Důvody stěhování cizinců do ČR

Tato práce se zabývá problematikou migrace obyvatel, přesněji cizinců do České republiky. Je to všeobecně velmi diskutované téma, každý ve svém okolí nějakého cizince zná. Jsou běžnou součástí našich životů, setkáváme se s nimi v práci, ve škole i například v obchodech. Chtěli jsme se dozvědět více o jejich životech a o důvodech, kvůli kterým se do České republiky přestěhovali. V teoretické části jsme se nejdříve seznámili s literaturou k tomuto tématu. Rozšířila nám znalosti o této oblasti a zároveň nám poskytla podklady pro praktickou část práce, která obsahuje zpracované výpovědi dvou vybraných cizinců.

V publikaci Migrace v České republice, její klady a zápory od Tamary Richtermorcové je uvedeno, že počet cizinců stěhujících se do České republiky má vzestupnou tendenci. Hlavní příčinu migrace vidí v ekonomických důvodech, kterými jsou rozdílná bohatství, síly ekonomik a životní úrovně jednotlivých zemí. Migraci považuje za zcela běžný jev, který je důsledkem globalizace a urbanizace světa.¹⁾

V publikaci Zpravodaj České demografické společnosti je zejména rozebíráno téma Zahraniční migrace ČR se Slovenskem a ostatními zeměmi během posledních 20 let. V první části historie je uváděn politický a ekonomický vývoj od roku 1989, který má významný vliv na migraci, dále jsou zde zaznamenány roky 2001-2005, kdy nastávaly další velmi důležité změny pro přistěhovalce. Do konce roku 2000 bylo do zahraničního stěhování do ČR zahrnuto pouze stěhování osob s trvalým pobytem, od roku 2001 se do tohoto stěhování zahrnuje i stěhování cizinců s vízem nad 90 dnů i cizinců s přiznaným azylem. V další části je popsáno téma Zahraniční migrace ČR se Slovenskem a ostatními zeměmi včetně uvedených tabulkových hodnot.²⁾

Webový portál MigraceOnline.cz poukazuje z historického hlediska na to, že ačkoliv je téma imigrace považováno za problematiku současnosti, Česká republika měla s přistěhovalectvím značné zkušenosti už v letech minulých. V dobách Československé republiky čítala na tomto území v roce 1921 německá menšina celé 3 miliony 124 tisíc německy hovořících obyvatel. Oproti tomu, Čechů v té době bylo přihlášeno 6 milionů 570 tisíc vyjma Slováků, jež představovali 2 miliony. Německá menšina byla tehdy největší národnostní menšinou v celé Evropě.

Stejnou problematikou v pozdějších letech se na svém webu naopak zaobírá portál Inkluzivniskola.cz. Uvádí se zde, že v roce 1989, tedy po otevření hranic, se začala imigrační situace zcela měnit. Obyvatelé České republiky získali svobodu v cestování, přičemž více cizinců začalo navštěvovat naši zemi. Z prvopočátku byla Česká republika využívána jako země tranzitní, později se ale stala cílem pro přistěhovalce.³⁾

Český statistický úřad ve věci imigrantství v České republice vyzdvihuje fakt, že především po vstupu ČR do Evropské unie (tj. dne 1. 5. 2004, přičemž žádost o vstup byla podána vládou ČR dne 17. 1. 1996) se rovněž i naše země stala cílovou zemí migrantů, kteří hledají možnost trvalého usazení na území cizího státu.⁴⁾

V roce 2009 evidoval v ČR Český statistický úřad přibližně 426 tisíc cizinců, přičemž nejpočetnější skupinu tvořili občané Ukrajiny (necelých 127 tisíc), Slovenska (71 tisíc), Vietnamu (60 tisíc), Ruska (30 tisíc) a Polska (18 tisíc). Z hlediska pohlaví na celkovém počtu cizinců zastávaly 40% podíl ženy. Více než 405 tisíc cizinců zde pobývalo déle než 12 měsíců a z toho 184 tisíc (tedy přes 45 %) finálně získalo trvalý pobyt. V téže době evidovala ČR celkem 1 tisíc 900 azylantů.⁵⁾

Publikace Přistěhovalectví a liberální stát: imigrační a integrační politiky USA, západní Evropě a ČR od autorů Baršová, A. & Barša, P. (2006) uvádí, že v současném světě žije mimo svou vlast asi 175 milionů lidí (což jsou zhruba 3 % světové populace). Za posledních 25 let se počet těchto migrantů více než zdvojnásobil. Podle statistik OSN ročně přibývá okolo 2 až 5 milionů osob žijících mimo svou vlast. Přestože více jak polovina migrantů směřuje do vyspělých zemí Evropy a Spojených států, ze zprávy Evropské komise vyplývá, že počet uprchlíků v jednotlivých zemích Evropy je výrazně menší než v některých rozvojových zemích, sousedících s krizovými oblastmi.⁶⁾

Autoři Bernard Josef a Mikegová Renata se v odborném článku The Socio-culutural Integration of Immigrants zabývají sociálně-kulturní integrací Ukrajinců a Vietnamců v České republice. Procesem zkoumání autoři zjistili, že občané zmíněných států mají odlišné důvody k migraci. Hlavním faktorem ovlivňující úroveň integrace ukrajinských migrantů je délka pobytu na našem území, zatímco u občanů z Vietnamu má zvyšující se délka pobytu mnohem slabší vliv na úrověň sociálně-kulturní integrace příslušníků této komunity. Obytné preference vietnamských přistěhovalců a zejména věk, v němž migrovali do České republiky, jsou důležitými faktory pro jejich integraci. Vietnamci, kteří migrovali v již v dětství, jsou podstatně více integrovaní nežli ti, kteří se do České republiky přistěhovali jako dospělí. Tyto výsledky naznačují, že sociálně-kulturní integrace vietnamských přistěhovalců závisí především na socializaci v České republice.⁷⁾

Cílem této práce je zjištění, co cizince vede k tomu, aby se přestěhovali do České republiky. Při tvorbě projektu byl jako první a zároveň jeden z nejdůležitějších bodů stanovit si odpověď na výzkumnou otázku, která měla za úkol pronásledovat autory po celou dobu tvorby dané práce, z důvodu neodvracení se od tématu. Toto stanovení výzkumného cíle bylo pojato otázkou „Proč se cizinci stěhují do České republiky?“ Výzkum byl zvolen kvalitativní formou a to osobním dotazováním, tedy polořízeným rozhovorem. Samotnému výzkumu ale předcházel sběr sekundárních dat, tedy tvorba literární rešerše. Bylo čerpáno celkově ze sedmi zdrojů, z toho dvou knižních publikací a pěti webových portálů, kde každý zhodnotil alespoň jednu publikaci.

Sběr primárních dat probíhal formou polořízeného rozhovoru se dvěma respondenty. Nejprve byl sestaven dotazník s konceptem otázek jako pomůcka pro tazatele, za účelem zjištění všech podstatných otázek a měl tak zajišťovat jejich neopomenutí. Při výběru respondentů byla jako nejlepší varianta vyhodnocena různá národnost a odlišnost pohlaví. Důsledkem toho byl výběr zástupce ženského pohlaví z Ruska a mužského pohlaví ze Slovenska. Rozhovor probíhal v oblíbené kavárně v centru Prahy, kdy bylo prvních zhruba patnáct minut komunikováno zcela volně z důvodu uvolnění atmosféry mezi tazatelem a respondentem. Poté se nenásilnou formou přešlo k dotazování na základní otázky, které byly zcela dobrovolně prohlubovány respondentem. Poznámky byly zapisovány do notebooku. Samotný rozhovor trval přibližně půl hodiny a po zodpovězení poslední otázky došlo ke společnému přečtení veškerých poznámek a jejich případnému doplnění. Poslední použitou metodou pak byla analýza informací, kdy byly pro čtenáře vybrány co možná nejpodstatnější a nejzajímavější získané informace z výpovědí respondentů, které byly zapracovány do čtivé podoby.

Adekvace metod (výhody a nevýhody výzkumu)

Použité postupy pro získávání dat v této práci (viz kapitola „Cíl a metodologie“) se řadí mezi kvalitativní metody výzkumu.

K výhodám polořízeného rozhovoru patří zejména to, že výzkumník získává podrobný popis a vzhled zkoumaného objektu (jedince, skupiny). Zkoumání probíhá v přirozeném (tedy nikoliv v uměle navozeném) prostředí, výzkumník může zároveň dobře reagovat na místní podmínky (rovněž případně hledat jejich místní souvislosti) a navrhovat (či měnit) teorie dalšího postupu při vedení rozhovoru.

Užití kvalitativního výzkumu je reflektováno rovněž určitými nevýhodami. Mezi těmito lze zmínit (a to nejen v případě polořízeného rozhovoru) zejména skutečnost, že získané poznatky nemusejí být zobecnitelné na jiné prostředí, příp. na celou populaci. Tyto metody bývají těžko převeditelné na poznatky kvantitativního charakteru a podobně je obtížné s jejich pomocí testovat hypotézy či teorie. Analýza kvalitativních dat a jejich sběr jsou časově náročné etapy a výsledky výzkumu jsou snadno ovlivnitelné výzkumníkem, jeho preferencemi, naladěním v době sběru dat, aj.

Dvacetiletá Ekaterina, která pochází z Ruska (Novosibirsku) se do Prahy přistěhovala před třemi roky za účelem vysokoškolského studia. Před finálním rozhodnutím, kde nakonec bude studovat, se rozhodovala mezi Polskem a ČR. Nakonec zvolila ČR, a to díky lepší stabilnější ekonomické situaci, sociálnímu prostředí a především kvůli loajálnímu postoji k cizincům. Mezi další důvody volby studia v EU rozhodly nižší náklady na studium (cizinci, kteří složí přijímací zkoušky v českém jazyce jsou odproštěni od placení poplatků za studium), bydlení a hlavně možnost dosažení prestižnějšího evropského vzdělání. Ekaterina nejdříve chodila rok na kurz českého jazyka v Poděbradech, následně se rozhodla pro studium na VŠE. Přivydělává si jako recepční v hotelu, ale to zdaleka nepokryje náklady, takže je finančně závislá na podpoře rodiny, která jí posílá určitý obnos. Do rodného města se vrací většinou na dva týdny na přelomu roku za účelem prožití vánočních svátků s rodinou. Po dostudování vysoké školy neplánuje zůstat v České republice, a to z důvodu postrádání rodiny, ale i dalších přátel, kteří nadále žijí v Novosibirsku.

Druhý respondent se jmenuje Michal a pochází ze severozápadního Slovenska. Je mu 29 let a v současné době žije v Praze už rok, avšak nemá zde trvalé bydliště. Jemu a jeho kamarádovi, který je taktéž Slovák, zde byla nabídnuta práce. Jelikož Michal v té době práci hledal a zároveň chtěl nějakým způsobem změnit svůj život, tak nabídku spolu s kamarádem přijal. Od tohoto kroku si také sliboval, že pozná a zažije něco nového. Česká republika jim vyhovovala zejména proto, že zde není jazyková bariéra, která by pro jeho kamaráda byla překážkou. Po roce života v této zemi může zhodnotit, že mu to něco nového určitě přineslo. Poznal nové prostředí a nový způsob života, ale zároveň si uvědomil, že by takto žít nechtěl a pomohlo mu to také zjistit, jakým směrem se chce v budoucnu ubírat. V Praze mu chybí příroda a přátelé a vadí mu zdlouhavé cestování na Slovensko. V tomto městě by v budoucnu určitě žít nechtěl, láká ho spíše Morava nebo Slovensko. České občanství nemá a zatím ani nevidí důvod o něj žádat. Žije s přítelkyní, se kterou se zde seznámil krátce po svém příjezdu. V současné době je spokojený, že se mu povedlo změnit to, proč do České republiky přišel, ale zároveň mu chybí rodná země. Práci, kvůli které do Prahy přijel, již nemá, ale aktivně si hledá novou.

Tato práce si kladla za cíl uvést čtenáře do problematiky migrace obyvatel a především se zabývala důvody stěhování cizinců do České republiky. Tyto důvody byly zkoumány v praktické části práce pomocí kvalitativního výzkumu. Využita byla metoda rozhovoru se zkoumaným respondentem. Rozhovoru byli podrobeni dva cizinci - studentka pocházející z Ruska, která se do ČR přistěhovala za účelem získání vysokoškolského diplomu a muž pocházející ze Slovenska, který se do ČR přistěhoval za kvalitativně lépe ohodnocenou prací. Na základě provedeného výzkumu lze tvrdit, že jedním z důvodů pro přistěhování cizinců do ČR je možnost bezproblémového stěhování v rámci EU.

BARŠOVÁ, Andrea a Pavel BARŠA. Přistěhovalectví a liberální stát: imigrační a integrační politiky v USA, západní Evropě a ČR. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2005, 308 s. ISBN 80-210-3875-6.

Cizinci v České republice. Inkluzivní škola: Informační portál zaměřený na začleňování žáků cizinců do českého vzdělávacího systému [online]. 2010 [cit. 2014-11-12]. Dostupné z: http://www.inkluzivniskola.cz/kdo-odkud-prichazi-do-cr/migrace-v-cr

Cizinci v ČR 2009. Český statistický úřad [online]. 2010 [cit. 2014-11-14]. Dostupné na: http://www.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/kapitola/1414-09-2009-0900.

Migrace v České Republice, její klady a zápory. Oberig [online]. 2010 [cit. 2014-11-14]. Dostupné z: http://www.oberig.cz/_ftp/pdf/Migrace%20v%20CR.pdf

Zpravodaj ČDS č. 61/2014. Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze [online]. 2014 [cit. 2014-11-14]. Dostupné z: https://www.natur.cuni.cz/geografie/demografie-a-geodemografie/ceska-demograficka-spolecnost/zpravodaj/archiv/2014/zpravodaj-cds-c.-60-2013/view

BERNARD, Josef a Mikegova RENATA. The Socio-cultural Integration of Immigrants: In Between Temporary Migration and Permanent Settlement. SOCIOLOGICKY CASOPIS. 2014, s. 521-545. Dostupné z: http://apps.webofknowledge.com.infozdroje.czu.cz/full_record.do?product=UA&search_mode=GeneralSearch&qid=1&SID=U1YEmKtJuffYAbONyRJ&page=1&doc=1

Počet shlédnutí: 110