O vzniku druhů přírodním výběrem neboli uchováním prospěšných plemen v boji o život (1859)

Na semináři jsme si představili Charlese Darwina (1809 - 1882) jako uznávaného, ale zároveň i kritizovaného přírodovědce. V každém případě byla kniha obsahující pouhý „výtah“ jeho propracované teorie převratným krokem a je stále inspirativním zdrojem i moderní vědě.

Darwinovy myšlenky se začaly formovat v době, kdy byl převládající názor na neměnnost a nezávislé stvoření druhů pomalu vytlačován novými poznatky rozvíjející se geologie. Rozmanitost života si žádala být odhalena. Darwin nebyl první, kdo vyslovil teorii evoluce - tedy postupného vývoje nových druhů z jednoho nebo několika původních (1801 Lamarck). Zatímco si ale jeho předchůdci mysleli, že hybnou silou tohoto vývoje je pouze přizpůsobování se vnějším podmínkám, Darwin hledal nějaký vyšší zákon. V době, kdy třídil a zkoumal vzorky ze své přírodovědné expedice, se ale s velmi podobnou teorií veřejně představil i Alfred Russel Wallace. Za autory teorie evoluce přírodním* výběrem jsou považováni oba. Tento moment, ale Darwina přiměl svoji teorii podrobně rozpracovat a publikovat.

V semináři jsme si prošli obsah knihy po kapitolách, abychom lépe nahlédli do celého systému Darwinova uvažování. 1. Proměnlivost při domácím pěstování - Darwin zkoumal svoji teorii na domácím chovu holubů proto, že zde jsou druhové změny velmi rychlé a snadno pozorovatelné. Vznikají jakýmsi „umělým“ výběrem vlastností, které si člověk žádá a chce je zachovat. 2. Proměnlivost v přírodě - Jaké jsou příznivé podmínky pro vznik tak obrovské rozmanitosti v přírodě?

3. a 4. kapitola definuje základní pojem Darwinovi teorie: Co je to tedy onen přírozený výběr? Ve snaze o přežití rodí organismy mnohem více potomků než jich může přežít. Důsledkem toho dochází k boji o přežití, ve kterém se každý jedinec musí vyrovnat nejen se svou konkurencí, ale také s predátory nebo přírodním prostředím. Jakákoli odchylka, která se u jedince osvědčí jako prospěšná pro tento boj, je výhodou. Když jedinec díky této změně přežije a zplodí potomstvo, dědičně se změna předá dál. Přirozený výběr je poté procesem dlouhodobého hromadění prospěšných změn, které jsou důsledkem boje o život a vedou ke vzniku nových druhů - je tedy hybnou silou evoluce.

Další kapitoly se věnují především problémům, které by mohly být s teorií v rozporu a Darwin se je snaží uvést na pravou míru (např. problém přechodných forem, pudů a instinktů, neplodnosti kříženců).

Své názory na postavení člověka v evoluci publikoval Darwin poprvé až v roce 1871 v knize Vznik člověka a pohlavní výběr. Darwinova teorie vyvolala velkou vlnu kritiky, ale také zájem mnoha dalších vědců. Evoluce jako vývojový princip druhů se stala brzy široce přijímanou vědeckou hypotézou, ale platnost přirozeného výběru jako její hnací síly byla stále zpochybňována. Doba od 80. let až do 30. let 20. století je považována za tzv. zatmění Darwinismu. Poté se teorie dostala opět do středu vědeckého zájmu a byla spolu se zákony dědičnosti objevených Mendelem sloučena v moderní evoluční syntézu. I ta je stále kritizována pro svůj gradualismus, redukcionistický a genocentrický přístup nebo řízení přirozeným výběrem. Dosud ale nebyla nalezena alternativní a stejně obsáhlá teorie založená na globálním pohledu na život.

Darwinova evoluční teorie byla také zneužívaná. Sociální darwinismus se snažil o aplikaci přirozeného výběru a přežití nejschopnějšího na společnost. Z toho vyplývaly např. názory, že pomoc sociálně slabším degraduje celou společnost. Proti tomu se ale stavěl sám Darwin s pojetím lidské solidarity. Názory sociálního darwinismu propagoval Francis Galton, zakladatel eugeniky. V Evropě na něj navázal Ernst Haeckel a něj poté nacisté.

Pokud máte raději názornou formu, doporučuji ke shlédnutí film Darwin a strom života nebo Co Darwin nemohl vědět.

*shodli jsme se, že bychom měli používat spíše označení „přirozený výběr“ (termín přírodní výběr je volbou překladatelů z roku 1953)



Počet shlédnutí: 95