Tereza Balšánová, Josefína Buriánková, Miloš Jodas, Veronika Šťastná. Stravovací návyky stoupenců hnutí Hare Krišna a jejich komparace ve vybraných zemích. Hospodářská a kulturní studia (HKS), 2014. http://www.hks.re/wiki/hare-krisna2014

Hnutí Hare Krišna neboli Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny (v originále International Society for Krishna Counsciousness, zkráceně ISKCON) byla založena v roce 1966 v New Yorku. Založil jí A.Č. Bhaktivédánta Svámí Prabhupáda. V České republice Hare Krišna působí oficiálně až od roku 1989. Neoficiálně tu hnutí bylo ještě před revolucí, ale bylo zakázáno a příslušníci byli komunistickým režimem stíháni.

Hnutí Hare Krišna, které klade velký důraz na tradice a morální hodnoty, má své zastoupení samozřejmě i v České republice. Je to náboženství plné barev, oslav, dobrého jídla, ale i odříkání a relativně přísných zásad, které jsou krásně vidět na stravování příslušníků hnutí. Členové hnutí jsou vegetariáni a stejně jako ostatní hinduistická náboženství považují krávy za posvátná zvířata. Jako cíl práce bylo stanoveno proniknout hlouběji do stravovacích návyků a rituálů tohoto náboženského hnutí a pochopit jak příslušníci Hare Krišna snoubí víru se stravováním a jak se liší praktiky v Indii v Čechách či na Slovensku.

Hlavní výzkumná otázka zní: „Jaké jsou stravovací návyky stoupenců hnutí Hare Krišna?“

Pro lepší orientaci a přehlednost byly vytvořeny podotázky:

• Jaké potraviny jsou povoleny a jaké jsou zakázány a proč?
• Jaké jsou rituály a tradice při vaření jídel?
• Jaké jsou rozdíly mezi stravováním stoupenců hnutí Hare Krišna v Čechách, v Indii a na Slovensku?

Článek ,,Prasadám ako bohoslužba“ se zabývá stravovacími návyky lidí uctívajících boha Krišnu. Byl sepsán Miroslavou Bryndzovou za účelem příspěvku do dalšího vydání religionistického časopisu Dingir, který se speciálně v tomto díle zaměřil na náboženství a jídlo. Autorka se zabývá jídelními zvyklostmi Hare Krišna a především Prasadámem (tzn. obětování jídla). Učení o obětování jídla ve filozofii hnutí Hare Krišna je totiž velmi zásadní a důležité. Dočteme se o významu mantry při přípravě pokrmu, také že je vlastně samotná příprava bohoslužbou a především, jak moc je obětování jídla bohu Krišna významné.¹⁾

Stravovacími návyky hnutí Hare Krišna se velmi podrobně zabývá Brožura ,,Górakšja. Brožura uvádí čtenáře do tématu stravování a filozofie jídla příslušníků tohoto hnutí. Kniha se zabývá vegetariánstvím z několika hledisek: hmotného, etického, estetického, zdravotního a duchovního. Také je zde vysvětleno, jak moc je důležité chránit krávy. Ty jsou pro stoupence Hare Krišna posvátné, protože jsou považovány za jedny ze sedmi matek lidstva, jelikož lidem poskytují mléko stejně jako rodná matka. Garákšja a vegetariánství byla sepsána skupinou autorů, kteří vycházeli z učení A. Č. Bhaktivédanta Swami Prabhupáda, zakladatele Mezinárodní společnosti pro vědomí Krišny. ²⁾

Krátce o stravování příslušníků Hare Krišna hovoří také předmluva v jejich kuchařce, která je nazvaná „108 receptů od Góvindy“. Tam je psáno, že vegetariánem je třeba i opice nebo holub. Příslušníci tedy nejsou vegetariáni, ale krsnateriáni, což znamená, že jedí jen to, co přijal Krišna. Dále se pak v kuchařce píše, proč je špatné jíst maso. Jako příklad tam uvádějí, že snížení produkce masa o 10 % by uvolnilo tolik obilí, kolik by nasytilo šedesát milionů lidí.³⁾

Pro sběr dat do této práce bylo použito několik metod sběru dat. Pro praktickou část práce byla vybrána metoda polostandardizovaného rozhovoru, kde byly připraveny okruhy témat, ale respondentovi byl dán velký prostor a tazatel tam byl jen pro to, aby rozhovor usměrnil a v případě potřeby pokládal doplňující otázky, které vyplynou z rozhovoru. Celý rozhovor byl zaznamenán na nahrávací zařízení a následně přepsán a použit jako citace pro podložení informací z teoretické části. Pro zjištění informací o Hare Krišna na Slovensku a v Indii byl také použit rozhovor, ale kvůli vzdálenosti musel být veden přes internet.

V praktické části práce byla také použita metoda zjevného pozorování. Tato metoda byla vybrána pro pozorování příslušníků hnutí Hare Krišna při oslavách svátku Gaura Púrnimá, protože bylo zapotřebí získat informace přímo ze života členů hnutí, které se nezúčastněným pozorováním získat nedají. Pro teoretickou část jsme čerpali informace z dokumentů jak v tištěné podobě, (např. „Bhagavadgíta - taková jaká je“ či kuchařka hnutí Hare Krišna „108 receptů od Góvindy“) tak i v elektronické (hlavně oficiální stránky hnutí Hare Krišna).

Teoretickou sekci jsme rozdělili do následujících podkapitol:

Hare Krišna obecně

• Hare Krišna
• Učení

Stravování

• Vegetariánství
• Co na jídelníčku krišňáků nenajdeme
• Jakými ingrediencemi nahrazují Hare Krišna cibuli a česnek

Rituály a tradice

• Co je to Prasadám
• Obětování Krišnovi

Rozdíly ve stravování Hare Krišna ve vybraných zemích

• Rozdíly mezi Českou republikou a Indií
• Rozdíly mezi Českou republikou a Slovenskem

Hnutí Hare Krišna představuje dnes nejznámější podobu bengálského (gaudíjského) višnuismu. Je to směr, který uctívá indického boha Višnua, a to v jednom z jeho vtělení (avatarů).

Hnutí Hare Krišna je však velmi mladé. Vzniklo v roce 1965, kdy byl Šríla Prabhupáda pověřen úkolem rozšířit védskou moudrost v angličtině do západního světa.Připlul do New Yorku bez jakýchkoli finančních prostředků a za 12 let jeho zbytku života podařilo přeložit do angličtiny drtivou většinu védské literatury psané v bengálštině a sanskritu jako např. Bhagavad-gita taková jaká je, či mnohosvazkové vydání Šrímad Bhagavatamu a Čaitanya Čaritamrity (stěžejní nauky o Bohu ) a nesčetné množství dalších Autorizovaných védských textů. V roce 1966 Prabhupáda založil ISKCON Mezinárodní společnost pro vědomí Kršny, která svou působnost postupně rozšířila po celém světě, tak jak si přál jeho duchovní učitel. První stoupenci hnutí pocházeli z řad hippies.

Základní věroučnou literaturou jsou indické náboženské spisy (tzv. védská literatura), především Prabhupádův překlad a komentář Bhagavadgíty a Bhágavatamu (Bhágavatapúrany). Rozsah Prabhupádova literárního odkazu (překlady, komentáře i původní díla) je ohromný a oddaní Kršny k ní přistupují jako ke stěžejní literatuře.

Prabhupádův následovník a Kršnův oddaný je veden k jednoduchému, až asketickému životu v duchu védských písem a podle Prabhupádových instrukcí. V chrámech a na farmách vstává již kolem čtvrté hodiny ranní, sprchuje se studenou vodou, vykonává pravidelné ranní obřady buzení, mytí a krmení božstev, účastní se společného uctívání Kršny. Každodenní činnost je velmi různorodá: zahrnuje jak tvrdou zemědělskou práci na farmě, tak např. překlady knih a jejich distribuci, pořádání přednášek, veřejné zpívaní mahámantry apod. Významnou součástí sádhany (denní cesty k dokonalosti) je jídlo. Vegetariánská strava oddaných je nápaditě upravena pomocí desítek druhů indických koření.

Tento prostý způsob života má být doplněn hlubokým duchovním poznáním a přiblížením se Kršnovi především prostřednictvím zpěvu mahámantry. Prabhupáda doporučoval opakovat mahámantru (džapovat) za pomoci mály, obdoby růžence o stu osmi kuličkách, a to šestnáctkrát denně. Tyto mahámantry vysloví oddaný zpravidla brzy ráno asi za dvě hodiny soustředěné džapy. Během dne pak džapuje dále podle možností, které mu poskytuje jeho práce. Džapováním má dojít k osvobození mysli oddaného od připoutanosti k hmotným požitkům. Dále se oddaný řídí čtyřmi zásadami, které přikazují vegetariánství, zakazují omamné látky, sex mimo manželství a mimo záměr zplodit potomka a hazardní hry. Ti, kdo ještě nedodržují tyto čtyři regulativní principy nebo nesplňují doporučené množství mahámanter, mohou praktikovat vědomí Kršny na své úrovni a podle svých možností i mimo komunitu.

Manu-smrtiti (5.49), védská příručka lidského chování, uvádí: „Nechť člověk poté, co dobře zvážil původ masité stravy a krutost zotročování a zabíjení vtělených bytostí, zcela upustí od jezení masa.“ Stejné dílo (6.12) se zmiňuje o tom, že jezení masa „zahrnuje zabíjení a následně vytváří kosmické pouto.“ Jezení masa je podle Krišňáků jako jíst maso vlastního syna. Jíst maso je mnohem větší prohřešek, než snězení nevědomého jídla, například hub.

„Požití masa se řadí mezi nejtemnější způsoby života a zapříčiňuje nevědomost a nemoce.“ ⁴⁾

Zdravá vegetariánská strava je v kvalitě dobra a má schopnost zvýšit čistotu vědomí a prodloužit život. Védská písma neomezují pouze na požití masa ale i na vyvarování se zabíjení. Podle védských textů by měl člověk nabízet všechno jídlo jako oběť Bohu. Neměli bychom však obětovat cokoliv.

„Jestliže mi někdo nabídne lístek, květinu, ovoce nebo vodu, přijmu to.“ ⁵⁾

Ovoce, zelenina, obilí, ořechy a mléčné výrobky jsou vhodnou potravou pro člověka. Naopak zdržovat bychom se měli masa, ryb, drůbeže i vajec, protože je neschvalují védská písma.

Ajurvéda dělí potraviny do tří kvalit a to sattvické, radžasické a tamasické. Neboli potraviny dobra, vášně a nevědomosti. Česnek, cibule a další česnekovité rostliny jako pórek, se řadí do kategorie vášně. Cibule a česnek stimulují centrální nervový systém a můžou duchovní vyrušovat ze slibu celibátu. Jsou také přírodní afrodisiakum. Takže ho Ajurvéda doporučuje mužům při ztrátě sexuální síly. A také to vysvětluje zařazení do kategorie vášně. Dalšími nežádoucími účinky jsou odpudivý dech po pozření, zápach potu a pohyby ve střevech, zvyšují neklid, agresivitu a úzkost. Každá rostlina česnekovitého typu má neblahý vliv na játra, slezinu, plíce, ledviny a srdce.

Dalším typem potravin jsou potraviny nevědomosti, patří sem například houby a nápoje jako čaje – pijí pouze ovocné, protože černé a zelené také ovlivňují mysl, dále nepijí kávu a žádné alkoholické nápoje. Nesmí proběhnout jakákoliv intoxikace těla.

Tou jedinou kvalitou potravin, kterou krišňáci smí jíst je kvalita dobra. Jídlo z kvality dobra prodlužuje život, očišťuje a přináší sílu, zdraví a spokojenost. Taková jídla jsou šťavnatá, tučná, zdravá a příjemná srdci. Do této kategorie patří mléčné produkty, cukr, rýže, obilí, luštěniny, ovoce a zelenina. Tučná jídla, o kterých je zde zmínka, nemají nic společného s tukem zabitých zvířat. Živočišný tuk je dostupný v podobě mléka, které je nejúžasnější ze všech potravin. Když člověk jí jídlo v kvalitě dobra, vzrůstá krása jeho těla.

„Kvalitu našeho žití určuje to, co jíme. V dnešním světě je mnoho zbytečného utrpení, protože většina lidí si vybírá pokrmy jen podle ceny a žádostí svých smyslů.“ ⁶⁾

Cibule a česnek tvoří v české kuchyni základ většiny pokrmů. Základem i kořením krišňáckých pokrmů jsou zázvor a chilli. Zázvor má podle krišňáků očistnou a ozdravnou funkci a působí blahodárně na celé tělo. koření chilli pak slouží k ochlazování těla a udržuje bystrou mysl (Ve velkých vedrech způsobuje pocení, neboli ochlazení těla.).

Bhágavad-gítá prohlašuje, že ten, kdo s láskou obětuje své jídlo Bohu v souladu s pokyny védských písem, je osvobozen od všech hříšných reakcí a následně od opětovného zrození v hmotném světě.

„Oddaní Pána jsou oproštění od veškerých hříchů, neboť jedí jídlo, které je nejprve obětováno. Ostatní, kteří však připravují jídlo pro svůj smyslový požitek, jedí bezesporu jen hřích“ ⁷⁾

Zbytky těchto obětí se nazývají Prasádam, což doslova znamená Pánova milost. Většina chrámů v Indii rozdává posvěcené vegetariánské jídlo (prasádam) ve prospěch velkého počtu lidí, kteří každý den navštěvují svatyně. Jeden z nejoslavovanějších védských mudrců, Nárada Muni, se vydal na duchovní cestu jen díky tomu, že ochutnal jídlo, jež bylo obětováno Pánu.

Z mnoha současných hnutí založených na filosofii a náboženství Véd je ISKCON významná svojí podporou vegetariánství a zvláště rozdáváním prasádam. V chrámech a restauracích ISKCONu, kterých je značné množství, se hostům servíruje výhradně jídlo prasádam, posvěcené vegetariánské jídlo.

Jídlo musí být vařeno s láskou a čistou myslí. Nečistá karma kuchaře by se projevila na jídle. Než se jídlo obětuje Krišnovi neboli položí před jeho podobiznu, kuchař jídlo nesmí ochutnat po celou dobu přípravy.

Při obětování je nutné odříkání mantry:

nama om višnu-padája krišna-prešthája bhu-talé

šrímate bhaktivédanta-svámin iti námine

namaste sarasvate déve gaura-vani-pračáriné

nirvišéša-šunjavádi-pasčatja-déša-táriné ⁸⁾

Obětování je důležité, protože tím věřící projevují svou víru, lásku a oddanost Krišnovi. Podle nich Krišna vůbec nic nepotřebuje a přijímá při obětování právě jen tuto čistou, láskyplnou a oddanou službu Bohu, Bhakti.

„Stoupenci hnutí Hare Krišna kladou velký důraz na šíření své víry prostřednictvím rozdávání vegetariánského jídla veřejnosti.„ ⁹⁾

V České republice, není pálivé jídlo tolik populární a běžné jako v Indii a proto hnutí Hare Krišna podává mnohem méně pikantní jídla. Koření se také používá méně, protože členové hnutí zde nemají k dispozici tak široký výběr jako v Indii. Velká většina členů hnutí v České republice se navíc živí provozováním vegetariánských restaurací, které navštěvují i „obyčejní lidé“, k jejichž prioritám pálivé jídlo nepatří, a k tomu také provozovatelé restaurací přihlížejí.

S ohledem na geografickou blízkost České a Slovenské republiky se dá logicky odvodit příbuznost a podobnost stravování hnutí Hare Krišna. Kontaktováním oficiálních webových stránek hnutí Hare Krišna na Slovensku byl tento předpoklad potvrzen. Jediným rozdílem, který je mezi hnutím v Čechách a na Slovensku je ten, že do České republiky se dostali příslušníci Hare Krišna dřív a je tu tedy mnohem více rozšířené a má větší základnu než na Slovensku. Člen hnutí ze Slovenska, který poskytoval informace pro tuto práci, dokonce přirovnal (co se týče hojnosti restaurací) celé Slovensko k Praze.

Pro zjištění, jak doopravdy funguje stravování příslušníků hnutí Hare Krišna bylo zapotřebí udělat praktický výzkum v terénu. Konkrétně v restauraci Bala Rama (Orlická 9 Praha 3) a v chrámu Šrí Šrí Nitái Navadvípačandry (Lužce 48, okr. Beroun). Schůzka s jedním ze zakládajících členů hnutí Hare Krišna v ČR Lubošem Trkovským byla domluvena na 10. 3. 2014 ve výše zmíněné restauraci Bala Rama, protože pan Trkovský je jejím majitelem. V teoretické části práce je uvedeno, co všechno mají členové hnutí zakázáno a tak bylo potřeba ověřit v praxi, zda to opravdu dodržují.

Na otázku jaké mají zákazy pan Trkovský odpověděl:

„Tak první z nich je nejezení masa, ryb a vajec, protože to jsou zástupci živých tvorů.“

Toto tvrzení můžeme nalézt také v Bhagavat-gítě, kde Krišna vysvětluje. že duchovní dokonalost začíná tehdy, když člověk dokáže vidět, že jsou si všechny živé bytosti rovny.¹⁰⁾

„Pochopitelně žádný alkohol, žádná intoxikace, drogy, zelený ani černý čaje ani kávu. Žádný hazard. Sexuální život ten jen v manželském svazku za účelem reprodukce.“

Pan Trkovský to pak ještě doplnil tím, že členy hnutí Hare Krišna nikdo nenutí tyto zásady dodržovat, ale že oni sami to chtějí a pokud by někdo chtěl z hnutí odejít, tak mu v tom nikdo nebude bránit. Stejně tak kdyby se chtěl někdo k hnutí připojit či vrátit. Je tam například velké množství lidí, kteří bývali členy, a když odešli, tak začali pít alkohol a jíst maso, a když se zase chtěli vrátit, nikdo je za to neodsuzoval.

Další otázka byla mířená na jídlo samé, a co konkrétně nesmí příslušník Hare Krišna jíst kromě masa. Na to nám pan Trkovský odpověděl:

„Maso jíst nesmíme, ale třeba mlíko můžeme. My nejsme vegani. Obyčejně se to nazývá laktovegetariánská strava. My mlíko používáme, protože Krišna má rád mlíko. Kromě masa nejíme cibuli a česnek, protože oba obsahují tak vysoké množství určitých látek, který dokážou ovlivnit vaší mysl, takže se na tom můžete stát i závislí. Cibuli a česnek nahrazujeme kořením, které se jmenuje asafoetida, to je pryskyřice ze stromu. Má podobnou chuťovou strukturu. Pórek nejíme, protože je taky cibulovitej.“

Důležité bylo zjistit, proč členové hnutí nejedí česněk a cibuli, když jsou to obecně známé léky na nachlazení a spoustu jiných nemocí, takže by si mohl člověk myslet, že jíst cibuli a česnek je dobré.

„Vysvětlení je jednoduchý. V tomhle materiálním světe jsou tři kvality: dobra, vášně a nevědomosti. V těhle kvalitách se nacházejí i potraviny. Maso je pro nás v kvalitě nevědomosti, cibule je v kvalitě vášně a jiný druhy zeleniny jsou v kvalitě dobra. Jinak těch důvodů je mnohem víc proč nepoužíváme česnek a cibuli. Dám vám jeden příklad. Zkuste tejden být na česneku a uvidíte, kolik budete mít přátel. Také vaše logické uvažování je ovlivněné tou vášní, takže děláte nerozumný kroky, kterých můžete později litovat.“

Vyprávění pana Trkovského se shoduje s informacemi z Kršnovy vegetariánské kuchařky. „Potrava, která je příliš hořká, kyselá, slaná, palčivá, suchá či příliš horká, náleží do kvality vášně a způsobuje potíže. Potrava v kvalitě nevědomosti, jako třeba maso, ryby a drůbež, popisovaná jako „zapáchající, rozkládající se a nečistá„, přinásí pouze bolest, nemoci a špatnou karmu. Jinými slovy, kvalitu našeho žití určuje to, co jíme.“ ¹¹⁾

Rozhovor se poté začal stáčet přímo k výzkumné otázce „Jaké jsou stravovací návyky příslušníků Hare Krišna“ a to otázkou zaměřenou na rituály, které kuchaři provádí, když vaří jídlo v restauraci (otázka byla mířená konkrétně na restauraci Bala Rama, ale je tomu tak i jinde)

„Kuchař jídlo zásadně neochutnává, protože se vaří pro Krišnu. Takže když ho uvaří, tak ho dá na takový malý talířky, a v kuchyni máme takovej zmenšenej oltář, kde to jídlo Krišnovi nabídne a zpívá při tom různý mantry. No a když takovýmhle způsobem to jídlo nabídne Krišnovi a odzpívá mantry,tak to jídlo je nabídnuto, takzvaně obětováno, no a potom se to dál servíruje hostům. To jídlo se pak nazývá Krišna prasád – to znamená milost Krišny.“

Pan Trkovský pak povídal další zajímavé věci, které ale nesouvisí přímo s tématem stravovacích návyků. Díky němu jsme se ale dozvěděli o svátku Gaura Púrnimá, který byl shodou okolností 16.3.2014 a tam bylo pokračování praktické části práce.

Svátek Gaura Púrnimá neboli Zlatý Úplněk je jedním z největších svátků. Oslavuje se zjevení Zlatého avatára – Šrí Čaitanja Maháprabhu, který se zjevil koncem 15. století v Bengálsku Pro sledování oslav svátku, byl na doporučení pana Trkovského, vybrán Chrám Šrí Šrí Nitái Navadvípačandry v Lužcích. Výzkumný tým dorazil do Lužců v poledne. Po příchodu následovala ochutnávka krišňáckého jídla a seznámení se s příslušníky a chrámem. Vše probíhalo v přátelsky otevřené atmosféře. Většina zúčastněných navštívila Indii za účelem duchovního poznání a tak nám vyprávěli o svých zážitcích. Například Indové věří, že Ganga k nám proudí z vesmíru a je samoočistná. Vyprávěli působivě, ale občas jsme měli pocit, že se nám snaží vnutit jejich názory. Svátek pokračoval čtením z Bhagavad-gíty a následnou diskuzí. Přes obecně rozšířené nározy o mírumilovnosti a tolerantnosti stoupenců Hare Krišna, přímo odsuzovali současný systém vzdělávání. Dle jejich názoru je na školách vyžadována znalost všech faktů namísto poznání sebe sama. Nemohli jsme se vyhnout pocitu, že diskuze se ubírala tímto směrem, kvůli naší přítomnosti. Diskuzi vedl mnich, který doslova řekl: „Na školách učí idioti.“ Toto tvrzení vyvrátilo naší představu o tolerantnosti tohoto hnutí. Po diskuzi následoval tanec a zpěv. Svátek byl zakončen hostinou o několika chodech, která byla konzumována, jak je zvykem na zemi. Během hostiny jsme byli vystaveni dalšímu nátlaku v podobě přesvědčování k vegetariánství a odříkání omamných látek. Po zaplacení dobrovolného příspěvku za hostinu jsme chrám opustili.

Práce si za cíl vytyčila přiblížit čtenáři vegetariánské stravování příslušníků hnutí Hare Krišna, případně jak se liší tyto návyky v jednotlivých zemích. Práce dospěla k závěru, že příslušníci tohoto hnutí kladou velký důraz na tradice spojené se stravováním a samotné jídlo má v životě krišňáků transcendentální roli, jelikož je součástí jejich denní cesty k dokonalosti (Sádhany). Vegetariánství je jednou ze čtyř zásad (zbývající zakazují omamné látky, hazardní hry nebo sex mimo manželství a mimo záměr zplodit potomka).

• Jaké potraviny jsou povoleny a jaké jsou zakázány a proč?

Védská písma zapovídají požití masa, ovšem i zabíjení obecně. Kromě masa védská písma zakazují konzumaci ryb a vajec. Není to však pouze maso, co se nejí. Podle Ajurvédy se dělí potraviny do tří kvalit, dobra, vášně, a nevědomosti. Do kategorie vášně patří česnek, cibule nebo pórek. Do kategorie nevědomosti se řadí nejen houby a jídla páchnoucí nebo shnilá, ale třeba i alkohol. Zajímavostí je i to, že do kategorie nevědomosti se řadí i černý a zelený čaj nebo káva, jelikož tyto nápoje ovlivňují mysl. Dovolený je tedy pouze ovocný čaj. Jedinou povolenou kategorií je kategorie dobra, která působí pozitivně na srdce, prodlužují život a přináší do života radost a sílu. Jídla z kategorie nevědomosti a vášně se nejí též kvůli tomu, že nepříznivě ovlivňují oddané při meditaci.

• Jaké jsou rituály a tradice při vaření jídel?

Po celou dobu přípravy jídla je kuchaři zapovězeno jídlo ochutnat, dokud se nepoloží v konečném stádiu před podobiznu Krišny, neboli obětuje. Dojde k obřadu Prasadám a z jídla se sejme karma. Obětované jídlo tak nepřináší pouze zdravý život (dle zastánců vegetariánství), ale též realizaci Boha.

• Jaké jsou rozdíly mezi stravováním stoupenců hnutí Hare Krišna v Čechách, v Indii a na Slovensku?

Při komparaci stravovacích návyků v Indii, České republice a na Slovensku byl vyvozen závěr, že největším rozdílem mezi Indií a Českou republikou je právě použité koření, případně ostrost pokrmů. V České republice dle slov samotného majitele vegetariánské restaurace Bala Rama jsou podávána jídla výrazně méně pikantní než v Indii. Je to dáno jak absencí indického koření, tak snahou oslovit české strávníky, kteří nejsou na silně ostrá jídla zvyklí tolik jako Indové. Na Slovensku jsou rozdíly v porovnání s Českou republikou téměř zanedbatelné, zejména kvůli geografické i společenské blízkosti.

Bhagavadgíta. Vyd. tohoto překladu 2., ve Votobii Praha 1. Překlad Jaroslav Vacek, Jan Filipský. Praha: Votobia, 2000, 243 s. Bible staré i dnešní Indie. ISBN 80-7220-028-3.

Bryndzová, Miroslava. Prasadám ako bohoslužba. Dingir. Praha 10, 2005, roč. 8, č. 1. ISSN: 1212-1371. Dostupné z:http://www.dingir.cz/archiv/Dingir105.pdf

DÁSA, Adirádža. Kršnova vegetariánská kuchařka. Grödinge: Bhaktivedanta Book Trust, 1992, 304 s. ISBN 91-714-9045-0.

PRABHUPÁDA,, A. Č. Bhaktivédanta Swami. Górakšja a vegetariánství. 4. vyd. Praha: Bhaktivédantova Bhaktická Tvorba, 1990, 30 s. ISBN 80-900-3189-7.

PRABHUPÁDA,, A. Č. Bhaktivédanta Swami. 108 receptů od Góvindy. Praha: ISCON, 1991.

PRABHUPÁDA,, A. Č. Bhaktivédanta Swami. Královské poznání: Rāja-vidyā. The Bhaktivedanta Book Trust, 1992. Dostupné z: http://vedabase.com/cs/rv

ROSEN, Steven. Skrytá sláva Indie. Překlad Mádhaví Dásí. Praha?: Bhaktivedanta Book Trust, 2007, 191 s. ISBN 978-809-0382-909

VJÁSA. Mahábhárata: největší duchovní epos všech dob. 1. vyd. Praha: The Bhaktivedanta book trust, 2002, 986 s., [16] s. obr. příl. ISBN 91-714-9456-1.

NATH, Jemál. 'God is a vegetarian': The food, health and bio-spirituality of Hare Krishna, Buddhist and Seventh-Day Adventist devotees. Health Sociology Review. 2010, roč. 19, č. 3, s. 356-368. DOI: 10.5172/hesr.2010.19.3.356. Dostupný z databáze odborných časopisů EBSCO

Jídlo ve třech kvalitách. Hare Krišna: oficiální stránky Hnutí Hare Krišna [online]. © 2007 [cit. 2014-06-10]. Dostupné z: http://www.harekrsna.cz/cvs/2007/jidlo_ve_trech_kvalitach

Krišnovo prasádam - jídlo zbavené karmy. Krišnův dvůr [online]. ©2013 [cit. 2014-06-10]. Dostupné z: http://www.krisnuvdvur.cz/farma-karmafree.html

Mezinárodní společnost pro vědomí Kršny. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2014-06-10]. Dostupné z:http://cs.wikipedia.org/wiki/Mezin%C3%A1rodn%C3%AD_spole%C4%8Dnost_pro_v%C4%9Bdom%C3%AD_Kr%C5%A1ny

Prabhupád bhavan: Centrum hnutí Haré Krišna [online]. ©2012 [cit. 2014-06-10]. Dostupné z:http://www.prabhupadbhavan.cz/

Šrí Šrí Nitái Navadvípačandra mandir: Centrum pro védská studia, Lužce [online]. ©2011-2014 [cit. 2014-06-07]. Dostupné z:http://www.harekrsna-luzce.cz/

Úvod o vegetariánství. Vaišnava.cz: Haré Krišna inspirace [online]. © 2001-2010 [cit. 2014-06-10]. Dostupné z: http://www.vaisnava.cz/clanek.php3?no=70#uvod

Fotografie byly pořízeny během návštěvy autorů na slavnosti Gaura Púrnimá

Počet shlédnutí: 142