právě tuto fakultu. Autorka původně zamýšlela provést výzkum ve formě dotazníků, nakonec se však zaměřila na menší počet respodentů a jejich příběhy čtenářům podrobně vylíčila. Položené otázky a dosažené výsledky jsou přitom v mnoha ohledech podobné těm, které můžete nalézt v této práci, a tak posloužily jako určitá inspirace.

Jak se můžete dočíst v teoretické části, spojitost mezi studiem na Husitské teologické fakultě UK a členstvím v Církvi československé husitské lze vidět ve svěcení. Pro vysvěcení na jáhena je vyžadováno dokončené bakalářské vzdělání na této fakultě, zatímco pro kněžskou službu je nutné dosáhnout alespoň titulu magistra. Právě mimo jiné i svěcení se přitom stalo důvodem k roztržce, která vedla až ke štěpení CČSH. Religionistický časopis Dingir⁷⁾ o této události přinesl podrobnou zprávu, přičemž jako jeden z důvodů pnutí uvedl odlišnost ve svěcení kněží, kdy praxe a jeho výklad jsou v CČSH od katolického pojetí značně odlišné. V CČSH například mohou svátost eucharistie „podmínečně“ vysluhovat i bohoslovci, kteří ještě nebyli vysvěceni na kněze.

• Metoda studia dokumentů
• Dotazník
• Semistandardizovaný rozhovor

Studium dokumentů, ať už v knižní formě nebo na internetu, patří mezi neinvazivní (neobtěžující) techniky sběru dat. Studium dokumentů má za úkol uvést výzkumníka do daného tématu a seznámit ho s informacemi, které pak následně zpracovává, ověřuje či rozšiřuje.

Nejprve bylo třeba nastudovat základní fakta jak o Církvi československé husitské, tak i o církevních vzdělávacích institucích. V první fázi výzkumu došlo především na studium literatury a získávání informací z internetu. Při interview byly informace následně ověřeny a zároveň jim bylo lépe porozuměno.

Obecně se má dotazník skládat ze série výzkumných otázek, jejichž úkolem je získat názory dotazovaných. Tato data výzkumník dále zpracovává a získává z nich důležité informace. Výhodou dotazníku je jeho časová nenáročnost. Předem připravený dotazník lze rozdat či rozeslat v elektronické podobě většímu množství respondentů a získat tak více potřebných odpovědí na dané otázky. Nevýhodou dotazníku je především stručnost odpovědí a to, že se odpovědi na dané otázky nemohou nijak ovlivnit (např. přesnějším vysvětlením otázky).

Krátký dotazník byl připraven pro studenty Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy (HTF UK) a Husova institutu teologických studií (HITS). Tento dotazník obsahoval pět otázek, týkajících se osobních postojů a pocitů studentů obou církevních vzdělávacích institucí k Církvi československé husitské.

Dotazníky byly rozesílány především za pomoci internetu. Využití našla také sociální síť Facebook, která obsahuje skupiny („kluby“), mající své členy. Do některých těchto skupin není možné vstoupit bez souhlasu moderátora, do jiných je naproti tomu možné vstoupit velmi snadno a podobně jednoduchým způsobem z nich zase odejít. Členům skupin CČSH a Světský život HTF byly zaslány tyto otázky, potřebné k výzkumu. Byla zde snaha získat co největší počet možných odpovědí, což se nakonec podařilo, bohužel většina z nich byla co do rozsáhlosti spíše skromnější (více viz Vlastní výzkum).

Obecně tato metoda sběru dat spočívá v pokládání předem připravených otázek respondentovi, který na ně dává odpovědi. V návaznosti na určitou odpověď pak může tazatel pokládat doplňující otázky, které mohou, nebo již nemusí, být připraveny. Pokud jsou otázky připraveny, pak je možné je použít, nebo vynechat. Bezesporu výhodou této metody je možnost přizpůsobení otázek k dané situaci. Pokládáním otázek, jež vyplynou z aktuálního rozhovoru, je možné odpovědi respondenta více rozvést a konkretizovat. Naopak nevýhodou je časová náročnost celého interview, ať už z pohledu příprav a domlouvání se s respondenty, nebo z pohledu samotného rozhovoru.

Výhody a nevýhody nestandardizovaného rozhovoru a dotazníku se potvrdily i v tomto výzkumu. Pomocí dotazníku byly získány během krátké doby konkrétní odpovědi od velkého množství studentů, ale v některých případech, jak již bylo zmíněno, byly odpovědi příliš stručné. V nestandardizovaném rozhovoru naopak bylo možné dozvědět se mnoho informací navíc, které byly podnětné a velmi zajímavé. Někdy však nebyly ústředním požadavkem pro zodpovězení výzkumné otázky.

Tyto rozhovory byly provedeny s bývalou studentkou Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy Mgr. Táňou Jírovou a bývalým farářem Mgr. Františkem Brynychem z Ústřední rady CČSH ve Wuchterlově ulici na Praze 6. Mgr. Brynych se v dnešní době věnuje nakladatelství Blahoslav ve Wuchterlově ulici. Za ochotu odpovídat na otázky patří oběma poděkování.

Jednou z částí výzkumu byl i dotazník, jenž měl být původně rozeslán prostřednictvím soukromých zpráv studentům HTF UK na Facebooku, kteří zde mají vytvořenou přímo svou skupinu. Naneštěstí tímto způsobem nebylo možné zaslat otázky více jak deseti lidem, a proto bylo nezbytné vytvořit anonymní dotazník přímo na internetu a umístit odkaz na zeď všech možných skupin a stránek na zmiňované sociální síti, které se týkají Husitské teologické fakulty, konkrétně studentů této vzdělávací instituce. Nakonec se podařilo získat okolo padesáti odpovědí na každou z výzkumných otázek, což lze kvitovat s povděkem, avšak bohužel mnoho respodentů odpovídalo stručně. I přesto se podařilo získat užitečné informace a názory, které předtím zůstaly utajeny.

První otázka se týkala důvodů, proč se studenti rozhodli právě pro studium HTF UK. Většina respondentů se v tomto případě shodla zcela jednoznačně – hlavním důvodem, proč si vybrali právě tuto školu, byla skutečnost, že nabízí zajímavé obory. Jako atraktivní byly nejčastěji zmiňovány obory Psychosociální studia, Judaistika, nebo Sociální práce. Některým studentům přijde zároveň prospěšné studovat teologické předměty, neboť „jsou to náboženství, která většinou utvářejí kulturní a morální podstatu jednotlivých zemí“. Jiné důvody, mezi kterými se objevil například zájem o filozofii či otevřenost školy, se objevily pouze okrajově.

Druhá otázka měla za cíl zjistit, kolik studentů HTF UK patří mezi členy Církve československé husitské, případně proč se k této církvi hlásí. Zdaleka nejvíce lidí uvedlo, že členy této církve nejsou, tím pádem i jejich odpovědi byly velmi strohé. Své členství v CČSH přiznala pouze zhruba třetina dotazovaných osob, přičemž jako nejčastějí důvod byl uveden ten, že se v církvi narodili. Jiní se pro vstup do této církve rozhodli např. při studiu na škole, kdy byli přesvědčeni svými spolužáky, ale takových bylo velmi málo.

Třetí otázka trochu navazuje na tu předchozí a do značné míry potvrzuje její výsledky. Měla dát odpověď na otázku, jaký je poměr mezi věřícími a nevěřícími studenty na fakultě, případně jaké mezi těmito dvěma skupinami panují vztahy. Všichni dotazovaní shodně uvedli, že se na HTF UK setkali se studenty, kteří nevěří v Boha, ba dokonce že těchto je zde většina, což ostatně potvrdil i jeden z respondentů: „Na HTF UK si nejvíc cením její otevřenosti. Již dávno neplatí, že by zde studovali pouze věřící, nebo dokonce jen příslušnící CČSH. Lidí z CČSH naopak znám jen několik.“ Právě otevřenost je s velkou pravděpodobností jednou z příčin, proč je fakulta co do náboženského (ne)vyznání studentů tak rozmanitá: „Tato fakulta je velice nábožensky otevřená, takže není nezvyk, že někdo je husita, někdo katolík, někdo evangelík… Řekla bych, že polovila studentů jsou ateisté a k CČSH se jich hlásí cca 5%.“ Pokud jde o jejich vzájemné vztahy, většina respondentů měla jasno i v tomto - vztahy jsou dobré, bezproblémové a tolerantní. Vyloženě negativní názor zazněl pouze jeden. Mezi věřícími prý panují velmi tolerantní vztahy, neboť „Bůh je pouze jeden“, ale fakultě má údajně škodit, že na ni chodí nevěřící. Tento respodent byl však oproti ostatním v jasné opozici.

Čtvrtá otázka má čtenáře seznámit s tím, jaká je představa studentů Husitské teologické fakulty o jejich budoucím uplatnění a čemu by se po ukončení studia rádi věnovali. Odpovědi na tuto otázku byly velmi rozmanité, i přesto se nechá říct, že většina dotazovaných se chce věnovat učitelství, případně práci na akademické půdě. Mnoho respondentů by v budoucnu rádo pracovalo i v sociální oblasti: „Můj obor nabízí mnoho odvětví, ve kterých se mohu uplatnit, ale určitě to bude práce s lidmi a pro lidi.“ Pouze malá část z nich by chtěla pracovat v církvi, např. jako duchovní. K druhé části výzkumné otázky se většinou nikdo nevyjadřoval, jen několik z nich dalo najevo, že jejich studium nemá s tím, co by v budoucnu chtěli dělat, nic společného.

Konečně poslední pátá otázka měla poskytnout odpověď na otázku, čím podle současných studentů může fakulta oslovit nové uchazeče v době, kdy stále klesá počet věřících lidí ve společnosti. Nejvíce respondentů uvedlo jako hlavní důvod atraktivnosti této vzdělávací instituce v možnosti kombinovat obory, eventuelně jejich zajímavost: „Fakulta nabízí možnost studia sociálních oborů. Ze své vlastní praxe vím, že dobře zvládnout práci sociálního pracovníka předpokládá vysoký morální kredit - někomu pomáhá víra, někomu přátelé, rodina apod. HTF UK mě naučila obrovké trpělivosti.“ Jeden z dotazovaných v této souvislosti zapochyboval o tom, zda je dobré, že HTF UK nabízí kromě studia teologie i obory podobné těm, které se vyučují na Filozofické a Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Jiní naopak nesouhlasili s tím, že klesá počet věřících lidí: „Myslím, že počet věřících neklesá, pouze nemají zájem hlásit se ke konkrétním církvím. V lidech vždy byla potřeba víry v něco a tato potřeba je zde stále.“ Jako časté, avšak nikoli většinové důvody, proč by HTF UK mohla být pro zájemce o studium zajímavá, byla zmíněna otevřenost, přátelské prostředí a také rodinná atmosféra: „Pohodovou a přátelskou atmosférou mezi studenty a pedagogy a také svou otevřeností. V dnešním zmateném světě jde víc o schopnost rozumět různým na první pohled protichůdným „pravdám“ než v nějakou uvěřit. Přesně tohle HTF UK nabízí.“

S Mgr. Táňou Jírovou se nakonec podařilo setkání domluvit. Rozhovor, na který bylo připraveno předem několik otázek jak na ni, tak na historii o samotné církvi, se uskutečnil v nízkoprahovém klubu Husita na Praze 3. Mgr. Jírová řekla mimo jiné i něco o sobě: pochází z ateistické rodiny, ke křtu se rozhodla během studia na Husitské teologické fakultě Univerzitě Karlovy. Tu si vybrala na základě zájmu o obor, svou roli hrálo i doporučení od učitele ze střední školy.

Po položení jakékoli otázky se rozpovídala i o něčem dalším, co s hlavní výzkumnou otázkou vůbec nesouviselo, nebo se jí to týkalo pouze zčásti, proto se nechá hovořit o semistandardizovaném rozhovoru. Pokud je možné toto sezení shrnout, tak bylo dosaženo více informací o klubu Husita, „jak to měla“ Mgr. Jírová s křesťanstvím a rovněž byly získány kontakty na další lidi, kteří by dle jejího názoru mohli ochotně pomoci.

Klub Husita byl založen absolventy Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy v prostorech dnes již bývalých kolejí pro vysokoškoláky na Praze 3. Mgr. Jírová se stará o tento klub, je jeho hlavním „vedoucím“. Tento klub má sloužit pro lepší a bezpečnější trávení volného času pro děti z Prahy 3. V této lokalitě bydlí děti, které neumějí hospodařit s časem, a od toho je tady Husita, aby to změnil. Husita je bezplatný a podle Mgr. Jírové nemá zájem získávat malé děti k následnému přesvědčování k víře. Pokud děti trávící čas v klubu mají jakékoli otázky, tak jsou jim zodpovězeny, ale za účelem šíření víry Husita prý nevznikl.

Později na Praze 6 na Ústřední radě CČSH zazněl i druhý názor. Podle Mgr. Františka Brynycha se Husita samozřejmě nějakým způsobem snaží dětem ukázat, že víra je něco víc, že Církev československá husitská je ta lepší, ale přesto v tak útlém věku nejsou děti schopny rozhodovat o svých činech. Nemělo by to tedy děti nijak hluboce ovlivnit. Mgr. Brynych byl odmala veden k víře právě k této církvi svou matkou, ale až ve svém dospělejším věku se sám rozhodl, zda s ním tato víra půjde dál či nikoliv.

S Mgr. Brynychem bylo příjemné se sejít. Od prvního okamžiku, kdy mu sděleno, za jakým účelem návštěva proběhla, ukázal svou neobyčejnou ochotu pomoci. Hlavní výzkumná otázka ho natolik zaujala, že po celou dobu setkání prakticky neodložil telefonní sluchátko. Ukázal, že má spousty kontaktů po celé České republice mezi členy této církve. Díky tomu bylo možné se například dozvědět, že na Malé Straně v Praze vedl bohoslužby kněz původem z Keni, kterého je dnes možné najít v Rakovníku.

Mgr. Brynych sám zodpověděl hlavní výzkumnou otázku. Myslí si, že zájem mladých lidí o CČSH plyne z kulturních akcí, které tato církev organizuje, nebo že je blíže mladým, což dokládal na tom, že je v mnoha ohledech liberálnější než římskokatolická církev. Zajímavé bylo jeho vyjádření, že dobrý křesťan se nepozná podle toho, zda chodí do kostela či nikoliv, důležitá je především víra, přičemž v tom také vidí zmiňovaný zájem ze strany mladých lidí. Do kostela totiž nejsou nuceni, jak je tomu podle pana Brynycha v případě římskokatolické církve. Promluvit si bylo díky Mgr. Brynychovi možné i s ředitelem Ústřední rady, který vidí zájem mladých lidí o tuto církev v hledání autentičnosti.

Přestože zde byla snaha nezahltit studenty velkou spoustou otázek, které s výzkumem příliš úzce nesouvisí, převažovala mírná neochota odpovídat podrobněji. Je pravdou, že některé otázky se mohly zdát jako příliš osobní (např. důvody vstupu do církve), nicméně internetový výzkum poskytoval naprostou anonymitu a z tohoto pohledu tedy nebyl důvod se více nerozepsat.

Závěrem se sluší shrnout výzkum a zodpovědět hlavní výzkumnou otázku. Z dosažených výsledků jednoznačně vyplývá, že vzdělávací instituce typu Husitské teologické fakulty UK či Husova institutu teologických studií jsou pro studenty atraktivní ani ne tak z důvodu jejich sounáležitosti s Církví československou husitskou, jako spíš proto, že nabízí zajímavé studijní obory. Ty si přitom v mnoha ohledech nezadají s těmi, jaké nabízí např. Pedagogická či Filozofická fakulta UK. Husitská teologická fakulta UK tak zvyšuje svou konkurenceschopnost na poli vysokých škol. Otázkou je, zda je to dobře a zda by se neměli držet spíše toho, co je jim odjakživa vlastní, tedy teologie.

Členství v církvi přitom není hlavním příčinou toho, proč se uchazeči rozhodují pro tyto školy. Ba právě naopak, členů Církve československé husitské je kupříkladu na HTF UK pouze menšina, jak koneckonců dokládají i odpovědi respodentů z internetového výzkumu, kdy jen minimum lidí odpovědělo, že jsou členy této církve (ani pro ně však členství v církvi nebylo největší motivací pro studium této fakulty).

Přitom důvodů, proč by tato církev mohla být pro mladé lidi atraktivní, není málo. Kromě toho, že Církev československá husitská je v mnoha ohledech liberálnější (např. v otázce chození do kostela) než další křesťanské církve v České republice, se mladé lidi snaží získat také tím, že pro ně organizuje kulturní akce. Nakonec i klub Husita, který má sloužit k tomu, aby se děti ze Žižkova lépe a především bezpečněji naučily hospodařit se svým volným časem, poskytuje dobrou příležitost k tomu, jak na mládež zapůsobit už od velmi útlého věku (názory na to, zda Husita přesvědčuje malé děti k víře, se různí).

• Církev československá husitská [online]. Wikipedie: Otevřená encyklopedie [citováno dne 21.4.2010]. Dostupný z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/C%C3%ADrkev_%C4%8Deskoslovensk%C3%A1_husitsk%C3%A1
• Husův institut teologického vzdělávání [online]. HITS [citováno dne 22.4.2010]. Dostupný z WWW: http://www.hits.zde.cz/
• Husitská teologická fakulta Univerzity Karlovy [online]. Husitská teologická fakulta Univerzity Karlovy [citováno dne 21.4.2010]. Dostupný z WWW: http://www.htf.cuni.cz/HTF-30.html/
• JELÍNKOVÁ, D. Co si myslí současní studenti Husitské teologické fakulty. Český zápas [online]. Prosinec 2010, 49 [citováno dne 9.9.2011]. Dostupný z WWW: http://www.ccsh.cz/dokumenty/940-cz49web.pdf/
• MRÁZEK, M. Rozkol kvůli svěcení. Dingir [online]. Prosinec 2003, 4 [citováno dne 10.9.2011]. Dostupný z WWW: http://www.dingir.cz/archiv/Dingir403.pdf/
• LUŽNÝ, D. Náboženská situace v České republice po roce 1989. Religio: Revue pro religionistiku. 1998, č. 2, s. 213-225. ISSN 1210-3640

• MAJEROVÁ, V., MAJER, E. Kvalitativní výzkum v sociologii venkova a zemědělství - Část I., Praha: Česká zemědělská univerzita v Praze Provozně ekonomická fakulta, 1999. 158 s.
• TONZAR, D. Vznik a vývoj novodobé husitské teologie a Církev československá husitská, Praha: Karolinum, 2002. 210 s.
• VOGEL, J. Církev v sekularizované společnosti, Brno: L. Marek, 2005. 243 s.
• KADEŘÁVEK, TRTÍK. Život a víra ThDr. Karla Farského, Praha: Blahoslav, 1982. 34 s.
• VÁCLAVÍK, D. Náboženství a moderní česká společnost, Grada Publishing a.s., 2010. 248 s.



Počet shlédnutí: 143