Náplní této semestrální práce je snaha nejen popsat hnutí Hare Krišna, ale hlavně se pokusit nalézt odpověď na námi položenou výzkumnou otázku. K tomu je ovšem zapotřebí se seznámit s obecnými informacemi týkajícími se hinduismu - filosofie, ze které hnutí nepřímo vychází a dále také s informacemi týkajícími se života člena hnutí, základními myšlenkami či v neposlední řadě pravidly, se kterými je život oddaného úzce spjat. Hlavním úkolem je poskytnout základní ale úplné informace o hinduismu a hnutí Hare Krišna, jejich vývoj až do současnosti, kdy se budeme zabývat srovnáváním procesu vzdělávání a výchovy zde v České republice a v Indii.

Půjdeme cestou evoluce – to tedy znamená – od nejzákladnějšího po složitější.

—>

Jak se liší vztah rodičů k dětem zde, v České republice, kam se hnutí dostalo po roce 1974, a v Indii – kolébce hinduismu. Jaké jsou rozdíly ve výchově dětí? Jaké se dětem dostává vzdělání?

K získání kvalitativních dat na námi položenou výzkumnou otázku jsme zvolily možnost metodologické triangulace, neboli použití více metod najednou ke zkoumání jednoho společného sociálního jevu. Použití metodologické triangulace se nejčastěji využívá při použití kvalitativních a kvantitativních metod, my ovšem využijeme téměř výhradně metody kvalitativní. První metodou bude přímé pozorování, kdy budeme navštěvovat oddané v jejich přirozeném prostředí a budeme je pozorovat. Abychom vyvážily a eliminovaly nevýhody pozorování, zvolily jsme ještě druhou metodu, kterou budou rozhovory, a to rozhovory polostandardizované respektive polořízené.

Tyto dvě metody jsme zvolily z toho důvodu, že pozorování je sice metodou účinnou a pomocí ní se dá zjistit mnoho cenných informací, nicméně, aby výsledky pozorování byly validní, je nutné ho provádět po delší časovou periodu. Takovýto druh pozorování je nejlepší vést v horizontu zhruba dvou let, ovšem my máme dobu pouze jednoho semestru, tudíž by jsme pouze touto formou získávání dat nezjistily a nepředložily příliš relevantní skutečnosti. Proto jsme zvolily ještě druhou metodu, a to rozhovory, jež jsou v tomto přesně vymezeném časovém období vyhovující v tom, že nám dají poměrně rychle odpovědi na otázky, které nás zajímají a které potřebujeme zodpovědět. Nevýhodou samozřejmě je, že nám mnoho skrytých pravd a souvislostí zůstane utajeno, jelikož nás nenapadne zeptat se na určité věci, které by mohly být zodpovězeny při rozhovorech nestandardizovaných, nicméně vzhledem k časové „tísni“ jsme usoudily, že polořízená interview budou vzhledem k charakteru naší práce dostatečná.

V knize Střípky indického života ¹⁾ nalezneme kapitolu Vychovávání v oddanosti, která pojednává o výchově v tradiční védské společnosti. Autor zmiňuje mimo jiné i tradice a zvyky, jenž jsou pro tuto společnost typické.

Dále jsme narazily na knihy pojednávající o sexualitě - toto téma s naší výzkumnou otázkou úzce souvisí. Gerhard Bellinger ve své publikaci Sexualita v náboženstvích světa ²⁾ popisuje hnutí Hare Kršna jako náboženství sexuálně velni zdrženlivé, kdy sexualita není hlavním tématem a není nijak pevně spojena s projevy a tradicí náboženství. Hinduismus a potažmo i jeho asketické směry vyžadují od svých následovníků PŘÍSNOU sexuální abstinenci a to i přesto, že oddaní nacházejí hlavní zdroj inspirace v uctívání „bhakti“. Hnutí Hare Krišna vycházející z indické spirituality je postaveno na víře v Krišnu. Ovšem mýty o Krišnovi jsou plné něžných milostných příhod, které mladý Krišna prožíval s krásnými pastýřkami krav ( například jim kradl oděvy a provozoval s nimi tisíce milostných her), ovšem v hnutí samotném je nejvíce ceněn celibát a manželská sexualita je přísně refulována, omezována a ritualizována.

Dalším autorem, který se sexualitou ve svých knihách zabývá je Miloš Mrázek ³⁾. I z této knihy vyplývá, že sex v rámci manželství je pouze za účelem plození. Mimomanželský a nezávazný sex je jedním z regulativních a zakázaných principů hnutí. Mrázek tvrdí, že tělem, které patří Kršinovi, se smí - podle učení hnutí Hare Krišna - ve skutečnosti těšit právě jenom samotný Krišna. Je sice běžné, že v komunitách žijí i manželské páry a rodiny s dětmi, ale obecně je vyvyšován celibátní způsob života. Ti, co žijí v celibátu, jsou vedeni k tomu, aby se co nejméně stýkali s osobami opačného pohlaví. Všechny ženy jsou oslovovány jako mátadží, což znaměná „maminka“. Každý muž má na každou ženu, kromě své manželky, pohlížet jako na svou matku.

Z pohledu „čtyř zákazů“ se sexualitou zabývá v knize Sekty, kulty, alternativní náboženství David Barett ⁴⁾. Členové hnutí odmítají jakékoli sexuální praktiky s výjimkou manželského sexu, ale i ten je povolen pouze za účelem plození dětí - což znamená nanejvýš dvakrát či třikrát do měsíce, kdy je žena plodná. Pokud žena kojí a nebo je těhotná je sex samozřejmě zakázán. Podle členů je radost z duchovní činnosti ve srovnání s radostí z hmotného světa (z nichž je pravděpodobně sex tou největší) jako oceán vedle vody ve stopě telete. Nyní je prováděn průzkum, jak přísně členové tyto zásady dodržují. Samozřejmě je zde jádro, které se striktně drží předpisů, ale jsou i tací, kteří je dodržují jen do určité míry.

Přívrženci hnutí Haré Kršna vycházejí z hinduistické tradice, z její historie a náboženství. Kršna je jedním z Višnuových avátarů (respektive vtělení) ⁵⁾.

Krátký exkurz do hinduismu:

Pojem hinduismus v sobě zahrnuje komplex náboženských a filozofických tradic, praktik a zvyklostí lidí žijících převážně v Indii a Nepálu (hinduismus je zde státním náboženstvím). Hinduismus je ale rozšířen i v dalších zemích - např. v Bangladéši, Pákistánu nebo na Srí Lance. V souvislosti s hinduismem bývá zmiňován počet cca 900 miliónů věřících ⁶⁾, ovšem sčítání hinduistů je velmi problematickou záležitostí, protože nepanuje jasná shoda ohledně toho, zdali by se mezi hinduisty měli počítat i západní vyznavači tohoto náboženství (např. příslušníci hnutí Hare Kršna). Navíc člověk, který se hinduistou narodí, jím oficiálně nepřestane být ani po konverzi k jinému náboženství.

Hinduismus má své kořeny v tradicích a dějinách Indie a jeho původ lze vystopovat až do počátku druhého tisíciletí př. n. l.

•„ Nedělej druhým, co nechceš, aby dělali tobě; to je trest zákona – všechny ostatní zákony jsou proměnné“.Mahabhárata•

TEXTY:

Písemný základ hinduismu tvoří védy (v překladu znalost), které vznikaly v období asi 1500 – 400 př. n. l. Hlavním námětem těchto textů je obětní rituál a výklady jeho smyslu. Dále navazují bráhmany (asi 1000 – 800 př. n. l.), prozaické, často obšírné texty, které vysvětlují a rozvádějí podstatu a smysl obětního rituálu. Upanišady (asi 800 – 400 př. n. l.) hovoří o splynutí duše a Boha (Atmán a Brahma). Jedním z nejdůležitějších textů je epos Mahábhárata, jehož součástí je Bhagavadgíta (Zpěv vznešeného), filozofický rozhovor mezi Krišnou, vtělením boha Višnu, a pochybujícím bojovníkem Ardžunou.

SPOLEČNOST:

Obyvatelstvo se dělí na varny a kasty. Kasty (džáti, dosl. „zrození“) rozčleňují obyvatelstvo podle povolání - např. kasta hrnčířů, kasta hudebníků. Varny jsou čtyři + nedotýkatelní (dříve nedotknutelní), kteří se nacházejí mimo toto členění. Varna byla původně definována vlastnostmi a činnostmi, ale později začala být příslušnost ke kastě i varně definována pouhým narozením (děděna po rodičích) a do konce života se neměnila. Jednotlivé varny jsou: 1. bráhmani, kněží (jako jediní mohou provádět tradiční védské rituály) - „Zklidnění, sebevláda a pokání, čistota, snášenlivost a přímost, poznání, rozpoznávání a náboženské přesvědčení tvoří činy bráhmanů a rodí se z jejich podstaty“ 2. kšatrijové, válečníci, panovníci - „Chrabrost a životnost, vytrvalost a obratnost, neochvějnost v boji, štědrost a svrchovanost patří k činům kšatrijů zrozeným z jejich podstaty“ 3. vaišjové, obchodníci, zemědělci a řemeslníci - „Obdělávání polí, chov dobytka a obchod patří k činům vaišjů zrozeným z jejich podstaty“ 4. šúdrové, služebníci ostatních varen - „A činností šúdry, zrozenou z jeho podstaty, je služba.“ Každá varna má podrobně stanovené povinnosti, které rozebírá Manuův zákoník - tyto povinnosti se týkaly mužů, protože ženy se neúčastnily společenského života a jejich povinností byla oddanost manželovi a mateřství. Tzv. nedotýkatelní jsou zcela naspodu sociální hierarchie - mohou vykonávat jen rituálně nečisté práce a platí pro ně mnohá přísná omezení (např. člověk s varnou by se znečistil už tím, kdyby na něj padl stín nedotýkatelného). ⁷⁾

ČLOVĚK:

Poměrně starou a důležitou myšlenkou je nauka o reinkarnaci (v plné šíři se objevuje už v upanišadách). Lidská duše se podle ní po smrti znovu narodí do jiného těla - kde a v jakých podmínkách se narodí určuje tzv. karmanový zákon (od karman = čin). Tento zákon je zcela nezávislý na bozích, negativní karma není dána „neposlušností vůči Bohu“, ale porušením vesmírných zákonů dharmy (nevvyšší řád). Z tohoto koloběhu zrození (samsára), který je považován za velice strastný, je možno se dostat jedině vysvobozením (mókša). Zásadní předěl tedy pro hinduismus není smrt (jako ku příkladu v západních náboženstvích), ale dosažení mókši.

BOZI:

Toto náboženství zahrnuje velký počet bohů, ovšem nejdůležitějšími z nich jsou:

BRAHMA: Bůh, kterému v konceptu Trimúrti (ústřední božské trojice, kam patří též Šiva a Višnu) náleží úloha stvořitele vesmíru. Neměl by být pleten s nejvyšším duchovním principem, duší vesmíru a podstatou všeho je nedefinovatelné BRAHMA, které se v člověku projevuje jako ATMAN (já), které je nesmrtelné; jeho cílem je osvobodit se z tělesné existence a splynout s brahma - postupem času došlo ke konkretizaci tohoto zcela abstraktního principu a tak vznikl zcela konkrétní bůh Brahma. Brahma se rodí z květu lotosu vyrůstajícího z pupku spícího Višnua a bývá nejčastěji zobrazován se čtyřma hlavama, čtyřmi obličeji a čtyřma rukama, kdy každá z hlav recituje jednu z Véd. V první ruce drží žezlo, které tvarem připomíná lžíci, což poukazuje na to, že je bohem oběti a touto lžící lije obětované máslo do ohně; v další ruce drží nádobu na vodu, která odkazuje na prvotní živel; v třetí ruce drží růženec, kterým určuje čas vesmíru (někdy bývá růženec nahrazen lukem); v poslední ruce nejčastěji drží Védy a někdy také lotosový květ. Jindy je zobrazován jako červený vousatý muž se čtyřmi tvářemi a osma rukama. Je považován za neosobního a abstraktního. Brahmovou družkou je Sarasvati, bohyně vědy a učení a jeho nosičem je posvátná labuť Angsa.

VIŠNU: Višnu je považován za udržovatele. Je to bůh spravedlivý a je ochráncem všeho dobrého. Višnu se na Zemi inkarnoval devětkrát, mezi jinými jako Krišna, Gautama Buddha a Ráma, hrdina Rámajány. Višnovou družkou je bohyně lásky, bohatství a prosperity Lakšmí. Jeho nosič je poloviční člověk a poloviční orel Garda.

ŠIVA: Šiva je ničitel, vykonavatel ničení a posel smrti. V hinduismu má nezastupitelnou roli „odklízeče“ starého, aby se mohlo zrodit nové. Někdy je zobrazován s pěti tvářemi a čtyřma rukama. Jeho družkou je Párvati, nebo také Dévi, jejíž tělo představuje Indii. V Indii je velmi oblíbený jejich syn se sloní hlavou Ganéša, bůh prosperity a moudrosti. Šivův nositel je býk Nandi.

•„ Hinduismus je živý organismus podléhající růstu i úpadku a podrobený přírodním zákonům. Ve svých kořenech je jediný a nedělitelný, ale vyrostl v mohutný strom s nesčetnými větvemi“ Mahátma Gándhí (1869-1948)•

•„ V mládí mě učili opakovat to, co je v hinduistických písmech známo jako tisíc božích jmen. Ale těchto tisíc jmen není ani zdaleka dost. Věříme – a já si myslím, že je to pravda – že Bůh má tolik jmen, kolik je tvorů, a proto také říkáme, že Bůh je bezejmenný, a protože Bůh má mnoho forem, považujeme ho rovněž za beztvarého, a protože hovoří mnoha jazyky, za nehovořícího. Mahátma Gandhí (1869-1948)•

Hnutí Hare Kršna

Základní charakteristika:

Společenství zasvěcené šíření bhaktijógy (jóga lásky a oddanosti k Bohu). Hlavním rysem tohoto hnutí je hlásání všeobjímající lásky a požadavek mravní čistoty jedince i společnosti. Stoupenci hnutí jsou zásadními pacifisty, abstinenty a vegetariány, odmítající nemanželský sex a glorifikaci sexu jako takového, jenž by měl být omezen na plození dětí. Nosí safrónové róby, muži chodí ostříháni dohola.

Vznik

Hnutí Hare Kršna patří k novodobému indickému obrodnému směru gaudíja vaišnáva. Navazuje na vaišnávský směr, který se zformoval již ve středověkém Bengálsku. Jeho iniciátorem byl významný učenec šrí Čaitánja Mahaprabhu (1485 – 1533). Jde o bhaktické hnutí, tedy o duchovní cestu uctívání. Kázal o tom, že k božství je možné dojít pouze cestou oddanosti a že nejlepší metodou je zpěv mahámantry „Haré Kršna, haré Kršna, Kršna Kršna, haré haré, haré Ráma, haré Ráma, Ráma Ráma, haré haré.“ V této velké mantře je oslavován bůh Kršna a jeho druhá inkarnace – princ Ráma. Oslavováni jsou slovem Haré, jehož energie má být s Kršnou totožná.

Zakladatelem novodobé podoby hnutí v západním světě byl Abhaj Čaran Dé (1896 – 1977), nazývaný v hnutí samotném Jeho božská Milost A. Č. Bhaktivédanta Svámí Prabhupáda. Orientoval se na šíření gaudíjskému višnuismu do anglicky mluvících zemí. Rok po příjezdu do Spojených států založil r. 1966 Mezinárodní společnost pro vědomí Kršny známou též pod anglickou zkratkou ISKCON. Hnutí si získalo popularitu mezi tehdejšími hippies (děti květů). Intenzívně se o ně zajímali a sympatizovali s ním také Beatles.

Úryvek ze zakládající listiny Mezinárodní společnosti pro vědomi Kršny (ISKCON) ze dne 11.7.1966

1. Systematicky propagovat duchovní poznání v široké veřejnosti a vzdělávat všechny lidi v gechnikách duchovního života, aby tak byla napravena nervnováha životních hodnot, a aby bylo doasaženo skutečné jednoty a míru na světě.

2. Propagovat uvědomování si (vědomí) Kršny tak, jak je zjeveno v Bhagavadgítě a Šrímad Bhágavatamu.

3. Vést členy společnosti blíž k sobě navzájem a blíž ke Kršnovi, prvotní bytostri, a tak v členech a vůbec v široké veřejnosti rozvíjeti ideu, že každá duše je součástí a částečkou Božské (Kršnovy) povahy.

4. Učit se a povzbuzovat samkírtanové hnutí, sborové zpívání svatých Božích jmen tak, jak to bylo zjeveno v učení Šrí Čaitanji Maháprabhua

5. Budovat pro členy a širokou společnost svatá místa transcendentních uábav, zasvěcená Kršnově osobnosti

6. Přivádět členy blíže k sobě, aby se společně učili jednoduššímu a přirozenějšímu životnímu stylu.

7. S ohledem na dosažení výše uvedených záměrů publikovat a rozšiřovat periodika, časopisy, knihy a jiné písemnosti.

⁸⁾

Kršna

Kršna je v hnutí pokládán za Nejvyšší božskou osobu. Je vševědoucí, všudypřítomný, všemohoucí a věčný a je energií udržující všechno stvoření. Má osobní i neosobní aspekty. Pečuje o každou živou bytost. Člověk jakožto živá bytost se skládá z těla a ducha. Každý člověk je jedinečný. Lidský duch prochází mnoha vtěleními, ale uctíváním Nejvyšší božské osoby a přijímáním pokrmu obětovaného Kršnovi může brzy dospět k osvobození z koloběhu životů. S tím souvisí zásada neubližovat živým tvorům. Kršnovi ctitelé jsou proto vegetariáni. Kromě jakéhokoli masa, samozřejmě včetně ryb a dále vajec, se zdržují také čaje a kávy, alkoholu, tabáku a jiných drog. Ve vlastním systému stravování přístupném i veřejnosti se snaží o vyváženost. K jejich životním zásadám patří i to, že nesázejí, nesportují, vzdávají se také her a četby románů.

Oddaní

Jádro společenství tvoří Kršnovi oddaní. Mají obvykle vyholenou hlavu s malým copánkem na temeni a nosívají zvláštní oblečení –muži dótí a ženy sárí. Někdy mívají místo mezi očima a jiná místa na těle označena ve vodě rozpuštěnou hlínou z posvátného jezera v Indii. Vyholená hlava mužů a splývavá roucha žen mají oddané chránit před tělesnými vášněmi.

Kršnův oddaný je veden k jednoduchému až k asketickému životu. V chrámech a na farmách vstává již kolem čtvrté hodiny ranní, sprchuje se studenou vodou, vykonává pravidelné obřady buzení, mytí a krmení božstev, účastní se společného uctívání Kršny. Práce přes den je často velmi tvrdá, strava kromě svátků jednoduchá. Po večerních obřadech následuje spánek, který nebývá delší než šestihodinový.

Jsou vázáni přísnými zásadami. Na počátku své příslušnosti, obvykle v mladém věku, žijí jako brahmačárinové při chrámech. Věnují se studiu tzv. védské literatury, pod čím je ale třeba rozumět nejen čtyři védy, ale i upanišady, Bhagavadgítu, velmi rozsáhlou Bahagavatapuránu (zvanou též Šrímad Bhagavatam) a další texty. V té době žijí v celibátu, dodržují striktně tělesnou čistotu a vstávají velmi brzy ráno. Základem duchovní praxe je recitace nebo zpěv mahamantry: Hare Kršna Hare Kršna Kršna Kršna, Hare Hare Hare Ráma Hare Ráma Ráma Ráma Hare Hare. Tuto šestnáctislovnou formuli mají opakovat za den 1728 krát. Říká se tomu džapa a zabere to denně asi dvě hodiny. K tomu se připojují další mantry a zpěvy k poctě šrí Čaitánji, šrí Prabhupády apod., a dále uctívání božstev v chrámu. Interní obřad má podobu přinášení symbolických obětních darů božstvům uctívaným v dané oblasti a symbolické péče o ně. Obřad s účastí veřejnosti spočívá ve zpěvu manter a s doprovodem hudebních nástrojů (sankírtan), četbě z kanonických Písem, výkladu a přijímání obětovaného pokrmu (prasádam). Brahmačárinové také spolu s ostatními fyzicky pracují, např. na farmách při zemědělských pracích nebo při přípravě a distribuci literatury.

Někteří z oddaných se natrvalo zaváží k takovému plnému zapojení a stávají se sannjásiny, což je možné přirovnat k mnichům. Většina brahmačárinů se později stane grhasthy. Ti žijí manželským a rodinným životem a míra jejich pobytu v chrámech a účasti na činnosti hnutí je různá. Platí však pro ně různá omezení vyplývající z pozice Kršnových oddaných. Někteří ze sannjásinů se stávají guruy, tedy duchovními učiteli. Závisí to na jejich duchovním rozvoji. Vztah mezi guruem a žákem není dán organizačně. Je spíše individuální. Od této role je odlišný úkol představeného místního chrámu. Ten koordinuje společnou práci a společný život. Ještě jiným úkolem je role obětníka, který před oltářem božstev v rámci obřadu přináší obětní dary. Toto odlišení autorit v oblasti správy, duchovního vedení a rituálu je výsledkem zkušenosti po smrti zakladatele a osvědčuje se.

Prostředky pro svou činnost získává hnutí především z darů příznivců, dále z podomního či z pouličního prodeje Prabhupádových knih a z výnosů svých vegetariánských restaurací.

Širší okruh tvoří sympatizanti označovaní jako Kršnovi přátelé. Spolupracují s chrámem (centrem, farmou apod.), zúčastňují se obřadů, zpívají božská jména a podle svých možností přispívají fyzickou prací, šířením literatury apod. Míra jejich angažovanosti je různá podle jejich možností.

− Zde předkládáme rozhovor s oddaným, resumé plynoucí z rozhovoru je umístěné hned pod ním. Rozhovor ze dne 11.05.2008

Rozhovor se Sánkirtan Dásem, který nám poskytl odpovědi na téma naší výzkumné otázky

Proč jste se stal oddaným?

• Vždycky jsem se hodně zajímal o filosofii, hodně jsem četl. Chtěl jsem rozšířit své poznání. Začal jsem s jógou, meditací a postupně jsem vždy narazil na něco, co bylo ještě lepší a kde se dalo zajít ještě dál. Takhle jsem vyzkoušel spoustu věcí a vždycky si myslel, že už je to ono, ale šlo to pořád dál. A tak jsem objevil Hare Krišna a zatím pořád čekám jestli se objeví něco lepšího…

A jak dlouho už čekáte?

• Devět let - a pořád se nic lepšího neobjevilo.

Zajímá nás jak se liší výchova dětí ve vaší kultuře zde v Čechách a jak je tomu v zemích s védskou kulturou?

• Myslíte tradiční výchovu nebo tak, jak to funguje dnes? Ona totiž ta tradiční výchova už dnes ani v Indii nefunguje tak dobře jak by měla. Určitě je to tam blíže té tradici než tady v Čechách, ale už to taky není přesně podle tradičních pravidel.

Vy dodržuje určitá pravidla, mj. vstáváte ve čtyři ráno, studená koupel a další. Jak to je u dětí? Musejí také dodržovat přesná pravidla jako vy?

• Tak pravidla pro člověka to je vlastně až něco podružného. My máme čtyři hlavní pravidla a to je nejíst maso, nemít nedovolený sex, žádný alkohol a žádné dogy ani cigarety. Děti vychováváme prostě jako děti. Ale každý podle svého vlastního žebříčku hodnot. Záleží na každém jednotlivě. Lidé se ptají - proč nutíte odmalička děti nejíst maso? Ale podle našich hodnot je to tak správné. My se zase ptáme proč vy odmalička nutíte děti jíst maso? K těm pravidlům - také záleží kde ta rodina to dítě vychovává. Jestli je to na farmě, kde to děcko má k tomu všemu mnohem blíže nebo jestli je to rodina, která žije normálně ve městě a má svou domácnost. Nám třeba vadí dnešní školy. Nejsou podle nás dobré. Neučí tam takovým žebříčkům hodnot, které my uznáváme. A naše děti - tak samozřejmě jsou to pořád děti, a tak se k nim taky chováme a je to tomu přizpůsobeno. To, že musejí vstávat brzo ráno neznamená, že mají omezený spánek, jen se ten jejich spánek přesune na jinou dobu. Do určitého věku, což je tak 7-10 let je tomu dáván volnější průběh. V Indii je do 5 let dítěti dávána úplná volnost. Chlapec by měl dostávat určitou výchovu, disciplínu, my se zaměřujeme na výchovu charakteru, jak ve škole tak i v naší výchově. Na to je ve védské kultuře kladený největší důraz, aby dítě mělo dobrý charakter. Jestliže má dítě dobrý charakter, dává se mu pak více a více poznání a ono pak to poznání nezneužije. Kdyby nemělo dobrý charakter mohlo by to poznání zneužít. V Indii jsou tzv. Gurukuly. To jsou tradiční školy. Tam chlapci, kteří jsou ve věku 6-10 let odcházejí. Dostávají tam výcvik. Nebydlí se svou rodinou. Vstávají třeba ve 3 hodiny ráno každý den. Na to mají také vliv geografické podmínky, protože zde svítá pořád ve stejnou dobu. To vstávání je z toho důvodu, že tyhle ranní hodiny jsou nejpříznivější pro duchovní činnosti. Také si to dítě ráno mnohem víc a lépe zapamatuje.
Hare Krišna je velmi mladé hnutí. Proto je tady v Čechách výchova dětí teprve ve vývoji. Teprve se tahle otázka začíná řešit. Určitě je tady snaha vytvořit lepší podmínky než je tomu teď.

Mluvil jste o výchově chlapců v Indii. Je tady tedy rozdíl ve výchově chlapců a dívek?

• Tak určitě ano. Vždyť chlapci a dívky mají jinou psychiku i tělo. V Indii mají k ženám úctu i když si tu o tom někteří lidé myslí něco jiného. Tam berou ženu s úctou a respektem. Takže chlapci žijí v Gurukulách . Dívky ne. Ty jsou vychovávány doma. Je zde hodně individuální přístup. Když je chlapec, ale nemá psychiku na to aby zvládl žít mimo rodinu tak je taky vychováván doma. Každé dítě je jiné. V Čechách to takhle nejde. Takže je tady taková improvizace té tradice. Ale žádné dítě v Čechách nežije mimo svou rodinu jako je tomu v Indii. Jak říkám nejsou zde pro to podmínky. Všechno je ve vývoji.

Když se narodí dítě je automaticky členem Hare Krišna nebo provádíte nějaký obřad k přijímání?

• Tak během života dítěte je hned několik obřadů, ke vstupu se ale žádný obřad neprovádí. Obřady, které se mají provádět jsou doporučeny ve védských písmech. Tak například se provádí očistný obřad již před početím dítěte. To proto, aby se navodila příznivá atmosféra. Dále je to pak například první stříhání vlasů, dávání ohnivé oběti, při které dítě dostává jméno, výběr ze čtyř předmětů - to se položí kniha, obilí, kladivo a peníze a pak se čeká co si to dítě vybere a s čím si bude hrát. To má napovědět k čemu bude v budoucnu tíhnout.

A pokud se rozhodne z náboženství vystoupit? Také se koná nějaký obřad?

• Ne, k vystoupení žádný obřad neprovádíme.

Pokud někdo odejde z hinduistického hnutí je stejně až do své smrti považován za hinda. Vy vycházíte z hinduismu, takže je to u vás také tak?

• To si většina lidí myslí, že vycházíme z hinduismu, ale hinduismus je mladší než Hare Krišna. V hinduismu je představa o existenci mnoha bohů. Je to vlastně směs duchovních škol. Oni sice říkají, že vycházejí z véd, ale oni je neplní tak jak jsou védy psány. Hare Krišna se nepovažují za hinduisty, ale následovníky bráhmanské védské kultury. Dodržujeme původní učení véd a to je, že existuje jeden Bůh a pak jednotliví ostatní malí bozi. Neztotožňujeme se s hinduisty.

Říkal jste, že děti dostávají jména. Podle čeho se vybírají?

• Výběr jména je na duchovním učiteli. Dítě dostává jméno po narození, které se dává například podle astrologických aspektů. Pak v určitém věku (asi tak okolo 15 let) z jeho vlastního rozhodnutí dostane duchovní jméno. To jsou vždy dvě slova. První je něco, co se vztahuje ke Kršnovi. Druhé je vždy Dás nebo Dásí, což je služebník nebo služebnice. V občance samozřejmě máme normální jméno. Ale já osobně, kde to jde, používám své jméno duchovní.

A vaše jméno Sankírtan Dás znamená co?

• Tak Kírtán je proces mantra meditace. A Sankírtán je, že je kírtán prováděn s extra silou nebo ve více lidech.

V roce 1996 jste podali žádost o vytvoření speciální školy, která byla ale zamítnuta…

• Tak v roce 1996 byla farma na takovém přelomu. Byli tam lidé, kteří nedělali to co měli a proto nám to také nepovolili. Takže teď je situace úplně jiná. Takže teď je třeba na farmě jedna oddaná vystudovaná učitelka. Učí tam jednoho chlapce doma. Jen si jezdí do školy pro osnovy a na přezkoušení.

Takže jaké jsou vaše požadavky, co by pro vaše děti mělo být ve škole jinak?

• Tak pro nás lepším řešením něž normální školy jsou Waldorfské školy. Tam se neznámkuje, je tam větší důraz na esoteriku, psychiku a jsou takové různorodější. V těch normálních školách je asi takovým jediným požadavkem aby nejedly maso.

Vnímáte nějak, že by vaše děti tím, že jsou jiné než ostatní měly ve škole mezi spolužáky nějaké větší problémy?

• Tak určitě. Obzvlášť tady v Čechách platí, že co je jiné to je špatné. Proto je taky nechceme dávat do normálních škol. Ale není to zase nějakým pravidlem. Většinou si to na to ostatní děti zvyknou.

A jak nahlížejí lidé na vás dospělé? Máte také negativní zkušenosti?

• Tak to je různé. Jsou různé skupiny lidí. Jedni nás mají rádi, jedni si myslí, že jsme blázni, jedněm jsme ukradení, někdo nás vyloženě nesnáší. Ale jak říkám je to různé. Ale jak říkám převládá pravidlo, co je jiný to je divný. V Indii je to přesně naopak. Mají tam k oddaným velkou úctu. A ještě když vidí bílého člověka v šafránovém oblečení… To, že je někdo v šafránu znamená, že je mnich a žije v celibátu a skromným životem. Pro ně je nepochopitelné, že někdo ze západu se dokáže vzdát všech těch radostí a požitků. Takže jdete tam po ulici a každý vás zdraví a baví se s vámi, klaní se. Je tam vážně velká úcta. Mnohem víc Indů jsou přízniví oddaným než tady v Čechách. Tady je to takové všelijaké. Ale zdá se mi, že se to mění k lepšímu. Nejvíce jsou proti nám buď zapřísáhlí ateisté nebo třeba silně věřící křesťané. V Polsku jsou někteří křesťané až fyzicky agresivní.

Jste nějak v kontaktu s ostatními zeměmi, kde je rozšířené vaše hnutí? Pořádáte například pro děti nějaké “výměnné pobyty“?

• Ano máme kontakty, ale ne nějak intenzivní. Je tady problém a tím je jazyková bariéra. Pak taky trochu bariéra kulturní. Komunikujeme spolu, radíme si, například farmáři jezdí na farmy do zahraničí a mají farmářské meetingy. Ale pro děti ne. Není to teď ještě tak rozvinuté. Něco málo se možná uskutečnilo, ale jak říkám těch dětí v této době není zase tolik. Učitelé se pohybují po světě, ale není to rozšířené. Hlavně to funguje tak, že dostáváme rady od těch států, kde Hare Krišna funguje už déle něž tady. Takže my teď třeba řešíme otázku, kterou oni řešili před pár lety a teď nám s tím mohou poradit a říct nám své zkušenosti.

Vadí vám například, když se vaše děti kamarádí s dětmi, které nejsou v hnutí?

• Tak určitě preferujeme, když se naše děti kamarádí mezi sebou. Ale nejsme proti tomu, když mají i jiné kamarády. Tady jde o to, že dítě se pak dostává do té zkažené společnosti prostřednictvím těch kamarádů. Takže se ho snažíme zabavit dětmi z Hare Krišna. Na farmě je to samozřejmě jednodušší. Tam jsou děti mezi sebou.

Takže máte strach, že třeba poruší vaše zákazy?

• To ani není tak strach. Je to spíš opatrnost. Ale tohle nechtějí ani sami ty děti. Proto je důležité aby mělo dítě dobrou společnost.

A jak je to s pubertou, která u mnoha dětí bývá bouřlivá?

• Tak puberta probíhá u každého dítěte. To je prostě psychický proces. Naše děti jsou určitě jiné, ale také mají pubertu. Do určitého věku je výchova striktní. Pak už záleží na něm. Po 15 roce dítěte je jim dávána větší volnost. Samy si můžou vybrat jak to chtějí dál. Samozřejmě můžou odejít. To se stává. Ale hodně často se stává, že dítě odejde, protože chce zkusit to co nemohl, ale zase se po čase k Hare Krišna vrátí. Když se vrátí tak oddaní jsou k nim pořád nakloněni, pořád je mají rádi. Většina si to chce prostě jen zkusit.

A jak je to tedy se školstvím? Co vám nejvíc vadí?

• Tak nám vadí to, co je tam učí. To je vlastně pro nás ta nejhorší možnost dát dítě do normální školy. Nejlepší je domácí výchova. Nebo ty Waldorfské školy, jak už jsem o nich mluvil. Děti jsou schopné naučit se spoustu věcí. Já to vidím na těch našich dětech, jsou hodně vyzrálé. Nekoukají na televizi a mají čistou mysl.

Takže televize podle vás není dobrá? A co třeba mobilní telefony a internet?

• Tak mobilní telefony jsou v dnešní době bohužel nutností. Používáme je k šíření náboženství. V dnešní době to ani jinak nejde. Stejně tak internet. Používáme věci moderní doby ke kázání. Nebo třeba jestli jste slyšely o Ganga movie. To jsme natočili a běželo to už v několika státech. Ale to je taky proto abychom šířili náboženství.

Ještě poslední otázka. Je možné, aby si vzal muž z Hare Krišna třeba ženu, která toto nevyznává?

• Tak možné to určitě je. Ale proč by to dělal. Nám nejde o fyzickou krásu, ale o tu duchovní…

Shrnutí rozhovoru:

Díky tomuto rozhovoru se nám podařilo zjistit hlavní rozdíly mezi výchovou dětí, které vyrůstají v hnutí Hare Krišna zde v Čechách a těch dětí, které takto vyrůstají v Indii. Asi tím největším rozdílem, který by si ale oddaní žijící zde přáli změnit je, že zde neexistují tzv. Gurukuly. Což jsou speciální školy, kde chlapci dostávají duchovní výchovu a kam odcházejí v 5 letech. Dívky jsou vychovávány doma. V české republice pro něco podobného nejsou podmínky. Proto se pro zdejší oddané jeví jako nejlepší řešení výchova doma. Ta ale také není vždy možná a tak druhým nejlepším řešením jsou školy Waldorfské. Jako nejhorší varianta se jeví dát děti do normální školy. Je to i z toho důvodu, že členové Hare Krišna dávají při výchově svých dětí největší důraz na charakter. Dalším důvodem, proč příliš nevěří normálním školám jsou obavy, aby jejich děti nepřišly do špatné společnosti a nezískaly špatné návyky. Jak sami členové říkají - hnutí Hare Krišna je v ČR mladým náboženstvím, proto tady dětí není ještě tolik. Nastává tedy doba, kdy se tímto problémem začínají zabývat a začínají ho více řešit. Sami mají určitě mnoho představ, jak by to zde mělo fungovat, ale jak říkají, nejsou zde pro to podmínky. I proto je v Indii školství a výchova dětí Hare Krišna lépe propracována.

Hnutí Hare Krišna vychází z védské kultury, která je ve výchově dětí zaměřena hlavně na charakter člověka. Ten se musí formovat již od dětství. Každý člověk je jiný, proto je nutný individuální přístup ke každému dítěti. V Indii existují tradiční školy, tzv. Gurukuly, kam chodí pouze chlapci a kde se klade velký důraz na utváření charakteru jedince. Tyto školy navštěvují chlapci přibližně od svých 10 let. Záleží ovšem na každém jedinci. V těchto školách je jasně a pevně daný řád, který musí striktně dodržovat. K učitelům mají velkou důvěru a veliký respekt. Vzhledem k tomu, že vyrůstají mimo domov, jsou pro ně učitelé velkou autoritou a velmi si jich proto váží. Rodinu navštěvují velmi zřídka. Dívky tyto školy nenavštěvují, protože se psychicky a fyzicky vyvíjí jinak než chlapci a jsou tak vychovávány doma. Není to ale tím, že by ženy nebyly v Indii uctívány. Ba naopak, žena je velmi ceněna - žena je rovna krávě. Ovšem nejedná se v žádném případě o rovnítko výsměchu, naopak, kráva je posvátným a nedotknutelným zvířetem, tudíž tak se pohlíží i na ženu.

U nás tyto školy nemáme. Hnutí u nás nemá v současné době tolik dětí školního věku, které by tyto školy navštěvovaly. Rodiče tu mají tři možnosti pro vzdělání svých dětí. První možností je, a ta jim vyhovuje nejvíce, že svoje děti učí doma a děti dochází do školy jen na přezkoušení. Druhou možností je studium na Waldorfských školách, kde se neznámkuje, ale hodnotí se slovně, a vyučuje se tam i např. meditace. Třetí a zároveň nejhorší možností je posílat děti do normálních škol. Oddaným zde nevyhovuje ani obsah ani způsob výuky. Zásadní věc, kterou požadují, když přeci jen musí jejich děti navštěvovat normální školu, je, aby jim nebylo podáváno maso ve školní jídelně. Problémem tu je i nepřátelství ostatních dětí, které něco jiného vnímají jako něco špatného.

Na výchovu dítěte působí kultura a struktura společnosti. V Indii je Hnutí Hare Krišna více populární než v ČR. Postupně ale u nás dochází ke změně vnímání tohoto hnutí. Jestli se toto vnímání dostane v budoucnu na stejnou úroveň jako v Indii – těžko říct. Pro členy je ovšem i malé zlepšení úspěchem. V roce 1996 chtěli na Farmě založit vlastní školu, ale Ministerstvo školství jim tuto žádost zamítlo. Dnešní situace je jiná – lepší, proto oddaní věří, že další žádost o založení školy na Farmě bude schválena. Tím by se přiblížili způsobu výuky, který by vyhovoval jejich představám o vzdělání.

Barret, David Sekty, kulty a alternativní náboženství. Praha: IŽ s. r. o., 1998

Bellinger, Gerhard Sexualita v náboženstvích světa. Praha: Academia, 1998

Disman, Miroslav Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Karolinum, 2007

Enroth, Ronald Za novými světy. 1. vyd. Praha: Návrat domů, 1994

Fárek, Martin Haré Kršna v západním světě. Fakulta humanitních studií Univerzity Pardubice: Pardubice, 2004

Giddens, Anthony Sociologie. Praha: Argo, 1999

Hare Krišna hnutí u nás

Keene, Michael Světová náboženství. Praha: Euromedia group, k.s. - Knižní klub, 2003

Lužný, Dušan Hledání ztracené jednoty. Brno: Masarykova Univerzita, 2004

Mrázek, Miloš Děti modrého boha: Tradice a současnost hnutí Hare Kršna. Praha: Dingir s.r.o, 2000

Prabhupáda, Abhaj Čaranáravinda Kršna : Nejvyšší Osobnost Božství. 1st edition. [s.l.]: The Bhaktivedanta Book Trust, 1992

Svámí, Bhakti Vikáša Střípky tradičního indického života. RadhaRaman: Praha, 2007

Vojtíšek, Zdeněk Netradiční náboženství u nás. České Budějovice: Dignir s. r. o., 1998

Kršnův dvůr [online]. 2001 [cit. 2008-02-27]. Dostupný z WWW: <http://www.krisnuvdvur.cz>.

Vegetariásnká restaurace on-line [online]. 2001 [cit. 2008-03-18]. Dostupný z WWW: <http://www.vegetarian-restaurants.net/OtherInfo/HareKrishna.htm>.

Občasník pro vědomí a vědomé Krišny [online]. 2005-2008 [cit. 2008-02-27]. Dostupný z WWW: <http://www.krisnuvsvet.cz>.

Padayátra [online]. 2008 [cit. 2008-03-18]. Dostupný z WWW: <http://www.padayatra.cz/vegetarianstvi-a-nenasili/>.

Bhaktivedanta College [online]. 2008 [cit. 2008-04-06]. Dostupný z WWW: <http://www.bhaktivedantacollege.com/>.

Vrindavan Institute for Higher Education [online]. 2008 [cit. 2008-04-19]. Dostupný z WWW: <http://vihe.org/>.

Mayapur Institute [online]. 2008 [cit. 2008-04-19]. Dostupný z WWW: <http://mihet.org/>.

Krishna [online]. 2002-2007 [cit. 2008-04-04]. Dostupný z WWW: <http://www.krishna.com/en/taxonomy/term/73>.

ISKCON [online]. 2002-2004 [cit. 2008-03-09]. Dostupný z WWW: <http://www.iskcon.com/education/index.htm>.

ISKCON Radhadesh [online]. 2001 [cit. 2008-04-29]. Dostupný z WWW: <http://www.radhadesh.com/index.php?id=29>.

YouTube [online]. 2008 [cit. 2008-05-15]. Dostupný z WWW: <http://www.youtube.com/watch?v=UuYrSBJRC10>.

Otevřená encyklopedie [online]. 2002 [cit. 2008-03-03]. Dostupný z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Hare_Kri%C5%A1na>.

LEON, Hinduismus. Poltergeist [online]. 2007 [cit. 2008-03-03], s. 1. Dostupný z WWW: <http://okultismus.zjihlavy.cz/view.php?cisloclanku=2007030126>.

Návštěva oddaných na jejich farmě v Městěčku u Benešova - 16.3.2008

seznamovací akt, kdy jsme se nezaobíraly přímo naším výzkumným tématem

Oddaní pořádají každou neděli od dvou hodin odpoledne veřejný program, na který má přístup kdokoliv a kde se přívrženci hnutí Haré Kršna snaží přiblížit svůj život široké veřejnosti a snaží se tak setřít spekulace a třeba i obavy z toho, kdo to ti lidé, co chodí divně oblečení vlastně jsou a co dělají. Snaží se tak otevřít většinové společnosti a dát jim možnost nahlédnout do svého života a ukázat, že se nejedná o uzavřenou společnost a sektu s šílenými rituály, tradicemi, obřady atd.

Program začíná přesně ve dvě hodiny. (Pro Oddané je čas velmi důležitý).

- první část programu bylo uctívání božstev…zpívání mantry hare kršna , kdy se oddaní sami doprovázeli na hudební nástroje… (vždy, když někdo přišel do místnosti, poklonil se, políbil zem a řekl krátkou modlitbu, potom se mohl přidat k ostatním). – zpěv trval půl hodiny - jeden z oddaných zapálil kádinku s ohněm a všehny oddané nechal, aby do něj sáhli a poté si sáhli na čelo, stejně tak i ostatní (návštěvníci) → symbolika? očištění, pomázání, potom nás jeden z oddaných také „potřísnil“ vodou… - poté, co skončil program uctívání božstev, ujal se slova jejich hlavní představitel- mluvčí (který je zároveň také odpovědný za styk s veřejností), jenž usedl do čela místnosti-ještě zahrál na hudební nástroj, který připomínal harmoniku a klavír v jednom, mantru hare kršna. - poté jsme dostali prostor k případným otázkám (měly jsme 4):

1. nijak originální nicméně padla, jelikož to napadne asi každého člověka…

Co Vás podnítilo ke vstupu do hnutí ? …

(při diskusi měl slovo pouze onen nejvyšší, tudíž jsme se doslechly pouze jeho příběh a až při pozdějším kontaktu s dalšími oddanými jsme se dozvěděly další dva krátké příběhy o cestě ke hnutí a na farmu) - příbeh mluvčího – celý život se zajímal o knížky a příběhy lidí, kteří prošli klinickou smrtí a chtěl vědět, jak je možné, že lidé, kteří umírají na sebe koukají a něco prožívají, když tělo, to fyzikální, nefunguje, je mrtvé, nepracuje…. Domyslel si tak, že smrtí život jedince nekončí, že tím končí pouze tělo, ovšem v žádném případě duše… Chtěl se dovědět více o inkarnaci a dostal se ke knize Vědecké poznání duše - což je i dá se říci podle slov Kršnových oddaných jedna ze základních knih a základní literatury, která má napomoci správně pochopit jejich filozofii ( ovšem bohužel při našem zájmu o literaturu, respektive tuto knihu, nám bylo řečeno, že tato kniha už pár let není vydávána, což ani netušil ten, kdo nám ji prvně doporučoval). Spojil se s prvními oddanými, kteří se v té době nacházeli v Krnově, stal se jedním z nich a postupem času se dostal na farmu, kde také dodnes žije. - druhý: tatínek od dítěte – při studiu na VŠ se dostal ke knihám hnutí Haré Kršna a ona filozofie se mu zalíbila natolik, že do hnutí vstoupil, vstoupil v době po studiích kvůli apelu rodičů – nebyl spokojen se světem okolo – zbytečný a neustály spěch, honba za penězi, zdánlivým štěstím, rychlé tempo, bezohlednost, anonymita, ignorace ostatních – přepadla ho úzkostná nálada, chtěl pryč ze světa, kde se každý stará jen o sebe a hnutí, respektive filozofie, kterou uctívají oddaní mu učarovala. Našel v ní odpovědi na všechny své otázky a únik před světem, ve kterém do té doby žil.. - třetí: pravděpodobně nejmladší člen hnutí ( nejmladší v tom smyslu, že se sám svobodně rozhodl o vstupu do hnutí) … se do hnutí dostal tak, že se celé mládí různě s partou „poflakoval po parcích“, dělal hlouposti — chvíli ho to uspokojovalo potom už ne, seznámil se s oddanými a nedlouho poté se k nim přidal. Dnes žije už pár let na farmě.

U tohoto mladíka mi trochu vadilo, že s velkým opovržením mluvil o společnosti, ve které žijeme my všichni ostatní – mluvil o ní dost nepřívětivě, i o lidech v ní dost opovržlivě, což mi nebylo sympatické z toho titulu, že nedlouho předtím v té „naší, prohnilé“ společnosti také žil a poflakování s přáteli mu nevadilo. Vadilo mi, že velice rychle zapomněl, že on sám z té konzumní, materialistické, špatné, sobecké společnosti pochází také.

2. otázka zněla, zdali oddaní uzavírají sňatky pouze před božstvy a nebo jestli chodí i na úřad, aby manželství nabylo legality ve smyslu právního řádu ČR …

- odpověd zněla, že ano, že mají jednak svůj obřad, který býva vždy pojímán velmi velkolepě, spíše jako slavnost, která je také přístupná široké veřejnosti, dá se říci, že se jedná o malý festival, slaví se, jí se, zpívají se písně, jde o velkou slávu. Potom chodí ale i na úřad, oficiálně zpečetit svůj sňatek – důvodem je prý respekt k českým zákonům…

3. Mají děti po utvoření vlastního názoru na hnutí a život v něm svobodně z hnutí odejít ?

- zde byla odpověď hodně vyhýbavá a pro mě tedy neuspokojující …. O všem, o čem oddaní mluví je velmi spjato s duchovnem, filosofií a všechno je spojené s Kršnou. Nicméně mluvčí odpověděl, že samozřejmě, že každý se kdykoliv může sebrat a z hnutí odejít, protože hnutí haré kršna je založeno na absolutní dobrovolnosti, nikdo není k ničemu nucen!!!! Takže to znamená i potomci. Samozřejmě se je rodiče od mládí snaží vzdělávat a snaží se, aby se jim život a tempo, ve kterém jsou vychováváni líbil a aby neměli pocit, že o něco přichází tak, aby to museli získávat někde jinde… Snaží se s nimi hodně komunikovat, dávat jim dobrý příklad, obracet je ke Kršnovy, snaží se jim být dobrými rádci, přáteli atp. Nicméně pokud potom zjistí, že jim to nic neříká, mohou bez problému odejít, pro rodiče je to tedy samozřejmě velká bolest, ale tím, že je všechno dobrovolné, nikoho nemohou držet násílím.

4. Jak řešíte problémy tady na farmě ?? Jsou-li vůbec nějaké ?

- Problémy samozřejmě existují, protože každý oddaný pochází z jiného světa, z jiného pozadí, různých věkových skupin, nicméně pokud vyvstanou problémy snaží se je řešit skrze pohledu Kršny, to znamená, že každý oddaný se snaží získat višnuovské vlastnosti, které se musí neustále trénovat – jednou z těchto vlastností je tolerance, kterou je nutné neustále trénovat, k tomu je důležité se neustále vzdělávat a opakovat haré kršna mantru – dalším důležitým aspektem je umění komunikace a k řešení problémů napomáhá také společný cíl všech oddaných, což je seberealizace, která pomáhá se přes problémy přehoupnout a tolerovat je.

Po tomto nenuceném a nepřipraveném rozhovoru zbylo ještě trochu času před hostinou, tudíž se ještě jednou zazpívala mantra Hare Kršna s pomocí tleskání, které oddaní vnímají jako pozitivní činnost ve tom smyslu, že tleskání napomáhá vypuzovat negativní vlivy pryč z těla a zároveň pohybem a třením dlaní jedna o druhou dochází k tomu, že si člověk mění svůj osud, protože mení tvar čar na rukou a změna vlastního osudu je samozřejmě k lepšímu.

Poté následovala hostina, která se skládala z mnoha chodů, základní rozdělení - slaná jídla a jídla sladká. Všechna jídla byla striktně vegetariánská - tudíž pouze zelenina, velké množství koření, rýže a jiné bezmasé přílohy, ovšem pokrmy se skládají hlavně ze zeleniny, která je doplněna velkým množstvím omáček a koření - vše dohromady vytváří rozmanité chuti, které jsou ovšem dost neznámé a nemusí všem býti zároveň i chutné.

Po hostině, kde jsme byly požádány o dobrovolný příspěvek, jsme vyplňovaly jistou krátkou anketku, která se netýkala ničeho osobního, otázek víry, pouze čistě informativně, jak jsme se dozvěděly o hnutí, zdali se nám líbíl program a abychom vyplnily emailovou adresu, pokud si přejeme dostávat informace o připravovaných akcí, které oddaní pořádají. Poté jsme dostaly pozvání na prohlídku farmy, kde jsme se dozvěděly, že v sezóně jsou oddaní velice soběstační a nepotřebují k obživě žádné další zdroje, že si sami vyrábějí mouku a jiné produkty a velikým pomocníkem jsou jim zvířata, kdy hlavní (největší) pozorornost mají krávy, které jsou nejen hinduisty samotnými, ale i oddanými vnímány jako posvátná zvířata a mají k nim zcela jiný, přátelský, ctihodný vztah. Každá kravička je pojmenována, dostává se jim zvláštní pozornosti, žijí v dobrý podmínkách, nepřichází do úvahy žádné trápení ani nic podobného. Ačkoliv jsou to vegani, tak ale mléko zcela běžně používají, pijí, vaří z něho atd.

Po „exkurzi“ po farmě jsme se kolem šesté hodiny večerní rozloučily a vydaly se plné rozporuplných pocitů směrem k domovu.

Druhá návštěva hnutí Hare Krišna v jejich centru na Zličíně

V neděli 11.5. 2008 jsme opět navštívily členy hnutí Hare Krišna. Tentokrát v jejich centru, které se nachází jednu zástavku autobusem od metra Zličín. Oproti první návštěvě, kdy jsme se předem ohlásily a představily náš úkol, jsme nyní jely bez ohlášení. Vyrazily jsme opět na nedělní program pro veřejnost, který se v centru koná od 17 hodin. Naším cílem nebyla ale tentokrát návštěva tohoto programu, nýbrž získání rozhovoru s jedním z jejich členů, který by byl ochoten nám odpovídat na naše připravené otázky, které souvisí s naší výzkumnou otázkou.

Už když jsme se blížily ulicí směrem k centru, byla slyšet nám již známá hudba. Nebylo tedz těžké najít jejich domek, ve kterém se centrum nachází. Při vstupu nás mile uvítala dívka, které jsme se představily a zeptaly se jí, zda je možné mluvit s někým, kdo by byl ochoten odpovídat na naše dotazy. Sdělila nám, že člověk, který se stará o rozhovory s veřejností je zrovna mimo centrum a dorazí až večer. Dala nám na něj telefonní spojení, abychom mu zavolaly a domluvily si s ním schůzku - říkala, že by to určitě neměl být žádný problém. Ještě jí ale napadlo, podívat se po centru, jestli tam není ještě někdo jiný, kdo by s námi mohl udělat rozhovor. Nakonec nám zajistila schůzku se Sánkirtan Dásem, který nám ochotně odpovídal na naše připravené i nepřipravené otázky. Rozhovor viz. výše. Jak jsme se mimo jiné dozvěděly Sánkirtán Dásovi je 26 let, u hnutí je 9 let, jeho rodiče jsou ateisté, ale mají spolu dobrý vztah. Hodně cestuje jak po ČR, tak po světě a komunikuje s lidmi v ulicích. Působí velmi příjemně a vzdělaně. Dal nám na sebe kontakt, kdybychom měly ještě nějaké otázky a přibližně po hodině a půl se s námi rozloučil, protože měl na programu neodkladnou záležitost. Zatímco jsme si s ním povídaly, ve vedlejší místnosti probíhal nám již známý program. Na cestu domů jsme od slečny, která nás předtím uvítala, dostaly pytlíček jejich vlastních sladkostí na cestu.

Z této návštěvy i rozhovoru jsme měly velmi dobrý pocit.

---

Počet shlédnutí: 113