Britský přírodovědec, zakladatel evoluční teorie a moderní biologie Charles Darwin. Narodil se 12.února 1809 v anglickém Shrewsbury. Pocházel ze zámožné rodiny v anglickém Downu. „Jeho otec byl lékařem a jeho děd byl známým botanikem. Matka Darwinovi zemřela, když mu bylo osm let. Na Edinburghskou univerzitu šel studovat medicínu, ale nevedlo se mu. Přestoupil tedy na Cambridskou univerzitu s představou studovat teologii a stát se duchovním. Zde se setkal s profesorem Johnem Henslowem, botanikem, který ho přiměl ke studiu geologie. K tomuto rozhodnutí přispěla i kniha Alexandra von Humboldta o jeho cestování Jižní Amerikou.Darwin ve svých dvaadvaceti letech úspěšně skončil studia v Cambridgi. V létě odjel studovat do Walesu a když se vrátil do Shrewsbury, našel doma dopis od Henslowa, který ho doporučoval jako přírodovědce na práci na lodi královského námořnictva.“ Plavba, jejímž hlavním úkolem bylo mapování pobřeží a mořských proudů u břehů Jižní Ameriky, zavedla Darwina, který byl hlavním přírodovědcem výpravy,zejména do oblasti Patagonie, Chile a na Galapágy. Ty se mu staly modelovým biotopem pro vznik nových druhů adaptivních radiací z těch mála, které tam byly zaneseny z pevniny. Rovněž setkání s velmi mladými fosiliemi v oblasti Argentiny dalo Darwinovi impuls k úvahám o vymírání a vznikání druhů v současné době. Na této plavbě vznikla i jeho velmi populární studie o vzniku korálových ostrovů.Darwin se zabýval šlechtěním skotu a sbíral podklady pro svou evoluční teorii. Před veřejnost však předstoupil se svými poznatky až tehdy, když se dozvěděl, že k obdobnému výsledku došel při výzkumech ve východní Indii i mladý britský přírodovědec Alfred Russel Wallace. Kniha, v níž Darwin uveřejnil své poznatky o evoluci, se rozprodala za jediný den. O jeho teorii se na veřejnosti ohnivě diskutovalo a byla často napadána. Ortodoxní věřící odsuzovali Darwinovu teorii jako ateistickou, protože odporovala biblickému výkladu o vzniku světa. I v méně ortodoxních kruzích a u většiny vědců však teorie o původu člověka z nižších druhů obojživelníků a o jeho příbuznosti s opicemi narazila na rozhodný odpor. Evoluční teorie byla hanobena jako “opičí teorie“ a Darwin byl zesměšňován v četných karikaturách a pomlouván před veřejností.Darwinova teorie, kterou se snažil ve svém hlavním díle i dalších spisech obhájit, se však postupně prosazovala a ovlivnila nejen biologii, ale i humanitní, sociální a národohospodářské vědy. Na všechny vědecké procesy byly aplikovány modely, založené na principu výběru, přežití nejsilnějšího a nejpřizpůsobivějšího jedince.V lednu roku 1839 se oženil a měl deset dětí. Až do smrti žil životem soukromého učence, vyhýbajícího se kontaktům s veřejností, obklopeného početnou rodinou a domácím zvířectvem, zejména mnoha plemeny holubů. Zemřel ve věku 73 let 19.dubna 1882.

www.ireferaty.cz › Životopisy-charlesdarwin.cz www.wikipedie.cz Darwin Ch.: Vlastní životopis. Praha 1951

Darwin evoluční teorii opíral o přírodní výběr a pohlavní výběr.Vysvětluje „ život jako výsledek malých, náhodných genetických mutací a přežití nejlépe přizpůsobených organismů“. *Tvrdí, že„k velkým změnám v organismech může dojít po nepatrných krůčcích čistě přirozenými prostředky působením času, náhody a diferencovaného přežití.“(O vzniku druhů, 1859, Anglie)* U pohlavního výběru, který hraje úlohu v evoluci, je bojem příslušníků samčího pohlaví o zachování co největšího množství potomstva.Například boj o samici přežije ten nejsilnější a získává samici.Takový jedinec také zanechává více potomstva a jestliže je zdatnost geneticky kódována, tak se zlepšuje i genotyp druhu.O množství potomstva rozhodují vlastnosti jedince, které jsou výhodné z hlediska rozmnožovacího procesu.Například barva a vůně květů u rostlin z hlediska přirozeného výběru není žádnou výhodou, ale z hlediska rozmnožování má význam veliký ⇒ opylení nalákaným hmyzem.Dalším příkladem pohlavního výběru jsou boje kohoutů, jelenů v říji. Darwin předložil tři důležitá tvrzení: -druhy nejsou neměnné (objevily se během dlouhé historie země přirozeným procesem vývoje uzpůsobením) - toto lze rozšířit tak, že se tím vysvětlí veškerá rozmanitost života (vše pochází z jednoho mini předchůdce) - tento mohutný proces byl řízen přírodním výběrem (neboli přežitím nejlépe přizpůsobených jedinců).* Otázkou není, zda k přírodnímu výběru dochází, ale zda má tato eliminační síla tak mocný účinek (jak tvrdí darwinisté), že může začít u bakteriální buňky a za miliardy let přetvořit její potomky na takové divy, jako jsou stromy, květiny,mravenci, ptáci a lidé. Protože Darwin nemohl ukázat přesvědčivé příklady přírodního výběru v akci, argumentoval analogií - umělým výběrem, který používají šlechtitelé a chovatelé. Ti však využívají k chovu svoji inteligenci a rozum. Darwin se však snaží dokázat, že přirozené procesy, bez jakéhokoliv účelu, mohou nahradit dílo inteligentního tvůrce. Chovatelé vybírají určité úchylky v populaci podle svého cíle (např. delší vlna u ovcí). Kdyby jim šlo o vyšlechtění zvířat pro volnou přírodu, nedocházelo by k extrémním odchylkám. Po navrácení zdomácnělých zvířat do přírody specializovaná plemena zahynou, ostatní přejdou do původního stavu divokých zvířat. To ukazuje, že přírodní výběr je spíše konzervativní síla, zabraňující výskytu extrémních odchylek. Umělý výběr ve skutečnosti ukazuje na určité meze. Důvodem, proč psi nedosahují velikosti slona a ve slony se neproměňují, není nedostatek času v chovu, ale to, že jakmile dosáhnou dané genetické hranice přestávají se zvětšovat. S tím darwinisté nesouhlasí a poukazují na laboratorní experimenty s octomilkami, při nichž ale nevzniklo nic jiného, než zase octomilky, byť s mnohými změněnými rysy. Podobná je situace s některými rostlinnými hybridy, které splňují kriteria pro nový druh. Pokud jde o zvířata, tak neschopnost vypěstovat nové druhy darwinisté připisují nedostatku času. Tuto námitku je třeba uvážit, stejně jako protinámitku, že delší čas, který měla příroda, je vyvážen silou záměru chovatelů. Co se týče octomilek, tak příroda měla spoustu času, ale prostě nedělá to, co dělají experimentátoři. I kdyby se podařilo vypěstovat např. skupinu psů křížících se mezi sebou, ale ne s ostatními psy, tak to bude jen nepatrný krok k dokázání významných tvrzení darwinismu. Analogie s umělým výběrem je podle všeho chybná. Nemusí to nutně znamenat chybnost Darwinovy teorie, ani neschopnost tvořivého účinku přírodního výběru. Je třeba hledat přímější důkazy. V darwinistické literatuře je však ku podivu mnoho tvrzení v tom smyslu, že přímé důkazy nejsou nutné, protože prokázat tuto teorii lze pomocí logiky. To co má být definováno - důkaz dokazovaným, nemá žádnou vysvětlující hodnotu. Teorie předpovídá, že nejlépe přizpůsobené organismy budou produkovat nejvíce potomstva. * G. G. Simpson.(1964): „Přírodní výběr upřednostňuje nejlépe přizpůsobené organismy jen tehdy, když přizpůsobenost definujeme jako zanechání většího počtu potomků.“ Pro genetiky přizpůsobenost nesouvisí nikterak se zdravím, silou nebo jakýmkoliv jiným, zdánlivě výhodným rysem, mimo výkonnosti v množení. Téměř každý rys může být totiž pro určitý druh podle situace výhodný nebo nevýhodný. Velký lidský mozek vyžaduje velkou lebku, která matce při porodu přináší nepohodlí a nebezpečí. Předpokládáme, že velikost našeho mozku je předností, protože momentálně ovládáme tuto planetu, ale zdaleka není zřejmé, že velký mozek byl předností za okolností, v nichž se údajně vyvinul. Většinou není možné určit výhodnost nezávisle na výsledku. *C. H. Waddington: „Přírodní výběr byl nejdříve zvažován jako hypotéza, kterou je třeba dokázat pokusy a pozorováním, ale při bližším ohledání se projevuje jako tautologie - nezbytný, dříve nepoznaný vztah“. Uvádí, že nejlépe přizpůsobení jedinci v populaci (definovaní jako ti co zanechávají nejvíce potomstva)zanechají nejvíce potomstva. Když chceme vědět, zda-li se z ryby může stát člověk, nepřinese nám více světla v prohlášení, že organismy, které zanechávají nejvíce potomstva, jsou právě ty, které zanechávají nejvíce potomstva. Tuto situaci si začali uvědomovat i darwinisté sami, načež bylo kritikům poukazujícím na tautologické tvrzení nekompromisně řečeno, že jednoduše projevují svou neschopnost pochopit darwinismus.

*O vzniku druhů přírodním výběrem - Darwin

Toto chápání, sdílené v dnešní době asi většinou vědců, je darwinistický přírodní výběr vědecká hypotéza. Tato hypotéza je tak důkladně prověřována a potvrzována důkazy, že by ji rozumní lidé měli přijmout, jako vysvětlení vývoje složitých forem života. Touto hypotézou je, že přírodní výběr (spolu s mutacemi) je schopný vytvářet nové druhy orgánů a organismů. Jaké důkazy tedy potvrzují, pravdivost této hypotézy? Příklady pozorování potvrzující tvořivé působení přírodního výběru podle D. Futuyama: „Bakterie získávají odolnost vůči antibiotikům; podobně hmyz se stává odolný vůči hubícím prostředkům díky přežití mutantních forem majících výhodu odolnosti.“ V roce 1898 zjistil vědec jménem Bumpus, že u samců bouří vyčerpaných vrabců přežili mohutnější jedinci ve větší míře, než jedinci menší, i když rozdíl byl relativně nepatrný. A další výzkum na Galapágách, kde v důsledku sucha roku 1977 museli pěnkavy jíst větší semena, než kterými se běžně živí. Po jedné generaci byla mezi menšími pěnkavami, kterým velká semena činila potíže, tak vysoká úmrtnost, že průměrná velikost ptáků (a hlavně jejich zobáků) znatelně vzrostla. Sledování myších populací - ukázalo, že když jsou dočasně vystaveny působení genu, který u samců působí neplodnost, přestávají se rozmnožovat a spějí k vyhynutí. Kettlewellova pozorování Drsnokřídlece březového. Když jsou stromy ztemnělé průmyslovým kouřem, začnou se hojněji vyskytovat tmavě zbarvení motýli, protože dravci je na pozadí těchto stromů hůře vidí než světlé. Když stromy zesvětlely, převažovali motýli světlí. S barvou stromů se mění i převažující barva motýlů. Z těchto pozorování lze vyvodit tyto závěry: – „není důvod pochybovat, že zvláštní okolnosti mohou někdy upřednostnit bakterie odolné vůči lékům nebo velké ptáky, případně tmavé motýly vůči světlým“. Ani jeden z těchto „důkazů“ neposkytuje přesvědčivý důvod pro to, abychom si mysleli, že přírodní výběr může vyprodukovat nové druhy, nové orgány nebo i menší trvalé změny. Dané druhy často zůstávaly stovky století prakticky beze změny! Kolísání populací, jako výsledek okolností a předchozích modifikací souboru genů, nenaznačuje evoluci, přičemž hmatatelné důkazy o tom máme u mnoha tzv. živých fosílií, které zůstávájí miliony let beze změny.Kettlewellův pokus s motýly je klasickou ukázkou moci přírodního výběru a darwinisté museli čekat na toto skromné potvrzení své ústřední poučky téměř sto let. Tento experiment ale nemá nic společného se vznikem nového druhu ani odrůdy, protože světlí i tmaví motýli byli přítomni po celou dobu experimentu. Měnil se jen jejich vzájemný poměr.

Toto chápání předkládá evoluční teorii jako dedukci: 1. Všechny organismy se musí rozmnožovat. 2. Všechny organismy vykazují dědičné odchylky. 3. Dědičné odchylky se liší svým účinkem na rozmnožování. 4. Proto odchylky s příznivými účinky na rozmnožování budou úspěšné, odchylky s nepříznivými účinky budou potlačeny a organismy se změní (C. Peterson).*

Tato poučka však pouze stanovuje, že dojde k určitému přírodnímu výběru, ale není vysvětlením evoluce, dokonce ani netvrdí že se organismy změní. Rozsah variací může být úzký a zachované odchylky mohou být příznivé právě tak, že se druh nezmění. To, že účinkem přírodního výběru může být ochrana před změnami, není jen teoretická možnost.Převažujícím rysem fosilních druhů je stagnace - absence změny, nehledě k existenci četných „žijících fosílií“. Jak se mohly složité organismy vyvinout z velmi jednoduchých vysvětluje A. G.Cairns Smith, podobně, jako sám Darwin takto: „Pokud máte jedince, kteří rozmnožují svůj druh, jestliže někdy dochází k náhodným odchylkám, jestliže některé takové odchylky mohou někdy svým nositelům přinést určitou přednost, jestliže mezi množícími se entitami probíhá soutěž - jestliže dochází k nadprodukci, takže ne všichni budou sami schopni zplodit potomstvo - pak se tyto entity, budou zdokonalovat v rozmnožování svého druhu. Příroda v těchto okolnostech působí jako selektivní chovatel: plemeno nemůže jinak, než se zdokonalovat.“ * Ve skutečnosti však plemeno samo, často velice úspěšně, zdokonalování odolává. Často miliony let.

U tohoto přístupu, je definice přírodního výběru založena na tom, že základní vlastností vědy je, spoléhání na přirozená vysvětlení, místo na nadpřirozené prostředky nedostupné lidskému chápání. Je třeba vyloučit nepřijatelné pro vědu a to Boha. Přírodní výběr je pravděpodobně jediná a nejlepší alternativa. Je tedy nutné už jen vysvětlit jak přírodní výběr funguje. Pochyby a hledání důkazů s cílem najít potvrzení jediné teorie, kterou je možné tolerovat.Například existence živých fosilií -nevyvíjely se, protože se nedostavily nutné mutace, případně byly již dostatečně přizpůsobeny svému prostředí. Jak přírodní výběr podpořil vývoj rysu, který vede k obětování sebe sama? Část darwinistů má vysvětlení ve skupinovém výběr, další část tvrdí že to je ve výběru podle příbuznosti. Jestliže předpokládáme, že darwinismus je v zásadě pravdivý, pak je naprosto rozumné teorii přizpůsobovat, aby odpovídala pozorovaným faktům. Nástroje přizpůsobování jsou však tak pružné, že je prakticky nemožné tvrzení darwinismu prověřit. Další pojem -pohlavní výběr ( „Pohlavní výběr závisí na převaze určitých jedinců nad druhými stejného pohlaví, což se týká propagace druhů; zatímco přírodní výběr závisí na vítězství obou pohlaví, v každém věku, za normálních podmínek života.“- Charles Darwin, 1871.) ukazuje, jak lze do teorie začlenit i nepoddajné případy. Jeho příkladem je vějíř páva, který je pro páva v případě ohrožení, či nebezpečí břemenem, a to tehdy , když by potřeboval útočníkovi rychle uniknout.Vějíř je však stimulem pávice, takže jeho přítomnost zvětšuje pávovy vyhlídky na potomstvo, i když může zkrátit jeho život. Zarážející je, že darwinisty neznepokojuje nepřizpůsobivost sexuální záliby pávic. Proč by přírodní výběr, jenž údajně vytvořil všechny ptáky z nižších předků, dával vzniknout druhu, jehož samičky touží po samcích s ozdobou, která ohrožuje jejich život? Pávice si měly vypěstovat zálibu v samcích s ostrými drápy a mohutnými křídly. Přesto darwinisté prohlašují, že páv není problém pro ně, ale pro kreacionalisty:„Opravdu kreacionalisté předpokládají, že jejich Stvořitel pokládal za vhodné stvořit ptáka, který se nemůže rozmnožovat bez šeti stop tlustých per, kvůli nimž je snadnou kořistí pro leopardy?“Zdá se, že páv je druh tvorů, kterým nevyzpytatelný Stvořitel mohl být příznivě nakloněn, ale kterým by „lhostejný mechanický proces“, jako je přírodní výběr, nikdy nedovolil vzniknout. Nejprve je nutné, aby přišla mutace a pak teprve je možné přírodní výběr pochopit a podpořit.

Evoluce jako taková zůstává faktem, čímž patrně darwinisté mají na mysli, že je nevyhnutelným závěrem z existence vztahu. Jako důkaz faktu evoluce jsou předkládány tyto důkazy: Mikroevoluce - otázkou není zda existuje, ale zda nám říká něco důležitého o procesu zodpovědném za původní vytvoření ptáků, hmyzu a stromů. Darwinisté mají tvrzení, že pokud je dokázána mikroevoluce, stačí to ve spojení s filosofickou doktrínou aktualismu (tj.předpoklad, že předvěké děje se nelišily kvalitativně od dnešních) jako důkaz faktu evoluce. Přírodní zákony byly vždy a všude jednotné, protože jinak by nemohli dělat závěry o tom, co se stalo v minulosti nebo na opačném konci světa. Rozdíly mezi newtonovskou fyzikou a teorií relativity a kvantovou mechanikou však ukazují, jak neoprávněný by takový předpoklad byl.

Nedokonalosti v přírodě - spoléhají na to, že „Bůh by to tak nedělal“. Uváděny jsou příklady z embryonálního vývoje obratlovců: „Jak může Boží plán pro lidi a žraloky vyžadovat, aby měli téměř totožná embrya? Suchozemští mloci… “ mohou existovat proto, že je z nějakého nevyzpytatelného důvodu použil Stvořitel; nebo mohou odrážet dědictví po konkrétních společných předcích; nebo mohou být důsledkem nějakého dosud nepředstavitelného a dosud vědou neobjeveného procesu. Úkolem vědy není spekulovat, jak Bůh mohl postupovat při stvoření. Má-li být evoluční biologie vědou, nikoli oborem filozofie, musí si položit otázku: Jak lze Darwinovu teorii dokázat nebo vyvrátit? Na základě podobnosti embryí a některých Darwinových definic (homologie) se mezi evolucionisty rozšířil názor, že existuje zásadní vztah mezi zárodečným vývojem a evoluční teorií.http://web.katolik.cz Přitom to, že embrya při svém vývoji kopírují dospělé předchozí formy -například, že lidé při svém vývoji procházejí rybím a plazím stadiem – nebylo nikdy dokázáno a embryologové to odmítli. Tato představa však byla teoreticky tak líbivá, že se ji celé generace studentů učili jako fakt. Gould (S. J. Gould je současný zastánce evolucionismu.) vzpomíná, jak ho tuto poučku učili ve škole, padesát let poté, co ji věda odmítla. Podobně názor, že odlišné organismy uvnitř jedné skupiny (např. obratlovci) by měly prvními etapami života projít jako navzájem podobné organismy, přičemž odlišné rysy by se u nich měly projevit teprve později. I tento obraz je tak přitažlivý, že se ho celé generace učí jako fakt. Fakta do tohoto úsudku však příliš nezapadají. „Je sice pravda, že všechna embrya obratlovců procházejí stupněm vývoje, kdy se podobají jeden druhému, ale ve skutečnosti se až do tohoto stadia vyvíjejí velice odlišně. Tyto odlišnosti jsou přitom typické pro každou třídu: jiné pro ryby, jiné pro obojživelníky, jiné pro ptáky a jiné pro savce. Pozdější stupně vývoje neodpovídají darwinistickým očekáváním o nic lépe. Vývoj embryí jednotlivých druhů obratlovců se ubírá různými cestami, které se někde v polovině tohoto procesu sbíhají a zárodky se podobají jeden druhému, ale pak se opět rozbíhají, až se nakonec (různými způsoby) vytvoří podobná uspořádání kostí jejich končetin. Tyto skutečnosti jsou embryologům dobře známy. Skutečnosti z oblasti embryologie a homologie (Homologie - shoda v původu některých orgánů lišících se však funkcí, a tím i tvarem (např noha u kopytníků, křídlo ptáka, ploutve ryb) byly předkládány jako přímé potvrzení „faktu evoluce“ a přitom ničím takovým nejsou! Pokud je embryologie, jak si Darwin myslel, naším nejlepším průvodcem po genealogii (metoda genetického výzkumu, založená na studiu rodokmenu určitého jedince) pak se zdá, že obratlovci jsou rozličného původu a své znaky po žádném společném předkovi nedědí.“ http://www.msgenealogie.wz.cz/evoluce.htm, www.studuj-jinak.cz

Podle nejnovějších výzkumů z roku 2008, 44% Američanů věří, že Bůh stvořil člověka v jeho současné podobě zhruba před 10 000 léty.Procenta se týkají laické veřejnosti. Dalších 36% uznává, že člověk se vyvinul evolucí v průběhu milionů let, ale Bůh do vývoje zasahoval. Pouze 14% Američanů považuje evoluční teorii jako soběstačné vysvětlení původu člověka. Celá řada dalších výzkumů tato čísla víceméně potvrzuje: Většina obyvatel USA evoluci nevěří a tento stav se v průběhu desítek let v podstatě nemění. Velkou roli v tom hraje kromě náboženského přesvědčení, všeobecně rozšířená neznalost přírodních věd a také neustávající pokusy kreacionistických organizací evoluční teorii zdiskreditovat .Jinak v USA dle výzkumů uznává evoluční teorii cca 99,9% vědců z oborů přírodních věd. www.idnes.cz,http://web.katolik.cz Já sama osobně při psaní tohoto referátu, jsem nezměnila přesvědčení, že by evoluční teorie měla být zpochybněna. Charles Darwin byl člověk, který dokázal vysvětlit vývoj života.Poznatky ze samotné přírody vedly Charlese Darwina ke ztrátě víry v jakékoliv náboženství. Uvažování je důležité, ale samotné je málo platné. Musí být navázáno na kritické studium přírody, které jsme všichni součástí. Ukázal, že se člověk vyvinul z živočichů, které bychom označili nejspíše jako opice, ačkoliv se nejednalo o žádný z druhů opic žijících dnes. Ukázal, že pro vysvětlení rozmanitosti a krásy rostlinných a živočišných druhů není potřeba žádného řízení, vyššího záměru či inteligentního plánu, a veškeré živé organismy je možné vysvětlit pracující přírodou.Než začal Charles Darwin studovat přírodu, byl nábožensky věřícím, byl katolický křesťan. Charles Darwin ve své Autobiografii (1876) napsal: „Dříve jsem byl veden abych pevně věřil v existenci Boha a nesmrtelnosti duše. Když jsem stál uprostřed velkolepých brazilských lesů, zapsal jsem si do svého deníku: je nemožné dostatečně popsat zážitky údivu, obdivu a zbožné úcty, které naplňují a pozdvihují mysl. Dobře si pamatuji své přesvědčení, že člověk musí být více než jen pouhé tělo. Nyní by mě ale žádný pocit ze sebevelkolepějšího výjevu znovu takto nepřesvědčil.“ „V té době (tj. 1836 až 1839) jsem postupně pochopil, že Starému zákonu není možné věřit o nic více než posvátným knihám Hindů či pověrám pohanů.“ Charles Darwin byl laskavý, veselý, nenáročný a hluboce skromný člověk. Zůstal součástí elitního vědeckého světa a dodnes je jeho výzkum respektován a obdivován.

Darwin Ch.: Vlastní životopis. Praha 1951

Darwin Ch.: O vzniku druhů přírodním výběrem. Praha 1953

Behe M.: Darwinova černá skříňka. Praha 2001

Michajlovič B.: Darwinismus ve 20 století.1980

Darwin Ch.: Vlastní životopis. Praha 1951

Knotová R.: Charles Darwin. Praha 1989

Steklač V.: Příběhy slavných. Praha 1989

http:www.wikipedie.org http:www.darwin-online.org.uk

* Použité citace jsou převzaty z knihy Phillip E. Johnson: Spor o Darwina. Praha 1996



Počet shlédnutí: 179