INDOVÉ VE VELKÉ BRITÁNII

Evropa se pyšní bohatou etnickou různorodostí. Žije zde mnoho etnických menšin, které se zde ocitly na základě dobrovolné i nedobrovolné migrace. Tyto migrace s sebou často nesou odcizení se své zemi. V tomto výzkumu nás tedy bude zajímat, jak a jestli si tito lidé zachovávají svou identitu. Především se ale zaměříme na to, jak onu identitu vnímají sami přílsušníci daného etnika. Pro náš výzkum jsme zvolily Indy žijící ve Velké Británii především proto, že v Evropě nemá Velká Británie prakticky konkurenci co se etnické pestrosti týče. Dalším důvodem výběru tohoto etnika byly potřebné kontaky pro náš výzkum.

Pro náš výzkum jsme si stanovily hlavní otázku, která by měla přinést odpověď na to, jak charakterizovat „ideálního“ Inda. Tato otázka je doplněna dalšími podotázkami.

Výzkumná otázka: Jak vypadá „ideální“ představitel indického etnika očima britských Indů?

Podotázky:

1. Cítíte se být v některých společenských situacích ve Velké Británii diskriminován?
2. Používáte jiný jazyk ve veřejném životě a jiný v soukromém (v rodině, atd.)? Mluvíte jazykem typickým pro zemi, ze které pocházíte?
3. Slavíte indické svátky? Slavíte také britské svátky?
4. Vaříte indická jídla? Navštěvujete indické restaurace ve Velké Británii?
5. Jak by měl podle Vás vypadat „klasický“ nebo „ideální“ Ind?
6. Uvažoval jste někdy o návratu do Indie? Pokud ano, kam přesně byste šel?

V našem výzkumu jsme použily kvalitativní výzkumné metody. Ty hledají odpovědi na otázky tak, že zkoumají různá sociální prostředí a jedince, kteří toto prostředí obývají.

Pro teoretickou část naší práce jsme použily sekundární zdroje – internetové stránky, které se zabývají danou problematikou (Indy ve Velké Británii, Indií, indickou kulturou atd.), a odbornou literaturu; zvolily jsme tedy metodu studium dokumentů. Výhodou této metody je, že můžeme zjistit názory a myšlenky lidí, kteří pro nás z nějakého důvodu nejsou dosažitelní (například zemřeli nebo žijí daleko). Dalším přínosem je, že lidé, kteří tyto dokumenty vytvořili, se danou problematikou zabývali – jsou to tedy odborníci v dané tématice a tudíž by jimi vytvořené dokumenty měly být kvalitní a také by měly být zdrojem důvěryhodných informací.

Dále jsme použily dotazník, který vyplňuje přímo respondent a poté ho předá (v našem případě pošle) výzkumníkovi. Respondenty jsme získaly přes kamarádku žijící ve Velké Británii a nadále s nimi komunikovaly pomocí e-mailu v anglickém jazyce. Výhoda e-mailu je rychlost a také to, že nemusíme vynaložit žádné finanční náklady. Přesto jsme v komunikaci přes e-mail viděly mírnou nevýhodu - respondenti měli neomezený prostor pro zaslání odpovědí a proto jsme někdy čekaly velmi dlouho, než jsme dotazník dostaly zodpovězený zpět. Jelikož také s respondentem nemluvíme osobně, nelze sledovat jeho gesta a mimiku (sledování gest a mimiky by nám mohlo napovědět například to, jestli jsou dané otázky respondentovi nepříjemné, jestli mluví pravdu, atd.). Přestože dotazník je standardizovaný, následně jsme se ještě doptávaly na další informace a detaily, pokud nás něco zaujalo nebo nám odpověď na nějakou otázku nebyla zcela jasná.

Pro vypracování naší práce jsme si vybraly knihu od Gordona Johnsona - Svět Indie. V této publikaci jsme nalezly potřebné informace nejen o Indii obecně, její geografii, kultuře a zvycích či náboženství a památkách, ale především je zde zachycena část indické historie, která zahrnuje první indicko-britské setkání, které je pro náš výzkum podstatné. Právě díky tomuto dávnému spojení si totiž současní Indové často vybírají Velkou Británii jako cílovou destinaci své migrace.

Další publikací, kterou lze zmínit, je kniha od Sodhiho Rama - Indian immigrants in Great Britain. V této publikaci lze nalézt pokus o porozumění struktuře a dynamice indické komunity v Evropě. Kniha zkoumá proces přemístění a usazení se Indů v nové zemi, kterou přijali za svou. Dále se v knize zkoumá migrační historie imigrantů a jsou studovány jejich demografické, ubytovací a socio-ekonomické charakteristiky.

Posledním zdrojem, který má návaznost na naši výzkumnou otázku, pochází z internetové wikipedie, kde jsme v anglickém znění nalezly článek, který se zabývá přímo Indy ve Velké Británii.

K přiblížení se danému tématu jsme si vyhledaly informace, které se týkají Indie a Indů žijících ve Velké Británii. Tyto informace jsme rozdělily do následujících dvou oddílů - Indie a Indové ve Velké Británii.

Hlavní město: Nové Dillí

Rozloha: 3 287 590 km² (7. největší země na světě)

Počet obyvatel: 1 131 043 000 (2. nejlidnatější stát na světě)

Státní zřízení: republika

Poloha: indický subkontinent, jižní Asie

Hranice:

• na východě s Bangladéšem a Barmou
• na severu a severovýchodě s Čínou, Bhútánem a Nepálem
• na severozápadě s Pákistánem
• na jihovýchodě za průlivem Palk Strait leží Srí Lanka
• na jihozápadě, jihu a jihovýchodě Indický oceán - na západě Arabské moře, na východě Bengálské moře

Největší řeky: Indus, Ganga, Brahmaputra

Indie je velmi nábožensky různorodou zemí. Můžeme zde nalézt mnoho druhů náboženství, ale ani ty nejsou zcela jednotné. Ačkoli se Indie pyšní svou pestrostí, my, pro účely našeho výzkumu, uvedeme pouze ta náboženství, která se týkají oblastí, ze kterých naši respondenti nejčastěji pochází.

HINDUISMUS

Hinduismus je vázán především na indický subkontinent a na místa, kde žijí Indové. 800 mil. hinduistů žije v Indii, 30 mil. v dalších zemích. Hinduismus se začal formovat od konce 1. tis. př. n. l. jako součást indických náboženství a mytologií, především ale představuje společenský systém. Mluvit o jednoznačné podstatě hinduismu je velmi složité, neboť sám pojem Hinduismus i koncept jednotného nábožentví je vytvořen uměle. Hinduistické náboženství má i vlastní panteon, ale stále v některých indických vesnicích můžeme nalézt božstvo naprosto neznámé. Dva základní směry hinduismu jsou višnuismus a šivaismus. Mezi posvátné texty patří Šruti, Smrti, Védy (patří mezi nejstarší literární památky Indie, jsou to posvátné knihy védského náboženství) a Upanišady. Mezi základní články víry patří: bůh se projevuje mnoha způsoby a v mnoha bozích; řetězec znovuzrození, dokud nedojde k vysvobození; vše ovládá karma; k vysvobození vede mnoho cest

SIKHISMUS

Vychází z hinduismu a jedná se o monoteistické náboženství. Podstatou tohoto náboženství je idea jediného boha, který se projevuje ve všem jsoucím. Sikhismus nedává žádný důraz na vnějškové rituály nebo dogmata. Centrem sikhů je Paňdžáb.

ISLÁM

Nejmladší z monoteistických světových náboženství založil svým zjevením Muhammad (*asi 570 - +632). Islám pochází ze západního pobřeží arabského poloostrova z měst Mekky a Medíny. Islám je vyznáním víry v jednoho všemohoucího Boha a zároveň také zákonem, zjeveným od Boha skrze Muhammada. Základem islámu je Korán a sunna. Islám v sobě zahrnuje mnoho náboženských praktik. Obecně jsou muslimové povinni dodržovat pět pilířů islámu, tedy pět povinností, které muslimy spojují ve společenství. Islámské právo (šaría) dále vyvinulo tradici různorodých pravidel, která se dotýkají prakticky všech aspektů života muslima i celé společnosti. Zahrnuje například příkazy a pravidla ohledně modliteb, džihádu, ale i bankovnictví či konání potřeby. Téměř každý muslim je příslušník jedné ze dvou hlavních islámských větví, a to sunny (asi 85%) nebo šíi (asi 15%). Schisma, které vedlo k tomuto rozštěpení muslimské obce (umma), nastalo v 7. století a jeho příčinou byla otázka nástupnictví ve vedení muslimské obce.

Indie má ve svém kalendáři neuvěřitelné množství svátků, slavností a festivalů. Většina těchto svátků má náboženský základ a odtud plyne i jejich početnost. Mimo celostátních svátků je navíc mnoho místních a regionálních oslav. Většina z nich se slaví podle indického lunárního kalendáře, a tak se jejich termíny rok od roku mění.

DÍVÁLÍ - SVÁTEK SVĚTEL Hinduistický svátek, který se slaví patnáctý den měsíce Kartika. I když oficiálně je státní svátek Díválí pouze po dobu jednoho dne, oslava trvá pět dní. Díválí je typické rozsvěcováním tisíců olejových lampiček za bezměsíčné noci a také hodováním a ohňostrojem na počest bohyně Lakšmí a na oslavu Rámova návratu z vyhnanství.

HÓLÍ - SVÁTEK BAREV Jarní svátek Hólí znamená především sypání barevného prášku a polévání barevnou vodou. Alkohol a hašiš se konzumují po kvantech. Úctyhodní lidé jsou předmětem posměchu, ženy bijí muže a předvádějí se obscénní tance a pantomimy, neboť pro jeden den je všechno naruby.

NAVARÁTRÍ - SLAVNOST VOZOVÉHO PROCESÍ Navarátrí se oslavuje po celé Indii v září nebo říjnu na památku velkého vítězství bohyně Durgy nad buvolím démonem Mahišou. Svátek vrcholí 10. dne, který je současně dnem vítězství Rámy nad Rávanou. Oslavy obvykle končí spálením Rávanovy figuríny na obrovském koni.

Dhótí - díl bavlněné nebo hedvábné látky, kterou si muž omotá kolem těla, její konec protáhne mezi nohama a vsune za pás, takže visí dolů. Sárí - bezešvý pruh látky, který tvoří hlavní část ženského oděvu na většině území Indie. Omotá se kolem těla a pak se cíp přehodí přes hlavu. Pág - rádžpútský turban. Džámá - (v perštině oděv, roucho, plášť, přehoz) těsný plášť upevněný po straně s vysokým pasem a vlající sukní po kolena nebo ještě níž, k němuž se nosily čúrídár pádžámá upevněné ke kotníkům. Angarkha - mužský šat, kabát s rukávy.

Indické pokrmy jsou prosté, téměř jednotvárné, den co den totéž jen s malými obměnami. Indové rozlišují šest základních chutí: sladkou, slanou, kyselou, hořkou, trpkou a palčivou. V západní Indii (Gudžarát, Maráthsko) se jí maso velmi málo, spíše jen sem tam nějaká ryba. Běžná jsou zeleninová a luštěninová rizota. V pouštní oblasti (Radžastán), kde je obilí, rýže, ovoce a zelenina jen málo dostupnou pochoutkou, se jí více masa, hlavně skopového, drůbeže, ale dokonce i vepřové, které je jinde považované za nečisté. Všude jsou zase běžné a časté placky, luštěniny, mléko, jogurt, brambory a kaše. Indie je také známá spoustou druhů koření. Mezi nápoji se velké popularitě těší čaj, káva, Nimbu pani (limonáda), kokosové mléko. Indie má také mnoho alkoholických domorodých nápojů (např. Fenny nebo indické pivo).

Klasická indická hudba Z hlediska hudebního stylu se rozeznávají rovněž dva základní žánry - rágy a bhadžany. Rágy jsou rozsáhlejší instrumentální či vokálně-instrumentální skladby meditačního charakteru s duchovním zaměřením. Každá rága má sice svá pravidla, avšak interpret má určité možnosti improvizace - rozvíjí základní melodii podle své duchovní zkušenosti a rozpoložení nitra. Bhadžany jsou indické duchovní písně o různých božstvech hinduistického panteonu (jako je Višnu či Šiva), o duchovní moudrosti jógy, o guruech, o cestě k osvícení. Indické hudební nástroje – strunné nástroje (Sitár, Sarod, Tanpura, Sarangi, Vina), flétny (Šanaj, flétna Bansuri), bicí nástroje (Tabla, Mridangam, Pakhawadž), harmonium.

Indický tanec Tanec je v Indii starobylou uměleckou formou a je nerozlučně spjat s mytologií a klasickou literaturou. Lze ho rozdělit na dva druhy: klasický a lidový. Klasický tanec je založen na přesně definovaných tradičních disciplínách. Patří k nim bharata natjam, kathakali, kathak, manipuri, kučipudi a odissi. Druhá indická taneční forma, folk, je velice rozšířená a velice proměnlivá. Může to být dovádivý pandžábský tanec Bhangra, teatrální tanec s figurínou koně z Karnátaky a Tamilnádu i graciézní rybářský tanec z Urísy.

Bollywoodský tanec není žádný tradiční styl, ale jde o způsob tance předváděný v indických filmech, tzv. v Bollywoodu (filmový průmysl z Bombaje). V Bollywoodu se vyrobí více filmů než v samotném americkém Hollywoodu. Tanec slouží v Indii k vyprávění příběhů již odnepaměti, proto by indický film bez tance a písní na místním trhu propadl.

Termín indičtí Britové se vztahuje na občany Spojeného království, jejichž rodové kořeny sahají do Indie. Patří sem lidé narození ve Velké Británii, kteří jsou indického původu, nebo rození Indové, kteří se do Velké Británie přistěhovali. Indové existují ve Velké Británii již po celé generace a jejich počet neustále narůstá. Zatímco v roce 2006 jich bylo kolem 1,3 milionu, odhad pro rok 2008 mluví o 1,6 milionu britských Indů, které lze nalézt ve všech koutech království. Většina Indů, kteří žijí ve Velké Británii, pochází ze dvou oblastí Indie - ze států Gudžarát a Paňdžáb.

Gudžarát

Gudžarát, který je jeden ze států nejčastějšího původu indických Britů, je nejzápadnější stát Indie. Jeho hlavní město je Gandhinagar a největším městem je Ahmedabad. Rozloha Gudžarátu je 196 024 kilometrů čtverečních a počet obyvatel tohoto státu Indie přesahuje 50 000 000. Většina obyvatel hovoří gudžarátštinou, což je indoárijský jazyk indoevropské jazykové rodiny a je příbuzný hindštině.

Gudžarát hraničí na severozápadě s Pákistánem (konkrétně s jeho provincií Sindh), na jihozápadě má Arabské moře, dále na jih Indický oceán a na ostatních stranách hraničí s dalšími státy Indie (na severu s Rádžasthánem, na východě s Madhjapradéšem a na jihu s Maháráštrou, dále sousedí s drobnými federálně spravovanými územími Dadra a Nagar Haveli a Daman a Diu).

Gudžarát vznikl v roce 1960 rozdělením státu Bombaj podle jazykových hledisek na Gudžarát a Maháráštru (v tomto státě se mluví jazykem maráthština). Zhruba 89 % obyvatel Gudžarátu jsou hinduisté, dále se zde vyskytuje islám a sikhismus. Z Gudžarátu pocházel například i Mahatma Gandhi.

Hlavní zemědělské produkty Gudžarátu jsou tabák, bavlna, podzemnice olejná, datle, cukrová třtina, rýže, mléko a mléčné produkty. Obdělaná půda zabírá více než polovinu území Gudžarátu. Dále tento stát produkuje například ropu nebo cement. Gudžarát má několik univerzit a čtyři zemědělské univerzity. Také se v tomto státě nachází například čtyři národní parky a je to jediná přirozená lokalita, kromě Afriky, kde se vyskytují asijští lvi.

Paňdžáb

Paňdžáb, další stát Indie, ze kterého pochází hodně Indů žijících ve Velké Británii, se nachází v severozápadní Indii. Hlavním městem je Čándígarh. Toto město je hlavní město nejen Paňdžábu, ale také sousedního státu Haríjána. Území tohoto města se skládá z Čándígarhu samotného a pak ze čtyř dalších měst a několika vesnic. Historickou metropolí je však město Láhaur, to ale dnes patří Pákistánu, a to od roku 1947, kdy Indie a Pákistán získaly nezávislost a území s tímto městem získal Pákistán. Pro Paňdžáb se tak muselo najít nové hlavní město a tím se stal právě Čándígarh. V roce 1966 byl pak odtržen nový stát Haríjana a Čandígarh, který leží na území obou států, se stal hlavním městem i tohoto nového státu - Haríjany. Toto město se stalo zárověň svazovým územím, nepatří tak ani k jednomu státu.

Rozloha státu Paňdžáb je 50 362 kilometrů čtverečních a počet obyvatel je přes 24 000 000.

Na západě sousedí Paňdžáb s pákistánskou provincií Paňdžáb, z ostatních stran sousedí s dalšími indickými státy (na severu s indickým státem Džamnú a Kašmír, na východě s Himáčalpradéšem, na jihu s Harijánou, na jihovýchodě se státem Čandígarh a s Radžasthánem sousedí na jihozápadě).

Paňdžáb je státem pěti řek. Tyto řeky, které daly státu jméno, jsou Džihlam, Čanáb, Ráví, Satladž a Bjás; všechny jsou přítoky Indu.

Nejrozšířenějším náboženstvím je zde sikhismus, vyznává ho asi 65% obyvatel Paňdžábu. Jazyk, používaný v tomto státě, je paňdžábština – ta se používá i na pákistánské části Paňdžábu. Paňdžábština je stejně jako gudžarátština indoárijský jazyk z indoevropské jazykové skupiny.

V této oblasti se pěstuje obilí, rýže, ovoce a také zelenina.

ANGLICKO-INDICKÁ SETKÁNÍ

Angličtí kupci odjíždějící do Indie očekávali, že pokud přežijí riskantní výpravu, vrátí se domů obtíženi bohatstvím. Když se však v Bengálsku vládnoucí silou stala Východoindická společnost (byla jedna z prvních akciových společností na světě; fungovala od roku 1600 do roku 1858 a své sídlo měla v Londýně; společnost se zabývala hlavně obchodem bavlnou, hedvábím, barviva indiga, ledkem, čajem a také opiem), naskytla se státním zaměstnancům, vojákům a diplomatům příležitost usadit se v zemi a zkoumat její zvyky. Warren Hastings využíval jako guvernér své patronace k tomu, aby o Indii a jejím lidu zjistil co nejvíc. K metodám zkoumání patřilo podporování studia indických jazyků a požadavek na učené Indy, aby vysvětlovali své zákony, náboženství a sociální zvyklosti. V důsledku toho dospěli Britové k pochopení Indie, jež mělo své kořeny v indických textech s bráhmanskou perspektivou.

VYTVÁŘENÍ BRITSKÉHO RÁDŽE

Územní expanze britské moci na sklonku 18. století byla především dílem tří mužů: Warrena Hastingse, prvního, Charlese, markýze z Cornwallisu, a Richarda, markýze Wellesleye. Všichni tři rozšířili britskou moc uzavíráním dohod s předními rádži, v případě nutnosti i za pomoci hrozeb nebo skutečných válek. Nejdůležitějším rysem těchto dohod bylo, že vladař odměnou za ochranu, kterou mu Společnost poskytovala, financoval a někdy i na svém vlastním území ubytovával vojenské oddíly Společnosti. Společnost si těmito prostředky zajistila politickou nadvládu nad Indoganžskou nížinou i kontrolu nad indickým pobřežím. Současně postupně odzbrojila všechny větší indické státy (protože převzala do svých služeb jejich vojáky a poskytla těmto státům vojenskou ochranu). Avadhsko, Haidarábád, Maisúr i Maráthové se tak jeden po druhém vzdávali samostatného vojenského postavení a stávali se součástmi systému nadvlády, kterým Společnost nahrazovala Mughalskou říši. Nešlo to vždy dobrovolně nebo bez boje. Maráthové vzdorovali Britům na bojišti stále znovu a znovu a Maisúr se s nimi v jižním Dakšinu mezi roky 1780 a 1799 pustila do války několikrát, napřed pod velením Haidara Alího Chána (asi 1722-82) a potom jeho syna sultána Tipúa (asi 1750-99).

V roce 1793 dostávala Společnost jako indická vládní moc přes jednu pětinu svých celkových příjmů z dávek, které jí platili její spojenci, nebo ze správy okresů, které jí k tomuto účelu přidělili indičtí panovníci. Do roku 1806-7 stouplo toto procento díky značnému zvýšení daní na jednu třetinu. Počátkem 19. století přemluvila Společnost indická knížata, aby jí přidala okresy ke krytí nákladů spojených s udržováním oddílů. Tak se Britové angažovali v záležitostech indických vladařů stále víc a získávali přístup jak k lidem, tak k penězům pro použití v jejich politických kampaních.

Svým komplexním vměšováním do indických záležitostí začala Společnost – s potížemi a neúplně – měnit charakter říše na subkontinentě. Britové nechápali dokonale indickou politiku. Pohlíželi na subkontinent jako na celek, složený z rivalských států zuřivě navzájem soupeřících, a domnívali se, že má něco společného s geograficky vymezenými národnostními státy Evropy, jež se tam právě objevovaly. Chápali však, že tato analýza není docela správná, protože cítili, že navzdory vzestupu hlavních indických vlád, která měla ve svém středu územní jádro, je nápadným rysem indické politiky to, že nejsou definovány jen územně. Na tomtéž kousku země překrýval jeden zájem druhý a o daně a požitky z téže vesnice se dělili různí páni. Dalo se klidně tvrdit, že v mnoha oblastech neexistuje jenom jedna autorita, nýbrž několik, a i místní muslimské a hinduistické režimy si činily velikášské nároky na všesvětovost.

Indické státy měly spíše proměnlivé hranice, než aby ovládaly vymezená území, a jejich panovníkům šlo především o získání a udržení podílu na důchodech a soudní pravomoci, i když to vedlo k nejistotě stran vymezení hranic státu. Takový stav však neodpovídal tomu, jak pojímala subkontinent Společnost. Od sklonku 18. století začala na něj pohlížet očima zeměměřiče a kartografa a zmrazovat politickou strukturu způsobem, který dával kartografický smysl. Nevymezené a často sporné hranice starých maghalských provincií se na mapě měnily v pevné linie, těkavé vlády Maráthů byly zavírány ne-li do souvislých pásů území, tak alespoň do definovaných, a v západní a střední Indii byly vytvořeny tucty územních vlád z místních plánů, kteří náhodou v určité době na určitém místě převládali. Odpor nebyl nikdy zcela překonán. Britové museli čelit na mnoha stranách chronické neposlušnosti, která občas vybuchla v násilné srážky. Ještě v roce 1857, kdy se revolta indických vojáků v Mérathu změnila ve všeobecné povstání a rozšířila se od Bengálska až po Paňdžáb a do Dakšinu, bylo možné si představit vážnou britskou porážku.

V polovině 19. století již Británie ovládala větší část indického subkontinentu (hlavně Bengálsko a Paňdžáb). V letech 1857-1858 došlo k povstání sipahíů, což byli domorodí vojáci bengálské koloniální armády. Povstání, byť podporované i civilisty, nebylo příliš koordinované a bylo brutálním zákrokem Britů potlačeno. Výsledkem byla zvýšená nenávist mezi oběma etniky a hlavně změny ve správě území – roku 1858 byla zrušena Východoindická společnost, byla zřízena funkce místokrále a Indie byla rozdělena na dvě oblasti – jedna byla podřízena britské správě přímo, ve druhé byla ponechána formální svrchovanost místním vládcům.

V roce 1945 byl Indii slíben statut dominia, ale o rok později propukly krvavé náboženské boje mezi hinduisty a muslimy, proto v roce 1947 byla při vyhlášení nezávislosti britská Indie rozdělena na dva samostatné státy. Většinu území tvořila Indie (Hindustán), která do svého území postupně začlenila 561 bývalých knížectví. Druhým státem, jenž vznikl na území bývalé britské Indie, byl převážně muslimský Pákistán. Mezi Indií a Pákistánem zároveň okamžitě proběhl ozbrojený konflikt (OSN dosáhla příměří k 1. lednu 1949), který se ještě několikrát opakoval a dodnes panuje mezi oběma zeměmi napětí díky vzájemným územním nárokům.

Je nemožné určit přesný počet těch, kdo v politických bouřích a komunálních násilnostech mezi roky 1946 a 1948 přišli o život, ale byl to počet určitě ohromný, možná značně přesahující 500 000. Asi 12 až 14 milionů lidí přišlo o domov, když asi polovina z nich utekla jako uprchlíci z Pákistánu do Indie a zbytek opačným směrem.

BRITSKÉ DĚDICTVÍ

Britové zanechali v obyvatelích indického subkontinentu po mnoha stránkách různorodější a důražnější stopy než dřívější panovníci. Ze širšího kulturního hlediska byl jejich odkaz jistě slabší – prakticky nijak nevzrostlo procento obyvatel hlásících se k jejich náboženství a jenom nepatrná menšina si osvojila jejich jazyk. Je ironií, že podíl Indů znalých angličtiny se za půlstoletí od konce britského panství více než zdvojnásobil – ale spíše vzhledem k mezinárodnímu významu angličtiny jako nástroje vědy, techniky a americké kultury, než proto, že bývala jazykem britských vládců.

O počátku osidlování Velké Británie Indy, nebo alespoň obyvateli jižní Asie, se toho dodnes moc neví a vedou se o tom dlouhé debaty. Za nejpravděpodobnější verzi se považuje teorie, že v 16. století začali Romani osidlovat celou Evropu, tedy i Velkou Británii, kde byl největší podíl tzv. Sintů, kteří pocházeli z Pákistánu a severní Indie. V 17. století se začali Indové dostávat do VB díky práci. Část z nich byla posádka zámořských lodí od Východoindické společnosti EIC. Tito indičtí námořníci se nazývají „lascars“ a pracovali na lodích při cestách z Indie do Velké Británie. Odtamtud už někteří odmítli cestu zpět a byli vysazeni v Londýně. Mezi takové patří i lodní kuchař Saké Dean Mahomet, kapitán britské Východoindické společnosti, který v roce 1810 založil ve VB první indickou restauraci a kavárnu Hindoostane. Někteří muži, ale především ženy, se do VB dostávali jako chůvy a pomocníci do domácností, když doprovázeli bohaté britské rodiny poté, co se tyto rodiny vracely zpět z Indie do VB. Ani tito Indové se už nikdy nevrátili do země svého původu. V 18. století britská společnost přijala tisíce lascars, indických učenců a pracovníků. Většina z nich se tam usadila a vzala si britské ženy vzhledem k nedostatku indických žen v Británii. První indické komunity byly zakládány v přístavech, a to právě díky svatbám tzv. lascars s britskými ženami. Do poloviny 19. století tam už bylo více než 40.000 indických námořníků, diplomatů, vědců, vojáků, úředníků, turistů, podnikatelů a studentů a na začátku 20. století bylo v Británii už 70 000 přistěhovalců, z čehož skoro 50 000 bylo lascars.

Indové, kteří žijí ve Velké Británii, na veřejnosti a v komunikaci s úřady hovoří angličtinou. Ovšem v soukromém životě a při různých setkáních se svou komunitou používají rodný jazyk, nejčastěji tedy gudžarátštinu a velmi okrajově i hindštinu.

Gudžarátština

Je indoárijský jazyk indoevropské jazykové rodiny. Je jedním z 23 oficiálních a 14 regionálních jazyků Indie a jedním z menšinových jazyků v sousedním Pákistánu. Celosvětově jej používá přibližně 46 milionů mluvčích, jde tedy o 23. nejpoužívanější jazyk světa. Ze zmíněného počtu žije 45,5 milionů mluvčích v Indii, 250 000 v Tanzanii, 150 000 v Ugandě, 50 000 v Keni a asi 100 000 v Pákistánu. Je hlavním jazykem indického státu Gudžarát. Gudžarátština byla mateřským jazykem „otce Indie“ Mahátmy Gándhího.

Hindština

Je používána jen okrajově. Je to indoevropský jazyk, používaný především v severní a střední Indii, je jedním z nejvíce užívaných jazyků v Indii a v současné době 3. nejužívanějším jazykem na světě. Je nejdůležitějsím z 23 oficiálních jazyků země.

Paňdžábština

Je indoárijský jazyk patřící do indoevropské jazykové rodiny. Je používána v historické oblasti Paňdžábu nacházející se na severu Indie a v Pákistánu. Mluvčích tohoto jazyka je něco kolem 100 miliónů. Na rozdíl od hindštiny obsahuje více archaismů a nepravidelností. Pro psaní paňdžábštiny se používá především písmo gurmukhi (z úst zasvěcenců), které je velmi blízce spojeno se sikhismem.

Britští Indové mají tendenci být nábožensky různorodí. 56% je hinduistú, Sikhové jsou zastoupeni 30% a 13% procent je muslimů. Je to protiklad k jejich protějškům pákistánského a bangladéšského původu, kteří jsou mnohem více nábožensky homogenní (tvoří je muslimové z 92% z každé skupiny).

MANDIR - jedná se o chrám pro hinduisty, tedy o místo pro modlitby či meditaci. Svatostánek slouží především hinduistům k jejich modlitbám, oslavám svátků i bohů a k přijímání vzácných návštěv. Chrám je přístupný i široké veřejnosti, která je zde vítána. Chrám stojí na severozápadě Londýna, kousek od stadionu Wembley. Jedná se o jeden z nejdůležitějších (a podle Guinnessovy knihy rekordů i největších) hinduistických chrámů za hranicemi indického poloostrova. Tento mladý chrám (v sanskrtu mandir) začal psát svůj příběh v roce 1995. Na začátku stavby stáli experti, kteří doporučili vhodný materiál. Pro exteriér byl zvolen vápenec z Bulharska, protože jako jediný splňoval přísná kritéria, která určovala, aby vydržel britské počasí a zároveň i splodiny z londýnské dopravy. Pro interiér byl použit mramor z Itálie i Indie. Po vytěžení kamene byl stavební materiál poslán loděmi do indických států Gudžarát a Rádžasthán. Zde více než patnáct set umělců a řemeslníků po dva roky pracovalo na konečné podobě kusů i kousků. Ty potom speciálně zabalené opouštěly Indii, aby se po moři dostaly až do Londýna, kde bylo všech 26 300 na sebe navazujících kusů složeno dohromady, a tím spolu vytvořilo tento jedinečný celek.

Diskriminace Indů není ve Velké Británii příliš rozšířena, protože britští Indové jsou zde dobře zavedená a bohatá etnická minorita.

Některé případy diskriminace jsou ovšem i zde známy. Většinou se jedná o rasové nadávky, které vyplývají z neznalosti tohoto etnika. Jedna z rozšířených rasových nadávek ve Velké Británii je Paki, což je hanlivá zkratka, která označuje osobu pocházející z Pákistánu, ale ve Velké Británii je dnes používaná proti většině Asiatů, kteří pocházejí z této oblasti, tedy i proti Indům. Takováto diskriminace se více rozšířila po útocích 11.9. a 7.7., ačkoliv islámští extrémisté samozřejmě nemají s britskou indickou komunitou nic společného.

Diskriminace proti Indům ve VB nemusí přicházet jen od Britů, ale také od jiných etnik. Příkladem může být dokumentární pořad z roku 2007 Undercover Mosque. Jeho tvůrci natáčeli tajně v mešitách po celé Velké Británii, ve kterých bylo prohlašováno mnoho extrémistických komentářů, například - Musíte bombovat indické obchody, stejně tak židovské. Zabijte je fyzicky.

Dalším příkladem diskriminace, tentokrát ze strany Britů, je případ Inda, který pracoval v call centru v Northamptonu a kterému šéf řekl, že bude nahrazen někým, kdo mluví lépe anglicky. Tento muž dostal odškodnění ve výši 5000 liber.

Vliv indické kultury na Velkou Británii je opravdu velký. Je to způsobeno tím, že ve VB žije velké množství Indů a tím, že Indové jsou ve VB již od 16. století a na rozšíření kultury bylo tedy mnoho času. V neposlední řadě je důležitým faktorem i to, že indická kultura má dlouhou a bohatou historii a je velmi různorodá. Indie ovlivňuje jak klasické kulturní odvětví (literatura, hudba, film, kuchyně), tak britskou televizi a rádia a značný vliv má i na léčitelství.

LITERATURA

Co se týče vlivu indické literatury na britskou literaturu, musíme říct, že bohužel není velký. Je však mnoho indických spisovatelů, kteří ve Velké Británii píší a tvoří. Zajímají se převážně o oblast odborné literatury, která odkazuje na dokumenty o životě v Indii a o zkušenostech Indů v Británii. Počátky jsou už v 16. století, ale první významný Ind-spisovatel byl Joseph Rudyard Kipling. Dnes jde sice o anglického básníka, ale narodil se indickým rodičům v Bombaji a v jeho prvních dílech zúročuje a píše o zkušenostech ze života různých společenských vrstev v Indii, ke které tenkrát náležel rovněž Pákistán, Bangladéš a Barma. Druhý asi nejznámější indický spisovatel Salman Rushdie, který je indicko-muslimského původu, se proslavil hlavně svým druhým románem Děti půlnoci, který v roce 1981 získal Bookerovu cenu. Velká část jeho prózy se odehrává na indickém subkontinentu a mezi hlavní témata patří propojení, rozkoly a přesuny mezi východním a západním světem. V jeho dílech použil hybridní jazyk - angličtinu velkoryse zasypanou indickými výrazy. Další indičtí spisovatelé ve VB jsou Gurinder Chadha, Hanif Kureshi, Monica Ali, Meera Syal, Gautam Malkani a Raman Mundair.

HUDBA

Indická hudba má díky své duchovní hloubce a propracovanosti silný vliv na celou Velkou Británii. Britští indickooceánští hudebníci existují téměř ve všech oblastech a žánrech (hlavní oblasti: klasické formy jsou dhrupad - nejobtížnější a nejstarší a khayal - pozdější, písňová forma, semiklasické formy jsou ghazal - zhudebněná poezie a tappa inspirována lidovými melodiemi z Pandžábu. Mezi duchovní formy patří bhajan, což je duchovní zpěv ze severní Indie). Indie byla jednou z prvních mimoevropských kultur, na kterou se Evropané po hudební stránce soustředili. Ve 20. století to byli hlavně Beatles a George Harrison. Beatles poté, co poznali a zmapovali vše, co můžou z euroamerické kutlury, začali objevovat Indii a nechávali se inspirovat jejím vlivem při tvoření textů, hudby, i při vystupování. Kytarista George Harrison se spřátelil s indickým hráčem na sitar Ravi Shankarem, učil se od něj hrát a Shankar pak vystupoval na rockových festivalech, například ve Woodstocku. Světově proslulý, oceněný zpěvák - skladatel Freddie Mercury (bývalý člen rockové skupiny Queen) se narodil na ostrově Zanzibar na Parsi rodičům, původně z Gujaratu, oblasti Indie. Mercury (nar. Farrokh Bulsara) a jeho rodina uprchla do VB, když mu bylo 17 let, vzhledem k revoluci v Zanzibaru. Takto se člověk původem z Indie stává jedním z nejslavnějších britských hudebníků. Mezi ostatní světově proslulé britské indické hudebníky patří Biddu, který je autorem hitu „Kung Fu Fighting“, a Apache Indian. Tento umělec prodal ve Spojeném Království více než tři miliony desek.

FILM

Indický filmový průmysl ve VB je zvláště v posledních letech velmi úspěšný a dokazuje to i to, že má největší publikum pro indickou kinematografii mimo Indii. V roce 2005 bylo do Velké Británie puštěno rekordních sedmdesát pět filmů indického Bollywoodu (Bollywood je neformální jméno jednoho z center indického filmového průmyslu sídlícího v Mumbaji. Vzniklo složením starého názvu města – Bombaj – a Hollywoodu, centra amerického filmového průmyslu. Mimo Indii se tento název někdy nesprávně používá jako označení pro veškerou indickou filmovou produkci, i když se jedná pouze o filmy točené v hindštině). Filmoví aktéři a režiséři indického původu se zvedli k výtečnosti po celém světě, hlavně tedy ve VB a dále v USA. Pozoruhodné filmy z poslední doby jsou Blafuj jako Beckham, který je o životě indické dívky v Británii a Milionář z chatrče, o bombajském chlapci ze slumu, který soutěží v indické verzi soutěže Chcete být milionářem. Další známější filmy jsou Autobiografie princezny, Povyk Over Georgie a Bonnie Pictures, Gándhí, Cesta do Indie, Můj syn fanatik.

Britští indickooceánští herci jsou slavní nejen ve VB, ale i ve Spojených státech, kde Parminder Nagra, Naveen Andrews, Kunal Nayyar a Nicollette Sheridan (kteří jsou všichni Britové indického původu) učinkují v seriálech Ztraceni, Big Bang Theory a Zoufalé manželky.

INDICKÁ KUCHYNĚ

Británie má zvláště silnou tradici indické kuchyně a i proto je zde velmi populární. Původ je hlavně ve 20. století, což byla druhá fáze ve vývoji anglicko-indické kuchyně z důvodu stěhování Indů do Británie za prací. Ve VB je asi 9000 indických restaurací, což představuje přibližně jednu na 7000 lidí. Toto extrémně velké množství ukazuje, že každá vesnice nebo město s počtem obyvatel nad 2000 je pravděpodobně domovem indické restaurace. Podle výzkumů je dokázáno, že více než 2 miliony Britů jí v indických restauracích každý týden, přičemž další 3 miliony vaří alespoň jedno indické jídlo v průběhu týdne. Pravděpodobně nejznámější indická restaurace Veeraswamy se nachází na RegentStreet v Londýně a je nejstarší indickou restaurací ve Spojeném království. Otevřena byla v roce 1926. Mezi typické indické jídlo ve VB je považováno široce populární kuře tikka masala, které bylo vyvinuto v 60. letech.

TELEVIZE

Ve Velké Británii existují desítky kanálů zaměřených na britské indické komunity. K dispozici jsou na satelitu a na kabelových televizích. Mezi nejznámější patří Sonu TV Asie, Star One Star Plus, Zee Tv, Zee music, Zee cinema, Punjaby, Sahara One a mnohé další. Krom indických stanic má VB i velké množství indických pořadů. Mezi zdaleka nejvýznamnější britské indické televizní pořady patří Me a Kumars na čísle 42. Jedná se o talk show se slavnými indickými hvězdami ve VB.

RÁDIO

BBC Asijská síť je rozhlasová stanice dostupná po celém Spojeném království. Je zaměřena převážně na Angličany asijského původu do 35 let. Kromě této populární stanice existuje jen málo jiných národních rozhlasových stanic. Nejčastěji jsou to různé regionální stanice jako například Regionální Britská indicko-oceánská stanice, Zvuk z Manchesteru, hinduistické Sanskar a Sabras Rádio v Leicesteru, Kismat rozhlas z Londýna, Rádio XL z Birminghamu a Yorkshire Radio Východ se sídlem v Bradfordu.

LÉČITELSTVÍ

Vliv indického léčitelství a masáží je též rozšířen po celém světě. Nejde tedy mluvit výhradně o vlivu na VB. Ve světě jsou nejznámější indické masáže hlavy, ve VB pak se pak ještě stala poplární ajurvéda, která je nyní také známa po celém světě. Ájurvéda je považována za nejstarší léčebný systém na světě, který se zrodil ve starobylé Indii před asi 5000 lety a je často nazýván “matkou všech léčebných systémů”. Klade velký důraz na prevenci a neustálou podporu zdraví za pomoci vyvážené stravy, pozitivního myšlení, životního stylu atd. Ájurvéda zná 3 základní energie neboli funkční principy, které se nacházejí v lidském těle i ve všech ostatních strukturách. V češtině pro tyto tři principy neexistují vhodné ekvivalenty, takže pro ně používáme původní sanskrtské názvy – váta, pitta a kapha. Ještě nesmíme zapomenout na bylinky a léčitelské rostliny, které se původně do VB dostaly též z Indie. Patří sem vitánie opojná (afrodisiakum a sexuální tonikum), bazalka pravá (vypuzovala střevní červy, dále se užívala při nedoslýchavosti, zánětech uší, průjmech a kašli), seznam indický (proti vzniku zubního kazu, bolestem zubů, potížím s dýcháním) a mnohé další.

Pro náš výzkum jsme kontaktovaly tři Indy, kteří žijí a pracují ve Velké Británii. Kontakt na dva z nich jsme získaly přes kamarádku žijící v Leedsu. Její manžel s těmito Indy pracuje v hotelu. Jeden z těchto dvou Indů poslal dotazník ještě své známé - také Indce, která dotazník také vyplnila.

Britských Indů jsme se ptaly na několik otázek, které se týkaly jazyka, svátků, jídla, pocitů diskriminace a přijetí majoritní společností a představy „klasického“ Inda.

První Ind, se kterým jsme navázaly kontakt, se jmenuje Hiten. Tento Ind, přestože nám přislíbil pomoc, nám ovšem zodpověděl jen několik základních otázek a na posléze zaslaný mail i s dotazníkem již nereagoval. Snažila se ho zkontaktovat i kamarádka, od které jsme kontakt získaly, ale ani té se neozval.

Hiten nám nicméně sdělil, že je mu 32 let a ve Velké Británii se již narodil. Žije zde tedy celý svůj život. Jeho rodiče pocházejí ze Surat Katargham v Gudžarátu.

Dále nám napsal, že se ve Velké Británii schází se spoustou Indů a to jednak s Indy, kteří se ve Velké Británii narodili jako on, jednak s těmi, kteří se narodili v Indii a do Velké Británie odešli později. Ohledně indických komunit ve Velké Británii nám napsal, že se tam nacházejí a že mohou mít mnoho forem - může se například jednat o náboženskou nebo sousedskou komunitu nebo jen komunitu z přátel a rodiny.

Co se týče svátků, Hiten napsal, že po celé Velké Británii se slaví mnoho hinduistických svátků a to téměř stejně „bouřlivě“ jako v Indii. Z těchto svátků jmenoval svátek Holi, Diwali nebo Novarti. Poznamenal ale, že tyto svátky jsou spíše náboženské, respektive hinduistické, než indické.

Druhý Ind, se kterým jsme komunikovaly, se jmenuje Mohammed Sayrul Hussain, je mu 26 let a je muslim. Tento fakt se ukázal poměrně významný při vyplňování dotazníku, jelikož nám přišlo, že více než indickou identitu vnímá tu muslimskou a spíše se vyjadřuje jako Asiat než jako Ind. Mohammed pochází z Hyderabadu, což je hlavní město indického státu Andhrapradéš. Ve Velké Británii žije deset let.

Na otázku, zda-li se v některých společenských situacích cítí být ve Velké Británii diskriminován, odpověděl, že ano. Dodal, že diskriminována je většina Asiatů (uvedl například Pákistánce, Bangladéšany, Srílančany). Poté napsal, že tato diskriminace se ještě zhoršuje, pokud je člověk pocházející z těchto oblastí muslim.

Dále jsme se zeptaly, jestli by šel nejdříve za Indem nebo Britem, pokud by měl nějaký problém. Odpověděl, že by to nemuseli být nutně Indové, za kým by šel, ale také například Pákistánci nebo Arabové a že to záleží na situaci a dostupnosti. Zmínil, že Britové jsou obecně individualisté a nejsou tolik rodinně orientovaní. To je prý také důvod, proč je velmi nepravděpodobné, že Asiaté půjdou žádat o pomoc nejdříve Brity. Na druhou stranu, co se týká práce, tak Mohammedovi nezáleží na tom, jestli bude pracovat pro Brita nebo Inda.

Mohammed dále napsal, že se ve Velké Británii schází s mnoha lidmi, což samozřejmě zahrnuje i Indy. Dále napsal, že navštěvuje i indickou komunitu, ale ne příliš často a ne výhradně jen ji.

Další naše otázka se týkala jazyka - zda-li ovládá a používá svůj rodný jazyk. Mohammed odpověděl, že ano. Dále řekl, že většina Asiatů mluví svým původním jazykem ve svých sociálních kruzích a angličtinu používají, když jsou v kontaktu s majoritní společností. Dále se rozepsal o jazykové nejednotnosti na území subkontinentu Indie. Napsal, že bengálsky se mluví v Bangladéši, ale také v indickém státě Západní Begálsko, paňdžabsky v Paňdžábu v Indii i v Pákistánu, atd.

Na otázku týkající se svátků řekl, že žádné svátky nejsou vyloženě indické. Napsal, že svátky, které jsou považovány za indické, jsou hinduistické. Ty on vyloženě neslaví, jelikož je muslim. Účastní se prý jen některých menších i větších indických společenských akcí. Na těch se prý podávají nejrůznější druhy jídla (což bylo vše, co nám napsal k popisu těchto oslav). Neslaví ani žádné britské svátky. Ze svátků, které dodržuje, je pro něj nejdůležitější Ramadán.

Co se indické stravy týče, prý vaří indická jídla poměrně často a čas od času navštěvuje nějakou indickou restauraci.

Také jsme se Mohammeda ptaly, jak si představuje „klasického“ Inda. Odpověděl, že je to velmi opovážlivá a stereotypní otázka.

Dále jsme se ptaly, jak si myslí, že Britové vnímají Indy. Nato napsal, že častý pohled na Indy mezi pracující a střední třídou je, že odborníci v IT berou práci Britům.

Mohammed dále napsal, že pokud by se někdy chtěl vrátit do Indie, bylo by to do jeho rodného města. Zatím o tom prý ale neuvažuje.

Mohammed odeslal náš dotazník své známé, Indce, která se jmenuje Sushama a je jí 29 let. Její rodiče pocházejí z hlavního města Gudžarátu - Gándhínagar. Do Velké Británie odešli, když byl Sushamě pouhý rok.

Sushama nám napsala, že se příliš necítí být diskriminována. Občas si jí prý někdo „divně“ prohlíží a čas od času se setkala s nadávkami, to především, když chodila do školy. Myslí si ale, že britská společnost je na příslušníky různých minorit poměrně zvyklá a Sushama se ještě nedostala do žádné vážné situace.

Co se týká jazyků, Sushama umí jak anglicky, tak gudžarátsky. Její rodiče s ní prý mluvili především gudžarátsky, aby se svůj jazyk naučila. Dnes gudžarátsky mluví hlavně s rodinou a indickými přáteli. Při kontaktu s majoritní společností samozřejmě používá angličtinu.

Dále jsme se ptaly, jestli se stýká s dalšími Indy. Napsala, že se s nimi vídá velmi často a navštěvuje i komunitní centrum, které má v blízkosti svého bydliště. V tom prý pořádají i různé akce, například pro děti nebo tu společně slaví některé indické svátky.

Sushama nám také napsala, že pokud by měla nějaký problém, nejdříve by požádala o pomoc někoho z rodiny nebo přátel (britských i indických), prý by to záleželo na problému. Stejně jako Mohammedovi jí nezáleží na tom, jestli bude pracovat pro Indy nebo Brity.

Z hinduistických svátků slaví Sushama například Holi nebo Díwalí. Nejraději má prý Díwalí. Tyto svátky slaví se svou rodinou a přáteli doma nebo v již zmíněném centru. Nicméně Sushama se prý se svými britskými přáteli účastní i britských svátků. Již několikrát s nimi slavila například i Vánoce.

Co se týče indického jídla, doma pro svou rodinu vaří jak indická, tak britská jídla. Častěji však vaří ta indická, která připravuje i pro své britské přátele, kteří si indickou kuchyni velmi oblíbili. Čas od času Sushama zajde i do některé z indických restaurací, které se nacházejí ve městě, kde žije.

Dále jsme se ptaly, jak si Sushama představuje „klasického“ Inda. Narozdíl od Mohammeda nám odpověděla, že je to sice těžká otázka, ale že podle ní, aby byl někdo Ind, měl by mít oba rodiče Indy. Dle jejího názoru je klasický Ind hinduista, i když ví, že v Indii je velké zastoupení i jiných náboženství. Ind by měl dále například ovládat jazyk, kterým se mluví na území, ze kterého pochází.

Sushama si myslí, že Britové Indy vnímají všeobecně celkem dobře, nebo se o ně nezajímají. Ze strany Britů, se kterými se setkala, vnímá ze začátku spíše ostych než nevraživost a poté, když se s nimi blíže seznámí, se většina Britů o indickou kulturu zajímá.

Sushama napsala, že k Indii sice má vztah - pořád je v kontaktu s příbuznými, které byla i několikrát navštívit, ale doma se cítí být ve Velké Británii. Myslí si, že v Indii by ji nečekal lepší život, než má teď. Ve Velké Británii se jí líbí a do Indie už by se nastálo vracet nechtěla. Řekla ale, že své děti již do Indie na návštěvu vzala a i nadále chce kontakt s příbuznými v Indii udržet. Svým dětem by prý nebránila se v dospělém věku do Indie odstěhovat.

K jednoznačnému zodpovězení naší výzkumné otázky bohužel nedošlo a to z toho důvodu, že existuje mnoho faktorů, které mají vliv na etnické cítění jednotlivců. Nejvýznamnější z nich je náboženství, které je ovlivňuje, a které má různé formy. Ind může být jak hinduistou, tak muslimem. Z toho vyplývá, že naboženství není určujícím znakem indického etnika, ačkoliv je tak často vnímáno. Podle slavení svátků, které je často spjato s náboženstvím, nelze charakterizovat „ideálního“ Inda, protože neexistují čistě indické svátky. Ani indické jídlo nelze považovat za určující prvek, neboť Indové jedí jak indické, tak britské jídlo.

Jeden námi objevený společný znak se jeví jazyk, který je navzdory vzdálenosti od mateřské země pěstován a udržován. I mladí lidé, kteří se narodili ve Velké Británii a v Indii nikdy nebyli, ovládají jazyk rodné země svých rodičů. Indická kultura je udržována hlavně díky rodině a komunitním centrům, což má vliv na mladé lidi, kteří by tak jinak nepřišli do kontaktu s indickou kulturou.

Charakterizovat „ideálního“ Inda je nemožné, neboť indická kultura je velice rozmanitá a nelze stanovit přesné hranice pro to, co je typické.

• British Indian [online], Wikipedia: The free encyklopedia, [citováno 9.4.2010]. Dostupné z WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/British_Indian>
• Britská Východoindická společnost [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, [citováno 17.4.2010]. Dostupné z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Britsk%C3%A1_V%C3%BDchodoindick%C3%A1_spole%C4%8Dnost>
• Gudžarat [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, [citováno 8.4.2010]. Dostupné z WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/Gujarat>
• Gudžarátština [online], Wikipedia: The free encyklopedia, [citováno 11.4.2010]. Dostupné z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Gudzaratstina>
• Hindština [online], Wikipedia: The free encyklopedia, [citováno 11.4.2010]. Dostupné z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Hindstina>
• Indie [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, [citováno 16.4.2010]. Dostupné z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Indie>
• Jonhson, G. Svět Indie. Praha: Nakladatelství Balios, 1998
• Kokaisl, Petr. Geografie náboženství. Praha: Česká zemědělská univerzita v Praze, 2009.
• Majerová, Eva; Majer, Emerich. Kvalitativní výzkum v sociologii venkova a zemědělství. Praha: Česká zemědělská univerzita v Praze, 2006.
• Paňdžáb [online], Navajo: Otevřená encyklopedie, [citováno 8.4.2010]. Dostupné z WWW: <http://pandzab-indie.navajo.cz/>
• Paňdžáb [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, [citováno 8.4.2010]. Dostupné z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Pa%C5%88d%C5%BE%C3%A1b>



Počet shlédnutí: 204