JAK ČEŠTÍ DŮCHODCI VNÍMAJÍ SOUČASNOST A PŘEDEŠLOU KOMUNISTICKOU ÉRU

Komunismus je politická ideologie hlásající společné vlastnictví a odmítající třídní rozdíly mezi lidmi. Dále se tak označuje stav společnosti, jehož dosažení komunisté prosazují, společné vlastnictví. Komunisté jsou sdruženi v politické straně, která často také ovládá celý chod státního subjektu. U zdrodu stáli v první polovině 19. století Karl Marx a Friedrich Engels, kteří také stáli u zrodu prvních levicových organizací.

Komunistický režim u nás zahájil tzv. ,,Únorový převrat“ na začátku roku 1948 a ukončila sametová revoluce v listopadu 1989. Komunistický režim v Československu se vyznačoval absencí svobodných voleb (volby sice existovaly, měly však ryze formální charakter) a kolísající úrovní teroru. Nejtvrdší bylo období po převratu a první polovina 50. let, které bylo charakteristické používáním nejbrutálnějších metod stalinismu, včetně justičních vražd a vytváření koncentračních a pracovních táborů pro politické odpůrce a režimem označené „nespolehlivé občany“. V polovině šedesátých letech došlo k uvolnění jak v SSSR, tak v tehdejší ČSSR. Toho uvolnění vedlo až k Pražskému jaru v roce 1968. Toto uvolnění bylo rázně ukončeno invazí sovětských vojsk v srpnu roku 1968.

V roce 1969 nástoupil do čela KSČ Gustáv Husák a nastalo definitivně období normalizace. Od 70. let vyvíjí v Československu odpůrci komunistického režimu silnou disidentskou činnost (např. Charta 77). V 80. letech vyvrcholilo špatné hospodaření a došlo k velkému společensko-kulturnímu úpadku. Komunistický režim se tímto začal nejen ve Československu postupně rozpadat což mělo za následek tzv. ,,Sametovou revoluci v listopadu 1989. Tím komunistický diktát v u nás definitivně skončil.

Cílem této práce bylo zjistit, jak čeští důchodci vnímají po 21 letech od pádu režimu předešlou komunistickou éru a zda se jim současná doba jeví jako příznivější, a to především v oblasti životní úrovně a kulturního života.

• 10 mužů a 10 žen
• Průměrný věk žen 70,7
• Průměrný věk mužů 70,9

S těmito respondenty byl vypracován strukturovaný dotazník s 20 otázkami. Z nichž 15 otázek bylo ve formě zaškrtávání, v 5 zbylých byl našim respondentům dán prostor pro rozepsání jejich názorů a postojů na předem stanovené otázky. Dále jsme s respondenty vedly doplňující rozhovory, abychom blíže pochopily jejich odpovědi a stanoviska. Celkem jsme si pro náš výzkum zvolily 20 respondentů. Zde je seznam otázek:

• Jak vnímáte současnou politickou situaci?

• Chodíte k volbách?

• Zakázali byste v současné době komunistickou stranu?

• Myslíte si, že se komunistická strana od roku 1989 změnila?

• Využili jste po roce 1989 možností cestovat?

• Měli jste v dobách komunismu politické problémy s režimem řešené soudní či jinou státní složkou?

• Přišli jste někdy během let 1948 – 1989 o zaměstnání kvůli Vašemu politickému přesvědčení?

• Byl Vám během let 1948 – 1989 zabaven majetek?

• Pokud ano, byli jste po revoluci nějakým způsobem odškodněni?

• Byl někomu z Vaší rodiny během let 1948 – 1989 zabaven majetek?

• Myslíte si, že se po roce 1989 zvýšila Vaše životní úroveň?

• Stala se kriminalita větším problémem než byla před rokem 1989?

• Cítíte se v současné době bezpečněji než před rokem 1989? (z hlediska kriminality)

• Máte důvěru v bankovní a úvěrové společnosti?

• Vnímáte současnou zábavnou televizní kulturu za kvalitnější?

Z vyplněných dotazníků jsme usoudili, že čeští důchodci nejsou spokojeni se současnou politickou situací. Nejvíce je rozčiluje množství poplatků a neodpovídající výše jejich penze. Přesto si myslí, že se jejich životní úroveň zvýšila. Pro některé je prioritou volnost pohybu, možnost cestovat, svoboda slova a další vidí největší výhody ve zkvalitnění většiny služeb (zejména těch zdravotních), obrovský sortiment zboží a kulturní vyžití. Spíše záporně hodnotí jejich vlastní bezpečnost a důvěru v bankovní instituty. Vnímání komunistické strany je mezi našimi respondenty téměř nerozhodné. Dá se říct, že ti, kteří nevidí žádný posun uvnitř strany, by byli pro její zrušení. Ti, co si myslí, že se komunistická strana reformovala a modernizovala, by pro zrušení nebyli. Někteří nám v rozhovoru uvedli, že přestože si myslí, že se komunistická strana nezměnila, pro zrušení by nebyli, protože žijeme v demokratické zemi a rušení čehokoliv je spíše komunistický prvek.

V biografické části šetření jsme vedli rozhovory s dvěmi ženami ve věku 96 a 75, které nám při otevřeném rozhovoru situaci před a po roce 1989 zhodnotily.

• ,,Já už jsem se narodila moc dávno, v roce 1914. DnR se tomu už v rodině všichni smějeme, protože pamatuju i Františka Josefa. Narodila jsem se na malý vesnici v Podkrkonoší. Byl to chudý, sklářský kraj a práce nebylo mnoho. Přesto si myslim, že to bylo pro mě, i pro mé sourozence šťasný mládí. Když jsem vychodila školu, začala jsem pracovat u jednoho fabrikanta a navlíkala jsem korále. Měla jsem hodně málo peněz a žádný nemocenský pojištění. Pak přišla válka, to bylo hroznýho strachu, co s náma bude, ale na tý malý vesnici šel život dál. Po válce jsem odešla do menšího města, dostala jsem práci, byla jsem pojištěná. Pak jsem se vdala a sehnali jsme menší domek, furt jsem pracovala a k tomu vychovávala děti. Najednou přišel nábor do KSČ, co jsem měla dělat, vstoupila jsem tam, ale zůstala jsem jen tou malou nevýznamnou osobou, který si stejně nikdo nikdy nevšiml. Nemohli jsme si nijak vyskakovat, ale já stejně nikdy nikam nechodila a moc se toho nezměnilo. Jen ty zprávy, co jsme slýchali, byly hrozný, co se tam v tom velkym světě dělo. Zvlášť ty padesátý byly hrozný. Pak přišel rok 1968, přišli Rusové a my nevěděli, co se bude dít dál. Dál jsem chodila do práce, nikdo mi neubližoval, já se na nic neptala. Ale už jsem nechtěla bejt ve straně a tak jsem z ní v roce 1968 vystoupila. Přišla jsem o práci a co hůř, za ty roky, co jsem v tý straně byla a pracovala jako dělnice, mi nikdo ani nepodal ruku. Našla jsem si novou práci a už se pomalu blížil důchod. Situace byla pořád stejná. Nikdo nic nesměl, nikam nemoh. Já ani za těch 95 let nikde nebyla. Pak přišla revoluce, jenže to už mně bylo 75, furt jsem pracovala, ale už jen doma. Ale jedno mi to není, už kvůli mým dětem a vnukům. Teď se nám nežije špatně, mam dobrej důchod a dcera se o mě stará, ale vaděj mi ty všechny poplatky. Celej život dřete, abyste na starý kolena musela furt platit. Ale taková už je doba.„

• ,,Narodila jsem se v roce 1935 ve Vršci, můj otec byl Němec a matka Srbka. Tam jsem prožila moc hezké dětství. Tedy do mých 10 let, to jsme musely s matkou a sestrou odjet transporty do České republiky, protože tu žila nějaká velice vzdálená teta. Naše transporty byly poslední, které odtamtud odjely. Zbytek mojí rodiny, co tam zůstali, tak pozabíjeli. Tady v Čechách to pro mě bylo velice těžké, nikdo se mnou neměl slitování. Jazyk jsem se učila velice složitě. Chodila jsem do školy a zezačátku jsem vůbec nerozuměla. Postupně se to začalo zlepšovat a já se naučila. Lidé na nás tady koukali ,,skrz prsty‘‘, že jsme přistěhovalci. Bydleli jsme v baráčku na vesnici, kde jsem zastávala strašné práce. Matka byla s námi sama. Za komunistů to bylo hrozné, matku několikrát vyslýchali. Lidi jsou strašný. Měli jsme třeba sousedy, kteří chodili a vymýšleli si na nás každou chvíli něco. Vždycky když se matka vrátila z těch výslechů, nechtěla o ničem mluvit. Lepší nevědět co se tam dělo. Měli jsme i nějaké pole, než nám ho vzali. V roce 1960 jsem se provdala za Čecha a v šedesátým třetím se mi narodil syn. Chtěla jsem jet za otcem do Německa. Pustili mě, ale bez syna. Párkrát jsem tam za ním byla než zemřel. Nerada na to období vzpomínám. Dnešní doba má také svoje mouchy. Takových kriminálníků co po světě běhá. Ale zase mají vnoučata větší možnosti, mohou cestovat. Já taky ráda cestuji. Mám v Německu mnoho přátel za kterýma ráda jezdím a pak moc ráda jezdím v létě do hor třeba do Rakouska. Říkám si, dokud to jde tak budu cestovat.“

Obě dotázané se shodují, že nejhůře se měly během komunistického režimu zejména pak po roce 1968, kdy dokonce první repondentka přišla díky vystoupení z komunistické strany o práci a nikdo se s ní příliš nebavil. Současnost vnímají spíše pozitivně i přes některé výtky týkající se všech možných poplatků. Jsou rády, že jejich vnoučata mohou v klidu cestovat, kdy chtějí a kam chtějí a mají obrovské možnosti ať už profesní nebo osobní.



Počet shlédnutí: 90