Claude Lévi-Strauss (narozen 28.11.1908 v Bruselu, zemřel 30.1.2009 v Paříži) je hlavním představitelem francouzské strukturální antropologie, která významně ovlivnila vývoj kulturní antropologie v 60. letech 20. století. Strauss osobitým způsobem dále rozvinul tradice evropské filozofie (J.J. Rousseau, K. Marx), psychologie (S. Freud), sociologie (A. Comt, E. Durkheim), etnologie (M. Mauss) a lingvistiky (F. de Saussure). Významný mezník v jeho životě představují léta 1938-39, kdy po skončení přednáškového pobytu na univerzitě v São Paulu získal finanční pomoc od francouzské vlády na terénní výzkum ve vnitrozemní oblasti Brazílie, Mato Grosso. Průběh a výsledky tohoto prvního pobytu mezi indiány (Nambikvárové, Tupí-Kavahíbové) později popsal na stránkách svého slavného cestopisu Smutné tropy (1955). ^1. Claude Lévi-Strauss - Wikipedie. [online]. [cit. 2013-03-24]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Claude_L%C3%A9vi-Strauss

Během 2. světové války žil v New Yorku, kde přispěl k prohloubení kontaktů mezi evropskou a americkou antropologií a navázal podnětnou spolupráci s New School of Social Research. Po svém návratu na Pařížskou univerzitu byl jmenován do funkce vedoucího katedry srovnávacích náboženství neliterárních národů na École Practique des Hautes Études. Ve 40. a 50. letech píše řadu teoretických studií věnovaných antropologické teorii a metodologii, které v roce 1958 vyšly pod společným názvem Strukturální antropologie. O rok později se dostal do čela prvního francouzského pracoviště sociální antropologie na Collége de France. ^2. Claude Lévi-Strauss - životopis | Databáze knih:. [online]. [cit. 2013-03-24]. Dostupné z: http://www.databazeknih.cz/zivotopis/claude-levi-strauss-10166

Tematicky lze Lévi-Straussovo dílo rozdělit do tří základních okruhů: 1. studium příbuzenských systémů – Základní struktury příbuzenských vztahů (1949), Budoucnost studií i příbuzenství (1965). 2. problematika výzkumu domorodých klasifikačních systémů – Rodinný a společenský život indiánů Nambikvára (1948), Rasa a historie (1952), Totemismus dnes (1962), Myšlení přírodních národů (1962). 3. výzkumy a interpretace mytologických systémů – Struktura mýtů (1955), Mytologie (1964- 71), Cesta masek (1975), Žárlivá hrnčířka (1985), Historie rysa (1991).

Za jeho metodou rozboru sociální skutečnosti pomocí strukturální analýzy stojí setkání s R. Jacobsonem z Pražského lingvistického kroužku roku 1942, následná četba díla lingvisty F. de Saussura a vůbec jeho snaha o uplatnění systémového přístupu ke studiu kultury a sblížení antropologie s exaktními vědami jako jsou matematika, kybernetika, teorie informace a lingvistika.

Strukturální lingvistika F. de Saussura inspirovala Strausse především svým propojením přírody a kultury, které ani jeden nechápou jako na sobě neodvislé systémy. Saussure říká: „Jazyk není substance, ale forma.“ Jazyk neslouží pouze k domluvě, nespočívá v tom, co umějí jednotlivé jazykové výrazy vyjádřit, ale jak mohou působit dohromady podle všeobecně známých pravidel vytváření kódů. Jeho metody strukturální antropologie vycházející z teorie jazyka tedy směřují k objevování neměnných vlastností pod zdánlivou jedinečností a rozmanitostí pozorovaných jevů. Domnívá se, že veškerý život společnosti je podmíněný skrytými univerzálními strukturami a úkolem antropologie je uchopit tuto nevědomou strukturu, která se skrývá pod každou soustavou zvyků (kulturou), abychom získali jistý vysvětlující princip platný i pro jiné soustavy zvyků.

Tuto metodu se snaží uplatnit i ve výzkumu příbuzenských vztahů totemických skupin: snaží se nalézt alespoň jednoduchá pravidla, pomocí nichž je možné uvědomit si jistý řád v jinak naprosto chaotickém uspořádání termínů, které různé společnosti užívají pro vyjádření svých příbuzenských vztahů. A používá ji nakonec i v knize Totemismus dnes, která má být předmluvou k Myšlení přírodních národů, a kde se snaží o vymezení pojmu totemismus jako projevu určité struktury.

Totemismus dnes předkládá vývoj definice totemismu v průběhu historie antropologie a jeho vlastní příspěvek k definování pomocí strukturální metody směřuje výhradně k principiální podobnosti myšlení přírodních národů a současného „civilizovaného“ myšlení. Straussovi jde o změnu přístupu k totemismu, odmítá, že by myšlení přírodních národů bylo odlišné od myšlení dnešních lidí, jelikož zákony logiky, kterými se oba způsoby myšlení řídí, jsou neměnné a obecné.

Vymezování totemismu v jeho vývoji směřuje od konkrétního a v podstatě obsahového uchopení k uchopení formálnímu a strukturálnímu, tedy od totemismu jako souboru konkrétních faktů o dané skupině k totemismu jako projevu určité obecné struktury, vlastní všem kulturám. ^3. LÉVI-STRAUSS, Claude. Totemismus dnes. V Praze: Dauphin, 2001, 124 s. Ethnos (Dauphin), sv. 21. ISBN 80-727-2007-4 str. 29

Obsahová definice spočívala ve stanovení jistého sémantického (významového) pole, uvnitř něhož se nalézají jevy chápané jako totemismus. Většinou toto sémantické pole pokrývaly tyto prvky: totem a víra v příbuznost klanu a totemu, vlastní klanová organizace a stravovací zákazy. Problematičnost takové definice spočívala v zúžení tohoto sémantického pole, z něhož vycházejí jevy stejného typu, ale do které se často nevejdou totemické skupiny nesplňující všechny prvky definice.

Tak již r. 1910 americký antropolog A.A.Goldenweisser zpochybňuje platnost takovéto definice a podává námitky proti směšování tří jevů: klanové organizace, přiřazování zvířecích a rostlinných jmen klanům a víry v příbuznost klanů s těmito přírodními druhy, které se nemusí nutně vyskytovat dohromady. ^4. LÉVI-STRAUSS, Claude. Totemismus dnes. V Praze: Dauphin, 2001, 124 s. Ethnos (Dauphin), sv. 21. ISBN 80-727-2007-4 str. 8 - 9

R. 1914 W. H. Riveers označil totemismus za srůstání prvku sociálního (spojení zvířecího či rostlinného druhu, popř. předmětu, s exogamní skupinou nebo klanem), psychologického prvku (víra v příbuzenský vztah této skupiny s totemem) a rituálního prvku (úcta projevovaná totemu spojená s restrikcemi, zejména stravovacími). ^5. LÉVI-STRAUSS, Claude. Totemismus dnes. V Praze: Dauphin, 2001, 124 s. Ethnos (Dauphin), sv. 21. ISBN 80-727-2007-4 str. 13

Zatímco Rivers se podle Strausse pokoušel dát totemismu ještě obsah, v Poznámkách a dotazech o antropologii (Royal Anthropological institute 1951) zůstala z totemismu již jen forma: stal se „formou sociální organizace a magicko-náboženských úkonů, jež se vyznačují spojením některých skupin uvnitř kmene s příslušnými třídami živých nebo neživých věcí, přičemž každá skupina je spojena s určitou třídou.“

Nedostatečnost obsahových definicí tedy spočívá v potřebě vytvoření systému, který je nezbytnou podmínkou totemismu na úrovni sociální, jelikož všechny kultury podle Strausse, Boase a dalších, mají sklony k třídění, ke klasifikaci. Otázkou, kterou se Strauss v rámci problematičnosti obsahové definice zaobírá, je, proč zrovna zvířecí a rostlinné druhy převládají v totemickém názvosloví, a jaké jsou poté vztahy mezi soustavou pojmenovanou a pojmenovací. Lévi-Strauss odmítá jak Durkheimovu interpretaci, která mluví o libovolnosti výběru, tak funkcionalistický model, kde je výběr totemu vykládán jeho užitečností v dané společnosti, zejména pro stravování. A. R. Redcliffe-Brown ve své 1. teorii totemismu tvrdí, že aby bylo možno zachovat sociální řád, je třeba zajistit stálost a solidaritu kmenů. Totemismus by pak nebyl kulturním jevem, ale přirozeným výsledkem přírodních podmínek. Strauss ale poukazuje na příklady, kde totem nemá žádný zjistitelný užitek pro danou společnost, a na to, aby funkcionalista Bronisłav Malinowski tyto příklady vysvětlil, musel do své teorie zapojit další prvky – obdiv a strach, a tím vnímá jako příčinu to, co je důsledkem nebo pouze doprovodným jevem.

Přesto je funkcionalistická definice krok vpřed v obecném vymezování totemismu. Lévi-Strauss se nicméně domnívá, že přírodní druhy byly vybrány nikoli kvůli užitečnosti, nýbrž proto, že díky svým neměnným, pevně daným vzájemným odlišnostem umožňují účinnou klasifikaci skupin společnosti. Dokazuje to pomocí 2. Redcliffe-Brownovy teorie, kde již pochopil, že svět zvířat a jejich chování se převádí do povahy sociálních vztahů, jakými se vyznačuje společnost lidí, k čemuž je možno dospět jen tak, že přírodní druhy roztřídíme do protikladných dvojic, které mají něco společného a co je umožní srovnávat. „Zvířata svým přirozeným výskytem v přírodě podněcují lidskou mysl k představám a spojením. (…) Nejsou tedy vybrány jenom proto, že jsou „vhodné k jídlu“, ale „vhodné k myšlení.“ V totemismu jde tedy o řadu logických řetězců ve vztahu k přírodním druhům. Tak v antropologii dochází k objevu pojetí opozice (dvojic protikladů) a korelace (souvztažnosti mezi nimi), která vysvětluje zákony asociace, na jejichž základě jsou pojmenovávány klany podle přírodních druhů.^6. LÉVI-STRAUSS, Claude. Totemismus dnes. V Praze: Dauphin, 2001, 124 s. Ethnos (Dauphin), sv. 21. ISBN 80-727-2007-4 str. 98

Konečně Strauss přiznává velmi podobné myšlenky filozofu Bergsonovi, který viděl v totemovém zvířeti jistou kvalitu nebo rod, jejímž úkolem je být symbolem, tedy označením klanu v opozici ke klanu druhému. Tím dávají přírodní společnosti důraz na dualitu ve spojení s integrací, která dualitu nevylučuje. Naše myšlení potom podle Strausse vychází ze stejné logiky. Nelze říci, že by formální definice byla zcela nezávislá na konkrétních faktech, neboť ty určujícím způsobem utvářely tezi, že totemismus je pojem pokrývající vztahy kulturního a přírodního souboru. Ale důležité je, jak jsou fakta posléze skládána do teorie. Jestliže se postupuje od formy k obsahu, mohou být nové či dosud nezvažované prvky pružně začleněny. Naopak při lpění na obsahové definici jsou kombinace a systémy, které dané prvky neobsahují, ze sémantického pole předem vyloučeny.

Podobné problémy se samozřejmě vztahují i na religionistiku a její definici náboženství. Obsahová definice náboženství je konstruována na základě určitých konkrétních typických jevů, takže hranice jeho sémantického pole jsou deformované a v podstatě sledují hranice pole již studovaných jevů. Z okruhu předmětů religionistického bádání se tak vlastně předem vylučují určité fenomény, jejichž studium v religionistice nemá delší tradici ani uctívané autority, které se jimi zabývaly. Základním omylem o nemožnosti obecné religionistické definice náboženství je předpoklad, že je třeba definovat náboženství jako jev sui generis (stejně jako u totemismu), který je natolik komplexní, že se vymezit nedá. Tady se otevírá prostor pro práci na formální definici, která by byla dostatečně obecná a nesvazovala by religionistický koncept náboženství – na rozdíl od obsahových definic – s jednotlivými předměty (Bůh, posvátno, atd.), nýbrž by pojímala náboženství jako kód či zvláštní případ vztahů, s jehož vymezováním je třeba začít od struktury, ne od konkrétních znaků. ^7. ZBÍRAL, David. Totemismus a problematičnost obsahové definice. [online]. [cit. 2013-04-03]. Dostupné z: http://www.david-zbiral.cz/totemismus.htm#_ftn1

Na internetu se mi nepodařilo najít jediné hodnocení knihy. Kniha ukazuje přehled úvah nad otázkou totemismus. Řešení totemického přeludu bylo také úvodem do světa nazírání primitivních lidí na svět. Lévi-Strauss je odmítal označovat za přírodní, uznával jejich myšlení stejně dobrým jako to naše a obhajoval jejich místo v kultuře. Proto lze tuto knihu chápat spíše jako vyjádření obdivu nad lidmi, kteří nikdy nepoznali písmo a jejich duševní pochody se lišily od našich natolik, že dokázali po dlouhou dobu mást řadu vědců a odborníků.

Shrnutím různých teorií, úvah a úhlů pohledů na dané téma nás autor vybízí k zamyšlení nad vztahem mezi vědeckými teoriemi a kulturou, člověkem a přírodou. Jak dalece ovlivňuje mysl jedince určité vzdělání, či přirozené poznání přírodních a společenských zákonitostí, uctívání mýtů a jejich vzájemné propojení?

Použitá literatura:

Lévi-Strauss, Claude, Totemismus dnes. Praha: Dauphin 2001.

Internetové zdroje:

Claude Lévi-Strauss - Wikipedie. [online]. [cit. 2013-03-24]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Claude_L%C3%A9vi-Strauss

Claude Lévi-Strauss - životopis | Databáze knih:. [online]. [cit. 2013-03-24]. Dostupné z: http://www.databazeknih.cz/zivotopis/claude-levi-strauss-10166

ZBÍRAL, David. Totemismus a problematičnost obsahové definice. [online]. [cit. 2013-04-03]. Dostupné z: http://www.david-zbiral.cz/totemismus.htm#_ftn1 

Počet shlédnutí: 124